16 Co 216/2025 - 534

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A], [tituly před jménem] sídlem [Adresa advokáta A], proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 18 638,02 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2025, č.j. 16 C 190/2023-467 takto:

Výrok

I. Výrok II rozsudku soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 291,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 20. 6. 2023 se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 638,02 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kdy vlivem šikanózního jednání vedoucích zaměstnanců žalované, zejména [tituly před jménem] [jméno FO], ale nepřímo také [jméno FO], byla žalobkyně donucena rozvázat pracovní poměr, čímž přišla o dobře placené a benefity zajištěné zaměstnání.

2. Žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení. Odmítla tvrzení žalobkyně o údajném diskriminačním jednání zástupců žalované vůči žalobkyni, když žalovaná se rozhodla ukončit pracovní poměr s žalobkyní před uplynutím doby, na kterou byla uzavřena ze zcela objektivních důvodů v podobě nekvalitního pracovního výkonu žalobkyně.

3. Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu žalobkyně, aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku 18 638,02 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 8. 6. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok I) a zavázal žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 85 187,80 Kč (výrok II). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že jsou splněny veškeré předpoklady odpovědnosti za vznik škody, neboť žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců se nedopustila šikanózního jednání případně jednání, které se příčí dobrým mravům. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 85 187,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 638,02 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 11. 7. 2023, z částky 1 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 8. 2023, z částky 1 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 11. 2023, z částky 1 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 12. 2023, z částky 1 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 1. 2024, z částky 1 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 3. 2024, z částky 1 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 5. 2024, z částky 1 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 8. 2024, z částky 1 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 10. 2024, z částky 1 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 12. 2024, z částky 1 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 2. 2025 a z částky 1 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 4. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši 44 183,14 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 11. 2023 náhrada 5 071,94 Kč za 568 ujetých km v částce 3 871,94 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 1. 2024 náhrada 5 413,94 Kč za 568 ujetých km v částce 4 213,94 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 3. 2024 náhrada 5 413,94 Kč za 568 ujetých km v částce 4 213,94 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 5. 2024 náhrada 5 413,94 Kč za 568 ujetých km v částce 4 213,94 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 8. 2024 náhrada 5 413,94 Kč za 568 ujetých km v částce 4 213,94 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 10. 2024 náhrada 5 413,94 Kč za 568 ujetých km v částce 4 213,94 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 2. 2025 náhrada 6 020,75 Kč za 568 ujetých km v částce 4 220,75 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 2. 2025 náhrada 6 020,75 Kč za 568 ujetých km v částce 4 220,75 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 70 403,14 Kč ve výši 14 784,66 Kč. Okresní soud nepřiznal zástupci žalované náhradu nákladů řízení, která dle jeho názoru nebyla vynaložena důvodně, kdy tyto nepřiznané náklady řízení blíže rozvedl.

4. Proti výroku II rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvedla, že v posuzované věci prokazatelně postupovala vstřícně a zodpovědně, kdy ještě před podáním žaloby navrhovala osobní setkání s cílem smírného urovnání sporu, avšak protistrana na tento návrh nepřistoupila. Žalobkyně tak vyčerpala možnosti předžalobního řešení sporu, což svědčí o její snaze vyhnout se soudnímu sporu. Tato okolnost sama o sobě může dle žalobkyně odůvodnit (alespoň částečné) nepřiznání nákladů řízení. Na návrh k osobnímu setkání před podáním žaloby reagoval právní zástupce žalované takto: „Proto jakýkoliv ve Výzvě tvrzený nárok klient odmítá, stejně jako návrh na případné jednání ohledně výše nároku“. Dále v průběhu řízení žalobkyně aktivně navrhla zapojení mediátora. I tento krok prokazuje snahu řešit spor na základě konsensu obou stran a minimalizovat náklady i zátěž soudu. Žalovaná strana však mediaci odmítla („Žalovaná tímto k návrhu na nařízení prvního setkání se zapsaným mediátorem ve smyslu § 100 odst. 2 OSŘ sděluje, že s mediací nesouhlasí a v případě nařízení setkání se zapsaným mediátorem ve smyslu § 100 odst. 2 OSŘ bude mediace jako způsob řešení sporu ze strany zástupce žalované na prvním jednání odmítnuta a bude pokračováno v řízení.“). Žalobkyně udělala vše pro smír, zatímco žalovaná předestřené možnosti smírného urovnání zavrhla – i tato skutečnost tedy dle žalobkyně patří mezi významné faktory při zvažování nepřiznání nákladů. Dalším klíčovým hlediskem jsou osobní, sociální a majetkové poměry účastníků. Žalobkyně je osoba v důchodovém věku, jejíž příjmové a majetkové poměry jsou tímto podstatně omezené. Je zřejmé, že uložení povinnosti hradit náklady řízení by pro ni představovalo značnou finanční zátěž. Lze hovořit až o potenciálně likvidačním dopadu – v poměrech důchodkyně by hrazení nákladů řízení protistrany významně zasáhlo do jejích životních prostředků. V kombinaci s dalšími okolnostmi tohoto případu však její situace posiluje závěr, že striktní aplikace nákladového pravidla by vedla k nespravedlivému výsledku. Žalobkyně se nachází v postavení výrazně slabším než žalovaná – jak finančně, tak společensky. Žalovanou je politická strana, tedy subjektem s významným zázemím a nezanedbatelnými finančními prostředky. Lze důvodně předpokládat, že zaplacení vlastních nákladů tohoto řízení pro žalovanou nepředstavuje žádné podstatné ohrožení ani citelnou újmu. Jinými slovy, pokud by soudy aplikovaly § 150 občanského soudního řádu a každá strana by nesla své náklady, dopad na majetkovou sféru úspěšné žalované by byl minimální. Je-li tedy dopad aplikace § 150 občanského soudního řádu pro žalovanou v zásadě téměř nepatrný (zejména v porovnání s dopadem na neúspěšnou stranu), je to argument ve prospěch nepřiznání nákladů úspěšnému účastníkovi. V neposlední řadě je nutné zohlednit charakter projednávané věci a okolnosti, které vedly k podání žaloby. Žalobkyně se domáhala svých práv v oblasti pracovněprávních vztahů – tvrdila, že byla vystavena šikaně na pracovišti a v důsledku toho byla donucena pracovní poměr skončit. Jakkoli okresní soud nároku žalobkyně nevyhověl (žalobkyni se nepodařilo šikanu na pracovišti dostatečně prokázat, což je, bohužel, pro soudní spory pramenící ze šikany až typické), nelze její žalobu považovat za svévolnou či účelovou. Naopak, šikana na pracovišti je závažný problém a zaměstnanec, který se cítí být terčem šikany a následně přijde o místo, má legitimní důvod hledat nápravu právní cestou. Skutečnost, že se žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzené skutečnosti v míře potřebné pro unesení důkazního břemene nesnižuje legitimitu toho, že svá práva uplatňovala důvodně. Je vhodné poukázat na to, že pracovněprávní spory tohoto druhu jsou specifické tím, že zaměstnanec (žalobkyně) je typicky slabší stranou s omezenými možnostmi opatřit si dostatečné důkazy. Přestože okresní soud shledal důkazy žalobkyně nedostatečnými, morální oprávněnost a pochopitelnost jejího postupu je snad patrná. V neposlední řadě pak žalobkyně namítla, že povinnost hradit náklady řízení významně převyšuje jistinu sporu, když částka, kterou by měla nyní žalobkyně uhradit činí cirka 450 % žalované jistiny. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozhodl tak, že se žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení před okresním soudem a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Každý z účastníků by si nesl své náklady samostatně, což v daném kontextu představuje jediné spravedlivé řešení odpovídající individuálním okolnostem případu. Tím nebude žalobkyně drakonicky „sankcionována“ za neúspěch ve věci samé, a zároveň žalované – coby významnému subjektu – nevznikne žádná neodůvodněná újma. Takové rozhodnutí plně odpovídá smyslu § 150 občanského soudního řádu, jímž je zabránění zjevné nespravedlnosti při rozhodování o nákladech řízení ve výjimečných případech.