16 Co 58/2025 - 713

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně][Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] 2. [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o neplatnost odvolání z funkce o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2024, č. j. 11 C 10/2024-663, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) k jejich ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20 010,48 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Olomouci dne 10. 1. 2024 se žalobkyně domáhala určení, že její odvolání z funkce ředitelky [právnická osoba], usnesením rady [Anonymizováno] kraje ze dne 28. 8. 2023, č. [Anonymizováno], je neplatné. V odůvodnění uvedla, že pracovní poměr žalobkyně u druhé žalované vznikl dnem 1. 9. 2004, kdy žalobkyně nastoupila na pozici učitele odborných předmětů a anglického jazyka, následně usnesením [Anonymizováno] ze dne 26. 7. 2021 byla žalobkyně jmenována do funkce ředitelky druhé žalované s účinností od 1. 8. 2021, avšak usnesením [Anonymizováno] ze dne 28. 8. 2023, byla z této funkce odvolána. S odvolacími důvody se žalobkyně nemůže ztotožnit, neboť nejsou pravdivé, určité skutečnosti byly značně zkresleny v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně má za to, že nebyly splněny zákonné požadavky pro odvolání žalobkyně z funkce ředitelky druhé žalované, když se nedopustila jediného závažného porušení svých povinností, proto nemohla být platně odvolána z funkce ředitelky školy. Dále se žalobkyně vyjadřovala k jednotlivým odvolacím důvodům. Požadavek naléhavého právního zájmu měla žalobkyně s odkazem na závěry obsažené v judikatuře Nejvyššího soudu za splněný, když pracovní poměr žalobkyně u žalované stále trval. Ve vyjádření ze dne 25. 10. 2024 žalobkyně pak uvedla, že naléhavý právní zájem nadále spatřuje především v tom, že neplatné odvolání zasahuje do její dobré pověsti, což se značným způsobem projevilo i na psychice žalobkyně a v minulosti ji znevýhodňovalo v hledání nového zaměstnání, resp. zaměstnání, které odpovídá její kvalifikaci a zkušenostem. Odvolání žalobkyně z funkce bylo probíráno nejen v rámci druhé žalované, ale i medializováno, což pro žalobkyni představovalo velkou zátěž. Následkem odvolání došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu, včetně zhoršení migrén, úzkostí a depresivní symptomatiky, kvůli čemuž je dosud léčena na neurologii a psychologii. Po odvolání žalobkyně z funkce ředitelky zůstávala žalobkyně i nadále v pracovním poměru s druhou žalovanou, nicméně v pracovní neschopnosti ze shora uvedených zdravotních důvodů. Žalobkyně s vidinou zlepšení svého zdravotního a psychického stavu a s ohledem na to, že druhá žalovaná nejevila žádný zájem o její zapojení do jejího chodu, začala hledat nové zaměstnání, avšak opakovaně neuspěla, a to i přesto, že disponuje zkušenostmi s vedením a podílením se na vedení druhé žalované, což přisuzuje medializaci svého odvolání. Žalobkyně se např. ucházela o pozici koordinátora a regionálního metodika pro [Anonymizováno], anglicky mluvícího obchodníka a ředitelky školy na [právnická osoba], avšak neúspěšně (v případě pozice ředitelky školy na [právnická osoba] byla žádost žalobkyně zamítnuta telefonicky). Veškerá odmítnutí pak vždy zhoršila zdravotní stav a psychický stav žalobkyně. Po ukončení pracovního poměru s druhou žalovanou ke dni 1. 9. 2024 byla žalobkyně krátce vedena na úřadu práce a následně od 19. 9. 2024 zaměstnána jako učitelka na [adresa]. Přestože se do práce vrátila, považuje pozici učitelky za nedostatečně odpovídající jejím schopnostem a zkušenostem. Žalobkyně by ráda svůj potenciál uplatnila na pozici, která by jí svěřila více odpovědnosti ve vedení a umožnila realizaci jejích plánů na zlepšení a rozvoj daného zařízení a začlenění studijních programů do výuky. Žalobkyně tvrdí, že vyslovení neplatnosti odvolání by pravděpodobně zlepšilo její psychický stav a kariérní možnosti, protože by odstranilo překážku spojenou s její pověstí odvolané ředitelky údajně neplnící povinnosti. Alespoň částečně by vyslovení neplatnosti odvolání z funkce přineslo žalobkyni jistou úlevu a uzavření této kapitoly. Odvolání bylo medializováno a školská zařízení mají o této kauze povědomí, což podle žalobkyně ovlivňuje její možnosti profesního rozvoje ve školství, neboť je na ni pohlíženo jako na odvolanou ředitelku školy, která údajně porušovala svoje povinnosti vyplývající z její funkce. Žalobkyně se chce i nadále realizovat ve školství, je tak pro ni zcela stěžejní, aby vyslovením neplatnosti došlo k očištění jejího dobrého jména. Ve vztahu k argumentu žalovaných, že ukončením pracovního poměru pominul naléhavý právní zájem, žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu (II. ÚS 3245/16 ze dne 31. 10. 2017), podle kterého je nutné zkoumat naléhavý právní zájem individuálně.

2. Žalovaní ve svém vyjádření k žalobě uvedli, že jsou si vědomi míry určité obecnosti důvodů odvolání z funkce žalobkyně, tyto důvody však ve svém vyjádření blíže rozvedli a upozornili na další pochybení, kterého se žalobkyně ve funkci ředitelky druhé žalované dopustila. Závěrem navrhli, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Na jednání konaném dne 25. 9. 2024 žalovaní namítli, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení pominul, když pracovní poměr žalobkyně u druhé žalované skončil ke dni 1. 9. 2024 a v této souvislosti doložili do spisu výpověď žalobkyně z pracovního poměru.

3. Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu na určení, že odvolání žalobkyně z funkce ředitelky [právnická osoba], usnesením [Anonymizováno] ze dne 28. 8. 2023, č. [Anonymizováno], je neplatné, zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že má za to, že okruh účastníků řízení byl vymezen správně, oba žalovaní jsou pasivně věcně legitimováni. Žalobkyně se v řízení domáhala určení neplatnosti jejího odvolání z funkce ředitelky druhé žalované. Předpokladem úspěšnosti takto koncipované určovací žaloby je existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. V podmínkách projednávané věci dospěl okresní soud k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení dán není. V posuzovaném případě není naplněn předpoklad, podle nějž by bez požadovaného určení bylo ohroženo právo žalobkyně nebo by se její právní postavení stalo nejistým. Rozhodnutí o (ne)platnosti odvolání žalobkyně z funkce není způsobilé odvrátit některou ze žalobkyní tvrzených újem, natož újmu teprve hrozící. Z tvrzení žalobkyně naopak vyplývá, že rozhodnutím o jejím odvolání již ke vzniku újmy žalobkyně došlo a ona se snaží o její odčinění. K tomu však určovací žaloba neslouží. Soud nemůže žalobci odepřít právo domáhat se požadovaného určení v případě, že prokáže, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr. To však žalobkyně nepožaduje, nýbrž se domáhá vyslovení toho, že určité právní jednání (rozhodnutí o jejím odvolání) je neplatné. Aby mohla být žalobkyně se svojí žalobou úspěšná, musela by prokázat, že by samotné (žalobě vyhovující) rozhodnutí soudu zabránilo ohrožení jejího práva, případně eliminovalo nejistotu jejího právního postavení. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobkyně u druhé žalované skončil, výsledkem tohoto řízení nemůže být závěr o tom, že tu právní vztah nebo právní poměr (mezi účastníky) je či není. Lze si představit situaci, kdy by se v takovém případě mohl závěr o neplatnosti odvolání žalobkyně z funkce ředitelky, mohlo promítnout do jejích práv. Avšak žalobkyní tvrzené důvody pro existenci naléhavého právního zájmu s funkcemi určovací žaloby nekorespondují. Tento právní nástroj primárně neslouží ke zlepšení zdravotního (psychického) stavu žalobkyně, ani k tomu, aby si mohla žalobkyně „uzavřít tuto kapitolu“, nemůže napravit dřívější neúspěch ve výběrových řízeních, neposkytne žalobkyni jistotu (neodstraní nejistotu), že v dalším jí vybraném výběrovém řízení uspěje, a neslouží ani k očištění jejího dobrého jména. Uvádí-li žalobkyně, že v důsledku medializace této kauzy došlo nejen ke zhoršení jejího zdravotního stavu, ale též k zásahu do jejího dobrého jména a žalobkyně má zájem, aby její jméno bylo očištěno, je třeba zdůraznit, že k tomuto účelu slouží primárně žaloba na plnění (ochranu osobnostních práv). Nadto doložené novinové články nedehonestují žalobkyni, žalobkyně dostala prostor se k nastalé situaci vyjádřit a ten ve všech případech využila. Články zmiňující odvolání žalobkyně z funkce ředitelky nadto vyznívají spíše podpůrně a ve prospěch žalobkyně, kdy poukazují na její úspěchy a její odvolání označují za nečekané, přitom zveřejnili otevřený a poměrně obsáhlý pohled žalobkyně na celou věc, v němž mimo jiné uvedla, že se žádného závažného porušení povinností ředitele nedopustila, že má širokou podporu zaměstnanců i osob stojících mimo školu a že má za to, že její odvolání bylo učiněno na objednávky, přičemž důvody odvolání jsou uměle vyrobené. Tyto dva články v lokálním médiu tak objektivně nemohou představovat mediální tlak na žalobkyni, který se negativně propisuje do jejího zdravotního stavu. Článek o opakovaných volbách informaci o pochybení žalobkyně a jejím odvolání z funkce nenese. Uvádí-li žalobkyně, že vyslovení neplatnosti jejího odvolání by mohlo pomoci její psychice (zdravotnímu stavu), je třeba zdůraznit, že určovací žaloba neslouží k ochraně osobních, zdravotních, morálních či hospodářských zájmů žalobce, nýbrž k ochraně jeho právních zájmů, a to naléhavých právních zájmů, jak blíže rozvedeno shora. Z provedeného dokazování nadto vyplynulo, že zdravotní stav žalobkyně se v průběhu léčby zlepšil. Žalobkyně je chronická migrenička, s migrénami bojuje od 10 let, přitom zhoršení stavu pozoruje žalobkyně již pět let, tedy již v době před jejím odvoláním z funkce (sama u psychologa uvedla, že v práci zažívala pocity vyčerpanosti), pokud došlo v důsledku jejího odvolání k dalšímu zhoršení jejího již tak zhoršeného zdravotního stavu, tak v průběhu léčby došlo k výraznému zlepšení, kdy z poslední žalobkyní doložené lékařské zprávy ze srpna 2024 vyplývá, že stran migrén je žalobkyně bez nutnosti medikace. Stejně tak po psychické stránce se cítí lépe, její stav je stabilizován (bez toho by nedošlo k ukončení DPN). V souvislosti s tvrzením žalobkyně, že skutečnost, že je na ni nahlíženo jako na odvolanou ředitelku, v minulosti vedlo k jejímu neúspěchu ve výběrových řízeních na různé pozice, žalobkyně pomíjí, že otázku naléhavého právního zájmu soud posuzuje k okamžiku svého rozhodnutí. K tomuto okamžiku však žalobkyně byla zaměstnána jako učitelka na střední škole v [adresa], tj. i přes tvrzené stigma odvolané ředitelky střední školy na malém městě se žalobkyni v tomto městě podařilo získat zaměstnání odpovídající jejímu vzdělání a kvalifikaci a bylo jí tak umožněno pokračovat ve své kariéře. Pokud žalobkyně opírala existenci naléhavého právního zájmu o tvrzení, že v minulosti neuspěla ve výběrových řízeních, je třeba si uvědomit, že závěr o případné neplatnosti jejího odvolání z funkce by (zpětně) nevedl k úspěchu žalobkyně v těchto řízeních. Na tomto závěru by ničeho nezměnilo ani zjištění, že žalobkyně neuspěla ve výběrovém řízení na Regionálního metodika pro [Anonymizováno] kraj z důvodu, že byla odvolána z pozice ředitelky. Případný závěr o neplatnosti odvolání by žalobkyni sám o sobě nezajistil ani to, že by v dalším jí vybraném výběrovém řízení uspěla. Z vyjádření žalobkyně a z důvodů, kterými odůvodňovala naléhavý právní zájem, je zřejmé, že žalobkyně pociťuje v důsledku odvolání z funkce zásah do svých osobnostních práv. K ochraně těchto práv však právní řád nabízí jiné nástroje, přičemž otázka platnosti odvolání žalobkyně z funkce pak může být v jiném řízení vyvolaném typicky žalobou na plnění řešena jako otázka předběžná. Namítala-li žalobkyně, že by bylo nespravedlivé, pokud by ředitel měl být znevýhodněn oproti ostatním zaměstnancům v možnosti domáhat se možnosti neplatného zrušení pracovního poměru, k tomu okresní soud uvedl, že odvolaný ředitel má stejně jako ostatní zaměstnanci zachovánu možnost domáhat se vyslovení neplatnosti zrušení pracovního poměru, to však žalobkyně ani nenamítala. Okresní soud proto dospěl k závěru, že rozsudek o vyslovení (ne)platnosti odvolání žalobkyně z funkce ředitelky druhé žalované není způsobilý vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejít tak případným dalším žalobám na plnění.

