16 Co 132/2024 - 278

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Daniely Kabátové a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2024, č. j. 85 C 266/2020-227, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, III, a IV potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 66 401 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 15 526 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou (ve znění dalších doplnění) doručenou soudu dne 28. 2. 2020 domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru daná mu přípisem žalované ze dne 28. 4. 2020, která mu byla doručena téhož dne, je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 5. 2018 na pozici operátor inovativní technologie průmyslového čištění, a to na dobu neurčitou. Dne 23. 4. 2020 měl přidělenou směnu při čištění kotle R5 pomocí tlakové pistole na zakázce v areálu společnosti [právnická osoba] Poté, co žalobce po nějaké době odmítl pokračovat ve výkonu práce, rozvázala s ním žalovaná pracovní poměr výpovědí z důvodu dle § 52 písm. g) zákoníku práce, neboť takové jednání žalobce žalovaná považovala za úmyslné a neoprávněné odmítnutí výkonu práce, což dle žalované představuje závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Žalobce s tímto posouzením žalované nesouhlasí a je přesvědčen, že odmítl pokračovat ve výkonu práce oprávněně z důvodu obavy o své zdraví, jehož ochrana nebyla ze strany žalované řádně zajištěna odpovídajícími ochrannými pomůckami. Dále žalobce uvedl, že jde o práci ve výšce, ke které neměl absolvovaný potřebný výškařský kurz. Žalobce uvedl, že ochranné pomůcky, a to zejména celoobličejové masky s filtrem, které žalovaná poskytla zaměstnancům k práci, byly zcela neúčinné. Při čistících pracích docházelo k reakci formaldehydu na zvýšenou teplotu generovanou vysokotlakou pistolí ve stísněném prostoru nádoby. Uvolňující se výpary pronikaly skrze filtr masky a žalobce je vdechoval. Žalobce následně pálila pokožka obličeje a měl dýchací obtíže. Při těchto negativních projevech měl žalobce zcela důvodnou a pochopitelnou obavu z práce ve výškách. Celoobličejová maska s filtrem, kterou mu pro účely výkonu práce poskytla žalovaná, byla zcela neúčinná. Ačkoliv poskytnuté ochranné pomůcky mohly svým typovým označením odpovídat předpisům, neznamená to, že konkrétní pomůcky nafasované žalobcem byly v pořádku a svého uživatele dostatečně chránily. Žalobci byla navíc poskytnuta celoobličejová maska, kterou již dříve použil jiný zaměstnanec, a to bez jakéhokoliv předchozího vyčištění či dezinfekce po tomto použití jiným zaměstnancem. Nedostatky ochranných pomůcek žalobce nahlásil svému nadřízenému, který žalobci odvětil, že pokud žalobce nebude v práci pokračovat, může si přijít pro výpověď. Nadřízení žalobce se nezabývali jeho námitkami a neřešili ohrožení zdraví žalobce, přestože si na obdobné zdravotní problémy stěžovali i další zaměstnanci žalované. Byla to žalovaná, která nesplnila svou zákonnou povinnost a nezajistila bezpečnost a ochranu zdraví žalobce při práci. Bezpečnostní podmínky pro výkon a splnění zadaného pracovního úkolu byly nedostatečné a žalobci nebyly poskytnuty potřebné ochranné pomůcky. Žalobce byl oprávněn odmítnout pokračovat v práci do doby, než by byla přijata příslušná bezpečnostní opatření a zajištěny pro žalobce řádné ochranné pomůcky.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Dne 23. 4. 2020 žalobce vykonával práci podle pracovní smlouvy na zakázce v areálu společnosti [právnická osoba] při čištění kotle R5 pomocí tlakové pistole. Poté, co žalobce odpracoval cca 10 minut ze své pracovní doby, odmítl dále v práci pokračovat. Po opakovaném vyzvání nadřízeným, aby pokračoval v práci, na to žalobce reagoval tak, že odmítá provádět práci s ohledem na bezpečnost práce. Žalobce namítal, že jde o práci za přítomnosti formaldehydu s teplou vodou ve výšce a že k tomu nevlastní výškařský průkaz. Žalovaná je přesvědčena, že na místě výkonu práce byly zajištěny veškeré podmínky z hlediska bezpečnosti práce. Žalobci byly také přiděleny veškeré potřebné osobní ochranné prostředky. Nejednalo se o práci ve výškách, jak namítal žalobce, ale o práci ve stísněném prostoru. Žalobce byl připevněn na postroji, aby byla zajištěna jeho maximální bezpečnost. Žalobce rovněž absolvoval i potřebná školení pro práci ve výškách. Žalobce pouze hledal výmluvy, aby se práci vyhnul, přičemž jeho námitky žalovaná považuje za nedůvodné a smyšlené. Práce přidělená žalobci plně odpovídala náplni jeho práce. Žalobce byl žalovanou řádně poučen o otázkách týkajících se bezpečnosti práce. Přestože byl žalobce přímo na místě znovu poučen nadřízeným o všech těchto skutečnostech týkajících se zajištění bezpečnosti práce, odmítl žalobce v přidělené práci dále pokračovat. Práci na předmětné zakázce proto musel dokončit jiný zaměstnanec žalované. Ze strany žalobce se nejednalo o první případ porušení pracovní kázně. Žalovaná hodnotí celkový přístup žalobce k práci jako velmi laxní a nezodpovědný. Tím, že žalobce ze své směny odpracoval pouze zanedbatelnou část a po zbytek směny i přes opakované výzvy a poučení žalované žalobce odmítl práci dále vykonávat, porušil základní povinnost zaměstnance dle zákoníku práce, kterou žalovaná hodnotí minimálně jako závažné porušení pracovních povinností, neboť žalobcovo jednání bylo způsobilé poškodit žalovanou společnost.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl, žalované uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci ve výši 83 341 Kč a České republice ve výši 58 279,65 Kč a rozhodl o přenesení poplatkové povinnosti ve výši 2 000 Kč na žalovanou. Po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 5. 2018 vykonával pro žalovanou práci na pozici operátor inovativní technologie průmyslového čištění. Dne 23. 4. 2020 byl žalobce přidělen na zakázku v areálu společnosti [právnická osoba], kde měl čistit kotel R5 pomocí tlakové pistole. Žalobci byly ze strany žalované poskytnuty k výkonu práce ochranné pracovní pomůcky skládající se z celoobličejové masky s filtrem ABEK1, ochranného obleku, gumových rukavic, gumových holínek a ochranné zástěry. Svědek [jméno FO] a žalobce potvrdili, že tyto ochranné pracovní pomůcky byly použity ze strany externích pracovníků, kteří na zakázce pracovali předchozí den. Tyto ochranné pomůcky nebyly žádným způsobem žalovanou zkontrolovány ani dezinfikovány před tím, než byly předány žalobci. Okresní soud si byl vědom opakovaných námitek žalované směřujících ke zpochybnění věrohodnosti svědka [jméno FO], který je kamarádem žalobce a vedl s žalovanou obdobný soudní spor, nicméně s přihlédnutím ke svědecké výpovědi žalobce v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 266/2020, která se v podstatných bodech shoduje se svědeckou výpovědí [jméno FO], okresní soud svědeckou výpověď [jméno FO] podanou v tomto řízení vyhodnotil jako věrohodnou, logickou a konzistentní a z obsahu této svědecké výpovědi při závěru o skutkovém stavu věci vycházel. Také z předložené SMS komunikace mezi žalobcem a jeho nadřízeným [jméno FO] se podává, že žalobce odmítl vykonávat práci s ohledem na obavy o své zdraví. Žalobce v těchto SMS zprávách výslovně uvedl, že „dýchal kyseliny“ a „že odmítá vykonávat práci, neboť to ohrožuje jeho zdraví“. Rovněž na stejnopisu vytýkacího dopisu z 27. 4. 2020 žalobce uvedl, že výkon práce ohrožoval jeho život s tím, že masky byly používané a nebyla zajištěna jejich dostatečná dezinfekce. V této souvislosti okresní soud odkázal také na zdravotní záznam z 24. 4. 2020, podle kterého žalobce konzultoval s lékařem svůj zdravotní stav. Žalobce lékaři uvedl, že se nadýchal formaldehydu a je mu nevolno, trochu vertigo. Okresní soud proto odmítl opakované námitky žalované, že by žalobce skutečnosti ohledně obav o své zdraví při výkonu práce poprvé namítal až v průběhu soudního řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Okresní soud měl z výpovědi svědka [jméno FO] dále za prokázáno, že u žalobce a [jméno FO] se při provádění čisticích prací v kotli R5 v areálu společnosti [právnická osoba] začaly projevovat zdravotní obtíže spočívající v pálení pokožky a obtížích při dýchání. Shodně vypovídal žalobce v procesním postavení svědka v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 266/2020. Svědkem [jméno FO] [Anonymizováno] a žalobcem popisované obtíže korespondují se zdravotními potížemi při expozici formaldehydu, jak se podává z předloženého znaleckého posudku. Žalovaná v průběhu řízení potvrdila předpoklad, z něhož vycházeli znalci při vypracování znaleckého posudku, tj. že před zahájením prací ani v jejich průběhu nebyla zjišťována koncentrace formaldehydu v předmětném kotli. Ze znaleckého posudku měl okresní soud za prokázáno, že celoobličejovou masku lze používat opakovaně za předpokladu, že je řádně vyčištěna a vydezinfikována. Životnost filtru pak závisí na mnoha faktorech jako je koncentrace kontaminantu v pracovním prostředí, četnost a délka expozice, teplota, vlhkost, povaha vykonávané pracovní činnosti a může se proto pohybovat v rozsahu několika hodin až po několik měsíců. Zanedbání údržby celoobličejové masky může mít zásadní dopad na její účinnost, což může vést ke kontaktu pokožky obličeje uživatele s daným kontaminantem a vzniku nejrůznějších kožních či dýchacích problémů. Ke stejným důsledkům může vést také nesprávné zvolení filtru či jeho nasycení.

