16 Co 88/2024 - 95

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]., [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno] trvale bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 131 373 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 1. 2024, č. j. 10 C 94/2023-64 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 73 895 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky se sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0]

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18 885 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky se sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0]

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 12. 4. 2023 se žalobkyně jako zaměstnavatelka proti žalovanému jako svému někdejšímu zaměstnanci domáhala zaplacení částky 131 373 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody spočívající v zaplacené dani ze zemního plynu, spotřebovaného žalobkyní v období od 10. 10. 2022 do 7. 11. 2022. Žalobu zdůvodnila tím, že provozuje [právnická osoba], v němž vyrábí cukr. Dne 12. 9. 2016 s žalovaným uzavřela pracovní smlouvu, na jejímž základě pro ni vykonával práci vedoucího oddělení energetika - energetik. K jeho reálné pracovní náplni patřila povinnost dodržovat a sledovat veškerou platnou legislativu na úseku energetiky, kontrolovat termíny platnosti a účinnosti příslušných povolení vztahujících se k dodávkám plynu a elektřiny, kontrolovat správnost fakturace topného plynu, vyhotovovat podklady pro dodavatelsko-odběratelské vztahy v oblasti dodávek plynu a zajišťovat včasné odborné vyplnění a odeslání hlášení vyplývajícího z platné legislativy na úseku energetiky. Tedy i povinnost vyřizovat povolení k nabytí (topného) plynu osvobozeného od daně, který žalobkyně používá jako palivo pro výrobu cukru. V roce 2017 žalovaný ve spolupráci se svým předchůdcem na své pracovní pozici, [jméno FO], požádal celní úřad o toto povolení, jež bylo vydáno dne 13. 9. 2017 na dobu od 9. 10. 2017 do 9. 10. 2022, což žalovaný věděl, poněvadž mu to sdělil pan [jméno FO] při vyřizování povolení a protože si sám dané povolení zaslal na svůj soukromý e-mail. Nehledě k tomu, že k němu měl po celou dobu přístup v pracovním počítači. Žalovaný navíc s povolením aktivně pracoval a jeho pětiletá platnost plynula ze zákona – z § 10 odst. 3 části čtyřicáté páté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. v. r.). Přesto žalovaný dne 19. 9. 2022 oznámil celnímu úřadu, že žalobkyně zahájila tzv. řepnou kampaň a uvedl, že palivem je zemní plyn osvobozený od daně zmíněným povolením, aniž by přitom zažádal o povolení nové. To učinil teprve dne 26. 10. 2022, načež celní úřad povolení vydal dne 8. 11. 2022 pro dobu od 8. 11. 2022 do 8. 11. 2027. Tím ovšem žalovaný způsobil, že žalobkyně musela za výše specifikované období zbytečně zaplatit daň z plynu ve výši 499 140 Kč. A to v situaci, kdy v době řepné kampaně spotřebovává obrovské množství plynu a hradí za něj mnohamilionové částky; navíc se tak stalo v době energetické krize. Žalovaný dal přitom dokonce ještě dne 9. 11. 2022 pokyn účtárně, aby daň za říjen 2022 zaplatila duplicitně (jednou celnímu úřadu, jednou dodavateli plynu). Dne 25. 11. 2022 účastníci uzavřeli písemnou dohodu o náhradě škody s uznáním dluhu, v níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 131 373 Kč odpovídající 4,5 násobku svého průměrného měsíčního výdělku za červenec - září 2022 (29 194 Kč) do 31. 12. 2022. Není pravdou, že by dohodu uzavřel v tísni a pod nátlakem.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že dohodu podepsal v tísni, pod nátlakem a po výhrůžkách [tituly před jménem] [jméno FO], prokuristy žalobkyně, který mu předložil návrh dohody, aniž by mu umožnil jej odnést a poradit se o něm s advokátem - místo toho mu vyhrožoval, že nepodepíše-li, bude po něm požadovat škodu v plné výši téměř 500 000 Kč. Žalovaný pak ve stresu a pod nátlakem podepsal. Zastával tři pracovní pozice zároveň: vedoucího oddělení energetika, směnového technika v řepné kampani a referenta odpadového hospodářství. Pracovní náplň obnášela více než 80 bodů, jež bylo stěží možné řádně vykonávat. Povolení z roku 2017 nezařizoval, nebyl s ním obeznámen a považoval je za povolení na dobu neurčitou. Povolení z roku 2022 vyřizoval prokurista žalobkyně. Na prvním jednání konaném dne 19. 9. 2023 soud účastníky poučil o koncentraci řízení [§ 118b odst. 1 druhá a třetí věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] a na žádost oběma poskytl lhůtu 15 dnů k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. Jednání bylo skončeno a odročeno. Dne 27. 9. 2023 žalovaný navrhl důkaz v podobě pracovní náplně nadřízeného žalovaného, [tituly před jménem] [jméno FO], k objasnění skutečnosti, zda [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl povinen řešit s celním úřadem povolení a jak byla specifikována jeho kontrolní činnost vůči žalovanému jako podřízenému. V závěrečném návrhu na jednání, jemuž byli přítomni i prokurista a zástupkyně žalobkyně, zástupce žalovaného namítl, že byla dohoda pro absenci svobodné vůle žalovaného z výše rozvedených příčin neplatná.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 131 373 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 1. 1. 2023 do zaplacení (výrok I.) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 94 283,11 Kč (výrok II.). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Z výpovědi prokuristy žalobkyně vyplynulo, že dodavatel plynu a elektřiny fakturuje žalobkyni v období řepné kampaně od září do ledna každý měsíc obě komodity bez daně. Účtárna pak na základě pokynu energetika každý měsíc podává nulové hlášení k dani. Při změně dodavatele musí energetik předložit novému dodavateli povolení a musí uvědomit celní úřad. Od 1. 7. 2022 došlo ke změně dodavatele, žalovaný o tom byl informován, avšak novému dodavateli nepředložil povolení. Nový dodavatel pak žalobkyni fakturoval daň ze zemního plynu, žalovaný tyto faktury schvaloval, podepisoval, rozepisoval, kolik činí daň a instruoval účtárnu k podání hlášení. Za dobu od července do září 2022 žalobkyně platila daň duplicitně. Žalovaný po zjištění, že povolení již není platné, přišel za prokuristou spolu s [tituly před jménem] [jméno FO], aby situaci vyřešili. Na opakovaných schůzkách žalovaný nikdy neřekl, že by škodu nezpůsobil. Výpověď ovšem dal v témže měsíci, v němž vznikla škoda. V listopadu 2022 opětovně pobídl účtárnu k úhradě daně, přestože již byla vyúčtována fakturou od dodavatele. Kdyby to prokurista včas nezjistil, vznikla by žalobkyni škoda duplicitní úhradou daně. Prokurista předložil žalovanému návrh dohody, sdělil mu své podezření ohledně úmyslu poškodit zaměstnavatele. Žalovanému nevyhrožoval. Návrh dohody žalovanému nedovolil odnést, neboť se spolu o škodě bavili opakovaně již dříve. Podepsanou dohodu si žalovaný mohl odnést, leč neučinil tak. Přečetl si ji, vysvětlení nepožadoval. Prokurista žalovanému neřekl, co se bude dít, pokud dohodu nepodepíše. Jediný, kdo ohledně povolení komunikoval s celním úřadem, byl žalovaný. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že pracuje u žalobkyně od roku 2000 jako vedoucí výroby, žalovaný byl jeho podřízeným. Žalovaný měl na starosti vyřizování povolení k nabytí plynu a elektřiny osvobozeného od daně. Povolení vyřizoval již dříve, asi před 5 lety s předchozím energetikem, panem [jméno FO]. Žalovaný věděl, že povolení musí získat jednou za pět let. Termíny si musí hlídat sám. V cukrovaru je běžné, že jsou pracovní pozice kumulované, nikdo tam nevykonává pouze jednu. Žalovaný nebyl nijak extrémně přetížen. Svědek vykonává kontrolní činnost jak po technické stránce, tak i co se týká administrativní práce. Žalovaný měl včas připravit žádost o povolení, s žádostí měl přijít za svědkem, který by ji pročetl a schválil. Žalovaný za ním přišel s tím, že zapomněl žádost podat. Žalovaný byl technicky zdatný, v administrativě byl slabší. Žalovaný vypověděl, že si nevzpomíná, že by někdy zpracovával povolení s předchozím technikem, ani že povolení mělo platnost 5 let a že ani nevěděl, že to měl sám na starosti. [jméno FO] mu předal tabulku, co a kdy má vypracovat. Co se týče daní, porovnával fakturaci se samoodečty. Dohodu podepsal pod nátlakem, byl fyzicky i psychicky vyčerpán, což řekl panu [jméno FO]. Chtěl dohodu konzultovat s právníkem, pan [jméno FO] mu to zakázal. Řekl mu, že pokud by chtěl dohodu odnést z kanceláře, tak ji dá do sejfu a přistoupí k vymáhání celé škody ve výši půl milionu Kč. To žalovaného vystresovalo. Prokurista dále přišel s návrhem, že pokud žalovaný dokončí kampaň, tak by škodu krátili nebo na dohodu zapomněli úplně. Žalovaný na dohodu nechtěl přistoupit, ale pod nátlakem, že by měl nahradit celou škodu, ji podepsal. Používal e-mailovou adresu [e-mail] a soukromou e-mailovou adresu [e-mail]. Přístup do složky elektronizace dokumentů měl. Dával pokyn ke vložení do elektronizace dokumentů ohledně změn. Korespondenci s Ministerstvem financí nepopírá, ani komunikaci s celním úřadem nevylučuje. Na soukromou e-mailovou adresu si zasílal spoustu podkladů z důvodu, že pan [jméno FO] mu řekl, že není nikdo, kdo by práci dělal za něho, takže např. o dovolené nebo v době nemoci pracoval z domu. Nikdo mu náplň práce nevysvětlil, neprošel školením. Administrativně byl slabší, měl problém vyznat se ve fakturách. Řídil 4 pracovníky kotelny. Zaskakoval i za topiče. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] pak vyplynulo, že pracoval u žalobkyně od roku 2008 do konce března 2018 jako provozní technik a energetik a referent odpadového hospodářství. Začátkem roku 2017 firma přijala žalovaného, kterého měl svědek zaučit na pozici provozního technika a energetika. Jako energetik měl svědek na starosti všechna hlášení a výkazy týkající se energetiky, včetně povolení k nabytí plynu a elektřiny osvobozených od daně. S největší pravděpodobností žádost o povolení vyřizoval společně s žalovaným. Obě pozice se daly zvládnout. Postupně s žalovaným probírali jednotlivé věci, zasvěcoval jej do všeho včetně zajišťování plynu a elektřiny na jednotlivé měsíce, probírali jednotlivé výkazy, které spolu vyplňovali a odesílali. Žalovanému předal excelovou tabulku, v níž měl uvedena jednotlivá hlášení, kdy, co a komu se má odesílat. Žalovaného takto zaučoval od jeho nástupu v roce 2017 do konce listopadu 2017. Z dalších důkazů pak vyplynula tato skutková zjištění. Pracovní poměr žalovaného vznikl dne 12. 9. 2016, byl založen na dobu určitou do 30. 9. 2017, pro druh práce provozní technik. Od 30. 9. 2017 byl pracovní poměr prodloužen na dobu neurčitou. Od 3. 4. 2018 žalovaný začal vykonávat druh práce vedoucí oddělení energetika – energetik, v době řepné kampaně druh práce směnový technik, od 1. 9. 2018 začal vykonávat druh práce vedoucí oddělení energetika – energetik, referent odpadového hospodářství. Z pracovní náplně [tituly před jménem] [jméno FO] žádné relevantní skutečnosti nevyplynuly. Jinak vyšlo najevo, že energetik je mimo jiné celoročně odpovědný za dodržování zákonných předpisů týkajících se provozu cukrovaru, v průběhu celého roku dodržuje a sleduje veškerou platnou legislativu, zajišťuje včasné odborné vyplnění a odeslání hlášení vyplývajících z platné legislativy na úseku energetiky, sleduje správnost fakturace za odebraný plyn a fakturace dodavatelů elektřiny apod. Písemná pracovní náplň referenta odpadového hospodářství zahrnuje 11 odrážek, např. zajištění podkladů pro evidenci odpadů a způsob nakládání s odpady, evidenci a předávání dokladů o převzetí odpadů autorizovanými firmami, evidenci a předávání evidenčních listů o přepravě nebezpečných odpadů, evidenci dokladů pro ohlašování odpadů příslušnému správnímu orgánu, dodání podkladů pro roční hlášení, zpracování statistiky. Složka elektronizace dokumentů, do níž měl přístup i žalovaný, obsahuje veškeré dokumenty včetně povolení k nabytí plynu a elektřiny osvobozeného od daně, včetně všech změn, odpovědí celního úřadu apod. Vedoucí úseku výroby byl podřízen přímo prokuristovi a nadřízen mimo jiné oddělení energetiky. Dne 29. 3. 2017 [jméno FO] napsal na adresu [e-mail] e-mail, jehož kopii adresoval žalovanému a v němž žádal o informaci, jak postupovat ve věci prodloužení/znovuvystavení povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně s tím, že platné povolení končí dnem 8. 10. 2017. Dne 4. 4. 2017 [jméno FO] zaslal žalovanému e-mail s odpovědí celního úřadu ze dne 3. 4. 2017, v níž úřad sdělil, že povolení končí dne 8. 10. 2017 a že je nutné požádat o nové s dostatečným předstihem. Dne 6. 4. 2017 [jméno FO] zaslal žalovanému žádost o nabytí plynu osvobozeného od daně. Dne 21. 7. 2017 [jméno FO] poslal žalovanému e-mail, k němuž přiložil žádost o změnu dosavadního povolení a protokol o výměně plynoměru s tím, že je musí předat [tituly před jménem] [jméno FO] a prověřit následné odeslání celnímu úřadu. Povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně bylo celním úřadem vydáno dne 13. 9. 2017 na dobu 5 let počínaje 9. 10. 2017, do 9. 10. 2022. Další pak celní úřad vydal na dobu 5 let od 8. 11. 2022 do 8. 11. 2027. Dne 8. 1. 2018 žalobkyně sdělila celnímu úřadu, že dne 28. 12. 2017 ukončila řepnou kampaň, přičemž palivem byl zemní plyn osvobozený od daně na základě povolení z roku 2017. Oznámení podepsal žalovaný. Dne 24. 9. 2018 žalobkyně sdělila celnímu úřadu, že dne 1. 10. 2018 zahájila řepnou kampaň, přičemž palivem je zemní plyn osvobozený od daně na základě povolení z roku 2017 ve znění pozdějších změn. Oznámení podepsal žalovaný. Dne 29. 10. 2018 žalovaný zaslal na e-mail [e-mail] přílohy, mimo jiné žádost o změnu povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně, povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně ze dne 13. 9. 2017 apod. Dne 12. 9. 2019 žalobkyně oznámila celnímu úřadu, že dne 16. 9. 2022 zahájila řepnou kampaň, přičemž palivem je zemní plyn osvobozený od daně na základě povolení z roku 2017 ve znění pozdějších změn. Oznámení podepsal žalovaný. Dne 13. 7. 2020 sekretariát žalobkyně zaslal žalovanému a [jméno FO] změnu povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně ze dne 13. 7. 2020. Dne 25. 9. 2020 žalobkyně celnímu úřadu sdělila, že dne 21. 9. 2020 zahájila řepnou kampaň, přičemž palivem je zemní plyn osvobozený od daně na základě povolení z roku 2017 ve znění pozdějších změn. Oznámení podepsal žalovaný. Dne 23. 4. 2021 sekretariát žalobkyně zaslal žalovanému a [jméno FO] změnu povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně ze dne 23. 4. 2021. Dne 26. 1. 2022 žalobkyně celní úřad zpravila, že téhož dne ukončila řepnou kampaň, přičemž palivem byl zemní plyn osvobozený od daně na základě povolení z roku 2017 ve znění pozdějších změn. Oznámení podepsal žalovaný. Celní úřad zaslal žalobkyni změnu povolení dne 7. 4. 2022, zpráva byla doručena do datové schránky žalobkyně dne 8. 4. 2022. Dne 8. 4. 2022 sekretariát žalobkyně odeslal [jméno FO] a žalovanému změnu povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně. Dne 13. 7. 2022 žalovaný zaslal účtárně e-mailem podklady pro výpočet a přiznání k dani za červen 2022 a požádal o úhradu. Dne 19. 9. 2022 žalobkyně celnímu úřadu sdělila, že téhož dne zahájila řepnou kampaň a palivem že je zemní plyn osvobozený od daně na základě povolení z roku 2017 ve znění pozdějších změn. Oznámení podepsal žalovaný. Dne 26. 10. 2022 prokurista podal návrh celnímu úřadu na vydání povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně. Na návrhu je i podpis [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaného. Dne 31. 10. 2022 dal žalovaný výpověď z pracovního poměru. Dne 7. 11. 2022 [právnická osoba] vyúčtovala žalobkyni za dodávku plynu v zúčtovacím období 1. 10. 2022 - 31. 10. 2022 nedoplatek 828 097,33 Kč včetně DPH splatný dne 2. 12. 2022, žalobkyně tuto částku uhradila ze svého účtu dne 10. 11. 2022. Dne 9. 11. 2022 žalovaný e-mailem zaslal účtárně a [jméno FO] podklady pro výpočet a přiznání k dani za říjen 2022 s tím, že vyměřená daň měla činit 331 610 Kč a požádal o vystavení přiznání, jeho zaslání na jeho mail, odeslání na celní úřad a úhradu. Dne 10. 11. 2022 [jméno FO] sdělil žalovanému a účtárně, že vzhledem k tomu, že v říjnu nemají platné povolení na osvobození, tak daň ze zemního plynu za ně hradí dodavatel a toto jim vyúčtovává, přičemž požádal, aby nic nebylo hrazeno a že stejná situace proběhla v měsíci září 2022, kdy bylo špatně přiznání. Téhož dne napsal žalovanému a účtárně, že špatně je i přiznání k dani za červenec a srpen 2022. Dne 16. 11. 2022 žalovaný sestavil za období října 2022 sdělení, že ve zdaňovacím období nevznikla daňová povinnost. Podle dohody o náhradě škody žalovaný z nedbalosti opomněl zpracovat a podat celnímu úřadu žádost o vydání povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně, které zaniklo 9. 10. 2022, přestože dne 19. 9. 2022 osobně zpracoval, podepsal a odeslal celnímu úřadu sdělení o zahájení řepné kampaně v roce 2022, v němž výslovně odkazoval na povolení z roku 2017. Tím byla žalobkyni způsobena kromě jiného škoda spočívající v nákladech na daň z plynu za období 10. 10. 2022 – 7. 11. 2022. Žalovaný uznal zaviněné porušení povinností při plnění pracovních úkolů, uznal škodu ve výši 4,5 násobku průměrného výdělku odpovídající částce 131 373 Kč co do důvodu i výše a zavázal se k její úhradě do 31. 12. 2022. Jeho průměrný měsíční hrubý výdělek za období červenec – září 2022 činil 29 194 Kč. Dne 7. 12. 2022 [právnická osoba] vyúčtovala žalobkyni za dodávku zemního plynu v zúčtovacím období 1. 11. 2022 – 30. 11. 2022 nedoplatek 1 025 959 EUR včetně 21 % DPH, žalobkyně tuto částku uhradila dne 29. 12. 2022. Žalobkyně podala přiznání k dani zemního plynu za listopad 2022, dle něhož daň činila 167 530 Kč, žalobkyně tuto částku uhradila dne 20. 12. 2022. Dne 16. 12. 2022 žalovaný zaslal [jméno FO] a [jméno FO] e-mailem podklady pro výpočet a přiznání k dani za listopad 2022 včetně přílohy a požádal o vystavení přiznání, odeslání na celní úřad a úhradu. Dne 16. 12. 2022 žalovaný zaslal e-mailem účtárně a [jméno FO] podklady pro výpočet a přiznání k dani za listopad 2022, která má činit 167 530 Kč, a požádal o její úhradu. Dne 18. 12. 2022 žalovaný napsal prokuristovi e-mail, že jej tíží velký dluh, který mu byl ze strany žalobkyně vyměřen, a navrhl jeho umoření a splacení vypracováním všech výkazů týkajících se roku 2022. Dne 17. 1. 2023 reagoval na předžalobní výzvu tak, že byl prokuristou donucen podepsat uznání dluhu.

4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 250 odst. 1, 257 odst. 1, odst. 2, 263 odst. 1, odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a § § 2053, 551, 574, 580 odst. 1, 587 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), s tím, že žalovaný svůj dluh odpovídající žalované pohledávce co do důvodu i výše uznal a ani netvrdil, že by jej splnil nebo že by dluh zanikl jiným způsobem. I kdyby žalobkyně žalovanému sdělila, že bude muset v případě prokázání úmyslného zavinění nahradit škodu v plném rozsahu, nešlo by o bezprávnou výhrůžku, poněvadž se nejedná o hrozbu něčím, co by žalobkyně nemohla učinit. Tíseň nemohla vyvolat pouhá skutečnost, že si žalovaný nemohl odnést návrh dohody za účelem porady s advokátem. Námitky žalovaného v podobě pracovního přetížení, že neměl v popisu práce vyřizování povolení a nevěděl, že platí na dobu určitou, nebyly relevantní a navíc byly vyvráceny provedenými důkazy.

5. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě úplného zamítnutí žaloby, v němž zopakoval dříve uplatněné argumenty, jež doplnil tím, že při jednání o dohodě vystupoval jako slabší strana, jejíž závislosti prokurista žalobkyně využil (§ 433 odst. 1 o. z.), když mu navíc hrozil trestním oznámením. Z důkazů navíc vyplynulo, že nadřízený zaměstnanec [tituly před jménem] [jméno FO] věděl o končící platnosti povolení a nic neučinil, čímž nesplnil svou povinnost řídit a kontrolovat práci žalovaného, což znamená, že žalobkyně škodu spoluzavinila.

6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že částečně zrekapitulovala dosavadní argumenty a dodala, že jsou tvrzení žalovaného o slabší straně a o relativní neplatnosti dohody následkem bezprávné výhrůžky nepřípustnými novotami ve zkoncentrovaném řízení; žalovaný před okamžikem koncentrace řízení nevznesl námitku relativní neplatnosti. I kdyby tak učinil, byla jeho námitka neurčitá. Prokurista žalovanému nehrozil fyzickým ani duševním násilím, žalovaný mohl kdykoli opustit jednací místnost a návrh dohody o náhradě škody nepodepsat.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním, jež mají oporu v provedeném dokazování. Tato skutková zjištění proto odvolací soud jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. S tou výjimkou, že podle faktury č. [anonymizováno] dodavatel žalobkyni vyúčtoval částku 828 097,33 EURO, nikoli Kč, kterou také žalobkyně podle potvrzení o platbě ze dne 7. 6. 2023 zaplatila. Tyto důkazy tudíž odvolací soud zopakoval (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.) a vyhodnotil jako zákonné, relevantní, věrohodné a souladné s důkazy ostatními. Dále je třeba upřesnit, že prokurista [jméno FO] jako svědek vypověděl, že při jednání o dohodě žalovanému „dal ke zvážení možnost trestní odpovědnosti.“ K hodnocení důkazů je vhodné doplnit, že tvrzení žalovaného, že neměl v popisu práce žádost celnímu úřadu o nové povolení, bylo vyvráceno výpověďmi prokuristy a svědka [jméno FO], dohodou, pracovní náplní žalovaného a výše reprodukovanou emailovou korespondencí. Jeho tvrzení, že to vzhledem ke svému pracovnímu vytížení nemohl zvládnout - kromě toho, že nebylo prokázáno žádným z důkazů, které v tomto ohledu navrhl - pak vyvrátily výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO]. Tvrzení, že se žalovaný domníval, že jde o povolení na dobu neurčitou a že neznal jeho obsah, jako nepravdivá ve svém souhrnu vyvrací tytéž svědecké výpovědi, sdělení ze dne 19. 9. 2022, e-mail [jméno FO] ze dne 29. 3. 2017, odpověď celního úřadu ze dne 3. 4. 2017 přeposlaná žalovanému, jeho e-mail ze dne 29. 10. 2018, jímž si povolení ze dne 13. 9. 2017 odeslal do soukromé e-mailové schránky, kterou v účastnické výpovědi potvrdil jako vlastní, a nakonec i jeho výpověď, když připustil, že měl přístup do složky elektronizace dokumentů.

9. Pokud jde o aplikaci § 433 o. z., jeho § 2401 odst. 2 vylučuje použití pravidel ochrany spotřebitele na právní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Spotřebitelé však tvoří pouhou podmnožinu kategorie slabší strany, takže přiměřená aplikace ustanovení upravujících jiné slabší strany, jako je právě § 433 o. z., by z tohoto pohledu nebylo vyloučeno, neboť zaměstnance lze obecně vnímat jako slabší stranu.[footnoteRef:1] Zákoník práce nicméně obsahuje vlastní, dostatečně komplexní a mnohem detailnější pravidla ochrany zaměstnance. A založení statusu slabší strany formou (pouhé) vyvratitelné právní domněnky, zakotvené v § 433 odst. 2 o. z., ve své podstatě koncepčně odporuje zákoníku práce [srov. už jen § 1a odst. 1 písm. a), odst. 2 zákoníku práce], obzvlášť pokud zde oproti případům upraveným § 433 o. z. jako slabší strana téměř vždy vystupuje právě jen konkrétní strana - zaměstnanec.[footnoteRef:2] Příslušná pasáž odvolání je natolik obecná, že ji ani nelze považovat za skutkové tvrzení, nýbrž jen za jakýsi povšechný právní argument. Co se týče námitky („relativní“)[footnoteRef:3] neplatnosti dohody, ta je v prvé řadě právním jednáním, účinným vůči ostatním účastníkům od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli (§ 41 odst. 3 část první věty před středníkem o. s. ř.). Z procesního hlediska jde především o právní argument, nikoli o skutkové tvrzení. Samotná námitka (podobně jako námitka promlčení) tudíž nepodléhá ani koncentraci řízení, ani principu neúplné apelace (§ 118b odst. 1, § 205a o. s. ř.). Důvodem neplatnosti dohody měla být bezprávná výhrůžka (§ 587 odst. 1 o. z.). Té mělo odpovídat určité chování žalobkyně, resp. jejího prokuristy. A to už je konkrétní, potenciálně právně významnou skutečností [§ 101 odst. 1 písm. a) část věty před středníkem o. s. ř.], která jako taková podléhá dokazování a tedy přirozeně i pravidlům koncentrace řízení a neúplné apelace. Žalovaný již od počátku řízení patřičně konkrétně tvrdil, v čem mělo být prokuristovo počínání závadné. Jeho právní kvalifikace je v konečném důsledku úkolem soudu, nikoli žalovaného (§ 121 o. s. ř.). Námitku neplatnosti dohody na těchto skutkových tvrzeních založenou žalovaný uplatnil po koncentraci řízení v závěrečném návrhu na jednání, jejž se zúčastnil prokurista žalobkyně i její advokátka. Došla tedy druhé straně a byla dostatečně konkrétní; žalovaný v ní jasně a v patrné návaznosti na dosavadní podání a skutkové přednesy (§ 132 část věty za středníkem o. s. ř.) uvedl, v čem konkrétně bezprávnou výhrůžku spatřuje. Proto k ní prvostupňový soud zcela správně přihlédl. Z výpovědí prokuristy a žalovaného vyplynulo, že prokurista nechtěl žalovanému povolit, aby si odnesl nepodepsanou dohodu. Jakmile ji podepsal, nebylo mu v tom nijak bráněno. Že si ji s sebou neodnesl, je čistě jeho věcí. Neumožnění porady o návrhu dohody odvolací soud hodnotí ve světle faktu, že se prokurista s žalovaným kvůli následkům nevyřízení nového povolení několikrát osobně sešel ještě předtím, než začali o dohodě jednat. Tím pádem žalovaný předem věděl, že zřejmě bude muset do jisté míry nést následky. O samotném vypršení platnosti povolení z roku 2017 se na pracovišti vědělo již před 26. říjnem 2022 (datum sepsání žádosti o nové povolení), kdy žalovaný s tímto problémem oslovil nadřízeného pana [jméno FO], s nímž poté navštívili pana [jméno FO]. Žalovaný měl možnost si návrh dohody přečíst, zeptat se na nejasnosti. Nedošlo tedy k žádnému zneužití tísně, o čemž nepřímo svědčí i následná e-mailová korespondence stran dohody a u příležitosti odchodu žalovaného ze zaměstnání, v níž o ničem takovém nepadla jediná zmínka. Žalovaný nebyl vystaven žádné hrozbě tělesného ani duševního násilí. Dohodu podepsat nemusel, schůzku mohl opustit. Žalobkyně měla plné právo vymáhat po něm škodu v plné výši tak, jako kdyby ji způsobil úmyslně. Ostatně, forma zavinění je v tomto případě obtížnou právní otázkou a žalobkyně v danou chvíli dost dobře nemohla s jistotou vědět, zda žalovaný jednal úmyslně, anebo nedbalostně. Rozhodla se v dohodě vycházet ze zavinění nedbalostního - ve prospěch žalovaného. Jeho tvrzení, že mu prokurista hrozil podáním trestního oznámení, je nepřípustnou novotou, jež nepatří k výjimkám z koncentrace řízení ani z neúplné apelace (§ 118b odst. 1 třetí věta, § 205a o. s. ř. per eliminationem). Prokurista žalovaného (jak vyplynulo pouze z jeho výpovědi, aniž by to žalovaný tvrdil) upozornil na možnou trestní odpovědnost – rozhodně však nebylo prokázáno, že by mu hrozil, že pokud dohodu nepodepíše, podá na něj trestní oznámení. To koneckonců nevypověděl ani samotný žalovaný. Je třeba si též uvědomit, že se žalobkyně vůbec nepokoušela žalovaného k uzavření dohody přimět pohrůžkou něčím, co s obsahem dohody vůbec nesouviselo (např. mu hrozit, že nepodepíše-li, požene jej k odpovědnosti za jiné, dříve neřešené a nesouvisející, byť skutečné, prohřešky z minulosti). Pak by totiž mohla být protiprávní právě tato absence věcné souvislosti. Nic podobného však nenastalo, poněvadž oba muži na schůzce hovořili pouze o dané škodě a prokurista žalovanému neřekl, co se stane, když nepodepíše. A tak nešlo o bezprávnou výhrůžku ve smyslu § 587 odst. 1 o. z. a judikatury[footnoteRef:4] a dohoda nebyla z této příčiny neplatná. [1: Viz např. odlišné stanovisko soudkyně Ivany Janů k nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06, č. N 55/48 SbNU 629, nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11, č. N 200/67 SbNU 573, či nález ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14, č. N 221/75 SbNU 485. ] [2: BĚLINA, Miroslav. § 34 [Pracovní smlouva]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 223, marg. č.

6. Dále viz JANOUŠEK, Michal. 2.3 [Ochrana zaměstnance, nájemce a spotřebitele jako výjimka z pravidla?]. In: JANOUŠEK, Michal. Ochrana slabší smluvní strany v občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 121-122.] [3: Viz např. bod 22. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2250/2018, č. 79/2020 Sb. rozh. civ., či jeho rozsudek ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 21 Cdo 886/2023.] [4: Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2250/2018, nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. II. ÚS 2883/21, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 21 Cdo 886/2023.]

10. Její součástí bylo uznání dluhu (§ 4 zákoníku práce ve spojení s § 1727 o. z.) co do důvodu i výše, odpovídající 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného v rozhodném období. Žalobkyně tedy s žalovaným otázku náhrady škody projednala a poté uzavřela písemnou dohodu, jejíž součástí mohlo být i uznání dluhu (§ 263 odst. 1, odst. 2 zákoníku práce ve spojení s § 2053 o. z.).[footnoteRef:5] Jeho právním následkem je vyvratitelná právní domněnka existence dluhu v okamžiku uznání (§ 2053 o. z.). Dluh neexistuje nejen tehdy, jestliže zanikl, ale i když vůbec nevznikl. Proto lze domněnku vyvrátit nejen důkazem pozdějšího zániku, jak nastínil prvostupňový soud, ale i důkazem, že uznaný dluh nikdy nevznikl. A to i jen částečně – např. proto, že žalobkyně škodu spoluzavinila (§ 250 odst. 2 ve spojení s § 257 odst. 4 zákoníku práce). Což se mohlo stát proto, že vedoucí zaměstnanec porušil povinnost řídit a kontrolovat práci žalovaného jako sobě podřízeného zaměstnance [§ 2 odst. 1 ve spojení s § § 11 první větou, 302 písm. a) zákoníku práce]. Žalovaný, jak plyne z okolností shrnutých v bodě 2. odůvodnění, vnesl tvrzení o tom, že měl platnost povolení z roku 2017 ověřit nadřízený [tituly před jménem] [jméno FO], do řízení ještě před koncentrací řízení, tedy včas. Tato námitka žalobkyně tak nebyla přiléhavá. Z důkazů vyšlo najevo, že odpovědnost za včasné vyřízení nového povolení měl jednoznačně žalovaný. Svědek [jméno FO] měl, jak vyplynulo z jeho výpovědi, žádost o povolení pouze zkontrolovat a podepsat. Z žádného důkazu ovšem neplyne, že by měl žalovaného předem upozornit či dokonce soustavně upomínat k tomu, aby žádost podal včas. Je nutno poznamenat, že řídící a kontrolní povinnost vedoucího zaměstnance (zde v konečném důsledku zaměstnavatele) musí mít pouze doplňkovou funkci, nemá-li se zcela vytratit vlastní odpovědnost jemu podřízeného zaměstnance a tedy i samostatný smysl jeho práce pro zaměstnavatele. Po zaučení ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] nesl výlučnou odpovědnost v daném kontextu žalovaný – nesdílel ji s žádným dalším podřízeným zaměstnancem. Jeho ostražitost tak měla být vyšší. Obzvlášť tehdy, jestliže byl sám vedoucím zaměstnancem na nižším stupni řízení (vedoucím oddělení Energetika), a to jediným na dané pozici. Jeho pracovní náplň byla přitom velmi odlišná od náplně [tituly před jménem] [jméno FO], jak plyne z organizačního schématu, porovnání písemných pracovních náplní a ovšem i z výpovědí obou mužů. [tituly před jménem] [jméno FO] neměl v popisu práce sledování a dodržování legislativy ani kontrolu správnosti fakturace. Vzhledem k šíři jeho odpovědnosti po něm nebylo lze spravedlivě žádat, aby žalovanému předem připomněl žádost o nové povolení. Zvlášť v situaci, kdy jeho dočasná platnost vyplývala z jasně formulovaného ustanovení s. v. r., jež byl žalovaný povinen znát a aplikovat. Před vznikem škody ostatně nic nenasvědčovalo tomu, že by neměl svou odpovědnost unést. Právě naopak – bylo jednoznačně prokázáno, že o povinnosti průběžně žádat o nové, vždy časově ohraničené, povolení přinejmenším zprvu věděl, a že průběžně celní úřad žádal o změnu stávajícího povolení. Výše rozebraná e-mailová korespondence též dokládá, že [tituly před jménem] [jméno FO] prakticky žádné kroky v procesu komunikace mezi dodavatelem plynu, účtárnou, vedoucím energetikem, prokuristou a celním úřadem formálně neschvaloval. Z těchto důvodů odvolací soud neshledává u žalobkyně žádné spoluzavinění. I kdyby zde bylo, nemohlo by být natolik výrazné, aby zredukovalo dluh odpovídající 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného, tedy aby přesáhlo cca 75 % výše škody. Redukce podle § 257 odst. 4 zákoníku práce se přirozeně aplikuje na celkovou výši škody, protože zavinění se vztahuje ke škodě, nikoli k její náhradě (redukované v zaměstnancův prospěch v § 257 odst. 2 první větě zákoníku práce) a protože míra zavinění zaměstnavatele je z obecného hlediska nezávislá na formě zavinění zaměstnance. [5: Viz též NOVOTNÝ, Zdeněk. § 263 [Projednání výše náhrady]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1136, marg. č. 3. ]

11. I kdyby žalovaný dluh neuznal, byly všechny skutkové předpoklady vzniku jeho povinnosti nahradit žalobkyni škodu v podobě propadnutí původního povolení, účinnosti nového povolení, vyúčtování a zaplacení daně za rozhodné období a odpovědnosti žalovaného za absenci povolení v tomto období prokázány ostatními důkazy. Žalovaný tedy při plnění pracovních úkolů porušil svou pracovněprávní povinnost požádat celní úřad o nové povolení (§ 250 odst. 1 ve spojení s § 273 odst. 1 zákoníku práce), čímž žalobkyni způsobil škodu v podobě zaplacené daně z plynu (§ 257 odst. 1 zákoníku práce). Z výše rozvedených okolností plyne zavinění žalovaného přinejmenším ve formě nevědomé nedbalosti. Žalovaná částka byla vypočtena a úrok z prodlení určen správně. Žalovaná a přiznaná částka odpovídají 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného před porušením povinnosti, tedy v kalendářním čtvrtletí 7-9/2022 (§ 257 odst. 2 první věta ve spojení s § § 351 – 354 zákoníku práce). Odvolací soud za výše analyzovaných okolností neshledal žádný zvláštního zřetele hodný důvod, jenž by vedl ke snížení náhrady (§ 264 zákoníku práce a contrario).

12. Žaloba tak byla plně důvodná (§ 346b odst. 1 zákoníku práce) a odvolání žalovaného neopodstatněné. Proto odvolací soud výrokem I. napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

13. Pokud jde o výrok II. napadeného rozsudku, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažuje předžalobní výzvu za jednoduchou výzvu k plnění [§ 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů [advokátní tarif (dále jen a. t.)], nýbrž za klasickou předžalobní upomínku, protože obsahuje základní skutkový a právní rozbor případu [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.] a tudíž za ni přísluší mimosmluvní odměna v plné výši 6 380 Kč. Za potřebnou k účelnému uplatňování práva proti žalovanému odvolací soud nepokládá repliku, poněvadž (pomine-li okolnost, že v ní žalobkyně z větší části zopakovala dříve řečené) i když k ní žalobkyni vyzval soud, skutková tvrzení, důkazní návrhy a právní argumenty v ní zachycené měla správně obsahovat již žaloba. Totéž platí pro vyjádření ze dnů 2. 10. a 10. 10. 2023. Při osmi účelných úkonech právní služby tudíž celková náhrada činí 73 895 Kč (51 040 + 2 400 + 600 + 1 601,60 + 21 % DPH + 6 569). Jinak byl výrok II. napadeného rozsudku věcně správný. Proto jej odvolací soud výrokem II. změnil způsobem výše specifikovaným (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

14. Výrok III. odpovídá ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná, pročež jí odvolací soud proti žalovanému přiznal náhradu jeho nákladů sestávající z položek vyčíslených opět podle a. t. Náhradu za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupkyně žalobkyně k odvolacímu soudu a zpět odvolací soud s ohledem na běžné dopravní komplikace a aplikaci google maps přiznal v celkové výši 600 Kč za 6 započatých půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Další složkou náhrady je cestovné 1 647,6672 Kč při ujeté vzdálenosti 204 km, kombinované spotřebě 6,4 l/100 km, jednotkové ceně motorové nafty 38,70 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,60 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. 398/2023 Sb]. Protože je zástupkyně žalobkyně plátkyní DPH, připočítal odvolací soud k náhradě též 3 277,610112 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a s § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 18 885 Kč. úkon právní služby ustanovení mimosmluvní odměna náhrada hotových výdajů cestovné náhrada za promeškaný čas vyjádření k odvolání § 11 odst. 1 písm. k) a. t. 6 380 Kč 300 Kč účast na jednání § 11 odst. 1 písm. g) 6 380 Kč 300 Kč 1 647,6672 Kč 600 Kč 15. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení podle výroku III. sice žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění odvolací soud ve výroku III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce času, po který se žalovaný na splnění této povinnosti pro případ svého neúspěchu ve sporu mohl připravit a s ohledem na snížení náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně výrokem II.

Poučení