16 Co 196/2024 - 155

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 107 878,08 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 18. června 2024, č. j. 26 C 237/2023-80, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení 36 638,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 15. 9. 2023 do zaplacení, mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 638,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 15. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 71 239,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 15. 9. 2023 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 13 669,88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [Jméno advokáta C] [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Opavě dne 20. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 107 878,08 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody. Žalovaný jako její zaměstnanec zaměstnaný na základě uzavřené pracovní smlouvy z 18. 3. 2022 se sjednaným druhem práce řidič a mechanik, způsobil škodu poškozením nákladního vozidla RZ [SPZ], které mu pro výkon práce bylo svěřeno. S vozidlem způsobil dvě dopravní nehody. K dopravní nehodě způsobené žalovaným ve vnitrozemí došlo dne 6. 6. 2022. Žalovaný měl s vozidlem couvat na rampu a při couvání měl poškodit jak vozidlo, tak jeho pneumatiku. Žalovaný škodu oznámil pojišťovně v rámci soukromého pojištění a pojišťovna pak tuto škodu odškodnila vyplaceným pojistným. Z pojistného byla odečtena spoluúčast žalovaného ve výši 5 000 Kč. Po žalovaném proto požaduje úhradu spoluúčasti ve výši 5 000 Kč. Při nehodě žalovaný neopravitelně poškodil pneumatiku na vozidle, avšak z důvodu výluky z pojištění pneumatik musela žalobkyně tuto pořídit ze svého za částku 19 439 Kč. Tuto částku tudíž také považuje za jí vzniklou škodu. Žalovaný dále způsobil dne 10. 6. 2022 další dopravní nehodu v [Anonymizováno]. Podle tamního práva nebyla nehoda předmětem šetření policejního orgánu, a proto o události neexistuje žádný protokol. Škoda způsobená při nehodě na vozidle byla odškodněna z havarijního pojištění poškozeného vozidla, které má žalobkyně s pojišťovnou sjednáno. I v tomto případě byla pojišťovnou z výplaty pojistného stržena částka 10 000 Kč, která představuje spoluúčast žalovaného. K zavinění žalovaného na této škodě žalobkyně uvedla, že česká pojišťovna předmětnou škodnou událost šetřila společně s polskou pojišťovnou, u níž byl pojištěn řidič polského kamionu, který měl být účastníkem této nehody. Pojišťovny dospěly k závěru, že podíl obou řidičů na nehodě byl stejný. Při této nehodě mělo dojít i k poškození schodku na vozidle, ovšem tuto škodu pojišťovna žalované nezaplatila. Náhradu této škody proto také požaduje po žalovaném. V době, kdy byl nákladní automobil po nehodě v servisu, žalobkyně učinila kroky k předcházení vzniku dalších škod tím, že na dobu od 13. 6. 2022 do 23. 6. 2022 opatřila náhradní vozidlo. Pronajímateli za jeho zapůjčení zaplatila nájemné ve výši 33 500 Kč. Ze sjednaného pojištění nebyla kryta celá tato částka, a proto neuhrazenou část nájemného také požaduje uhradit po žalovaném. Žalovaný při používání nákladního automobilu poškodil plast jeho schodu. Pojišťovna ani tuto škodu v rámci pojištění neuznala, a tak ji žalobkyně požaduje ve výši 10 958 Kč po žalovaném. Žalovaný dne 22. 8. 2022 odevzdal žalobkyni nákladní automobil. Při přebírání vozidla bylo zjištěno jeho poškození na blatníku, krytu zadního blatníku a na krytu sání vzduchu. Byl na místě sepsán předávací protokol, který žalovaný podepsal. Předpokládané náklady na opravu poškození odborný servis vyčíslil částkou 30 182 Kč. Oprava tohoto poškození zatím provedena nebyla. Předmětné poškození nákladního automobilu žalovaný sice hlásil pojišťovně v rámci pojištění odpovědnosti za škodu, avšak tato škoda nebyla ze strany pojišťovny odškodněna. Takto předběžně vyčíslené náklady opravy NA ve výši 30 181,82 Kč považuje žalobkyně rovněž za jí vzniklou škodu, a proto i tuto vůči žalovanému uplatňuje. Dále, při přepravě palet žalovaný převzal od zákazníka rukou opravený voucher. To je neakceptovatelné, pročež obchodní partner žalobkyně z toho důvodu odmítl žalobkyni vyplatit vratné zálohy za 33 ks palet s tím, že by si takové opravené vouchery mohl vyrobit kdokoliv. Kde se palety nachází, žalobkyně neví. Existuje však opis telefonní SMS komunikace žalovaného s dispečerkou žalobkyně, který svědčí o tom, že žalovaný měl vždy voucher vyfotit a poslat je messengerem žalobkyni, pokud je nedoručoval osobně vhozením do schránky. Z toho lze usuzovat, že žalovaný věděl, jak mají vouchery vypadat. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném i nárok na zaplacení částky 12 199,26 Kč.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když uvedl, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává. Žalobu podrobil kritice spočívající v nedostatku tvrzení doby a místa, kdy měl tvrzenou škodu způsobit, resp. jakou povinnost, jejíž příčinou byl vznik škody, měl porušit. Uvedl, že popsaná poškození dílů nákladního automobilu není poškozením, ale jedná se o následek déletrvajícího opotřebení, za které nemůže nést odpovědnost pro krátkodobou existenci jeho pracovněprávního vztahu k žalobkyni.

