16 Co 279/2022- 187

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Chmelíčka a soudkyň Mgr. Zdeňky Burdové a Mgr. Jitky Stibralové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] [anonymizováno] žalované: [osobní údaje žalované] o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu o odvolání žalobce a žalované [anonymizováno] rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku; ohledně zbývající částky [částka] se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně ohledně částky [částka] potvrzuje; ohledně zbývající částky [částka] se rozsudek mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Ve výroku III. se rozsudek potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení částky [anonymizována dvě slova], [částka] (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřenou délkou řízení o vyvlastnění pozemku ve vlastnictví žalobce, resp. omezení vlastnického práva k tomuto pozemku zřízením věcného břemene pro účely veřejně prospěšné stavby, kde žalobce vyčíslil nemajetkovou újmu částkou [částka] a délkou řízení o odstranění stavby„ Přeložka silnice [spisová značka] km [anonymizováno] – [anonymizováno] [obec], zde žalobce vyčíslil nemajetkovou újmu částkou [částka]. Žalobce u žalované uplatnil předběžně nárok dne [datum], žalovaná jej projednala, nárok žalobce na finanční odškodnění zamítla s tím, že bylo konstatováno porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a poskytnuta žalobci odmluva.

3. Soud I. stupně skutková zjištění učiněná ohledně průběhu řízení podrobně popsal v bodě [anonymizováno] až [anonymizováno], bodu [anonymizováno] (řízení o vyvlastnění) a v bodě [anonymizováno] až [anonymizována dvě slova] (řízení o odstranění stavby) napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato zjištění plně odkazuje.

4. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle § 5, § 13, [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Dále podle čl. 6 odst. 1 věty první a [ustanovení pr. předpisu], dále " Úmluva“). Podle čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“), [ustanovení pr. předpisu] (dále jen„ stavební zákon“), § 129 odst. 3 stavebního zákona, ve znění [účinnost], § 65 odst. 1, § 71, § 88 odst. 1, [ustanovení pr. předpisu]“), § 20 odst. 1 až 3, § 22 odst. 1, [ustanovení pr. předpisu], o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen„ zákon o vyvlastnění“).

5. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou, zda na obě řízení dopadá § 13 odst. 1 věty druhé nebo § 13 odst. 1 věty třetí, když v případě věty třetí stát odškodňuje nepřiměřenou délku řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], ve kterém uvedl, že právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, které považuje za obsahově shodné s právem na projednání věci v přiměřené době, dopadá i na [anonymizováno] řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda. V řízení o odstranění stavby i v řízení o vyvlastnění šlo nepochybně o základní právo žalobce vlastnit majetek. S ohledem na výše uvedené tak soud I. stupně dospěl k závěru, že v dané věci je třeba aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Na daná řízení se tak vztahují závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“).

6. Pokud jde o přiměřenou délku obou správních řízení a navazujících soudních řízení soud I. stupně měl za to, že obecně přiměřená délka činí 3 roky a 3 měsíce (60 dnů pro rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, resp. odstranění stavby či v řízení o vyvlastnění + 30 dnů na předložení věci odvolacímu orgánu + 30 dnů pro rozhodnutí odvolacím orgánem + 1,5 roku na řízení před správním soudem + 1 rok na řízení před Nejvyšším správním soudem + 5 měsíců zahrnující dobu potřebnou k poštovní přepravě, lhůty po podání opravných prostředků). Naproti tomu řízení o odstranění stavby bylo zahájeno dne [datum] (podáním žádosti o dodatečné povolení stavby, na jehož základě bylo usnesení o zahájení řízení o odstranění stavby vydáno) a ani ke dni vyhlášení rozsudku nebylo ukončeno. Řízení ke dni vyhlášení rozsudku soudem I. stupně trvalo 10 let a 6 měsíců. Řízení o vyvlastnění bylo zahájeno dne [datum] (podáním žádosti o vyvlastnění) a pravomocně bylo ukončeno dne [datum] (právní moc rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací]). Řízení tak trvalo 6 let a 5 měsíců.

7. Při hodnocení přiměřenosti délky řízení posuzoval soud I. stupně ve smyslu Stanoviska a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného.

8. Řízení o odstranění stavby posoudil soud I. stupně jako složité, neboť se nejednalo o dodatečné povolení/odstranění drobné stavby (např. kolny, plotu apod.). Žalobce k délce řízení dle soudu I. stupně nikterak nepřispěl. Pokud jde o postup správních orgánů a soudů, soud I. stupně dospěl k závěru, že tyto ne vždy dodržovaly lhůty pro úkony stanovené zákonem, navíc rozhodnutí bylo zrušeno ve správním soudnictví, délka řízení byla tak zapříčiněna právě postupem správních úřadů. Pokud jde o význam řízení pro žalobce soud I. nepřisvědčil tvrzení žalobce o zvýšeném významu řízení z důvodu, že o stavbě přípojky měl či mohl vědět, když územní rozhodnutí bylo vyvěšeno na úřední desce obecního úřadu a právní předchůdci žalobce uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene týkající se předmětné stavby. Pokud nebyl žalobce svými právními předchůdci o stavu kupovaného pozemku vyrozuměn, nemůže to jít k tíži státu. Žalobce tak byl či měl být vyrozuměn o rizicích, která s sebou koupě předmětného pozemku nesla, včetně možných omezení v dispozici s tímto majetkem. Pomocí stejných kritérií soud I. stupně rozhodoval o formě zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. Délka řízení činí doposud 10 let a 6 měsíců. Podle Stanoviska odpovídá základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, částce v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení s tím, že za první dva roky náleží částka o polovinu nižší. Pro určení základní částky soud I. stupně vyšel zejména z celkové značně nepřiměřené délky řízení, kdy určil základní částku [částka] za rok řízení. Žalobce požaduje odškodnění za období od [datum] (z provedeného dokazování měl soud I. stupně za prokázané, že žalobce již o vedení řízení o dodatečném povolení stavby věděl) do [datum], tj. 9 let a 3 měsíce. Základní částka za dané období činí [částka] (8x [částka] + 3x [částka]. Za složitost řízení soud I. tuto částku snížil o 20 %. Za postup žalobce a správních orgánů soud zvýšil částku o 10 % za každé kritérium, tedy celkem o 20 %. Celková částka, kterou soud I. stupně žalobci přiznal, činí [částka]. Soud I. stupně neshledal odčinění újmy formou omluvy za dostačující, neboť podle Stanoviska se zásadně za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení přiznává finanční zadostiučinění a soud I. stupně v tomto řízení žádné výjimečné okolnosti pro nepřiznání finančního zadostiučinění neshledal.

9. Řízení o vyvlastnění. Soud I. stupně shledal, že žalobce svým chováním k délce řízení přispěl, neboť byl opakovaně vyzýván k odstranění vad znaleckého posudku, opakovaně neúspěšně uplatňoval opravné prostředky, ačkoli z průběhu řízení mu již muselo být známo, že tyto nebudou úspěšné či jsou nepřípustné, návrhy na rozšíření předmětu řízení. Pokud jde o postup správních orgánů a soudů, soud I. dospěl k závěru, že tyto ne vždy dodržovaly lhůty pro úkony stanovené zákonem, navíc rozhodnutí bylo zrušeno ve správním soudnictví, proto soud I. stupně rovněž dospěl k závěru, že délka řízení byla zapříčiněna právě postupem správních orgánů. Pokud jde o význam řízení pro žalobce soud I. stupně odkázal na shodný závěr, který učinil v řízení o odstranění stavby. Řízení bylo složité, neboť bylo nutné posoudit, zda je textová a grafická část územního rozhodnutí vnitřně rozporná či nikoliv. Celková délka řízení byla dle soudu I. stupně nepřiměřená, tato nepřiměřenost nebyla nikterak enormní. Soud I. stupně tak určil jako základní částku [částka] za rok řízení, žalobce byl v nejistotě ohledně výsledku řízení pouze od [datum] (vyrozumění o vedení řízení) do [datum], kdy bylo řízení zastaveno, neboť poté se žalobce pouze domáhal zamítnutí žádosti namísto zastavení řízení, což však fakticky znamenalo pro žalobce stejný výsledek. Doba, za kterou žalobci odškodnění náleží, tak činí 5 let a 1 měsíc. Základní částka za dané období činí [částka] (4x [částka] + 1x [částka]). Za složitost řízení soud I. stupně základní částku snížil o 10 %, za postup žalobce o dalších 10 %. Za postup správních orgánů naopak soud I. stupně zvýšil částku o 10 %. Celková částka, kterou by soud I. stupně žalobci přiznal, tak činí [částka], avšak soud I. stupně zohlednil, že obě řízení (řízení o odstranění stavby a řízení o vyvlastnění) jsou vnitřně provázaná. Pro žalobce mělo hlavní význam řízení o odstranění stavby, resp. o její dodatečné povolení, pokud by totiž došlo k pravomocnému nařízení odstranění stavby, nebylo by nutné jakkoli řešit otázku věcného břemene spočívající ve strpění vedení přípojky. Pokud by však došlo k dodatečnému povolení stavby, pak by vztahy mezi žalobcem a vlastníkem stavby musely být do budoucna vyřešeny, a to buď smluvně či opět ve vyvlastňovacím řízení. Z tohoto důvodu soud I. stupně dospěl k závěru, že pokud by žalobce odškodnil také za nepřiměřenou délku řízení o vyvlastnění, vedlo by to k duplicitnímu odškodnění žalobce za tutéž újmu. Z tohoto důvodu soud I. stupně žalobu žalobce, pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení o vyvlastnění, v celém rozsahu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle [ustanovení pr. předpisu]. Žalobce byl úspěšný pouze v jednom ze dvou uplatněných nároků, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. [anonymizováno] tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce, a to do výroku I., III., IV., s tím, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce předně nesouhlasil, že nelze odškodnit řízení o vyvlastnění z důvodu duplicitnímu odškodnění za tutéž újmu. Řízení o odstranění stavby a řízení o vyvlastnění jsou dvě odlišná řízení. Pro vzájemný vztah mezi vyvlastňovacím řízením a řízením o odstranění platí, že lze vydat nařízení odstranění stavby, což nijak nebrání tomu, aby bylo později žádáno o vyvlastnění, pokud se stavebník rozhodne stavbu znova (řádně) realizovat. [anonymizováno] orgán také může rozhodnout o vyvlastnění jako první, avšak, pokud se následně zjistí, že stavba byla realizována např. bez stavebního povolení, tak může být tato stavba odstraněna. Žalobce je toho názoru, že jeho nárok na odškodnění nemateriální újmy za řízení o vyvlastnění je důvodný. Soud I. stupně nesprávně snížil přiznanou částku za složitost řízení, když dlouhé řízení způsobil především sám vyvlastňovací orgán, který se měl primárně zabývat, zda vyvlastnitel předložil nutné podklady k vyvlastnění, namísto toho v řízení prováděl rozsáhlé dokazování znaleckými posudky a dalšími důkazy, což nebylo hospodárné. Nelze rovněž přičítat žalobci k tíži, že se v řízení bránil, a snižovat částku odškodnění. Naopak částka by měla být zvýšena s přihlédnutím k významu řízení pro žalobce, neboť po dobu trvání řízení o vyvlastnění byl omezen při nakládání se svým vlastnickým právem. Ohledně odškodnění stanoveného soudem I. stupně za řízení o odstranění stavby žalobce namítl, že opět nesprávně posoudil složitost řízení, neboť nelze obecně říct, že řízení o odstranění stavby jsou složitá s výjimkou odstranění drobných staveb. Pro postup správních orgánů, které nepostupovaly hospodárně, měla být výše zadostiučinění za nehospodárný postup správních orgánů zvýšena daleko více. Soud I. stupně nesprávně posoudil i význam řízení pro žalobce, když vyšel z předpokladu, že žalobce mohl a měl vědět o přeložce, neboť územní rozhodnutí viselo na úřední desce. Prohledávání úřední desky příslušného správního orgánu do minulosti ve vztahu ke koupi zemědělského pozemku nelze požadovat za nutný požadavek na nezbytnou míru opatrnosti při koupi takové nemovité věci. Pro případ, že by odvolání žalobce nebylo úspěšné a odvolací soud posoudil jeho nárok na přiměřené zadostiučinění tak, že je přiměřené ve výši, v jakém o něm rozhodl soud I. stupně, žalobce navrhl, aby mu přesto byla přiznána náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť soud I. stupně zadostiučinění v řízení o vyvlastnění nepřiznal pouze z důvodu, že jde o duplicitní řízení, nikoliv z důvodu, že by nárok ve svém základu nebyl úspěšný. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku I. a III. tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení. 12. [anonymizováno] tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání rovněž žalovaná, která namítla, že soud I. stupně ohledně posuzování odškodnění nemajetkové újmy za řízení o odstranění stavby nesprávně posoudil celkovou délku řízení. Dle žalované se žalobce o řízení dozvěděl až dne [datum] (usnesením stavebního úřadu o tom, že žalobce je účastníkem řízení), od této doby se stal žalobce účastníkem řízení a mohl objektivně trpět nejistotou o výsledku řízení. Touto nejistotou mohl žalobce trpět maximálně do dne vydání rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] dne [datum], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce [anonymizováno] rozhodnutí, kterým [anonymizováno] úřad nenařídil stavbu odstranit, po tomto datu žalobce sám přispěl k délce řízení tím, že nadbytečně podával opravné prostředky a další podání, která nebyla úspěšná. Naopak [anonymizováno] orgány a soudy dle žalované postupovaly v řízení kontinuálně a bez zbytečných průtahů. Taktéž dle žalované soud I. stupně o nákladech řízení nerozhodl správně, žalovaná měla v řízení velmi významný částečný úspěch a měla mít náhradu nákladů řízení odpovídající míře jejího procesního úspěchu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá a žalované se přiznávají náklady řízení před soudy obou stupňů.

13. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že má za to, že soud I. stupně správně posoudil, že řízení spolu velmi úzce souvisí. Žalobce v obou řízeních velmi aktivně vystupoval. Dle žalované je v obou řízeních stejný předmět, tedy stejná stavba a stejná povaha podkladu (územního rozhodnutí), týkají se stejného pozemku a stejného účastníka řízení - žalobce.

14. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že počátek řízení o odstranění stavby je ve vztahu k žalobci je den [datum], tedy den, kdy řízení bylo zahájeno z moci úřední. Řízení dle § 46 správního řádu zahájeno oznámením o zahájení alespoň jednomu z účastníků dle § 27 odst. 1 správního řádu, zahájení řízení není vázáno na doručení všem účastníkům. To, zda osoba tvrdící, je účastníkem, skutečně účastníkem je či není, v pochybnostech posoudí [anonymizováno] orgán a vydá o tom usnesení. Jde o deklaratorní usnesení. Žalobce navíc o řízení od počátku věděl a domáhal se svého účastenství. Žalobce zcela nesouhlasí s tím, že mohl být v nejistotě pouze do dne vydání rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum], v této chvíli nebyl výsledek řízení vůbec jistý a řízení dále pokračovalo ještě několik let. Žalobce nepodával nadbytečné opravné prostředky, o čemž svědčí to, že jim bylo vyhověno. Postup orgánů veřejné moci opravňuje navýšení částky přiměřeného zadostiučinění za řízení o odstranění stavby (první jednání nařízeno až po třech letech řízení dne [datum], nebyly dodržovány lhůty k vydání rozhodnutí a jejich nezákonné rozhodnutí muselo být zrušeno ve správním soudnictví). Co se týče nákladů řízení, měl větší úspěch nepochybně žalobce, neboť žalovaná navrhovala žalobu zamítnout, když dle jejího názoru je dostačující konstatování porušení práva, žalobci přitom bylo soudem přiznáno peněžité zadostiučinění. Žalobce navrhl, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku potvrdil.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání jsou částečně důvodná.

16. Odvolací soud nejprve doplnil dokazování dle § 213 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 2 o. s. ř. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], o žalobě na přezkum rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] ve věci dodatečného povolení stavby, kterým bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozsudku se podává, že lze přisvědčit žalobci, že postup stavebního úřadu byl v řízení procesně vadný. Krajský soud dospěl k závěru, že se [anonymizováno] orgány obou stupňů dopustily podstatného porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, a proto napadené rozhodnutí ze dne [datum] zrušil pro vady řízení a současně ze stejných důvodů zrušil také rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne [datum].

17. Soud I. stupně správně posoudil otázku, zda v tomto případě je třeba postupovat dle § 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk (posuzovat jednotlivé průtahy ve správním řízení) či dle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk (posuzovat přiměřenost délky celého řízení) ve prospěch druhé varianty s přiléhavým odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] Dle čl. 11 odst. 1 věta prvá a druhá Listiny každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Výsledek řízení o odstranění stavby či vyvlastnění (zřízením věcného břemene spočívajícího ve vedení přípojky) má přímý vliv na výkon vlastnického práva žalobce (srov. nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V namítaném řízení o odstranění stavby, o vyvlastnění bylo rozhodováno o základním právu dle čl. 11 odst. 1 Listiny (o zásahu do vlastnického práva). Na [anonymizováno] řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se domněnka vzniku nemajetkové újmy.

18. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]).

19. Pro zodpovězení otázky, zda posuzovaná řízení byla nepřiměřeně dlouhá, je významné posouzení celkové doby řízení, a to ve srovnání s dobou, kterou by bylo možno vzhledem ke skutkové, procesně a hmotně právní náročnosti považovat za dobu přiměřenou. V této souvislosti se přihlíží ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

20. Ve správním řízení platí obecná zásada, že [anonymizováno] orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů (§ 6 odst. 1 věta prvá správního řádu) a rozhodnutí je povinen vydat bez zbytečného odkladu (§ 71 odst. 1 správního řádu). Výslovně je určena lhůta k vydání rozhodnutí, pokud nemůže být vydáno bezodkladně, a to 30 dnů, resp. 60 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou nebo jde-li o zvlášť složitý případ (§ 71 odst. 3 správního řádu). Po dobu nezbytnou k opatření údajů dle § 6 odst. 2 správního řádu uvedené lhůty neběží, staví se. (viz [příjmení], J. a spol., [anonymizována dvě slova] s výkladovými poznámkami a vybranou judikaturou. 4., aktualizované vydání. [obec]: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [rok] 484 s.). Odvolací [anonymizováno] orgán je dle § 90 odst. 6 správního řádu povinen rozhodnout ve lhůtách dle v § 71 s tím, že lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu orgánu k rozhodnutí. Přitom prvostupňový [anonymizováno] orgán je povinen věc předat odvolacímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání (§ 88 odst. 1 správního řádu). Rovněž je třeba uvést, že důvody zahájení správního řízení, případně jeho výsledek, jsou pro odškodnění dle OdpŠk irelevantní. Relevantní je jen zkoumání přiměřenosti délky řízení, neboť účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]).

21. Řízení o odstranění stavby. Odvolací soud dospěl závěru, že doba trvání správního řízení a navazujícího soudního řízení je 9 let a 3 měsíce. Stejně jako soud I. stupně má za počátek rozhodného období ve vztahu k žalobci den [datum]. Tento den [anonymizováno] orgán zahájil řízení o odstranění stavby z moci úřední. V případě plurality účastníků správního řízení je pro jeho zahájení ex offo relevantní doručení oznámení o zahájení správního řízení pouze prvnímu z nich. Na pozdější doručení oznámení zbylým účastníkům není již, avšak jen pro účely zahájení řízení, [anonymizováno] zřetel (§ 46 odst. 2 správního řádu). Žalobce byl informován již dne [datum], že bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby na žádost [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Dále stavební úřad vyrozuměl dne [datum] žalobce, že nemůže dojít k nařízení okamžitému odstranění stavby, neboť bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby. Žalobce byl tedy o zahájení řízení informován. Odvolací soud přisvědčil žalobci v tom, že usnesení správního orgánu prvního I. stupně ze dne [datum] o tom, že žalobce je účastníkem řízení, je pouze deklaratorní usnesení (§ 27 odst. 1 správního řádu). Postavení účastníka řízení měl žalobce již od začátku správního řízení o odstranění stavby, tedy ode dne [datum], usnesení správního orgánu tuto skutečnost pouze deklaruje. Konec rozhodné doby ve vztahu k žalobci spatřuje odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně dnem [datum], kdy žalobce přestal být vlastníkem předmětného pozemku. Konec rozhodné doby, tak jak jej vymezila žalovaná, dnem [datum], kdy odvolací [anonymizováno] orgán zamítl odvolání žalobce [anonymizováno] rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum], kterým nenařídil stavbu odstranit, je nesprávný. Navazovalo soudní řízení na základě žaloby podané žalobcem [anonymizováno] rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ostravě dne [datum] o zrušení rozhodnutí odvolacího správního orgánu, kasační stížnost podaná odvolacím správním orgánem byla zamítnuta Nejvyšším správním soudem až dne [datum]. Konec rozhodného období je správně vymezeno dnem [datum], neboť do této doby byl žalobcem účastníkem řízení (navazujícího soudního řízení) a v této chvíli nebyl výsledek řízení vůbec jistý a řízení dále pokračovalo ještě několik let.

22. Soud I. stupně správně posoudil již jenom s ohledem na celkovou délku správního řízení a navazujícího soudního řízení ve vztahu k žalobci 9 let a 3 měsíce, že doba řízení je značně nepřiměřeně dlouhá, a to i přesto, že ve věci probíhalo [anonymizováno] řízení o odstranění stavby, které bylo přerušeno s ohledem na řízení o dodatečném povolení stavby a navazující soudní řízení. V řízení bylo tak porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

23. Soud I. stupně rovněž dospěl ke správnému závěru, že nemajetkovou újmu je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud v této souvislosti připomíná judikaturu Nejvyššího soudu, dle které samotné konstatování porušení práva bude postačovat například v případech, kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V této věci má odvolací soud za to, že délka řízení nebyla způsobena chováním žalobce, význam řízení rovněž nelze hodnotit jako nepatrný (viz dále). Nelze rovněž uzavřít, že doba řízení 9 let a 3 měsíce nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce, aby bylo možné za dostačující zadostiučinění za nemajetkovou újmu považovat samotné konstatování porušení práva.

24. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně vyšel při stanovení základní částky odškodnění v této věci z částky [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (a z částky [částka] za každý další měsíc řízení), neboť každé řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná. Částku [částka] při dolní hranici rozpětí zvolil odvolací soud z důvodu délky řízení, kterou však nelze označit za extrémní. Základní částka činí [částka].

26. Námitku žalobce, že soud I. stupně nesprávně snížil základní částku za složitost řízení, hodnotí odvolací soud jako nedůvodnou. K otázce složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání. Odvolací soud souhlasí s hodnocením řízení soudem I. stupně jako složitějšího po skutkové stránce, neboť bylo třeba rozhodnout o žádosti [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] o dodatečném povolení stavby. [anonymizováno] orgán se musel vypořádat s tím, zda stavebník dodal potřebné doklady. Dále bylo zkoumáno, zda jde o stavbu prováděnou nebo provedenou v souladu se stavebním stavebním zákonem. Rovněž bylo posuzováno, zda územní rozhodnutí pro předmětnou stavbu je vtahu k pozemku ve vlastnictví žalobce podkladovým rozhodnutím pro předmětnou stavbu. Odvolací soud vzhledem ke skutkové složitosti věci, ponížil základní částku o 10 %, když na rozdíl od soudu I. stupně neshledal k vyššímu ponížení důvod. Ve věci nebyl zpracováván znalecký posudek.

27. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) Nejvyšší soud vysvětlil, že„ poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek [anonymizováno] ve věci [příjmení] [anonymizováno] České republice ze dne [datum], [číslo], § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní [anonymizováno] poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek [anonymizováno] ve věci [příjmení] [anonymizováno] České republice ze dne [datum], [číslo], § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek [anonymizováno] ve věci [jméno] [příjmení] [anonymizováno] České republice ze dne [datum], [číslo], § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud nesouhlasí se závěrem podílu žalobce na celkové délce řízení s ohledem na shora uvedenou judikaturu. Žalobce se na celkové délce řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel. Žalobci nelze upírat možnost využití procesních prostředků k uplatnění jeho práv. Žalobce reagoval na výzvy k doplnění včas, jeho jednání nelze označit za obstrukční. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani snížení, ani navýšení hodnoty odškodnění.

28. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), žalobci je jistě nutno přisvědčit, že postup správních orgánů byl procesně byl procesně vadný, jak shledal i soud v navazujícím soudním řízení. Zrušení rozhodnutí odvolacího správního orgánu i správního orgánu I. stupně (rozhodnutí bod 16.) vedlo k prodloužení řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka]). Hodnocení uvedeného kritéria tedy zakládá nárok na navýšení hodnoty odškodnění o 10 %.

29. Při posouzení kritéria významu řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) soud I. stupně nepochybil, kdy řízení neposoudil jako řízení se zvýšeným významem. Nejvyšší soud již dříve dovodil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že určité druhy řízení mají pro účastníky větší význam, než řízení jiná. Jde především o věci [anonymizováno], které v obecné rovině negativně ovlivňují a zatěžují osobní život trestně stíhaného (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve [anonymizováno] nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]), věci opatrovnické (srov. rozsudek [anonymizováno] ve věci [anonymizována dvě slova] České republice ze dne [datum], [číslo], § 72), pracovně právní spory (srov. rozsudek [anonymizováno] ve věci [příjmení] [anonymizováno] České republice ze dne [datum], [číslo], § 47), věci osobního stavu (rozsudek [anonymizováno] ve věci [anonymizována dvě slova] Polsku ze dne [datum], [číslo], § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek [anonymizováno] ve věci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne [datum], [číslo], § 38) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek [anonymizováno] ve věci [jméno] [příjmení] [anonymizováno] Portugalsku ze dne [datum], [číslo], § 39). Mezi tato řízení předmětné řízení nepatří. Odvolací soud hodnotil řízení proto se standartním významem pro žalobce, základní částku nijak nezvyšoval, ani nesnižoval.

30. Nakonec odvolací soud ponížil základní částku o 30 % z důvodu stupňů soustavy. Věc byla řešena na dvou stupních před správními orgány a i před soudními orgány, a to opakovaně. V tomto směru zasáhli účastníci řízení do délky namítaného řízení tím, že využívali svého procesního práva podávat opravné prostředky a věc byla tedy projednávána na více stupních soustavy. Ovšem řízení na více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému správnímu orgánu či soudu pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí, zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud nijak nerozporuje, že žalobce měl jistě právo podávat opravné prostředky, nicméně je třeba zdůraznit, že i za ideálního stavu postupu ve správním řízení a soudním řízení jejich projednání určitou dobu trvá a tato doba nemůže jít k tíži postupu orgánu veřejné moci. Dovolací soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] vyložil že tam, kde se bude složitost věci projevovat velkým množstvím uplatněných nároků a zároveň i tím, že bude řízení vedeno ve více než dvou stupních soudní soustavy, je třeba obě tyto skutečnosti vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám o sobě přispívá k prodloužení délky projednávání věci.

31. Odvolací soud po zhodnocení veškerých výše uvedených kritérií dospěl k závěru, že žalobci náleží odškodnění za nemajetkovou újmu spojenou s řízením o odstranění stavby ve výši [částka] (základní částka [částka] pokrácená o 10 % skutková složitost, o 30 % stupně soudní soustavy a zvýšená o 10 % pro postup soudu).

32. Řízení o vyvlastnění. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda se jedná o duplicitní odškodnění. Výjimku vztahující se na tzv. souběžná řízení, jež jsou specifická tím, že spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních, přičemž újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení je třeba v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), nelze bez dalšího rozšiřovat na další řízení, která sice probíhají (alespoň zčásti) současně, avšak svým předmětem úzce vůbec nesouvisejí. Judikaturou vyžadovanou úzkou souvislost předmětů několika řízení nelze spatřovat pouze ve skutečnosti, že v současně probíhajících řízeních vystupuje stejný žalobce a řízení se týkají stejného pozemku ve vlastnictví žalobce. Řízení o odstranění stavby a řízení o vyvlastnění jsou dvě odlišná řízení. Řízení o vyvlastnění bylo zahájeno na žádost společnosti [právnická osoba], jeho předmětem bylo přezkoumání, zda jsou dány podmínky pro zřízení věcného břemene ve prospěch realizace veřejně prospěšné stavby. Naproti tomu řízení o odstranění stavby zahájil sám stavební úřad. Jeho předmětem bylo přezkoumání, zda jde o stavbu prováděnou nebo provedenou bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem. V řízení o odstranění stavby se lišili účastníci, účastníkem bylo [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Lze přisvědčit žalobci, že rozhodnutí o odstranění stavby nijak nebrání tomu, aby bylo později žádáno o vyvlastnění, pokud se stavebník rozhodne stavbu znova (řádně) realizovat. [anonymizováno] orgán také může rozhodnout o vyvlastnění jako první, následně může být rozhodnuto o odstranění stavby, pokud se zjistí, že byla realizovaná v rozporu se stavebním zákonem. Řízení běžela současně, nebylo vyčkáváno na rozhodnutí v druhém řízení, tedy rozhodnutí v jednom z nich nebylo určující i pro rozhodnutí ve druhém. Nejednalo se o souběžná řízení. Závěr soudu I. stupně, že by se jednalo o duplicitní odškodnění, není tak správný.

33. Odvolací soud dále posuzoval, zda v řízení o vyvlastnění bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Za počátek rozhodného období odvolací soud spatřuje den [datum], kdy byl žalobce správním orgánem uvědomen o zahájení vyvlastňovacího řízení dne [datum]. Konec rozhodného období odvolací soud spatřuje na rozdíl od soudu I. stupně až dne [datum], kdy [anonymizováno] řízení a navazující soudní řízení bylo pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce [anonymizováno] rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne [datum]. V souladu se Stanoviskem je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Do té doby řízení probíhalo. Nelze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že dne [datum] [anonymizováno] orgán zastavil řízení o žádosti o vyvlastnění a žalobce již nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení, když se dále pouze domáhal zamítnutí místo zastavení. Odvolací soud dospěl závěru, že doba trvání řízení je 6 let a 2 měsíce. Celková doba správního řízení a navazujícího soudního řízení ve vztahu k žalobci je vzhledem ke všem okolnostem případu nepřiměřeně dlouhá, o čemž svědčí i to, že v řízení před správním orgánem bylo 7x vydáno opatření [anonymizováno] nečinnosti dle § 80 správního řádu. [anonymizováno] orgán I. stupně, ačkoliv žalobce se vyjádřil již dne [datum] k návrhu na vyvlastnění, vyzval žalobce až dne [datum] po 4 měsících k předložení znaleckého posudku dle jeho žádosti, dne [datum] požádal žalobce o rozšíření vyvlastnění na zbylý pozemek a [anonymizováno] orgán I. stupně jej k odstranění vad znaleckého posudku vyzval až dne [datum], tedy po 5 měsících, ve věci bylo dne [datum] rozhodnuto správním orgánem I stupně o vyvlastnění tak, že vlastnické právo žalobce omezil zřízením věcného břemene v rozsahu 78 m2 za náhradu. Až dne [datum] byl spis předán odvolacímu orgánu v rozporu s § 88 odst. 1 správního řádu, který rozhodl až dne [datum] v rozporu s § 90 odst. 6 správního řádu po stanovené lhůtě. V řízení bylo tak porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

34. Nemajetkovou újmu je nutno odškodnit dle odvolacího soudu v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, neshledal, shodně jako v řízení o odstranění stavby viz bod 23.

35. Odvolací soud vyšel při stanovení základní částky odškodnění v této věci z částky [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (a z částky [částka] za každý další měsíc řízení). Částku [částka] při dolní hranici rozpětí zvolil odvolací soud z důvodu délky řízení, kterou nelze označit za velice dlouhou. Základní částka činí [částka].

36. Ve stanovené základní výši odškodnění odvolací soud opět zohlednil kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk.

37. K otázce složitosti řízení odvolací soud plně odkazuje na bod 26. a má za to, že řízení bylo po skutkové stránce složité, ve věci byl vypracováván znalecký posudek, byl ustanoven znalec správním orgánem k vypracování znaleckého posudku, když žalobce neodstranil vady jím podaného znaleckého posudku. Odvolací soud vzhledem ke skutkové složitosti věci, ponížil základní částku o 20 %.

38. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) odvolací soud taktéž plně poukazuje na bod 27., který lze plně vztáhnout i na toto řízení. Nelze brát postup žalobce za obstrukční, že se mu nepodařilo odstranit vady jím podaného znaleckého posudku.

39. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), žalobci lze přisvědčit, že v řízení před správními orgány docházelo k neodůvodněným průtahům, o čemž svědčí, že bylo 7x vydáno odvolacím správním orgánem opatření [anonymizováno] nečinnosti. Hodnocení uvedeného kritéria tedy zakládá nárok na navýšení hodnoty odškodnění o 10 %.

40. K posouzení kritéria významu řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) shodně jako bod 30.

41. Nakonec odvolací soud ponížil základní částku o 20 % z důvodu stupňů soustavy. Věc byla meritorně řešena na dvou stupních před správními orgány a soudními orgány v navazujícím řízení soudním, kdy kasační stížnost bylo podána pouze 1x oproti řízení o odstranění stavby, proto odvolací soud zvolil 20 % výši. Rovněž i přihlédl, že navazující soudní řízení probíhala mnohem rychleji než v řízení o odstranění stavby, jinak odůvodnění shodně jako bod 30.

42. Odvolací soud po zhodnocení veškerých výše uvedených kritérií dospěl k závěru, že žalobci náleží odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka] (základní částka [částka] pokrácena o 20 % skutková složitost, o 20 % stupně soudní soustavy a zvýšená o 10 % pro postup soudu).

43. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody ve výroku II. rozsudek soudu I. stupně ohledně částky [částka] a ve výroku III. jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.; a ohledně zbývající částky [částka] ve výroku II. rozsudek změnil, že žaloba se zamítá podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (řízení o odstranění stavby). Dále podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku I. tak, že rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka], ohledně zbývající částky [částka] rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. (řízení o vyvlastnění).

44. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud ve výroku IV. podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). V souzeném případě byl zcela úspěšný žalobce, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve [anonymizováno] soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).

45. Úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka], a to za zaplacený soudní poplatek částka [částka] a za zastoupení advokátem částka [částka], která sestává z mimosmluvní odměny za 8 účelně vynaložených úkonů právní služby po [částka], a to: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, změna žaloby, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], dne [datum], odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], vyjádření k odvolání žalované, vše podle § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a), § 12 odst. 3 (tarifní hodnota [částka] celkem) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) AT, z náhrady hotových výdajů v paušální výši [částka] za 8 úkonů právní služby podle § 13 odst. 1, 4 AT, z náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] za dostavení se k soudu dne [datum] k jednání, které bylo zrušeno, aniž byl o tom právní zástupce včas informován dle § 14 odst. 2 AT, z náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce ve výši [částka] (4 x 10 půlhodin x [částka]) za 4 cesty z [obec] do [obec] k jednáním soudu I. a II. stupně a zpět dne 22. 11. [číslo], [datum], [datum] a [datum] při celkové délce jedné cesty 2 hodiny a 30 minut dle [webová adresa] podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, z náhrady za promeškaný čas za jednání u odvolacího soudu, které bylo zpožděno o více než 30 min 2 x [částka] dle § 14 odst. 1 písm. b) AT, z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobce ve výši [částka] ke všem čtyřem jednání soudu, a z 21 % DPH podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

46. Odvolací soud shledal jako neúčelné sepsání právního rozboru ze dne [datum], když byla ve věci následně podána žaloba, která z tohoto právního rozboru ve věci vycházela, nejednalo se právní rozbor ve věci, který by byl třeba k rozhodnutí ve věci samé v řízení. Výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne [datum] posoudil odvolací soud podle obsahu jako předběžné uplatnění nároku u žalované, za které právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší dle § 31 odst. 4 OdpŠk. Nahlížení do spisu dne [datum] (jak vyplývá z č. l. 77) opět odvolací soud nepovažuje za účelný úkon, bylo činěno po vyjádření žalované, které bylo zasláno právnímu zástupci žalobce, a po navržené změně žaloby. Žalobce byl účastníkem správních i soudních řízení, musel mít o nich povědomost.

47. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

Poučení