17 A 4/2024– 64

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: Agropo, spol. s r.o., IČ: 47053607 se sídlem Veleliby 3, 288 02 Dvory zastoupený advokátem Mgr. Ing. Václavem Králem, se sídlem Mánesova 808/22, 500 02 Hradec Králové Ministerstvo zemědělství se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2023, č. j. MZE–1294/2023–14141, ve znění opravného rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. MZE–66148/2024–14141 (to ve znění opravného rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2024, č. j. MZE–67014/2024–14141), takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 19. 12. 2023, č. j. MZE–1294/2023–14141, ve znění opravného rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 18. 9. 2024, č. j. MZE–66148/2024–14141 (to ve znění opravného rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 26. 9. 2024, č. j. MZE–67014/2024–14141), se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 18 438,69 Kč, a to do rukou jeho zástupce Mgr. Ing. Václava Krále, advokáta.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho odvolání a byla potvrzena rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) ze dne 27. 10. 2022: I. sp. zn. 22/PEN/100/000094, č. j. SZIF/2022/0618550, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 47 946,90 Kč z titulu opožděného vrácení části Jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2015 II. sp. zn. 22/PEN/100/000101, č. j. SZIF/2022/0618627, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 47 706,30 Kč z titulu opožděného vrácení části Jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2016 III. sp. zn. 22/PEN/100/000098, č. j. SZIF/2022/0618526, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 45 839,72 Kč z titulu opožděného vrácení části Jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2017 IV. sp. zn. 22/PEN/100/000104, č. j. SZIF/2022/0618586, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 50 876,63 Kč z titulu opožděného vrácení části Jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2018 V. sp. zn. 22/PEN/100/000096, č. j. SZIF/2022/0618854, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 26 151,40 Kč z titulu opožděného vrácení části dotace poskytnuté v rámci Platby pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí pro rok 2015 VI. sp. zn. 22/PEN/100/000097, č. j. SZIF/2022/0618898, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 26 036,76 Kč z titulu opožděného vrácení části dotace poskytnuté v rámci Platby pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí pro rok 2016 VII. sp. zn. 22/PEN/100/000095, č. j. SZIF/2022/0618927, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 25 014,39 Kč z titulu opožděného vrácení části dotace poskytnuté v rámci Platby pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí pro rok 2017 VIII. sp. zn. 22/PEN/100/000099, č. j. SZIF/2022/0618964, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 28 050,72 Kč z titulu opožděného vrácení části dotace poskytnuté v rámci Platby pro zemědělce dodržující zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí pro rok 2018 IX. sp. zn. 22/PEN/100/000093, č. j. SZIF/2022/0618999, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 2 622,18 Kč z titulu opožděného vrácení části dotace poskytnuté v rámci Platby na přechodné vnitrostátní podpory pro rok 2015 X. sp. zn. 22/PEN/100/000102, č. j. SZIF/2022/0619036, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 2 440,64 Kč z titulu opožděného vrácení části dotace poskytnuté v rámci Platby na přechodné vnitrostátní podpory pro rok 2016 XI. sp. zn. 22/PEN/100/000103, č. j. SZIF/2022/0619174, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 2 179,63 Kč z titulu opožděného vrácení části dotace poskytnuté v rámci Platby na přechodné vnitrostátní podpory pro rok 2017 XII. sp. zn. 22/PEN/100/000100, č. j. SZIF/2022/0619088, jímž SZIF uložil žalobci povinnost zaplatit penále ve výši 2 145,70 Kč z titulu opožděného vrácení části dotace poskytnuté v rámci Platby na přechodné vnitrostátní podpory pro rok 2018 vydaná podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013, čl. 7 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 809/2014 a čl. 27 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 908/2014. Výroky napadeného rozhodnutí jsou ve znění opravného rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. MZE–66148/2024–14141, kterým byla dle § 70 správního řádu opravena chyba v psaní ve výroku VI. (původně zde bylo uvedeno shodné prvostupňové rozhodnutí jako ve výroku VII.) napadeného rozhodnutí. Toto opravné rozhodnutí pak bylo opraveno rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 9. 2024, č. j. MZE–67014/2024–14141, neboť uvádělo nesprávné datum opravovaného napadeného rozhodnutí.

