16 Co 259/2024 - 353

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 278 820 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2024, č. j. 29 C 89/2021-210 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 278 820 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 278 820 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 187 689 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 25 572 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 29. 11. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 278 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 8. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že si na portálu www.aukro.cz vybral a telefonicky objednal žalovaným inzerované stříbrné mince. Dne 23. 7. 2020 žalovaný zaslal žalobci potvrzení objednávky, resp. fakturu na částku 2 077 085 Kč, kterou žalobce žalovanému zaplatil. Došlo tak k uzavření kupní smlouvy. Zboží mělo být dodáno nejpozději do 10. 8. 2020. Zboží však nebylo žalobci dodáno a dne 12. 8. 2020 žalovaný vrátil kupní cenu na účet žalobce. Tímto jednáním žalovaného byla porušena smluvní povinnost, v jejímž důsledku vznikla žalobci škoda, protože žalobce v době objednávky vyhodnotil investici do stříbrných mincí, vzhledem k tehdejšímu kurzu stříbra, jako výhodnou. Investici do stříbrných mincí se rozhodl učinit prostřednictvím žalovaného, ač tak mohl v danou chvíli učinit za srovnatelných podmínek rovněž u jiného obchodníka. Porušení uvedené smluvní povinnosti bylo příčinou vzniklé škody, neboť kurz stříbrných mincí se během období, kdy měl žalovaný žalobcovy finanční prostředky ve svojí dispozici, znatelně zvýšil. Žalobce trval na předmětu své investice a v den vrácení finančních prostředků do své dispoziční sféry provedl transakci spočívající v objednávce obdobného zboží u jiného obchodníka, ale vzhledem k navýšení ceny za 1 trojskou unci stříbra (dále jen „Oz“) byla hodnota za stejné množství Oz o částku 278 820 Kč vyšší. Žalobce u žalovaného zaplatil za 3 271 Oz 2 077 085 Kč, tj. 635 Kč za 1 Oz. Dne 12. 8. 2020 za tyto finanční prostředky byl žalobce schopen zakoupit 2 912,55 Oz (3 271 Oz dne 12. 8. 2020 mělo hodnotu 2 355 905,04 Kč). Rozdíl hodnoty 1 Oz mezi kupní cenou stanovenou dne 27. 7. 2020 a cenou dne 12. 8. 2020 činí částku 85,24 Kč za 1 Oz. Za stejné množství Oz, jako bylo objednáno u žalovaného, by žalobce v den 12. 8. 2020 uhradil, kdyby mu to volné finanční prostředky umožnily, částku ve výši 2 355 905,04 Kč, tedy o 278 820 Kč více. Za vrácenou kupní cenu, resp. za volné finanční prostředky ve své dispoziční sféře byl žalobce schopen dne 12. 8. 2020 realizovat objednávku pouze na zakoupené množství stříbra, tedy na 2 912,55 Oz.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, přičemž namítal, že žalobce u něj objednal toliko sběratelské předměty a starožitnosti, jež jsou položkově přesně specifikovány ve faktuře ze dne 23. 7. 2020. Předmětem kupní smlouvy nebyly cenné kovy jako takové, protože v opačném případě by se s takovým nákupem pojila povinnost žalovaného uhradit také příslušnou sazbu DPH. Žalovanému nebylo předmětné zboží dodáno jeho dodavatelem, proto reagoval tak, že žalobce o této skutečnosti řádně vyrozuměl a již uhrazenou kupní cenu beze zbytku žalobci vrátil. Případné povinnosti k náhradě škody by zprostil, jelikož mu ve splnění povinností ze smlouvy zabránilo nedodání zboží zahraničním dodavatelem s ohledem na pandemickou situaci COVID – 19, což lze hodnotit jako mimořádnou, nepředvídatelnou a nepřekonatelnou překážku vzniklou nezávisle na jeho vůli ve smyslu § 2913 odst. 2 o. z. Poté, co mu žalobce oznámil, že jeho skutečným záměrem mělo být investovat do stříbra, nikoliv nabýt konkrétní sběratelské mince, žalovaný nabídnul žalobci dne 29. 9. 2020 jiné sběratelské předměty a starožitnosti se zachováním původně sjednané ceny, čili mince, které váhově i cenově odpovídaly váze a cenám za předmětné zboží, přičemž této nabídky žalobce nevyužil. Žalovaný dále odkázal na ustanovení obchodních podmínek, podle něhož zákazníkovi v souvislosti se zrušenou objednávkou nepřísluší žádný kurzovní zisk.

3. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 9. 2021, č. j. 29 C 89/2021-47 žalobu zamítl a zavázal žalobce zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 100 151,70 Kč. Okresní soud sice neshledal důvodnou námitku žalovaného týkající se liberace, neboť pandemie covidu-19 panovala již čtyři měsíce před uzavřením kupní smlouvy, tudíž žalovaný si musel být vědom rizik s ní spojených. Nicméně žalobu přesto posoudil jako nedůvodnou, jelikož měl za to, že není dána hned z několika důvodů příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a tvrzenou škodou. Za prvé žalobce neprokázal, že by při sjednávání kupní smlouvy žalovanému sdělil, že jeho záměrem byla investice do drahého kovu. Žalobce předmětem kupní smlouvy učinil sběratelské předměty a starožitnosti, což okresní soud vnímal jako věci vymezené druhově kupní smlouvou. Pokud žalobce následně koupil jiné zboží u jiného dodavatele, a toto zboží je individualizováno jinak, jak co do množstevní jednotky, tak i popisu, nelze z toho dovodit, že v příčinné souvislosti se zrušenou smlouvou vznikla žalobci tvrzená škoda. Za druhé žalobce uzavřel kupní smlouvu na sběratelské předměty a starožitnosti. Pokud tak mínil učinit z investičních důvodů, tak jednak to žalovanému nebylo známo na počátku kontraktu, jednak tzv. zmařená investice nemůže jít k tíži žalovaného. Byl to žalobce, který učinil volbu, jež bohužel nevyšla. Investice sebou nese riziko neúspěchu, což se v daném případě rovněž mohlo stát. Za třetí žalobce tvrdil, že na zakoupení stejného množství zboží potřeboval větší finanční obnos, nicméně předložil fakturu německé společnosti s datem plnění 20. 7. 2020, které předcházelo datu, kdy byly finanční prostředky žalovaným žalobci vráceny. Druhá předložená faktura je s datem plnění 12. 8. 2020, tedy s datem shodným s vrácením finančních prostředků. Podle názoru okresního soudu přitom lze důvodně předpokládat, že k objednávce muselo dojít ještě přede dnem 12. 8. 2020, proto není dána příčinná souvislost mezi vrácením finančních prostředků a tvrzenou škodou. Okresní soud považoval za pravděpodobné, že žalobce uzavřel kupní smlouvu u jiného dodavatele a že při stejném množství zboží zaplatil vyšší kupní cenu, proto se chtěl touto žalobou zhojit na neúspěšné investici. Svědčí o tom také skutečnost, že žalovaný sám, byť opožděně, ale v rámci slušných obchodních vztahů, nabídl žalobci obdobné plnění při stejném množství a za stejnou cenu, což žalobce odmítl, neboť již měl zboží jiné. Okresní soud uzavřel, že i pokud by žalobci nějaká škoda vznikla, výše škody nebyla prokázána a tato škoda nebyla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. V obchodních podmínkách žalovaného je navíc uvedeno, že zákazníkovi v souvislosti se zrušenou objednávkou nepřísluší žádný kurzovní zisk; pokud tedy nepřísluší zákazníkovi zisk, nepřísluší mu ani náhrada za zmařenou investici.

4. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 4. 2022, č. j. 16 Co 28/2022-99 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný se povinnosti k náhradě škody ve smyslu § 2913 odst. 2 o. z. nezprostil. Jako předčasný ovšem vyhodnotil závěr prvostupňového soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a tvrzenou škodou. Odvolací soud konstatoval, že žalobce v žalobě nepožadoval náhradu škody za částku, kterou následně zaplatil za stejné množství stříbra (mincí) nad rámec původní kupní ceny dohodnuté se žalovaným, ale rozdíl v hodnotě stříbra mezi daty 27. 7. 2020 (objednávka žalobce u žalovaného) a 12. 8. 2020 (den navrácení finančních prostředků a uskutečnění objednávky žalobcem u jiného obchodníka), které žalobce za vrácené prostředky koupil; žalobce vzhledem ke zvýšení ceny stříbra koupil za stejný finanční obnos menší množství stříbrných mincí. Při takto vymezeném nároku, kterým je soud vázán, by škoda mohla spočívat pouze ve skutečné snížené hodnotě zboží, které žalobce za srovnatelné prostředky po jejich vrácení od žalovaného zakoupil, oproti stavu, kdyby žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy splnil. V tomto směru se však jedná o odbornou otázku, k jejímuž posouzení je kompetentní znalec nebo jiný odborník, který by měl také objasnit, zda rozdíl v hodnotě zboží spočívá vskutku pouze v rozdílném množství (hmotnosti) zboží, nebo zda se na něm podílí rozdílná hodnota jednotlivých objednaných a zakoupených mincí, včetně toho, zda je tento rozdíl v průběhu času konstantní nebo zda naopak nedochází v průběhu času k jeho změnám (tj. zda např. s odstupem času nemohou mít mince zakoupené u jiného obchodníka přes nižší hmotnost fakticky vyšší hodnotu, než zboží objednané původně u žalovaného apod). Odvolací soud uzavřel, že pokud by žalobce v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaným koupil dne 12. 8. 2020 za stejnou cenu zboží menší hodnoty, než jaké mělo zboží objednané 27. 7. 2020, o příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalovaným a škodou by se jednat mohlo. V tomto směru je ale zapotřebí, aby se okresní soud zabýval tím, zda případná škoda (bude-li zjištěna), byla v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti, zda tedy shora uvedené porušení smlouvy bylo hlavní, důležitou a podstatnou příčinou toho, že žalobce obdržel za stejnou cenu zboží nižší hodnoty. Důležitou roli zde hrají také časové okolnosti, tj. zda žalobce nemohl při vynaložení potřebné péče zabránit škodě tím, že by stříbrné mince zakoupil u jiného obchodníka nebo v jinou dobu.

5. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému ve výši 160 465 Kč a České republice na účet Okresního soudu v Ostravě ve výši 25 572 Kč. Na základě provedených důkazů soud prvního stupně učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce dne 23. 7. 2020 objednal a zaplatil u žalovaného stříbrné mince, jež byly specifikovány ve fakturách č. 2020307538, 2020307522 a 2020304846 za celkovou částku 2 077 085 Kč, přičemž bylo objednáno zboží v množství 3 271 Oz. Faktury obsahovaly specifikaci i množství objednaných mincí. Kupní cena byla uhrazena v konečné výši následující den, tedy 24. 7. 2020. Žalovaný přislíbil žalobci dodání zboží v týdnu od 31. 7. 2020 do 4. 8. 2020, přičemž následně byl žalobce informován, že zboží bude připraveno v týdnu od 31. 7. 2020 do 6. 8. 2020. Dne 10. 8. 2020 bylo žalovaným žalobci vráceno 34 000 EUR a dne 12. 8. 2020 byla vrácena další částka, a to 38 374,52 EUR. Dne 29. 9. 2020 žalovaný nabídl žalobci srovnatelné mince, a to se zachováním ceny za 1 Oz dle objednávky z 23. 7. 2020, což žalobce nepřijal. Předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky byly mince, ne zcela běžné, kterými by disponoval větší obchodník, přičemž numismatická hodnota mincí roste v dlouhodobém horizontu a během doby od 23. 7. 2020 do 12. 8. 2020 byla neměnná, a to i v horizontu několika následujících měsíců. Jelikož se jednalo o stříbrné mince, bylo zjištěno, že cena stříbra ke dni 23. 7. 2020 činila při hmotnosti kovu 3 271 Oz částku 1 702 329 Kč a k datu 12. 8. 2020 činila cena při stejné hmotnosti 1 872 958 Kč, a to dle historických tabulek cen ryzího kovu [anonymizováno] na burze drahých kovů, přičemž drobní investoři nakupují drahé kovy zpravidla ve formě slitků a cena kovů na burze se liší u jednotlivých obchodníků podle formy a hmotnosti zboží. Na cenu má vliv síla koruny vůči měně USD, vývoj ceny ryzího stříbra na trhu, způsob zpracování stříbra a rovněž velikost obchodníka s tímto druhem zboží (tedy co do množství nabízeného sortimentu). Žalobce si u firmy [Anonymizováno] objednal zboží, které mu bylo dodáno 20. 7. 2020 v brutto ceně 5 535,94 EUR a další zboží v hodnotě 75 752,50 EUR brutto, přičemž mu bylo dodáno celkem zboží v množství 2 912,55 Oz. Žalobce vyzval žalovaného dne 5. 10. 2020 k úhradě částky 278 820 Kč s příslušenstvím, což žalovaný odmítl.

6. Po právní stránce věc posoudil podle § 2913 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že v projednávané věci byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu vzniklou porušením smluvní povinnosti. Samotné porušení smluvní povinnosti žalovaným (nedodání objednaných stříbrných mincí) z uzavřené kupní smlouvy bylo mezi účastníky nesporné. Co se týče vzniku škody, tak znaleckým dokazováním bylo prokázáno, že hodnota mincí v daném období od 23. 7. 2020 do 12. 8. 2020 zůstala z důvodu krátkého časového úseku stejná. Žalobce však nepožaduje náhradu škody za hodnotu mincí, ale za hodnotu stříbra. Soud prvního stupně proto považoval za podstatné, že hodnota stříbra se v uvedeném období od 23. 7. 2020 do 12. 8. 2020 zvýšila a že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vyčíslil rozdíl hodnoty ryzího stříbra mezi těmito daty na částku 170 629 Kč. Skutečnou škodu představuje to, že žalobce za stejné finanční prostředky obdržel menší množství zboží (stříbra). Předmětem kupní smlouvy nebyly mince, ale stříbro, tedy kov jako takový, přičemž skutečnou škodou je to, oč žalobce byl ochuzen s ohledem na množství kovu v původním kontraktu a kontraktu novém. Okresní soud přihlédl k tomu, že nebylo tvrzeno, ani nevyšlo v řízení najevo, že by se snad žalobce choval lehkovážně a že by nakoupil tzv. předražené zboží. Pokud chtěl žalobce investovat a použít k tomu finanční prostředky, které mu byly žalovaným vráceny z původní smlouvy, je logické, že využil nabídky jiného, pro něj zajímavého, obchodníka, přičemž ani rozdíl mezi cenou zjištěnou znalcem a skutečnou cenou (tj. obchodní přirážka) není nikterak vysoký, aby žalobci mohla být přičítána nějaká lehkovážnost. Soud prvního stupně měl proto za to, že žalobci vznikla škoda v celé jím uplatněné výši, nikoli pouze v čistém rozdílu hodnoty ryzího stříbra podle cen na londýnské burze. Je dána i příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody, neboť bez porušení povinnosti by škoda nevznikla tak, jak vznikla.

7. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný, který namítal, že ani jeden ze znaleckých posudku nenaplnil zcela požadavky odvolacího soudu. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] zpracoval posudek pouze, co se týče vývoje ceny kovu (stříbra), přičemž předpokládal, že vývoj ceny ryzího stříbra se promítá i do ceny mincí vyrobených z tohoto kovu, ovšem objasnění těchto cen musí provést znalec se specializací na numismatiku. Znalec s touto specializací [jméno FO] mj. uvedl, že numismatická hodnota mincí roste v dlouhodobém horizontu, tudíž v rozmezí od 27. 7. 2020, resp. 23. 7. 2020 do 12.8.2020 se numismatická hodnota mincí nezměnila a že žalobce mohl stejné množství mincí zakoupit u jiného obchodníka za stejnou nebo nižší cenu, než jak tento učinil u společnosti [Anonymizováno]. Soud prvního stupně tedy nejen nesplnil pokyny odvolacího soudu ohledně doplnění odvolání, ale také zcela pominul závěry znalce [jméno FO]. Žalovanému není jasné, proč žalobce nakupoval mince u zahraničního obchodníka za vyšší částku, ani proč je mu okresním soudem v odůvodnění napadeného rozsudku přičítáno k tíži, že nenamítal, že by se snad žalobce choval lehkovážně a že nakoupil předražené zboží, když skutečnost, že žalobce nakoupil předražené zboží byla prokázána právě znaleckým posudkem znalce [jméno FO]. Žalobce tedy mohl při vynaložení potřebné péče zabránit škodě tím, že by stříbrné mince zakoupil u jiného obchodníka nebo v jinou dobu. Žalobce nelze označoval za „laika“, jak to učinil prvostupňový soud, neboť z provedených důkazů vyplývá, že žalobce je zároveň jediným jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], jež se nákupem a prodejem zlatých a stříbrných mincí zabývá profesionálně. Dále žalovaný namítal, že k porušení kupní smlouvy z jeho strany nedošlo dne 23. 7. 2020, tedy v den, kdy si u něj žalobce zboží objednal, ale až dne 7. 8. 2020, neboť podle obchodních podmínek žalovaného je dodací lhůta zboží 14 dnů. Po žalovaném proto nelze požadovat náhradu škody za období od 23. 7. 2020 do 7. 8. 2020. Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] došlo v období od 7. 8. 2020 do 12. 8. 2020 dokonce k poklesu ceny stříbra, takže žalobci nemohla vzniknout žádná škoda. V reakci na vyjádření žalobce k odvolání se žalovaný ohradil proti tvrzení, že zboží nedodal žalobci ze spekulativních důvodů. Poukázal opětovně na to, že žalobci následně nabídl jiné srovnatelné zboží za stejnou cenu, avšak žalobce tuto nabídku nevyužil. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zopakoval své dosavadní argumenty a zdůraznil, že předmětem kupní smlouvy uzavřené dne 23. 7. 2020 byl drahý kov ve formě mincí a že škoda způsobená žalobci představuje rozdíl mezi hmotností stříbra, které bylo předmětem kupní smlouvy uzavřené s žalovaným a hmotností stříbra, které žalobce za stejnou částku u jiného obchodníka obdržel poté, co žalovaný porušil svou smluvní povinnost objednané a zaplacené zboží žalobci dodat. Ze znaleckého posudku [jméno FO] a jeho výslechu vyplývá, že škodu v rozhodném období mohla představovat pouze rozdílná hmotnost zboží, nikoliv rozdílná hodnota jednotlivých objednaných a zakoupených mincí. Ta na výši škody žalobce neměla žádný vliv. Skutečnost, že hodnota stříbra byla ke dni 12. 8. 2020 vyšší než ke dni 23. 7. 2020, vyplývá ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Požadovat po žalobci, aby s nákupem stříbra vyčkal do chvíle, kdy cena stříbra bude nižší, je zcela absurdní, jelikož vývoj ceny stříbra je zcela nejistý. Společnost [Anonymizováno], u níž si žalobce zajistil náhradní plnění z neskutečného obchodu s žalovaným, patří k největším prodejcům v [Anonymizováno]. Tato firma patří mezi prodejce s nejnižšími obchodními maržemi na trhu a její ceny jsou proto zcela konkurenceschopné. Tvrzení žalovaného o „předražených mincích“ je tak naprosto nepodložené. Dále poukázal na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 580/2021 s tím, že je neopodstatněné trvat na tom, aby žalobce v rámci náhradního plnění u druhého dodavatele nakupoval naprosto identické mince, jelikož předmětem kupní smlouvy byl čistě obchod se stříbrem. Nesouhlasil s názorem žalovaného, že k porušení kupní smlouvy došlo až ke dni 7. 8. 2020. Pro účely náhrady škody je dle žalobce zásadní skutečnost, že pokud by nedošlo k uzavření kupní smlouvy se žalovaným dne 23. 7. 2020, která byla ze strany žalovaného porušena, učinil by žalobce objednávku stříbra u jiného obchodníka. Jelikož však dne 23. 7. 2020 došlo k uzavření kupní smlouvy s žalovaným, který finanční prostředky na úhradu kupní ceny vrátil na účet žalobce až dne 12. 8. 2020, mohl uvolněné finanční prostředky žalobce použít na koupi stříbra nejdříve dne 12. 8. 2020, kdy cena stříbra oproti datu 23. 7. 2020 stoupla. Nadto obchodní podmínky žalovaného nebyly nikdy učiněny součástí kupní smlouvy. Podle názoru žalobce jednal žalovaný nepoctivě, kdy kupní smlouvu s žalobcem uzavřel zřejmě s vidinou významného zisku, a to navzdory tomu, že předmětnými mincemi v době uzavření obchodu nedisponoval (resp. neměl je skladem). Celý obchod se pak nerealizoval z toho důvodu, že hodnota stříbrných mincí mezitím vzrostla a žalovaný zjistil, že by se mu uzavřený obchod nevyplatil, neboť předmětné mince žalovaný musel nejdříve objednat u jiného dodavatele za cenu vyšší. Tvrzení žalovaného, že žalobce byl v rozhodné době profesionálem v nákupu a prodeji zlatých a stříbrných mincí, není pravdivé. Společnost [právnická osoba] se začala zabývat obchodem s drahými kovy až koncem roku 2020, resp. v průběhu roku 2021.

9. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu v projednávané věci zjistil řádně a úplně skutkový stav věci a zcela správně vyhodnotil provedené důkazy, a to v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud proto tato skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v bodech 11 až 13 a shrnutá v bodě 14 napadeného rozsudku jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

11. Co se týče znaleckého dokazování, tak je nutno zdůraznit, že hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, neboť k tomu nemají soudci odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Soud hodnotí pouze přesvědčivost znaleckého posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud neshledal žádné důvody k pochybnostem o věcné správnosti závěrů znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Pro posouzení věci samé považuje odvolací soud za stěžejní závěr znalce [jméno FO], že numismatická hodnota stříbrných mincí, které byly předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, se v období od 23. 7. 2020 do 12. 8. 2020 nezměnila.

12. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá po žalovaném náhrady škody, která mu měla být způsobena tím, že žalovaný porušil smluvní povinnost dodat nejpozději do 10. 8. 2020 stříbrné mince na základě kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 23. 7. 2020, a to v podobě rozdílu mezi hmotností stříbra, které bylo předmětem kupní smlouvy mezi účastníky, a hmotností stříbra, které žalobce za stejnou kupní cenu obdržel od jiného obchodníka na základě kupní smlouvy ze dne 12. 8. 2020, resp. v podobě rozdílu v hodnotě stříbra mezi daty 23. 7. 2020 a 12. 8. 2020, které žalobce za vrácené prostředky koupil, s tím, že žalobce měl vzhledem ke zvýšení ceny stříbra koupit za stejný finanční obnos menší množství stříbrných mincí – podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „o. z.“).

13. K zákonným předpokladům povinnosti k náhradě újmy vzniklé porušením smluvní povinnosti podle § 2913 odst. 1 o. z. patří porušení smluvní povinnosti, vznik újmy, příčinná souvislost mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem újmy a absence liberačních důvodů podle § 2913 odst. 2 o. z.; všechny tyto předpoklady musí být splněny současně. Zavinění je k založení této povinnosti irelevantní, ledaže by si jej účastníci sjednali jako nutný předpoklad, což se nestalo.

14. V projednávané věci byl nepochybně prokázán první předpoklad, tj. porušení smluvní povinnosti, neboť žalovaný objektivně porušil smluvní povinnost vyplývající z uzavřené kupní smlouvy, tj. dodat žalobci objednané stříbrné mince za sjednanou kupní cenu. Na samotném závěru o porušení smluvní povinnosti nemají vliv důvody tohoto porušení, ale ani snaha žalovaného dodat žalobci jiné než objednané zboží.

15. Žalobce se domáhá náhrady újmy na jmění, tj. náhrady škody jako majetkové újmy, která je vyjádřitelná v penězích. V daném případě však bylo znaleckým dokazováním prokázáno, že numismatická hodnota stříbrných mincí, které byly předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, se v období od 23. 7. 2020 do 12. 8. 2020 nezměnila. Jinak řečeno, žalobce byl objektivně schopen za vrácenou kupní cenu od žalovaného nakoupit od jiného dodavatele dne 12. 8. 2020 stejné stříbrné mince za stejnou kupní cenu. Ve skutečnosti, že žalovaný koupil od jiného dodavatele ([Anonymizováno]) jiné stříbrné mince s celkově nižší hmotností stříbra za stejnou kupní cenu, proto nelze spatřovat vznik škody. To je samo o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby. Soud prvního stupně nepřihlédl náležitým způsobem k tomu, že předmětem kupní smlouvy mezi účastníky byly stříbrné mince, nikoli stříbro jako drahý kov samotný např. v podobě tzv. slitků, proto je třeba vycházet při posouzení otázky, zda žalobci vznikla škoda, z numismatické hodnoty mincí, nikoli z hodnoty ryzího stříbra.

16. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem porušení smluvní povinnosti (tj. bez porušení smluvní povinnosti by škoda nevznikla, tak jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů povinnosti k náhradě škody, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku porušení smluvní povinnosti, nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavená najisto. Porušení smluvní povinnosti nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Při řešení otázky příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody nejde o otázku právní, nýbrž o otázku skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. Postup při zjišťování příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, toliko z hlediska jejích příčin. Protože příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou, jde o hledání jevu, který škodu vyvolal. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro povinnost k náhradě škody. Abychom mohli hovořit o takovém kausálním vztahu mezi dvěma skutečnostmi, je nutné, aby skutečnost, která má být příčinou, byla nutnou podmínkou (conditio sine qua non) toho, že se následek uskutečnil právě tak, jak se uskutečnil, tj. daným způsobem, v daném čase a v daném místě. Pro výsledek je příčinnou taková událost, kterou si nelze odmyslet, aniž by nutně odpadl i sám výsledek (škoda). Základem posouzení otázky existence příčinné souvislosti tak musí být úvaha o kritériích, kterými se odlišují právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných. Řešení této otázky přináší jednak teorie ochranného účelu a jednak teorie adekvátnosti kausálního nexu. Je-li možné zjistit rozsah ochranného účelu, je třeba postupovat podle teorie ochranného účelu, nelze-li jej konkrétně určit, pak je nutno postupovat v souladu s teorií adekvátnosti kausálního nexu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05). V daném případě však obě teorie směřují ke stejnému výsledku.

17. Teorie ochranného účelu je založena na tom, že dlužník neodpovídá za všechny následky porušení smlouvy, nýbrž jen za porušení těch zájmů, jejichž ochrana byla účelem příslušné smlouvy, přičemž ohledně ochranného účelu není rozhodné výslovné vyjádření smluvních stran, nýbrž to, zda tyto zájmy leží věcně ve směru a v rámci smlouvou převzatých povinností.

18. Teorie adekvátnosti kausálního nexu předpokládá, že vůbec bylo v lidských silách předvídat, že předmětné jednání bude mít za následek danou škodu. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je tedy předvídatelnost škodního následku. Při zjišťování adekvátnosti příčinné souvislosti je kritériem hypotetický zkušený (tzv. optimální) pozorovatel, tedy myšlená osoba, které zahrnuje veškerou zkušenost své doby. Tento optimální pozorovatel tak personifikuje znalosti a zkušenost své doby. Účelem smlouvy je chránit legitimní očekávání smluvních stran a spravedlivě rozložit riziko mezi smluvní strany. Pravidlo o omezení povinnosti hradit jen předvídatelnou újmu je tak přímým důsledkem koncepce smlouvy, která vyvolává stranami chtěné účinky. Každá smlouva přináší určitá rizika a smluvní strana by měla mít možnost tato rizika při uzavření smlouvy zvážit, ocenit, pojistit apod. Pokud nemůže určité riziko předvídat, neměla by později nést povinnost k náhradě újmy, která pochází z takového rizika. Účelem je přinutit smluvní stranu, aby přijala rozumná opatření k zabránění vzniku újmy, která je předvídatelná. Z toho též vyplývá, že relevantním okamžikem, k němuž se posuzuje předvídatelnost, je okamžik uzavření smlouvy.

19. I kdyby žalobce nakoupil u žalovaného stříbro na investici např. v podobě slitků nebo i kdyby se cena mincí nelišila od ceny ryzího stříbra v nich obsaženého, tak podle názoru odvolacího soudu by tvrzená škoda nebyla v adekvátní příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, protože ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že v určité době nedlouho (v září 2020) po uzavření kupní smlouvy mezi účastníky cena stříbra na světových trzích naopak klesla, a to natolik, že kdyby žalobce odložil své rozhodnutí do této doby, mohl za stejnou částku nakoupit dokonce více stříbra, než podle kupní smlouvy s žalovaným. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] též vyplynulo, že cena stříbra je poměrně volatilní. Ani osoba s ekonomickým vzděláním nedokáže přesně předpovědět, ve který okamžik a nakolik se cena stříbra změní, ani to, zda klesne nebo stoupne. Dokáže to jen odhadnout na základě dat z minulosti. Nebylo tudíž v možnostech a schopnostech žalovaného, resp. ani hypotetického zkušeného pozorovatele předpokládat, že v době nákupu jiných mincí v [Anonymizováno] cena právě stoupne a o kolik. Tím spíše, že zanedlouho opět klesla a rozhodný den určil svým rozhodnutím žalobce. Jinak řečeno, žalobce svým rozhodnutím určil, zda čistá ekonomická újma vznikne, nebo ne. To naznačuje, že jde o riziko, které musí smluvní strana nést. Nasvědčuje tomu smysl a účel ustanovení § 1837 písm. b) o. z., kdy dokonce ani spotřebitel nemůže odstoupením zrušit závazek ze smlouvy na dodávku zboží, jehož cena závisí na výchylkách finančního trhu, jestliže jeho cena po uzavření kupní smlouvy klesne, takže by jej za stejnou cenu získal více.

20. Podle názoru odvolacího soudu zde vznikla (měla vzniknout) nanejvýš čistá ekonomická újma a její nahrazení umožňuje a zároveň omezuje právě teorie ochranného účelu. Z pohledu teorie ochranného účelu je nutné položit si otázku, zda bylo smyslem a účelem porušené smluvní povinnosti zabránit právě takové újmě, která zde měla nastat? Žalovaný porušil povinnost dodat zboží, a to v daném čase (nejpozději do 10. 8. 2020). Újma vznikla zvýšením ceny kovu. Před touto újmou žalobce chránilo ujednání o pevné (fixní) kupní ceně, nikoli povinnost dodat zboží včas. Odpověď na danou otázku je tak záporná.

21. V posuzovaném případě tudíž není splněn ani předpoklad příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem uplatněné (tvrzené) škody.

22. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 278 820 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 278 820 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení zamítl jako nedůvodnou.

23. Rozhodnutí o náhradě nákladů je odůvodněno ust. § 224 odst. 1 a 2 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož odvolací soud změnil napadený rozsudek, rozhodl podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalovaný měl po změně rozsudku v řízení úspěch, proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud považuje za účelně vynaložené náklady na právní zastoupení žalovaného, jejichž výši určil ve shodě se soudem prvního stupně podle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a to celkem za 15 úkonů právní služby z punkta 278 820 Kč v sazbě 9 420 Kč: 1. - příprava a převzetí zastoupení, 2. - písemný odpor ze dne 3. 2. 2021, 3. - účast u jednání dne 3. 6. 2021, 4. - další porada s klientem dne 16. 8. 2021, 5. - vyjádření ze dne 27. 8. 2021, 6. - účast u jednání dne 14. 9. 2021, 7. - vyjádření k odvolání žalobce ze dne 18. 4. 2022, 8. - účast u odvolacího jednání dne 21. 4. 2022, 9. - účast na vyhlášení rozhodnutí dne 27. 4. 2022 v poloviční sazbě 4 710 Kč, 10. - účast u jednání dne 18. 10. 2022, 11. - účast u jednání dne 4. 6. 2024, 12. - účast u jednání dne 18. 6. 2024, 13. - odvolání žalovaného ze dne 25. 9. 2024, 14. - účast u odvolacího jednání dne 5. 3. 2025 a 15. - účast u vyhlášení rozhodnutí dne 13. 3. 2025 v poloviční sazbě 4 710 Kč, což činí celkem 131 880 Kč. Vedle odměny má žalovaný právo dále na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 4 800 (13 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 2 úkony po 450 Kč podle téhož ustanovení, ve znění účinném od 1. 1. 2025), tj. celkem 136 680 Kč. Tuto částku je třeba navýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 28 703 Kč, neboť zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty. Žalovanému náleží rovněž náhrada za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 22 306 Kč. Celkem tak odvolací soud vypočetl výši účelně vynaložených nákladů žalovaného za řízení před soudy obou stupňů na částku 187 689 Kč.

24. Naproti tomu odvolací soud nepřiznal žalovanému z úkonů právní služby vyúčtovaných jeho zástupcem v podání ze dne 7. 3. 2025 (viz. č. l. 238) náhradu nákladů spojených s písemnými podáními ze dne 29. 10. 2020, 20. 4. 2022 a 14. 6. 2024 a s další poradou s klientem dne 10. 6. 2021. Na žalobu žalovaný reagoval prostřednictvím zástupce vyjádřením v rámci podaného odporu ze dne 3. 2. 2021 a náklady spojené s tímto vyjádřením jako úkonem právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu odvolací soud žalovanému přiznal. V písemném vyjádření ze dne 29. 10. 2020 na tzv. předžalobní výzvu žalovaný před zahájením řízení uvedl na svou obranu zcela stejné skutečnosti jako v rámci podaného odporu proti platebnímu rozkazu. Odvolací soud tudíž přisoudil náhradu odměny pouze za jeden z těchto dvou obsahově totožných podání. V případě podání ze dne 20. 4. 2022 se jednalo o doplnění vyjádření žalovaného k odvolání žalobce, přičemž zástupci žalovaného nic nebránilo, aby v něm uvedené argumenty uvedl již v původním vyjádření k odvolání žalobce ze dne 18. 4. 2022 (tj. o dva dny dříve). Konečně v podání ze dne 14. 6. 2024 se zástupce žalovaného vyjadřoval k důkazům provedeným u jednání dne 4. 6. 2024 (znaleckým posudkům a výslechům znalců). Za taková podání odvolací soud ve své rozhodovací praxi náhradu nepřiznává, protože je nelze pokládat za písemné podání nebo návrh ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Nadto zástupce žalovaného měl možnost se k těmto důkazům vyjádřit u jednání, případně v rámci závěrečného návrhu, proto nejde ani o účelný úkon. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (například aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). V projednávané věci neshledal odvolací soud objektivně důvod k tomu, aby po prvním jednání ve věci proběhly dvě další porady mezi žalovaným a jeho zástupcem přesahující jednu hodinu (ve dnech 10. 6. 2021 a 16. 8. 2021), jako účelnou lze hodnotit maximálně jednu takovou poradu.

25. Opětovně bylo třeba rozhodnout i o náhradě nákladů řízení, které vznikly státu za řízení před soudem prvního stupně. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud uložil povinnost zaplatit státu náhradu těchto nákladů procesně neúspěšnému žalobci, a to ve výši 25 572 Kč (viz bod 26 odůvodnění napadeného rozsudku).