42 C 258/2023 - 114

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Radovanem Kulhánkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 371 378 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 371 378 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 451 378 Kč od 6. 5. 2023 do 13. 6. 2023 a ve výši 15 % ročně z částky 371 378 kč od 14. 6. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 140 226,90 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku částku ve výši 18 569 Kč, a to ve prospěch účtu Obvodního soudu pro Prahu 4 do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované domáhal v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, jakožto nároku na odčinění jeho duševních útrap dle ustanovení § 2959 o.z., neboť je pozůstalou osobou blízkou po zesnulém [Jméno žalobce], který zemřel v důsledku dopravní nehody ze dne 22.8.2022. Zesnulý byl synem žalobce, když dne 22.8.2022 [jméno FO] nar. [datum], trval bytem [adresa], konzumoval alkohol, načež přestože se v jeho krvi nacházelo 0,16-0,36 alkoholu řídil osobní automobil značky [podezřelý výraz] [Anonymizováno], RZ: [SPZ], a v důsledku porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. b), § 5 odst. 2 písmeno b), a § 18 odst. 1 a 4 zákona č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v obci [adresa] na silnici III. třídy č. [hodnota] u horního parkoviště [Anonymizováno] v rychlosti nejméně 83 km/h porazil uprostřed komunikace stojící chodce [jméno FO], narozeného [datum], a [Jméno žalobce], narozeného [datum], přičemž [Jméno žalobce] utrpěl v důsledku střetu s vozidlem těžká traumatická zranění, a to těžká zranění hlavy (zhmoždění mozku při zlomeninách kostí lebky), nitrobřišních a nitrohrudních (zlomenin žeber) orgánů, kosti pánve a levé dolní končetiny a zemřel při leteckém transportu do nemocnice v důsledku krvácivého šoku. [jméno FO] bezprostředně po střetu s chodci v jízdě pokračoval až do obce [adresa], kde vozidlo zanechal, přičemž aniž by mu v tom cokoliv bránilo, poté co jako řidič předmětného osobního vozidla porazil chodce, vozidlo úplně nezastavil a nepřesvědčil se o rozsahu jejich poranění, rovněž jim nepřivolal rychlou zdravotnickou pomoc, když disponoval funkčním mobilním telefonem, přičemž jim rovněž neposkytl jakoukoli rychlou pomoc spočívající ve zjištění a udržení základních životních funkci, a namísto toho z místa nehody ujel, ačkoliv mu ze všech okolností muselo být zřejmé, že vozidlem porazil chodce a v důsledku tohoto nárazu z obecné lidské zkušenosti musel vědět, že je přinejmenším i vážně zranil. Rovněž je třeba zdůraznit, že řidič předmětného motorového vozidla toto vozidlo řídil, přestože měl ke dni nehody uložený trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel. Žalobce uvedl, že v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“), musí být každé vozidlo zapsané v registru silničních vozidel povinně pojištěno pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla v souladu s § 6 zák. č. 168/1999 Sb. zahrnuje co do rozsahu mj. náhradu: - způsobené újmy vzniklé ublížením na zdraví nebo usmrcením, - účelně vynaložených nákladů a způsobené škody vzniklé poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škody vzniklé odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat - ušlého zisku - účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování výše uvedených nároků. V případě že je vozidlo zapsané v registru silničních vozidel provozováno bez povinného pojištění pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla podle zák. č. 168/1999 Sb., a je takto nepojištěným vozidlem způsobena škoda či újma, tak podle § 24 odst. 2 písm. B) zák č. 168/1999n Sb. poskytuje [Jméno žalované] z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem tuzemského vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle zák. č. 168/1999 SB. Poškozený má přitom právo uplatnit nárok na plnění podle § 24 odst. 2 písm. B) proti [právnická osoba] za stejných podmínek, za nichž by mohl uplatnit nárok na plnění proti pojistiteli. USt. § 24 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. dále říká, že [právnická osoba] poskytuje poškozenému plnění podle odst. 2 tohoto ustanovení za stejných podmínek, jako poskytuje pojistné plnění pojistitel. Vzhledem k tomu, že k předmětnému motorovému vozidlu nebylo ke dni 22. 8. 2022 sjednáno povinné pojištění pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, žalobce uplatnil dne 23. 1. 2023 svůj nárok na odčinění duševních útrap dle § 2959 občanského zákoníku za žalovanou, která je dle § 24 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb. povinna k náhradě jeho nároku. Žalobce uplatnil za žalovanou svůj nárok ve výši 1.059.492,- Kč. Nárok žalobce na odčinění jeho duševních útrap dle § 2959 občanského zákoníku byl žalobcem dne 6. 2. 2023 připojen ve smyslu ust. § 43 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) také do trestního řízení vedeném proti řidiči motorového vozidla zn. [podezřelý výraz] [Anonymizováno], RZ: [SPZ], [jméno FO]. Soudem příslušným k vedení trestního řízení proti řidiči předmětného motorového vozidla byl Okresní soud v Náchodě. Žalobcem byla do tohoto trestního řízení připojena částka ve výši 1.135.170,- Kč. Na základě uplatnění nároku na odčinění duševních útrap dle § 2959 občanského zákoníku za žalovanou byla ze strany žalované vyplacena na tomto nároku částka ve výši 400.000,- Kč, přičemž toto žalovaná žalobci sdělila přípisem ze dne 14. 2. 2023. Vyplacená částka představovala 50 % plnění, jehož výši stanovila žalovaná, kdy žalovaná přistoupila k úhradě ve výši pouze 50 % z důvodu možného spoluzavinění zesnulého na vzniku dopravní nehody, přičemž žalovaná sdělila, že definitivní poměr účasti na nehodě jednotlivých účastníků bude možné stanovit až na základě závěrů dokazování v trestním řízení, objasnění okolností dané události a vydání pravomocného konečného rozhodnutí. Okresní soud v Náchodě, u kterého bylo vedeno předmětné trestní řízení pod sp. zn. [spisová značka], vydal dne 22. 3. 2023 rozsudek, a to pod č. j. [spisová značka], kterým byl [jméno FO], řidič automobilu zn. [podezřelý výraz] [Anonymizováno], RZ: [SPZ], shledán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 trestního zákoníku. V tomto rozsudku byla obžalovanému, [jméno FO], dále uložena povinnost uhradit poškozeným náhradu škody a nemajetkové újmy, přičemž žalobci byla přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 451.378,- Kč. V odůvodnění svého rozsudku Okresní soud v Náchodě uzavřel, že spoluvina chodců na vzniku dopravní nehody je pouze 25%, přičemž při výpočtu náhrady nemajetkové újmy přiznané poškozeným, a tedy i žalobci, postupoval tak, že od částky připojené do trestního řízení odečetl spoluvinu chodců ve výši 25%, a od výsledné částky dále odečetl plnění poskytnuté na nárok poškozených žalovanou. S ohledem na skutečnost, že je žalovaná dle § 24 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb. povinna k náhradě plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle zák. č. 168/1999 Sb., požadoval žalobce po žalované výzvou ze dne 28. 4. 2023 úhradu částky přiznané rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 3. 2023, č. j. [spisová značka], ve výši 451.378,- Kč. Žalovaná však nepřistoupila k úhradě celé částky přiznané rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 3. 2023, č.j. [spisová značka], ale teprve v reakci na předžalobní výzvu zaslanou žalobcem dne 5. 6. 2023 přistoupila k výplatě na nárok žalobce ve výši 80.000,- Kč. K dnešnímu dni tedy nebyla ze strany žalované poskytnuta náhrada nemajetkové újmy přiznaná Okresním soudem v Náchodě ve výši 371.378,- Kč. Žalobce se proto touto žalobou domáhá uhrazení částky ve výši 371.378,- Kč, tedy částky přiznané žalobci rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 3. 2023, č. j. [spisová značka], ve výši 451.378,- Kč po odečtení částky 80.000,- Kč poskytnuté ze strany žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila ani přes výzvu žalovanou částku, ač tak v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 zák. 168/1999 Sb. byla povinna, a to v plném rozsahu, nezbylo žalobci nic jiného než se žalobou obrátit na soud.

2. Po poučení dle ustanovení § 118a, odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobce doplnil žalobní tvrzení týkající se výpočtu psychické újmy a odůvodnění výše této újmy s tím, že měl se svým synem, zesnulým [Jméno žalobce], velmi blízký vztah. Žalobce se se zesnulým vídal prakticky denně, přičemž pokud se neviděli osobně, tak byli v častém telefonickém kontaktu. Žalobce se zesnulým trávil značné množství času nejen pracovně, ale také v rámci trávení jeho volného času. Žalobce se svou manželkou společně založili společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], přičemž v této společnosti zesnulý pracoval od ukončení střední školy, kdy byl prvním zaměstnancem této společnosti. Zesnulý v rodinné společnosti pracoval více než dvacet let, kdy prošel každou pozicí ve firmě, přičemž poté vedení společnosti od žalobce a jeho manželky, matky zesnulého, převzal, jelikož tito se rozhodli jít do důchodu. Zesnulý rodinnou společnost vedl až do jeho smrti. V důsledku smrti zesnulého se musel žalobce z důchodu vrátit do vedení společnosti. V důsledku dopravní nehody se tak musel žalobce nejenže vyrovnat se smrtí svého syna, ale rovněž se musel ze dne na den vrátit do rodinné společnosti, která byla naráz bez vedení, přičemž se snažil, aby nepřišlo mnohaleté úsilí žalobce a jeho manželky, ale také zesnulého, vniveč. Žalobce se svým synem trávil také svůj volný čas. Když byl zesnulý ještě dítě, tak často společně jezdili hlavně na výlety do přírody, kdy jezdili zejména na túry nebo stanovat. Když byl poté zesnulý dospělý, tak společně chodili lézt po skalách, podnikali pěší turistiku nebo společně jezdili na výstupy, a to buď sami dva, nebo také s manželkou žalobce, [jméno FO], či se synem zesnulého, [jméno FO]. Žalobce se zesnulým trávil také veškeré rodinné události, jako například oslavy narozenin, Vánoce a další svátky, stejně jako oslavy výročí [právnická osoba]. V důsledku dopraví nehody a smrti zesnulého, syna žalobce, žalobce přirozeně utrpěl značné duševní útrapy. Žalobce v důsledku úmrtí jeho syna začal trpět žaludečními problémy, byl nervózní, nesoustředěný. Každý den pociťuje hluboký smutek, a pociťuje výčitky, že přežil vlastního syna. Žalobce měl v důsledku úmrtí zesnulého potíže se spaním, kdy trpěl nespavostí a nočními můrami, míval nekontrolovatelné záchvaty pláče, a to i na veřejnosti. Se smrtí zesnulého se žalobce stále nemůže smířit a zesnulý mu každý den chybí. Žalobce pociťuje ztrátu jeho syna o to významněji, že viník dopravní nehody byl v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu, přičemž po dopravní nehodě z místa nehody ujel, aniž by poskytl sraženým chodcům první pomoc, a to za situace, kdy sražený syn žalobce, zesnulý [Jméno žalobce], svým zraněním podlehl nikoliv přímo namístě, ale až při transportu do nemocnice. Žalobce se tak musí neustále vyrovnávat s představou, že v případě pomoci ze strany viníka nehody (nebo jejího ohlášení), mohl být život jeho syna zachráněn. Na prožívání duševních útrap žalobce má rovněž vliv skutečnost, že viník nehody měl ke dni nehody uloženy dva tresty zákazu činnosti řízení motorových vozidel, přičemž jeden z těchto trestů mu byl uložen v souvislosti s usmrcením osoby motorovým vozidlem. Na prožívání duševních útrap žalobce měla rovněž vliv skutečnost, že celá věc byla značně medializována, kdy od dopravní nehody až do vynesení rozsudku v trestní věci vycházely o dopravní nehodě a souvisejících okolnostech četné články na mnohých zpravodajských webech. Žalobce tak byl se smrtí zesnulého často konfrontován i tímto způsobem.

3. Pokud jde o vyčíslení nároku, Stran postupu při výpočtu výše náhrady směřující k odčinění duševních útrap žalobce uvádl, že při vyčíslení výše náhrady nemajetkové újmy je nutné vycházet především ze závěrů vyplývajících z rozhodovací činnosti českých soudů. Žalobce pak zejména odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, podle kterého by se stanovení výše náhrady mělo odvíjet v základním rozpětí mezi 240.000,- Kč až 500.000,- Kč, a to pro skupinu citově nejblíže spjatých osob, jakými jsou rodiče, děti a manželé. Nejvyšší soud následně tyto závěry upřesnil v rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, v jehož odůvodnění se Nejvyšší soud ztotožnil a v plném rozsahu odkázal na ustálený model výpočtu výše odčinění duševních útrap ve smyslu § 2959 občanského zákoníku, který aplikuje Krajský soud v Ostravě (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 6 To 370/2014, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 6 To 404/2015). V souladu s tímto modelem se za základní částku náhrady duševních útrap dle § 2959 občanského zákoníku považuje zejména: - v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti, osoba žijící ve společné domácnosti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, - v případě sourozenců a vnuků čtrnáctinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, - v případě snach, zeťů a dalších osob osminásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. V případě předmětné dopravní nehody ze dne 22. 8. 2022 tedy představuje základ pro výpočet náhrady duševních útrap v souladu s předestřeným modelem výpočtu výše odčinění duševních útrap ve smyslu § 2959 občanského zákoníku (při průměrné hrubé mzdě pro rok 2021 ve výši 37.839,- Kč) následující: - v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti, osoba žijící ve společné domácnosti) částka 756.780,- Kč, - v případě sourozenců a vnuků částka 529.746,- Kč, - v případě snach, zeťů a dalších osob částka 302.712,- Kč. V odůvodnění výše uvedených rozhodnutí pak Nejvyšší soud konstatoval, že takto stanovený základ kompenzace odpovídá typovým (neutrálním) případům, tedy takovým, kde nejsou naplněny pro konkrétní situaci zpřísňující či naopak zmírňující kritéria. Tato kritéria přitom Nejvyšší soud judikatorně specifikoval tak, že nejsilnější vazby jsou tradičně tvořeny v přímé příbuzenské linii, či jsou utvářeny na základě dlouhodobého soužití ve společné domácnosti. Na straně pozůstalého je pro účely stanovení náhrady rovněž významná mj. intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, popř. skutečnost, zdali byl pozůstalý očitým svědkem škodní události, zda byl s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018). Žalobce uvedl, že je v jeho případě přítomno několik okolností, které odůvodňují navýšení částky, která se pozůstalým přiznává v typových (neutrálních) případech, přičemž mezi tyto patří: - žalobce měl se zesnulým nadstandartní vztah, kdy se zesnulým se vídali téměř každý den; - žalobce se zesnulým společně trávili hodně volného času, prožívali společně veškeré rodinné události; - společně přes dvacet let pracovali v rodinné společnosti, přičemž žalobce svému synovi natolik důvěřoval, že se rozhodl mu předat vedení společnosti, kterou s manželkou založil; - žalobce v důsledku úmrtí jeho syna musel odejít z důchodu zpět do vedení rodinné společnosti; - smrt zesnulého způsobila osoba, která měla ke dni nehody uloženy dva tresty zákazu činnosti řízení motorových vozidel, která byla pod vlivem alkoholu, a která z místa nehody ujela, aniž by poskytla první pomoc, přičemž viník dopravní nehody měl ke dni nehody uložený podmíněný trest odnětí svobody v souvislosti s usmrcením jiné osoby motorovým vozidlem; - dopravní nehoda byla medializována, žalobce tak byl se smrtí zesnulého často konfrontován. V souladu s výše uvedeným, a stejně tak v souladu s nálezem Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1764/19, ze dne 25. 8. 20201, žalobce vypočítal částku směřující k odčinění duševních útrap tak, že částku používanou k odškodnění typových (neutrálních) případů navýšil o 50 %, přičemž žalobce je přesvědčen, že toto navýšení je odůvodněno speciálními okolnostmi případu, které byly uvedeny výše.

4. Pokud jde o spoluvinu zesnulého stran spoluviny zesnulého na vzniku dopravní nehody, kterou tvrdí žalovaná, k tomuto žalobce odkázal na rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 3. 2023, č. j. [spisová značka], s tím že soud je vázán posouzením míry spoluzavinění zesnulých chodců na vzniku dopravní nehody, které je obsaženo v rozsudku Okresního soudu v Náchodě. Ve znaleckém posudku z dopravy č. [hodnota]-[Anonymizováno] dne 1. 12. 2022, který zpracoval [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], je uzavřeno, že příčinu nehodového děje je možné spatřovat jak ve způsobu užití komunikace chodci, tak v technice jízdy řidiče vozidla [podezřelý výraz]. Co se týče možnosti odvrácení střetu chodci, tak k nehodovému ději by nedošlo, pokud by chodci užili komunikaci běžným způsobem, nebo by po registraci vozidla opustili koridor pohybu vozidla. Příčina nehodového děje na straně řidiče vozidla [podezřelý výraz] pak spočívá v technice jízdy řidiče tohoto vozidla, kdy tento jel vysokou rychlostí, a to konkrétně rychlostí 90-96 km/h, tedy rychlostí vyšší o 80-90 %, než rychlost v místě dovolená, tedy 50 km/h, a v opožděné reakci řidiče vozidla [podezřelý výraz], který po dobu až 3 sekund nereagoval na dopravní značku umístěnou před chodci, kterou musel prokazatelně vidět. K nehodovému ději by dle znalce nedošlo, pokud by se řidič vozidla [podezřelý výraz] pohyboval rychlostí 50 km/h, tedy rychlostí, která je na daném úseku nejvyšší povolená. V případě, že by jel řidič vozidla [podezřelý výraz] rychlostí 50 km/h, tak by byl schopen zastavit před místem střetu po registraci samotných chodců, přičemž pokud by reagoval na chodce již při otočení dopravní značky (na reflexní stranu), tak za včasné reakce by dokonce stihl nenáhle zastavit před místem střetu. Avšak i při rychlosti 90-96 km/h, kterou řidič jel před započetím reakce v návaznosti na chodce, by řidič vozidla byl schopen odvrátit nehodový děj, pokud by začal na chodce včas reagovat v době, kdy chodci otáčeli dopravní značku reflexní stranou směrem k vozidlu. Žalobce dále uvedl, že řidič vozidla [podezřelý výraz] měl ke dni dopravní nehody uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel, a to dokonce dvěma rozhodnutími (trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. [spisová značka] ze dne 8. 8. 2019, a trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 4. 2022). Dále, řidič vozidla [podezřelý výraz] řídil v okamžiku dopravní nehody motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, kdy se v jeho krvi nacházelo 0,15-0,36 ‰ alkoholu. Lze tedy shrnout, že na straně řidiče vozidla [podezřelý výraz] došlo ke způsobení dopravní nehody z řady důvodů, které jsou následující: - řidič vozidla [podezřelý výraz] jel téměř dvojnásobnou rychlostí, než která byla v předmětném úseku povolena; - reakce řidiče vozidla [podezřelý výraz] na chodce byla výrazně opožděná; - řidič vozidla [podezřelý výraz] řídil pod vlivem alkoholu; - řidič vozidla [podezřelý výraz] řídil i přes dva tresty zákazu činnosti řízení motorových vozidel, přičemž jeden z nich mu byl uložen pouze čtyři měsíce před vznikem dopravní nehody. Zesnulému chodci rovněž nelze přičíst k tíži, že se po komunikaci pohyboval v tmavém oblečení bez použití reflexních prvků. [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku totiž uvedl, že dopravní značka, kterou chodci nesli v podstatě fungovala jako reflexní prvek, který významně zlepšoval viditelnost chodců v noční době. Žalobce je tak přesvědčen, že zavinění za vznik dopravní nehody je v převážné míře na straně řidiče vozidla [podezřelý výraz], [jméno FO], který se v okamžiku dopravní nehody dopustil řady závažných pochybení, které převážnou měrou zapříčinily vznik dopravní nehody a smrt zesnulého. Přes výše uvedené je však žalobce nadále přesvědčen, že nadepsaný soud je vázán rozhodnutím Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 3. 2023, č. j. [spisová značka], a to nejen v otázce určení míry spoluzavinění zesnulých chodců na dopravní nehodě, ale rovněž stran výše odškodnění, na kterou mají poškození v důsledku dopravní nehody nárok. Dle žalobce by tedy měl nadepsaný soud v otázce spoluviny a výše odškodnění pro žalobce vycházet z rozhodnutí v trestní věci na základě ust. § 135 odst. 2 o.s.ř., který říká, že: „Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.“ Okresní soud v Náchodě provedl všechny potřebné důkazy k učinění rozhodnutí o výši spoluzavinění zesnulých chodců na vzniku dopravní nehody, kdy měl na rozdíl od nadepsaného soudu k dispozici celý trestní spis v této věci. Stejně tak došel Okresní soud v Náchodě k závěru, že ze strany poškozených byly doloženy dostatečné podklady k tomu, aby mohl rozhodnout o výši nemajetkové újmy, která poškozeným, tedy i žalobci, vznikla v důsledku předmětné dopravní nehody. Vzhledem k tomu, že má nadepsaný soud k dispozici stejné podklady jako Okresní soud v Náchodě, tak by měl dospět ke shodným skutkovým závěrům jako Okresní soud v Náchodě v rámci trestního řízení. Ze strany žalované nebyl doložen jakýkoliv podklad, který by zakládal pochyby o skutkovém stavu věci, tedy o průběhu dopravní nehody a o intenzitě vztahu mezi žalobcem a zesnulým, přičemž žalovaná ani odlišný skutkový stav, než který byl zjištěn Okresním soudem v Náchodě, netvrdí. Žalovaná v tomto řízení pouze požaduje rozdílné právní posouzení spoluviny zesnulých chodců na vzniku dopravní nehody a základu pro výpočet nároku na odčinění duševních útrap žalobce. Žalovaná se měla v souvislosti s § 9 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. možnost v rámci trestního řízení vyjádřit k případné spoluvině zesnulých chodců, avšak takto neučinila. Po vynesení rozsudku, ve kterém byla stanovena spoluvina zesnulých ve výši 25 % však žalovaná trvala na spoluvině ve výši 40%, a v tomto řízení dokonce uvádí svůj názor, že by spoluvina zesnulých chodců měla být 50 až 60 %. Tuto vzestupnou tendenci snižování svého nároku žalobce co nejpříkřeji odmítá jako naprosto nemorální. Žalobce samozřejmě bere na vědomí, že povinnost k náhradě škody a nemajetkové újmy je uložena viníkovi dopraví nehody, [jméno FO], avšak určení míry spoluviny zesnulých chodců na vzniku dopravní nehody je právním posouzením soudu, které vychází ze soudem zjištěného skutkového stavu, a stanovená míra spoluviny trestním soudem by tak měla být respektována i třetími osobami, včetně žalované a nadepsaného soudu. Tento závěr přitom platí i pro posouzení výše náhrady nemajetkové újmy, která byla žalobci soudem v rámci trestního řízení přiznána.

5. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť počínání [Jméno žalobce] a [jméno FO] bylo extrémně nezodpovědné a hazardní. Průběh škodné události je v této věci v zásadě nesporný, neboť dopravní nehoda je zachycena na videozáznamu, který byl proveden jako důkaz na jednání dne 6.2.2024. Mimo to je průběh škodné události podrobně popsán ve znaleckém posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 1.12.2022, jenž byl zpracován na žádost Policie ČR a rovněž v tomto řízení proveden jako důkaz na jednání dne 30.4.2024. Na základě předmětného videozáznamu a znaleckého posudku lze celou událost popsat se zaměřením na skutečnosti podstatné pro posouzení spoluzavinění chodců takto: Syn žalobce [Jméno žalobce] a jeho kolega [jméno FO] šli dne 22.8.2022 kolem 21:52 hod. (tj. již za tmy) po silnici č. [Anonymizováno] v obci [adresa], a to přibližně ve středu dané komunikace. Jejich chůze byla značně nejistá až vrávoravá, evidentně vlivem požitého alkoholu ([jméno FO] 1,91 g/kg alkoholu v krvi a [jméno FO] 1,68 g/kg alkoholu v krvi). Oba prošli kolem vjezdu na [Anonymizováno], a když byli (z jejich pohledu) přibližně na konci tohoto vjezdu, spatřili světla vozidla, jež k nim přijíždělo v protisměru jejich pohybu. Dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] zbývalo v tomto okamžiku do střetu cca 5 sekund a vozidlo [Anonymizováno] se nacházelo asi 120 m od nich. Chodci věděli o blížícím se vozidle, přesto ale dále stáli uprostřed vozovky, tedy v koridoru přijíždějícího vozidla, a jejich jedinou reakcí na vozidlo bylo to, že před sebe postavili dopravní značku, kterou jeden z nich nesl. Podle názoru žalované bylo počínání [Jméno žalobce] a [jméno FO] extrémně nezodpovědné a hazardní, když oba zřejmě v důsledku opilosti ignorovali nebezpečí plynoucí z chůze uprostřed vozovky a zcela nepochopitelně uprostřed silnice setrvali až do samotného střetu s projíždějícím vozidlem. Svým jednáním nepochybně porušili pravidla silničního provozu, zejména ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.: „Chodec musí užívat především chodníku nebo stezky pro chodce.“ Po celé délce silnice, po níž oba chodci šli, byl chodník (viz plánek dopravní nehody). Pokud by pánové [jméno FO] a [jméno FO] šli po chodníku, přičemž jim v tom objektivně nic nebránilo, nebo alespoň po krajnici, ke škodné události by vůbec nedošlo. Stejně tak by k nehodě nedošlo, pokud by po spatření přijíždějícího vozidla ustoupili k pravému nebo levému okraji vozovky, na což měli dostatek času. V souladu s ustanovením § 2918 občanského zákoníku platí, že: „Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.“ Při zvážení výše popsaného jednání [Jméno žalobce] a [jméno FO] v době bezprostředně předcházející dopravní nehodě dospěla žalovaná k závěru, že jejich podíl na vzniku škodné události je přinejmenším stejný jako podíl řidiče a provozovatele vozidla zn. [Anonymizováno], RZ: [SPZ]. Ve prospěch obou poškozených a v zájmu mimosoudního vyřešení odškodnění přesto žalovaná vyšla pouze ze 40 % míry spoluzavinění, a proplatila tudíž nároky pozůstalých v rozsahu 60 %. Spoluzavinění chodců v rozsahu pouhých 25 %, které stanovil soud rozhodující v trestním řízení, považuje žalovaná za neadekvátně nízké i ve srovnání s judikaturou soudů v podobných případech. Žalovaná si dovoluje poukázat například na rozsudek Městského soudu v Praze, čj. 58 Co 512/2010-193, ze dne 12.1.2011: „Za situace, kdy žalobce dopustil, že se ve večerních hodinách ocitl na silnici II. třídy, tedy silnici bez chodníku, v té době pokryté zmrzky, ve stupni těžké opilosti, porušil svoji zákonnou povinnost a nezabránil riziku vzniku škody na svém zdraví. Odvolací soud akceptuje závěr soudu I. stupně, že porušení základních povinností účastníka silničního provozu odpovídá porušení povinnosti účastníka druhého, tedy nezjištěného řidiče nezjištěného motorového vozidla, a že se tak na vzniku škody podílel z 50 %.“ případně na rozsudek Městského soudu v Praze, čj. 20 Co 390/2019-1417, ze dne 27.2.2020, kde soud dovodil dokonce 70 % spoluzavinění poškozeného: „…žalobce by nebyl poškozen na zdraví, kdyby dbal o svou bezpečnost a nezdržoval se v místě, kde mu hrozilo evidentní nebezpečí zachycení projíždějícím vozidlem. Okolnost, že žalovaný rovněž porušil svou prevenční povinnost uskutečněním jízdy v době, kdy se žalobce nacházel blízko jeho jízdní dráhy, na spoluodpovědnosti žalobce za vlastní poškození nic nemění. Odvolací soud se zcela ztotožnil i s převažující mírou spoluzavinění žalobce, jak byla s ohledem na popsané okolnosti stanovena soudem I. stupně.“ Dále žalovaná uvedla, že nezpochybňuje, že mezi žalobcem a jeho synem byl blízký vztah umocněný společným podnikáním, což ale však neodůvodňuje navýšení základní částky odškodnění duševní útrap o 50 %, kdy žalovaná s přihlédnutím k obdobným případům usoudila, že přiměřená výše satisfakce činí částku 800 000 Kč a při zohlednění spoluzavinění si na žalobce v rozsahu 40 %, pak žalobci vyplatila částku 480 000 Kč (800 000 Kč x 0,6). Dále žalovaná uvedla, že adhezní výrok trestního rozsudku ani úvaha trestního soudu o míře spoluzavinění nejsou pro civilní spor závazné, neboť dle ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud v civilním řízení vázán pouze rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný právní delikt, kdo je spáchal a dále rozhodnutími o osobním vztahu. Žádné jiné výroky trestního rozsudku či rozhodnutí o správě deliktu soud nezavazují. Vzhledem k tomu, že žalovaná již plnila žalobci za duševní útrapy, tedy vyplatila žalobci částku 480 000 Kč, což považuje vzhledem k okolnostem a právní úpravě za přiměřené, má žalobní návrh žalobce na doplacení plnění za nedůvodný a navrhla žalobu zcela zamítnout.

6. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že úmrtí syna se dozvěděl druhý den, kdy k nim přišla policie a manželka mu to sdělila, že syn zemřel ve vrtulníku a že syn by mohl žít pokud by mu viník poskytl pomoc. Další 3 měsíce byl v podstatě v takové agonii, nebyl schopen se s tím srovnat, nebyl schopen uvěřit co se stalo. Stýská se mu, nemůže se toho zbavit, stále se to opakuje. Se synem prožil 50 let, mozek sice pochopil, co se stalo, avšak nesrovnal se s tím do teď. Před 13 lety předal firmu synovi, kterou s kolegou vedl. Nyní ji má opět na starosti, má 25 zaměstnanců. Porušilo se tím generační předání firmy. Špatně spí a stále ho pobolívá žaludek, probouzí se. Synovi děti ztratily živitele, má zodpovědnost za firmu, a proto se z toho nemohl úplně sesypat. I když byl v důchodu docházel stále do firmy a se synem byli 10 hodin denně a takto to bylo od 18 let syna. Firma vyrábí outdoorové oblečení. Chodili se synem do přírody, na kola, lezli po skalách a často spolu chodili na skály. Byli spolu v práci, ale i o víkendech. Věc se ho dotýkala i tím, že velmi rezonovala ve sdělovacích prostředcích. Firmu stále vede i když nyní si hledají výkonného ředitele. S dcerou je domluven, že se přestěhují do [adresa], aby ona přímo firmu vedla. Pachatel měl čas zastavit. Syn tam byl tehdy s dalšími přáteli, šli lézt do skal. Byli to mladí lidé, kteří šli lézt do skal. Vzhledem ke špatnému počasí šli do hospody, byli zodpovědní a je pravda že pili. Nemá pocit spravedlnosti, hází se tu s procenty viny jako na burze. Upřesnil, že odcházel do důchodu v 62 letech, kdy syn přebíral firmu před 13 lety, do firmy v důchodu docházel do firmy ob den nebo ob 3 dny, avšak se synem byli stále ve styku. Syn třeba potřeboval dělat něco na zahradě, takže si vypomáhali. V [adresa] od sebe bydleli zhruba 1 kilometr. Vídali se každý víkend, navštěvovali se a řešili firemní problémy. Pokud jde o peníze, které již dostal, ty použil na vnukův byt. Ten to též špatně nese, dokonce chtěl spáchat sebevraždu.

7. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je dcerou žalobce. Psychický stav otce byl velmi špatný. Žije s rodinou v [Anonymizováno] a dojíždí do [adresa] za rodinou každých 14 dní. Otec se s tím nebyl schopen srovnat, chodil do přírody nevěděl ani kam jde. Nejhorší to bylo první 3 měsíce a trvá to do současné doby. Otec se snažil, musel být ve firmě. Vypořádával se s tím sám a k lékařům nešel. Celá rodina jsme se stýkali o Vánocích, o svátcích, Velikonocích. Bratr vedl firmu, kterou mu otec předal, byli spolu v intenzivním styku. Otec chodil do firmy, bratr za ním chodil domů. Trávili spolu hodně času na skalách, v přírodě, jezdili spolu na dovolené, také byly spolu v [Anonymizováno]. Otec do firmy stále dochází.

8. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že je synem žalobce, mají blízké vztahy. Od dětství jezdili společně na dovolené. Pracoval i v rodinné firmě, kterou otec předal bratrovi a tam pracoval do roku 2019. Na otce to mělo velký dopad, do současné doby není v dobrém psychickém stavu, nedokázal vůbec zpracovat co se stalo. Musel pracovat, ta odpovědnost na něj dopadla. Otec měl velké úzkosti a do teď špatně spí, nemůže se vůbec z ničeho radovat. Zakrývá to vše ztráta syna. Vzájemné vztahy žalobce a bratra byly velmi blízké. Jezdili s bratrem a otcem společně do přírody lézt na skály, bylo to s otcem na denní bázi. Řešili záležitosti kolem firmy, stále se stýkali i s dětmi bratra na denní bázi. Otec předal bratrovi firmu, ale stále tam docházel, jezdili spolu často na dovolené zejména na skály. Byli spolu v [Anonymizováno] na feratě. Ta událost se výrazně zapsala do chodu rodiny. Otec se změnil poté co se stala ta nehoda. Má též hrozný strach o vnuka.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Náchodě č.j. [spisová značka] ze dne 22.3.2023 s doložkou právní moci do viny a trestu 22.3.2023 a do náhrady škody u žalobce, soud zjistil, že [jméno FO] nar. [datum] byl uznán vinným, že vlastním automobilem značky [Anonymizováno] RZ [SPZ] po konzumaci alkoholických nápojů u [Anonymizováno] rychlostí nejméně 83 km porazil uprostřed komunikace stojící chodce [jméno FO] a [Jméno žalobce], kteří v důsledku střetu s vozidlem následně zemřeli přičemž [jméno FO] po střetu s chodci v jízdě pokračoval až do obce [adresa], kde vozidlo zanechal, [jméno FO] a [Jméno žalobce] neposkytl jakoukoliv rychlou pomoc čímž spáchal přečin usmrcení z nedbalosti a přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let do věznice s ostrahou, v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 let, trestu propadnutí věci – předmětného motorového vozidla a dále soud rozhodl o tom, že je povinen uhradit [Jméno žalobce] částku 451 378 Kč jakožto náhrady škody a nemajetkové újmy pozůstalé osoby dle ust. § 2961 o.z. přihlédnutím k ust. § 2951 a 2952 o.z. s tím, že jak plyne z odůvodnění soud zohlednil spoluzavinění zemřelého přiměřením ponížením všech uplatněných nároků (krom regresu ČKP) o 25 %, kdy odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 43/2002 ze dne 28.5.2023.

10. Z podání – připojení se s nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy v trestním řízení soud zjistil, že tak bylo učiněno žalobcem v předmětném trestním řízení týkající se předmětné věci podáním ze dne 6.2.2023. Z oznámení o převzetí právního zastoupení a uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v důsledku usmrcení osoby při dopravní nehodě soud zjistil, že žalobce tak učinil podáním ze dne 31.1.2023. Ze zprávy žalované ze dne 23.1.2023 soud zjistil, že potvrzuje příjem dopisu datovaného dnem 23.1.2023 – oznámení o převzetí právního zastoupení a uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v důsledku usmrcení osoby při dopravní nehodě s tím, že jako základní částky považují plnění ve výši 800 000 Kč poskytují zálohu ve výši 400 000 Kč s ohledem na to, že až do výše 50 % je možné, že by mohla být výše spoluodpovědnosti na vzniku škodní události na straně poškozeného. Z předžalobní výzvy ze dne 5.6.2023 soud zjistil, že žalobce vyzývá žalovanou k zaplacení žalované částky s odůvodněním. Z dopisu žalované zástupci žalobce ze dne 22.8.2022 soud zjistil, že žalovaná doplácí na duševní útrapy pozůstalých a náklady pohřbu částku 590 694 Kč, která je tvořena mimo jiné částkou 80 000 Kč ve prospěch žalobce. Z poslední výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že je datována dnem 30.8.2023 a je směřována ze strany žalobce, respektive jeho právního zástupce žalované a k tomu doklad o doručení prostřednictvím datové zprávy s doložením rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 22.3.2023. Z výzvy k úhradě nároku klientů soud zjistil, že byla učiněna zástupcem žalobce dne 28.4.2023 vůči žalované, k tomu doklad o doručení a doklad o zaplacení částky 590 694 Kč s dnem zaúčtování 13.6.2023. Z trestního příkazu u Okresního soudu v Náchodě č.j. [spisová značka] z 8.8.2019 soud zjistil, že anonymizovaný obviněný je vinen, že byl kontrolován hlídkou celního úřadu pro Královehradecký kraj řídil motorové vozidlo značky [podezřelý výraz] [Anonymizováno], anonymizované, ačkoliv si byl vědom žaloby rozsudkem Okresního soudu v Náchodě anonymizovaným uložen ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 5 let čím spáchal přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 270 hodin. Trestní příkaz byl předložen v souvislosti s osobou pachatele. Dále byly provedeny důkazy týkající se medializace předmětného skutku, který vedl ke smrti syna žalobce, a to článek na [Anonymizováno] ze dne [datum] s fotografiemi, článek téhož média ze dne [datum], článek [Anonymizováno] z [datum], článek z [datum], [datum], z [datum] s fotografií a rodný list [Jméno žalobce].

11. Z protokolu o odmítnutí dechové zkoušky na alkohol soud zjistil, že [jméno FO] dne 2.4.2022 od [Anonymizováno] opakovaně odmítl dechovou zkoušku přístrojem Dräger 7510 na přítomnost alkoholu v dechu. (č.l. 425 trestního spisu). Ze zápisu PČR OOP [adresa] týkající se maření výkonu rozhodnutí a vykázání, zadržení [jméno FO], kdy skutek se stal 17.7.2019 od 13:10 do 17.7.2019 13:15 hodin, kdy podezřelý v uvedené době ve [adresa], přestože mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel byl zadržen hlídkou OOP [adresa], převzal sdělení podezření z přečinu, řídil osobní motorové vozidlo [podezřelý výraz] [Anonymizováno], dále byl propuštěn na svobodu (č.l. 432 trestního spisu). Z údajů o deliktu ze dne 27.4.2017 soud zjistil, že [jméno FO] překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci o 20 km v hodině a více a bylo to vyřízeno blokovou pokutou na místě nezaplacenou ve výši 1 000 Kč (č.l. 435 trestního spisu). Z údajů o deliktu z 6.4.2017 soud zjistil, že [jméno FO] užil k jízdě vozidlo, které nesplňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, vyřízeno blokovou pokutou na místě nezaplaceno 500 Kč (č.l. 436 trestního spisu). Z údajů o deliktu ze dne 2.2.2017 soud zjistil, že [jméno FO] 2.2.2017 v obci [adresa] byl účastníkem dopravní nehody, kdy nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a poloze vozovky, která byla namrzlá, dostal smyk, hlavní příčinnou byla rychlost (č.l. 437-438 trestního spisu). Z údajů o deliktu ze dne 11.11.2016 soud zjistil, že [jméno FO] byl účasten dopravní nehody, ke které došlo tak, že řidič [jméno FO] couvl s vozidlem [Anonymizováno], ačkoliv se řádně nepřesvědčil, zda za vozidlem nikdo není (č.l. 439-440 trestního spisu). Z evidenční karty [jméno FO] soud zjistil, že zákaz řízení motorových vozidel v období od roku 2022 do roku 2022 je evidován 14x blokace řidičských oprávnění od roku 2009 5x, zadržení řidičského průkazu od roku 2009 evidováno 3x. Dále je zde rozpis o přestupku – 20 záznamů, a to od roku 2002 (č.l. 443-446 trestního spisu). Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob týkající se [jméno FO] soud zjistil, že [jméno FO] byl 12X souzen, a to od roku 2000 (č.l. 455-457 trestního spisu). Z rozsudku Okresního soudu v Náchodě č.j. [spisová značka] ze dne 14.3.2017 soud zjistil, že [jméno FO] byl uznán vinným, že dne 11.11.2016 v důsledku porušení ustanovení § 24 odst. 2 zákonu o provozu na pozemních komunikacích jako řidič osobního automobilu [Anonymizováno] dal při couvání v [adresa] v [Anonymizováno] v důsledku nepozornosti levou zadní částí vozidla porazil za vozidlem jdoucí chodkyni [jméno FO], která po následném pádu na zem utrpěla mimo jiné těžké poranění hlavy, a to zhmoždění mozku, úrazový otok mozku a krvácení do mozkových komor, které bylo neslučitelné se životem a na jehož následky dne [datum] v nemocnici v [adresa] zemřela, čímž spáchal přečin usmrcení z nedbalosti a byl odsouzen k odnětí svobody v trvání 1 rok a 3 měsíce s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podmínečně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let a dále byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu trvání 5 let s tím, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.5.2017 (č.l. 458-460 trestního spisu). Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. [spisová značka] ze dne 16.5.2017 soud zjistil, že anonymizovaný obžalovaný, který podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 14.3.2017 č.j. [spisová značka], že odvolání žalovaného bylo zamítnuto.

12. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] č [Anonymizováno] dne 1.12.2022 týkající se autonehody při které zemřel syn žalobce soud zjistil, že soud z jeho závěru týkající se místo střetu a technické příčiny nehodové děje že, technika jízdy vozidla [podezřelý výraz] spočívající v kombinaci vysoké rychlosti jízdy 90-96 km/hodina, vyšší o 80-92 % než je rychlost dovolena 50 km/hodina a v opožděné reakci řidiče, kdy po dobu až 3 sekund nereagoval na dopravní značkou umístěnou před chodci. Pokud by se řidič vozidla [podezřelý výraz] pohyboval rychlostí 50 km/hodinu či reagoval dříve na dopravní značku, pak by mohl zastavit před místem střetu. Rychlost jízdy a opožděná reakce řidiče, tak představují prvky, které znemožňovaly odvrácení nehodového děje. Způsob užití komunikace chodci, kteří se pohybovali zhruba uprostřed vozovky a na vozidlo [podezřelý výraz] reagovali stáním a umístěním dopravní značky před sebe. Pokud by užili komunikaci běžným způsobem anebo po registraci vozidla cca 5 sekund před střetem reagovali běžným způsobem – opuštění koridoru pohybu vozidla, pak by k nehodovému ději nedošlo. Způsob užití komunikace chodci tak představuje prvek, který vyvolal nehodový děj.

13. Dle ustanovení § 2959 o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželům, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto učinit, stanoví se podle zásad slušnosti.

14. Dle ustanovení § 2951 odst. 1 o.z., škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, nahradí se škoda v penězích. Dle odstavce druhého, nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

15. Vzhledem ke shora uvedenému má soud za prokázané že, žalobce je pozůstalou osobou po zesnulém [Jméno žalobce], nár [datum], zesnulý byl synem žalobce a dne [datum] [jméno FO] narozený [datum] po požití alkoholu řídil osobní automobil značky [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [SPZ] a v důsledku porušení ustanovení § 5 odst. 1 písmeno b), 5 odst. 2 písmeno b), a § 18 odst. 1 a 4 zák. č. 361/2000 Sb. v obci [adresa] na silnici třetí třídy č. [hodnota] u [Anonymizováno] v rychlosti nejméně 83 km/h porazil uprostřed komunikace stojícího chodce [jméno FO] a [Jméno žalobce], přičemž [Jméno žalobce] utrpěl v důsledku střetu s vozidlem těžká traumatická zranění a zemřel při leteckém transportu do nemocnice v důsledku krvácivého šoku, [jméno FO] bezprostředně po střetu s chodci v jízdě pokračoval až do obce [adresa], kde vozidlo zanechal přičemž aniž by mu v tom cokoliv bránilo poté co jako řidič předmětného motorového vozidla porazil chodce, vozidlo úplně nezastavil a nepřesvědčil se o rozsahu jejich poranění, nepřivolal rychlou zdravotnickou pomoc, když disponoval funkčním mobilním telefonem, přičemž jim rovněž neposkytl jakoukoliv rychlou pomoc spočívající ve zjištění a udržení základních životních funkcí a namísto toho z místa nehody ujel, kdy současně řídil motorové vozidlo za stavu, kdy měl ke dni nehody uložený trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel a za tyto skutky byl [jméno FO] odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 22.3.2023 č.j. [spisová značka], tak jak je shora uvedeno, kdy dále bylo prokázáno, že žalovaná plnila na zadostiučinění za odčinění škůdce žalobci, rodiči zemřelého [Jméno žalobce] – tedy žalobci částku 480 000 Kč, kterou soud však považoval za nepřiměřenou, a to vzhledem k prokázaným nadstandartním vztahům žalobce- otce se zemřelým synem, neboť otec se synem nejenom spolu trávil pracovní čas, kdy zemřelý syn převzal podnikání otce za následné stálé otcovy pracovní součinnosti, kdy syn předtím ve firmě pracoval a připravoval se na převzetí podnikání za současného desítky let trvajícího stálého soužití otce se synem při jakýchkoliv činnostech v rámci rodiny, trávení volného času, dovolených, kdy se společně věnovali horolezectví a turistice, jak ostatně i vyplynulo z provedeného videozáznamu a jejich pracovní i volnočasové soužití v trvání desítek let soud považuje za nadstandartní, žalobě zcela vyhověl. Soud vzal za úvahu rozhodnutí Okresního soud v Náchodě v trestně právní věci, kdy, již bylo nalezeno spoluzavinění ve výši 25 % s kterým zdejší soud ztotožnil a to i při poukazu žalované na vyšší míru spoluzavinění, která však po provedení znaleckého posudku nevyplynula, když tento posudek byl i součástí trestního řízení. Soud též provedl listinné důkazy týkající se osoby [jméno FO], kde bylo shledána nadměrná evidence přestupků od roku 2002 stejně tak trestné činnosti osoby [jméno FO] s tím, že před před tímto skutkem spáchal další trestný čin, za který byl odsouzen, následkem něhož zemřela další osoba a pokud jde o [jméno FO], v podstatě se jedná o opakování nepřiměřenosti ve způsobu jeho jízdy s podceňováním jakýchkoliv rizik a neuznáváním jakýchkoliv pravidel, což nemůže jít k tíži žaloby, ale naopak při zásadě slušnosti tak jak předpokládá občanský zákoník a přivzetí v úvahu i spoluzavinění syna žalobce a nadstandartním vztahům žalobce, tedy otce se synem soudu ani nezbylo než žalobě zcela vyhovět, kdy po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobce řádně doplnil svá tvrzení o výpočet žalované částky, tak jak je shora uvedeno ke které se soud na základě prokázaných skutečností a užití zásady slušnosti zcela připojil a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o ni rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 140 226,90 Kč (za 10 úkonů právní služby po 9 820 Kč, tedy za úkony převzetí a příprava, výzva k plnění, žaloba, písemné podání z 6.3.2024, z 11.4.2024, z26.4.2024 a z 15.5.2024, účast na soudním jednání dne 6.2.2024, 19.3.2024 a 30.4.2024, za 10 režijních paušálů po 300 Kč, cestovné za tři cesty [adresa] a zpět vozidlem [Anonymizováno] benzín 95 průměrná spotřeba 10,1 l/100 km, 3 cesty po 417 kilometrech celkem 11 690 Kč, náhrada za promeškaný čas za 3 cesty v celkovém rozsahu 30 započatých půlhodin po 100 Kč ve výši 3 000 Kč, DPH 21 % tedy celkem 140 226,90 Kč). Dále ještě soud doplnil výrok III. týkající se soudního poplatku z žaloby, neboť žalobce byl od placení soudních poplatků osvobozen ze zákona dle ustanovení § 11 odst. 4 písmeno d) zák. č. 549/1991 Sb. a dle ustanovení § 2 odst. 3 tohoto zákona, je-li navrhovatel řízení od poplatku osvobozen a soud jeho názoru vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. V tomto případě žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši 18 569 Kč ve prospěch účtu Obvodního soudu pro [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku a soud tento výrok III. doplnil dle ustanovení § 166 o.s.ř..

Poučení