16 Co 251/2024 - 314

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 4. září 2024, č. j. 19 C 135/2022-281, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 39 384 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokátky B], advokátky se sídlem [adresa].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 359,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokátky B], advokátky se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí dne 25. 10. 2022, se žalobkyně domáhala proti žalované určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou žalovaná žalobkyni dala dne 30. 6. 2022. Svou žalobu odůvodnila tím, že pracovala u žalované od roku 2004 v pozici referenta zákaznického oddělení. Výpověď z pracovního poměru byla pro ni zcela překvapivá, vytýkané vady v její práci nelze považovat za závažná porušení pracovních povinností, zvláště za situace, kdy měla velmi rozsáhnou náplň práce, byla nadstandardně zatížena novou agendou při aktualizaci starších smluv a musela zastupovat dlouhodobě nemocnou kolegyni a zároveň zaškolovala nově přijatou zaměstnankyni. Zaměstnavatelem nebyla nikdy stanovena časová lhůta k plnění jednotlivých pracovních úkolů, nebyla seznámena se skartačním řádem. K její práci nebyly nikdy vznášeny žádné výtky, nikdy jí nebyla dána žádná písemná výtka, při hodnocení její práce byla naopak vždy hodnocena kladně. Žádné z vytýkaných jednání nezavinila, a proto tvrdila, že výpověď daná s odkazem na ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce je neplatná.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Tvrdila, že smlouvy se uzavírají co nejdříve, nejpozději do jednoho měsíce. Pokud jde o pochybení o zanesení, resp. nezanesení informací do interního systému Sisyfos, faktury byly odeslány na nesprávnou adresu a následně musely být ručně opraveny a opětovně doručovány. Pokud jde o odběratele žalované např. [právnická osoba], odhlášku ze dne 25. 2. 2022 žalobkyně řádně provedla až 22. 6. 2022. Stejně tak u odběratele s žádostí o zřízení kanalizační přípojky ze dne 16. 4. 2022, tuto provedla žalobkyně až dne 24. 6. 2022. Za zvlášť závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů pak žalovaná považuje skutečnost, že žalobkyně dala do skartační krabice ke skartaci originály různých listin v den kontroly 21. 6. 2022 z důvodu zakrýt další svá pochybení. Žalobkyně po dlouhou dobu neplnila řádně své povinnosti, přičemž prostřednictvím nadřízené byla ústně upozorňována na to, že si své povinnosti řádně neplní. Jiné zaměstnankyně zákaznického oddělení [jméno FO] a [jméno FO] svou práci bez problémů zvládaly, při jejich kontrole nebyly zjištěny žádné závažné nedostatky. Žalobkyně na pravidelných poradách nikdy nezmínila, že by byla přetížená. Aktualizace smluv probíhá již několik let. Jednání žalobkyně mohlo vést ke škodě v důsledku nesprávně fakturovaného například vodného a stočného a poškozuje i dobré jméno společnosti. Výpověď z pracovního poměru je důvodná a platná, uvedená vytýkaná jednání jsou závažným porušením povinností nejen ve svém souhrnu, ale i každé jednotlivé vytýkané jednání samostatně.

3. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí, jako soud prvního stupně, rozsudkem identifikovaným v záhlaví, zamítl žalobu, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dne 30. 6. 2022 žalovanou je neplatná (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok II.) i účastníků (výrok III.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 26. 4. 2023, č. j. 19 C 135/2022-145, a žalobě vyhověl, kdy k odvolání žalované ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který svým usnesením ze dne 7. 11. 2023, č. j. 16 Co 130/2023-195, rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení, když uložil okresnímu soudu doplnit dokazování. Po doplnění dokazování okresní soud všechna vytýkaná jednání obsažená ve výpovědi považuje za neplnění základních povinností vyplývajících z práce žalobkyně jako referentky zákaznického oddělení, zejména pokud jde o neuzavření smluv o dodávkách pitné vody s řadou odběratelů, a to v rozsahu více než rok před provedenou kontrolou (červen 2022 smlouvy se [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno] [adresa], společností [právnická osoba]., [právnická osoba].), stejně tak neprovedení úkonů v systému [Anonymizováno], tedy řádně a včas provést změny adresy sídla společností ([právnická osoba], [právnická osoba]), a to ačkoliv tyto změny byly odběrateli nahlášeny i v řádu měsíců před provedením kontroly, respektive pokud jde o [právnická osoba], již v červnu 2019, tedy tři roky před provedenou kontrolou. Skutečnost, že k těmto pochybením v práci žalobkyně došlo, sama žalobkyně nijak v řízení nepopírala. Žalobkyně nebyla ve vztahu k celkovému počtu uzavřených smluv nadměrně zatížena, zvláště za situace, kdy z výslechů všech svědků vyplynulo, že uzavírání smlouvy s právnickými osobami, tedy s firmami, není obecně významně časově náročnější než uzavření smlouvy s domácnostmi. Všichni slyšení svědci potvrdili, že se jedná vždy o individuální situaci, pokud jde o právnické osoby, je náročnější v rozsahu několika desítek minut s ohledem na potřebu vytištění více podkladových materiálů. Nadto na zákaznickém oddělení byl v průběhu roku zavedený nový systém, kdy od roku 2022 všechny referentky řešily právnické i fyzické osoby. Žalobkyně tvrdila, že musela zaučovat spolupracovnice na agendu právnických osob, což ji zatěžovalo. Svědkyně [jméno FO] však vypověděla, že zaučení nepotřebovala, rady žalobkyně trvaly cca 10 minut. Stejně tak nově přijatá pracovnice [příjmení] potvrdila, že žalobkyně ji na zákaznickém oddělení nezaučovala. Svědkyně [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] dále shodně uvedly, že s tzv. refrešemi smluv byla práce navíc, nejednalo se však o takový rozsah, který by neúměrně zatěžoval, protože oddělení bylo posíleno o čtvrtou pracovnici (svědkyni [jméno FO]). Ačkoli tedy neměla žalovaná výslovně stanovenou lhůtu pro plnění jednotlivých úkonů, zaměstnankyně zákaznického oddělení věděly, že zejména pokud jde o uzavírání smluv a zavádění podkladů do systému [Anonymizováno], bylo potřeba tyto splnit pokud možno ihned, ideálně ve lhůtě do týdne či čtrnácti dnů. Pouze v případě problémů se doba vyřízení mohla protáhnout přibližně na jeden měsíc, jak potvrdily shora uvedené svědkyně. I žalobkyně jako zkušená zaměstnankyně oddělení musela vědět, že právě v těchto lhůtách je nutné zadané úkoly plnit. Přesto v řadě případů své povinnosti řádně nesplnila a ve výpovědi specifikované smlouvy neuzavírala v přiměřeném časovém úseku, stejně tak v přiměřeném čase nezaváděla zásadní údaje ke smlouvám do systému Sisyfos. Okresní soud má dále prokázáno, že žalovaná postup skartace upravila skartačním řádem, podle něhož za skartaci jako takovou odpovídá vedoucí pracovník. Je nesporné, že ke skartaci předmětných dokumentů nedošlo, nicméně v důsledku porušení pracovních povinností ze strany žalobkyně k tomuto mohlo dojít. Nadto jedna z listin, tak jak je prokázáno výpověďmi svědkyně [jméno FO], svědkyně [příjmení] a svědkyně [jméno FO], byla roztržena, přičemž se jednalo o originál smlouvy se zákazníkem. V řízení bylo dále prokázáno výslechy shora uvedených svědkyně [příjmení] a [jméno FO], že v den kontroly 21. 6. 2022 v krabici určené pro likvidaci podkladových a nepotřebných listin bylo ráno pouze několik papírů, po obědě však byla krabice téměř plná a jednalo se o dokumenty, které jako referentka zpracovávala žalobkyně, včetně roztrženého originálu smlouvy. Svědkyně dále výslovně potvrdily, že následujícího dne žalobkyně potvrdila, že uvedené listiny do krabice určené pro následnou skartaci sama vložila. Okresní soud má tedy s ohledem na shora uvedené dokazování prokázáno, že žalobkyně si musela být vědoma toho, že originály smluv a zásadní podklady se nemohou skartovat a své pochybení ze dne 21. 6. 2022 před svědky potvrdila. I kdyby byly shledány formální vady kontroly (předepsaný formulář, písemný pokyn k provedení kontroly), nic to nemění na závěru, že žalobkyně se vytýkaných pochybení jednoznačně dopustila a tyto tvrzené formální vady při provádění kontroly nemohou mít vliv na platnost výpovědi z pracovního poměru. Tvrzený nedostatek vůle na straně zaměstnavatele ukončit pracovní poměr předmětnou výpovědí vznesla žalobkyně po výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a svědkyně [příjmení], kdy mělo být zvažováno případné pracovní zařazení žalobkyně, což však nelze považovat za nedostatek vůle k podání výpovědi. Svědkyně [příjmení], stejně jako svědkyně [jméno FO], potvrdily, že s ohledem na zjištěná pochybení žalobkyně nebylo možné s ní již počítat jako s pracovnicí zákaznického centra, což potvrdil i svědek [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že tato diskuse byla vedena před podáním výpovědi žalobkyni. Snaha o smírné jednání s žalobkyní, která byla tzv. seniorním zaměstnancem žalované, nemůže být vykládána jako nedostatek vůle ukončit pracovní poměr s žalobkyní. Okresní soud proto na základě shora uvedeného ve vztahu k jednotlivým ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 6. 2022 vytýkaným jednáním dospěl k závěru, že žalobkyně se všech vytýkaných jednání dopustila a tato jednání lze s ohledem na všechny okolnosti považovat za zvlášť závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Žalobkyně s ohledem na svou praxi, proškolení a znalost práce, si musela být vědoma, že v případě každého z vytýkaných jednání může vzniknout žalované jako zaměstnavateli škoda, a to i škoda významná. Pracovní úkoly stran uzavírání dotčených smluv a provádění záznamů do systému Sysifos neprováděla řádně, včas a s náležitou pečlivostí, a to zaviněně, když v řízení nebylo prokázáno, že by byla při rozdělení práce na zákaznickém oddělení nadměrně zatížena, ať už rozsahem práce, způsobem práce (tzv. rotace) či tvrzeným zaškolováním jiných pracovníků. Pokus o skartaci dokumentů byl nadto zcela úmyslným jednáním žalobkyně, kterého se dopustila v průběhu prováděné kontroly svých pracovních nedodělků. Skutečnost, že za skartaci odpovídá dle skartačního řádu vedoucí pracovník, nezbavuje zavinění žalobkyně uvedené listiny nesprávně určit k likvidaci.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvedla, že vzal okresní soud za podstatné tvrzení svědků navržených žalovanou, tj. osob, které se na přípravě výpovědi osobně podílely, které zadaly a prováděly kontrolu a bývalých kolegyň žalobkyně. Je potřeba zdůraznit skutečnost, že výslech bývalých kolegyň žalobkyně ([jméno FO], [jméno FO]) probíhala za přítomnosti vedení společnosti (ředitel [tituly před jménem] [jméno FO]) a jejich nadřízených (náměstkyně [příjmení]) a dokonce některých řadových zaměstnanců žalované sedících na lavicích pro veřejnost. Nelze tak logicky očekávat, že svědčící zaměstnanci budou jakýmkoliv způsobem hájit svoji bývalou kolegyni, případně uvedou cokoliv, co by jejich zaměstnavatele (přítomného jejich výslechu) mohlo poškodit. Žalovaná dne 21. 6. 2022, prostřednictvím zaměstnankyně [příjmení], provedla kontrolu činnosti žalobkyně a jejich kolegyň, o této skutečnosti měl být proveden zápis. S výsledky kontroly zaměstnavatele nebyla žalobkyně vůbec seznámena a neměla možnost se k vytýkanému jednání vyjádřit, případně vysvětlit. Ekonomická náměstkyně [příjmení] navíc v průběhu své svědecké výpovědi přiznala, že výpověď byla žalobkyni dána ještě před tím, než byly známy závěry provedené kontroly. Z uvedeného jednání žalované je tak zjevné, že k ukončení pracovního poměru dle §52 písm. g) zákoníku práce absentovaly nejen právní důvody pro ukončení pracovního poměru, nicméně je zde ze strany žalované i zjevná absence skutečné vůle ukončit pracovní poměr, kdy předání výpovědi mělo pouze vylepšit vyjednávací pozici žalované a vytvořit tlak na již tak značně psychicky zdeptanou žalobkyni, aby přijala podmínky nového pracovního zařazení, které ji chtěla žalovaná, jako její zaměstnavatel, nabídnout. Žalobkyně u žalované pracovala od roku 2004. Žalobkyně je tak „seniorní“ zaměstnanec, který svoji práci vykonával i za „předchozího vedení“ společnosti [Jméno žalované]. V řízení byla prokázána skutečnost, že žalobkyni za celou dobu trvání pracovního poměru nebyla dána žádná písemná výtka a nebylo jí kráceno osobní ohodnocení. Žalovaná špatným rozvržením práce zapříčinila pracovní přetížení zaměstnanců, když k běžné agendě zákaznického centra jim připadla povinnost aktualizace smluv, na kterou žalovaná nedostatečně personálně zareagovala. Žalovaná již tak značně administrativně náročnou pracovní situaci zaměstnanců zákaznického oddělení „vyšperkovala“ povinností, kdy zaměstnanci zákaznického oddělení byli nuceni každých 14 dní stěhovat svoji kancelář (včetně všech spisů) do hlavní kanceláře, kde probíhalo jednání s klienty a uzavírání smluv, a následně se stěhovat zpět do svojí kanceláře. Jednání, která jsou žalobkyni vytýkána, působí dojmem, že zaměstnavatel žalobkyni vytkl běžnou práci, kterou ještě neměla hotovou, a to nikoliv z důvodu její prokrastinace nebo zanedbání, ale z důvodu, že řešila jinou, neméně důležitou agendu, případně stejnou agendu, ale jiných subjektů. Za uvedených pracovních podmínek, kdy zaměstnavatelem nebyly a ani nemohly být stanoveny termíny pro realizaci jednotlivých prací, nelze žalobkyni vytýkat, že nějaká práce nebyla (v době kontroly ze strany zaměstnavatele) splněna, nebo zavedena v systému [Anonymizováno]. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvy jsou po jejich uzavření nascanovány a jsou nahrány do elektronického systému zaměstnavatele, lze konstatovat, že skartací smlouvy by škoda pro žalovanou nevznikla žádná. Žalovaná je monopolním dodavatelem pitné vody pro bývalý [anonymizováno], z toho vychází její postavení jako účastníka smlouvy, kdy odběratelé podepisují de facto adhezní smlouvy a nemají jinou možnost (kromě vlastní studny), jak si zajistit dodávky vody. Případná skartace originálu smlouvy o dodávkách pitné vody by byla pro žalovanou drobným administrativním problémem, který nemá na platnost a existenci samotné smlouvy o dodávkách pitné vody žádný vliv. Navíc stále existuje druhé vyhotovení smlouvy, které má zákazník. S ohledem na shora uvedené důvody žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně jej změnil a určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dne 30. 6. 2022 je neplatná.

5. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že okresní soud řádně zjistil skutkový stav a jeho právní závěry jsou přiléhavé. Zásadní však je zejména to, že žalovaná nevytýká žalobkyni porušení skartačního řádu, ale to, že žalobkyně úmyslně a aktivně jednala s cílem zničit důležité dokumenty zaměstnavatele, a to včetně originálů smluv o dodávce vody a odvádění odpadní vody. Pokud se týče kontrolního řádu, na který žalobkyně nově poukázala až při jednání okresního soudu dne 14. 3. 2024, pak k tomuto žalovaná uvádí, že se jedná o dokument, který v žalované společnosti zpracovala svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] v r. 2009 a který schválil tehdejší ředitel společnosti. Žalovaná nezpochybňuje, že uvedený dokument vznikl, namítá však, že je absolutně neplatný a nelze k němu přihlížet. Z obsahu dokumentu je zřejmé, že se jedná v podstatě o výňatek ze zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, který byl účinný od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013 a jehož součástí byl kontrolní řád. Zaměstnavateli z ničeho nevyplývá povinnost dát výpověď až po seznámení zaměstnance s výsledkem kontroly. Ani sama žalobkyně nijak nevysvětlila, jak konkrétně souvisí kontrolní řád s tím, že závažně porušovala své povinnosti, jak souvisí s podáním výpovědi a s platností výpovědi. Pokud by totiž i bylo postupováno podle kontrolního řádu, byla by situace úplně stejná a nic by to nezměnilo na tom, že žalobkyně prokazatelně porušila své povinnosti. Pokud tedy kontrolní řád nemohl nijak ovlivnit podání výpovědi, nemůže ani ovlivnit její platnost. Žalovaná se v rámci možností snažila řešit situaci s žalobkyní smírně, jak potvrdili svědci [tituly před jménem] [jméno FO] a p. [jméno FO], a byla ochotna projednat se žalobkyní i možnost jiného pracovního místa, žalobkyně však neprojevila o toto žádný zájem a žalovaná ji z pochopitelných důvodů již na původní pozici zaměstnávat nemohla, jinak by hrozil vznik (další) škody. Po tom, co tito svědci v rámci své výpovědi uvedli tuto skutečnost, začala žalobkyně nově tvrdit (po 2 letech od zahájení soudního řízení), že výpověď měla „vylepšit vyjednávací pozici žalované“. Jak žalobkyně k této své domněnce dospěla, však nijak nevysvětlila. Žalovaná proto navrhovala, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen a byly jí přiznány náklady odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné ve věci samé, je důvodné toliko v části týkající se náhrady nákladů řízení.

7. K námitkám proti zjištěnému skutkovému stavu odvolací soud předně v obecné rovině uvádí, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností okresního soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresním soudem může být proto považováno, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají, ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017). V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru, což platí i pro hodnocení výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního a nespatřoval důvod dokazování opakovat či doplňovat. Samotnou skutečnost, že svědkyně jsou zaměstnankyně žalované, odvolací soud nepovažuje za dostatečný důvod k závěru o nevěrohodnosti jejich výpovědi (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1751/97 – Skutečnost, že svědek je zaměstnancem účastníka řízení, sama o sobě nevede k závěru, že jeho výpověď není pravdivá (věrohodná).). Úvahy žalobkyně, že výslech bývalých kolegyň žalobkyně ([jméno FO], [jméno FO]) probíhal za přítomnosti vedení společnosti (ředitel [tituly před jménem] [jméno FO]) a jejich nadřízených (náměstkyně [příjmení]) a dokonce některých řadových zaměstnanců žalované sedících na lavicích pro veřejnost, a nelze tak logicky očekávat, že svědčící zaměstnanci budou jakýmkoliv způsobem hájit svoji bývalou kolegyni, případně uvedou cokoliv, co by jejich zaměstnavatele (přítomného jejich výslechu) mohlo poškodit, nejsou relevantní, neboť se jedná o její subjektivní představy. Pokud tedy okresní soud po takto provedeném dokazování dospěl k závěru o tom, že žalobkyně si musela být vědoma toho, že originály smluv a zásadní podklady se nemohou skartovat, a toto své pochybení ze dne 21. 6. 2022 před svědky potvrdila, nelze takový závěr hodnotit jako závěr nemající oporu v provedeném dokazování, a je proto možné v podrobnostech odkázat na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku.

8. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále jen zákoník práce), a ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen o. z.).

9. Žalovaná rozvázala pracovní poměr se žalobkyní podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, kdy toto ustanovení je charakterizováno tím, že zaměstnanec poruší povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Povinnost dodržovat povinnosti, které vyplývají z pracovního poměru, patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce]. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být toto porušení povinnosti ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. V případě hodnocení intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci přijal a odůvodnil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. 21 Cdo 379/2000 závěr, že Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy "méně závažné porušení pracovní kázně", "závažné porušení pracovní kázně" a "porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovní kázně. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval., kdy dále odvolací soud podotýká, že jakékoliv porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané, pokud nedosahuje intenzity závažného porušení nebo vyšší, je vždy méně závažným porušením (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001 sp. zn. 21 Cdo 3019/2000), avšak soud není oprávněn posoudit jednání zaměstnance přísněji než zaměstnavatel (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 4596/2014 – Rozhodne-li se zaměstnavatel pro rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem pro jeho porušení pracovní povinnosti z jím označeného zákonného důvodu, nemůže soud posoudit totéž porušení povinnosti z důvodu přísnějšího.).

10. Při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyni vykonávané práci je třeba v projednávané věci přihlédnout ke skutečnosti, že žalobkyně u žalované pracovala jako referent zákaznického oddělení, kdy její náplní práce bylo mj. uzavírat smlouvy s odběrateli vodného a stočného, vést databázi smluv, zabezpečovat archivaci a skartaci vedené dokumentace, tedy práce se smlouvami (listinami) byla její základní pracovní náplní. Dosavadní postoj žalobkyně k plnění pracovních úkolů sice byl v podstatě bezproblémový (nebyla jí udělena písemná výtka), avšak od roku 2021 se začaly množit reklamace a stížnosti od zákazníků, byť žalobkyně tato pochybení po upozornění (ústní výtce) napravila. K porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyni vykonávané práci pak došlo dne 21. 6. 2022 v době, kdy žalovaná prováděla kontrolu jednotlivých pracovnic na zákaznickém oddělení včetně žalobkyně. Šlo ze strany žalobkyně o jednání v úmyslu přímém (žalobkyně se chtěla vyhnout kontrole, resp. zakrýt a ztížit odhalení dalších pochybení), když dne 21. 6. 2022 dala ke skartaci důležité písemností, a to roztržený originál smlouvy o dodávce pitné vody [jméno FO] ze dne 13. 9. 2021, podklady (například výpisy z katastru nemovitostí, předávací protokoly, e-mailovou korespondenci), originál smlouvy o dodávce pitné vody ze dne 30. 10. 2017 na jméno [právnická osoba], originál smlouvy o dodávce pitné vody na jméno [jméno FO] ze dne 23. 2. 2022, odhlášku ke smlouvě ze dne 1. 3. 2022, originály plných mocí Stavebního bytového družstva [adresa], žádost o zrušení odběrného místa [právnická osoba] ze dne 9. 11. 2021. Skutečnost, že jednáním žalobkyně (dáním důležitých písemností ke skartaci) materiální škoda žalované nevznikla, není rozhodující, protože předmětným jednáním také došlo k narušení nezbytné důvěry mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem. Ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je totiž nezbytný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce (Zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.). Uvedené povinnosti, které patří k základním povinnostem zaměstnanců, představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance [§ 301 písm. c) zákoníku práce] ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005 sp. zn. 21 Cdo 59/2005). Jelikož náplní práce žalobkyně bylo mj. uzavírat smlouvy s odběrateli vodného a stočného, vést databázi smluv, zabezpečovat archivaci a skartaci vedené dokumentace, musí panovat mezi žalobkyní a žalovanou důvěra, že žalobkyně bude řádně nakládat s příslušnými listinami a nikoliv, že je bude neodůvodněně dávat ke skartaci. To, že za vedení spisové a skartační služby jsou odpovědni příslušní vedoucí zaměstnanci žalované, neznamená, že řadoví zaměstnanci (žalobkyně) mohou dávat ke skartaci cokoliv s tím, že „vedoucí to přebere“. Tvrzení žalobkyně v odvolání, že „Případná skartace originálu smlouvy o dodávkách pitné vody by byla pro žalovanou drobným administrativním problémem, který nemá na platnost a existenci samotné smlouvy o dodávkách pitné vody žádný vliv.“, svědčí o nedostatku sebereflexe žalobkyně (neochotě připustit, že takto se svědomitý a nadto dlouholetý zaměstnanec k zaměstnavateli chovat nemůže). Proto ani skutečnost, že žalobkyně byla zaměstnankyní žalované od roku 2004, tj. cca 18 let, nemůže výše uvedené vyvážit, protože právě od tak dlouholeté zaměstnankyně je třeba očekávat, že si bude vědoma svých povinností, resp. následků svého jednání. Případné nedodržování směrnice č. 041/03 - skartace ze strany žalované, není (nemůže být) omluvou pro žalobkyni, protože to, že originály smluv se skartovat nemůžou (nejedná se o drobný administrativním problémem), musí být zřejmé každému zaměstnanci, který s originály smluv pracuje, zejména zaměstnanci s takovou praxí, jakou měla žalobkyně. Jednání žalobkyně tak naplnilo výpovědní důvod podle § 52 písm. g) věta před středníkem zákoníku práce, když se jednalo o závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem (žalobkyní) vykonávané práci.

11. Ostatními vytýkanými porušeními povinnosti vyplývající z právních předpisů, vztahujících se k zaměstnancem (žalobkyní) vykonávané práci, se odvolací soud již dále nezabýval s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 12. 6. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1479/2011 – Pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce není podstatné, kolik z jednání označených ve výpovědi jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci bylo skutečně v řízení před soudem jako porušení této povinnosti posouzeno, ale to, zda zjištěné porušení povinnosti zaměstnance dosahuje intenzity méně závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.7.2005 sp. zn. 21 Cdo 2375/2004, který byl uveřejněn pod č. 142 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).). A to včetně otázky oprávnění nařízení kontroly a (ne)platnosti vnitřní směrnice č. 027/02 - kontrolní řád, protože z výsledků kontroly nevycházel, tato byla zaměřena na práci se smlouvami (včasnost uzavírání smluv, zavedení do systému Sisyfos apod.) a nikoliv na skartaci. Zjištění, že žalobkyně dala příslušné listiny ke skartaci, bylo mimo prováděnou kontrolu, proto žalovaná s rozvázáním pracovního poměru výpovědí nemusela vyčkat na vyhodnocení kontroly a nemusela závěry kontroly předložit žalobkyni k vyjádření.

12. Postup žalované při rozvázání pracovního poměru (předání výpovědi žalobkyni z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce s tím, že pokud žalobkyně příjme jinou pracovní pozici, resp. druh práce, bude výpověď odvolána podle § 50 odst. 5 zákoníku práce) je netypický, avšak zákoník práce jej nevylučuje. Lhůta pro rozvázání pracovního poměru výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce činí dle § 58 odst. 1 zákoníku práce dva měsíce, tedy prostor pro vyjednávání je poměrně krátký a žalovaná žalobkyni na dosavadní pracovní pozici s ohledem na její porušení povinností již nadále zaměstnávat nechtěla (viz výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a pí [jméno FO]). Nelze tedy z jednání žalované, jak jej popsali svědci [tituly před jménem] [jméno FO] a pí [jméno FO], dovodit, že žalovaná neměla skutečnou vůli ukončit pracovní poměr s žalobkyní nebo, že by žalovaná vyvíjela na žalobkyni nepřípustný nátlak.

13. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladové části ohledně nákladů státu za tzv. svědečné (výrok II. rozsudku okresního soudu), která odpovídá výsledku sporu, když vůči žalobkyni, jako procesně zcela neúspěšné, má stát v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 862 Kč, které již vyplatil (tzv. svědečné svědku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]).

14. K částečné změně přistoupil odvolací soud u výroku III. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o plném procesním úspěchu žalované ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., ale nesouhlasí s rozsahem úkonů právní služby, jejichž náklady okresní soud uložil žalobkyni k náhradě.

15. Z nákladů žalované na právní zastoupení v prvním řízení před okresním soudem považuje odvolací soud za účelně vynaložené náklady v celkové výši 14 278 Kč spojené s 4 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a 2x účast u jednání (2x 26. 4. 2023 vzhledem k délce jednání) a 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 600 Kč za šest půlhodin po 100 Kč (účast u jednání) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

16. Z nákladů žalované na právní zastoupení v prvním řízení před odvolacím soudem považuje odvolací soud za účelně vynaložené náklady v celkové výši 10 344 Kč spojené se zaplaceným soudním poplatkem z odvolání ve výši 2 000 Kč a úkony právní služby – sepis odvolání a účast u jednání (7. 11. 2023) á 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 800 Kč za osm půlhodiny po 100 Kč (účast u jednání), cestovné dne 7. 11. 2023 ve výši 496 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce a předložených jízdenek Českých drah (cesta z [Anonymizováno] do [adresa] hl. n. a zpět) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

17. Na rozdíl od okresního soudu nepřiznal odvolací soud žalované náhradu nákladů spojených s písemným podáním ze dne 1. 11. 2023. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, což se týká podání žalované ze dne 1. 11. 2023.

18. Z nákladů žalované na právní zastoupení v druhém řízení před okresním soudem považuje odvolací soud za účelně vynaložené náklady v celkové výši 14 762 Kč spojené s úkony právní služby – 4x účast u jednání (3x 14. 3. 2024 vzhledem k délce jednání, 4. 9. 2024) á 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 1 000 Kč za deset půlhodin po 100 Kč (účast u jednání) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

19. Po přepočtu tak odvolací soud určil výši účelně vynaložených nákladů žalované za obě řízení před okresním soudem a první řízení před odvolacím soudem na 39 384 Kč a v tomto směru třetí výrok napadeného rozsudku okresního soudu změnil. Odvolací soud si je vědom, že výsledná částka náhrady nákladů řízení je stejná jako v rozsudku okresního soudu, kdy okresní soud v odůvodnění jako úkon právní služby uvedl písemné podání ze dne 1. 11. 2023, přestože jej fakticky ve výsledné částce nezapočetl, což odvolací soud přehlédl (částky nepřepočetl).

20. O náhradě nákladů účastníků za toto odvolací řízení bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány náklady odvolacího řízení v celkové výši 10 359,50 Kč představující úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání ve věci samé a 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, úkon právní služby – účast u jednání (29. 1. 2025) a 3 700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025, režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 1 200 Kč za osm půlhodin po 150 Kč (účast u jednání), cestovné dne 29. 1. 2025 ve výši 498 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce a předložených jízdenek Českých drah (cesta z [Anonymizováno] do [adresa] hl. n. a zpět) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

21. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně zavázána zaplatit náklady nalézacího i odvolacího řízení k rukám zástupkyně žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení