16 Co 73/2023 - 180

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o žalobě na nahrazení projevu vůle a ve věci žalobkyně - hlavní interventky: [titul]. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] proti žalovaným: 1) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] 2) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o žalobě hlavní interventky na nahrazení projevu vůle o odvolání žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 1. 2023, č. j. 7 C 63/2020-92 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II., pokud jím byl nahrazen projev vůle žalovaného ohledně článku 3 odstavec 3 kupní smlouvy, mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části výroku II. a ve výroku III. potvrzuje.

III. Žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] a žalovaný [Jméno zainteresované osoby 1/0] nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení o žalobě na nahrazení projevu vůle před soudem prvního stupně.

IV. Žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] je povinen zaplatit žalovanému [Jméno zainteresované osoby 1/0] na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení o žalobě na nahrazení projevu vůle 29 729,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokátky se [adresa].

V. Hlavní interventka [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] a žalovaní [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení o žalobě hlavní interventky na nahrazení projevu vůle před soudem prvního stupně.

VI. Žalovaní [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit hlavní interventce [Jméno zainteresované osoby 2/0] na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení o žalobě hlavní interventky na nahrazení projevu vůle 33 963 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu ve Vsetíně (dále také „soud prvního stupně“) dne 13. 8. 2020 se žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0] směřující k uzavření kupní smlouvy, kterou žalovaný převede spoluvlastnický podíl na níže označených nemovitostech ve výši 1/3 na žalobce. Tvrdil, že žalobce a žalovaný jsou společně s [Jméno zainteresované osoby 2/0] (každý v podílu ideální 1/3) spoluvlastníky pozemku č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku parc. č. [Anonymizováno], trvalý travní porost, to vše zapsáno pro obec a katastrální území [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa] (dále také jen „nemovitosti“). Žalobce je spoluvlastníkem podílu na základě udělení příklepu v dražbě ze dne 25. 3. 2020, pod č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno], s právními účinky vkladu práva ke dni 7. 5. 2020. Žalovaný uzavřel dne 14. 5. 2020 s předchozí spoluvlastnicí [jméno FO] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl právě spoluvlastnický podíl k nemovitostem ve výši ideální 1/3. Kupní cena za podíl činila 160 000 Kč a byla uhrazena jednorázově při podpisu smlouvy. [jméno FO] nerespektovala zákonné předkupní právo žalobce (předkupníka), jako podílového spoluvlastníka, které je založeno § 1124 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 - dále „o. z.“ (srovnej článek II bod 4 „Přechodná ustanovení“ zákona č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jestliže nenabídla předmětný podíl stávajícím spoluvlastníkům, tedy žalobci a [Jméno zainteresované osoby 2/0]; porušila tak žalobcovo předkupní právo ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti. Vzhledem k tomu, že [jméno FO] dne 15. 5. 2020 podala spolu s žalovaným návrh na vklad vlastnického práva (spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální 1/3) na nemovitosti k příslušnému katastrálnímu úřadu a žalovaný pak byl zapsán jako spoluvlastník nemovitosti v katastru, vzniklo žalobci právo domáhat se po nabyvateli (žalovaném) převodu spoluvlastnického podílu (právo retraktu) podle § 2144 odst. 1 o. z.

2. Žalobce se prostřednictvím svého zástupce obrátil dopisem ze dne 30. 6. 2020 na [tituly před jménem] [jméno FO] jako dalšího opomenutého spoluvlastníka s žádostí o sdělení, zda jí bylo [jméno FO] uplatnění předkupního práva nabídnuto a zda jej využila, či nikoli s tím, že jí též může společně s žalobcem náležet právo vykoupit od žalovaného jeho spoluvlastnický podíl, a to za podmínek, za jakých mu byl prodán. Dále ji žalobce požádal o sdělení, zda, nebylo-li jí uplatnění předkupního práva nabídnuto, má zájem o uplatnění práva na vykoupení prodaného podílu od [Jméno zainteresované osoby 1/0] (žalovaného) společně s žalobcem ve smyslu § 2141 o. z., případně, zda by se připojila k žalobě, pokud by [Jméno zainteresované osoby 1/0] požadavku na prodej svého podílu nevyhověl dobrovolně. Současně jí výslovně sdělil, že pokud o vykoupení části spoluvlastnického podílu, na který má nárok, nebude mít zájem, bude žalobce usilovat o vykoupení celého spoluvlastnického podílu sám pro sebe, a to i prostřednictvím soudního řízení. Dne 3. 7. 2020 [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci sdělila, že o vykoupení svého podílu zájem nemá. Rovněž výslovně uvedla, že se k případné žalobě na žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0] nepřipojí.

3. Žalobce vyzval dne 30. 6. 2020 žalovaného k převodu spoluvlastnického podílu nabytého kupní smlouvou ze dne 14. 5. 2020. V případě, že se druhá opomenutá spoluvlastnice a oprávněná z předkupního práva [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádří tak, že svého práva hodlá využít, bude uzavřena kupní smlouva, v níž na jedné straně bude žalovaný jako prodávající a na druhé straně, jako kupující žalobce, a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří vykoupí tento podíl rovným dílem za celkovou kupní cenu 160 000 Kč. Pokud se však [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádří tak, že právo na výkup podílu neuplatní, nebo se ho již dříve vzdala či jí jinak zaniklo, vykoupí žalobce celý podíl žalovaného jenom pro sebe. Na tuto výzvu však žalovaný nijak nereagoval. S ohledem na vše výše uvedené měl žalobce za to, že [tituly před jménem] [jméno FO] se svého práva retraktu vůči části spoluvlastnického podílu žalovaného vzdala, a žalobci tak svědčí právo retraktu ve smyslu § 2141 o. z. proti žalovanému v plné výši celého podílu, který od [jméno FO] koupil, a to za stejných smluvních podmínek, tedy zejména za kupní cenu ve výši 160 000 Kč a za stejných platebních podmínek, tedy tak, že kupní cena bude uhrazena hotově při podpisu smlouvy. Jedinou osobou aktivně legitimovanou k podání této žaloby tak je pouze žalobce.

4. Dne 9. 3. 2021 [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] jako hlavní interventka podala proti účastníkům původního řízení [tedy proti [Jméno zainteresované osoby 1/0] jako žalovanému 1) a [Jméno zainteresované osoby 0/0] jako žalovanému 2)] u Okresního soudu ve Vsetíně žalobu, v níž žádala, aby byl nahrazen projev vůle žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0] na uzavření kupní smlouvy k jeho podílu v části ideální 1/6 na nemovitosti v její prospěch, neboť i její předkupní právo bylo porušeno, a to za stejných podmínek, za jakých uzavřel žalovaný [Jméno zainteresované osoby 1/0] smlouvu s [jméno FO], tedy za kupní cenu 80.000 Kč. Hlavní interventka v řízení tvrdila, že písemným vyjádřením adresovaným žalobci neměla na mysli vzdát se svého práva využít možnost odkoupit podíl od žalovaného, který je osobou jí blízkou; chtěla tím pouze říct, že se k žalobě nepřipojí. Názor později změnila a nyní předkupní právo uplatňuje. S žalovaným [Jméno zainteresované osoby 1/0] jsou už asi 15 let partneři a nemovitost chtěli užívat společně. Upřesnila, že ona sama oslovila [jméno FO], že by ráda od ní nabyla podíl; byla si vědoma předkupního práva. [jméno FO] ji ovšem sdělila, že podíl prodá pouze [Jméno zainteresované osoby 1/0], kterého zná (je její bývalý spolužák).

5. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 1. 2022, č. j. 7 C 63/2020-59, byla spojena ke společnému projednání a rozhodnutí řízení vedená u označeného soudu pod sp. zn. 7 C 63/2020 (ve věci žaloby [Jméno zainteresované osoby 0/0]) a pod sp. zn. 7 C 163/2021 (o žalobě hlavní interventky [Jméno zainteresované osoby 2/0]); věc je nadále vedena pod sp. zn. 7 C 63/2020.

6. Okresní soud ve Vsetíně napadeným rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem kupní smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/6 za kupní cenu 80 000 Kč (výrok I – tento výrok nebyl napaden odvoláním); ohledně druhé ideální 1/6 podílu na nemovitosti (tedy poloviny z celkové výše podílu požadované [Jméno zainteresované osoby 0/0] po [Jméno zainteresované osoby 1/0]) žalobu zamítl s tím, že na převod této části podílu důvodně uplatňuje nárok z porušeného předkupního práva hlavní interventka. Nahradil též projev vůle žalovaného uzavřít s hlavní interventkou kupní smlouvu ohledně spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/6 za kupní cenu 80 000 Kč (výrok II); rozhodl též o náhradě nákladů řízení (výroky IV až VI).

7. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 2141 o. z. a článku II odst. 4 zákona č. 163/2020 Sb. Konstatoval, že [jméno FO] porušila převodem podílu ve výši ideální 1/3 žalovanému, aniž jej nabídla ostatním spoluvlastníkům, jejich předkupní právo a ti se oprávněně domáhají práva retraktu. K právnímu názoru žalobce, že se hlavní interventka [tituly před jménem] [jméno FO] tohoto práva retraktu vzdala, pokud žalobci sdělila, že k žalobě se nepřipojí a práva nevyužije, uvedl, že takové prohlášení není právně významné. Hlavní interventka jako opomenutý spoluvlastník by je totiž musela učinit vůči žalovanému (povinnému), nikoliv žalobci. Pro něj bylo významné toto sdělení pouze v tomu smyslu, že se mohl domáhat vyššího podílu na nemovitosti, nicméně vzhledem k hlavní intervenci se jej nakonec nedomohl.

8. Proti rozsudku okresního soudu, a to proti výrokům II až IV, podal odvolání žalobce, který namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to zejména otázky, zda hlavní interventce zůstalo zachováno právo retraktu spolu s žalobcem, nebo zda žalobce byl oprávněn toto právo vykonat v plném rozsahu sám. Dle žalobce je při posouzení této otázky podstatné, že hlavní interventka mu na jeho výslovný dotaz sdělila, že o vykoupení svého podílu (tedy uplatnění práva retraktu) zájem nemá, čímž došlo mezi žalobcem a hlavní interventkou k dohodě o uplatnění práva retraktu. Jinak řečeno, hlavní interventka tím vyjádřila souhlas, aby žalobce byl výlučným vykonavatelem předkupního práva, resp. od něj odvozeného práva retraktu. Okresní soud k této skutečnosti nepřihlédl a dospěl k nesprávnému závěru, že hlavní interventce zůstalo zachováno právo retraktu. Žalobce v tomto směru poukázal rovněž na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. 22 Cdo 2358/2010, které se uplatní i v poměrech nového občanského zákoníku. Okamžikem, kdy mu bylo doručeno sdělení hlavní interventky o tom, že nároky z porušení předkupního práva vykonat nehodlá, přirostl její podíl k podílu žalobce, který tak byl oprávněn uplatnit předmětný nárok v celku, tedy co do výše id. 1/3. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části tak, že se nahrazuje projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem kupní smlouvu ohledně zbylého podílu ve výši id. 1/6 a že se naopak zamítá žaloba hlavní interventky. Žalobce nesouhlasil rovněž s nákladovým výrokem, kdy měl za to, že výši odměny za jeden úkon právní služby je třeba stanovit podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 160 000 Kč ve výši 7 500 Kč, nikoli podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 35 000 Kč ve výši 2 500 Kč. Nejedná se totiž o věc penězi neocenitelnou, nýbrž hodnota této věci je vyjádřitelná v penězích, a to hodnotou spoluvlastnického podílu, ohledně něhož se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle. Tato hodnota je pak dána smluvenou kupní cenou ve výši 160 000 Kč.

9. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného.

10. Rovněž hlavní interventka navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že se nikdy nevzdala předkupního práva. Na dotaz zástupce žalobce reagovala sdělením, že se k žalobě proti žalovanému z osobních důvodů nepřipojí, protože s ním dlouhodobě udržuje partnerský vztah. Rozhodně však neměla v úmyslu se vzdát svého předkupního práva, o čemž svědčí skutečnost, že následně toto právo před soudem uplatnila. I kdyby měl odvolací soud jiný názor, měla za to, že byla oprávněna svůj názor přehodnotit. Navíc je třeba zohlednit, že nemá právnické vzdělání.

11. Krajský soud v Ostravě (dále také „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 7. 2023, č. j. 16 Co 73/2023-114, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 11. 2023, č. j. 16 Co 73/2023-124, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy mezi hlavní interventkou [Jméno zainteresované osoby 2/0] a žalovaným [Jméno zainteresované osoby 1/0] o převodu podílu ideální 1/6 na nemovitosti zamítl (výrok I). Ve výroku III změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že nahradil projev vůle žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0] uzavřít s žalobcem [Jméno zainteresované osoby 0/0] kupní smlouvu, kterou by mu převedl podíl ideální 1/6 nemovitosti za kupní cenu ve výši 80 000 Kč – výrok II [šlo o tu část podílu, na který soud prvního stupně přiznal právo hlavní interventce; ohledně dalšího podílu ideální 1/6, ve vztahu k níž byla [Jméno zainteresované osoby 1/0] uložena povinnost uzavřít kupní smlouvu s [Jméno zainteresované osoby 0/0], nabyl rozsudek soudu prvního stupně (ve výroku I) právní moci]. Pod bodem č. [hodnota] třetího článku kupní smlouvy uvedené ve výroku rozhodnutí se uvádí: „Smluvní strany shodně potvrzují, že kupní cena byla řádně a včas uhrazena“. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a nákladů odvolacího řízení (body III až V rozsudku).

12. Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že původní spoluvlastnice nemovitosti [jméno FO] nesplnila zákonnou povinnost podle § 1124 odst. 1 o. z. před prodejem svého spoluvlastnického podílu žalovanému [Jméno zainteresované osoby 1/0] jej nabídnout ke koupi žalobci [jméno FO] a hlavní interventce [Jméno zainteresované osoby 2/0] jako dalším spoluvlastníkům, jimž v době uzavření kupní smlouvy zákonné předkupní právo svědčilo. Dle mínění odvolacího soudu však soud prvního stupně posoudil nesprávně otázku, zda hlavní interventce zůstalo zachováno právo retraktu spolu s žalobcem, nebo zda žalobce byl oprávněn toto právo vykonat v plném rozsahu sám. Odvolací soud vzal do úvahy sdělení (dopis) hlavní interventky ze dne 3. 7. 2020. Uvedl, že při řešení této otázky lze vycházet ze závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2358/2010 (tento rozsudek je – stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), z nichž se podává, „že předkupní právo spoluvlastníků, kteří podíl (resp. tu jeho ideální část, která by na ně připadala, kdyby zákonné předkupní právo uplatnili) vykoupit nechtějí, přiroste ostatním spoluvlastníkům. To platí i v případě, že prodávající spoluvlastník poruší předkupní právo více spoluvlastníků, a někteří z nich dají najevo, že nárok z porušení předkupního práva uplatnit nechtějí. Přitom není třeba, aby byla o neuplatnění uzavřena výslovná dohoda; postačí, když spoluvlastník dá zřetelně, byť i konkludentně, najevo, že předkupní právo uplatnit nechce.“ Do poměrů projednávané věci uvedené judikatorní teze odvolací soud promítl konstatováním, že není významné, zda se hlavní interventka vzdala práva retraktu vůči žalovanému jako nabyvateli podílu, jak dovodil soud prvního stupně, nýbrž rozhodné je to, zda byla o výkonu práva retraktu uzavřena dohoda spoluvlastníků, jejichž předkupní právo bylo porušeno (tj. zda byla uzavřena dohoda o výkonu práva retraktu mezi žalobcem a hlavní interventkou), případně zda hlavní interventka vůči žalobci projevila vůli své již porušené předkupní právo neuplatnit.

13. Odvolací soud vysvětlil, že v daném případě se žalobce prostřednictvím svého zástupce před zahájením řízení dopisem ze dne 30. 6. 2020 dotazoval hlavní interventky, zda došlo v souvislosti s prodejem spoluvlastnického podílu žalovanému rovněž k porušení jejího předkupního práva, pokud ano, zda má zájem o uplatnění práva na vykoupení prodaného podílu od žalovaného společně s žalobcem ve smyslu § 2141 o. z. a zda se v takovém případě připojí k žalobě proti žalovanému. Současně ji upozornil, že pokud o vykoupení své části podílu nebude mít zájem, bude usilovat sám o vykoupení celého podílu, tedy i části, na kterou by měla nárok ona. Hlavní interventka žalobci dne 3. 7. 2020 sdělila, že o „vykoupení svého podílu“ nemá zájem a že se k žalobě proti žalovanému nepřipojí, protože žalovaný [Jméno zainteresované osoby 1/0] je osobu blízkou a nemovitost chce užívat s ním. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že hlavní interventka „dala žalobci nepochybně (zcela zřetelně) najevo, že svůj nárok z porušení předkupního práva uplatnit nechce (že nemá zájem o vykoupení podílu od žalovaného), a to po srozumitelném poučení o následcích takového rozhodnutí, že v takovém případě bude žalobce usilovat sám o vykoupení celého podílu, tedy i části, na kterou by měla nárok ona. Tento projev vůle hlavní interventky byl naprosto zjevný a nelze ho měnit ani prostřednictvím výkladu projevu vůle. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že hlavní interventka nemá právnické vzdělání. Zpochybňuje-li nyní hlavní interventka, že z jejího jednání s právním zástupcem žalobce před podáním žaloby není možno takové důsledky dovodit, jedná se ve své podstatě o vnitřní výhradu (mentální rezervaci), která však má však právní relevanci jen tehdy, když je druhé straně známá, či jí z okolností případu známá být musela, což však v posuzovaném případě nebylo ani tvrzeno“. Odvolací soud uzavřel, že okamžikem, kdy bylo žalobci (prostřednictvím jeho zástupce) doručeno sdělení hlavní interventky o tom, že nároky z porušení předkupního práva vykonat nehodlá, přirostl její podíl k podílu žalobce, který tak byl oprávněn uplatnit předmětný nárok vcelku, tedy co do výše podílu ideální 1/3. Následná změna stanoviska hlavní interventky nemá žádný právní význam. Proto byl žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] oprávněn uplatnit předkupní právo i ke zbývající ideální 1/6 na nemovitosti, jinak připadající na hlavní interventku.

