16 Co 405/2024 - 155

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Chmelíčka a soudkyň Mgr. Zdeňky Burdové a Mgr. Jitky Stibralové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] se sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. května 2024, č.j. 42C 258/2023-114, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení potvrzuje; ohledně zbývajících [částka] s příslušenstvím se rozsudek mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve výroku III. se rozsudek mění jen tak, že soudní poplatek činí [částka], jinak se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalované byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Žalované byla i uložena povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši [částka] na účet Obvodního soudu pro [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení předmětné částky jako náhrady nemajetkové újmy (satisfakce), která mu vznikla v důsledku dopravní nehody ze dne [datum], při které zahynul jeho syn [Jméno žalobce], nar. [datum], když újma byla způsobena osobou bez pojištění odpovědnosti z provozu dopravních prostředků. Tuto nehodu zavinil [jméno FO], který pozdě večer za snížené viditelnosti řídil osobní automobil značky [název] pod vlivem alkoholu a projížděl v obci [adresa] rychlostí více než 90 km/h a na silnici se střetl se [Jméno žalobce] mladším i jeho kamarádem, přičemž oba v důsledku střetu zemřeli. Náhrada satisfakci po žalované požadoval jako pro osobě, která dle v rozhodné době účinného zák. č. 168/1999 Sb., odpovídá za vzniklou újmu. Žalobce rovněž uváděl, že se svým synem měl mimořádně intenzivní vztahy, bydleli v jedné obci a vídali se téměř denně, trávili spolu i dovolené, když se oba věnovali horolezectví, zemřelý syn i pracoval ve firmě žalobce a žalobce mu již před několika lety i řízení firmy předal. Po žalované požadoval náhradu újmy výzvou z [datum], a to ve výši [částka], sama žalovaná uhradila pouze dne [datum] částku [částka], zbývající částku uhradit odmítla. Kromě částky [částka] žalobce požadoval i úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení rovněž náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukazovala na průběh škodné události tak jak je dopravní nehoda zachycena na videozáznamu, kterým byl proveden důkaz i v [podezřelý výraz] řízení a dále odkazovala i na popis škodní události znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] Zejména odkazovala na skutečnost, že v době nehody zemřelý syn žalobce i jeho kamarád šli středem vozovky, byli pod vlivem alkoholu a dle žalované jejich stav lze již označit jako těžkou opilost. Přitom, jak vyplývá z kamerového záznamu oba vůz [název] uvidělio již 5 sekund před srážkou. Reagovali, ale pouze tak, že proti němu otočili značku zákaz vjezdu, kterou s sebou nesli. Dle žalované bylo jejich jednání extrémně nezodpovědné a hazardní, je tak dána jejich spoluvina na vzniklé újmě a plnění poskytnuté žalovanou této situaci odpovídá. [právnická osoba] řízení soud provedl důkaz spisem Okresního soudu v [adresa] sp.zn. [spisová značka] a v řízení vypracovaným znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] a dále i výslechem žalobce a jeho dětí [jméno FO] a [jméno FO].

5. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp.zn. [spisová značka] – soud zjistil, že [jméno FO] nar. [datum] byl uznán vinným, že vlastním automobilem [název] po konzumaci alkoholických nápojů u horního parkoviště u hlavního vchodu [název] rychlostí nejméně 83 km porazil uprostřed komunikace stojící chodce [jméno FO] a [Jméno žalobce], kteří v důsledku střetu s vozidlem následně zemřeli, přičemž [jméno FO] po střetu s chodci v jízdě pokračoval až do obce [adresa], kde vozidlo zanechal, [jméno FO] a [Jméno žalobce] neposkytl jakoukoliv rychlou pomoc. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let do věznice s ostrahou, byl mu uložen i na 8 let zákaz řízení všech motorových vozidel a trest propadnutí předmětného motorového vozidla. Rovněž soud rozhodl, že [jméno FO] je povinen uhradit [Jméno žalobce] (zde žalobci) částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy s tím, že při rozhodnutí o výši částky dovodil, spoluzavinění poškozeného [Jméno žalobce] mladšího ve výši 25 %. V řízení bylo zjištěno, že [jméno FO] již v minulosti způsobil dopravní nehody, dne [datum] v důsledku nepozornosti při couvání i zavinil smrt další osoby a byl za to odsouzen. V době nynější nehody měl i zákaz řízení motorových vozidel, řidičské oprávnění mu bylo od roku 2009 blokováno 14× a řidičský průkaz zadržen 5×. Ze znaleckého posudku i [tituly před jménem] [jméno FO] i soud I. stupně zjistil, že [jméno FO] při nehodě musel jet rychlostí 90-96 km/h navíc při předpokládané viditelnosti 3 sekundy nereagoval. Pokud by se pohyboval rychlostí 50 km/h, bylo možno střet odvrátit i při opožděné reakci škůdce. Rovněž poškozené osoby měly dostatek času, aby opustily koridor pohybu vozidla. V případě poškozeného syna žalobce bylo zjištěno 1,91 promile alkoholu v krvi.

6. Výslechem žalobce i obou jeho dětí dále soud I. stupně zjistil, že žalobce měl se synem velmi blízké vztahy, od dětství jezdili společně na dovolené, syn žalobce pracoval i v rodinné firmě, jejíž řízení před 13 lety i žalobce synovi předal. Přesto žalobce nadále do firmy docházel, se synem se vídali prakticky denně, byli spolu o práci, ale i o víkendech, o dovolených jezdili zejména na skály, před nehodou byli spolu v [země] na feratě. Sám žalobce vypověděl, že se s nehodou dosud nedokázal vyrovnat, jeho obě děti vypověděly, že otec se po nehodě povahově změnil, zejména se nedokáže z ničeho pořádně radovat, s psychickými potížemi se ale neléčí.

7. Takto zjištěný skutkový stav hodnotil soud I. stupně po stránce právní dle § 2951 a § 2959 zák. č. 89/2012 Sb. – občanského zákoníku (dále jen o.z.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Vzal za prokázané, že [jméno FO] jako osoba bez pojištění odpovědnosti, se zákazem řízení a navíc pod vlivem alkoholu (odhad 0,83 promile alkoholu) vůzem Volkswagen Golf srazil syna žalobce. Ten utrpěl [podezřelý výraz] a zemřel při leteckém [podezřelý výraz]. Za této situace je za vzniklou škodu dána odpovědnost [právnická osoba], a to § 24 odst. 2 písm. b/ zák. č. 168/1999 Sb. Dále soud I. stupně i dovodil, že nárok na zaplacení satisfakce dle § 2959 o.z. je dán i v žalobou uplatňovaném rozsahu. V souladu s argumentací žaloby i rozsudku [podezřelý výraz] v [adresa] č.j. [spisová značka] odkázal na ustálenou judikaturu (zejména rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí jako Rc 85/2019), dle něhož v případě nejbližších osob poškozeného je základem pro poskytnutí satisfakce dle § 2959 o.z. dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Konstatoval, že průměrná hrubá mzda pro rok 2021 byla ve výši [částka], základní částka satisfakce pak v případě rodiče zemřelého činí částku [částka]. Soud I. stupně nicméně zohlednil, že v dané věci byly vztahy mezi zemřelým a žalobcem (jeho otcem) mimořádně dobré, stýkali se prakticky denně, trávili spolu dovolené a žalobce také svému synovi předal řízení firmy. Za této situace shodně jako [podezřelý výraz] dovodil, že je namístě tuto satisfakci zvýšit o 50 %.

8. Další okolností, kterou soud I. stupně hodnotil bylo spoluzavinění poškozeného na vzniklé škodě, i zde se soud I. stupně ztotožnil s trestním rozsudkem Okresního soudu v [adresa], když toto spoluzavinění hodnotil včas 25%. Soud I. stupně přitom zohlednil částku [částka], která byla poskytnuta žalovanou žalobci ještě před tímto řízením a to v únoru 2023 a dále částku [částka], která byla poskytnuta po zahájení řízení. Rozdíl činí žalobcem požadovaných [částka], soud I. stupně, tedy že žalované uložil tuto částku zaplatit, a to se zákonným úrokem z prodlení, který uvedl ve výroku svého rozsudku.

9. O nákladech řízení rozhodl soud prvého stupně dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) když v řízení úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů v plné výši a její výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku.

10. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítala, že soudem I. stupně stanovená míra spoluzavinění na žalobce je nepřiměřeně nízká. Odkazovala přitom na kamerový záznam i znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], dle něhož šel syn žalobců a jeho kamarád [jméno FO] okolo 21:52h, tedy za tmy po silnici v obci [adresa] přibližně ve středu komunikace a jejich chůze byla značně nejistá evidentně vlivem požitého alkoholu, když oba spatřili světla vozidla, jež k nim přijíždělo v protisměru jejich pohybu, zbývalo v tomto okamžiku do střetu přibližně 5 sekund a vozidlo škůdce se nacházelo asi 120 m od nich. Chodci věděli o blížícím se vozidle, přesto ale dále stáli uprostřed vozovky, tedy v koridoru přijíždějícího vozidla a jejich jedinou reakcí na vozidlo bylo to, že před sebe postavil dopravní značku, kterou jeden z nich nesl. Jednání zemřelého syna žalobce tak bylo dle odvolatelky extrémně nezodpovědné, svým jednáním porušil ustanovení § 53 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. (zákon o silničním provozu), dle něhož musí užívat především chodníků nebo stezky pro chodce. Pokud by syn žalobce ustoupil k chodníku, na což měl dostatek času, ke škodě by nedošlo. Jsou tak dle odvolatele splněny podmínky § 2918 o.z. pro poměrné snížení škody, neboť škoda nastala také následkem okolností, které se přičítají poškozenému. Spoluzavinění v rozsahu pouhých 25 % pak odvolatelka považuje za nepřiměřeně nízké, odkazovala na rozsudky zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka], kde bylo shledáno spoluzavinění opilého chodce v rozsahu 50 %, i na rozsudek sp.zn. [spisová značka], kdy bylo shledáno spoluzavinění poškozeného dokonce v míře 70 %. Odvolatelka rovněž i s odkazem na závěry nálezu Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 3456/2015 uváděla, že výrok o povinnosti k náhradě újmy z adhezního řízení je v plném rozsahu závazný pouze pro stěžovatele jako pojištěného škůdce a nikoliv již pro pojistitele, neboť ten nebyl účastníkem adhezního řízení. Sama odvolatelka považovala za odpovídající, aby v dané věci bylo stanoveno spoluzavinění poškozeného v rozsahu 40 %, stejně tak nesouhlasila s navýšením základní částky satisfakce s tím, že nebyly uvedeny srovnatelné rozsudky. Odvoláním napadla odvolatelka i výrok o nákladech, odkazovala přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž v těchto případech je namístě vycházet za užití § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu z odměny ve výši [částka] za 1 úkon, nesouhlasila rovněž s počtem úkonů právní služby zpochybnila písemná podání z [datum], [datum] a [datum], která měla být sepsána jen z toho důvodu, že žalobce neuvedl všechna potřebná tvrzení a neoznačil řádně důkazy již v žalobě. Rovněž namítala, že chybně, a to v rozporu s položkou 3 sazebníku – přílohy k zák. č. 549/1991 Sb. byl vyměřen i soudní poplatek, který v dané věci správně činil [částka]. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žaloba zamítá, žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů a dále rovněž tak, že žalované nebude uložena povinnost zaplatit soudní poplatek.

