16 Co 197/2024 - 215

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: “[Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení částky 1 502 798 Kč s příslušenstvím o odvolání účastníků i vedlejší účastnice proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 6. 2024 č. j. 15 C 21/2023-70 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 323 087,56 Kč s příslušenstvím, mění tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 323 087,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 323 087,56 Kč za dobu od 11. 6. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 746 700,44 Kč s příslušenstvím, potvrzuje.

IV. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou společně a nerozdílně povinny zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 146 091 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A], sídlem [adresa].

V. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou společně a nerozdílně povinny zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 15 615 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou společně a nerozdílně povinny zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na náhradě soudních poplatků za řízení před soudy obou stupňů částku 8 381 do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 4. 10. 2023 se žalobce jako zaměstnanec proti žalované coby své někdejší zaměstnavatelce domáhal zaplacení částky 1 502 798 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 11. 6. 2023 do zaplacení, sestávající z bolestného ve výši 194 698 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále jen ZSU) ve výši 1 290 100 Kč a nákladů zpracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 18 000 Kč. Žalobu zdůvodnil tím, že u žalované působil v pracovním poměru horníka a dne 14. 11. 2021 utrpěl závažný pracovní úraz, kvůli němuž se stal nezpůsobilým konat dosavadní práci, načež byl jeho pracovní poměr rozvázán ke dni 31. 3. 2023. Při úrazu utrpěl polytrauma, kontuzi plic, poranění cévní stopky levé ledviny s kompletní aperfúzí ledviny, podezření na fisuru sleziny, laceraci tenkého střeva a okruží, haemoperitoneum, odtržení nástěnné pobřišnice ze sestupného tračníku a laceraci jeho okruží, odlomení zadní hrany acetabula vlevo, vymknutí v kyčelním kloubu vlevo, zlomeninu levého příčného výběžku třetího bederního obratle, zlomeninu trnového výběžku čtvrtého bederního obratle, akutní respirační selhání a hemoragický šok. Lékaři mu museli odstranit levou ledvinu, 60 cm tenkého střeva, reponovat vykloubení levého kyčelního kloubu. Žalobci byla též diagnostikována cukrovka a vysoký krevní tlak. Vytrpěl tudíž značné bolesti i překážku lepší budoucnosti. Bolesti ohodnotil [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku ze dne 2. 5. 2022 a ZSU [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku ze dne 24. 11. 2022. Žalobce se však domáhal vyšších částek na podkladě posudku dr. [jméno FO] ze dne 20. 4. 2023. Celkem by tedy bolesti měly být ohodnoceny 1326 body, což odpovídá částce 521 198 Kč, ZSU pak 3800 body, což odpovídá částce 1 493 400 Kč. Na základě všech posudků však žalobce obdržel na bolestném pouze částku 326 500 Kč, na náhradě ZSU pak 950 000 Kč. Zatímco žalovaná a vedlejší účastnice ve výpočtu pracovaly s hodnotou bodu 250 Kč, dr. Piňos správně vyšel z hodnoty 393,06 Kč. O stanovení náhrady ZSU ani bolestném totiž nebylo dosud rozhodnuto, takže je třeba postupovat podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen nařízení), ve znění novely č. 451/2022 Sb. (dále jen novely), účinné od 1. 1. 2023. Žalobcův zdravotní stav se stabilizoval až 3. 3. 2023 a teprve tehdy bylo možno obě nemajetkové újmy ohodnotit. To, že bude žalobce v budoucnu možná muset prodělat endoprotézu kyčle, neznamená, že se jeho stav dosud neustálil. Zároveň se žalobce domáhal zvýšení náhrady ZSU o polovinu (tato pohledávka tak činila celkem 2 240 100 Kč), protože utrpěl zranění ve svých 34 letech, trpí bolestmi hlavně levého kyčelního kloubu, bolí jej i druhá ledvina, nedokáže dlouho stát ani sedět, při chůzi do prvního patra se musí zastavovat, neboť se zadýchává, není schopen chodit na delší procházky, věnovat se jakémukoli rekreačnímu sportu, nedokáže sedět v kině nebo divadle nebo řídit po delší dobu auto z důvodu přetrvávajících bolestí zad. Dále má problémy s trávením a musí dodržovat diabetickou dietu. Nemůže nastoupit práci horníka v Indii, jež mu byla nabídnuta, ani se účastnit společenského života.

2. Žalovaná a vedlejší účastnice navrhly zamítnutí žaloby s poukazem na to, že byly posudky dr. [jméno FO] a dr. [jméno FO] vydány v roce 2022 a odporuje zákazu retroaktivity, aby si žalobce teprve v roce 2023 nechal zpracovat znalecký posudek na jedno a totéž poškození zdraví. Nešlo totiž o žádné nové bolesti ani ZSU. Posudek dr. [jméno FO] navíc obsahuje duplicitní položky a pokud hodnotí i položky dříve nehodnocené, jde o zdravotní následky, které tu byly právě již v roce 2022. Žalobcův zdravotní stav se dosud neustálil, neboť by mohl podle zdravotní dokumentace kvůli bolestem levé kyčle podstoupit endoprotézu. Zvýšení náhrady ZSU by bylo myslitelné pouze ve světle žalobcova věku, a to o 20 % podle metodiky Nejvyššího soudu a nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, č. N 197/109 SbNU 128. Žalobce však není závislý na péči jiného člověka.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem přiznal žalobci částku 433 010 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 1 069 788 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 13 157 Kč (výrok III), státu pak ve výši 2 929 Kč (výrok V). Dále rozhodl, že nemají žalobce a vedlejší účastnice navzájem právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV) a že jsou žalovaná a vedlejší účastnice společně a nerozdílně povinny nahradit státu náklady řízení ve výši 1 186 Kč (výrok VI) a soudní poplatek ve výši 5 151 Kč (výrok VII).

4. Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním. Žalobce pracoval u žalované jako horník, a to výhradně v České republice. Dne 14. 11. 2021 utrpěl pracovní úraz při náhlém vypadnutí kusu horniny z nadloží o rozměrech 0,5 x 0,5 x 0,7, který jej zasáhl do levé strany těla. Žalobce se tudíž stal zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce, pročež byl jeho pracovní poměr rozvázán výpovědí ke dni 31. 3. 2023. Podle posudku dr. [jméno FO] o ZSU ze dne 24. 11. 2022 žalobci náleží 1 800 bodů za ztrátu ledviny vlevo (1 000 bodů) a 800 bodů za omezení hybnosti kyčelního kloubu vlevo. Podle posudku dr. [jméno FO] o bolestech ze dne 2. 5. 2022 žalobci náleží za akutní nefrektomii vlevo 200 bodů, za akutní resekci tenkého střeva 100 bodů, za luxaci levé kyčle 120 bodů a za zlomeninu obratle L3 a L4 40 bodů. Podle znaleckého posudku dr. [jméno FO], znalce v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace traumatologie a stanovení nemateriální újmy na zdraví, ze dne 14. 5. 2023, a výpovědi tohoto znalce byly bolesti ohodnoceny 1 326 body a ZSU 3 800 body. Trvalé následky pracovního úrazu lze hodnotit nejdříve po jednom roce a nejdéle do dvou let od úrazu. K ustálení žalobcova zdravotního stavu došlo dne 3. 3. 2023, protože ještě prodělal operaci kýly a další léčení, přičemž v době zpracování posudku byl zdravotní stav ustálený. Na znaleckém posudku nic nemění lékařské zprávy ze dne 5. 10. ani 31. 10. 2023 včetně rentgenového snímku z 16. 10. 2023, jelikož pouze potvrzují znalcův závěr o degenerativním poškození levé kyčle v důsledku úrazu. Na žalobcovo sdělení, že by jeho problémy s levou kyčlí měly být v budoucnu řešeny totální endoprotézou, znalec reagoval, že je obtížné předjímat, jak by taková operace probíhala, jaké by měla následky atd. Žalobce v důsledku úrazu již trpí degenerativními změnami v levém kloubu, jež se budou postupně zhoršovat. Z výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] vyplynulo, že žalobce po pracovním úrazu má zdravotní problémy. Nevěnuje se žádným sportovním ani rekreačním aktivitám, protože má problémy s delší chůzí a s delším sezením, nemůže jezdit delší dobu v autě. Nenavštěvuje žádná kulturní zařízení a přestal se věnovat rekreačnímu sportu. Je zaměstnán jako koupelář na poloviční úvazek; vydává pracovní pomůcky, vynáší smetí atd. Žalobce chtěl odcestovat za prací do Indie, což se v důsledku úrazu neuskutečnilo. Musí se stravovat přísně dietně a přesto má zažívací problémy.

5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 269 odst. 1 ve spojení s § 271c zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a s nařízením, a došel k závěru, že ve světle žalobcova státního občanství jsou české soudy mezinárodně příslušné k projednání a rozhodnutí věci, na niž je nutno aplikovat české právo. Pracovní úraz zde byl příčinou bolestí a ZSU. Přechodné ustanovení novely nařízení okresní soud vyložil tak, že okamžikem rozhodnutí o stanovení náhrady je okamžik faktického vydání lékařského posudku s hodnocením bolesti či ZSU. Jestliže tedy dr. Piňos zpracoval svůj posudek v roce 2023, je třeba nově (oproti předchozím lékařským posudkům) bodované položky hodnotit v sazbě 393,06 Kč za bod podle nařízení ve znění novely, čemuž odpovídají přiznané částky. Žalobcův zdravotní stav se ustálil 3. 3. 2023, léčba byla ukončena, zdravotní následky jsou trvalé a to, že žalobce možná v budoucnu podstoupí operaci levé kyčle, na tom nic nemění; ostatně, kyčelní kloub je zasažen degenerativními změnami, jež se budou postupně prohlubovat stejně jako bolesti kloubu a operace je zatím jen hypotetická stejně jako jí navozené zlepšení stavu tohoto kloubu. Okresní soud neshledal důvod pro mimořádné zvýšení náhrady ZSU, neboť navzdory nepopiratelné závažnosti pracovního úrazu je žalobce nadále schopen samostatné existence, není závislý na pomoci jiné osoby, může stále pracovat, což také činí a čemuž odpovídá invalidita prvního stupně. Ve srovnání s jinými souzenými případy zde není okolnost, kterou by plně nevystihovala již základní výměra náhrady. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky okresní soud rozhodl podle vzájemného poměru procesního úspěchu [§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] a tarifní hodnotu věci za účelem výpočtu náhrady mimosmluvní odměny za úkon právní služby určil v částce 118 000 Kč [18 000 + 50 000 + 50 000 podle § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.)].

6. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci i vedlejší účastnice. Žalobce brojil proti výrokům II - V především argumentem, že nelze vycházet z lékařských posudků z roku 2022, jelikož byly vydány v době, kdy žalobcův zdravotní nebyl ustálen. „Rozhodnutím o stanovení náhrady“ ve smyslu čl. II novely (přechodného ustanovení) je navíc soudní rozhodnutí, nikoli lékařský posudek. Náhrada ZSU měla být navýšena zejména proto, že žalobce utrpěl pracovní úraz ve svých 34 letech. V tomto kontextu žalobce odkázal na srovnávací rozhodnutí Nejvyššího soudu i jiných soudů. Tarifní hodnota věci měla být stanovena jako celá žalovaná částka a o náhradě nákladů mezi účastníky rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., jinak by byl žalobce býval nucen podhodnotit žalovanou částku jen kvůli obavě z povinnosti nahradit žalované, resp. i vedlejší účastnici procesní výlohy. Výše plnění zde totiž záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu.

7. Žalovaná a vedlejší účastnice napadly výroky I, VI a VII, přičemž odvolání zdůvodnily v podstatě shodně. Bolestné ani náhrady ZSU neměly být navázány na hodnotu 393,06 Kč za 1 bod podle nařízení ve znění novely, ale 250 Kč ve znění do 31. 12. 2022. Podle důvodové zprávy k přechodnému ustanovení novely je mezním okamžikem vydání lékařského posudku. Dva první posudky byly vydány již v roce 2022 a dr. [jméno FO] sice ohodnotil nové položky, leč nešlo o novou bolest ani nové ZSU. Šlo o následky přítomné již v roce 2022, které byly v předchozích posudcích pouze vynechány. Všechny dílčí následky byly objektivně hodnotitelné již v roce 2022, čemuž odpovídá i přiznání invalidního důchodu již ke dni 18. 11. 2022. Kýla v jizvě po operaci byla úspěšně odstraněna a nezanechala žádný trvalý bodovatelný následek, nenastaly žádné pooperační komplikace a nelze jen z tohoto důvodu kvůli obecné délce sekundární léčby okamžik ustálení žalobcova zdravotního stavu „posunout“ do roku 2023. I kdyby se obnovila kýla, šlo by o režim tzv. nové újmy. Toto rozmezí 3 – 4 měsíců je navíc možno vztáhnout na člověka, který byl schopen zastat těžší fyzickou práci a sportovat. Žalobce ovšem již před vznikem kýly tyto aktivity s ohledem na následky pracovního úrazu provozovat nemohl.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a že jsou přípustná a projednatelná, přezkoumal na jednáních napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že zatímco žalobcovo odvolání je částečně důvodné, odvolání žalované ani vedlejší účastnice důvodná nejsou.

9. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným výše uvedeným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Nesouhlasí však se skutkovým zjištěním, podle nějž se žalobcův zdravotní stav ustálil dne 3. 3. 2023. Toto datum ve svém posudku určil dr. Piňos, ale protože nebylo jasné, na základě čeho, odvolací soud jej znova vyslechl (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). Znalec vysvětlil, že ze 3. 3. 2023 pochází poslední doložená část žalobcovy zdravotní dokumentace - zpráva diabetoložky [jméno FO] o kontrole stran cukrovky. Znalec ve své výpovědi sám přiznal, že cukrovka byla diagnostikována během žalobcovy hospitalizace bezprostředně po úrazu a že není významná pro vytrpěné bolesti ani ztížení společenského uplatnění a nelze ani říci, že je následkem pracovního úrazu. Nevěděl ani, jestli byla u žalobce zjištěna již někdy dříve. Odvolací soud tudíž vyhodnotil důkazy tak, že byly tato kontrola na diabetologii a cukrovka pro ustálení žalobcova zdravotního stavu zcela irelevantní a znalecký posudek v této části nepřesvědčivý. Podle výpovědi znalce byla posledním závažným léčebným výkonem, který žalobce prodělal, operace kýly v jizvě po operaci - střední laparotomii s otevřením břišní dutiny, přičemž k operaci kýly došlo 8. 11. 2022, načež byl žalobce dne 12. 11. 2022 propuštěn s doporučeným klidovým stavem po dobu 6 týdnů. Doba léčení se běžně pohybuje mezi 6 a 8 týdny (ačkoli podle zdravotní dokumentace byl žalobci doporučen klidový režim po dobu 4 – 6 týdnů), takže kdyby měl být okamžikem ustálení zdravotního stavu konec rekonvalescence, nastal by v roce 2023. Tento léčebný výkon byl ještě v příčinné souvislosti s následky pracovního úrazu. Kýla byla jednoznačně následkem operace břišní dutiny, kdy byly žalobci odstraněny ledvina a část tenkého střeva. Vznik kýly lze částečně zdůvodnit tím, že žalobce při první operaci utrpěl velkou ztrátu krve (kolem 2,5 l). Nelze to považovat za chybu operatéra, stává se to i při lege artis postupu, v časové návaznosti v řádu týdnů až měsíců po operaci. Operace byla provedena tzv. endoskopickou MILOS plastikou. Při ní se do dutiny břišní jehlou aplikuje vzduch a poté se provede vlastní endoskopie. Jizva byla co se týče kůže stejná a co se týče podkoží, došlo ke zpevnění v tzv. bílé čáře, která je pod podkožím. Žalobcova dočasná pracovní neschopnost (dále jen DPN) trvala od 14. 11. 2021 do 30. 11. 2022, načež přešla v invalidní důchod přiznaný od 18. 11. 2022, přičemž délka DPN byla dána tím, že se zřejmě ani po ukončení podpůrčí doby nedalo předpokládat úplné zhojení. Posudek ani následné výslechy dr. [jméno FO] tudíž přesvědčivě neobjasnily skutkovou otázku okamžiku ustálení žalobcova zdravotního stavu z medicínského hlediska. Proto odvolací soud ustanovil znalcem k podání revizního znaleckého posudku (§ 127 odst. 1 první a druhá věta, odst. 2 o. s. ř.) [tituly před jménem] [jméno FO], znalce v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, stanovení nemateriální újmy na zdraví a se specializací traumatologii a úrazovou chirurgii, jemuž zadal otázky, kdy a proč došlo k ustálení žalobcova zdravotního stavu po pracovním úrazu ze dne 14. 11. 2021 a zda a jaký medicínský důvod pro zvýšení bodového ohodnocení ZSU u něj nastal (§ 213 odst. 1, odst. 4 část věty před středníkem o. s. ř.). Žádnou okolnost, jež by zvýšení ospravedlnila, znalec neshledal a setrval na tomto závěru i po svém výslechu odvolacím soudem. Co se týče ustálení, měl znalec oproti dr. [jméno FO] k dispozici i nejnovější část výpisu z karty praktického lékaře. Kýla byla přímým následkem pracovního úrazu, poněvadž vznikla v jizvě po výše zmíněné operaci. Na základě celostátně respektované učebnice speciální chirurgie z roku 2014 a konzultace s předsedou České herniologické společnosti, z. s., [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], dospěl znalec k závěru, že i v žalobcově konkrétním případě činí doba léčení (zahojení břišní stěny) po operaci kýly 3 – 4 měsíce, a to i ve světle zkušeností s operací kýly, která je nejčastějším chirurgickým zákrokem v Evropě. Znalec zdůraznil, že v tomto případě měl defekt břišní stěny – kýlní branka – značný rozměr 10 x 15 cm a ošetřen byl MILOS síťkou o rozměrech 15 x 30 cm. Ustálení zdravotního stavu a práceschopnost jsou z forenzního hlediska dvě odlišné věci. Zde bylo již od okamžiku posouzení invalidity zřejmé, že se žalobce do původní, fyzicky velmi náročné, práce horníka nemůže vrátit. Zastávat v domácnosti či v zaměstnání jakoukoli těžkou práci dříve, než po 3 – 4 měsících, by nebylo lze doporučit. Vzhledem k nesouhlasné reakci žalované a vedlejší účastnice na písemný posudek tedy odvolací soud znalce vyslechl (§ 127 odst. 1 část třetí věty před středníkem o. s. ř.), přičemž jeho výpověď potvrdila správnost a úplnost posudku. Znalec rozvedl, že kýla byla pooperační komplikací výše uvedené operace břišní dutiny bezprostředně po pracovním úrazu. Žalobce prodělal revizi a sešití břišní stěny a zároveň poranění pánve (kyčelního kloubu), načež musel chodit o berlích, což narušilo dynamický stereotyp jeho chůze, což jej ke vzniku kýly také predisponovalo – takový pacient má vždy určitý problém s pevností břišní stěny. Pacient po polytraumatu často pobývá rok v DPN a poté lékaře osloví OSSZ s otázkou, zda lze očekávat, že se pacient do cca 2 - 3 měsíců bude schopen vrátit do práce. Pokud ano, bývá DPN výjimečně prodloužena. Pokud ne, bývá přiznán invalidní důchod. Kýlní branka zde pokrývala plochu 150 cm a v tomto kontextu by se dalo uvažovat o ještě delší době léčení. I kvůli velikosti branky lékař zvolil právě MILOS plastiku, která má spoustu výhod, nicméně zkrácení doby léčby mezi ně nepatří. Primární sešití nebylo možné a i v případě takového sešití je úspěšnost hojení půl roku závislá na pevnosti šicího materiálu. MILOS technika byla vyvinuta v [adresa]. MILOS síťka funguje jako matrice, do níž vrůstají vazivové buňky, načež teprve získá břišní stěny náležitou pevnost. Třebaže u žalobce podle zdravotní dokumentace žádné pooperační komplikace nenastaly a žalobce nemusel absolvovat žádnou specifickou proceduru vedoucí ke zpevnění břišní stěny, do konce doby léčení nebylo jisté, jestli nenastane žádná komplikace a zda žalobce nebude mít zdravotní následky. Po šesti týdnech léčení by žalobce nemohl zastávat žádnou těžší fyzickou práci. MILOS síťka představuje cizorodý materiál, který s sebou nese riziko infekce, která je poté velmi obtížně řešitelná. Dále se síťka, která se k břišní stěně fixuje kovovými klipy pomocí laparoskopie, mohla při zvýšené fyzické námaze utrhnout a kýla se tím mohla obnovit. Pravděpodobnost takové komplikace se pohybuje kolem 5 %. Žalobci bylo po operaci doporučeno nosit kýlní pás a vyhnout se větší fyzické námaze. Metodika Nejvyššího soudu počítá s hodnocením ztráty potenciality, nikoli toho, zda poškozený danou činnost dříve fakticky vykonával (znalecký posudek a výpověď dr. [jméno FO]). Dne 23. 7. 2025 byla opět posouzena žalobcova invalidita se závěrem, že následkem pracovního úrazu ze dne 14. 11. 2021 trvá invalidita prvního stupně. Cukrovka je výborně kompenzována, žalobcův zdravotní stav nelze zásadně léčebně ovlivnit, kontrola invalidity je nedůvodná (posudek o invaliditě). Tento důkaz vznikl po koncentraci řízení a po vyhlášení napadeného rozsudku [§ § 118b odst. 1 třetí věty ve spojení s § 205a písm. f) a s § 213 odst. 1, odst. 4 částí věty před středníkem o. s. ř.]. Odvolací soud zde dospěl ke skutkovému zjištění, že z medicínského hlediska se žalobcův zdravotní stav ustálil teprve po 3 – 4 měsících od operace kýly, tedy v roce 2023. Právní hodnocení této otázky je podáno níže. Tyto důkazy odvolací soud jinak vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní, věrohodné, přesvědčivé a korespondující s ostatními provedenými důkazy. Další důkazy neprovedl, protože v zákonných mezích koncentrace řízení a neúplné apelace nebyly navrženy a ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

10. Při právní kvalifikaci případu ve světle odvolacích námitek si odvolací soud nejprve položil otázku, která právně významná skutečnost je rozhodná pro aplikaci nařízení ve znění novely. Podle jejího čl. II, „pokud byly bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobeny v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení rozhodnuto o stanovení náhrady za bolest nebo náhrady za ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení.“ Bolesti a jisté ZSU nastaly již do 31. 12. 2022, avšak klíčovou otázkou bylo, kdy přichází moment onoho „rozhodnutí o stanovení náhrady.“ Žalobce prosazoval okamžik soudního rozhodnutí, žalovaná a vedlejší účastnice okamžik, kdy bylo poprvé možno vydat lékařský posudek s bodovým hodnocením bolesti či ZSU, a prvostupňový soud faktické vystavení posudku. Již z obecného hlediska je krajně nezvyklé, aby hmotněprávní intertemporální norma jako „hraniční určovatel,“ který rozhodne o aplikaci právní úpravy před či po její novele, zakotvila soudní rozhodnutí. Okamžik jeho vynesení je totiž těžko předvídatelný, protože typicky závisí na podání žaloby a poté i na skutkové a právní složitosti sporu, míře konfliktnosti vztahů mezi účastníky, jejich schopnosti a schopnosti případných zástupců vést spor koncentrovaně, vytíženosti soudu, dostupnosti důkazů, schopnostech soudce, spolupráci účastníků se soudem a jiných proměnných. Tato soudní řízení navíc často trvají několik let a mohou být provázena procesními obstrukcemi účastníků. Uvědomíme-li si navíc, že takové soudní rozhodnutí není právotvorné, nýbrž jen deklaratorní, vzniká tu značná právní nejistota, narušující legitimní očekávání. To znamená, že pro užití takového hraničního určovatele musí existovat závažné důvody, jako je tomu v případě § 3079 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), podle nějž, „nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.“ Citované ustanovení upravuje situaci, v níž atypický přechodný režim ospravedlňuje rekodifikace celého soukromého práva a v jejím rámci výrazné změny právní úpravy náhrady nemajetkové újmy, jakož i okolnost, že o dříve podané žalobě nebylo ke dni nabytí účinnosti rekodifikace rozhodnuto. A i tak zde musí být mimořádné okolnosti. V projednávaném případě však nic srovnatelného nenastalo. Ostatně, bodové hodnocení obsažené v lékařském posudku podle § 271c zákoníku práce ve spojení s § 8 nařízení by v takovém případě mnohdy postrádalo praktický význam. A kdyby lékař ad absurdum posudek psal 28. 12. 2022, tedy v den platnosti a rozeslání novely nařízení, pak by dokonce předem věděl, že je jeho bodové hodnocení navázané na právní úpravu, podle níž musí postupovat, zcela zbytečné. Je samozřejmě otázkou, proč - má-li být hraničním určovatelem lékařský posudek - vláda přechodné ustanovení nezformulovala stejně jako v § 10 nařízení, obsahujícím stejné pravidlo, leč hovořícím o „vydání lékařského posudku.“[footnoteRef:1] Obě přechodná ustanovení nicméně kodifikovala jiná vláda a tento příklad demonstruje, že se pravidlo předpokládající vydání lékařského posudku jako hraničního určovatele již v historii nařízení uplatnilo. Nařízení nikde nehovoří o soudním rozhodnutí. A analyzované ustanovení navazuje na § 3 odst. 2, podle nějž se „náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění stanoví tak, že bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění se násobí hodnotou bodu v korunách českých.“ Tento součin sice není povinnou náležitostí posudku, ale je to již velmi jednoduchý výpočet. Nařízení zde tedy nemá namysli soudní rozhodnutí, nýbrž výpočet. Neupravuje totiž postup soudu. A prvním okamžikem, kdy lze výpočet provést, je právě chvíle vydání lékařského posudku. Je třeba si uvědomit, že přechodné ustanovení zakotvuje pro zaměstnance příznivější výpočet podle novely jako obligatorní, nikoli jen fakultativní (na návrh). V tom případě by jeho aplikace měla být navázána na okamžik jednak patřičně významný, druhak předem časově alespoň přibližně určitelný. Nárok na náhradu bolestného a za ZSU sice vzniká dříve, avšak vydání posudku je obecně prvním okamžikem, kdy lze objektivizovat základ a výši náhrady. Právě posudek je obvykle podkladem buďto vyplacení náhrady, anebo žaloby. Jde o medicínský problém a posudek je medicínské dobrozdání, upravené právními předpisy i ohledně doby, kdy k němu lze přikročit. Lékař přitom neurčuje pouze diagnózu, ale také ji bodově hodnotí. Tím vytváří komplexní podklad pro rozhodnutí zaměstnavatele či soudu. Žádný další podobně přelomový okamžik zde není. Aby tedy lékařský posudek měl tento nařízením vyžadovaný smysl, měl by v něm lékař bodově hodnotit bolesti a ZSU podle té právní úpravy, jež na případ dopadá. Toho lze spolehlivě dosáhnout jen tehdy, bude-li hraničním určovatelem vydání lékařského posudku. Nakonec lze poukázat i na žalovanou zmíněnou důvodovou zprávu. [1: Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016.]

11. Nařízení přirozeně vychází z nevysloveného předpokladu, že právní nárok na bolestné a náhradu za ZSU existují a lékař ohodnotí jedním posudkem všechny položky bolesti a ZSU (nejde-li o případ tzv. nové újmy). To lze teprve ve chvíli, kdy jsou jednotlivé zdravotní problémy klinicky ověřitelné. Fakticky přitom může být posudek vydán předčasně, kdy např. zdravotní stav, kontinuálně doprovázený bolestmi, není dosud ustálen. Proto je oním hraničním určovatelem okamžik, kdy měl být lékařský posudek správně vystaven, nikoli okamžik, kdy se tak fakticky stalo.[footnoteRef:2] V tomto kontextu lze lékařský posudek na ZSU podle § 7 odst. 1 nařízení vystavit nejdříve rok po úraze.[footnoteRef:3] [2: Viz též např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1169/2000, ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2877/2004, ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, č. 153/2011 Sb. rozh. civ., ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2724/2020, ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019, č. 4/2021 Sb. rozh. civ., ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3543/2021, ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1711/2022.] [3: rozsudek ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2724/2020. ]

12. V případě bolesti nastává tento okamžik ustálením zaměstnancova zdravotního stavu (§ 5 odst. 1 první věta nařízení). V případě ZSU § 7 odst. 1 konkrétně stanoví, že se „bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění provádí zpravidla až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu.“ Bylo tak nutno posoudit, jestli jde o jiný okamžik, než o ustálení zdravotního stavu. Je pravdou, že vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, stanovila, že se posouzení bolesti i ZSU provede, jakmile je možno považovat stav poškozeného za ustálený. Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, účinná od 1. 1. 2002 a vystřídavší předchozí vyhlášku, pak toto pravidlo explicitně zachovala u bolesti, kdežto u ZSU již jako podmínku vystavení posudku zakotvila pouze uplynutí „zpravidla“ jednoho roku od poškození zdraví. To ovšem nic nezměnilo na právní relevanci ustálení zdravotního stavu pro počátek promlčecí lhůty náhrady za ZSU.[footnoteRef:4] Otázka zní, proč by racionální zákonodárce měnil formulaci právní normy, aniž by de iure změnil právní pravidlo v ní obsažené. Nařízení však přijala vláda jako vrcholný orgán moci výkonné a výše již bylo vysvětleno, že pro jeden a tentýž jev někdy používá různé pojmy. Především je ale de lege lata otázkou, zda by racionální normotvůrce - táž vláda v téže době v § 8 odst. 2 písm. b) vyhlášky ministerstva obrany č. 346/2015 Sb. pro vojáky z povolání a v § 8 odst. 2 písm. b) vyhlášky ministerstva vnitra č. 277/2015 Sb. pro příslušníky bezpečnostních sborů - vázala možnost posudek vydat na dobu ustálení zdravotního stavu. Důvodová zpráva k nařízení to nekomentuje a pouze obecně deklaruje, že vychází z vyhlášky č. 440/2001 Sb. Odpověď však vyplývá z dokumentace připomínkového řízení k nařízení, kdy jedna z připomínek zněla: „Máme za to, že ke ztížení společenského uplatnění dochází i v případech, kdy dojde k jistému zlepšení či stabilizaci zdravotního stavu, nicméně takovéto zlepšení či stabilizace neznamená obnovení zdravotního stavu před způsobením úrazu či nemoci z povolání.“ Vláda odpověděla: „Slovo „stabilizace“ nelze vypustit. Pojem stabilizace znamená skutečnost, kterou má MF na mysli, neboť stabilizace znamená situace, že nedošlo k obnovení zdravotního stavu, ale proběhla akutní fáze léčení a bylo dosaženo uspokojivého stavu, ale při tom lze pro futuro, očekávat mírné zlepšení například estetickými korekčními zákroky. Tzn., že vazba na stabilizaci umožní odškodnění v případech, které má připomínkové místo na mysli, i když u některých případů můžou proběhnout v následujících letech léčebné korektivní zákroky (např. léčba popálenin).“ Vláda tedy důvody připomínky v podstatě akceptovala s tím, že nárok na náhradu ZSU vzniká v situaci stabilizace zdravotního stavu, kdy se ale plně neobnoví dřívější zdravotní stav - aniž by si uvědomila, že nařízení nezakotvuje jako podmínku klad (stabilizaci), nýbrž zápor (nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci). Zápor jako podmínka přitom dává smysl u zlepšení, nikoli však u stabilizace zdravotního stavu, protože právě jistá stabilizace je předpokladem hodnotitelnosti ZSU.[footnoteRef:5] Na další z připomínek pak vláda odpověděla: „Stabilizaci zdravotního stavu je nutno v ustanovení ponechat, neboť jde o jedno z kritérií sloužící ke stanovení doby, kdy je možno provést hodnocení ztížení společenského uplatnění. Konstatování stabilizace nemá žádný vliv na stanovení bodového ohodnocení, tzn. že nevede ani ke snížení bodového ohodnocení. Vypuštění stabilizace by vedlo k tomu, že osoby s polytraumaty nebo rozsáhlými popáleninami, jejichž následky se odstraňují někdy i 5 či 10 let (např. řešení zkratů, kontraktur, estetické korekce, několikaletá rehabilitace po neurotraumatech atd.) by se domohli odškodnění ztížení společenského uplatnění až po 5 či 10 letech, kdy by bylo zřejmé, že dalším léčením nedojde ke zlepšení a výsledné ztížení společenského uplatnění by bylo nižší než kdyby bylo hodnoceno ve fázi stabilizace. Navíc, v příloze č. 4 je stabilizace uvedena u řady nemocí z povolání jako hodnotící kritérium, které nelze vypustit, neboť by stav nešlo identifikovat a provést ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Uvedené kritérium obsahuje i stávající právní úprava.“[footnoteRef:6] I v této replice tak vláda pracovala s kladnou možností, přičemž se stabilizací, kterou vláda nijak neodlišuje od ustálení zdravotního stavu a která byla a je podmínkou hodnotitelnosti, počítala i dosavadní právní úprava. Řešení případů polytraumat a možného odkládání okamžiku ustálení zdravotního stavu již dříve nabídla judikatura.[footnoteRef:7] Z těchto důvodů je i s ohledem na princip jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu patrno, že i v případě ZSU lze posudek vydat nejdříve okamžikem ustálení zaměstnancova zdravotního stavu. [4: Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3196/2010.] [5: Srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2797/2023, č. 99/2024 Sb. rozh. civ.] [6: Dokumentace připomínkového řízení dostupná na https://odok.gov.cz/portal/veklep/material/KORN9Y3FZN0U/KORNA28ALK6W. Citováno 1. 12. 2025. ] [7: Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, č. 153/2011 Sb. rozh. civ.]

13. Ustálení zdravotního stavu je nutno chápat jako jeden celek a nastává tehdy, je-li již objektivně možné provést bodové hodnocení bolesti, resp. ZSU.[footnoteRef:8] Důležité je, že je hodnocení vždy limitováno informacemi o zdravotním stavu dostupnými v době hodnocení a že na ustálení nelze usuzovat zpětně z poznatků o vývoji zdravotního stavu získaných po skončení léčby na základě zhoršení, jež nebylo původně předpokládáno.[footnoteRef:9] V této souvislosti je sice pravdou, že by ustálení zdravotního stavu již v roce 2022 mohly nasvědčovat okolnosti, že byla DPN ukončena 30. 11. 2022, že se v lékařské zprávě dr. [jméno FO] ze dne 12. 11. 2022 doporučuje klid břišní stěny po dobu 4-6 týdnů, že dr. [jméno FO] ve zprávě ze dne 18. 11. 2022 konstatoval odstranění stehů, absenci bolesti, primárně zhojení a doporučil nosit břišní pás, propustil žalobce do péče praktického lékaře a že nepředepsal žádné léky, přičemž žalobce neprodělal žádné pooperační komplikace. Nicméně, jak vysvětlil znalec dr. [jméno FO], práceschopnost a ustálení zdravotního stavu jsou dva různé jevy, přičemž v žalobcově případě bylo sice evidentní, že se do původní práce vrátit nemůže, ale zároveň mohl vykonávat jinou, fyzicky nenáročnou práci, což se i stalo. A přestože byla rána primárně zhojena, žádná komplikace nenastala a žalobce nemusel docházet na žádnou specifickou rehabilitaci, léčba neskončila. Základní slabinou argumentace žalované a vedlejší účastnice bylo, že k věci přistoupily právě výše zmíněnou optikou zpětného úsudku. V roce 2022 ovšem žádný lékař nemohl vědět, zda nenastanou pooperační komplikace v podobě utržení MILOS síťky či infekce. Tyto možnosti byly otevřené a nelze říci, že by byly nepředpokládané. Co do utržení MILOS síťky naopak znalec potvrdil, že je předpokládal již autor této operační techniky. Nejde o žádné vzdálené, těžko dokazatelné či představitelné následky operace, nýbrž o zcela bezprostřední problém. A z důkazů nevyplynulo, že by se to mohlo stát jen při porušení léčebného režimu žalobcem, jak nesprávně tvrdila vedlejší účastnice. Zvýšenou zátěž břišní stěny mohla bezpochyby způsobit i jiná událost, např. dopravní nehoda, napadení cizí osobou nebo pád. To, nakolik obecně pravděpodobný tento scénář byl, je jiná věc. Pooperační rekonvalescence byla součástí léčby jako celku, která nebyla v roce 2022 ukončena. Znalcův závěr o 3 - 4 měsících rekonvalescence byl přesvědčivě zdůvodněn a nebyl relevantně zpochybněn. Důležitá byla v tomto kontextu implantace MILOS síťky jako cizorodého materiálu, který postupně vrůstá do těla a sanuje větší kýlní branku. Kdyby se tedy MILOS síťka utrhla, následovala by reoperace jedné a téže (ve skutečnosti nedořešené) kýly, jež by znamenala další bolesti, které ostatně dr. [jméno FO] u provedené operace vyhodnotil. Žalobcovy životní aktivity v okamžiku ustálení zdravotního stavu nelze dost dobře srovnávat s aktivitami bezprostředně před ním, jak prosazovaly žalovaná a vedlejší účastnice, nýbrž s aktivitami v době před pracovním úrazem. Jinak by totiž mohlo vyjít najevo, že je na tom žalobce ve chvíli ustálení zdravotního stavu lépe, než během operací a léčby (protože došlo k jisté stabilizaci) - takže vlastně „není co odškodnit.“ To by byl vpravdě absurdní důsledek. Kýla také patřila k následkům pracovního úrazu. Žalobcův zdravotní stav se tedy skutečně ustálil teprve během února – března 2023. Proto bylo nutno pracovat jak u bolestného, tak u náhrady za ZSU s hodnotou bodu 393,06 Kč podle § 3 odst. 1, odst. 2 nařízení ve znění novely a v tomto ohledu je napadený rozsudek ve výroku věcně nesprávný. [8: Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 21 Cdo 149/2009, či jeho rozsudek ze dne 7. 7. 2011, č. 153/2011 Sb. rozh. civ.] [9: tamtéž]

14. Co se týká zvýšení náhrady za ZSU, třebaže je odvolací soud dalek bagatelizace vážnosti následků pracovního úrazu, souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že v tomto konkrétním případě není důvod náhradu zvýšit. Žalobce navzdory nižšímu věku přece jen jako horník jistou dobu odpracoval, netvrdí, že by se potýkal s psychickými následky, jeho psychické funkce nebyly úrazem narušeny a může nadále pracovat, což také činí, přičemž invalidita zůstala zachována v prvním stupni. Je také schopen sebepéče a života v manželském svazku. Jestliže se s manželkou rozhodli nepořídit si děti, žalobce netvrdil, že by je mít vůbec nemohl, byť lze pochopit jeho postoj při nepříznivém zdravotním stavu. Ve srovnání s judikaturou řešenými případy proto odvolací soud neshledal příčinu ke zvýšení.[footnoteRef:10] Je totiž třeba zdůraznit, že všechny vážné zdravotní následky plně vystihuje již základní výměra náhrady. Oproti věci sp. zn. 16 Co 116/2022, na niž žalobce poukázal, se odehrál pracovní úraz, který se takovému horníkovi může stát i první či poslední den pracovního poměru, kdežto v této jiné věci se jednalo o nemoc z povolání – uhlokopskou pneumokoniózu, kterou obvykle trpí starší horníci. Ve věci 16 Co 114/2022 zase žalobci bylo v době úrazu 25 let a přišel o 3 prsty na noze. K témuž závěru stran zvýšení náhrady koneckonců v mezích své kompetence dospěl i znalec dr. [jméno FO]. [10: Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005, jeho rozsudek ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2327/2010, rozsudek ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4764/2010, rozsudek ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 929/2011, rozsudek ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1590/2012, usnesení ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2356/2013, či usnesení ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 21 Cdo 370/2020. ]

15. To znamená, že žalobci na bolestném náleží 521 197,56 Kč (1 326 * 393,06), po odečtení částky 326 500 Kč pak 194 697,56 Kč. Na náhradě za ZSU 1 493 628 Kč (3 800 * 393,06), avšak žaloba byla podána na částku 1 493 400 Kč, kterou je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Po odečtení částky 950 000 Kč jde o částku 543 400 Kč, celkem tedy po zohlednění částečného plnění 738 097,56 Kč. Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výroku I jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), ve výroku II jej ovšem změnil tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 323 087,56 Kč s úrokem z prodlení [220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.] a ve zbytku zamítavý výrok II potvrdil.

16. Výrok IV odpovídá § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud napadený rozsudek změnil, pročež musel znova rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Nebylo však možno vyjít z tarifní hodnoty věci, jak požadoval žalobce, poněvadž zaprvé z žalované jistiny 1 502 798 Kč žalobce uspěl pouze co do jistiny ve výši 756 097,56 Kč, tedy na 50,31 %. Zadruhé bylo součástí žalované částky i znalečné, jež nezáviselo na úvaze soudu ani na znaleckém posudku vůbec. Pokud jde o bolestné a náhradu za ZSU, jejich výše se zčásti odvíjela od výkladu výše citovaného přechodného ustanovení, přičemž z komunikace citované v posudku dr. [jméno FO] je patrno, že si byl žalobce vědom možné hodnoty bodu 250 Kč, což jej neodradilo od podání žaloby založené na hodnotě 393,06 Kč. Přesto odvolací soud nepokládá za spravedlivé rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť ve zbylé šíři skutečně rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku co do ustálení zdravotního stavu (a tedy hodnoty bodu) a na úvaze soudu co do zvýšení náhrady za ZSU. Toto zvýšení přitom nebylo ani zčásti přiznáno.[footnoteRef:11] Tyto okolnosti byly klíčové pro výsledek řízení a co do znalečného byl žalobce plně úspěšný. Protože judikatura v tomto kontextu připouští více řešení, považuje odvolací soud za nejspravedlivější přiznání plné náhrady, počítané ovšem pouze z částky přisouzené, tedy 756 097,56 Kč. Opodstatněnou byla žalobcova odvolací námitka, že je třeba jako tarifní hodnotu započítat celou tuto částku, a to podle judikatury završené nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 2358/24, a ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22 (§ 8 odst. 1 a. t.). Pro úkony právní služby provedené od 1. 1. 2025 tarifní hodnota podle čl. II novely a. t. č. 258/2024 Sb. činila tarifní hodnota 518 000 Kč [18 000 Kč za znalečné podle § 8 odst. 1 a. t. a 500 000 Kč za zbývající část předmětu řízení podle § 9a odst. 1 písm. a) a. t.]. Sazba mimosmluvní odměny za úkon tak v prvním případě podle § 7 bodu 6. a. t. činila 11 340 Kč, ve druhém 10 380 Kč. [11: Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 25 Cdo 2699/2013, či jeho usnesení ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3605/2015. ]

17. Náhrada tedy sestává na podkladě žalobcových vyúčtování z mimosmluvní odměny za úkony v podobě přípravy a převzetí zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], předžalobní výzvy [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], žaloby (tamtéž), účasti na jednání ze dnů 10. 4. a 30. 5. 2024 [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], účasti na vyhlášení rozsudku [§ 11 odst. 2 písm. f) a. t.], odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.], účasti na odvolacím jednání ze dnů 5. 2., 29. 4., 23. 10. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], účasti na vyhlášení rozsudku [§ 11 odst. 2 písm. f) a. t.]. Odvolací soud nepokládá za účelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) podání ze dne 9. 5. 2024, k němuž soud žalobce nevyzval a jehož obsah žalobci nic nebránilo pojmout již do žaloby či jej přednést na následném jednání. Totéž platí pro podání ze dne 30. 4. 2025, jehož obsah mohl žalobcův zástupce přednést na předchozím jednání a k němuž také nebyl vyzván. Paušální náhrada hotových výdajů pak byla určena částkou 300 Kč za úkon učiněný do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za úkon učiněný později. Další složkou náhrady je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře žalobcova zástupce k soudu a zpět, a to vždy v délce 2 započatých půlhodin po 100 Kč za jednání před prvostupňovým soudem, a vždy v délce 4 započatých půlhodin po 150 Kč za jednání před soudem odvolacím. Podle aplikace google maps je totiž s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat danou časovou dotaci [14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 232 Kč za každé jednání před soudem prvního stupně při ujeté vzdálenosti 30 km, kombinované spotřebě 5,5 l/100 km, jednotkové motorové nafty 38,70 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,60 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. 398/2023 Sb.]. A ve výši 775 Kč za každé jednání před soudem odvolacím při ujeté vzdálenosti 70 km, kombinované spotřebě 5,5 l/100 km, jednotkové motorové nafty 34,70 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,80 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. 475/2024 Sb.]. Protože je žalobcův advokát plátcem DPH, připočítal odvolací soud k nákladům též 25 354,56 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 146 091 Kč. Žalovaná a vedlejší účastnice jsou povinny nahradit náklady řízení sice žalobci, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jeho zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. Výrok V odpovídá § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát vynaložil náklady v podobě znalečného a svědečného v celkové výši 15 615 Kč.

19. Výrok VI odpovídá přenosu poplatkové povinnosti z žalobce na žalovanou, kdy žalobce byl od poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. p.), a lze na něj podle rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pohlížet jako na úspěšného, přičemž žalovaná ani vedlejší účastnice osvobozeny nejsou a nemají proti žalobci právo náhrady nákladů řízení (§ 2 odst. 3 z. s. p.). Soudní poplatek za prvostupňové řízení činí 1 000 Kč z částky 18 000 Kč [Položka 1 odst. 1 písm. a) sazebníku poplatků] + 4 150 jako 1 % z částky 415 000 Kč, v níž byl žalobce úspěšný + 3 231 Kč za odvolací řízení jako 1 % z 323 087,56 Kč. Celkově tedy 8 381 Kč.

20. Lhůty k zaplacení odvolací soud ve výrocích IV – VI stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., resp. § 7 odst. 1 druhé věty z. s. p. vzhledem k ekonomickým možnostem žalované a vedlejší účastnice a k délce řízení, během nějž se na tuto možnost měly čas připravit. Soud určil, že jsou povinny všechny platební povinnosti splnit společně a nerozdílně, protože vystupují v nerozlučném procesním společenství, kdy se rozsudek musí vztahovat na obě stejně (§ 140 odst. 1 třetí věta per analogiam ve spojení s § 91 odst. 2 o. s. ř.). To znamená, že jde o jejich společný dluh, kdy je každá povinna zaplatit celou částku, avšak v rozsahu, v němž ji zaplatí jedna z nich, zaniká platební povinnost obou (§ 261a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1872 odst. 1 o. z.).

Poučení