3. Okresní soud v Opavě jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu na zaplacení částky 107 878,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 15. 9. 2023 do zaplacení zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně prokázala, že jí byla výplatou pojistného částečně odškodněna škoda na vozidle RZ [SPZ] a že pojišťovna odmítla z pojistného uhradit poškozenou pneumatiku tohoto nákladního automobilu. Ke škodní a pojišťovnou odškodněné události na vozidle došlo 9. 5. 2022 a nikoli 6. 6. 2022, jak žalobkyně tvrdila. Protože žalobkyně neprokázala označenými důkazy souvislost mezi tvrzenou škodou ze dne 6. 6. 2022 a odpovědností žalovaného za škodu z tohoto dne, posoudil okresní soud nárok na zaplacení částky 5 000 Kč (spoluúčast) resp. částky 19 439 Kč vynaložené na nákup nové pneumatiky, jako nedůvodný. K tvrzené škodě z důvodu poškození pneumatiky lze mimo uvedené poznamenat, že z hlášení poškození vozidla ze dne 18. 7. 2022 plyne, že k poškození pneumatiky „zničením“ došlo při škodní události dne 9. 5. 2022. Nákup náhradní pneumatiky byl realizován až dne 8. 9. 2022. Lze tak vyslovit pochybnost, zda tato škoda zničením pneumatiky způsobem deklarovaným žalobkyní vůbec vznikla, když nákladní automobil s touto pneumatikou jezdil až do doby pořízení nové pneumatiky. Žalobkyně sice v řízení nekonkretizovala rozsah „zničení“ pneu, avšak z fotografií pořízených žalovaným dne 6. 6. 2022 se její poškození jeví spíše jako minimální. Co se týká dalších dílčích tvrzených škod způsobených žalovaným, tak ani zde žalobkyně neprokázala, že by tyto způsobil žalovaný porušením povinností při výkonu práce řidiče a byl by proto za tyto škody odpovědný. Žalobkyně neuvedla žádných konkrétních skutečností, které by svědčily o porušení povinností při plnění pracovních úkolů žalovaným při škodě vzniklé na nákladním automobilu v [Anonymizováno]. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že tuto škodu měl způsobit polský řidič způsobem, který tehdy žalovaný popsal. V době havárie vozidlo stálo, nebylo nastartované a žalovaný v kabině vozidla neseděl. Opak prokázán nebyl. Bez ohledu na výsledek pojistného šetření této škody v cizozemí okresní soud z důkazů nezjistil, že by žalovaný během takto popsaného děje vzniku škody porušil povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů, dopravní předpisy, pokyny zaměstnavatele, anebo zákonnou prevenční povinnost. Nebylo prokázáno žádné jednání (konání, nekonání) žalovaného, které by mělo přímou souvislost s poškozením vozidla. Ani to, že cizozemská policie po ohlášení havárie žalovaným tuto nevyšetřovala, není možné klást k jeho tíži. Nevyplacená spoluúčast pojištěného z havarijního pojištění ve výši 10 000 Kč proto není škodou, za kterou by měl žalovaný nést odpovědnost. Ze stejného důvodu soud neshledal pracovněprávní odpovědnost žalovaného ani za tvrzenou škodu na plastovém schodu poškozeného nákladního automobilu v [Anonymizováno], který byl navíc likvidátorem pojišťovny shledán jako opotřebený a nikoli poškozený. Tvrzená škoda spočívající v neuhrazené části nájemného z pojistky za použití náhradního vozidla, jímž žalobkyně minimalizovala další ztráty při desetidenní odstávce poškozeného nákladního automobilu v servisu, rovněž není v příčinné souvislosti s porušením povinností při plnění shora uvedených pracovních úkolů žalovaným v Holandsku, a proto ani tuto mu nelze přičítat k jeho tíži. Nájem vozidla nebyl sjednán v přímé souvislosti se škodou, za kterou by byl žalovaný odpovědný. Při předání vozidla žalovaným dne 22. 8. 2022 zjistila žalobkyně jeho poškození. O tom byl sepsán záznam. Obsah záznamu však nekoresponduje z větší části se závadami, které v zápise o poškození vozidla dne 5. 9. 2022 sepsal likvidátor pojišťovny. Zatímco zápis o předání vozidla obsahuje pouze zmínku o plastovém sání (nevyplývá z tohoto zápisu nic konkrétního) a o výhradě spočívající v odření u světla nad boční lištou, likvidátor v zápise o poškození vozidla uvedl, že sání vzduchu je díl „na výměnu“. Likvidátor následně v zápisu pojišťovny (oproti pořízenému zápisu zaměstnavatele žalovaného z 22. 8. 2022) popsal i další zjištěné závady, konkr. odřeniny na laku vozidla [Anonymizováno]. Žalobkyně nechala následně zamýšlenou opravu těchto poškození zjištěných likvidátorem pojišťovny „nacenit“, avšak opravu vozidla do skončení tohoto soudního řízení nerealizovala a ke zmenšení jejího majetku fakticky nedošlo. Při absenci jakýchkoliv žalobních tvrzení, kdy a jak mělo k poškození vozidla dojít, nebylo ani tak možno dovodit odpovědnost žalovaného za tuto škodu. Mimo to okresní soud poznamenává, že škoda na plastovém krytu sání měla vzniknout odřením od koštěte, které tam „proti vůli žalobkyně“ ukládal žalovaný. Byť nelze žalovanému přičítat odpovědnost za škodu, která žalobkyni zatím nevznikla, nebyla by shledána jeho odpovědnost za poškozený plast sání ani tak. Žalobkyně ani v tomto případě neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývala povinnost žalovaného ukládat koště na jiné části vozidla a nebylo tak zjištěno, že by nesprávným uložením koštěte porušil nějakou povinnost. Diskutabilní je rovněž i tvrzená potřeba výměny podřené části plastového krytu sání koštětem, když kryt nikdy vyměněn nebyl a vozidlo bylo i tak v permanentním provozu. Žalobkyně požadovala po žalovaném též náhradu škody ve výši 12 199,26 Kč. Tato škoda měla představovat neproplacené zálohy 33 ks palet, jejichž převoz měl žalovaný dokladovat voucherem o jejich převzetí. Na listině však byly zjištěny ručně psané opravy a ty byly důvodem pozdějšího neproplacení těchto záloh žalobkyni jejím obchodním partnerem. Žalobkyně ani v tomto případě netvrdila žádné konkrétní povinnosti vyplývající žalovanému v souvislosti s administrací převáženého nákladu a nebylo tak možné zjistit, zda žalovaný převzetím uvedeného voucheru nějakou pracovněprávní povinnost porušil. Ani v tomto případě nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi převzetím rukou opraveného (dopsaného) voucheru a tvrzenou škodou, za kterou by měl být žalovaný odpovědný. Pro absenci jakýchkoliv relevantních tvrzení o pracovních povinnostech řidičů při přebírání či předávání listin a dokladů k převáženému zboží nebylo tak možné učinit dílčí zjištění z černobílých fotografií prokazujících komunikaci žalovaného s dispečerkou žalobkyně.

4. Proti všem výrokům rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvedla, že žalovaný uhradil část způsobené škody žalobkyni prostřednictvím vlastního pojištění žalovaného. Sám žalovaný uvedl v rámci hlášení pojistné události, že při couvání poškodil svěřené vozidlo žalobkyně. Současně pak tuto skutečnost okresní soud nemohl vykládat tak, že se nejednalo o zaviněné porušení povinností žalovaného. K tomu žalobkyně doplňuje, že nepovažuje za přiléhavou ani spekulaci okresního soudu o rozsahu poškození pneumatiky ani k realizaci zakoupení náhradní pneumatiky. Z předložených důkazů je zjevné, že došlo k poškození (prořezání) pneumatiky, tedy tuto nelze dále užívat v provozu. Skutečnost, zda do zakoupení pneumatiky např. žalobkyně vozidlo vůbec nepoužívala či použila náhradní pneumatiku z jiného vozidla apod., pak nebyla předmětem dokazování. Proto závěry okresního soudu o tom, že poškození pneumatiky bylo sporné, když žalobkyně novou pneumatiku zakoupila až později, jsou zcela irelevantní. Okresní soud rovněž pochybil, když dospěl k závěru, že žalovaný neporušil své povinnosti zaměstnance ani v případě škody, kterou žalobkyně utrpěla v rámci dopravní nehody žalovaného. Žalobkyně má za to, že jednoznačně prokázala, že pochybení žalovaného coby řidiče vozidla bylo 50 %, k čemuž předložil informaci [právnická osoba], která řeší přeshraniční dopravní přestupky. Okresní soud však bez přiléhavé argumentace tento závěr ČKP odmítl s tím, že dospěl k závěru, že žalovaný není vůbec vinen z předmětné dopravní nehody. Jinými slovy polemizuje se subjektem, který je zcela seznámen s průběhem dopravní nehody, což okresní určitě není. Je pak s podivem, že se žalovaný nijak nedomáhal určení, že jediným viníkem dopravní nehody je druhý řidič, a tedy nikoliv žalovaný. Naopak sám svou nečinností svůj podíl zavinění na dopravní nehodě aproboval. Tuto skutečnost však okresní soud nijak nehodnotil. S ohledem na to, že okresní soud nesprávně posoudil zavinění v rámci dopravní nehody žalovaného, a tedy nárok žalobkyně na náhradu spoluúčasti, je logické, avšak taktéž nesprávné, pokud okresní soud dospěl k nesprávnosti závěru ohledně nároku žalobce na zapůjčení náhradního vozidla. Žalobkyně má dále za to, že co se týče nároku na náhradu škody za poškozené sání vzduchu, blatníku a kryt blatníku, tak tento je jednoznačně prokázaný. Žalobkyně předložila žalovaným podepsaný protokol o vozidle, ze kterého je jednoznačně žalovaným uznáno poškození sání vozidla a přilehlého plastu. Rozsah poškození pak žalobkyně rovněž prokázala předloženými fotografiemi a relevantním vyjádřením autorizovaného servisu, který provedl nacenění nutných oprav. Žalovaný pak v předávacím protokole rozsah poškození nijak nerozporoval ani se vůči tomu jinak neohradil, naopak jej svým podpisem uznal. Dokonce sám žalovaný přiznal v rámci soudního řízení, že předmětné koště, kterým mělo dojít k poškození vozidla, vozil ve vozidle na místě v rozporu s pokynem žalobkyně coby zaměstnavatele. Jako zásadní pochybení okresního soudu pak považuje žalobce i fakt, že okresní soud nepovažuje za vznik škody skutečnost, kdy je vozidlo žalobkyně poškozeno, ale žalobkyně nepřistoupila k jeho opravě (resp. neuhradila náklady opravy). Ke škodné události v podobě neuznaného voucheru palet má žalobkyně za to, že žalovaný jednoznačně věděl, jak vypadá řádný voucher, když tyto pro žalobkyni standardně přebíral (což činil každý řidič). Žalobkyně pak okresnímu soudu prokázala, jak vypadá řádný voucher. Žalovanému pak muselo být bez dalšího jasné, že rukou přeškrtaný voucher, který nebyl opatřen žádným podpisem či razítkem oprávněné osoby, bude těžko jeho výstavce považovat za oprávněný. Na tuto skutečnost žalovaný nemusel absolvovat žádné speciální školení či pokyn zaměstnavatele, když je bez dalšího jasné, že dodatečné upravování voucheru bude jeho výstavcem posouzeno jako neoprávněná manipulace. Žalobce má dále za to, že okresní soud nedostál své poučovací povinnosti vůči žalobkyni. Byť se jej na jednání samém dotazoval k jednotlivým škodám, a to často dotazy na skutečnosti, které již byly obsaženy v samotném podání, nijak ji nepoučil o tom, že neunáší důkazní břemeno. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, příp. rozsudek okresního soudu zruší a věc vrátí okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že jej spatřuje jako nedůvodné a plně se ztotožňuje se závěry okresního soudu uvedené v napadeném rozsudku, přičemž dle jeho názoru byl skutkový stav okresním soudem zjištěn dostatečně a tento byl také okresním soudem správně právně posouzen. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu v plném rozsahu potvrdil a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) byla podána ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 5.-11. odůvodnění napadeného rozsudku, jako v podstatě správná a úplná přejímá. Odvolací soud pro účely přezkumu závěrů okresního soudu v souladu s § 213 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. zopakoval část dokazování provedené okresním soudem a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: * z vyjádření ke škodě ze dne 18. 7. 2022 [Anonymizováno], že žalovaný jej nesepisoval, nejedná se o jeho písmo, a zpochybnil svůj podpis; * z přípisu [Anonymizováno] žalobkyni ze dne 5. 8. 2022, že v případě pojistné události ze dne 9. 5. 2022 škodu na pneumatice nelze zahrnout do pojistného plnění z důvodu výluky a tzv. spoluúčast činí 5 000 Kč; * z faktury č. [hodnota] společnosti [právnická osoba] ze dne 8. 9. 2022, že žalobkyni dne 8. 9. 2022 vystavena faktura za 1 ks pneumatiky [Anonymizováno] v ceně 19 439 Kč bez DPH (23 521,19 Kč s DPH); * z informací týkajících se uplatněných nároků na náhradu škody z pojistné smlouvy č. [hodnota] ze dne 14. 6. 2024 [Anonymizováno], že na pojistné smlouvy č. [hodnota] žalobce [Anonymizováno] eviduje 3 pojistné události a to z 9. 5. 2022, kde bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 9 180 Kč po odečtení spoluúčasti ve výši 5 000 Kč, dále z 4. 8. 2022, kdy nedošlo k vyplacení pojistného plnění s ohledem na sdělení pojištěného (Nejsem si vědom žádného mého pochybení, tudíž neshledávám důvod k pojistnému plnění.) a z 10. 6. 2022, kdy nedošlo k vyplacení pojistného plnění s ohledem na sdělení pojištěného (Nejsem si vědom žádného mého pochybení, tudíž neshledávám důvod k pojistnému plnění.).

8. Protože okresní soud poučil žalobkyni toliko obecně podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby dotvrdila a označila důkazy k tomu, že za škodu odpovídá žalovaný, tzn., že škoda vznikla jeho jednáním a je zde příčinná souvislost s jednáním žalovaného, odvolací soud poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby dotvrdila a označila důkazy k tomu, že za škodu odpovídá žalovaný ke každé jednotlivé škodní události zvlášť. Žalobkyně navrhla doplnit dokazování výslechem dispečerky [jméno FO] a fotografiemi. Žalovaný pak navrhl doplnit dokazování přepisem komunikace žalovaného a svědkyně [jméno FO] prostřednictvím aplikace Messenger a znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: * z přepisu komunikace žalovaného a svědkyně [jméno FO] prostřednictvím aplikace Messenger, že žalovaný nesouhlasí s tzv. spoluúčastí 5 000 Kč, kdy má za to, že tzv. spoluúčast činí 10 % a vznáší další námitky.

9. Pokud odvolací soud v odvolacím řízení případně provedl další listinné důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z těchto důkazů odvolací soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.

10. Svědkyně [jméno FO] ve své svědecké výpovědi před odvolacím soudem uvedla mj., že ví, že se žalovaný dopustil škody, těch škodných událostí bylo více, začne paletami. Pro jejich holandského partnera vozili květiny, kdy bylo občas nutno vyměnit palety, žalovaný byl písemně i ústně jí poučen, že tzv. vouchery, které za ty palety obdrží, nesmí být nějak poškozené, nesmí být v nich cokoliv přepisováno. Takto to probíhalo, žalovaný to dělal opakovaně, ale v tom jednom případě převzal tzv. voucher, který byl přepsaný, snad počet palet byl přepsaný, a neobsahoval SPZ, a proto jejich holandský partner to neakceptoval a museli ty palety uhradit. Dále se jedná o poškozené sání za kabinou tahače, kde žalovaný dával kartáč, což mu bylo opakovaně majitelem vytčeno, že to tam dávat nemá, ona tomu byla přítomna v [adresa], když přijížděly kamiony. Dále se jednalo o poškozené blatníky, žalovaný jí poslal fotky, které se zasílaly na pojišťovnu. Škodní protokoly vyplňuje ona, rukou psané písmo je její, vkládá je pak on-line na pojišťovnu. Také psala text ohledně předání vozidla v [adresa]. Vzpomíná si, že listinu o předání vozidla žalovaný osobně podepsal, neboť při předání byli přítomni pouze ona a žalovaný. Zda hlášení na pojišťovnu ze dne 18. 7. 2022 žalovaný osobně podepsal před ní, tak to už si pro odstup času nevzpomíná, ale myslí si, že ano. Dodává, že z praxe ví, že pojišťovna vždy kontaktuje pojištěného, tedy zaměstnance, a pokud by bylo cokoliv v nepořádku, tak pojistné plnění nevyplatí. V případě těch blatníků však pojistné plnění vyplaceno bylo, toliko zůstala nevyplacena tzv. spoluúčast. Také žalobkyně obdržela závěrečné vyúčtování pojišťovny. Dále se jednalo o dopravní nehodu na lodi z [Anonymizováno] do [Anonymizováno], kdy do auta žalovaného měl narazit řidič polského kamionu, tehdy jí žalovaný volal, popsal tu situaci tak, že nastupoval do kamionu, kdy do něj narazil řidič polského kamionu. Dala mu instrukce, že musí vyplnit tzv. euroformulář a ofotit si tzv. zelenou kartu polského kamionu, aby se ta věc dala vyřešit přes ČKP. Toto s ním konzultovala, protože se jí nepodařilo kontaktovat holandskou policii, to z ČR nešlo. Žalovaný měl volat holandskou policii, avšak ta nepřijela, proto se následně řešily ty doklady. Pokud ví, tak po sjezdu z trajektu v přístavišti kamiony stály asi 2 hodiny, takže prostor pro řešení tam byl. Bylo to hlášeno na pojišťovnu přes ČKP, když se jednalo o cizí vozidlo. Pokud ví, tak se to řešilo podle holandského práva, kdy něco bylo vyplaceno z havarijního pojištění žalobkyně, něco z povinného ručení polského kamionu, kdy dále nebyla žalobkyni přiznána část náhrady za pronájem náhradního vozidla. Když loď přistála, řidiči mají pokyn jít do kamionu a řídit se pokyny pracovníků v reflexních vestách lodní společnosti. Žalovaný jí sdělil, že při nastupování ve směru nebo v protisměru se druhý kamion rozjel a přibral mu dveře s tím, že žalovaný musel skočit do kabiny. Žalovaný měl více škod, ví, že jednu škodní událost tzv. smetl ze stolu, ale to bylo až posléze, kdy se dohlašovala nějaká škoda. U žalobkyně byla v pracovní pozici dispečer mezinárodní kamionové dopravy a administrativní pracovník. Její náplní práce bylo organizovat exporty a importy, řídit řidiče, dávat jim pokyny k práci tzn. nakládku a vykládku a věcí s tím spojené. S žalovaným k žalobkyni přešli z předchozího stejného zaměstnání, takže se znali. Žalovaný pracoval ve stejné pozici řidiče a ona ve stejné pozici dispečera. Komunikace mezi nimi fungovala pořád na stejné úrovni. U žalobkyně používali ke komunikaci s řidiči aplikaci Messenger a WhatsApp, příp. SMS. Zkratka „OK“ znamená, že si přečetla zprávu, neznamená to, že je věc v pořádku. Pokud jde o znalost jazyků žalovaného, tak se dokázal nějakým způsobem dorozumět. V případě škody na trajektu mohl žalovaný využít tlačítko VAS, byť je to technická podpora, pomůžou i jinak. Taky mohl požádat o překladatele. Řidiči včetně žalovaného věděli, že ona je jazykově vybavená, a to anglicky a německy, a mohli se na ní kdykoliv obrátit o pomoc. Hlásila věci na pojišťovnu, byť to není v její náplni práce, a byla to takříkajíc její dobrá vůle, ale je to tím, že řidiči jezdí a mají málo prostoru na hlášení škod, kdežto ona je v kanceláři a ten prostor samozřejmě má. Bylo to pro urychlení obou stran, žalovaný o tom musel vědět, pojišťovna vždy kontaktuje pojištěného a bez jeho souhlasu by to nezlikvidovala.

11. Projednávanou věc je třeba posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce).

12. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce – zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

13. Podle § 250 odst. 3 zákoníku práce – zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

14. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce – zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

15. Podle § 257 odst. 2 věta prvá zákoníku práce – výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu.

16. Okresní soud zcela správně uvedl, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele, případně zaviněním jiného zaměstnance nebo třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce má poškozený zaměstnavatel (žalobce) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 o. s. ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Škodou, jako jedním z předpokladů odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce, se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného zaměstnavatele (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou (§ 257 odst. 1 zákoníku práce) je nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele. O porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jedná-li zaměstnanec (v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností zaměstnancem (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je, nebo není a který nastává bez ohledu na to, zda zaměstnanec ho chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. Zavinění oproti tomu vyjadřuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 4377/2013 nebo ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2681/2016). V případě objektivní kumulace více škodních událostí tak, je třeba zkoumat splnění předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu v každém škodném případě zvlášť. Ke škodě (zmenšení majetku) zaměstnavatele dochází teprve tehdy, kdy z majetkových prostředků zaměstnavatele je škoda uhrazena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2647/2009).

17. Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu má za to, že žalobkyně prokázala příčinnou souvislost mezi škodou ze dne 9. 5. 2022 a odpovědností žalovaného za škodu z tohoto dne, proto posoudil nárok na zaplacení částky 5 000 Kč (tzv. spoluúčast), resp. částky 19 439 Kč vynaložené na nákup nové pneumatiky, jako důvodný. Žalobkyně datum vzniku škody 6. 6. 2022 uvedla toliko jednou v rámci ústního jednání okresního soudu, kdy listinné důkazy hovoří vždy o 9. 5. 2022 (přípis [Anonymizováno] žalobkyni ze dne 5. 8. 2022, informace týkající se uplatněných nároků na náhradu škody z pojistné smlouvy č. [hodnota] ze dne 14. 6. 2024 [Anonymizováno]). O tom, že žalovaný o škodné události věděl svědčí i přepis komunikace žalovaného a svědkyně [jméno FO] prostřednictvím aplikace Messenger, kdy žalovaný nesouhlasí s tzv. spoluúčastí 5 000 Kč, kdy má za to, že tzv. spoluúčast činí 10 % a vznáší další námitky. Ovšem, jak vyplývá z informací týkajících se uplatněných nároků na náhradu škody z pojistné smlouvy č. [hodnota] ze dne 14. 6. 2024 [Anonymizováno], tak žalovaný v případě škodné (pojistné) události ze dne 9. 5. 2022 nesdělil pojišťovně, že s pojistnou událostí nesouhlasí, když v případě pojistných událostí ze dne 10. 6. 2022 a 4. 8. 2022 tak učinil (Nejsem si vědom žádného mého pochybení, tudíž neshledávám důvod k pojistnému plnění.). Proto i kdyby žalovaný nepodepsal vyjádření ke škodě ze dne 18. 7. 2022 [Anonymizováno], tak o škodné (pojistné) události ze dne 9. 5. 2022 věděl, a pokud by s ní nesouhlasil mohl to [Anonymizováno] sdělit. Nelze nyní tvrdit, že k pojistné události ze dne 9. 5. 2022 vlastně nedošlo, když [Anonymizováno] již pojistné žalobkyni vyplatila. Jelikož žalovaný měl sjednanou u [Anonymizováno] tzv. spoluúčast 5 000 Kč (viz např. přípis [Anonymizováno] žalobkyni ze dne 5. 8. 2022) vznikla žalobkyni škoda 5 000 Kč. Jelikož škodu na pneumatice nelze zahrnout do pojistného plnění z důvodu výluky (viz přípis [Anonymizováno] žalobkyni ze dne 5. 8. 2022), tak žalobkyni náleží náhrada za poškozenou pneumatiku ve výši 19 439 Kč. Závěr okresního soudu, že lze vyslovit pochybnost, zda škoda zničením pneumatiky způsobem deklarovaným žalobkyní vůbec vznikla, kdy nákup náhradní pneumatiky byl realizován až dne 8. 9. 2022 a nákladní automobil s touto pneumatikou jezdil až do doby pořízení nové pneumatiky, je ryze spekulativní, když nic takového účastníci netvrdili, toliko žalovaný zpochybňoval rozsah poškození pneumatiky. Byť z fotografií pořízených žalovaným dne 6. 6. 2022 se poškození pneumatiky může jevit spíše jako minimální, tak nelze přehlédnout, že žalobkyně podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. jako provozovatel vozidla nesmí přikázat ani dovolit, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích užito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem (zákon č. 56/2001 Sb.), jinak řečeno žalobkyně odpovídá za technický stav vozidla včetně pneumatik a nikoliv žalovaný. Navíc [Anonymizováno] tuto škodu (poškození pneumatiky) nezpochybňovala, toliko uplatnila výluku z pojištění.

18. Odvolací soud dále nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi převzetím rukou opraveného (dopsaného) tzv. voucheru na 33 ks palet a tvrzenou škodou ve výši 12 199,26 Kč, za kterou by měl být žalovaný odpovědný. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], vyplývá, že žalovaný byl písemně i ústně jí poučen, že tzv. vouchery, které za palety obdrží, nesmí být nějak poškozené, nesmí být v nich cokoliv přepisováno. Samotnou skutečnost, že svědkyně byla zaměstnankyní žalobkyně, odvolací soud nepovažuje za dostatečný důvod k závěru o nevěrohodnosti její výpovědi (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1751/97 – Skutečnost, že svědek je zaměstnancem účastníka řízení, sama o sobě nevede k závěru, že jeho výpověď není pravdivá (věrohodná).). Navíc na to, že potvrzení (tzv. voucher) nesmí být přepisováno, není třeba speciální školení, vyplývá to z obecné logiky, protože je-li potvrzení přepisováno, nemůže garantovat to, co bylo původně vydáno (vypsáno). Žalovaný tím, že převzal tzv. voucher společnosti [Anonymizováno] ze zakázky č. [Anonymizováno] na 33 ks palet s ručně provedenými úpravami, způsobil žalobkyni škodu ve výši 12 199,26 Kč.

19. Odvolací soud naopak souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečností, které by svědčily o porušení povinností při plnění pracovních úkolů žalovaným při škodě vzniklé na nákladním automobilu v [Anonymizováno] ([Anonymizováno]). Žalobkyně byla odvolacím soudem poučena podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání svého příp. tvrzení, kterým konkrétním zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů řidiče žalovaný způsobil žalobkyni dne 10. 6. 2022 škodu (dopravní nehodu v [Anonymizováno]), jakož i o následcích nesplnění této výzvy, tedy neúspěchu ve sporu. Žalobkyně, po poučení odvolacího soudu, navrhla výslech svědkyně [jméno FO], avšak ani ona nezpochybnila, že tuto škodu způsobil polský řidič způsobem, který žalovaný popsal. Bez ohledu na výsledek pojistného šetření této škody v [Anonymizováno], resp. [jméno FO] ani odvolací soud z listinných důkazů nezjistil, že by žalovaný během takto popsaného děje vzniku škody porušil povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů, dopravní předpisy, pokyny zaměstnavatele, anebo zákonnou prevenční povinnost. Nebylo prokázáno žádné jednání (konání, nekonání) žalovaného, které by mělo přímou souvislost s poškozením vozidla. Ani to, že [Anonymizováno] policie po ohlášení havárie žalovaným tuto nevyšetřovala, není možné klást k jeho tíži (podle § 47 odst. 4, odst. 5 zákona č. 361/200 Sb., o silničním provozu, též Policie ČR nevyšetřuje dopravní nehodu do 100 000 Kč škody). Skutečnost, že [právnická osoba], která řeší přeshraniční dopravní nehody, toliko sdělila, že polský pojistitel rozdělil na základě nizozemského práva odpovědnost ve výši 50/50, nemůže bez dalšího zakládat pracovněprávní odpovědnost žalovaného, neboť ani z tohoto sdělení není zřejmé, co konkrétně měl žalovaný porušit (jaké předpisy či pokyny). Nevyplacená tzv. spoluúčast pojištěného z havarijního pojištění ve výši 10 000 Kč proto není škodou, za kterou by měl žalovaný nést odpovědnost. Ze stejného důvodu ani odvolací soud neshledal pracovněprávní odpovědnost žalovaného za tvrzenou škodu na plastovém schodu poškozeného nákladního automobilu v [Anonymizováno], který byl navíc likvidátorem pojišťovny shledán jako opotřebený a nikoli poškozený. Tvrzená škoda spočívající v neuhrazené části nájemného z pojistky za použití náhradního vozidla, jímž žalobkyně minimalizovala další ztráty při desetidenní odstávce poškozeného nákladního automobilu v servisu, rovněž není v příčinné souvislosti s porušením povinností při plnění shora uvedených pracovních úkolů žalovaným v [Anonymizováno], a proto ani tuto mu nelze přičítat k jeho tíži.

20. Odvolací soud naopak souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný způsobil žalobkyni škodu (poškození levého zadního blatníku a levého bočního krytu zadního blatníku). Žalobkyně byla odvolacím soudem poučena podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání svého příp. tvrzení, kdy a kterým konkrétním zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů řidiče žalovaný způsobil žalobkyni škodu (poškození levého zadního blatníku a levého bočního krytu zadního blatníku), a k prokázání vzniku škody a příčinné souvislosti mezi zaviněným porušením pracovních povinností a škodou (poškození levého zadního blatníku a levého bočního krytu zadního blatníku), jakož i o následcích nesplnění této výzvy, tedy neúspěchu ve sporu. Žalobkyně, po poučení odvolacího soudu, navrhla výslech svědkyně [jméno FO], avšak tato toliko uvedla, že žalovaný měl více škod a ví, že jednu škodní událost tzv. smetl ze stolu, ale to bylo až posléze, kdy se dohlašovala nějaká škoda, nic bližšího ale neuvedla. Přitom při předání vozidla žalovaným dne 22. 8. 2022 zjistila žalobkyně jeho poškození (sání – plast, nad boční lištou u světla odření) a byl o tom sepsán záznam. Obsah záznamu však nekoresponduje se závadami, které v zápise o poškození vozidla dne 5. 9. 2022 sepsal likvidátor [Anonymizováno] (poškození levého zadního blatníku a levého bočního krytu zadního blatníku), když však již neuvedl odření laku nad boční lištou u světla. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že záznam o předání vozidla dne 22. 8. 2022 sepisovala, nelze tedy předpokládat, že by si nevšimla poškození levého zadního blatníku a levého bočního krytu zadního blatníku, když ostatní poškození zapsala (sání – plast, nad boční lištou u světla odření). Není proto zřejmé, zda k poškození levého zadního blatníku a levého bočního krytu zadního blatníku nedošlo v mezidobí od předání vozidla žalovaným dne 22. 8. 2022 a prohlídkou vozidla likvidátorem [Anonymizováno] dne 5. 9. 2022. Žalobkyně tak neprokázala, že by žalovaný způsobil žalobkyni škodu (poškození levého zadního blatníku a levého bočního krytu zadního blatníku). Žalovaný připustil, že k sání vzduchu dával smeták (Sání jsem rozhodně poškodit nemohl, já jsem tam dával smeták, ale ten má molitanovou ochranu a jak se hýbe kabina, tak se hýbe i sání.), kdy byl žalovanou opakovaně vyzván, aby to nedělal (viz svědkyně [jméno FO] – Dále se jedná o poškozené sání za kabinou tahače, kde žalovaný dával kartáč, což mu bylo opakovaně majitelem vytčeno, že to tam dávat nemá, já jsem tomu byla přítomna v [adresa], když přijížděly kamiony.). Žalobkyně však, přes poučení odvolacího soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání příčinné souvislosti mezi porušením pokynu zaměstnavatele ohledně umístění koštěte ve vozidle a vznikem škody (odření saní vzduchu), neprokázala, že by zde byla příčinná souvislost, když z výpovědi svědkyně [jméno FO] toto nevyplývá (Žalovaný poškodil sání ukládáním metly, a to je poškození majetku, byť vliv na funkci to nemá. Já ale nejsem technik.).

21. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 638,26 Kč (tzv. spoluúčast 5 000 Kč + náhrada za poškozenou pneumatiku ve výši 19 439 Kč + náhrada za tzv. voucher na 33 ks palet ve výši 12 199,26 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 15. 9. 2023 do zaplacení v souladu s § 1968, § 1970 občanského zákoníku a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění. Ve zbývající části byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) ve věci samé shledán jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.

22. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci měli ve věci úspěch jen částečný. Žalobkyně měla ve věci úspěch ve výši 33,96 % (36 638,26 Kč z 107 878,08 Kč) a žalovaný měl tak úspěch ve výši 66,04 % (71 239,82 Kč z 107 878,08 Kč), a proto byly žalovanému přiznány účelně vynaložené náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 32,08 % celkových nákladů řízení (úspěch 66,04 % – neúspěch 33,96 %).

23. Náklady řízení před okresním soudem ve výši 22 880 Kč sestávají z nákladů právního zastoupení spočívající v úkonech právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis odůvodnění odporu a 2x účast u jednání (4. 6. 2024 a 18. 6. 2024) á 5 420 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky.

24. Jak již správně uvedl okresní soud, žalovanému nebyla přiznána odměna za jeden úkon právní služby, včetně režijního paušálu, spočívající ve studiu spisu, neboť tento úkon právní služby je subsumován samotným převzetím a přípravou zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

25. Na rozdíl od okresního soudu nepřiznal odvolací soud žalovanému náhradu nákladů spojených s dalším písemným podáním – sepis vyjádření ze dne 29. 4. 2024. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování, včetně návrhů na doplnění dokazování, které mohly být učiněny v průběhu ústního jednání, což je právě případ vyjádření žalovaného ze dne 29. 4. 2024.

26. Podle obsahu spisu rovněž průběh nalézacího řízení nesvědčí o nezbytnosti opakovaných konzultacích advokáta s klientem (žalovaným) v rozsahu přesahujícím jednu hodinu. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (např. aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). Žalovaný vylíčil všechny podstatné skutkové okolnosti již v odůvodnění odporu. Podle obsahu spisu rovněž další průběh nalézacího řízení nesvědčí o nezbytnosti dalších konzultací advokáta s klientem (žalovaným) v rozsahu přesahujícím jednu hodinu. Účelnost takových dalších porad neodůvodňuje v daném případě ani celková délka nalézacího řízení a rozsah spisu. Odvolací soud má s ohledem na obsah a rozsah předložených listinných důkazů i s přihlédnutím k tomu, že svědci vyslýcháni nebyli, za to, že další konzultace advokáta s klientem (žalovaným) v rozsahu přesahujícím jednu hodinu nad rámec běžné porady v průběhu ústních jednání objektivně nebyly nezbytné.

27. Náklady řízení před odvolacím soudem ve výši 19 731,84 Kč sestávají nákladů právního zastoupení spočívající v úkonech právní služby – sepis vyjádření k odvolání a 2x účast u jednání (15. 12. 2024 a 13. 5. 2025) á 5 420 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve znění do 31. 12. 2024, 2x režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve znění od 1. 1. 2025, náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve znění do 31. 12. 2024 za čtyři půlhodiny po 100 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve znění od 1. 1. 2025 za čtyři půlhodiny po 150 Kč, cestovného v roce 2024 ve výši 645,31 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce 70 Km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 8,8 l/100 Km BA 95) a cestovného v roce 2025 ve výši 626,53 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. (cesta z [adresa] a zpět v délce 70 Km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 8,8 l/100 Km BA 95).

28. Odvolací soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů spojených s předložením důkazu – znaleckého posudku z oboru a odvětví písmoznalectví, specializace ruční písmo, č. [č. účtu] [tituly před jménem] [jméno FO], protože tento znalecký posudek byl zcela nadbytečný, když se vyjadřoval toliko k tomu, kdo posuzované listiny sepsal a nikoliv podepsal. Skutečnost, že žalovaný posuzované listiny nesepsal, nebylo mezi účastníky sporné, navíc svědkyně [jméno FO], sama uvedla, že je sepsala.

29. Odvolací soud dále nepřiznal žalovanému náhradu nákladů spojených s dalším písemným podáním – sepis vyjádření ze dne 13. 5. 2025. Odvolací soud opět předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování, včetně návrhů na doplnění dokazování, které mohly být učiněny v průběhu ústního jednání, což je právě případ vyjádření žalovaného ze dne 13. 5. 2025.

30. Podle obsahu spisu rovněž průběh odvolacího řízení nesvědčí o nezbytnosti opakovaných konzultacích advokáta s klientem (žalovaným) v rozsahu přesahujícím jednu hodinu. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (např. aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). Žalovaný vylíčil všechny podstatné skutečnosti pro odvolací řízení již ve vyjádření k odvolání. Podle obsahu spisu rovněž další průběh odvolacího řízení nesvědčí o nezbytnosti dalších konzultací advokáta s klientem (žalovaným) v rozsahu přesahujícím jednu hodinu. Účelnost takových dalších porad neodůvodňuje v daném případě ani celková délka odvolacího řízení a rozsah spisu. Odvolací soud má s ohledem na obsah a rozsah předložených listinných důkazů i s přihlédnutím k tomu, že vyslýchána toliko jedna svědkyně (a to v rámci ústního jednání předcházejícího vyhlášení rozhodnutí), za to, že další konzultace advokáta s klientem (žalovaným) v rozsahu přesahujícím jednu hodinu nad rámec běžné porady v průběhu ústních jednání objektivně nebyly nezbytné.

31. Celkové náklady řízení žalovaného před soudy obou stupňů tak činí 42 611,84 Kč (22 880 Kč + 19 731,84 Kč), z toho 32,08 % pak je 13 669,88 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně zavázána zaplatit takto stanované náklady řízení před soudy obou stupňů (ve výši 13 669,88 Kč) k rukám zástupce žalovaného, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení