16 Co 325/2025 - 333

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Chmelíčka a soudkyň Mgr. Zdeňky Burdové a Mgr. Jitky Stibralové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 71 983 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. července 2025, č. j. 9 C 20/2025-291 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 10 721 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhal proti žalované zaplacení částky 71 983 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 15. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 32 161,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě došlé soudu dne 6. 1. 2025, kterou se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení představujícího pojistné zaplacené na základě pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené mezi žalobcem (pojistníkem) a žalovanou (pojistitelem) dne 27. 1. 2013 o pojištění s odůvodněním, že pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem, obsahovala zneužívající a nepřiměřené ujednání, která ve svých tvrzení označoval i za neurčitá. Žalobce se domáhal vrácení zaplaceného pojistného 195 360 Kč, sníženého o v minulosti vyplacené odkupné 123 377 Kč. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Smlouvu považovala za platnou. Vznesla z procesní opatrnosti námitku promlčení uplatněného nároku a navrhla provést zúčtování vzájemně nepromlčených plnění účastníků, kdy nepromlčené plnění poskytnuté žalovanou žalobci zjevně převyšuje nepromlčené plnění poskytnuté žalobcem.

3. Soud prvního stupně po dokazování po skutkové stránce uzavřel, že žalobce a žalovaná podepsaly dne 27. 1. 2013 pojistnou smlouvu, [název] č. [číslo], jejímž předmětem bylo investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití. Tato smlouva se řídila Všeobecnými pojistnými podmínkami, Doplňkovými pojistnými podmínkami (DPP) a sazebníkem poplatků – Přehled poplatků a parametrů pojištění pro Investiční pojištění [název] (Přehled poplatků). Po uzavření smlouvy žalobce obdržel Pojistku k pojistné smlouvě č. [číslo], která obsahovala rekapitulaci parametrů pojistné smlouvy. Počátek pojištění byl stanoven na den 1. 2. 2013. Výše měsíčního pojistného byla 1 760 Kč. Podle specifikace umístění platby mělo být investiční životní pojištění alokováno podle tzv. [název] vyvážené strategie [číslo]. Žalobce pojištění pravidelně hradil, celkem na pojistném za dobu trvání pojištění uhradil 232 320 Kč. V průběhu trvání doby pojištění žalovaná zasílala žalobci jednou ročně rekapitulaci, kde byl informován mj. o alokaci pojistného do investičního portfolia, jaká je aktuální výše odkupného, a že součástí jsou poplatky a náklady žalované upravené v Přehledu poplatků, od roku 2019 mu pak byla jejich výše v rekapitulaci i konkrétně vyčíslována. Pojistná smlouva byla ukončena uplynutím sjednané doby pojištění ke dni 1. 2. 2024. Dopisem ze dne 18. 1. 2024 byl žalobce žalovanou informován o konci pojistné smlouvy a jeho nároku na výplatu pojistného plnění z titulu dožití se konce pojistné smlouvy. Dopisem ze dne 5. 2. 2024 byla tato částka vyčíslena na 123 377 Kč a vyplacena na jeho bankovní účet.

4. Právně věc posoudil dle § 41, § 55 odst. 1 a 3, § 451, § 457, § 100 odst. 1, § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a žalobu zamítl s odůvodněním, že mezi účastníky byla sjednána pojistná smlouva, jejíž součástí byl Přehled poplatků, a to ve formě kombinující prvky pojistné smlouvy s dlouhodobým investičním portfoliem. Z tvrzení žalobce ani provedeného dokazování nijak nevyplývalo vědomě nepoctivé jednání vůči žalobci – že by si např. žalobce neměl možnost text pojistné smlouvy před podpisem přečíst, Přehled poplatků si od zprostředkovatele vyžádat a seznámit se s ním, a to nejen před a při podpisu pojistné smlouvy, ale i kdykoliv později v letech následujících. Na existenci Přehledu poplatků byl žalobce „upozorňován“ opakovaně každým rokem v rekapitulaci pojistné smlouvy, kterou mu žalovaná zasílala prostřednictvím pošty. Přehled poplatků dle soudu prvního stupně nevykazoval takové vady, které by způsobovaly neplatnost některých ujednání pojistné smlouvy, nebo dokonce absolutní neplatnost pojistné smlouvy jako celku. I kdyby by byly soudem prvního stupně shledány tvrzené vady pojistné smlouvy, pak by žaloba byla zamítnuta pro důvodně vznesenou námitku promlčení. Námitka promlčení vznesená žalovanou není ani v rozporu s dobrými mravy. Podstatou institutu promlčení je upřednostnění právní jistoty účastníků ve vztahu k plynutí času před dodržováním starých závazků. Už tato skutečnost je sice sama o sobě v mnoha ohledech v podstatě nespravedlivá, ale aby bylo možné námitku promlčení označit za rozpornou s dobrými mravy, musela by míra nespravedlnosti výrazně převyšovat. A to se v daném případě nestalo. Soud prvního stupně vyšel ohledně subjektivní dvouleté promlčecí lhůty z data podání žaloby dne 6. 1. 2025, nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které má odpovídat žalobcem uhrazenému pojistnému pro platby pojistného uhrazené před datem 6. 1. 2023, je tak dle soudu prvního stupně již promlčen. Žalobce hradil v souladu s pojistnou smlouvou měsíční pojištění ve výši 1 760 Kč, pojistná smlouva byla ukončena ke dni 1. 2. 2024. V posledních dvou letech před podáním žaloby tak žalobce žalované na pojistném uhradil celkem 22 880 Kč. Žalovaná žalobci z titulu dožití se konce pojištění vyplatila pojistné plnění ve výši 123 377 Kč. Tato částka převyšuje plnění žalobkyně, žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji žalované, která měla ve věci plný úspěch, v celkové výši 32 161,80 Kč. Ta se sestává z odměny za 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen „AT“), příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření k replice žalobce ze dne 15. 5. 2025, účast na jednání dne 22. 5. 2025, vyjádření k výzvě soudu ze dne 23. 6. 2025, účast na jednání dne 22. 7. 2025, tj. 1 úkon právní služby á 3 980 Kč; dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 6 x 450 Kč za jeden úkon právní služby, 21 % DPH.

6. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm namítal, že závěr soudu prvního stupně o seznámení žalobce s Přehledem poplatků je v přímém rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalovaná rovněž nepředložila a ani neoznačila žádný důkaz ohledně doručení listin žalobci – rekapitulace pojistné smlouvy. Soud prvního stupně v rámci odůvodnění směšuje výhodnost a platnost pojistné smlouvy, jde však o dvě samostatné kategorie. Žalovaná neprokázala seznámení žalobce se Přehledem poplatků, ujednání jsou tak neplatná, vede to k absolutní neplatnosti pojistné smlouvy jako celku. Soudu prvního stupně dále vytkl, že se nijak nezabýval jeho námitkami, že pojistná smlouva obsahovala nepřiměřená smluvní ujednání dle § 55 a § 56 obč. zák. a současně i zneužívající ujednání dle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993. Žalobce po celou dobu trvání pojistné smlouvy neměl pochybnost o platnosti pojistné smlouvy a po celou dobu trvání pojistné smlouvy jednal tak, jak mu ukládala. Nelze tak vázat běh promlčecí doby k okamžiku uzavření smlouvy nebo jejího plnění, pokud neměl reálnou možnost se o neplatnosti ujednání dozvědět. Taktéž namítal, že uplatněný nárok nemůže být promlčen v objektivní promlčecí lhůtě, která se zde neuplatní, a měl za nesprávný závěr soudu prvního stupně, že žalovanou vznesená námitka promlčení není rozporná s dobrými mravy, když žalovaná by vznesenou námitkou promlčení těžila z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání. Rozsudek rovněž označil za nepřezkoumatelný. Žádal o předložení předběžné otázky SDEU tak, jak ji formuloval před soudem prvního stupně. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Ztotožnila se se závěrem soudu prvního stupně, že prokázala, že žalobce byl s Přehledem poplatků seznámen. Ohledně údajné existence zneužívajících ujednání, žalobce opominul, že v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, je třeba rozlišovat neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících nepřiměřených ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Namítá-li žalobce, že smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost ujednání o nákladovosti pojištění, není namístě přezkoumávat taková ujednání z hlediska přiměřenosti. Souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že případný nárok žalobce je promlčen v subjektivní promlčecí době, že počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty spadá nejpozději do okamžiku doručení rekapitulace pojistné smlouvy ze dne 5. 1. 2018, přičemž pojistník nemusel vědět či si jen myslet, že pojistná smlouva je neplatná, stačilo pouhé tušení, že s pojistnou smlouvou není něco v pořádku. Případný nárok na výplatu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy je navíc promlčen v objektivní tříleté promlčecí lhůtě. K odkazům na judikaturu SDEU žalovaná podotkla, že tato se týká úvěrových smluv. Zdůraznila, že v posledních třech letech před podáním žaloby pojistník uhradil na pojistném 44 000 Kč, v posledních dvou letech 22 880 Kč a žalovaná mu za stejné období plnila 123 377 Kč, při vypořádání podle § 457 obč. zák. se žalobce nemá čeho domáhat, že vznesení námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy, i s ohledem na poskytnutí pojistné ochrany.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., zopakoval dokazování listinami (pojistná smlouva, Přehledem poplatků, přehledem zaplaceného pojistného) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud nesdílí názor žalobce, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, když účastníkům bylo jasné, jak a proč soud prvního stupně rozhodl, žalobce byl schopen zcela jednoznačně formulovat své výhrady proti němu, specifikoval odvolací důvod (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2015 sp. zn. 22 Cdo 3814/2015).

10. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně a dílem zopakovaného v odvolacím řízení vyplývá, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 27.1.2013 pojistnou smlouvu zahrnující pojištění pro případ smrti ve formě investičního životního, s tím, že platby pojistného budou umístěny dle [název] dynamické strategie [číslo]. Žalobce jako pojistník vzal na vědomí, že hodnota podílových jednotek na jeho účtu se pohybuje v závislosti na vývoji kapitálového trhu, pojistitel nemůže výkonnost investic garantovat, investiční riziko plně spočívá na pojistníkovi, pojistník rovněž prohlásil, že si je vědom, že z jeho účtu budou po celou dobu pojištění pravidelně odečítány měsíční poplatky odpovídající pojistnému za sjednaná riziková pojištění a správním nákladům pojistitele. Podrobněji jsou pak poplatky upraveny v čl. I odst. 11 Přehledu poplatků. Poplatky za vedení podílového účtu a jednorázové poplatky jsou definovány 2,5 % z nákupní ceny, poplatek na úhradu počátečních nebo průběžných nákladů definován procentní sazbou v závislosti na délce pojistné doby. Žalobce udělil plnou moc svému zástupci pro zastupování v tomto řízení dne 20. 11. 2024. Na pojistném bylo celkem zaplaceno 232 320 Kč. V období od 6. 1. 2022 do 6. 1. 2025 (podání žaloby) bylo zaplaceno na pojistném celkem 25 x 1 760 Kč, celkem 44 000 Kč, žalobci bylo vyplaceno odkupné ve výši 123 377 Kč na základě vyčíslení ze dne 5. 2. 2024 11. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pojistná smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena, s tím se ale odvolací soud neztotožňuje. Žalobce namítal jednak neplatnost pojistné smlouvy z důvodu její neurčitosti (§ 37 odst. 1 obč. zák.) a krom toho neplatnost smlouvy z důvodu zneužívajících ujednání (§ 55 a násl. obč. zák. potažmo Směrnice Rady EU 93/13/EHS). Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná pojistná smlouva je neplatná pro neurčitost.

12. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Podle § 3036 o.z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

14. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

15. Odvolací soud dospěl k závěru o neplatnosti pojistné smlouvy pro neurčitost z důvodu, že z pojistné smlouvy nelze seznat jaké závazky z ní pro účastníky plynou, ani v pojistné smlouvě, ani v pojistných podmínkách nebyla jasně stanovena výše poplatků, které měly být hrazeny formou strhávání z hodnoty investičního instrumentu, neobsahuje tak všechny nezbytné údaje, aby žalobce byl schopen poznat faktickou výši budoucího pojistného plnění. Neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného a výši počátečních, správních a dalších nákladů, přičemž tento nedostatek nelze odstranit ani výkladem, je opodstatněn závěr o neurčitosti ujednání účastníků o výši kapitálové hodnoty pojištění a pojistného plnění jako podstatných náležitostí pojistné smlouvy o investičním životním pojištění, která má ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. za následek absolutní neplatnost pojistné smlouvy jako celku.

16. Byla-li pojistná smlouva shledána neplatnou pro neurčitost, dle § 37 odst. 1 obč. zák. není již prostor k tomu posuzovat neplatnost pojistné smlouvy z hlediska nepřiměřenosti smluvních ujednání dle § 56 odst. 1 obč. zák., neboť spočívá-li důvod neplatnosti v absenci určitého ujednání nelze takové chybějící ujednání podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2023 sp. zn. 33 Cdo 499/2023).

17. Žalobce navrhl, aby byla položena předběžná otázka SDEU. Odvolací soud důvod k položení předběžné otázky neshledal. Položení této předběžné otázky by nemohlo na rozhodnutí v této věci ničeho změnit, byla-li pojistná smlouva shledána absolutně neplatnou, není třeba, aby byla shledávána opakovaně platnou či neplatnou ještě z dalšího důvodu.

18. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy, neboť dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku na plnění v důsledku promlčení byl nepřiměřeně tvrdým postihem, přičemž takové okolnosti musí být naplněny ve výjimečné intenzitě. Žádné okolnosti, které by svědčily o zneužití námitky promlčení žalovanou ani odvolací soud neshledal. Žalovaná žalobci nikterak nebránila v uplatnění práva u soudu.

19. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

20. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

21. Soud prvního stupně dovodil, že uplatněný nárok by byl promlčen v subjektivní promlčení době dle § 107 odst. 1 obč. zák., s tím, že žalobce se o důvodech neplatnosti smlouvy dozvěděl od počátku smluvního vztahu, nejpozději při předložení rekapitulace investic dne 5. 1. 2018, s tímto se odvolací soud neztotožňuje. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.5.2022 sp. zn. III. ÚS 2127/21 počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 1 obč. zák. jako původních plateb pojistného učiněných na základě neplatné smlouvy, nemůže být bez dalšího určen pouze podle okamžiků uzavření smlouvy a plateb pojistného. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je podstatné, aby stěžovatel vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor vedlejší účastnice obohacuje a to bezdůvodně, musel by přinejmenším tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku.

22. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobce jakkoli pochyboval o platnosti uzavřené pojistné smlouvy, pojistná smlouva skončila ke dni 1. 2. 2024 z důvodu dožití se konce pojištění. Poprvé z jeho strany zazněla námitka neplatnosti pojistné smlouvy v žalobě podané dne 6. 1. 2025. Při neexistenci jiných zjištění je tak nutno usoudit, že o tom, že je se smlouvou něco v nepořádku (je neplatná) začal mít vědomost až v souvislosti s jednáním s právním zástupcem a udělením plné moci dne 20. 11. 2024. Od 20.11.2024 do podání žaloby dne 6. 1. 2025 dvouletá subjektivní promlčecí lhůta neuplynula.

23. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet však tříletá objektivní promlčecí lhůta. Za poslední tři roky před podáním žaloby dne 6. 1. 2025 bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobce za tuto dobu žalované uhradil celkem částku 44 000 Kč, žalovaná naproti tomu žalobci uhradila částku 123 377 Kč. Platby nad tuto dobu jsou promlčeny.

24. Pokud jde o požadavek žalobce aplikovat evropské právo týkající se ochrany spotřebitele před zneužívajícími smluvními ujednáními (tj. směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách), které brání aplikovat vnitrostátní právo stanovující pro žalobu na vydání bezdůvodného obohacení tříletou promlčecí lhůtu běžící ode dne, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení, odvolací soud se ztotožňuje s obranou žalované, že toto právo na posuzovanou věc nedopadá. V posuzované věci je důvodem neplatnosti smlouvy neurčitost podstatných smluvních ujednání, nikoli jejich nepřiměřenost ve smyslu tzv. generální klauzule (čl. 3 odst. 1) směrnice Rady č. 93/13/EHS. Spočívá-li v daném případě neplatnost pojistné smlouvy v absenci určitého podstatného ujednání (resp. v jeho obsahové nedostatečnosti), pak takové neúplné ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. (rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 499/2023 či sp. zn. 33 Cdo 3113/2023), jak správně již dovodil soud prvního stupně. Odvolací soud má za to, že v posuzované věci nejde o případ, kdy Směrnice musí být vykládána tak, že brání použití vnitrostátní právní úpravy týkající se promlčení, neboť se v posuzované věci o porušení Směrnice vůbec nejedná.

25. Ústavní soud se této otázce ostatně věnoval v usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, jehož předmětem byl spor o platnost smlouvy o investičním životním pojištění uzavřené v roce 2012, včetně posouzení souvisejících otázek promlčení. Stran aplikovatelnosti judikatury Soudního dvora EU mající potenciální dopad na počátek běhu objektivní promlčecí lhůty jednoznačně konstatoval, že závěry rozsudku SDEU C-485/19 nejsou ve sporech ze smluv o investičním životním pojištění použitelné. Ústavní soud jasně deklaroval, že „je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu.“ Pojišťovny uzavírající smlouvy o investičním životním pojištění totiž podléhají přísné regulaci [právnická osoba]. Naopak nebankovní úvěrující společnosti žádné takové regulaci nepodléhají. K otázce rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Ústavní soud zdůraznil, že: „nelze ani a priori přijmout výklad, podle něhož účastník smluvního vztahu, který způsobil neplatnost smlouvy, se nemůže úspěšně bránit vznesením námitky promlčení.“ To dle Ústavního soudu platí zejména za situace, kdy klient pojišťovny netvrdil a ani neprokázal existenci smluvního ujednání mezi stranami sporu, které by ho alespoň částečně omezovalo v uplatnění jeho nároků plynoucích z uzavření smlouvy o investičním životním pojištění. Dle závěrů Ústavního soudu tedy námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy jen proto, že tvrzený nárok je dovozován z neplatné smlouvy, a že v případě posuzování počátku běhu objektivní promlčecí lhůty nelze v případech smluv o investičním životním pojištění aplikovat závěry rozsudku SDEU C 485/19. V usnesení ze dne 10. 1. 2024, IV. ÚS 2429/23, Ústavní soud své předchozí závěry potvrdil a aproboval závěr Nejvyššího soudu vyslovený v usnesení ze dne 27. 6. 2023, č. j. 33 Cdo 3579/2022-179, že neplatnost pojistné smlouvy nebyla důsledkem porušení unijních pravidel (nepřiměřené ujednání ve smyslu generální klauzule podle čl. 3 odst. 1 Směrnice), nýbrž šlo o neplatnost a z ní odvozovaný nárok vyplývající z obecných pravidel týkajících se uzavírání smluv (absence určitého ujednání podle § 37 obč. zák., tedy vadu projevu).

26. Citované závěry plně dopadají i na projednávanou věc. Neplatnost pojistné smlouvy o investičním životním pojištění nebyla důsledkem porušení Směrnice není tedy ani vyloučen běh objektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 2 obč. zák.

27. Žaloba byla podána dne 6. 1. 2025. S ohledem na tříletou objektivní promlčecí dobu tak byly promlčeny všechny splátky pojistného učiněné před 6. 1. 2022. Nepromlčena tedy zůstává částka 44 000 Kč, žalovaná žalobci v této době vyplatila 123 377 Kč. Žalovaná tedy žalobci vyplatila více, než činil nepromlčený nárok. Na další plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení již žalobce nárok nemá.

28. Tento závěr přitom není nikterak v rozporu s § 457 obč. zák., který ukládá vrácení bezdůvodného obohacení, nestanoví však pravidlo, jak postupovat. V případě oboustranné povinnosti vrátit si plnění v režimu § 457 obč. zák. jde o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek. Byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, nebo jde-li o plnění, za něž musí být poskytnuta náhrada v penězích (§ 458 odst. 1 obč. zák.), projevuje se specifická povaha ustanovení § 457 obč. zák. i tím, že v soudním řízení o žalobě na vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze nárok na vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. V souladu s těmito pravidly soud postupuje i bez návrhu, respektive bez uskutečnění projevu vůle směřujícího k započtení. Toto nicméně nijak nevylučuje závěr o promlčení žalobou uplatněného nároku v dané věci založený na shora uvedených důvodech. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí § 107 a § 112 obč. zák.

29. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek včetně správného nákladového výroku potvrdil.

30. Výrok II. o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované náleží náhrada nákladů zastoupení advokátem, tj. odměna za dva úkony právní služby po 3 980 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne 18. 11. 2025) a hotové výdaje 2x 450 Kč určené dle § 13 odst. 4 AT, to vše zvýšené o 21 % DPH, celkem tedy 10 721 Kč. Jejich zaplacení uložil odvolací soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

Poučení