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že odmítá, že by byly naplněny důvody pro nepřiznání nákladů řízení a rovněž musí konstatovat, že významné okolnosti z hlediska aplikace ustanovení § 150 občanského soudního řádu jsou rovněž v odvolání zcela smyšlené a žalobkyní předestřeny úmyslně klamavým způsobem. Žalovaná vedena snahou uzavřít věc smírně, ačkoliv nesouhlasila s nárokem žalobkyně, učinila prostřednictvím právního zástupce dne 20. 10. 2023 návrh na smírné vyřešení sporu (viz emailová komunikace) a to včetně možnosti osobního setkání. Žalobkyně se nicméně k návrhu smíru již nevyjádřila, a to až do prvního jednání ve věci. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně nebyla schopná vyjádřit k návrhu smírného řešení, nepovažovala žalovaná účelné ani navržené setkání s mediátorem. Okresní soud také setkání s mediátorem nenařídil. Rovněž i přes velkorysé časové návrhy na osobní setkání žalobkyně nepřijala žádný takový návrh a osobní schůzka se tak z důvodů na straně žalobkyně neuskutečnila. Žalovaná v rámci návrhu smíru konkrétně navrhla uradit 15 000 Kč (ačkoliv nesouhlasila s nárokem žalobkyně), což představovalo více něž 80 % uplatněného nároku žalobkyně. Právní zástupce žalobkyně tento návrh smíru na prvním jednání odmítl. Ze shora uvedeného jednoznačně vyplývá, že žalobkyně v rozporu s tím, co tvrdí v odvolání, neudělala vše pro smír a nechovala se maximálně odpovědně a kooperativně. Naopak žalobkyně postupovala neodpovědně a nekooperativně a přes svou možnost uzavřít věc smírně tuto možnost vymlčela až do prvního jednání, na kterém uvedla, že návrh žalované na uhrazení drtivé většiny uplatněného nároku je pro ni neakceptovatelný. Nad to je nutné uvést, že žalobkyně svými procesními kroky zatížila řízení nadbytečnými náklady (zejména cestovné a promeškaný čas), když i přes sídlo žalované zvolila místně příslušný soud dle bydliště žalobkyně. Žalobkyně dále zcela úmyslně otálela se založením zásadních důkazů do spisu, zejm. nahrávky soukromého rozhovoru žalobkyně. Žalobkyně rovněž použila zcela účelově námitku diskriminace žalobkyně ze strany žalované (dále s touto námitkou již nijak nepracovala) a donutila žalovanou při hrozbě obrácení důkazního břemene důsledné vyvrácení jakýchkoliv diskriminačních znaků na pracovišti prostřednictvím návrhu výslechu svědků. Žalovaná se musí ohradit proti dalšímu důvodu pro uplatnění moderace, a to údajné vedení sporu ze strany žalobkyně v dobré víře. Tento spor byl veden přesným opakem než dobrou vírou, neboť postup žalobkyně naplňuje znaky šikanózní žaloby. Žalované byla ze strany právního zástupce žalobkyně doručena předžalobní výzva ze dne 10. 11. 2022, ve které žalobkyně požaduje úhradu 360 000 Kč za nemajetkovou újmu v souvislosti s ukončením pracovního poměru. V této předžalobní výzvě právní zástupce žalobkyně vyhrožuje žalované negativní mediální kampaní. Právní zástupce žalobkyně rovněž jako „adekvátní“ vyrovnání označil 300 000 Kč. Dle přesvědčení žalované měla předmětná žaloba na uhrazení 18 638,02 Kč s příslušenstvím sloužit jako relativně levná „testovací“ žaloba pro případnou další žalobu (či rozšíření stávající žaloby) na uhrazení daleko vyšší částky z titulu údajné nemajetkové újmy, která má možnou společnou příčinu, a to údajné porušení povinností žalované jako zaměstnavatele vůči žalobkyni jako zaměstnankyni. Je tak patrné, že žalobkyně se dovolává práva na moderaci nákladů řízení zcela neprávem a její jednání a způsob vedení sporu zcela diskvalifikuje možnost využití práva na snížení nákladů řízení. Žalovaná připomíná, že žalobkyně měla po celou dobu řízení možnost uzavřít navržený smír (nabídka ze strany žalované nebyla vzata zpět), ale tuto možnost odmítla. S ohledem na zastoupení právním zástupcem si měla být vědoma možného narůstání nákladů řízení. I přes výše uvedené je žalovaná ochotná přistoupit na splátkový kalendář, který je dle žalované přiměřeným opatřením pro odvrácení negativních důsledků přiznaných nákladů řízení. Navrhla proto, aby rozsudek okresního soudu byl v napadeném výroku potvrzen a žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku okresního soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. – jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

8. Podle ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1016/2014 – Soud nemusí výjimečně přiznat náhradu nákladů řízení mimo jiné tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud při tomto posuzování přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. Závěr soudu o výjimečnosti případu a důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení se musí opírat o takové zjištěné okolnosti, pro které by v konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci neměl úspěch, a za kterých by zároveň bylo možné spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého.; nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 3517/22 – Za důvody hodné zvláštního zřetele je třeba považovat takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a okolnosti další, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Spočíval-li důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. pouze v jakési "lítosti" soudu nad vedlejším účastníkem, který neunesl žalobní břemeno, když se mu nepodařilo coby žalobci prokázat jeho žalobní tvrzení, je takové posouzení, neberoucí naopak v potaz situaci druhého účastníka (zde: stěžovatele), proti kterému byla podána žaloba, zcela mimo možnosti, jež soudu moderační právo přiznává. Pokud je toto ustanovení aplikováno s uvedením důvodu, který jeho aplikaci objektivně založit nemůže, aniž byly posouzeny všechny relevantní důvody pro jeho možnou aplikaci, jde o postup znamenající libovůli a zasahující do základního práva na spravedlivý proces.) platí, že moderační právo soudu (§ 150 o. s. ř.) je totiž třeba vykládat nejen ve vztahu k účastníkovi, v jehož prospěch soud rozhoduje, ale zároveň i ve vztahu k ostatním, zejména k tomu, který by jinak měl za normálního běhu událostí právo na náhradu nákladů řízení. Takový účastník se zpravidla nijak nepodílí na vzniku okolností, pro které nakonec soud neuloží neúspěšnému účastníkovi nahradit náklady řízení. Z tohoto pravidla jsou výjimky, protože také okolnosti provázející řízení a způsob chování účastníků mohou být výjimečně důvodem pro uplatnění moderačního práva a to – morální důvody (např. o spory mezi příbuznými, v nichž bude uplatněný nárok po právu, avšak z hlediska mravnosti a vyšších principů by bylo přiznání náhrady nákladů příliš tvrdé); – zdravotní důvody; – nepříznivá sociální situace nastalá bez přičinění účastníka.

9. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná po podání žaloby o zaplacení částky 18 638,02 Kč (20. 6. 2023) nabídla smírné vyřešení sporu dne 20. 10. 2023, kdy navrhla vyplacení částky 15 000 Kč s tím, že tímto budou narovnány veškeré sporné otázky mezi účastníky, avšak žalobkyně navrhla mediaci (6. 11. 2023), což žalovaná nepovažovala za potřebné (8. 11. 2023), když navrhla smír, ale tento smír žalobkyně na prvním ústním jednáním okresního soudu dne 16. 11. 2023 odmítla s tím, že částka 15 000 Kč je pro ni neakceptovatelná. Je tedy zřejmé, že žalovaná sice před podáním žaloby se smírným vyřešení sporu nesouhlasila, avšak po podání žaloby před prvním ústním jednáním okresního soudu navrhla smír v rozsahu cca 80 % žalované částky. Uzavření smíru tedy odmítla žalobkyně, kdy po návrhu žalované na smír v rozsahu 80 % žalované částky není zřejmé, k čemu by měla směřovat případná mediace mezi účastníky, proto její odmítnutí nelze žalované dávat k tíži. Žalobkyně je osobou v důchodovém věku (roč. [Anonymizováno]), avšak odvolací soud nesouhlasí s tím, že její příjmové a majetkové poměry jsou tímto podstatně omezené, protože i v době rozhodnutí odvolacího soudu podniká (viz https://ares.gov.cz/ekonomicke-subjekty k IČO [IČO]), tedy není zcela závislá toliko na případném starobním důchodu a žalovaná navíc uvedla, že náhradu nákladů řízení je ochotna řešit splátkovým kalendářem. Skutečnost, že žalovaná je politickou stranou, tj. subjektem s významným zázemím a nezanedbatelnými finančními prostředky, sama o sobě nemůže být důvodem pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. v její neprospěch. Odvolací soud nezpochybňuje, že šikana na pracovišti je závažný problém a zaměstnanec, který se cítí být terčem šikany a následně přijde o místo, má legitimní důvod hledat nápravu soudní cestou, avšak v projednávané věci se jednalo toliko o subjektivní pocit žalobkyně. Za rozhodující považuje odvolací soud tu skutečnost, že před podáním žaloby se žalobkyně obrátila na Oblastní inspektorát práce pro [Anonymizováno] kraj a [Anonymizováno] kraj, který se mj. těmito otázkami (šikana na pracovišti) zabývá. Z protokolu o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro [Anonymizováno] kraj a [Anonymizováno] kraj ze dne 13. 6. 2022, č. j. [Anonymizováno], jednoznačně vyplývá, že po podrobném šetření (včetně poskytnutí součinnosti jinými zaměstnanci žalované) nebylo zjištěno, že by se žalovaná vůči žalobkyni dopouštěla protiprávního jednání v pracovněprávních vztazích. Žalobkyně samozřejmě měla (má) plné právo se obrátit na soud, avšak za situace, kdy její tvrzení jsou v rozporu se závěry správního orgánu, který vedl písemné pohovory se zaměstnanci, kteří připadají v úvahu jako případní svědci, a žádný z nich tvrzení žalobkyně ani z části nepotvrdí, je legitimní otázkou, co vlastně žalobkyně svou žalobou chtěla dosáhnout, jak naznačuje ve svém vyjádření žalovaná. Nelze za situace, kdy tvrzení, byť tzv. hájitelná, jsou ještě před podáním žaloby zpochybněna (vyvrácena) šetřením jiného státního orgánu, podat žalobu a následně, když tato tvrzení nejsou v soudním řízení prokázána, resp. jsou vyvrácena, se domáhat aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. Přestože náhrada nákladů řízení převyšuje žalovanou částku takřka 5x, tak nelze přehlédnout, že více než nákladů (cca 44 000 Kč) činí cestovné a ztráta času právního zástupce, což je vyvoláno skutečností, že žalobkyně podala žalobu nikoliv podle sídla žalované, ale podle umístění její organizační složky. Jedná se sice o právo žalobkyně (volba soudu podle § 87 písm. c) o. s. ř.), avšak nelze se z tohoto důvodu (následné vysoké náklady na cestovné) domáhat aplikace § 150 o. s. ř.

10. Je tak zřejmé, že v řízení nebyly splněny podmínky (i výše uvedené) pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Samotné vyčíslení náhrady nákladů řízení pak odpovídá obsahu spisu a lze tak odkázat na bod 35. napadeného rozsudku, který byl shora reprodukován.

11. S ohledem na výše uvedené odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. výrok II rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) jako věcně správný potvrdil.

12. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení ve výši 3 291,20 Kč představující úkonu právní služby – sepis vyjádření k odvolání á 2 270 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (z punkta 85 187,80 Kč, neboť předmětem odvolacího přezkumu byly toliko přiznané náklady nalézacího řízení), režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně zavázána zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalované, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení podle § 171 odst. 3 ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení