16 CO 196/2022 - 190

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 21. června 2022, č. j. 25 C 59/2020-164 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 33 716 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta, se sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 776 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta, se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalovaná oznámila žalobci dopisem ze dne [datum], který žalobce převzal dne [datum], že mu dává výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce, a to s odkazem na lékařský posudek ze dne [datum], vystavený oddělením pracovnělékařských služeb [anonymizována tři slova], kterým byl žalobce uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce horníka.

2. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Karviné žalobu, ve které navrhoval určení neplatnosti shora uvedené výpovědi. Podle žalobce je totiž důvodem výpovědi ze strany žalované pracovní úraz, který utrpěl dne [datum] a pro který byl v době od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti. V doplnění žaloby žalobce (prostřednictvím nového zástupce) uvedl, že k pracovnímu úrazu došlo [datum], a to při zajišťování sloje důlního díla, při kterém použil žebřík, který si opřel o hydraulickou výztuž tak, aby po něm mohl vylézt nahoru a pracovat s výztuží. Když po žebříku stoupal nahoru, tak se jedna noha žebříku zapíchla více do země, žebřík se sesouval a žalobce padal z výšky cca 3 metry, přičemž se chtěl zachytit levou rukou o řetěz, neudržel se, převážil se a spadl. V souvislosti s úrazovým dějem ucítil„ křupnutí“ v levém rameni a velkou bolest, která se cca po hodině uklidnila. Chvíli nemohl vůbec hýbat levou rukou, cítil velkou bolest v levém rameni a levé horní části trupu. Svědky úrazu měli být podle žalobce [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří pracovali na stejném pracovišti a cestou k důlním výtahům potkal předáka směny [jméno] [příjmení], kterému osobně sdělil, co se stalo. Přes doporučení předáka žalobce úraz nenahlásil. Poté mu přidělovali na pracovišti jen lehčí práci, byl schopen i s poškozenou rukou zvedat lehká břemena, ale pouze tak, že měl ruku zpuštěnou podél těla. K lékaři zašel až [datum] pro přetrvávající bolesti a nemožnost prakticky zvednout levou ruku nad hlavu a lékař mu ihned vystavil pracovní neschopnost. Kromě určovacího nároku uplatnil žalobce v žalobě původně také peněžitou pohledávku ve výši odpovídající dvojnásobku jeho průměrného výdělku, ale podáním ze dne [datum] vzal žalobu v této části zpět a okresní soud usnesením ze dne [datum] řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Skutková tvrzení žalobce z větší části nezpochybnila, popřela však, že by žalobce utrpěl pracovní úraz. Žalovaná namítla, že jí o pracovním úrazu žalobce ze dne [datum] není nic známo, navíc žalobce ten den čerpal dovolenou. Lékařský posudek ze dne [datum] považuje po formální stránce za bezvadný, proto navrhla, aby jej soud nepřezkoumával a při rozhodování z něj vycházel. V dalších přednesech a doplňujícím vyjádření poukázala žalovaná na to, že provedla dodatečné šetření ohledně tvrzeného pracovního úrazu a vyslechla žalobcem navržené svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Všichni tři shodně uvedli, že o pracovním úrazu žalobce nic nevědí a následně vyslechnutý svědek [jméno] [příjmení] popsal úrazový děj odlišně od žalobce, když konkrétně tvrdil, že žalobce„ slezl ze žebříku“ a nemohl tak spadnout z výšky 3 metrů. Svědci [příjmení] i [příjmení] čerpali dne [datum] dovolenou a nemohli tedy být svědky úrazu z tohoto dne a [jméno] [příjmení] měl dne [datum] směnu (shodnou se žalobcem), která začíná v 0 0:00 a končí v 08:00 hodin, a je proto vyloučeno, aby žalobce na této směně utrpěl úraz v době od 12:00 do 19:30 hodin, jak je tvrzeno v předžalobní výzvě ze dne [datum].

4. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení (ve vztahu mezi účastníky i o nákladech státu). Okresní soud zdůraznil, že nesmí-li zaměstnanec konat pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále dosavadní práci, je naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce jen tehdy, jestliže nejde o následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, popř. ohrožení nemocí z povolání, a jestliže se u zaměstnance jedná o dlouhodobý stav. Okresní soud vzal za prokázané, že k pracovnímu úrazu žalobce někdy v [měsíc] [rok] došlo, byť nebylo prokázáno přesné datum. Okresní soud poukázal především na výpověď svědka [jméno] [příjmení], který pracovní úraz viděl a nepřímo pak měl pracovní úraz žalobce potvrdit svědek [jméno] [příjmení], který sice úrazový děj neviděl, ale o úrazu se dozvěděl od žalobce a od [jméno] [příjmení]. Stejně tak směnový předák [jméno] [příjmení] potvrdil, že žalobce po směně řekl, že se mu něco stalo a nechce to hlásit. Okresní soud dále zohlednil, že popsaný mechanismus úrazu plně odpovídá poranění rotátorové manžety, což potvrdili znalci [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], který dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce k datu převzetí výpovědi pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce horníka - rubače pro pracovní úraz ze [měsíc] [rok].

5. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém okresnímu soudu vytkla nesprávná skutková zjištění a závěry. Žalovaná nezpochybňuje, že žalobce utrpěl roztržení rotátorové manžety levého ramene, přičemž k tomuto poranění může dojít nejen způsobem popisovaným žalobcem, ale i mimo pracovní dobu, při pádu ze země, ze schodů apod. Žalovaná poukázala na to, že v průběhu celého řízení (počínaje předžalobní výzvou ze dne [datum] až do ústního jednání dne [datum]) žalobce několikrát měnil jak datum vzniku pracovního úrazu, tak i jména svědků, a to vždy poté, co žalovaná namítla, že je vyloučeno, aby k jeho tvrzenému pracovnímu úrazu došlo v jím uváděném dni, resp. že by svědkem jeho úrazu mohla být jím uvedená osoba. Nejprve mělo k úrazu dojít [datum], kdy však žalobce čerpal dovolenou. Dalšími uváděnými daty úrazu byly dny [datum], [datum] a [datum]. Dne [datum] však měli žalobce i svědci [příjmení] a [příjmení] naplánovaný volný den a ani jeden z nich na směně nebyl, dne [datum] měli žalobce a svědek [příjmení] 6. směnu začínající v 0:00 hod. a končící v 08:00, takže je vyloučeno, aby k úrazu došlo v době od 12:00 do 19:30 hod., jak bylo tvrzeno v předžalobní výzvě ze dne [datum] a jak potvrdil svědek [příjmení]. Ve dnech [datum] a [datum] čerpali dovolenou svědci [příjmení] a [příjmení]. Žalovaná dále poukázala na to, že původně označení svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uvedli, že o pracovním úrazu žalobce, k němuž mělo dojít dne [datum], nic nevědí. Obstát nemůže podle žalované ani tvrzení žalobce, že k pracovnímu úrazu došlo tak, že spadl z výšky cca 3 metry, k čemuž se vyjádřila již při ústním jednání dne [datum]. Žalovaná dále v odvolání poukázala na účastnickou výpověď žalobce, který uvedl, že v práci pokračoval i v dalších dnech po úrazu, nemohl však používat levou ruku, proto mu byla přidělována lehčí práce s tím, že podle svědka [příjmení] spočívala lehčí práce v tom, že žalobce donesl materiál atd. a podle svědka [příjmení] žalobce dřevo ani stojky nenosil, stříhal nůžkami síta. Podle žalované je otázkou, jak mohl stříhat nůžkami kovová síta, když nemohl používat levou ruku. Podle názoru žalované je účastnická výpověď žalobce nevěrohodná. Žalovaná vytkla soudu prvního stupně, že nedostatečně vyhodnotil rozpory mezi výpovědí svědků před soudem a jejich výpovědí, kterou učinili u žalované v rámci dodatečného šetření pracovního úrazu žalobce. Přitom výpovědi učiněné při podání vysvětlení byly učiněny již v [anonymizováno] pololetí roku [rok], tedy s mnohem menším časovým odstupem od žalobcem tvrzeného úrazu, než výpovědi svědků před soudem, k nimž došlo až [datum], tedy po dalším, více než ročním odstupu od původních výpovědí.

6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. V písemném vyjádření k odvolání vyjádřil přesvědčení, že k pracovnímu úrazu došlo tak, jak jej popsal, tj. na pracovišti žalované a v souvislosti s plněním pracovních úkolů pro žalovanou. V této souvislosti poukázal na výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] s tím, že skutkové okolnosti jeho úrazu jsou nepřímo potvrzovány také oběma znaleckými posudky. Oba znalci potvrdili, že ke vzniku zranění (ruptuře rotátorové manžety) levého ramene došlo v souvislosti s pádem žalobce z výšky, přičemž rozhodnou skutečností nebyla výška pádu, ale že se při pádu snažil zachytit levou rukou pevného předmětu, v důsledku čehož došlo z největší pravděpodobností ke vzniku zranění.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“)) přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu, včetně řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku o věci samé důvodné není (k částečné změně přistoupil odvolací soud pouze u nákladového výroku).

8. Předmětem sporu je (ne) platnost výpovědi z pracovního poměru, kterou převzal žalobce od žalovaného zaměstnavatele dne [datum]. Ve výpovědi byl uplatněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, které umožňuje zaměstnavateli dát zaměstnanci výpověď, pokud zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.

9. Úvodem odvolací soud předesílá, že okresní soud správně vyhodnotil otázku včasnosti žaloby a především správně vystihl podstatu věci, když se s ohledem na žalobní tvrzení zabýval tím, zda žalobce utrpěl pracovní úraz a zda tento úraz byl v době předání výpovědi příčinou jeho dlouhodobé nezpůsobilosti k výkonu práce. Platí totiž, že výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce je naplněn jen tehdy, jestliže nezpůsobilost zaměstnance pro svůj nepříznivý zdravotní stav konat dosavadní práci není následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, popř. ohrožení nemocí z povolání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2785/2010, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod číslem 34/2012).

10. Také skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná ze shodných (nesporných) tvrzení účastníků (bod 6) a z provedených důkazů (7 až 22) považuje odvolací soud za správná a úplná a pro stručnost na příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. Po stránce skutkové považuje odvolací soud za podstatné, že předmětný pracovní poměr žalobce vznikl dne [datum] na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], na jejímž základě pracoval žalobce jako horník. Žalobce v blíže nezjištěný den roku [rok] (pravděpodobně v [měsíc] nebo [měsíc]), kdy pracoval na směně se svědky [příjmení] a [příjmení], utrpěl při výkonu práce pro žalovanou úraz. Konkrétně došlo k tomu, že při uvazování hydraulické stojky se„ sesunul“ žebřík, na kterém žalobce stál, žalobce z něj začal padat, při pádu se levou rukou zachytil o úchyt stojky (madla), ale neudržel se a spadl na zem. Pocítil přitom bolest a prasknutí v levém rameni. O úrazu žalobce nebyl sepsán záznam. Žalobce měl po úrazu bolesti a dne [datum] zašel k ortopedovi [titul] [příjmení], kterému sdělil, že měl pracovní úraz levého ramene, který nenahlásil, protože si myslel, že bolest pomine. Následně bylo na ultrazvuku zjištěno, že došlo k roztržení rotátorové manžety levého ramene žalobce. Žalobce byl od [datum] do [datum] v dočasné pracovní neschopnosti a dne [datum] obdržel od žalované napadenou výpověď z pracovního poměru odůvodněnou podle § 52 písm. e) zákoníku práce. V řízení bylo prokázáno, že ke dni [datum] žalobce ztratil dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce horníka (rubače) pro roztržení rotátorové manžety levého ramene, které utrpěl při shora uvedeném úraze.

