16 Co 9/2024 - 126

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: [jméno FO], narozený [narození] bytem třída [adresa] zastoupený advokátem [právnická osoba] [právnická osoba] sídlem [sídlo] [sídlo], 763 12 [sídlo] proti žalovaným: 1[právnická osoba]., IČO [IČO] se sídlem [sídlo] [sídlo] [sídlo] [sídlo] 2. [právnická osoba], a.s., IČO [IČO] se sídlem [sídlo] 3. [právnická osoba], a.s., IČO [IČO] se sídlem [sídlo] všechny zastoupeny advokátem Mgr. [právnická osoba] se sídlem [sídlo] o uložení povinnosti zaplatit odstupné o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 8. srpna 2023, č. j. 10 C 244/2022-99 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, II a III potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalované 1 na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, se sídlem [právnická osoba] 676, [adresa].

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalované 2 na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, se sídlem [právnická osoba] 676, [adresa].

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalované 3 na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, se sídlem [právnická osoba] 676, [adresa].

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v [adresa] dne [datum] se žalobce domáhal po žalované 1 ([právnická osoba]., dříve [adresa] zemědělská, a.s.) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, po žalované 2 ([právnická osoba]., dříve [právnická osoba] částky [částka] s příslušenstvím a žalované 3 ([právnická osoba]., dříve [právnická osoba], a.s.) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím vždy z titulu odstupného. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalované 1 na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici ředitele společnosti. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, den nástupu [datum], pracovní doba 10 hodin týdně, místo výkonu práce Olomoucký kraj. Žalobce byl dále zaměstnán u žalované 2 na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici ředitele společnosti. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, den nástupu [datum], pracovní doba 30 hodin týdně, místo výkonu práce Olomoucký kraj. Dále byl zaměstnán u žalované 3 na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici ředitele společnosti, kdy dohodou ze dne [datum] došlo ke změně pracovní smlouvy tak, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou, pracovní doba 10 hodin týdně, místo výkonu práce Olomoucký kraj. Všechny tyto pozice byly vedoucím místem dle § 73a odst. 3 zákoníku práce s možností odvolání. Dne [datum] žalobce osobně obdržel odvolání z vedoucího místa dle § 73a odst. 2 zákoníku práce a současně výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce u všech žalovaných s odůvodněním, že žalobci nemohou nabídnout jinou práci odpovídající jeho [podezřelý výraz] stavu a kvalifikaci. Pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby dne [datum]. Pracovní pozici ředitele společnosti nyní u žalované 1 a žalované 2 vykonává [jméno FO]. U žalované 3 pracovní pozice ředitele společnosti úplně zanikla a nebyla obnovena. Práci, kterou žalobce vykonával, zaměstnavatel přesunul na jiné zaměstnance a došlo tak k přerozdělení úkolů. Žalobce má za to, že pozice zanikly a skutečným výpovědním důvodem byla organizační změna u všech žalovaných společností, v jejímž důsledku pozice ředitele společnosti zanikla. Žalobci tak vznikl nárok na odstupné ve výši trojnásobku dle § 67 odst. 1 zákoníku práce, a proto vyzval žalované společnosti k úhradě odstupného výzvou zaslanou dne [datum], k úhradě odstupného však nedošlo.

2. Žalované společnosti se k podané žalobě vyjádřily tak, že s nárokem uplatněným žalobou nesouhlasí a navrhly zamítnutí žaloby. Žalobci byly vyplaceny prémie při odchodu ze všech společností. U žalované 1 a 2 vykonává pozici ředitele společnosti od [datum] [jméno FO]. Pozice ředitele společnosti žalované 3 je dlouhodobě neobsazená, společnost dočasně vede [tituly před jménem] [jméno FO] jako zástupce výkonného ředitele, agronoma. Pozici se nepovedlo dosud obsadit. [tituly před jménem] [jméno FO], předseda správní rady, osobně vedl několik jednání s uchazeči, vhodného kandidáta nenašel. Pozice ředitele je v rámci koncernu [právnická osoba] zásadní, jedná se o osobu pověřenou řízením podniku. Tuto pozici nelze zrušit organizační změnou, takové opatření by nedávalo smysl. Členové statutárních orgánů společností se nezabývají každodenním chodem společností, jejich pozice je manažerská a koordinační. Každodenní chod podniku zajišťuje ředitel každé společnosti. K organizačním změnám došlo, a to vybudováním koncernové struktury skupiny Reno. Změny se však nedotkly existence pracovní pozice ředitele společnosti.

3. Okresní soud v [adresa] jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že žalobu, aby žalovaná 1 byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok I.), žalobu, aby žalovaná 2 byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.), žalobu, aby žalovaná 3 byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % od [datum] do zaplacení zamítl (výrok III.) a zavázal žalobce zaplatit žalované 1 náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.), žalované 2 náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok V.), žalované 3 náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok VI.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce v řízení neunesl břemeno tvrzení a důkazní, že skutečným důvodem jeho odvolání z vedoucího místa byla organizační změna, v jejímž důsledku bylo místo ředitele společnosti zrušeno. Naopak provedeným dokazováním bylo prokázáno, že sice k nějakým změnám v rámci koncernu došlo, nicméně místo ředitele společnosti zrušeno nebylo. [adresa] ředitele společnosti u žalovaných 1 a 2 bylo obsazeno s účinností od [datum] [jméno FO]. [adresa] ředitele společnosti u žalované 3 nebylo po odchodu žalobce obsazeno, avšak jednalo se pouze o dočasnou záležitost, přičemž s účinností od [datum] došlo k obsazení této pozice [tituly před jménem] [jméno FO]. V mezidobí pak kompetence ředitele společnosti byly dočasně přerozděleny mezi [tituly před jménem] [jméno FO] jako zástupce výkonného ředitele a [tituly před jménem] [jméno FO], předsedy správní rady. V současné době má tedy každá žalovaná společnost pozici ředitele společnosti obsazenou. Pokud žalobce poukazoval na skutečnost, že došlo ke změně stanovené pracovní doby v nově obsazené pozici ředitele společnosti, pak toto sice pravdou je, když původně byla stanovená pracovní doba žalobce u žalované 1. 10 hodin týdne, u žalované 2. 30 hodin týdně a u žalované 3. 10 hodin týdně. Nyní má ředitel společnosti [jméno FO] pracovní dobu u žalované 1. 5 hodin týdně a u žalované 2. 20 hodin týdně a [tituly před jménem] [jméno FO] má u žalované 3 úvazek 30 hodin týdně. Tato skutečnost však dle názoru okresního soudu sice dokládá určité změny v organizaci, nicméně to neprokazuje, že došlo ke zrušení místa ředitele společnosti v důsledku organizační změny a že tedy skutečným důvodem pro odvolání žalobce bylo zrušení této pozice.

4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, protože okresní soud dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V jeho případě mělo být odstupné u jednotlivých společností vyplaceno, neboť byl odvolán z vedoucí funkce na základě organizačních změn u jednotlivých žalovaných poté, kdy došlo k přerozdělení či zefektivnění práce v rámci koncernu a práci u jednotlivých žalovaných převzal jiný zaměstnanec či zaměstnanci, a tím došlo ke zrušení pracovních míst u jednotlivých žalovaných. Žalobce je přesvědčen, že okresní soud měl otázku zániku pracovních míst posuzovat jednak s ohledem na konkrétní žalovanou, na konkrétní pracovní místo u žalované, a to s ohledem na stanovenou pracovní dobu, po kterou práci vykonával žalobce a na pracovní dobu, kterou měly osoby, které práci převzaly za žalobce, před odvoláním žalobce a po odvolání žalobce. Zde opětovně upozorňuje, že na základě návrhu žalobce právě okresní soud vyzval žalované k předložení důkazů, které dále měly prokázat tvrzení žalobce a žalované zcela vědomě a účelově tyto důkazy odmítly předložit. Z provedeného dokazování je taky zřejmé, že v rámci koncernu došlo při odvolání žalobce z funkcí k organizačním změnám a i následné kroky dokládají organizační změny, které jsou z pohledu koncernu jako celku logické a oprávněné, ale tyto organizační změny nelze dle žalobce zneužívat k porušování práv (v projednávaném případě nevyplacení odstupného) zaměstnanců, kterých se organizační změny dotýkají. Žalobce má dále za to, že okresní soud tak nesprávně rozhodl i o náhradě nákladů řízení, respektive minimálně o výši těchto nákladů, neboť se jedná o odlišné samostatné nároky, byť jsou projednávány ve společném řízení, a tomu musí odpovídat i odlišná (od výše toho kterého nároku odvozená) náhrada odměny advokáta připadající na jednotlivé žalované. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

5. Žalované k odvolání žalobce uvedly, že okresní soud řádně zjistil skutkový stav a jeho právní závěry jsou přiléhavé. Žalované navrhovaly, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen a byly jim přiznány náklady odvolacího řízení.

6. Krajský soud v [adresa] jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné toliko ohledně nákladových výroků.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3-48 a shrnutá v bodě 49 odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

8. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do [datum] (dále jen zákoník práce).

9. Konstantní judikatura (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] – Při skončení pracovního poměru z důvodu fikce výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce má zaměstnanec právo na odstupné poskytované podle ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce, jen jestliže byl z vedoucího pracovního místa odvolán a jestliže důvodem odvolání bylo zrušení jím zastávaného vedoucího pracovního místa v důsledku organizační změny. Zaměstnanci, který se sám vzdal vedoucího pracovního místa nebo který byl odvolán z jiného důvodu, při skončení pracovního poměru pro fikci výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce odstupné nenáleží.) i komentářová literatura (např. viz [jméno]. [jméno] práce. Komentář. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. [jméno], 2023, str. 500, bod 30 – Při skončení pracovního poměru z důvodu fikce výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) má zaměstnanec právo na odstupné poskytované podle § 67 odst. 1, jen jestliže byl z vedoucího pracovního místa odvolán a jestliže důvodem odvolání bylo zrušení jím zastávaného vedoucího pracovního místa v důsledku organizační změny, a to ve výši trojnásobku průměrného výdělku, nebylo-li v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu nebo v pracovní nebo jiné smlouvě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem stanoveno vyšší částkou. Zaměstnanci, který se sám vzdal vedoucího pracovního místa nebo který byl odvolán z jiného důvodu, při skončení pracovního poměru pro fikci výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce odstupné nenáleží.) jsou jednotné v závěru, že nárok na odstupné má vedoucí zaměstnanec jen, jestliže důvodem odvolání bylo zrušení jím zastávaného vedoucího pracovního místa v důsledku organizační změny. Žalobce u všech žalovaných pracoval jako ředitel společnosti (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ředitel – Ředitel nebo ředitelka je obecné označení pro člověka, který řídí nějakou instituci nebo její část a zároveň s tím obvykle i nějakou větší skupinu osob.), což je obecně funkce (vedoucí pracovní místo), která z logiky věci nemůže být bez dalšího zrušena, může být toliko sloučena s jinou funkcí, protože vždy musí zůstat, pokud má zaměstnavatel zaměstnance, řídící (vedoucí) zaměstnanec (např. ředitel). Zde navíc od [datum] funkci ředitele společnosti žalované 1, žalované 2 zastává [jméno FO], jako nový zaměstnanec žalované 1 resp. žalované 2 na základě pracovních smluv shodně ze dne [datum], a od [datum] funkci ředitele společnosti žalované 3 zastává [tituly před jménem] [jméno FO], jako nový zaměstnanec žalované 3 na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Přijetí nového zaměstnance je zpravidla vždy důkazem, že zaměstnanec, se kterým byl rozvázán pracovní poměr, nebyl nadbytečný, resp. že jeho pracovní místo nebylo zrušeno (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] – Skutečnost, že zaměstnavatel přijme jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, kterému byla dána výpověď pro nadbytečnost, je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu; v takovém případě totiž nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec, resp. druh práce, který na základě pracovní smlouvy vykonává, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným a že by tedy opravdovým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce [nyní § 52 písm. c) zákoníku práce, pozn. odvol. soudu]. Jestliže se totiž z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným druh práce sjednaný pracovní smlouvou propouštěného zaměstnance (jeho pracovní činnost), může být jiná okolnost spočívající pouze v jeho osobě, že kupř. podle názoru zaměstnavatele nesplňuje požadavky pro řádný výkon sjednané práce, jen podkladem (za splnění dalších zákonem stanovených předpokladů) k úvahám o možnosti skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce [nyní § 52 písm. f) zákoníku práce, pozn. odvol. soudu].). Formálně tedy pracovní místo (funkce ředitele společnosti), které u žalovaných 1 – 3 zastával žalobce, zrušeno nebylo. Nic na tom nemění, že v případě žalované 3 bylo místo ředitele společnosti neobsazené od prosince 2019 do května 2023, protože z výpovědí svědků [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že místo ředitele žalované 3 jim bylo po odvolání žalobce z funkce ředitele nabídnuto, avšak jej odmítli, tedy žalovaná 3 měla zájem místo ředitele žalované 3 ihned obsadit. Vysvětlení statutárního zástupce žalované 3 proč se tak stalo až v roce 2023, pak odvolací soud považuje za logické (nedostatek vhodných zájemců o místo ředitele společnosti ve spojení s COVID-19).

10. Žalobce tvrdil, že pracovní místo (funkce ředitele společnosti), které u žalovaných 1 – 3 zastával, bylo zrušeno fakticky. Žalované 1 – 3 jsou totiž součástí skupiny (koncernu neboli holdingu, viz [adresa] – Pro holding je charakteristické to, že jedna obchodní společnost (holdingová neboli mateřská společnost) prostřednictvím vlastnictví rozhodujícího kapitálového podílu (např. nadpoloviční většiny akcií) nebo na základě jiných skutečností, ovládá a usměrňuje jednu společnost nebo více společností (dceřiná společnost). Všechny obchodní společnosti, které tvoří holding, jsou právně samostatnými subjekty. Holding sám právní subjektivitu nemá, ale je sdružením (konsorciem) bez právní subjektivity. Společnosti, které spolu tvoří holding, mají v praxi nejčastěji právní formu akciové společnosti.) [právnická osoba] a [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO] již byli před [datum] resp. [datum] zaměstnanci jiných společností, které jsou součásti skupiny [právnická osoba]. Dále, že stanovená pracovní doba žalobce jako ředitele u žalované 1 byla 10 hodin týdne, u žalované 2 byla 30 hodin týdně a u žalované 3 byla 10 hodin týdně, avšak nyní má ředitel společnosti [jméno FO] stanovenou pracovní dobu u žalované 1 toliko 5 hodin týdně a u žalované 2 toliko 20 hodin týdně a [tituly před jménem] [jméno FO] má u žalované 3 nyní 30 hodin týdně, a proto je třeba věc posuzovat v rámci celé skupiny [právnická osoba]. Žalobce ovšem neměl pracovní poměr ke skupině (holdingu) [právnická osoba] (ostatně ani nemohl mít, protože holding sám právní subjektivitu nemá), ale k jednotlivým společnostem skupiny (holdingu) [sídlo], které naopak samy právní subjektivitu mají, a proto skutečnost, že [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO] již byli ke dni nástupu k žalovaným 1 – 3 zaměstnanci jiných společností skupiny (holdingu) Reno je irrelevantní.

11. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu dále neshledal, že by řízení před okresním soudem bylo postiženo vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Okresní soud sice uložil žalovaným 1 – 3 (usnesením ze dne [právnická osoba]. 2023, č. j. [spisová značka]) předložit evidenční přehledy (seznamy) všech zaměstnanců za období 2017-2022 a dále mzdové listy za období 2017-2022 a pracovní smlouvy [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], což však žalované 1 – 3 nesplnily. Evidenční přehledy (seznamy) všech zaměstnanců za období 2017-2022 si však okresní soud vyžádal u Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa], pracovní smlouvy [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] pak byly v řízení předloženy. Pokud se týká mzdových listů za období 2017-2022 [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], tak ani z odvolání není zřejmé, k prokázání jakých skutečností byly žalobcem navrženy. Odvolací soud má za to, že okresní soud při hodnocení důkazů nepochybil a provedl dostatečné důkazy k řádnému zjištění skutkového stavu, se kterým se odvolací soud ztotožnil. V řízení bylo provedenými důkazy bez důvodných pochybností prokázáno, že pracovní místo (funkce ředitele společnosti), které u žalovaných 1 – 3 zastával žalobce, zrušeno nebylo.

12. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byly výroky I, II a III rozsudku okresního soudu shledány ve výroku ve věci samé jako věcně správné a jako takové byly v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzeny.

13. K částečné změně přistoupil odvolací soud u výroků IV, V a VI rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o plném procesním úspěchu žalovaných 1 – 3, ale nesouhlasí s rozsahem úkonů právní služby, jejichž náklady okresní soud uložil žalobci k náhradě, jakož i se způsobem výpočtu výše náhrady nákladů řízení, když zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] – Ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu je v rozhodovací praxi dovolacího soudu vykládáno tak, že při stanovení mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta zastupujícího více žalobců, z nichž každý uplatňuje v jednom řízení jím žalovanou částku sám pro sebe, náleží za každou takto zastupovanou osobu samostatná mimosmluvní odměna vypočtená podle tarifní hodnoty připadající na každého žalobce, snížená o 20 % a je zásadně aplikováno bez ohledu na počet společně zastupovaných účastníků. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dále konstantní v závěru, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů.

14. Z nákladů žalované 1 na právní zastoupení považuje odvolací soud za účelně vynaložené toliko náklady spojené s 4 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a 2x účast u jednání ([datum], [datum]) a [částka] podle § 7 bod 5 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. [z punkta [částka] sazba [částka] – 20 % = [částka]], [částka] za příslušný počet režijních paušálů po [částka] podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky [1/3 ze čtyř režijních paušálů s ohledem na počet žalovaných], 1/3 náhrady za promeškaný čas (celkem [částka]) podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za osm půlhodin po [částka], 1/3 cestovného (celkem [částka]) podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. (2x cesta ze [adresa] a zpět v délce 107 Km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 7,8 l/100 Km BA 95) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Po přepočtu tak odvolací soud určil výši účelně vynaložených nákladů žalované 1 za řízení před okresním soudem na [částka] a v tomto směru čtvrtý výrok napadeného rozsudku okresního soudu změnil.

15. Z nákladů žalované 2 na právní zastoupení považuje odvolací soud za účelně vynaložené toliko náklady spojené s 4 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a 2x účast u jednání ([datum], [datum]) a [částka] podle § 7 bod 5 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. [z punkta [částka] sazba [částka] – 20 % = [částka]], [částka] za příslušný počet režijních paušálů po [částka] podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky [1/3 ze čtyř režijních paušálů s ohledem na počet žalovaných], 1/3 náhrady za promeškaný čas (celkem [částka]) podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za osm půlhodin po [částka], 1/3 cestovného (celkem [částka]) podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. (2x cesta ze [adresa] a zpět v délce 107 Km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 7,8 l/100 Km BA 95) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Po přepočtu tak odvolací soud určil výši účelně vynaložených nákladů žalované 2) za řízení před okresním soudem na [částka] a v tomto směru pátý výrok napadeného rozsudku okresního soudu změnil.

16. Z nákladů žalované 3 na právní zastoupení považuje odvolací soud za účelně vynaložené toliko náklady spojené s 4 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a 2x účast u jednání ([datum], [datum]) a [částka] podle § 7 bod 5 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. [z punkta [částka] sazba [částka] – 20 % = [částka]], [částka] za příslušný počet režijních paušálů po [částka] podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky [1/3 ze čtyř režijních paušálů s ohledem na počet žalovaných], 1/3 náhrady za promeškaný čas (celkem [částka]) podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za osm půlhodin po [částka], 1/3 cestovného (celkem [částka]) podle § 157 odst. 4 písm. a) zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. (2x cesta ze [adresa] a zpět v délce 107 Km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě PHM 7,8 l/100 Km BA 95) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Po přepočtu tak odvolací soud určil výši účelně vynaložených nákladů žalované 3 za řízení před okresním soudem na [částka] a v tomto směru šestý výrok napadeného rozsudku okresního soudu změnil.

17. Na rozdíl od okresního soudu nepřiznal odvolací soud žalovaným 1 – 3 náhradu nákladů spojených s dalšími písemnými podáními ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, což se týká podání žalovaných 1 – 3 ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum].

18. Odvolací soud dále žalovaným 1 – 3 nepřiznal náhradu nákladů spojených s opakovaným nahlížením do spisu. Nahlížení do spisu či studium spisu zástupcem účastníka v průběhu občanskoprávního řízení totiž nelze obecně posuzovat jako samostatný úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. f) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Prostudování spisu při skončení vyšetřování v rámci [podezřelý výraz] řízení nelze svou povahou a účelem srovnávat s prostudováním spisu v civilním řízení. Prostudování spisu v rámci [podezřelý výraz] řízení je samostatným procesním úkonem, kterým se končí vyšetřování, tj. jedná se o závěrečnou fázi přípravného řízení. Smyslem tohoto institutu je realizovat právo na obhajobu v tomto důležitém okamžiku [podezřelý výraz] řízení. Zároveň tento institut slouží k prověrce dodržování procesních předpisů v přípravném řízení jako samostatné fáze [podezřelý výraz] řízení před případným zahájením další fáze, a to řízení před soudem. Naproti tomu civilní řízení nemá obdobné samostatné fáze jako [podezřelý výraz] řízení. Odvolací soud připouští, že by nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci mohlo být výjimečně podle § 11 odst. 3 vyhlášky analogicky považováno za obdobu prostudování [podezřelý výraz] spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky, ovšem pouze u takového prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování [podezřelý výraz] spisu při skončení vyšetřování (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 4012/18). Odvolací soud má za to, že 2x nahlížení do spisu ([datum] a [datum]) takovou povahu nemělo ani s ohledem na délku řízení, a proto nebylo z hlediska uplatňování zájmů žalovaných účelné.

19. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto výrokem V tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce sice nebyl úspěšný s odvoláním ve věci samé, avšak byl úspěšný s odvoláním ohledně náhrady nákladů řízení, kdy s ohledem na přiznanou výši náhrady náhrady nákladů řízení okresním soudem se jedná o úspěch obdobný s věcí samou, a proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 19. [právnická osoba] s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalobce zavázán zaplatit náklady nalézacího řízení k rukám zástupce žalovaných 1 – 3 ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení