16 Co 83/2024 - 242

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [právnická osoba] IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2023, č. j. 29 C 239/2022-107, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 23. 2. 2024, č. j. 29 C 239/2022-124, a doplňujícího usnesení ze dne 23. 2. 2024, č. j. 29 C 239/2022-127 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba na zaplacení částky 140 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 70 000 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení a ve výši 9,75 % z částky 70 000 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 147 974 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1 101 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem částku 22 309 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 1. 4. 2022 se žalobce jako zapůjčitel proti žalovanému coby právnímu nástupci vydlužitele domáhal zaplacení částky 140 000 Kč s úroky z prodlení, a to se zdůvodněním, že jeho právnímu předchůdci, spolku [právnická osoba]., na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 10. 2018 (dále jen Z2) poskytl zápůjčku ve výši 70 000 Kč. Převzetí částky bylo potvrzeno podepsáním smlouvy, vydlužitel se ji zavázal vrátit do 31. 1. 2019, což neučinil. Dne 30. 10. 2018 titíž smluvní partneři uzavřeli další smlouvu o zápůjčce (dále jen Z3), na jejímž základě žalobce opět vydlužiteli poskytl částku ve výši 70 000 Kč, jejíž převzetí bylo stvrzeno podepsáním smlouvy a kterou se vydlužitel zavázal vrátit žalobci do 31. 3. 2019, což nesplnil. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi sebou tytéž strany uzavřely i smlouvu o zápůjčce ze dne 14. 9. 2018, opět na částku 70 000 Kč (dále jen Z1), kterou žalobce úspěšně vymohl v jiném soudním řízení v roce 2019. Žalobce na vydlužitele podal insolvenční návrh a dne 18. 1. 2021 přihlásil obě žalované pohledávky (na základě Z2 a Z3) do insolvenčního řízení. Vydlužitel obě pohledávky popřel s argumentem, že tu kterou smlouvu nepodepsal. Žalobce však nechal zpracovat znalecký posudek prokazující, že podpisy na Z2 i Z3 jsou pravými podpisy tehdejšího předsedy vydlužitele, [tituly před jménem] [jméno FO]. Přesto pohledávky posud nebyly uspokojeny. Procesní obrana žalovaného se průběžně měnila. Vydlužitel zanikl fúzí sloučením s žalovaným co nástupnickým spolkem, tehdy vystupujícím pod názvem [Jméno žalovaného] který převzal veškeré jmění svého předchůdce. Insolvenční řízení ukončil usnesením ze dne 29. 11. 2021 o zastavení řízení kvůli ztrátě právní osobnosti vydlužitele v důsledku zmíněné fúze Vrchní soud v Olomouci pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], č. j. [Anonymizováno]. Usnesení nabylo právní moci dne 29. 11. 2021. Žalované pohledávky se nepromlčely, poněvadž promlčecí lhůta mohla s ohledem na stavění během insolvenčního řízení skončit nejdříve 29. 5. 2022 [§ 109 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen i. z.), ve spojení s § 652 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.)]. Ve světle procesní obrany žalovaného žalobce nepředložil okresnímu soudu originál Z1 s vysvětlením, že jej nedohledal a že jako fyzická osoba nevede účetnictví. Neučinil to ani na výzvu Policie ČR v rámci trestního řízení vedeného pro podezření ze zločinu podvodu, v němž byl prověřován. Poukázal na to, že byly všechny smlouvy vyhotoveny ve dvou originálech, z nichž po jednom by u sebe měl mít žalovaný. Proti žalobci nebylo zahájeno trestní stíhání, PČR věc odložila, a v účetnictví žalovaného se nenachází žádná ze smluv, tedy ani Z1, jejíž existence přitom byla nesporná. Navzdory podobnosti podpisu [tituly před jménem] [jméno FO] na kopii Z1 a na Z3 jsou na obou smlouvách jiné podpisy žalobce. Odlišné jsou i podpisy [tituly před jménem] [jméno FO] na Z2 a Z3. Žalobce uvedl, že pokud má okresní soud za to, že nese důkazní břemeno stran pravosti Z2 a Z3, navrhuje zpracovat znalecký posudek z oboru kriminalistika. Tento důkazní návrh vzal na jednání ze dne 25. 7. 2023 zpět pod dojmem splnění podmínek § 565 o. z.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že i kdyby obě žalované pohledávky existovaly, jsou promlčeny. Z2 i Z3 jsou však především podvrhem; vydlužitel žádné takové neuzavřel a peníze od žalobce neobdržel. Uzavřena byla pouze Z1 se splatností do 30. 11. 2018. Tuto pohledávku žalobce proti žalovanému uplatnil žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ostravě, který dne 29. 11. 2019 vydal elektronický platební rozkaz, načež žalovaný dluh splnil dne 3. 12. 2019. Přestože byly tvrzené pohledávky ze Z2 a Z3 v době podání zmíněné žaloby již dávno splatné, žalobce je nejen nevymáhal, ale ani se o nich nezmínil. To učinil teprve po několika letech v insolvenčním řízení vedeném proti vydlužiteli. Z2 ani Z3 se ani nijak neprojevily v účetnictví spolku. K tomu přistupuje okolnost, že nebyl žalobce schopen ani soudu, ani policii doložit originál Z1. Z2 a Z3 se přitom obsahem i grafikou maximálně podobají Z1. V prvé řadě je ale nápadné, že je podpis [tituly před jménem] [jméno FO] na Z1 zcela identický jako jeho podpis na Z3. To je patrno i z okolnosti, že jeho podpis protíná na totožném místě podpisový řádek a pod ním umístěnou číslici 9. [tituly před jménem] [jméno FO] podepsal oba originály Z1, které si však ponechal žalobce. Ten potom z těchto originálů vytvořil Z2 a Z3. [adresa] pro (odlišná) data splatnosti a data uzavření smluv byla vytečkována a ručně vyplněna, ovšem nikoli vydlužitelem. Moderní technologie umožňují vymazání ručně psaného textu a jeho nahrazení jiným. Žalovaný nemá originál žádné ze smluv. Nenamítá přitom nepravost podpisu [tituly před jménem] [jméno FO] na Z2 a Z3 zkoumanou znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], nýbrž nepravost listin – Z2 a Z3. V této situaci nemůže žalobce unést důkazní břemeno odkazem na obsah těchto listin. Obrana žalovaného odpovídala tomu, že žalovaný neměl k dispozici originály Z2 ani Z3, nevěděl, co vyplyne z posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ani jak Z2 a Z3 vznikly a navíc se v průběhu sporu změnilo personální vedení spolku. V trestním, insolvenčním i občanském soudním řízení nicméně celou dobu konzistentně tvrdí, že Z2 ani Z3 vůbec neuzavřel a tudíž na jejich základě ani nemohl obdržet žádné peníze.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě plně vyhověl (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok II). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Žalobce ještě před samotným podepsáním Z2 poskytl vydlužiteli zápůjčku ve výši 70 000 Kč se splatností do 31. 1. 2019 s tím, že datum bylo do strojově sepsané smlouvy dopsáno ručně. Listina obsahuje podpis nad jménem [Jméno žalobce], podpis nad označením [právnická osoba]., a dále je opatřena razítkem [právnická osoba]. Před podepsáním Z3 žalobce vydlužiteli poskytl zápůjčku ve výši 70 000 Kč se splatností do 31. 3. 2019, přičemž datum je jinak do strojově vyhotovené smlouvy dopsáno ručně. Smlouva obsahuje podpis nad jménem [Jméno žalobce] a podpis nad označením [právnická osoba]. Je opatřena rovněž razítkem [právnická osoba]. a v rámci razítka je v kroužku č.

2. Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] jsou podpisy [tituly před jménem] [jméno FO] na Z2 a Z3 jeho pravými podpisy. Těmto smlouvám předcházela Z1 ze dne 14. 9. 2018 na částku 70 000 Kč. Žalovaný splnil dluh ze Z1 až po vydání elektronického platebního rozkazu. Žádná ze smluv nebyla evidována v účetnictví ani se neprojevila v pokladně spolku. Dne 8. 9. 2020 podali věřitelé - zaměstnanci - proti vydlužiteli insolvenční návrh. Dne 18. 1. 2021 podal insolvenční návrh žalobce, přičemž přiložil Z2 a Z3. Dne 8. 3. 2021 vydlužitel obě pohledávky v plné šíři popřel a napadl pravost obou smluv, resp. pravost podpisů [tituly před jménem] [jméno FO]. Rozvedl, že žádnou z nich neuzavřel a žádné částky od žalobce neobdržel. Na rozdíl od Z1. Zdůraznil shodnost obou výše zmíněných podpisů [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením ze dne 8. 4. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], insolvenční soud žalobcův insolvenční návrh zamítl, a to i po zohlednění výše uvedeného posudku. V odvolacím řízení vrchní soud výše specifikovaným usnesením napadené usnesení zrušil a insolvenční řízení zastavil. Víceméně souběžně probíhalo trestní řízení. V jeho rámci žalobce dne 15. 3. 2021 podal vysvětlení, v němž mj. uvedl, že zná [tituly před jménem] [jméno FO] asi od konce roku 2017, kdy byl předsedou spolku [právnická osoba]. V roce 2018 se řešila finanční situace spolku a v září 2018 se na něj [tituly před jménem] [jméno FO] obrátil s tím, že by potřeboval půjčit peníze pro spolek. Dohodli se na částce 70 000 Kč. Z1 přinesl [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce ji krátce prošel a podepsal. Totéž učinil [tituly před jménem] [jméno FO], který vzápětí obdržel částku 70 000 Kč. Za nějakou dobu jej oslovil znova a opět se dohodli na zápůjčce ve výši 70 000 Kč. Smlouva byla sepsána dne 3. 10. 2018 a žalobce opět peníze přinesl do [Anonymizováno] do kanceláře, kde je předal v hotovosti [tituly před jménem] [jméno FO], načež oba vlastnoručně podepsali Z2, kterou pan [jméno FO] přinesl. Ten žalobce naposledy kontaktoval koncem října 2018, kdy dne 30. 10. 2018 vše proběhlo stejně. Dne 26. 4. 2021 žalobce podal další vysvětlení, podle nějž Z1 dosud nenašel. Podle vysvětlení [jméno FO] si tato nepamatovala, že by některý z obou mužů vložil do pokladny vydlužitele peníze, jež by byly vedeny jako zápůjčka od žalobce. Dne 22. 2. 2021 podal vysvětlení [jméno FO], tehdejší předseda [právnická osoba]., který uvedl, že mu jeho předchůdce [jméno FO] řekl, že s žalobcem uzavřel jen Z1, přičemž zápůjčka byla vrácena. Dne 28. 4. 2021 [jméno FO] podal další vysvětlení a uvedl, že zpětně provedl kontrolu hospodaření spolku za rok 2018, avšak nenašel záznam o vložení částky 70 000 Kč. Dne 22. 2. 2021 podal vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že byl v letech 2011 - 2020 předsedou spolku, než jej vystřídal [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] věděl pouze o jedné zápůjčce na částku 70 000 Kč, žádné jiné smlouvy nepodepsal. Ve vysvětlení ze dne 29. 3. 2021 uvedl, že Z1 nepřipravil. K podpisu mělo dojít v sídle spolku někde na sekretariátě, přičemž se domníval, že smlouvu donesl žalobce a on podepsal 2 vyhotovení smlouvy. Měl za to, že peníze převzala pokladní [jméno FO]. Policie věc odložila, protože se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Podle policie nebylo lze vyloučit ani tvrzení [tituly před jménem] [jméno FO], že osobně podepsal jen Z1, jejíž originály si ponechal žalobce a poté byla změněna na smlouvách data. Žalovaný však svá tvrzení o manipulací se Z1 nepodpořila žádným důkazním návrhem, resp. jej vzala zpět. Okresní soud rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že byly Z2 i Z3 poskytnuty, leč ani zčásti nesplaceny [§ 153 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)].

4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 565 a 2390 o. z. a dospěl k závěru, že se žalované pohledávky nemohly promlčet, neboť vzhledem k tomu, že od okamžiku zahájení insolvenčního řízení lhůty k uplatnění práv uplatnitelným přihláškou nezačínají či dále neběží [§ 109 odst. 1 písm. a), odst. 3 i. z.] a neskončí dříve než 6 měsíců od skončení insolvenčního řízení (§ 648 ve spojení s § 652 o. z.), byla žaloba podána ještě před uplynutím obou promlčecích lhůt. Okresní soud považoval i s ohledem na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] za splněnou skutkovou podstatu § 565 druhé věty o. z., kdy [tituly před jménem] [jméno FO] Z2 i Z3 zjevně podepsal a tudíž nastupuje zde zakotvená právní fikce (správně vyvratitelná právní domněnka) uznání pravosti a věcné správnosti obou smluv jako takových. Žalovaný by tudíž musel úspěšně podat důkaz opaku. To, že se Z2 ani Z3 neprojevily v účetnictví ani v pokladně, je irelevantní, jelikož lze totéž říci o Z1.

5. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě úplného zamítnutí žaloby s tím, že žalobce neprokázal reálné poskytnutí obou sporných částek a v tomto kontextu že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, poněvadž prvostupňový soud nevysvětlil, jak došel k názoru, že žalobce poskytnutí zápůjček prokázal. Žalovaný setrvale namítal nepravost Z2 a Z3 jako soukromých listin. Soud prvního stupně zprvu zvažoval zpracování znaleckého posudku, který však nakonec nezadal a v odůvodnění rozsudku uzavřel, že žalovaný žádný důkaz neoznačil, aniž by jej k tomu předtím vyzval podle § 118a odst. 3 o. s. ř. V odvolacím řízení navíc bylo prokázáno, že žádná ze zápůjček nebyla poskytnuta.

6. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na jeho odůvodnění. Výpovědi [jméno FO] a [jméno FO] byly nevěrohodné kvůli četným rozporům a verze o žalobcově rozhovoru s p. [jméno FO], kdy se měl chlubit, že má u sebe díky nedbalosti p. [jméno FO] oba originály Z1, se objevila až pod dojmem vývoje kauzy, kdy je nadto nepravděpodobné, že by se žalobce s něčím takovým svěřil, protože měl s p. [jméno FO] v daném období špatné vztahy. Pokud jde o znalecký posudek zpracovaný v odvolacím řízení, proces vzniku Z2 a Z3 popsaný znalcem u výslechu nebyl jeho odborným závěrem obsaženým v posudku, nýbrž jen obecnou úvahou znalce. Ten navíc nevyloučil ani jiný možný proces vzniku obou smluv. Ten popsaný přitom odporuje výpovědím všech vyslýchaných. Nebylo prokázáno, kdo a jak vytvořil jednotlivé kopie. Byla prokázána pouze existence jakési falešné kopie Z1, avšak z žalobcova pohledu by dávalo větší smysl, kdyby nejprve uplatnil pohledávky ze Z2a Z3 a teprve později pohledávku na základě falešné kopie. Obě doložené kopie Z1 přitom předložil žalovaný, nikoli žalobce.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednáních napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

8. Prvostupňový soud dospěl ke správným skutkovým zjištěním ohledně Z1 a průběhu insolvenčního a trestního řízení a souvisejícího občanskoprávního sporu. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Nesouhlasí ovšem se skutkovými zjištěními stran uzavření Z2 a Z3 - poskytnutí obou sporných zápůjček. Soud prvního stupně totiž nevěnoval dostatečnou pozornost ani rozporům mezi jednotlivými výpověďmi, ani skutkovým tvrzením žalovaného ohledně možného způsobu vzniku Z2 a Z3, byť mohla působit poněkud neurčitě. Podle názoru prvostupňového soudu byla naplněna hypotéza § 565 druhé věty o. z., podle nějž, „je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.“ V tomto případě žalobce použil Z2 a Z3 proti žalovanému jako právnímu nástupci vydlužitele, který nabyl jeho jmění při přeměně právnické osoby. To ovšem k aplikaci dispozice této normy nestačí. Z logiky věci i ze vzájemné vazby hlavní a vedlejší věty („nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu…“ – nikoli „proti dědici, anebo proti tomu…“) plyne, že musí být tato osoba právním nástupcem osoby, která listinu zjevně podepsala. A právě ve slově zjevně spočívá klíčový aspekt. Zjevně tu neznamená očividně, nýbrž nepochybně. Tedy že je pravost podpisu v zásadě buďto nesporná, nebo prokázaná.[footnoteRef:1] V takové situaci nastupuje jako právní následek vyvratitelná právní domněnka uznání pravosti a věcné správnosti (pravdivosti obsahu) soukromé listiny. Smysl domněnky záleží v přenosu důkazního břemene; tvrdí-li podepsaná osoba, že do textu, který podepsala, bylo následně něco připsáno, z něj odebráno, že byl nějakým způsobem pozměněn či dodatečně modifikován ústním dodatkem, musí to prokázat.[footnoteRef:2] Nestačí prohlásit, že pravost či věcnou správnost listiny neuznává.[footnoteRef:3] Žalovaný nezpochybňoval pravost podpisu [tituly před jménem] [jméno FO]. Ta navíc byla prokázána znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Nastoupila tudíž vyvratitelná právní domněnka, kterou by žalovaný musel vyvrátit důkazem opaku. Jinak by tomu mohlo být, kdyby tvrdil, že byl jeho podpis technicky přenesen na Z2 či Z3 z úplně jiného, naprosto nesouvisejícího dokumentu, a že vydlužitel s žalobcem nikdy žádnou zápůjčku nesjednal. Pak by tím zpochybnil část samotné hypotézy (skutkové báze) domněnky tvrzením, že nikdy žádnou takovou listinu nepodepsal - šlo by prostě o úplně jinou listinu. V projednávaném případě se nicméně jednalo o pozměnění obsahu skutečně podepsané listiny vyplněním rukou psaných částí. Tím pádem žalovaný namítal nepravost, ale i věcnou nesprávnost Z2 a Z3. A tyto nuance prvostupňový soud nijak neodlišil. [tituly před jménem] [jméno FO] se ve svém posudku zabýval pouze pravostí podpisu [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud tento důkaz zopakoval (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.) a zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] vyloučil nejen smyšlený padělek, nýbrž i padělek technický, když na s. 6 posudku uvedl, že mikroskopickým zkoumáním podpisů nebyly odhaleny žádné znaky jako např. stopy kopírování, předkreslení, protlačení a následného obtažení, gumování atd. Rozhodl-li soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu, z obecného hlediska nemusel žalovanému adresovat výzvu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Jak ovšem bylo výše vysvětleno, problém je v tom, že nerozlišil výše předestřené varianty a tudíž vlastně adresně nezareagoval na námitky žalovaného. Tuto vadu proto napravil odvolací soud. [1: Viz LAVICKÝ, Petr. § 565 [Pravost a správnost soukromé listiny]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1819, marg. č. 20.; dále BERAN, Vladimír. § 565 [Pravost a správnost soukromé listiny]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 17.] [2: Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1304/2023] [3: rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2590/2022, jeho usnesení ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3489/2023. Dále viz LAVICKÝ, Petr. § 565 [Pravost a správnost soukromé listiny]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1819, marg. č. 22. ]

9. Na jeho výzvu podle § 213b ve spojení s § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů tvrzené nepravosti a věcné nesprávnosti Z2 a Z3 a procesu, jak tyto smlouvy vznikly, žalovaný odpověděl víceméně výše uvedeným popisem a navrhl zpracování znaleckého posudku z oboru kriminalistika. [tituly před jménem] [jméno FO], soudní znalec v daném odboru a se specializací na technické zkoumání dokladů a písemností, zkoumání pravosti bankovek a cenin, a v oboru písmoznalectví, se specializací zkoumání písma psacích strojů, měl k dispozici nejen originály Z2 a Z3, ale i obě dostupné fotokopie Z1. V písemném posudku detailně prozkoumal proces vzniku tištěného i vlastnoručního textu obsaženého v jednotlivých dokumentech i možnosti technických zásahů do nich. Přitom tzv. superprojekčním porovnáním objasnil, že „podpisy“ [tituly před jménem] [jméno FO] na obou fotokopiích Z1 a na Z3 jsou ve skutečnosti pouhými obrazy jednoho jediného podpisu. Přesněji řečeno, že jsou podpisy na obou kopiích Z1 pouhým obrazem podpisu téhož člověka na Z3, která zde tvoří předlohu. I když se totiž podepisuje jeden a tentýž člověk, nikdy nedosáhne absolutní shody dvou svých samostatných podpisů. Znalec se tedy dále zaměřil na porovnání vzájemné polohy (kompozice) jednotlivých náhodně rozmístěných obrazových prvků – podpisu, podpisové doložky „[právnická osoba].“ a razítka. Přitom opět odhalil shodu (pouze) mezi týmiž dokumenty. Svá zjištění proto na s. 24 posudku vyhodnotil tak, že byla druhá strana originálu Z3 použita k vyhotovení druhé strany kopií Z1. Tyto druhé strany tudíž vznikly z listiny vyhotovené sloučením části prvků (text, podpis [tituly před jménem] [jméno FO] a otisk razítka) z originální smlouvy ze dne 30. 10. 2018 a následným dopsáním žalobcova podpisu a data 14. 9. 2018. Takto zkompilovaná listina potom posloužila jako předloha kopií Z1. Znalec v odpovědi na otázku č. [hodnota]. explicitně vyloučil výrobu Z2 a Z3 z nepředloženého originálu Z1, když naopak výše popsaným zkoumáním zjistil, že originálním dokumentem byl originál Z3, který nevykazuje naprosto žádné známky technických zásahů. V odpovědi na otázku 12. v podstatě vysvětlil, že naprostá totožnost „podpisů“ [tituly před jménem] [jméno FO] na Z1 a Z3 není vyloučena pouze shodností podpisů, nýbrž právě i výše zmíněnou shodností kompozice. To také vysvětluje fakt, proč daný podpis v těchto dokumentech protíná jednu a tutéž tečku podpisového řádku. Znalec též potvrdil, že podpisy [tituly před jménem] [jméno FO] a data splatnosti na Z2 a Z3 byly vyhotoveny teprve po vytištění textu smluv. Vzhledem k žalobcovým námitkám odvolací soud znalce také vyslechl (§ 127 odst. 1 třetí věta o. s. ř.). Znalec potvrdil, že výše popsanému mechanismu vzniku fotokopií Z1 odpovídá konkrétní skutkový děj, v němž by oba smluvní partneři uzavřeli jednu smlouvu ve dvou originálech, které by si ponechal žalobce. Obě by v daný okamžik podepsal pouze [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce by jednu zkopíroval, na kopii dopsal datum splatnosti, datum podepsání a svůj vlastní podpis. Tento dokument by, aby nebyly vidět originální podpisy na kopii, opět zkopíroval. Tak by vznikla Z1. Na originál zkopírované smlouvy by připojil všechny rukou psané části. Tak by vznikla Z3 a dala by se vysvětlit její shoda se Z1. Z druhého, nekopírovaného, originálu, by vyrobil Z2. Znalec doplnil, že takových konkrétních postupů mohlo být i více a že jsou obě doložené fotokopie Z1 pravděpodobně snímky obrazovky počítače, což znamená, že již tato předloha byla sama fotokopií, přičemž fotokopie ze soudního spisu byla zřejmě pořízena z fotokopie z vyšetřovacího spisu. Jde o úplnou shodu třech aspektů v podobě tisku, podpisu a razítka a znalec si nedokázal představit opačný postup, při němž by nejprve smlouvu podepsal žalobce a poté by nějakým způsobem došlo k přenesení podpisové části [tituly před jménem] [jméno FO]. Teoreticky možné to je, ale bylo by to velmi komplikované, obzvlášť ve srovnání s výše popsaným postupem. Kdyby někdo chtěl např. graficky vyříznout podpisovou část [tituly před jménem] [jméno FO] a přenést ji do jiného dokumentu, bylo by k tomu již třeba větších znalostí. Podstatné je zneužití údajů ze Z3 a jejich použití pro výrobu Z1. Předlohou, originálním dokumentem, je jednoznačně Z3. To, jestli v procesu vzniku Z1 vznikla ještě nějaká další fotokopie, na věci nic nemění. To znamená, že znalec zcela konkrétní odbornou metodou dospěl k závěru o procesu vzniku jednotlivých smluv, který na jednání pouze konkretizoval tak, že mu plně odpovídá i způsob předestřený odvolacím soudem. Šlo tudíž o vlastní odborný a výsledky expertních metod podložený závěr znalce. Navíc je třeba si uvědomit, že provedení písemného znaleckého posudku – jestliže už takový existuje – a následný výslech znalce jsou dvěma nerozlučnými fázemi provedení jednoho a téhož důkazu (§ 127 odst. 1 třetí věta, odst. 1 pátá věta o. s. ř. a contrario). Bez jedné z nich je takový důkaz v podstatě neúplný.[footnoteRef:4] Třebaže mohly smlouvy vzniknout i jiným způsobem, znalec žádný sám nekonkretizoval a navíc uvedl, že by již byl složitější. Především ale naprosto jednoznačně uzavřel, že byly zneužity údaje ze Z3 jako originálního dokumentu. Pro meritum sporu nebylo podstatné, jestli takto smlouvy vyrobil právě žalobce – ačkoli nevyšla najevo jediná indicie nasvědčující tomu, že by na tom měl zájem kdokoli jiný. Stěžejní bylo, zda žalobce s vydlužitelem uzavřel nebo neuzavřel Z2a Z3. To, že výše popsaný proces odporuje výpovědím všech vyslýchaných zaprvé není pravda, protože je přirozené, že ani [jméno FO], ani [jméno FO] nemohli přesně vědět, jak byly smlouvy zhotoveny a přitom jimi vyslovené podezření a domněnky tomuto procesu v obecné rovině odpovídaly. Zadruhé, i kdyby to pravda byla, byly tyto výpovědi zcela nevěrohodné. Na rozdíl od žalobce se odvolací soud domnívá, že z žalobcova pohledu dávalo větší smysl uplatnit nejprve pohledávku ze Z1. Obě strany věděly o existenci Z1 a proto bylo bezpečné uplatnit jako důkaz pouhou (a to možná ve snaze co nejvíce zamaskovat podobnost Z3 a Z1 teprve několikátou) její fotokopii. Byla tedy nejprve bezpečně uspokojena pohledávka, o níž nebylo pochyb. Teprve poté žalobce uplatnil pohledávky smyšlené, u nichž mohl předpokládat námitky žalovaného, a to na základě věrohodně vypadajících „originálů“ smluv. To také vysvětluje, proč žalobce v žalobě na uspokojení Z1 ani slovem nezmínil Z2 ani Z3, ačkoli měly být odpovídající pohledávky již splatné. A pokud předložil fotokopie Z1 žalovaný, čerpal z žalobcem uplatněných příloh žaloby na uspokojení Z1 (kopie Z1 z l. č. 19 a z vyšetřovacího spisu, návrh na vydání EPR, EPR). Znalecký posudek odvolací soud hodnotí jako zákonný, pro meritum případu relevantní a přesvědčivý. Dospěl tudíž ke skutkovému závěru, že oba smluvní partneři uzavřeli pouze jednu smlouvu ve dvou originálech ze dne 14. 9. 2018, na částku 70 000 Kč a se splatností do 30. 11. 2018. Oba originály si ponechal žalobce, přičemž byly v daný okamžik podepsány pouze [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce by jeden z originálů zkopíroval, na kopii dopsal datum splatnosti, datum podepsání a svůj vlastní podpis. Tento dokument opět zkopíroval. Tak vznikla Z1. Na originál zkopírované smlouvy připojil všechny rukou psané části. Tak vznikla Z3. Z druhého, nekopírovaného, originálu, opět vyplněním rukou psaných částí vyrobil Z2. [4: rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009]

10. Protože bylo možno uvažovat o jiném hodnocení výpovědí žalobce a pánů [jméno FO] a [jméno FO], odvolací soud jejich výslechy zopakoval (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). Všechny výpovědi přitom vyhodnotil jako nevěrohodné. Tu žalobcovu proto, že naprosto odporuje zjištěním, jež vyplynula ze znaleckého posudku. Navíc ani z obecného hlediska nedává smysl, proč by žalobce podal žalobu na zaplacení pouze jedné ze tří již splatných zápůjček. Rozhodně ne proto, že by se tohoto práva vzdal; později je uplatnil v insolvenčním řízení, v němž je dobytnost pohledávek násobně nižší, což je obecně známo. Vysvětloval-li neuplatnění Z2 a Z3 okolnostmi pandemie koronaviru, ta se začala šířit a vládní opatření byla spuštěna teprve v březnu 2020. Podezřelá je i okolnost, že nebyl schopen předložit originál Z1. A že by vydlužiteli půjčoval v krátkém řasovém rozmezí třikrát totožnou částku bez úroků, aniž by byla byť jen částečně splacena či jakkoli zajištěna ta první. Žalobce na policii vypověděl, že byly nejprve všechny tři smlouvy podepsány a poté předány peníze, zatímco před soudem hovořil o pořadí opačném. Na policii též uvedl, že má originály smluv – což v případě Z1 nebyla pravda. [jméno FO] na policii vypověděl, že žalobce přinesl smlouvu již podepsanou. Před soudem naopak nejprve vypověděl, že dne 14. 9. 2018 uzavřeli smlouvu ve dvou originálech. Ty podepsal na sekretariátu a nechal je tam, protože nebyly podepsány žalobcem. Poté však uvedl, že si již nepamatuje, jak to bylo. Před odvolacím soudem si již zase „vzpomněl“ a uvedl, že smlouvu nejprve podepsal on. Nedokázal přesvědčivě vysvětlit, jak je možné, že když byl vydlužitel v době tvrzeného poskytnutí Z2 a Z3 v tak dobré finanční kondici, že si od žalobce nemusel půjčovat, proč v ní nebyl o pouhých několik týdnů dříve v době nesporného poskytnutí první zápůjčky a proč tedy tuto zápůjčku v termínu splatnosti či dříve dobrovolně nevrátil. Výpověď [jméno FO] byla nevěrohodná z toho důvodu, že se svým tvrzením, že mu měl žalobce v roce 2019 říci, že je [tituly před jménem] [jméno FO] nedbalý a že má oba originály smlouvy u sebe on, nepřišel ani v insolvenčním řízení, ani v prvním vysvětlení na policii ze dne 22. 2. 2021, nýbrž teprve ve druhém vysvětlení ze dne 28. 4. 2021, přičemž posudek [tituly před jménem] [jméno FO] byl zpracován 31. 3. 2021, tedy mezi oběma vysvětleními.

11. Proto odvolací soud výrokem I napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plné šíři zamítl [§ 220 odst. 1 písm. b o. s. ř.].

12. Výrok II odpovídá § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud napadený rozsudek změnil, pročež musel znova rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaný byl plně úspěšný a proto má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze soudního poplatku za odvolací řízení ve výši 5 600 Kč, zálohy na znalecký posudek ve výši 10 000 Kč a z položek vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby odvolací soud určil v částce 6 700 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 a. t.), paušální náhradu hotových výdajů za úkony učiněné do 31. 12. 2024 částkou 300 Kč, za úkony z roku 2025 částkou 450 Kč vzhledem k čl. II novely a. t. č. 258/2024 Sb. (§ 13 odst. 4 a. t.). Odvolací soud nepovažoval za účelný úkon právní služby (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) vyjádření k předžalobní výzvě, s níž a. t. na rozdíl od samotné předžalobní výzvy nepočítá jako s úkonem právní služby. Je tomu tak proto, že nezaslání předžalobní výzvy má obecně za následek nepřiznání náhrady nákladů řízení o splnění povinnosti (§ 142a odst. 1 o. s. ř.), čímž narůstá význam tohoto úkonu. Ten je namístě proto, že řízení žalobou zahajuje žalobce, nikoli žalovaný (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Je to žalobce, který se na soud na počátku řízení obrací s tvrzením o porušení či ohrožení svých práv (§ 3 druhá věta o. s. ř.). Zároveň žaloba tvoří jistý moment překvapení v jeho rukou. Proto právě jemu zákon ukládá, chce-li v těchto případech kromě úspěchu ve věci samé dosáhnout i náhrady nákladů řízení, odeslat před podáním žaloby předžalobní výzvu a poskytnout jí žalovanému prostor k dobrovolnému splnění dluhu a tedy k odvrácení soudního řízení. Žalobce přitom neodpovídá za doručení výzvy. Ta nemusí být ani reálně doručena, nebo si strany naopak vymění třeba deset dopisů; tyto okolnosti již nehrají žádnou roli. V tom spočívá odlišnost předžalobní upomínky a její větší význam oproti pouhé reakci na výzvu, kterou tak nelze uznat ani za použití § 11 odst. 3 a. t. Navíc vyjádření k předžalobní výzvě ani nevedlo žalobce ke změně jeho názoru. Účelným nebyl ani odpor, jestliže žalovaný účtuje zároveň navazující vyjádření k žalobě, poněvadž odpor byl blanketní a svou náročností nedosahuje ani úkonů vyjmenovaných v § 11 odst. 2 a. t. Odvolací soud náhradu nepřiznal ani za poradu ze dne 18. 1. 2023, po níž nenásledovala žádná podstatná změna skutkových tvrzení, důkazních návrhů, právních argumentů žalovaného či změna důkazní situace a vývoje sporu. Z téhož důvodu odvolací soud nepřiznal ani další porady, které tato kritéria nenaplňují. Účelným nebylo ani doplnění odvolání ze dne 10. 1. 2025, protože žalovanému nic nebránilo jeho obsah uplatnit již v samotném odvolání a navíc je z velké části reprodukcí dříve uplatněných argumentů. Nakonec nepřiznal ani náhradu za vyjádření ze dne 4. 3. 2025, poněvadž v něm žalovaný pouze nedůvodně protestoval proti zadání znaleckého posudku, které se navíc ukázalo jako správné. úkon právní služby ustanovení mimosmluvní odměna náhrada hotových výdajů převzetí a příprava zastoupení § 11 odst. 1 písm. a) a. t. 6 700 Kč 300 Kč vyjádření k žalobě § 11 odst. 1 písm. d) a. t. 6 700 Kč 300 Kč účast na jednání ze dne 19. 1. 2023 § 11 odst. 1 písm. g) 6 700 Kč 300 Kč porada s klientem ze dne 19. 4. 2023 § 11 odst. 1 písm. c) 6 700 Kč 300 Kč účast na jednání ze dne 20. 4. 2023 § 11 odst. 1 písm. g) 13 400 Kč 600 Kč účast na jednání ze dne 9. 5. 2023 § 11 odst. 1 písm. g) 6 700 Kč 300 Kč účast na jednání ze dne 25. 7. 2023 § 11 odst. 1 písm. g) 6 700 Kč 300 Kč účast na jednání ze dne 17. 10. 2023 § 11 odst. 1 písm. g) 6 700 Kč 300 Kč účast na jednání ze dne 26. 10. 2023 § 11 odst. 2 písm. f) 3 350 Kč 300 Kč odvolání § 11 odst. 1 písm. k) 6 700 Kč 300 Kč účast na jednání ze dne 15. 1. 2025 § 11 odst. 2 písm. f) 6 700 Kč 450 Kč vyjádření ke znaleckému posudku § 11 odst. 1 písm. d) a. t. 6 700 Kč 450 Kč účast na jednání ze dne 27. 8. 2025 § 11 odst. 1 písm. g) 6 700 Kč 450 Kč účast na jednání ze dne 13. 11. 2025 § 11 odst. 1 písm. g) 13 400 Kč 900 Kč 13. Protože je žalobcův advokát plátcem DPH, připočítal odvolací soud k nákladům též 22 974 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tudíž činí 147 974 Kč. Žalobce je povinen nahradit náklady řízení sice žalovanému, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jeho zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Výroky III a IV odpovídají § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy je neúspěšný žalobce povinen nahradit státu jednak ušlý výdělek pro [jméno FO] ve výši 1 101 Kč vyplacený prvostupňovým soudem, druhak jeho ušlý výdělek ve výši 617 Kč a znalečné vyplacené soudem odvolacím [tituly před jménem] [jméno FO] v celkové výši 21 692 Kč (po odečtení zálohy ve výši 10 000 Kč zaplacené žalovaným), celkem tedy 22 309 Kč.

15. Lhůty k zaplacení odvolací soud ve výrocích II - IV stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce času, který měl žalobce na přípravu splnění těchto dluhů pro případ svého procesního neúspěchu.

16. Odvolací soud ještě připomíná, že žalovaný mylně zaplatil náhradu ušlého výdělku [jméno FO] soudu prvního stupně – tuto částku musí státu nahradit neúspěšný žalobce. Okresní soud proto musí částku 1 101 Kč žalovanému vrátit, protože byla zaplacena na základě nepravomocného usnesení, které pozbylo podkladu tímto rozsudkem.

Poučení