4. Okresní soud z důvodu nadbytečnosti zamítl návrhy žalobce na doplnění dokazování výslechy svědků [jméno FO], pana [Anonymizováno] a [jméno FO]. Návrh na výslech svědka [jméno FO] byl zamítnut také pro jeho neproveditelnost, neboť svědek [jméno FO] se na předvolání soudu k jednáním opakovaně nedostavil. Okresní soud zamítl pro nadbytečnost návrhy žalované na doplnění dokazování výslechem svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], neboť tito svědci se měli vyjádřit k osobě žalobce a plnění jeho pracovních povinností, přičemž s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci nebylo třeba se osobou zaměstnance blíže zabývat. Návrh žalované na doplnění znaleckého posudku okresní soud rovněž zamítl pro nadbytečnost, neboť znalci se k předmětné problematice dostatečně, jasně a srozumitelně vyjádřili ve znaleckém posudku a také u jednání, při němž měli účastníci právo klást znalcům otázky. Návrh žalované na doplnění dokazování výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO], ošetřujícího lékaře žalobce, okresní soud vyhodnotil rovněž jako nadbytečný, neboť pro soud byla dostatečná zjištění ze zdravotního záznamu z 24. 4. 2020. Nadto lze předpokládat, že s ohledem na dobu, která již uplynula od celé události, nemůže výslech lékaře přinést ve věci ničeho nového. Návrh žalované na výslech svědka [jméno FO] okresní soud zamítl pro jeho neproveditelnost, neboť svědek [jméno FO] se na předvolání soudu k jednáním opakovaně nedostavil. Navíc svědek [jméno FO] byl vyslechnut v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 266/2020 dne 23. 4. 2021 a již v té době si svědek na nic podstatného nevzpomněl.

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu okresní soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předně zdůraznil, že podle § 106 odst. 2 zákoníku práce může zaměstnanec, který se důvodně domnívá, že práce bezprostředně a závažně ohrožuje jeho život nebo zdraví, výkon takové práce odmítnout a zaměstnavatel ho nemůže za takové jednání postihnout, přičemž je nutno posuzovat adekvátnost takového jednání zaměstnance naplněním zákonem předpokládané důvodnosti a bezprostřednosti. Okresní soud přihlédl k tomu, že osobní ochranné pracovní pomůcky přidělené žalobci ze strany žalované byly již použity předchozího dne externími pracovníky, kteří rovněž odmítli na dané zakázce pracovat. Tyto ochranné pomůcky nebyly před jejich opětovným použitím ze strany žalobce nijak očištěny ani dezinfikovány a ani nebyla žalovanou ověřena jejich účinnost. Na místě samém byly zaměstnancům k dispozici pouze vlhčené hygienické ubrousky, jak vypověděl svědek [jméno FO]. Pro zachování účinnosti celoobličejové masky je přitom podstatné provádět čištění a dezinfekci postupem podle návodu výrobce. Žalovaná osobní ochranné pracovní pomůcky nezkontrolovala ani poté, co předchozího dne odmítli na dané zakázce pracovat externí pracovníci z obav o své zdraví. Tuto skutečnost potvrdil rovněž svědek [jméno FO], který vypověděl, že den před událostí s žalobcem byla na stejném pracovišti jiná skupina lidí, kteří tu práci odmítli vykonávat s odůvodněním, že se na tuto práci necítí a mají z ní nevolnost. Žalovaná nezkontrolovala osobní ochranné pracovní pomůcky ani poté, co si na zdravotní obtíže předmětného dne stěžoval žalobce s [jméno FO] [Anonymizováno]. Pouhý dotaz žalované na zákazníka, zda nedošlo ke změně technologie, nelze pokládat za dostatečnou snahu žalované o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví svých zaměstnanců. Žalovaná jakožto zaměstnavatel měla při opakovaných stížnostech žalobce v souladu s ustanovením § 101 odstavce 1 zákoníku práce ověřit, zda poskytnuté osobní ochranné pracovní pomůcky zajišťují zaměstnancům požadovanou ochranu tak, aby nebylo ohroženo jejich zdraví, a to i s přihlédnutím k tomu, že uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce představují jednu ze základních zásad pracovněprávních vztahů, které vyjadřují hodnoty chránící veřejný pořádek. Jelikož před zahájením prací na dané zakázce nebyla zjištěna hodnota koncentrace formaldehydu v předmětném kotli, což potvrdila i žalovaná u jednání, měla žalovaná vycházet z principu předběžné opatrnosti a v souladu s ustanovením § 101 odstavec 1 zákoníku práce zajistit bezpečnost a ochranu zdraví svých zaměstnanců tím, že je vybaví ochrannými pomůckami zajišťujícími zaměstnancům maximální možnou ochranu, tj. včetně částicového předfiltru doporučeného výrobcem celoobličejových masek. S ohledem na vysoké zdravotní riziko spojené s prací v uzavřeném prostoru s koncentrací formaldehydu, který je prokázaný karcinogen, měla žalovaná jako zaměstnavatel vyvinout nejvyšší možné úsilí, aby vyloučila jakoukoliv expozici zaměstnanců formaldehydu. S ohledem na toxikologické vlastnosti formaldehydu lze vystavení působení formaldehydu po delší dobu považovat za okolnost bránící bezpečnému výkonu dané práce, neboť může vést k ohrožení zdraví exponované osoby. Žalobce nejprve plnil pracovní pokyny žalované a prováděl čištění kotle R5 u zákazníka [právnická osoba] Poté, co žalobce začal pociťovat příznaky působení formaldehydu spočívající v pálení pokožky a obtížích při dýchání, byl oprávněn v souladu s ustanovením § 106 odstavce 2 zákoníku práce odmítnout další výkon práce, o níž měl důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho zdraví. Takové obavy žalobce o zdraví s přihlédnutím ke zdravotním obtížím, které žalobce pociťoval při práci, se okresnímu soudu jevily být zcela logickými a důvodnými. Žalobce popisoval zdravotní obtíže spočívající v pálení pokožky a obtížích při dýchání, přičemž vedoucí zaměstnanci žalované těmto stížnostem žalobce nevěnovali žádnou pozornost a v zásadě námitky žalobce a [jméno FO] bagatelizovali a ignorovali s tím, že pokud nezačnou oba zaměstnanci opětovně pracovat, tak si „můžou přijít pro výpověď“. Povinností vedoucích zaměstnanců přitom je podle § 302 písm. c) zákoníku práce mj. vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Vedoucí zaměstnanci žalované však při opakovaných stížnostech žalobce zůstali zcela pasivní. Okresní soud uzavřel, že ze strany žalované nebyla zajištěna veškerá opatření k bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců pro řádný výkon práce, a proto odmítnutí dalšího výkonu práce ze strany žalobce dne 23. 4. 2020 nelze posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance. Výpověď z pracovního poměru ze dne 28. 4. 2020 daná žalovanou žalobci proto byla okresním soudem shledána jako neplatná.

6. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Osobní ochranné pomůcky (dále též jen „OOP“), včetně celoobličejové masky s filtrem, byly bez ohledu na dezinterpretaci závěrů znalce soudem prvního stupně pro danou práci vhodné a dostatečné, což potvrzuje opakovaná zkušenost na dalších zakázkách, jakož i dokončení zakázky bez problémů jiným zaměstnancem ([jméno FO]). Samotný žalobce tvrdil, že měl s obdobnou prací i s používáním OOP již poměrně dlouhou praxi a uměl je používat, proto lze logicky předpokládat, že pokud by OOP nefungovaly tak, jak měly, tuto skutečnost by žalobce výslovně zaměstnavateli sdělil (což se v době odmítnutí výkonu práce nestalo). Žalobce si při odmítnutí práce nestěžoval na konkrétní jemu přidělenou ochrannou masku (ani její konkrétní vady) a ani po svých nadřízených nepožadoval její výměnu. Žalobce své odmítnutí práce odůvodňoval tím, že nevlastní výškařský průkaz, a proto nemůže danou práci dělat. Toto však bylo v řízení prokazatelně vyvráceno. Žalobce pak v průběhu řízení dodatečně tvrdil okolnosti, které se mu hodily a rozvíjel je ve svůj prospěch. Žalovaná nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že žalobce vyjádřil nedostatečnost ochranných pomůcek již při odmítnutí práce, neboť uváděl jen velmi všeobecné obavy o své zdraví – které navíc byly (v kontextu jeho nepravdivého tvrzení, že nevlastní výškařský průkaz) pravděpodobně odůvodněny obavou z pádu z výšky. Z předložené komunikace v době odmítnutí, v kontextu daného momentu, vyplývá (a svědek [jméno FO] potvrdil ve své výpovědi, že to tak i vnímal), že žalobci prostě daná těžká práce nebyla příjemná a chtěl využít možnosti, jak ji nemuset dělat (i proto že věděl, že dříve jiní zaměstnanci odmítli pracovat). Žalobce až v průběhu řízení spekulativně specifikoval, ohýbal a doplňoval důvody odmítnutí výkonu práce, avšak jeho vyjádření na místě, či v upozornění na porušení pracovních povinností neodpovídají tomu, co následně tvrdil a uplatňoval v soudním řízení.

7. Žalovaná vytýkala soudu prvního stupně, že neprovedl jí navržené důkazy, které byly potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Znalecký posudek nebyl dostatečný a bylo ho třeba doplnit, jelikož okresní soud opomenul, že podle vyjádření znalce může být domnělé pálení pokožky způsobeno i nesprávnou manipulací s maskou (s tím se okresní soud nevypořádal). Prvostupňový soud zohlednil spekulativní závěr a přiklonění se k posouzení situace na místě jako nejhorší možné z důvodu preventivní opatrnosti (je to jeden aspekt a lze to chápat), ale nezohlednil dlouhodobé zkušenosti žalované, jakož i to, že žalobce ani pan [jméno FO] neměli skutečné potíže (pouze je tvrdí), nevyhledali lékaře (žalobce pouze velice sporně telefonicky den poté), že pan [jméno FO] dokončil zakázku bez zdravotních potíží, ostatní zakázky Dukol proběhly se stejnými OOP bez potíží a že příznaky tvrzené v řízení žalobce uvedl až následně (v SMS komunikaci je nezmínil). Opodstatněný byl i výslech ošetřujícího lékaře [tituly před jménem] [jméno FO], protože žalobcem předložená stručná lékařská zpráva nebyla sama o sobě dostatečná, a to i s přihlédnutím k tomu, že nejprve uváděl, že u lékaře vůbec nebyl, až následně předložil tuto zprávu, která uvádí vyšetření v ordinaci lékaře, ale žalobce následně uvedl na pravou míru, že s lékařem konzultoval jen telefonicky. Bylo by tedy vhodné lékaře konfrontovat ohledně správnosti a průkaznosti ošetření žalobce pouze skrze telefonickou konzultaci, kdy symptomy žalobce mohly být jen smyšlené. Významný byl výslech svědka [jméno FO], který byl přítomen přímo na místě. Okresní soud se spokojil s přečtením výpovědi učiněné tímto svědkem v řízení vedeném pod sp. zn. 26 C 266/2020, což nebylo dostatečné. Žalovaná tak byla připravena o možnost položit svědkovi nové otázky, které by mohly uvést na pravou míru některá spekulativní tvrzení znalce, okolnosti předmětné zakázky a zejména potvrdit stav přidělených OOP a jejich následné bezproblémové použití jinými pracovníky a také věrohodnost svědka [jméno FO] i žalobce samotného. Důkaz v podobě výpisů z knihy úrazů zaměstnanců žalovaná předložila za účelem vyvrácení tvrzení žalobce o tom, že u žalované mělo docházet k opakovanému porušování bezpečnostních předpisů. Žalovaná má nadále za to, že pro vyjasnění rozdílných interpretací znaleckého posudku (dostatečnost masky versus nedostatečnost) bylo nezbytné doplnit stávající posudek nebo vypracovat nový znalecký posudek.

8. Žalovaná namítala, že soud prvního stupně při hodnocení důkazů nepřihlédl náležitým způsobem ke svědecké výpovědi [jméno FO], který uvedl, že ho pálí oči v masce bez ohledu na to, v jakém prostředí ji má nasazenou, že si není vědom, že by si někdo jiný stěžoval na zdravotní potíže a že (ačkoliv pracoval na zakázce s žalobcem, dokonce s delší expozicí, a následně zakázku i dokončil) sám zdravotní potíže při použití stejných OOP neměl. Okresní soud se s přihlédnutím k této svědecké výpovědi nezabýval tím, zda uvedené potíže (pálení očí) mohly být způsobeny jinými okolnostmi. Okresní soud opřel své odůvodnění, proč uvěřil, že žalobce měl důvodnou obavu o své zdraví, z velké části o to, že ochranná maska neměla být dostatečně očištěna ani dezinfikována, což neodpovídá vyjádření znalce. Okresní soud dezinterpretoval vyjádření znalce o tom, že předfiltr P3 byl nutnou ochrannou pomůckou – znalec vysloveně na jednání dne 19. 1. 2023 uvedl, že jeho použití je doporučení, nikoliv nezbytnost – žalovaná má přitom z dlouhodobé praxe ověřeno, že tyto předfiltry se k výkonu dané práce nehodí, a zaměstnancům práci pouze ztěžují, protože dochází k ucpávání předfiltru aerosolem. Vycházel z tvrzení žalobce uplatněných až v průběhu řízení (zejména nevhodnost a nedostatečnost OOP, což měl být údajně důvod pro odmítnutí práce) – do té doby namítal pouze obecné, ničím nepodložené nebezpečí, a že nemůže pracovat ve výškách, protože nemá výškařský průkaz. Zásadní tvrzení žalobce, že pociťoval při práci, spolu se svědkem [Anonymizováno], nepříjemné pocity, byla v řízení podložena výhradně tvrzeními žalobce a svědeckou výpovědí svědka [jméno FO] – která se stala naprosto klíčovým a rozhodným důkazem. Vzhledem k významu této svědecké výpovědi měl soud prvního stupně věnovat daleko větší pozornost (ne)věrohodnosti svědka [jméno FO]. Soud prvního stupně však bagatelizoval dlouhodobý přátelský vztah mezi žalobcem a svědkem a také jejich evidentní společný zájem na výsledku tohoto řízení. Oba muži totiž celou dobu, již od odmítnutí výkonu práce, jednají ve shodě a každý z nich má evidentní zájem na úspěchu druhého z nich v řízení o neplatnosti výpovědi. Je více než pravděpodobné, že koordinují společný postup a dohodli se na souladných tvrzeních a výpovědích – to, že mají společného právního zástupce (na což zajisté mají právo, ale soud by to měl zohlednit), jim rovněž poskytuje prostor pro společnou koordinaci. Část argumentace soudu spočívá na falešné premise, že shodné výpovědi žalobce i svědka [jméno FO] potvrzují věrohodnost svědka [jméno FO]. Opak je však pravdou. Je naivní nepřipustit, že svědek a žalobce spolu jednají, jak se říká „ruku v ruce“, neboť jejich cíl a záměr je společný – vyhrát spor proti bývalému zaměstnavateli, se kterým se nerozešli v dobrém. Žalobce a svědek [jméno FO] se patrně rozhodli, že nebudou pracovat, protože jim údajně hrozí nebezpečí, na základě dřívější zkušenosti a informací od externistů, kteří na zakázce pracovali před nimi, s tím, že když to udělali jiní, můžeme i my. Jednoduchý způsob, jak nedělat nepříjemnou práci a zároveň dostat zaplaceno. Naopak by to byla skutečně velká náhoda, že se žalobci i svědkovi [jméno FO] najednou oběma stalo, že jejich OOP byly vadné. Okresní soud si vyložil skutkový stav nikoli podle projevu žalobce v daném čase, ale podle následných tvrzení a doplňování. Z SMS komunikace žalobce vyplývá, a jeho jednání bylo vnímáno, jako odmítnutí práce (ne že má při práci určitý problém s maskou). Neodmítal nevhodné prostředky, ale práci jako takovou. Nestěžoval si na pálení ani specifické zdravotní obtíže, obsahově sdělil, že nebude dělat práci s kyselinami (obdobné by bylo sdělení „nebudu dělat tuto špinavou práci“). Prvostupňový soud tedy nesprávně posuzoval neplatnost výpovědi na základě až ex post uvedených tvrzení žalobce, proč odmítl vykonávat práci. Žalobce zneužil práva tím, že uváděl skutečnosti rozhodné pro posouzení platnosti výpovědi až v okamžiku, kdy jejich objektivní zhodnocení není již nijak proveditelné. Žalovaná nesla v řízení důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalobce odmítl vykonávat práci, která mu byla řádně přidělena v souladu s pracovní smlouvou, přičemž toto důkazní břemeno unesla. Žalobce v tomto řízení nesl důkazní břemeno ohledně dodatečně tvrzené nedostatečnosti konkrétních OOP, které neunesl, proto měla být žaloba zamítnuta. Právo odmítnutí práce musí být hodnoceno s ohledem na povahu práce. Musí jít o bezprostřední a závažné ohrožení života zaměstnance, což v daném případě nebylo prokázáno. V době odmítnutí se žalobce vyhradil jen vůči povaze samotné práce a že není výškař. Důvod spočívající v povaze samotné práce pak nemůže být důvodem k odmítnutí této práce. Okresní soud dostatečně neodůvodnil své závěry a nevypořádal se všemi okolnostmi (zejména účelovostí jednání a zneužíváním práva ze strany žalobce a věrohodností svědka [jméno FO]), proto napadený rozsudek trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

9. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznil, že žalovaná obšírně opakuje celou řadu již několikrát vyřčených zavádějících a mnohdy vyloženě a prokazatelně nepravdivých tvrzení a dohadů, které nejen že nebyly v řízení potvrzeny, ba naopak byly bezpečně vyvráceny. Žalovaná tak například stále tvrdí, že mělo být v řízení prokázáno, že jím poskytnuté OOP byly adekvátní, ačkoliv to bylo vyvráceno závěry znaleckého posudku, jakož i výslechem znalce. Dezinterpretace závěrů znaleckého posudku se dopouští naopak žalovaná. Závěry znaleckého posudku byly jednoznačné a žalovaná měla možnost klást znalci otázky, proto jsou její návrhy na doplnění znaleckého posudku či dokonce vypracování posudku nového nadbytečné. Skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně údržby a péče o OOP a částicového předfiltru P3 mají oporu v provedeném dokazování. Námitky žalované týkající se jeho věrohodnosti, jakož i svědka [jméno FO], vnímá jako snahu žalované skrýt vlastní selhání, k němuž došlo ze strany nadřízených [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobce zásadně odmítl spekulace žalované o tom, že se svědkem [Anonymizováno] koordinoval svou obranu proti neplatnému rozvázání pracovního poměru, nýbrž pouze pravdivě popsali skutečný průběh incidentu, k němuž došlo dne 23. 4. 2020, popsali důvody, pro které odmítli pokračovat v práci, pracovní podmínky na pracovišti, jakož i reakci svých nadřízených, která ostatně vyplývá i z jiných důkazů. Oba byli v dané době na pracovišti a incident zažili „na vlastní kůži“ a takto jej soudu I. stupně také vylíčili a popsali. Tvrzení žalované, že žalobce námitky ohledně OOP, jejich stavu, znečištění a nedostatečné dezinfekci specifikoval až v tomto sporu a předtím je neuváděl, bylo vyvráceno mj. vytýkacím dopisem ze dne 27. 4. 2020. Navíc žalobce již v prvotní SMS komunikaci nadřízeným sdělil, že přes jejich masky dýchá kyseliny. I naprostému laikovi by bylo toto jasné, že si tímto zaměstnanec stěžuje na ochranu, kterou mu poskytují přidělené OOP, a přinejmenším by se doptal na podrobnosti. Reakcí žalované byl nicméně v dané situaci okamžitý nátlak na žalobce, aby v práci pokračoval pod pohrůžkou ztráty zaměstnání. Tento postup není v pořádku a nemůže požívat právní ochrany, což okresní soud správně vyhodnotil.

10. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že prvostupňový soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. jasně vyložil, které skutečnosti měl prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Podle ustálené judikatury je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů jen tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). V daném případě se o takovou situaci podle názoru odvolacího soudu nejedná, o čemž svědčí i obsah samotného odvolání žalované.

12. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo jinou vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

13. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodech 4 až 19 odůvodnění napadeného rozsudku (včetně závěru o skutkovém stavu v bodech 21 a 22 odůvodnění napadeného rozsudku), jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

14. K námitkám žalované proti shora uvedenému skutkovému závěru soudu prvního stupně odvolací soud předně v obecné rovině uvádí, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí soudu prvního stupně, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

15. V posuzované věci odvolací soud ohledně skutkových zjištění, které se týkaly obavy žalobce z ohrožení jeho života a zdraví, neshledal při hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně žádné pochybení, a to včetně hodnocení výpovědi svědka [jméno FO]. Skutečnosti, že žalobce a svědek jsou přátelé a že žalovaná s oběma rozvázala pracovní poměr ze stejného důvodu, nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k závěru o nevěrohodnosti svědecké výpovědi. Okresní soud náležitě vysvětlil, proč výpověď svědka [jméno FO] posoudil jako věrohodnou, logickou a konzistentní (shodná výpověď žalobce v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 26 C 266/2020, SMS komunikace mezi žalobcem a jeho nadřízeným, vyjádření žalobce na stejnopisu vytýkacího dopisu ze dne 27. 4. 2020, lékařská zpráva ze dne 24. 4. 2020, obtíže popisované žalobcem a svědkem [Anonymizováno] korespondují se zdravotními potížemi při expozici formaldehydu, jak se podává ze znaleckého posudku). Soud prvního stupně v projednávané věci podrobně vyhodnotil provedené důkazy, a to v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, kdy jeho úvahy při hodnocení provedených důkazů odpovídají zásadám logického myšlení. Odvolací soud neshledal nic, co by v tomto směru soudu prvního stupně vytkl.

16. V posuzované věci odvolací soud – navzdory odlišnému názoru žalované – nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení postupu vyplývajícího z ustanovení § 132 o. s. ř. Odvolatelkou namítané selektivní hodnocení důkazů, ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení důkazů odvolací soud neshledal. Dezinterpretace závěrů znaleckého posudku se naopak dopouští opakovaně žalovaná, jak to přiléhavě komentoval žalobce ve vyjádření k odvolání na str.

5. Skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně údržby a péče o OOP a částicového předfiltru P3 mají oporu v provedeném znaleckém dokazování. Soud prvního stupně odmítl zcela důvodně opakované námitky žalované, že žalobce namítal skutečnosti ohledně obav o své zdraví při výkonu práce poprvé až v průběhu soudního řízení o neplatnost výpovědi, kdy v tomto směru odpovídajícím způsobem vyložil obsah SMS korespondence i následné vyjádření žalobce na stejnopisu vytýkacího dopisu ze dne 27. 4. 2020. Odvolací námitka žalované, že žalobce zneužil práva tím, že uváděl skutečnosti rozhodné pro posouzení platnosti výpovědi až v okamžiku, kdy jejich objektivní zhodnocení není již nijak proveditelné, proto není důvodná. Argumentaci žalované - že žalobce ve zmiňované SMS komunikaci uvedl jen všeobecné obavy o své zdraví, které byly v kontextu jeho nepravdivého tvrzení, že nevlastní výškařský průkaz, odůvodněny obavou z pádu z výšky - považuje odvolací soud za tendenční a neopodstatněnou. Z obsahu této komunikace nelze rozhodně dovozovat, že žalobce a svědek [jméno FO] odmítli výkon práce zjevně účelově, přičemž na tomto závěru nemůže nic změnit ani opakovaná zkušenost žalované na dalších zakázkách, jakož i dokončení zakázky bez problémů jiným zaměstnancem ([jméno FO]). Pokud měli příslušní vedoucí zaměstnanci žalované přesto pochybnosti o důvodnosti odepření výkonu práce, bylo jejich povinností, jak správně uvedl prvostupňový soud, ověřit, zda poskytnuté OOP zajišťují oběma zaměstnancům dostatečnou ochranu tak, aby nebylo ohroženo jejich zdraví. Jelikož tak neučinili, nýbrž naopak stížnostem žalobce nevěnovali žádnou pozornost a v zásadě námitky žalobce a [jméno FO] bagatelizovali a ignorovali s tím, že pokud nezačnou oba zaměstnanci opětovně pracovat, tak si „můžou přijít pro výpověď“, ocitla se žalovaná v určité důkazní nouzi ohledně zpochybnění důvodnosti odmítnutí výkonu práce, což jde ovšem zcela k její tíži. Tvrzení žalované, že žalobci nebyla zadaná těžká práce příjemná a že chtěl využít možnosti, aby jí nemusel dělat (protože věděl, že dříve jiní zaměstnanci odmítli pracovat), je podle názoru odvolacího soudu nepodložené a spekulativní.

17. Odvolací soud nedohledal na vyhodnocení výsledků dokazování soudem prvního stupně nic excesivního a nespatřoval důvod dokazování opakovat či doplňovat. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku náležitě objasnil, proč se přiklonil ke skutkové verzi žalobce. Na rozdíl od žalované pokládá odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně za přiléhavé a přesvědčivé. Z podrobné narace obsahu odůvodnění napadeného rozsudku a odvolání žalované je zřejmé, že soud prvního stupně se vypořádal se všemi relevantními námitkami žalované a neopomenul se vyjádřit k žádným podstatným (pro posouzení věci klíčovým) okolnostem. Odvolací soud proto necítí potřebu opětovně se vyjadřovat se ke všem jednotlivým dílčím argumentům žalované, které by mohly být toliko podkladem pro možné jiné hodnocení provedených důkazů, resp. které představují pouhou polemiku se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Odvolací soud souhlasí s důvody neprovedení dalších žalovanou označených důkazů, které okresní soud řádně rozvedl v bodě 23 odůvodnění napadeného rozsudku, a to s výjimkou výpisu z knihy úrazů zaměstnanců. S posledně uvedeným důkazním návrhem se sice okresní soud výslovně nevypořádal, nicméně to nemělo (nemohlo mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť bez ohledu na otázku koncentrace řízení nebylo pro posouzení věci významné (rozhodné), zda u žalované docházelo k opakovanému porušování bezpečnostních předpisů či nikoli.

18. Odvolací soud se zcela ztotožnil rovněž s právním posouzením věci soudem prvního stupně (body 30 a 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a nemá co podstatného k němu dodat, ostatně samotná žalovaná v odvolání namítala, že k nesprávnému právnímu posouzení věci došlo zejména v důsledku nesprávných skutkových závěrů. V obecné rovině odvolací soud souhlasí s názorem žalované, že důvodem k odmítnutí práce podle § 106 odst. 2 zákoníku práce nemůže být důvod spočívající v povaze samotné práce, ovšem napadené rozhodnutí není s tímto východiskem v rozporu, neboť soud prvního stupně dospěl s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem k závěru, že žalobce měl důvodně za to, že další výkon práce bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho zdraví. Tuto úvahu soudu přitom nelze hodnotit jako nepřiměřenou.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil. V rámci odvolacího přezkumu neshledal odvolací soud důvod ke korekci ani v případě výroků III a IV o náhradě nákladů řízení státu, které vznikly vyplacením znalečného, a o přenesení poplatkové povinnosti.

20. Ke změně přistoupil odvolací soud u nákladového výroku II ve vztahu mezi účastníky. Nadále sice platí, že žalobce byl v řízení procesně úspěšný a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení. K účelně vynaloženým nákladům řízení žalobce patří náklady právního zastoupení, jejichž náhradu odvolací soud přisoudil žalobci ve shodě se soudem prvního stupně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Konkrétně náklady právního zastoupení sestávají z odměny advokáta za 8 úkonů právní služby po 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 23. 2. 2021, sepis vyjádření ze dne 17. 5. 2021, účast u jednání dne 19. 1. 2023, 2 úkony za účast u jednání dne 17. 10. 2023 a účast u jednání dne 6. 2. 2024). Dále náleží žalované náhrada hotových výdajů advokáta v paušální výši 2 400 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestami ke shora uvedeným jednáním a náhrada cestovních výdajů k jednotlivým jednáním ve výši 32 477 Kč (ohledně výše náhrady za promeškaný čas a cestovních náhrad odvolací soud odkazuje zcela na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně v bodě 32 napadeného rozsudku), tj. celkem 54 877 Kč. Tuto částku je třeba navýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 11 524 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem činí výše náhrady nákladů řízení žalobce 66 401 Kč.

21. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud nepřiznal žalované náhradu nákladů spojených s písemnými podáními ze dne 11. 2. 2021, 29. 3. 2021, 12. 11. 2021, 27. 2. 2023 a 16. 1. 2024. Za další písemná podání žalobce (kromě žaloby) přiznává odvolací soud ve své rozhodovací praxi náklady jen výjimečně, a to zpravidla pouze tehdy, pokud se jedná na reakci na zcela novou situaci. Naopak za doplnění žalobní argumentace, která měla a mohla být již součástí prvotní žaloby, nebo za repliku k vyjádření protistrany, k němuž se mohl účastník vyjádřit v rámci přednesu u ústního jednání, resp. vyjádření k dokazování a návrhy na doplnění dokazování (jak tomu bylo u zmiňovaných podání) odvolací soud účastníku zpravidla náhradu nepřiznává, neboť je nelze považovat za účelně vynaložené náklady řízení. Odvolací soud přezkoumal shora uvedená písemná podání zástupce žalobce a dospěl k závěru, že je nelze považovat za účelná písemná podání nebo návrhy ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. V podání ze dne 11. 2. 2021 poprvé uvedl konkrétní důvody neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, což měla a mohla obsahovat již žaloba ze dne 28. 8. 2020. V podání ze dne 29. 3. 2021 se toliko vyjadřoval k důkazům provedeným u jednání dne 23. 2. 2021 a navrhoval provedení dalších důkazů. Obsahem podání ze dne 12. 11. 2021 bylo vyjádření ke znaleckému posudku a podání ze dne 27. 2. 2023 vyjádření k výslechu znalce. Konečně v podání ze dne 16. 1. 2024 se vyjadřoval k provedeným důkazům k návrhům žalované na doplnění dokazování.

22. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ust. § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci samé procesně úspěšnému žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 15 526 Kč, které představují odměnu za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání dne 25. 9. 2024) po 2 500 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času v rozsahu 16 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu a cestovné ve výši 5 631 Kč (za cestu k odvolacímu jednání osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 5 l benzinu Natural 95 na 100 km, cena paliva 38,20 Kč/l, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,60 Kč, ujeto z [adresa] a zpět 749,8 km, tj. celkem 12 831 Kč. Tuto částku je třeba opět zvýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 2 695 Kč.

Poučení