2. Jednotlivá prvostupňová rozhodnutí byla vydána v návaznosti na jednotlivá rozhodnutí SZIF o vrácení dotace. V rámci nich SZIF vyloučil odkladný účinek odvolání dle § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu z důvodu naléhavého veřejného zájmu spočívajícího v ochraně finančních zájmů EU, přičemž v této části výroku byla všechna rozhodnutí SZIF o vrácení dotace zrušena rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 10. 2021, č. j. MZE–312453/2021–14141.

3. SZIF při výpočtu penále v prvostupňových rozhodnutích postupoval dle § 11a odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SZIF“), s tím, že za počátek období, za které je penále vypočteno, bylo stanoveno datum 12. 6. 2021, tj. den následující po marném uplynutí lhůty pro vrácení dotace stanovené jednotlivými rozhodnutími SZIF o vrácení dotace (ta byla žalobci doručena dne 12. 4. 2021). Jako konec období, za které bylo vypočteno penále, bylo stanoveno datum 25. 5. 2022, kdy žalobce předmětné dotace vrátil.

II. Obsah žaloby

4. Žalobce v podané žalobě nesouhlasil se stanovením počátku období, za které bylo penále vypočteno. Zdůraznil, že proti všem rozhodnutím o vrácení dotace podal dne 11. 11. 2021 řádně a včas odvolání, které následně dne 23. 11. 2022 doplnil.

5. Za předmět sporu označil žalobce otázku, zda lhůta pro plnění ohledně povinnosti k vrácení dotace běží bez ohledu na právní moc a vykonatelnost prvostupňových rozhodnutí od jejich doručení, či zda běží od nabytí právní moci a vykonatelnosti prvostupňových rozhodnutí. Výklad uplatňovaný správními orgány není ústavněkonformní ani eurokonformní a porušuje základní práva žalobce na spravedlivý proces a základní zásady správního řízení. V prvostupňových rozhodnutích je uvedeno, že nabyla vykonatelnosti již dne 12. 6. 2021, ačkoli vyloučení odkladného účinku odvolání bylo žalovaným zrušeno. Prvostupňová rozhodnutí se tak nemohla stát vykonatelnými dříve, než nabyla právní moci.

6. Žalobce odkázal na čl. 7 prováděcího nařízení č. 809/2014 s tím, že nijak nestanovuje počátek běhu 60denní lhůty pro vrácení dotace. V recitálu 5 prováděcího nařízení č. 809/2014 je zdůrazněna povinnost zajištění uplatňování zásady dobré víry pro případ vymáhání neoprávněně vyplacených částek, což lze v rámci vnitrostátní úpravy chápat jako dodržení zásad a norem správního řízení zejména v otázce nabytí právní moci a vykonatelnosti.

7. Povahu inkasního příkazu ve smyslu čl. 27 prováděcího nařízení č. 908/2014 je nutné chápat v kontextu vnitrostátního práva tak, že se musí jednat o pravomocné rozhodnutí, čemuž nasvědčuje i znění čl. 28 a recitálu 24 prováděcího nařízení č. 908/2014. Žalobce poukázal na § 85 odst. 1 správního řádu, podle něhož má odvolání odkladný účinek, v jehož důsledku nenastává právní moc, vykonatelnost a ani jiné právní účinky rozhodnutí. Nepravomocná prvostupňová rozhodnutí tak nemohla založit počátek běhu lhůty pro vrácení dotace, a tudíž nemohla být tato lhůta použita pro stanovení počátku období, za které bylo vypočteno penále. Penále je svou povahou příslušenstvím, a tudíž sdílí osud hlavní pohledávky, nelze jej požadovat za dobu předcházející splatnosti pohledávky. Lhůta pro vrácení dotace nemohla započít běžet dříve než doručením rozhodnutí žalovaného o odvolání proti rozhodnutím o vrácení dotace.

8. Žalobce poukázal na skutečnost, že § 11a odst. 7 zákona o SZIF není jednoznačný a přesný, neboť proti rozhodnutí o vrácení dotace je přípustný opravný prostředek, který žalobce řádně využil. I toto ustanovení je nutné vykládat v kontextu vnitrostátní úpravy správního řízení.

9. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2012, č. j. 4 Ads 176/2011–129, citované v napadeném rozhodnutí není případné, neboť se zabývalo rozdílem mezi vykonatelností a jinými právními účinky. Podání odvolání má však zpravidla odkladný účinek vůči všem právním účinkům správního rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

10. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na stanovisku uvedeném v napadeném rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.

11. Žalovaný odkázal na § 11a odst. 3 zákona o SZIF, čl. 27 odst. 1 prováděcího nařízení č. 908/2014 a čl. 7 odst. 2 prováděcího nařízení č. 809/2014. Podle žalovaného mělo zrušující rozhodnutí vliv výhradně na vykonatelnost prvostupňových rozhodnutí, nikoli na počátek běhu lhůty pro výpočet penále, což představuje odlišný právní institut. Argumentace čl. 28 prováděcího nařízení č. 908/2014 je lichá, neboť dané ustanovení řeší započtení pohledávky bez souhlasu dlužníka, rozhodnutí proto musí být v právní moci.

12. K § 11a odst. 7 zákona o SZIF žalovaný uvedl, že se jedná o kompetenční ustanovení, na jehož základě SZIF vymáhá neoprávněně vyplacené finanční prostředky včetně penále. V tomto smyslu je inkasním příkazem rozhodnutí podle správního řádu, přičemž není nijak vyloučena možnost podat odvolání a dané ustanovení nepředstavuje výluku ze správního řádu. Podle žalovaného je naopak i ve vztahu k § 11a odst. 3 zákona o SZIF právní úprava souladná.

13. Žalovaný zdůraznil, že předmětem vrácení dotací byly žalobcem neoprávněně získané finanční prostředky, se kterými disponoval. Neexistuje rozumný důvod, aby s těmito finančními prostředky žalobce dále disponoval, ačkoli bylo inkasním příkazem (rozhodnutími o vrácení dotace) stanoveno, že tato dispozice byla od počátku neoprávněná.

14. Evropské předpisy stanovují povinnost neoprávněně vyplacené finanční prostředky co nejdříve vymoci zpět, přičemž tyto jsou následně vráceny zpět do fondů EU. Smyslem a účelem čl. 54 nařízení č. 1306/2013 je vymezení obecných pravidel pro členské státy, aby byly ochráněny finanční zájmy EU a aby bylo zajištěno zpětné získání plateb ve stanovené lhůtě. Evropské předpisy neznají pojem právní moc ani správní řízení. Smyslem odvolacího řízení přitom nesmí být odložení lhůty pro vrácení dotace, a to s přihlédnutím k důsledkům, které mohou být při nedodržení lhůt k vydání inkasního příkazu k tíži členským státům.

15. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce nijak nerozporoval skutečnost, že finanční prostředky z dotací neměl získat a ani s nimi disponovat.

IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

16. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán podle § 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

17. Při jednání dne 2. 12. 2024 setrvali účastníci na svých stanoviscích a odkázali na svá podání. Žalobce poukázal na to, že se zdejší soud k povaze inkasního příkazu již opakovaně vyjádřil, a to ve prospěch jeho argumentace. K dotazu soudu oba účastníci výslovně uvedli, že nemají důkazní návrhy.

18. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: – Podle § 85 odst. 1 správního řádu nestanoví–li zákon jinak, má včas podané a přípustné odvolání odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí. – Podle § 11a odst. 3 zákona o SZIF, ve znění do 31. 12. 2023, se lhůta pro vrácení dotace počítá od doručení rozhodnutí SZIF příjemci dotace. V případě dotace poskytnuté výhradně z národních zdrojů je stanovena lhůta pro vrácení dotace 60 dnů. – Podle § 11a odst. 4 věta první zákona o SZIF v případě, kdy příjemce dotace nedodrží lhůtu stanovenou pro její vrácení, je povinen zaplatit SZIF penále ve výši 1 ‰ denně z částky dotace, kterou je povinen vrátit, nejvýše do výše této částky – Podle § 11a odst. 7 zákona o SZIF se řízení o vrácení dotace podle odstavců 1 a 2 a řízení o povinnosti zaplatit penále podle odstavce 4 ukončí rozhodnutím vydaným SZIF; vrácení dotace a zaplacení penále vymáhá SZIF. – Podle čl. 7 odst. 2 věta první prováděcího nařízení č. 809/2014 se úroky vypočítají za období od uplynutí platební lhůty pro příjemce uvedené v inkasním příkazu, která nesmí být stanovena na více než 60 dnů, do okamžiku vrácení nebo odečtení částky. – Podle čl. 27 odst. 1 prováděcího nařízení č. 908/2014 nestanoví–li předpisy z jednotlivých odvětví zemědělství jinak, úroky z neoprávněných plateb, které mají být získány zpět v důsledku nesrovnalostí nebo nedbalosti, se vypočítají za období mezi okamžikem uplynutí platební lhůty pro příjemce uvedené v inkasním příkazu a datem vrácení nebo odečtení částky. Platební lhůta nesmí být delší než 60 dnů od vydání inkasního příkazu.

19. Soud o podané žalobě uvážil následovně:

20. Předmětem sporu mezi účastníky je otázka, zda řádně a včas podané odvolání proti rozhodnutí o vrácení dotace odkládá počátek běhu lhůty pro vrácení dotace, či nikoli. V nynějším případě se SZIF nejprve pokusil vyloučit odkladný účinek odvolání proti rozhodnutím o vrácení dotace s odkazem na § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu, leč v této části výroku byla všechna rozhodnutí o vrácení dotace zrušena žalovaným v přezkumném řízení.

21. Zdejší soud se problematikou možné kolize vnitrostátní úpravy s evropskými předpisy zabýval v rozsudku ze dne 28. 2. 2024, č. j. 8 A 15/2023–45. Jednalo se o žalobu proti rozhodnutí SZIF o povinnosti tamějšího žalobce vrátit finanční prostředky poskytnuté jako dotace, přičemž SZIF současně vyloučil odkladný účinek odvolání. Tamější žalobce se bránil pouze proti vyloučení odkladného účinku odvolání a zdejší soud žalobě vyhověl. Uvedl přitom, že lze obecně souhlasit se závěrem SZIF, že není možné platební lhůtu stanovenou ve výroku rozhodnutí SZIF jakkoli prodloužit nebo přerušit její běh, „avšak v projednávané věci by to mělo význam jen tehdy, pokud by citovaná norma komunitárního práva obsahovala bližší úpravu vydávání inkasního příkazu, protože právě taková úprava by pak měla přednost před vnitrostátním právem. O takový případ tu však nejde: citovaná norma komunitárního práva o způsobu vydávání inkasního příkazu nic bližšího nestanoví, a tedy nijak neurčuje, zda má být inkasní příkaz vydán v řízení jednostupňovém anebo dvoustupňovém, a nestanoví ani to, že by v případě řízení dvoustupňového měla platební lhůta běžet již od okamžiku vydání rozhodnuti I. stupně. Nedochází tu tedy k žádné kolizi mezi právem komunitárním a právním řádem České republiky. Proto nic nebrání tomu, aby se počátek platební lhůty 60 dnů počítal až od právní moci rozhodnutí vydaného v odvolacím řízení, pokud byl uplatněn řádný opravný prostředek.“.

22. Rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2023, č. j. 15 A 19/2022–85, s odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 2. 2023 č. j. 14 A 19/2022–35, pak rovněž na půdorysu žaloby proti rozhodnutí SZIF o povinnosti tamější žalobkyně vrátit finanční prostředky poskytnuté jako dotace, uvedl, že „(z) nařízení ovšem nevyplývá, že by vydáním bylo nutné rozumět vydání prvostupňového, nepravomocného rozhodnutí bez možnosti odložit výkon tohoto rozhodnutí. Jakkoliv soud uznává, že i tento výklad je teoreticky možný, bez výslovné úpravy v právu EU či v zákoně se k němu nelze přiklonit. Pokud by evropský zákonodárce zamýšlel v těchto věcech vyloučit vnitrostátní opravné prostředky či odkladný účinek těchto opravných prostředků, jistě by tak jasným a zřetelným způsobem učinil. Z těchto ustanovení nelze mechanicky a bez dalšího vysvětlení – a to navzdory specifickým účinkům práva EU – dovodit naléhavý veřejný zájem k vyloučení odkladného účinku odvolání dle § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu. Žalovaný si tedy nepočínal dostatečně šetrně k právům a oprávněným zájmům žalobkyně. V pochybnostech měl postupovat v její prospěch.“ (obdobně též rozsudek zdejšího soudu ze dne ze dne 19. 6. 2023, č. j. 10 A 83/2023–43).

23. Výše citované závěry jsou plně aplikovatelné i v tomto řízení a soud se s nimi ztotožňuje. Evropské právo nijak blíže neupravuje podobu inkasního příkazu, počet instancí souvisejícího správního řízení a případné vyloučení odkladného účinku řádného opravného prostředku proti rozhodnutí v prvním stupni, proto jej nelze přímo aplikovat namísto vnitrostátní úpravy.

24. Jestliže byla rozhodnutí o vrácení dotace vydána podle správního řádu v rámci dvouinstančního řízení, ve kterém je možné uplatnit opravný prostředek s odkladným účinkem podle § 85 odst. 1 správního řádu, pak je nezbytné za inkasní příkaz ve smyslu evropského práva považovat až rozhodnutí odvolacího orgánu. Nabytím právní moci rozhodnutí o odvolání je dovršeno správní řízení, kterým byl vydán inkasní příkaz ve smyslu evropského práva, a až v tento okamžik inkasní příkaz vyvolává právní účinky, včetně počátku běhu lhůty pro vrácení dotace. Z toho vyplývá, že pro počátek běhu lhůty pro vrácení dotace, stanovené v rozhodnutích o vrácení dotace, je zásadní posouzení nabytí právní moci těchto rozhodnutí a v případě, že proti nim bylo podáno odvolání, u kterého nebude vyloučen odkladný účinek podle § 85 odst. 2 správního řádu, musí být aplikován odkladný účinek odvolání taktéž na počátek běhu lhůty pro vrácení dotace podle § 82 odst. 1 věta druhá správního řádu, neboť se zjevně jedná o jiný právní účinek rozhodnutí.

25. V nynějším případě SZIF při stanovení počátku běhu lhůty pro vrácení dotace vycházel z předpokladu, že podání odvolání nemá odkladný účinek vůči počátku běhu lhůty pro vrácení dotace, a stanovil počátek běhu lhůty na 12. 4. 2021, tedy na den doručení rozhodnutí o vrácení dotace. Takto určená lhůta by marně uplynula dne 11. 6. 2021, a tudíž by počátek období, za které SZIF vypočítá penále, připadl na 12. 6. 2021. Ve světle výše uvedeného odůvodnění je takový postup nezákonný. Správní orgány musí přihlédnout k odkladnému účinku odvolání proti rozhodnutí o vrácení dotace a určit počátek běhu lhůty pro vrácení dotace a případně stanovit počátek období, za které lze uložit povinnost zaplatit penále podle § 11a odst. 4 zákona o SZIF, s ohledem na nabytí právní moci rozhodnutí o vrácení dotace.

26. Bezpředmětná je argumentace žalovaného týkající se neoprávněného získání a dispozice finančními prostředky ze strany žalobce. Tato otázka byla relevantní ve správním řízení, v němž byla vydána rozhodnutí o vrácení dotace, nikoli v nynějším správním a soudním řízení, jejichž předmětem je vypočtení penále za prodlení s vrácením dotací.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

27. Jelikož soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné, zrušil jej dle § 78 odst. 1 s. ř. s. Dále soud vrátil věc dle § 78 odst. 4 s. ř. s. žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), tedy při výpočtu penále zohlední odkladný účinek odvolání proti rozhodnutím o vrácení dotace. Soud nepřikročil ke zrušení prvostupňových rozhodnutí dle § 78 odst. 3 s. ř. s., jak navrhoval žalobce, jelikož je žalovaný může změnit, jejich zrušení by tak nebylo účelné.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byl žalobce ve věci zcela úspěšný, uložil soud žalovanému zaplatit mu náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé – žaloba, účast na jednání) a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 142 Kč. Zástupce žalobce vyúčtoval a osvědčil cestovné Hradec Králové – Praha a zpět (celkem 224 km, pohonné hmoty 38,20 Kč/litr, spotřeba dle technického průkazu 5,9 l/100 km, základní náhrada 5,60 Kč/km) ve výši 1 759,25 Kč a náhradu za ušlý čas (4 hodiny, 100 Kč za každou započatou půlhodiny dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky) ve výši 800 Kč, k tomu daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 537,44 Kč. Celkem náklady řízení činí 18 438,69 Kč.