14. Nejvyšší soud (dále také „dovolací soud“) k dovolání žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0] a hlavní interventky [Jméno zainteresované osoby 2/0] rozsudkem ze dne 18. 6. 2024, č. j. 22 Cdo 1303/2024-153, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2023, č. j. 16 Co 73/2023-114, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 11. 2023, č. j. 16 Co 73/2023-124, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Dovolací soud shledal důvodným dovolání žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0], protože zvláštní povaha rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle účastníka řízení s uzavřením smlouvy určitého obsahu zásadně neumožňuje, aby rozsudek, do nějž byl včleněn text smlouvy, deklaroval, že okamžikem nabytí právní moci bylo uspokojeno konkrétní právo či splněna (jemu odpovídající) povinnost, pokud se tak podle skutkového stavu rozhodného dle ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. nestalo. Pro poměry projednávané věci tudíž platí, že v dovoláním dotčeném rozsudku odvolacího soudu (a shodně i v rozsudku soudu prvního stupně), jímž byl nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem kupní smlouvu ke specifikovanému spoluvlastnickému podílu na nemovitostech za kupní cenu, za níž žalovaný tento podíl nabyl, nelze nahrazovaný projev vůle vztáhnout na prohlášení stran o tom, že kupní cena byla řádně a včas uhrazena, nestalo-li se tak nejpozději v okamžiku vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). V době vyhlášení rozsudku nebylo jisté, zda a kdy žalobce povinnost zaplatit kupní cenu splní. Pokud odvolací soud toto prohlášení do textu smlouvy, a tedy i do obsahu rozsudku zahrnul, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

15. K dovolání hlavní interventky dovolací soud uvedl, že závěr odvolacího soudu o tom, že hlavní interventka předkupní právo vůči [Jméno zainteresované osoby 1/0] pozbyla, vychází z předpokladu, že „dala žalobci nepochybně (zcela zřetelně) najevo, že svůj nárok z porušení předkupního práva uplatnit nechce (že nemá zájem o vykoupení podílu od žalovaného), a to po srozumitelném poučení o následcích takového rozhodnutí, že v takovém případě bude žalobce usilovat sám o vykoupení celého podílu, tedy i části, na kterou by měla nárok ona. Tento projev vůle hlavní interventky byl naprosto zjevný a nelze ho měnit ani prostřednictvím výkladu projevu vůle“. S takovým výkladem dopisu hlavní interventky ze dne 3. 7. 2020 se dovolací soud neztotožnil, a to bez ohledu na to, zda mělo jít - ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 33 Cdo 603/2008 - o akceptaci návrhu na dohodu o výkonu předkupního práva či o vyjádření vůle předkupní právo neuplatnit. Dovolací soud přitom vzal do úvahy i skutečnost, že uvedený dopis byl reakcí na předchozí písemný dotaz adresovaný hlavní interventce právním zástupcem [Jméno zainteresované osoby 0/0], který naznačoval jeho postup v případě, že [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] neprojeví o vykoupení podílu zájem. Dovolací soud zdůraznil, že ve smyslu odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2358/2010, musí dát spoluvlastník, který předkupní právo uplatnit nechce, zřetelně, tedy bez pochybností najevo, že předkupní právo uplatnit nechce; v tom je implicitně obsaženo, že nemá námitky proti tomu, aby je uplatnil v rozsahu jemu náležejícímu jiný spoluvlastník. Právní jednání je neurčité pouze tehdy, nelze-li pro neurčitost zjistit jeho obsah ani výkladem (srov. § 553 odst. 1 o. z.). Výklad projevu vůle má význam tehdy, je-li účastníkem projevená vůle nejasná či nejednoznačná, takže vznikají pochybnosti, co chtěl účastník přesně vyjádřit a jaké právní následky má jeho projev vůle vyvolat. Určitost obsahu právního jednání přitom nemusí vyplývat ze samotného projevu vůle, může vyplývat i z dalších kritérií, podle kterých se výklad právního jednání provádí. K zásadám pro výklad právních jednání se dovolací soud vyjádřil např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ve kterém vyslovil právní názor, že základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (dále k interpretaci obsahu právního jednání např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3541/2019, a ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1649/2023).

16. Dovolací soud konstatoval, že v uvedeném dopise nejprve hlavní interventka sděluje, že o „vykoupení svého spoluvlastnického podílu“ nemá zájem; nevyjádřila tedy výslovně nezájem o vykoupení části podílu [Jméno zainteresované osoby 1/0], ale nezájem o vykoupení jejího podílu. Dále sděluje, že k žalobě na [Jméno zainteresované osoby 1/0] se nepřipojí, „poněvadž se jedná o osobu blízkou a nemovitost chci užívat s ním“. Dále vyslovuje pochybnost o tom, že by [Jméno zainteresované osoby 1/0] předkupní právo porušil, neboť v okamžiku vkladu spoluvlastnického práva pro [Jméno zainteresované osoby 1/0] do katastru nemovitostí nebyl [Anonymizováno]. [jméno FO] v katastru „vůbec uveden“. Nakonec žádá, aby adresát – právní zástupce [Jméno zainteresované osoby 0/0] – jeho klientovi „přednesl naši nabídku na odkup jeho spoluvlastnického podílu námi“. S takto neurčitým vyjádřením nelze podle názoru dovolacího soudu spojit tak závažný následek, jakým je ztráta předkupního práva a oslabení vlastního právního postavení. Z právě reprodukovaného textu dopisu hlavní interventky se podává, že nemovitost chce nadále užívat spolu s [Jméno zainteresované osoby 1/0], přičemž vyjádřila pochybnost o tom, zda k porušení předkupního práva došlo. Deklarovala rovněž zájem o koupi dalšího podílu právě od osoby, která se jí dotazuje na to, zda předkupní právo uplatní, a vysvětluje důvody, pro které se nepřipojí k žalobě, což ovšem neznamená, že by nemohla předkupní právo uplatnit mimosoudně; i tato skutečnost stojí proti závěru o vzdání se takového práva. Konkluze odvolacího soudu, že hlavní interventka „dala žalobci nepochybně (zcela zřetelně) najevo, že svůj nárok z porušení předkupního práva uplatnit nechce“, je tak zjevně nepřiměřená a nemůže obstát; v důsledku toho je dovoláním napadený rozsudek rovněž v rozporu s tím, co se uvádí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2358/2010.

17. Žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] i přes zrušení předcházejícího rozhodnutí odvolacího soudu na odvolání trval. Souhlasil sice s prvním závěrem Nejvyššího soudu, ovšem neztotožnil s tím, jakým způsobem vyložil projev vůle obsažený v dopise hlavní interventky ze dne 3. 7. 2020. Měl za to, že Nejvyšší soud posuzoval a hodnotil obsah předžalobní komunikace až ex post, aniž by se zabýval tím, jak tento obsah vnímal (mohl vnímat) žalobce v dané době. Při výkladu projevu vůle vytrhl z kontextu skutečnost, že hlavní interventka sdělila, že nemá zájem o vykoupení „svého“ spoluvlastnického podílu. Poukázal v tomto směru na jednoznačnou formulaci svého dotazu ze dne 30. 6. 2020, z něhož je zcela zřejmé, že se hlavní interventky dotazuje na její zájem o vykoupení podílu [Jméno zainteresované osoby 1/0], nikoliv na vykoupení jejího podílu. Z reakce hlavní interventky podle názoru žalobce jednoznačně vyplývalo, že o vykoupení podílu [Jméno zainteresované osoby 1/0] nemá zájem, o čemž svědčí mj. i to, že nedošlo k uzavření mimosoudní dohody mezi žalovaným a hlavní interventkou v kontextu jejich druhovského poměru ještě před podáním žaloby. Žalobce tudíž nemohl z ničeho dovodit, že hlavní interventka má zájem o část podílu pana [jméno FO], a proto podal žalobu na nahrazení projevu vůle ohledně celého podílu v rozsahu 1/3. Případná neurčitost či nejasnost sdělení hlavní interventky nemůže jít k tíži žalobce.

18. Žalovaný a hlavní interventka shodně uvedli, že bezvýhradně souhlasí se závěry Nejvyššího soudu. Není podstatné, jak mohl vnímat projev vůle žalobce, nýbrž významné je to, jaký projev vůle hlavní interventka skutečně učinila. Z obsahu jejího dopisu ze dne 3. 7. 2020 vyplývá, že měla jako družka žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0] zájem na tom, aby jim nemovitost zůstala a neměla zájem na tom, aby její podíl nebo podíl pana [jméno FO] odkoupil žalobce. Z obsahu tohoto dopisu nelze v žádném případě dovodit, že by se paní [tituly před jménem] [jméno FO] vzdala práva retraktu.

19. Krajský soud jako soud odvolací, vázán právním názorem vysloveným ve shora uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.), přezkoumal opětovně rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku I a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné toliko v nepatrné části, a to z jiného než jím uplatněného důvodu.

20. Jelikož po zrušení rozhodnutí odvolacího soudu nedošlo ke změně zjištěného skutkového stavu (odvolací soud toliko ověřil, že mezi hlavní interventkou a žalovaným [Jméno zainteresované osoby 1/0] je nesporné, že hlavní interventka ke dni odvolacího jednání, tj. 3. 10. 2024, nezaplatila žalovanému [Jméno zainteresované osoby 1/0] kupní cenu 80 000 Kč), aby byla vyloučena aplikace závazných právních názorů dovolacího soudu, ani nedošlo v mezidobí ke změně relevantní judikatury soudů vyšších stupňů. Byť tedy žalovaný vyslovil nesouhlas s výkladem projevu vůle učiněným dovolacím soudem, který se týkal obsahu dopisu hlavní interventky ze dne 3. 7. 2020, má odvolací soud za to, že jakákoliv polemika se závěry dovolacího soudu není již namístě. Ostatně dovolací soud vzal při výkladu projevu vůle hlavní interventky v úvahu i formulaci dopisu žalobce ze dne 30. 6. 2020.

21. Odvolací soud proto při opětovném přezkumu rozsudku soudu prvního stupně vycházel z toho, že hlavní interventka dopisem ze dne 3. 7. 2020 nedala žalobci nepochybně (zcela zřetelně) najevo, že svůj nárok z porušení předkupního práva uplatnit nechce. Vzhledem k tomu, že nebylo tvrzeno a ani nevyšlo v řízení jiným způsobem najevo, že by hlavní interventka vůči žalobci projevila vůli své porušené předkupní právo neuplatnit jiným způsobem, případně že by byla uzavřena dohoda o výkonu práva retraktu mezi žalobcem a hlavní interventkou, dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně (byť z poněkud jiného důvodu) k závěru, že hlavní interventce zůstalo zachováno právo retraktu spolu s žalobcem a že tudíž žalobce nebyl oprávněn toto právo vykonat v plném rozsahu sám.

22. Žaloba hlavní interventky je proto důvodná, a to s výjimkou té části, která se týkala nahrazení projevu vůle ohledně článku 3 odstavec 3 kupní smlouvy, jak vyplývá ze závěru dovolacího soudu citovaného výše v bodě 14 tohoto rozhodnutí. Hlavní interventka totiž kupní cenu [Jméno zainteresované osoby 1/0] nejpozději v okamžiku vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) nezaplatila, proto nelze nahrazovaný projev vůle vztáhnout na prohlášení stran o tom, že kupní cena byla řádně a včas uhrazena.

23. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, pokud jím byl nahrazen projev vůle žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0] ohledně článku 3 odstavec 3 kupní smlouvy, podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl. Naopak ve zbývající části výroku II a ve výroku III odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v souladu s § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správný potvrdil.

24. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zčásti změněno, proto bylo třeba rozhodnout podle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově o nákladech řízení, a to spolu s náklady odvolacího a dovolacího řízení. Pro účely náhrady nákladů řízení je třeba vycházet z toho, že žaloba žalobce o nahrazení projevu vůle a žaloba hlavní interventky, která si činila částečně nárok na předmět původního řízení, představují dvě samostatné věci, které byly spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí. Současně platí, že v řízení o žalobě hlavní interventky na straně žalovaného vystupují účastníci původního řízení společně.

25. Procesní úspěch i neúspěch žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0] a žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0] v řízení o žalobě žalobce na nahrazení projevu vůle v řízení před soudem prvního stupně byl stejný, proto odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žalobce a žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

26. V odvolacím a dovolacím řízení měl v řízení o žalobě žalobce na nahrazení projevu vůle procesní úspěch žalovaný (rozsudek soudu prvního stupně byl v napadeném výroku III potvrzen), proto má žalovaný vůči žalobci podle § 224 odst. 1 a § 243g odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení.

27. Žalovaný byl v řízení zastoupen advokátkou, a má proto právo na náhradu nákladů právního zastoupení, včetně odměny advokátky, jejíž výši je třeba určit podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Odvolací soud při určení tarifní hodnoty oproti svému předcházejícímu rozhodnutí vzal v úvahu z podnětu žalovaného (viz vyčíslení nákladů právního zastoupení ze dne 7. 10. 2024) změnu judikatury vyjádřenou v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 1750/23. Ústavní soud konstatoval, že je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 advokátního tarifu. V opačném případě jde o nerespektování kogentní právní úpravy případně porušující právo účastníka na ochranu vlastnictví podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud zdůraznil, že stanovení hodnoty věci pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení je otázkou skutkovou, při níž soud má vycházet ze všeho, co v řízení vyšlo najevo, tedy i z obsahu spisu, ze shodných tvrzení účastníků řízení i z dalších důkazů, které předloží strany sporu. Takovým důkazem o ceně obvyklé může být i kupní cena v kupní smlouvě, a to zejména v případě, že ze spisu ani z tvrzení účastníků nevyplývá, že by v daném místě a čase sjednaná kupní cena měla reflektovat nějaká specifika, zvláštní vztahy mezi účastníky apod., s tím, že k právu vítězného účastníka na náhradu nákladů řízení je i významně podhodnocený (nepřesný) odhad ceny šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignuje.

28. Odvolací soud po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že v daném případě představuje kupní cena v kupní smlouvě ze dne 14. 5. 2020 uzavřené mezi žalovaným a předchozí spoluvlastnicí [jméno FO] dostatečně věrohodný údaj o hodnotě věci, protože za tuto kupní cenu projevili o spoluvlastnický podíl zájem i žalobce a hlavní interventka, což svědčí o tom, že obvyklá cena spoluvlastnického podílu k nemovitostem ve výši ideální 1/3 není nepochybně nižší než 160 000 Kč. Ostatně samotný žalobce se v odvolání domáhal, aby soud výši odměny za jeden úkon právní služby stanovil podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Jelikož předmětem odvolacího a dovolacího řízení bylo nahrazení projevu vůle ohledně spoluvlastnického podílu k nemovitostem ve výši ideální 1/6, vycházel odvolací soud z tarifní hodnoty 80 000 Kč, nikoli tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu.

29. Žalovaný má vůči žalobci právo na náhradu odměny advokátky za 3 úkony právní služby (1. - účast u odvolacího jednání dne 27. 7. 2023, 2. - sepis dovolání, 3. - účast u odvolacího jednání dne 3. 10. 2024) po 4 300 Kč, hotových výdajů v paušální výši 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (v případě účasti u odvolacího jednání náleží pouze jedná polovina paušální náhrady hotových výdajů, jelikož se jedná společné úkony s intervenční žalobou), náhrady jedné poloviny promeškaného času ve výši 600 Kč, jedné poloviny cestovních výdajů v souvislosti s cestou advokátky k odvolacím jednáním ve výši 1 629,50 Kč (osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 3,8 l motorové nafty na 100 km, cena paliva k prvnímu odvolacímu jednání 34,40 Kč/l podle vyhlášky č. 191/2023 Sb. a ke druhému odvolacímu jednání 38,70 Kč/l podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., sazba základní náhrady za 1 km jízdy v roce 2023 5,20 Kč podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. a v roce 2024 5,60 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ujeto ze [adresa] a zpět ke každému jednání 240 km) a zaplaceného soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč. Odvolací soud proto zavázal žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení o žalobě na nahrazení projevu vůle částku 29 729,50 Kč.

30. Odvolací soud nepřiznal žalovanému právo na náhradu odměny za převzetí a přípravu zastupování pro dovolací řízení, jelikož tento úkon právní služby náleží pouze jednou (srov. a contrario usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 909/2004), přičemž advokátka [tituly před jménem] [jméno FO] převzala zastupování žalovaného již v řízení před soudem prvního stupně.

31. V řízení o žalobě hlavní interventky měla procesní úspěch hlavní interventka, proto má právo, aby jí oba účastníci původního řízení ([Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0]) společně a nerozdílně zaplatili plnou náhradu nákladů řízení. Za řízení před soudem prvního stupně hlavní interventka žádné náklady řízení nepožadovala. Odvolací soud proto rozhodl, že hlavní interventka a žalovaní [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení o žalobě hlavní interventky na nahrazení projevu vůle před soudem prvního stupně.

32. Za odvolací a dovolací řízení odvolací soud přiznal hlavní interventce náhradu odměny advokáta za 3 úkony právní služby (1. - převzetí a příprava zastupování, 2. - sepis dovolání, 3. - účast u odvolacího jednání dne 3. 10. 2024) po 4 300 Kč, jeho hotových výdajů v paušální výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve věci žaloby hlavní interventky), náhrady promeškaného času ve výši 700 Kč, cestovních výdajů v souvislosti s cestou k odvolacímu jednání ve výši 1 998 Kč (osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 9 l motorové nafty na 100 km, cena paliva 38,70 Kč/l podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,60 Kč podle téže vyhlášky, ujeto ze [adresa] a zpět 220 km). Veškeré shora uvedené náklady právního zastoupení ve výši 16 498 Kč jsou navýšeny o částku odpovídající 21 % DPH ve výši 3 465 Kč a soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč. Odvolací soud proto zavázal [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] společně a nerozdílně zaplatit hlavní interventce na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení o žalobě hlavní interventky na nahrazení projevu vůle částku 33 963 Kč.