11. Odvolací námitky žalované směřují výhradně proti skutkovému závěru soudu prvního stupně o úrazu žalobce při výkonu práce. Přestože odvolacím námitkám nelze zcela upřít jisté ratio založené na pochybnostech, které se v souvislosti s existencí úrazu vyskytly, skutkové závěry okresního soudu se odvolacími námitkami žalované zpochybnit nepodařilo. Nutno zdůraznit, že hodnocení důkazů je v první řadě věcí soudu prvního stupně, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Odvolací soud pak v rámci přezkumu může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly v řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, logický rozpor. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

12. V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně žádné pochybení ve shora uvedeném směru, což platí také pro hodnocení svědeckých výpovědí. Také odvolací soud považuje pro skutkový závěr o úraze žalobce při výkonu práce pro žalovanou za klíčovou výpověď svědka [příjmení], který potvrdil, že úraz žalobce viděl, včetně toho, že k němu došlo při výkonu práce. Existenci úrazu svědek potvrdil také při předchozím podání vysvětlení u žalované, byť se jeho popis při tomto vysvětlení částečně liší od jeho svědecké výpovědi (při vysvětlení u žalované svědek uvedl, že viděl žalobce, jak padal, chytil se ucha stojky a pak slezl ze žebříku, u soudu uvedl - stručně řečeno - že se zachytil stojky, ale neudržel se a spadl). Pro skutkový závěr soudu je však stěžejní svědecká výpověď před soudem, kterou svědek učinil po poučení a za přítomnosti obou účastníků (jejich zástupců), proto okresní soud nepochybil, pokud primárně vycházel z výpovědi tohoto svědka u soudu. Jestliže se svědecká výpověď liší od případných předchozích ústních či písemných vyjádření svědka, tak je samozřejmé, že by svědek měl mít možnost se k rozporům vyjádřit, což se také stalo, když [jméno] [příjmení] bylo při výslechu u soudu předestřeno jeho předchozí vysvětlení u žalované, ale svědek setrval na verzi uvedené u soudního jednání o pádu žalobce. Shodným způsobem je třeba přistupovat k výpovědi svědka [příjmení], který při svědecké výpovědi u soudu uvedl, že byl na směně přítomen spolu s žalobcem a svědkem [příjmení], úraz sice neviděl, ale byl o něm informován. Pokud jde o namítaný rozpor mezi jeho výpovědí a podaným vysvětlením u žalované ze dne [datum], tak není především pravdou, že by svědek při tomto vysvětlení u žalované uvedl, že o pracovním úraze žalobce nic neví, jak se nesprávně uvádí v bodě 6 odvolání. Ze záznamu o podaném vysvětlení ze dne [datum] alespoň nic takového nevyplývá. Podle tohoto záznamu uvedl svědek doslovně:„ nebyl jsem u toho, byl jsem sice ve [anonymizována tři slova], ale zajišťoval jsem materiál“ (viz bod 10 prvostupňového rozsudku). Z tohoto vyjádření rozhodně nelze učinit kategorický závěr o tom, že svědek o úraze žalobce nic neví a naopak to jeho vědomost o úraze žalobce nevylučuje. Žádné jiné vyjádření svědka, které by uvedl při podání vysvětlení dne [datum] bezpečnostním technikům žalované, se z obsahu záznamu nepodává. Tím spíše je třeba vycházet z jeho svědecké výpovědi při soudním jednání. Jestliže měl u tohoto jednání přítomný substituční zástupce žalované pochybnosti o souladu výpovědi svědka [příjmení] s jeho předchozím vysvětlením nebo třeba ohledně výkonu práce žalobce v době od tvrzeného úrazu do jeho pracovní neschopnosti (např. ohledně stříhání kovových sít, o kterém se zmiňuje v odvolání), měl možnost klást svědkovi v tomto směru další otázky. Odvolací soud však má za to, že výslechy obou svědků proběhly v rozsahu dostatečném pro skutkový závěr a nepovažoval již za potřebné dokazování opakovat a doplňovat. To platí také pro výpověď svědka [příjmení], u kterého sice již odvolací soud shledává rozpor mezi tím, co uvedl u soudu a jeho vysvětlením zaznamenaným v záznamu (svědek podle záznamu ze dne [datum] výslovně uvedl:„ Nic jsem neviděl, nevím o tom, že by spadl“), který by bylo vhodné blíže vysvětlit, ale jeho výpověď již nebyla za daného stavu pro závěr soudu rozhodující. Pro skutkový závěr odvolacího soudu jsou podstatné a dostačující výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení], u kterých se ze spisu nepodává žádná okolnost, pro kterou by měl odvolací soud důvod pochybovat o jejich věrohodnosti. Takovou okolností bez dalšího není, že se svědek [příjmení] stýká s žalobcem a že spolu o úraze hovořili. Ani pro tuto skutečnost nemá odvolací soud důvod se domnívat, že by si snad měl svědek svou výpověď (učiněnou pod sankcí trestní odpovědnosti) vymyslet, navíc u svědka [příjmení] ani žádná taková bližší vazba na žalobce zjištěna nebyla.

13. Nutno dodat, že skutkovou verzi žalobce podporují také další okolnosti. Žalobce se o pracovním úrazu zmínil lékaři [titul] [příjmení] již při vyšetření dne [datum] a nejedná se tak o situaci, že by snad s touto verzí přišel až v reakci na výpověď z pracovního poměru. Významné jsou v tomto směru také závěry znalce [titul] [příjmení], který jednak objektivizoval zdravotní postižení, ke kterému u žalobce došlo (ruptura rotátorové manžety levého ramene), dále uvedl, že toto poranění vzniká výhradně úrazovým mechanismem a nevylučuje ani schopnost žalobce vykonávat určité pracovní činnosti po úraze. Současně znalec vysvětlil, že u daného poranění není rozhodná výška, ze které žalobce padal, ale jakým způsobem se horní končetina v rameni stočila při pádu a připustil jako příčinu poranění právě větší rotaci v rameni při tom, když se žalobce při pádu přichytil madla a jeho tělo se pohybovalo. Podle znalce by v takovém případě ani nebyl nutný pád z výšky, ale podstatné je, zda se horní končetina držící se předmětu určitým nepříznivým způsobem„ zkroutí“ v rameni. Z uvedeného mimo jiné plyne, že nebylo třeba postavit najisto, v jaké výšce žalobce stál na žebříku v době, kdy začal padat. Závěry znalce považuje odvolací soud za přesvědčivé s tím, že zapadají do kontextu s úrazovým dějem tak, jak byl u soudu popsán žalobcem a svědkem [příjmení]. Nelze samozřejmě vyloučit, že žalobce utrpěl podobný úraz mimo výkon práce pro žalovanou, ale pro takový závěr není ve spise opora a podobné úvahy zůstaly pouze v rovině spekulací. Žalobce se sice tím, že úraz nehlásil a nebyl jej schopen přesvědčivě specifikovat z hlediska času a v původní výzvě dokonce zaměnil svědka, vystavil riziku toho, že úraz nebude schopen prokázat a jeho následky nebudou odškodněny, ale v tomto řízení uvedené riziko unesl, jak shora uvedeno.

14. Výše uvedené skutkové závěry již do značné míry předurčují také konečný právní závěr, ve kterém se odvolací soud zcela ztotožňuje s okresním soudem. Okolnosti úrazu žalobce tak, jak byly v řízení zjištěny, jsou dostatečné pro jeho kvalifikaci jako úrazu pracovního podle § 271k odst. 1 zákoníku práce (došlo k němu při plnění pracovních úkolů žalobcem pro žalovanou násilným působením zevních vlivů) a vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodující a v podstatě jedinou zjištěnou příčinu dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu sjednané práce horníka (rubače), nebylo možné dát žalobci výpověď podle 52 písm. e) zákoníku práce. Taková výpověď je proto neplatná, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Jako věcně správný potvrdil odvolací soud také třetí výrok o nákladech státu, který je v souladu s § 148 o. s. ř. a odpovídá jak výsledku sporu, tak výši nákladů hrazených státem (v rozsahu nekrytém zálohou).

16. K částečné změně přistoupil odvolací soud u nákladového výroku ve vztahu mezi účastníky. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o procesním úspěchu žalobce (podle stavu v době vyhlášení rozsudku), ale nesdílí rozsah úkonů právní služby, jejichž náklady okresní soud uložil žalované k náhradě. Žalobce má nepochybně právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a spotřebovaných záloh na důkazy ve výši 8 000 Kč, z nákladů právního zastoupení však považuje odvolací soud za účelně vynaložené toliko náklady spojené se 7 úkony právní služby (1. - převzetí a příprava zastoupení, 2. - podání žaloby, 3. - účast u jednání soudu dne [datum], 4. a 5. - účast u jednání soudu dne [datum], které trvalo přes 2 hodiny, 6. - účast u jednání soudu dne [datum] a 7. - účast u jednání soudu dne [datum]). V souvislosti s uvedenými náklady má žalobce právo na náhradu odměny advokáta ve výši 17 500 Kč (sazba odměny ve výši 2 500 Kč za úkon vyplývá z § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bodu 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)) a jeho hotových výdajů nahrazovaných v paušální výši 2 100 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, obojí navýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 4 116 Kč, jejíž náhrada žalobci v souladu s § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. rovněž náleží. Po přepočtu tak odvolací soud určil výši účelně vynaložených nákladů žalobce na 33 716 Kč a v této výši uložil žalované povinnost náklady řízení žalobci nahradit k rukám jeho zástupce (§ 149 o. s. ř.) v třídenní pariční lhůtě.

17. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepřiznal odvolací soud žalobci náhradu nákladů v souvislosti s předžalobní výzvou, za 2 vyjádření ke znaleckým posudkům a za písemný závěrečný návrh. Jediná výzva původní právní zástupkyně žalobce z doby před podáním žaloby, která se ze spisu podává, je ze dne [datum], kdy ještě žalobce ani nedostal příslušnou výpověď z práce, o jejíž (ne) planosti byl v řízení veden spor (tu obdržel až [datum]), a již z toho důvodu nelze tuto výzvu dávat do souvislosti s tímto řízením. K dalším neuznaným úkonům odvolací soud uvádí, že konstantně zastává názor, že advokát žalobce má svá stanoviska ve věci samé vyjádřit komplexně v žalobě, případně při účasti u ústního jednání, za kterou je honorován bez ohledu na obsah a rozsah svých přednesů. Pokud se vyjadřuje k věci samé písemně nad rámec těchto procesních úkonů, je již třeba vždy vážit, zda náklady spojené s takovým vyjádřením lze považovat za účelně vynaložené a klást je k tíži neúspěšného účastníka. Taktomu bude tehdy, pokud advokát reaguje na zcela novou procesní situaci, např. při změně žaloby (za změnu žaloby však nelze považovat podání žalobce ze dne [datum], ve kterém žalobce opravoval a doplňoval chybné a nedostatečné údaje o jeho pracovním úrazu) nebo zcela novými skutkovými tvrzeními přednesenými druhou stranou, na která nebylo objektivně možné reagovat u jednání. Odměnu a režijní paušál soud zásadně nepřiznává účastníkovi za tvrzení či důkazy, které mohl uplatnit již v žalobě, za vyjádření týkající se dokazování nebo za pouhé polemiky s právním názorem jiného účastníka. V případě písemných vyjádření zástupce žalobce ke znaleckým posudkům ani písemného závěrečného návrhu žalobce odvolací soud neshledal, že by se jednalo o úkony, jejichž náhradu lze klást k tíži žalované, proto je do přísudku nezahrnul.

18. V odvolacím řízení byl žalobce až na nepatrnou část týkající se nákladového výroku procesně úspěšný, proto mu odvolací soud přiznal podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč odpovídající odměně advokáta za 2 úkony právní služby ve výši 5 000 Kč, náhradě jeho hotových výdajů ve výši 600 Kč a DPH ve výši 1 176 Kč. K náhradě této částky žalobci zavázal odvolací soud žalovanou shodným způsobem jako u nákladů prvostupňového řízení.