4. Proti uvedenému rozsudku podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvedla, že okresní soud uzavřel, že k okamžiku rozhodnutí byla žalobkyně zaměstnána, tj. i přes tvrzené stigma odvolané ředitelky v žalované 2) se žalobkyni podařilo získat zaměstnání odpovídající jejímu vzdělání a kvalifikaci a bylo jí tak umožněno pokračovat v kariéře. Okresní soud však zcela opomíjí odlišnost jednotlivých pracovních pozic, tedy pozice ředitelky, resp. zástupkyně ředitele školy a učitelky. Zejména tedy pracovní náplně jednotlivých výše zmiňovaných pozic a i jejich finanční ohodnocení. Z pozice ředitelky, resp. zástupkyně ředitele v žalované 2) se žalobkyně starala o chod školy, zajišťovala administrativní záležitosti školy a jejích zaměstnanců. Pro tyto pozice byla především stěžejní schopnost školu vést, řídit, zapojovat do studijních programů a soutěží a dále školu rozvíjet a realizovat plány tak, aby škola prospívala a narostl zájem o studium na škole. Výše uvedené pozice lze spíše hodnotit jako manažerské posty než posty učitelské, když v důsledku všeho ředitelé škol vyučují minimálně, ne-li vůbec. Žalobkyně si je vědoma, že skutečnost, že při hledání nového zaměstnání byla ve výběrových řízeních neúspěšná, nemůže být rozhodnutím v předmětné věci zvrácena, nicméně má za to, že rozhodnutím, kterým bude vyslovena neplatnost jejího odvolání z funkce ředitelky v žalovaném 2), může mít význam v rámci budoucího výběrového řízení na pozice, které by odpovídaly jejím zkušenostem a kvalifikaci. Žalobkyně má za to, že v případě, kdy bylo právo žalobkyně již porušeno, tedy došlo k jejímu neplatnému odvolání z funkce ředitelky v žalovaném 2) a žalobkyni hrozí, že její právo na výkon zaměstnání odpovídající jejím schopnostem bude ohroženo v souvislosti s jejím odvoláním i do budoucna (v minulosti se tak již stalo, když žalobkyně nenalezla zaměstnání odpovídající její kvalifikaci, např. neúspěšné výběrové řízení na ředitelku školy na [právnická osoba]), je naléhavý právní zájem dán a je především namístě uplatnit citovanou preventivní funkci určovací žaloby. Žalobkyně se v rámci podané žaloby domáhá určení, že odvolání z funkce ředitelky v žalovaném 2) bylo neplatné právě z toho důvodu, že tento případný výrok soudu je pro ni stěžejní do budoucna, nebude na ni nahlíženo jako na odvolanou ředitelku, která neplnila své povinnosti, a jak již žalobkyně uváděla v rámci řízení před okresním soudem, přinese toto v důsledku všeho žalobkyni i značnou psychickou úlevu v tom, že svoji práci vykonávala řádně a její jméno bude tímto případně očištěno. Rozsah dopadů určovací žaloby v případě, že bude žalobkyni vyhověno, bude dle názoru žalobkyně širší než v případě žaloby na plnění (náhradu škody), nebo ochranu osobnosti, kterou navrhoval okresní soud. Dle názoru žalobkyně okresním soudem navrhované žaloby neřeší, ani nemůžou řešit rozsah práv žalobkyně, která jsou jejím odvoláním z funkce v žalovaném 2) dotčena. Zejména tedy ve vztahu k důvodům odvolání, kdy žalobkyně měla dle tvrzení žalovaných závažným způsobem porušit své povinnosti. K odůvodnění okresního soudu žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. II. ÚS 3245/16. Ačkoliv by pro úspěch v této věci bylo snazší, kdyby žalobkyně výpověď v žalované 2) nepodala, žalobkyně došla s ohledem na své psychického zdraví k závěru, že v zaměstnání u žalovaného 2) nemůže setrvat, a to mimo jiné proto, že si žalobkyně nedovedla představit, že by s kolegy, kteří usilovali o její odvolání, nadále tvořila jeden pracovní kolektiv. Žalobkyně má za to, že s ohledem na vše uvedené je i přes ukončení pracovního poměru v žalovaném 2) naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, že její odvolání z funkce bylo neplatné, dán. K medializaci odvolání žalobkyně z funkce v žalovaném 2) žalobkyně uvádí, že ačkoliv dostala prostor se k článkům vždy vyjádřit a bránit se, z předmětných článků jasně vyplývá, že důvodem pro její odvolání bylo porušení a neplnění právních povinností vyplývajících z činnosti ředitele v žalovaném 2), což samo o sobě pošpinilo dobré jméno žalobkyně a promítlo se do její další kariéry. S ohledem na vše výše uvedené žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaní k odvolání žalobkyně uvedli, že jej spatřují jako nedůvodné a plně se ztotožňují se závěry okresního soudu uvedené v rozsudku, přičemž dle jejich názoru byl skutkový stav okresním soudem zjištěn dostatečně a tento byl také okresním soudem správně právně posouzen, a navrhovali proto, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen a byly jim přiznány náklady odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 5.-24. a shrnutá v bodu 26. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

8. V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru, což platí i pro neprovedení dalších navržených důkazů pro nadbytečnost, jak je odůvodnil okresní soud v napadeném rozsudku. Odvolací soud proto neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního.

9. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle § 80 o. s. ř. a § 73, § 73a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce) ve spojení § 166 zákona č. 561/2004 Sb., zákon o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen školský zákon), kdy odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 34.-42. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje.

10. Obecně je třeba uvést, že žaloby na určení existence či neexistence práva a právního poměru jsou podmíněny naléhavým právním zájmem žalobce na požadovaném určení, jehož posouzením soud dospívá k závěru, zdali právě rozhodováním o určovací žalobě vůbec může být naplněn smysl občanského soudního řízení, jak je vymezen v ustanovení § 6 o. s. ř. , tj. aby ochrana práv účastníků řízení byla rychlá a účinná (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 – Žaloba na určení práva [§ 126 občanského zákoníku ve spojení s § 80 písm. c) o. s. ř.] byla a je nástrojem ochrany subjektivního práva před neoprávněnými zásahy. Jde o žalobu svou povahou preventivní (srov. Hora, J.: Československé civilní právo procesní. Díl I. Nauka o organisaci a příslušnosti soudů. Všehrd, Praha 1922, str. 154 – 155, Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád – komentář. I. Díl. 6. vydání. C. H. Beck, Praha 2003, str. 259) – jejím účelem je předejít stavům nejistoty ohledně určitého práva nebo jeho výkonu a její význam je ryze praktický – nastolení jistoty v ohrožených právních vztazích, přičemž je třeba více než u žalob na plnění dbát, aby nedošlo k jejímu zneužití (Hora, J.: Československé civilní právo procesní. Díl I. Nauka o organisaci a příslušnosti soudů. Všehrd, Praha 1922, str. 154: „Nelze se dovolávati činnosti soudu jen kvůli rozhodnutí otázek akademických neb kvůli uspokojení zájmu, jenž nedošel uznání právním řádem.“). Především k této obraně je tedy požadována jistá kvalita žaloby na určení práva spočívající v tom, že musí být dán žalobcův (stěžovatelův) naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jež musí být vyvoláno stavem, který způsobuje, že právní stav žalobce k věci se stal nebo stává nejistým, je zpochybněn. Tomu odpovídalo i znění příslušného zákonného ustanovení – § 228 c. ř. s. [zákon č. 113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní)] výslovně stanovil, že žalobce musí mít právní zájem na tom, aby „tento právní poměr nebo právo nebo pravost listiny byly co nejdříve na jisto postaveny“, a požadavek, aby byl při podání žaloby dán zájem na co nejrychlejším určení, se stával předmětem dokazování (srov. Vážný 1357). Jako základní podmínku uplatnění určovací žaloby dle § 80 písm. c) o. s. ř. jej zkoumá i dnešní soudce. Jakmile totiž bylo právo již porušeno, nemá preventivní ochrana postavení žalobce žádného smyslu, neboť jejím prostřednictvím již v zásadě nelze spory, které by o ně mohly v budoucnu vzniknout nebo jejichž vznik již bezprostředně hrozí, odvrátit. Ústavní soud, ztotožňuje se při tom s obecně a již desítky let platnou premisou teorie i praxe, vyslovil závěr, že „o naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení (že právní vztah nebo právo existuje) bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým, což – řečeno jinými slovy – znamená, že buď musí jít u žalobce o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, příp. pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě.“ (nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995 sp. zn. III. ÚS 17/95, Sbírka rozhodnutí, svazek 3, nález č. 35, str. 261).).