11. Žalobce ve svém vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného, a to v plném rozsahu. Zdůrazňoval, že dle znaleckého posudku, jel škůdce obcí rychlostí v rozmezí 90-96 km/h a navíc tři sekundy nereagoval na dopravní značku umístěnou před chodci, kterou musel prokazatelně vidět. V okamžiku dopravní nehody pak byl pod vlivem alkoholu, když se dle zjištění [podezřelý výraz] soudu mělo v jeho krvi nacházet 0,15-0,36 promile alkoholu. Rovněž uváděl, že řidič měl ke dni dopravní nehody uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel. V minulosti se dopustil také velkého množství přestupků a trestných činů v souvislosti s řízením motorových vozidel, zákaz řízení motorových vozidel měl uložen celkem [hodnota]×, dle rejstříku trestů byl trestán celkem [hodnota]× a 9× mu byl uložen trest v podobě zákazu řízení motorových vozidel, navíc již v minulosti usmrtil v souvislosti s řízením motorového vozidla chodkyni. Dle žalobce obě rozhodnutí zdejšího soudu zmíněná odvolatelkou nejsou přiléhavá, zejména v obou případech nebyl řidič pod vlivem alkoholu a nebylo zjištěno jiné porušení povinností než to, že se řidič plně nevěnoval řízení. V dané věci soud I. stupně tedy správně dovodil míru spoluúčasti ve výši 25 %, rovněž správně vyšel i z [podezřelý výraz] rozsudku. Jím sice civilní soud není vázán ale dle § 135 odst. 2 o.s.ř. z tohoto rozhodnutí vychází, důvody pro jiný závěr, než závěr učiněný v [podezřelý výraz] řízení, nejsou dány. Stejně tak dle žalobce bylo zcela dostatečně odůvodněno navýšení základní částky satisfakce v rozsudku soudu I. stupně. Ohledně výše nákladů pak žalobce odkazoval na judikaturu Ústavního soudu (např nálezy sp.zn. IV ÚS 1788/23, II ÚS 3192/23 či IV ÚS 1788/23), dle níž je potřeba při určení tarifní hodnoty vycházet z částky vyplaceného plnění.

12. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o o.s.ř., když i řízení dále za užití § 213 odst. 2 a 3 o.s.ř., doplnil tak, že zčásti dokazování zopakoval, dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci.

13. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], odvolací soud zjistil, že tuto společnost založil (původně jako veřejnou obchodní společnost) žalobce spolu se [jméno FO], nar. [datum] již [datum]. Syn žalobce [Jméno žalobce] nar. [datum] se stal ke dni [datum] jednatelem této společnosti, tato jeho funkce byla vymazána [datum]. Zároveň se i k [datum] stal vedle žalobce a [jméno FO] ke dni [datum] společníkem této společnosti, vymazán byl [datum]. Následně se staly podílníky jeho pozůstalá manželka [jméno FO] [právnická osoba] [jméno FO] a [jméno FO].

14. Z veřejně přístupných údajů [právnická osoba] ([podezřelý výraz]), odvolací soud zjistil, že průměrný měsíční hrubý nominální mzdu přepočtený na počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2021 byl ve skutečnosti ve výši [částka].

15. Z předžalobní výzvy z [datum] odvolací soud zjistil, že touto výzvou, dle identifikace datové zprávy doručené dne [datum] žalobce žalovanou vyzval k úhradě částky [částka] a svůj nárok i podrobně odůvodnil.

16. Odvolací soud i opakoval důkaz znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] Č. [číslo], z něj zjistil, že oba chodci, včetně syna poškozeného zjevně zaregistrovali vozidlo [název] nejpozději v čase časem 4,6 sekundy před střetem, v té době se vozidlo nacházelo při rychlosti 90-96 km v hodině ve vzdálenosti 115-123 m od místa střetu. Chodci otočili dopravní značku správnou stranou směrem k vozidlu v čase 2,8 sekundy před střetem, v té době se toto vozidlo při rychlosti 90-96 km v hodině nacházelo ve vzdálenosti 70-75 m od místa střetu. Počátek reakce řidiče vozidla [název] na dopravní značku, případně chodce lze dle brzdné drahy dovodit v čase 1,5 sekundy před střetem, kdy se při rychlosti 90-96 km v hodině vozidlo Volkswagen nacházelo ve vzdálenosti 37-40 m od místa střetu. Znalec konstatoval, že při stanovené rychlosti vozidla 90-96 km v hodině by řidič zastavil na dráze 77-86 m, v této vzdálenosti se nacházel přibližně 3,1 sekundy před střetem, v té době chodci právě otáčeli dopravní značku správnou stranu k vozidlu Volkswagen. Pokud by řidič reagoval na tento děj, pak by mohl odvrátit střet zastavením před místem střetu. Pokud by řidič vozidla Volkswagen jel rychlostí 50 km mohl zastavit před střetem i tehdy, pokud by na chodce a dopravní značku začal reagovat v době 1,5 sekundy před střetem (jako v realitě), neboť 1,5 sekundy před střetem se vozidlo nacházelo ve vzdálenosti 37-40 m od chodců.

17. Rozsudkem zdejšího soudu č.j. [spisová značka] z [datum] byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně, kterým tento soud rozhodl, že nárok žalobce náhradu škody je co do 50 % základu po právu. Tento mezitímní rozsudek vydal soud za situace, kdy byl žalobce nalezen na silnici druhé třídy po závažných zraněních, které byly zjevně způsobeny střetem s motorovým vozidlem. Žalobce byl těžce opilý po nalezení mu byla naměřena opilost ve výši 3 promile, při střetu jí měl zjevně ještě vyšší a na okolnosti střetu si nepamatoval. V případě věci, o nichž rozhodoval zdejší soud svým rozsudkem č.j. [spisová značka] 17 ze dne [datum], bylo shledáno rovněž padesátiprocentní spoluzavinění na vzniklé škodě poškozeného, neboť byl účasten natáčení, kdy mělo před kamerou projet bojové vozidlo pěchoty, žalobce ale nedodrželo pokyn, jímž byli všichni neúčinkující poslání za kameru do bezpečné vzdálenosti, ale zůstal u vozidla BV transportér, do kterého velkými písmeny BVP narazilo a následně vznikla škoda žalobci.

18. Po takto doplněném dokazování odvolací soud shodně jako soud I. stupně uvádí, že řidič [jméno FO] svým jednáním, kdy řídil dne [datum] okolo 22 hodiny svůj vůz Volkswagen Golf pod vlivem alkoholu v obci rychlostí 96 km/h a navíc i se dostatečně nevěnoval řízení a měl vyslovený zákaz řízení motorových vozidel, porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. b), § 5 odst. 2 písm. b) a § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Toto jeho porušení zákonných povinností je pak v příčinné souvislosti s úmrtím syna žalobce, a tedy i vznikem újmy u žalobce. Je tak dána jeho odpovědnost za škodu dle § 2927 o.z., žádný liberační důvod ve smyslu § 2927 odst. 2 o.z. nelze v dané věci dovodit.

19. Za situace, kdy vůz Volkswagen Golf řídila osoba bez pojištění odpovědnosti a provoz vozidla byl podmíněn tímto pojištěním je osobou odpovědnou za vzniklou újmu jako pojistitel žalovaná (§ 2861 o.z. a § 24 odst. 2 písm. b) a § 9 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozhodném znění).

20. V dané věci ale porušil své povinnosti chodce dle § 53 zákona o silničním provozu i syn žalobce, když v době střetu se nacházel ve středu vozovky a neužil chodníku. Dále dokonce ze středu vozovky neuhnul ani tehdy, když vozidlo zaregistroval, pouze se svým kamarádem zvedl proti vozidlu značku zákaz vjezdu. Je tedy namístě dovodit, že k jeho střetu s vozidlem došlo i následkem okolností na straně syna žalobce a je tedy namístě povinnost k náhradě újmy poměrně snížit (§ 2918 o.z.).

21. Dále odvolací soud shodně jako soud I. stupně uvádí, že v tomto řízení není vázán závěrem vysloveným v rozsudku Okresního soudu v [adresa] sp.zn. [spisová značka], dle něhož je podíl syna žalobce na vzniklé škodě v rozsahu 25 % za (§ 135 o.s.ř.). Navíc ani žalovaná nebyla účastníkem tohoto řízení a pro ni tedy toto rozhodnutí o podílu syna žalobce na škodě není závazné. Proto i odvolací soud zčásti opakoval dokazování k okolnostem vzniku újmy, které byly zjišťovány i v [podezřelý výraz] řízení (viz nálezy ÚS sp.zn. I ÚS 1424/09 či II ÚS 46/10). Ohledně poměrů, v němž se syn žalobce podílel na vzniklé škodě, pak dospěl k poněkud jinému závěru.

22. Odvolacím námitkám lze přisvědčit v tom, že v případě, kdy došlo k dopravní nehodě, kdy poškozeným byl opilý chodec, který vrávoral a po silnici a u řidiče nebylo shledáno jiné porušení povinnosti než jeho obecné povinnosti plně se věnovat řízení vozidla (§ 5 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb.), zpravidla soudní praxe vychází z vyššího podílu chodce na vzniklé škodě, a to okolo 50 % (odvolatelem zmíněný rozsudek zdejšího soudu [spisová značka], dále např. usnesení NS sp.zn. [spisová značka] dovodilo spoluvinu 40%). Konečná úvaha, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí ale vždy od okolností konkrétního případu a porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného. Vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je tak zpravidla vyloučeno (usnesení NS sp.zn. [spisová značka]). V každém případě je tak v namístě posuzovat konkrétní okolnosti případů, včetně toho, čím se od sebe liší. Na základě tohoto posouzení je činěn konečný závěr o podílů účastníků nehody na vzniklé škodě.

23. V dané věci chování syna žalobce nesporně bylo okolností, která se na vzniku škody podílela. Stav syna žalobce, tedy necelá 2 promile alkoholu v krvi, nelze označit jako těžkou opilost, nicméně lze souhlasit s odvolatelem, že syn žalobce vozidlo [název] viděl a měl dost času ustoupit na chodník, což neučinil a na jeho chování měl alkohol zřejmě vliv. Nicméně podíl řidiče [název] byl i tak dle odvolacího soudu vyšší než nyní žalovanou akceptovaných 40 %, zároveň ale odvolací soud má za to, že podíl 25% je příliš nízký.

24. Za prvé řidič [jméno FO] vůbec neměl motorové vozidlo řídit, když měl vysloven zákaz řízení motorových vozidel. Dle odvolacího soudu jsou pak pro posouzení míry podílu na vzniklé újmě dále rozhodná zjištění učiněná ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], která znalec činil i s využitím kamerového záznamu zachycujícího dopravní nehodu. Znalec především poukázal na to, že i pokud by znalec [jméno FO] nereagoval na chodce opožděně (zřejmě i a pod vlivem alkoholu), ale reagoval by včas, tj. cca 3 sekundy před střetem, což mohl učinit s ohledem na vztyčenou značku, byl by schopen před střetem zabrzdit, i kdyby jel obcí zjištěnou rychlostí 90-96 km/h. Na druhé straně, pokud by řidič jel pod vlivem alkoholu a reagoval by opožděně, jako v realitě, cca 1,5 sekundy před střetem byl by při povolené rychlostí do 50 km/h, rovněž schopen před střetem zabrzdit. Na straně řidiče tak došlo k několikanásobnému porušení jeho povinností, pokud by alespoň jednu zákonem uloženou povinnost dodržel, zřejmě by ke střetu nedošlo. Rovněž lze pro úplnost poukázat na obecně známou skutečnost, že obec [adresa] je v rekreační oblasti, a i tato skutečnost měla řidiče [název] vést k opatrné jízdě. Odvolací soud tedy všechny výše uvedené skutečnosti zhodnotil a na jejich základě dospěl k závěru, že podíl syna žalobce na způsobené újmě je za užití § 2918 o.z. namístě stanovit ve výši 30 %. 25. [adresa] občanský zákoník – od [datum] účinný zák. č.89/2012 Sb. - rozšířil v § 2959 právo na náhradu nemajetkové újmy (satisfakce) o další skutkovou podstatu. Dle tohoto zákonného ustanovení při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce [podezřelý výraz], rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výše náhrady takto určit stanoví se podle zásady slušnosti.

26. Judikatura pak tuto úpravu precizovala nejprve v zásadním rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] (publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí jako Rc 85/2019) a dále i ve speciálních případech. Kritéria uvedená v tomto rozhodnutí je pak třeba aplikovat jen jako vodítko, vždy je namístě zhodnotit okolnosti konkrétního případu, zejména, zda odůvodňují odchylku od obecných judikatorních zásad (nález Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 1764/2019). Rozhodným kritériem dle judikatury je pak zejména vztah poškozeného se zemřelým, včetně případné existenční závislosti, dále i postih škůdce a i jeho postoj ke škodní události i míra jeho zavinění.

27. Odvolací soud se zde zcela ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, které žalobce nezpochybnil, že podmínky pro zvýšení základní částky satisfakce, která dle Rc 85/2019 představuje dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční mzdy přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství v roce předcházejícím vzniku škody, jsou v dané věci splněny. V řízení byl prokázán mimořádně dobrý vztah mezi žalobcem a jeho synem, žili v jedné obci pravidelně (prakticky denně) se stýkali, měli společné zájmy (horskou turistiku, horolezectví) a jako širší rodina trávili společně i dovolené. Kromě citové ztráty, se kterou se žalobce musí vyrovnávat, je i významné, že žalobce po smrti syna musel znovu převzít řízení obchodní společnosti, které již v roce 2014 po dosažení svého důchodového věku předal zemřelému synovi. Navíc lze konstatovat, že škůdce po smrti syna žalobce projevil svou lítost jen zcela formálně a nevěrohodně. Za této situace je navýšení základní částky o 50 % zcela odůvodněné.

28. Jak výše uvedeno průměrná hrubá mzda v roce 2021 činila [částka], její dvacetinásobek představuje částku [částka], při zohlednění snížení o míru spoluúčasti (x 0,7) a naopak při zvýšení, daném zohledněním o judikaturní kritéria (x 1,5) činí nárok žalobce částku [částka]. Na tuto částku bylo ještě před žalobou plněno žalovanou [částka], po uplynutí výzvy k plnění dnem [datum] byla dne [datum] plněna další částka [částka]. Žaloba je tak důvodná ohledně částky [částka] (803 817 – 480 000) a v této části odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako správný potvrdil. Ohledně zbývající částky [částka] ([částka]) odvolací soud dle § 220 o.s.ž. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

29. Protože žalovaná se vůči žalobci ocitla splněním svého závazku dle § 2959 o.z. v prodlení, a to ohledně částky [částka] již za dobu od [datum], kdy uplynula lhůta k plnění stanovená ve výzvě, a to do dne [datum] následujícího po dni, kdy byla plněna částka [částka] a ohledně zbývající částky [částka] je nadále v prodlení od [datum], přiznal odvolací soud žalobci dle § 1968 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i úrok z prodlení, a to ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro prvý den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšený o 8 procentních bodů. S ohledem na změnu rozsudku rozhodl odvolací soud za užití § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. nově i o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

30. Odvolací soud dospěl k jinému závěru než soud I. stupně ve vztahu k podílu syna žalobce na újmě vzniklé žalobci, v tomto případě se jedná o právní závěr o důvodnosti základu nároku, nikoli o úvahu o výši plnění, proto je v dané věci namístě aplikovat na rozhodnutí o nákladech ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a nikoliv úst § 142 odst. 3 o.s.ř. Lze jen dodat, že ve vztahu k úvahové části rozhodnutí o výši přiznané částky na základě kritérií uvedených v Rc 85/2019, odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně. Přiznaná částka [částka] činí 85,3 %, zamítnutá částka [částka] činí 14,7 %, celkový úspěch žalobce ve věci tak činí 70,6 % (85,3 -14,7) a tyto účelně vynaložené náklady bylo také žalované uloženo nahradit žalobci.

31. I odvolacímu soudu je známa rozdílná judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se výše odměny v případě stanovení satisfakce za nemajetkovou újmu. Jakkoliv lze přiznat relevanci i argumentům Nejvyššího soudu, je při rozhodnutí o nákladech namístě vyjít ze závěrů Ústavního soudu, které jsou již obsahem jeho ustálené judikatury (např. nálezy sp.zn. I ÚS 3362/22 či II ÚS 3192/23), když Ústavní soud sice není součástí soustavy obecných soudů, ale je vrcholným soudním orgánem a jeho nálezy jsou obecně závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy). Při rozhodování o výši odměny za jednotlivý úkon, tak i odvolací soud vyšel z výše přiznaného plnění, kromě závaznosti závěrů obsažených v nálezech Ústavního soudu ČR, má relevanci argument vyšší složitostí těchto sporů a koneckonců i minulá soudní praxe u jiných nároků na nemajetkovou újmu (bolestné, ztížení společenského uplatnění), kdy soudy rovněž při rozhodnutí o nákladech vycházely z přiznaného plnění.

32. Ve vztahu k namítaným konkrétním úkonům shledal odvolací soud jako neúčelné pouze krátké vyjádření z [datum], které stručně doplňovalo vyjádření předchozí a mohlo být tedy obsahem tohoto již předchozího vyjádření ze [datum]. Z přiznané částky [částka] činí odměna za 1 úkon [částka] (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif, dále jen AT), v řízení bylo učiněno 9 úkonů před soudem I. stupně a 2 úkony v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), odměna tak činí [částka]. Ke každému z úkonů je namístě ještě připočítat paušální náhradu ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 a AT), celkem tedy částku [částka], dále jsou náklady tvořeny i cestovným před soudem I. stupně ve výši [částka], náhradou za promeškaný čas ve výši [částka] – zde odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Právnímu zástupci žalobce vznikly náklady s účastí u odvolacího soudu za cestu vozem Chrysler Crossfire ve výši [částka] a 10 paušálních náhrad po [částka] za promeškaný čas (§ 137 odst. 1 o.s.ř., § 14 AT. Celkové náklady žalobce tak činí [částka] s připočtením náhrady DPH ve výši 21 %, jíž je právní zástupce žalobce plátcem, to činí [částka]. Žalobce byl ale úspěšný jen v rozsahu 70,6 %, vznikl mu tedy nárok na náhradu nákladů ve výši [částka] a tuto částku bylo také žalované za užití § 149 odst. 1 o.s.ř. uloženo zaplatit na účet právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

33. Důvodným shledal dovolací soud odvolání žalované do rozhodnutí o výši soudního poplatku, když dle položky 3 sazebníku poplatků – přílohy k zák. č. 549/1991 Sb. v těchto případech činí soudní poplatek 1 % z žalované částky, v dané věci tedy [částka] a odvolací soud tedy dle § 220 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně takto změnil, jina ho v tomto výroku dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Poučení o dovolání:

Poučení