11. Jak správně uvedl okresní soud, ustálená judikatura soudů vychází ze závěrů, podle nichž naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bylo bez navrhovaného určení žalobcovo právo ohroženo nebo se jeho postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má preventivní povahu a jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Není proto opodstatněna tam, kde právní vztah či právo již byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019 sp. zn. 26 Cdo 2147/2018). V případě, kdy lze žalovat i na plnění, pak zaznamenala soudní praxe určitý názorový posun v tom směru, že naléhavý právní zájem na určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. byl připuštěn i tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže žaloba na plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah či dosah právního vztahu nebo práva, tzn. že určovací žaloba účinněji než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017 sp. zn. 22 Cdo 3397/2016). Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu, je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002 sp. zn. 21 Cdo 630/2002). Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2494/2010). Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1121/2011). Žalobci nic nebrání, aby žalobu znovu podal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá, resp. změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014 sp. zn. 29 Cdo 914/2014).

12. Odvolání žalobkyně je pak toliko polemikou se závěry okresního soudu, kdy okresní soud správně poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, vyjádřenou např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3863/2007 (Ředitel školské právnické osoby, ředitel příspěvkové organizace nebo vedoucí organizační složky, který byl z funkce odvolán podle ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a který s odvoláním nesouhlasí, má ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení, že jeho odvolání z funkce je neplatné, a to za předpokladu, že dosud (platně) neskončil jeho pracovní poměr u školské právnické osoby, příspěvkové organizace nebo státu, a že otázka neplatnosti odvolání z funkce již nebyla vyřešena v souvislosti se soudním rozhodnutím o neplatnosti rozvázání pracovního poměru.), kdy opak nelze dovodit ani z nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. II. ÚS 3245/16 (Posouzení naléhavého právního zájmu podle § 80 o. s. ř. je věcí nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 Ústavy. Obecný soud ale při svém rozhodování nemůže ponechat bez adekvátní reakce argumentaci stěžovatelky k jejímu naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení. Proto porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny), když k stěžovatelčině argumentaci zaujal své stanovisko teprve ve vyjádření k ústavní stížnosti.). Závěr citovaného nálezu je, že obecné soudy jsou povinny splnění zvláštní procesní podmínky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.) zkoumat v každém konkrétním případě ve vztahu k jednotlivým tvrzením žalobce (zde žalobkyně), a to vždy podle okolností dané věci. Okresní soud tento imperativ Ústavního soudu splnil, když se podrobně zabýval jednotlivými tvrzeními žalobkyně ohledně naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku (body 37.-40.), reprodukovaného shora, a odvolací soud nemá, co by bližšího dodal.

13. Z odvolání, jakož i z předcházejících písemných podání, je zřejmé, že žalobkyni jde podanou žalobou primárně o zlepšení jejího zdravotního (psychického) stavu spočívající v tom, aby si mohla „uzavřít tuto kapitolu“. Jakkoliv jde žalobkyni (lidsky) pochopit, tak soudní řízení k tomuto účelu neslouží (nemůže sloužit).

14. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladové části, která odpovídá výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na bod 44. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

15. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní byli v odvolacím řízení zcela procesně úspěšní, a proto jim byly přiznány odůvodněné náklady odvolacího řízení ve výši 20 010,48 Kč spočívající v úkonech právní služby – sepis vyjádření k odvolaní a účast u jednání a 6 660 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za prvního žalovaného 3 700 Kč + za druhou žalovanou 2 960 Kč), příslušného počtu režijních paušálů po 400 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve výši 750 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za pět půlhodin po 150 Kč, cestovného ve výši 1 567,59 Kč podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb. (cesta z [Anonymizováno] do [adresa] a zpět v délce 216 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 4,2 l/100 km NM) a 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně zavázána zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalovaných, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení