17 C 10/2020-205

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o úpravu dřevin takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zdržet se stínění dřevinami, a to 61 ks thújemi, tvořícími tzv. živý plot, který se nachází v těsné blízkosti hranice pozemků ve vlastnictví žalovaného parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] s pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], v rozsahu, ve kterém jejich výška přesahuje 1,8 metru, a to do 150 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen odstranit přesahující větvičky dřevin, a to rakytníku, 61 ks thújí, dřišťálu, cesmíny, jedle korejské, borovice a bezinky, které prorůstají z pozemků žalovaného parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] na pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], a to tak, aby nepřesahovaly hranici mezi pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a p. [číslo] pozemky žalovaného parc. č. st. [číslo] a [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec], a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zdržet se do budoucna zasahování do vlastnického práva žalobkyně větvičkami dřevin, a to rakytníku, 61 ks thújí, dřišťálu, cesmíny, jedle korejské, borovice a bezinky, které prorůstají z pozemků žalovaného parc. č. st [číslo] a parc. [číslo] na pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], v rozsahu, ve kterém větvičky přesahují hranici mezi pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a p. [číslo] pozemky žalovaného parc. č. st. [číslo] a [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec], o více než 5 centimetrů.

IV. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba, kterou se žalobkyně po provedených úpravách domáhala, aby žalovaný: 1) do 15 dnů od právní moci rozsudku zkrátil veškeré dřeviny, tj. rakytník řešetlákovitý, dále 61 ks tújí, dřišťál, cesmínu, jedli korejskou, borovici, bezinku, nacházející se u hranice mezi pozemky žalobkyně par. č. st. [číslo] a [číslo] a pozemky žalovaného parc. č. st. [číslo] a [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec], do výše maximálně 1,2 m od země a v této výši je udržoval, 2) do 15 dnů od právní moci rozsudku zkrátil na hranici pozemku parc. [číslo] s pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [obec], 4 vysoké smrky sitkajské, jedli, tis a túji, vše rostoucí na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do výše maximálně 1,2 m od země a v této výši je udržoval, 3) do 15 dnů od právní moci rozsudku zkrátil vzrostlou jedli rostoucí uprostřed na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do výše 1,2 m od země a v této výši ji udržoval a zkrátil 2 ořešáky a třešeň v přední části zahrady žalovaného o 2 metry, 4) zdržel se stínění pozemků žalobkyně parc. č. st. [číslo] a [parcelní číslo] v k.ú. [obec] dřevinami žalovaného na pozemcích parc. č. st. [číslo] a [parcelní číslo], vše v k.ú. [obec], konkrétně rakytníkem řešetlákovitým, dřišťálem, cesmínou, jedlí korejskou, borovicí, bezinkou; 4 vysokými smrky sitkajskými, jedlí, tisem a tújí; jedlí; 2 ořešáky a třešní a dále zdržel se zasahování dřevin žalovaného na pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a [parcelní číslo] v k.ú. [obec], tj. rakytníkem řešetlákovitým, 4 vysokými smrky sitkajskými, jedlí, tisem, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost: 1) do 15 dnů od právní moci rozsudku zkrátit veškeré dřeviny, tj. rakytník řešetlákovitý, dále 61 ks tújí, dřišťál, cesmínu, jedli korejskou, borovici, bezinku, nacházející se u hranice mezi pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a [číslo] a pozemky žalovaného parc. č. st. [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [obec], do výše maximálně 1,2 m od země a v této výši je udržovat, 2) do 15 dnů od právní moci rozsudku zkrátit na hranici pozemku parc. [číslo] s pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [obec], 4 vysoké smrky sitkajské, jedli, tis a túji, vše rostoucí na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do výše maximálně 1,2 m od země a v této výši je udržovat, 3) do 15 dnů od právní moci rozsudku zkrátit vzrostlou jedli rostoucí uprostřed na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do výše 1,2 m od země a v této výši ji udržovat, 4) do 15 dnů od právní moci rozsudku zkrátit větve rakytníku, 61 ks tújí, dřišťálu, cesmíny, jedle korejské, borovice, bezinky, vše nacházející se u hranice mezi pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a [číslo] a pozemky žalovaného parc. č. st. [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [obec], a to tak, aby nepřesahovaly skrz drátěný plot na hranici mezi pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a [číslo] a pozemky žalovaného parc. č. st. [číslo] a [číslo], na pozemky žalobkyně par. č. st. [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [obec], a v tomto stavu je udržovat, a dále nahradit žalobkyni náklady řízení.

2. Žalobkyně uvedla, že je vlastnicí pozemků parc. č. st. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec], a žalovaný je vlastníkem sousedních pozemků parc. č. st. [číslo] a [číslo] v témže katastrálním území. Na pozemku žalovaného se nacházejí různé dřeviny, specifikované v předchozím odstavci, které způsobují zastínění téměř celé zahrady ve vlastnictví žalobkyně. Tím je výrazně snížena možnost žalobkyně kvalitně užívat zahradu. Žalovaného v minulosti vyzývala ke zkrácení thújí, k čemuž před několika lety došlo, nicméně v současnosti již opět dorostly do výšky 3,5 metru. Protože je zahrada žalobkyně o cca 1,1 metru níže, než zahrada žalovaného, tvoří thúje, které se nacházejí těsně za plotem na pozemku žalovaného, bariéru vysokou cca 4,5 metru.

3. Žalobkyně se nejprve v roce 2019 ústně obrátila na dceru žalovaného, později zaslala žalovanému písemnou výzvu, která mu byla doručena dne [datum]. V ní byl vyzván ke zkrácení dřevin do [datum], což však neučinil. Žalobkyně je přesvědčena, že thúje, okrasné dřeviny, ani smrky a jedle vůbec nepatří do zahrady v zastavěném území obce, nicméně nepožaduje úplně odstranění všech stromů, ale pouze jejich zkrácení na 1,2 metru výšky, blíže specifikované v žalobě.

4. Žalovaný k žalobě uvedl, že nároky žalobkyně neuznává ani zčásti. Předně uvedl, že žalobkyně v žalobě své ani jeho pozemky nespecifikovala správně. Zdůraznil, že všechny pozemky v lokalitě se nacházejí ve svahu, a proto se mezi jednotlivými pozemky nacházejí opěrné zídky. Mezi pozemky v lokalitě je výškový rozdíl cca 1 metr, a každý výše umístěný pozemek vrhá přirozeně stín na pozemek pod ním.

5. Žalovaný uvedl, že některé z žalobkyní uváděných dřevin se na jeho pozemku skutečně nacházejí, jiné ne, a ohledně rakytníku a cesmíny vyjádřil pochybnost, zda jsou způsobilé na pozemek žalobkyně vrhat stín. Dále upozornil, že druh i výška dřevin je v místě zcela obvyklá, a i na pozemku žalobkyně se nachází větší množství různě vzrostlých dřevin. Žalovaný dále uvedl, že žádná z dřevin nebyla vysazena po 1. lednu 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Upozornil, že žalobkyně nesprávně vykládá ustanovení § 1017 o. z., a odkázal na související judikaturu Nejvyššího soudu. Dále uvedl, že po výzvě zkrátil thúje v živém plotu, navíc se výzva týkala pouze některých dřevin, uvedených v žalobě, a nejednalo se tak o výzvu dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního rádu (dále jen „o.s.ř.“). Z výše uvedených důvodů navrhl žalobu zamítnout a uložit žalobkyni povinnost nahradit mu náklady řízení.

6. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně při jednání dne [datum] žalobkyně jednak upravila žalobu v bodech 1) až 4), a dále navrhla, aby soud žalovanému uložil povinnost: 5) zdržet se stínění pozemků žalobkyně parc. č. st. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] dřevinami žalovaného na pozemcích parc. č. st. [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [obec], a zdržet se zasahování dřevin žalovaného na pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec].

7. Na výzvu soudu o konkretizaci petitu upravila žalobkyně dne [datum] bod 5) žaloby tak, že žalovanému má být uložena povinnost: 5) zdržet se stínění pozemků žalobkyně parc. č. st. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec] dřevinami žalovaného na pozemcích parc. č. st. [číslo] a [číslo], vše v k.ú. [obec], tj. rakytníkem řešetlákovitým, 61 ks tújí, dřišťálem, cesmínou, jedlí korejskou, borovicí, bezinkou; 4 vysokými smrky sitkajskými, jedlí, tisem a tújí; jedlí; 2 ořešáky a třešní a dále zdržet se zasahování dřevin žalovaného na pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec], tj. rakytníkem řešetlákovitým, 61 ks tújí, dřišťálem, cesmínou, jedlí korejskou, borovicí, bezinkou, 4 vysokými smrky sitkajskými, jedlí, tisem.

8. Soud následně připustil změnu žaloby tak, jak je popsána v předchozím odstavci. Tím sice žalobkyně mj. neodstranila vadu žaloby spočívající v nesprávném vymezení pozemků (jejích i žalovaného), nicméně je evidentní, čeho se žalobou domáhá, i ve vztahu ke kterým pozemkům. II.

9. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za nesporné, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] (dále jen„ zahrada žalobkyně,“ není-li třeba rozlišit jednotlivé její pozemky) v katastrálním území a obci [obec], což plyne i z výpisů z katastru nemovitostí. Žalovaný je vlastníkem pozemků parc. č. st [číslo] a parc. [číslo] (dále jen„ zahrada žalovaného,“ není-li třeba rozlišit jednotlivé jeho pozemky) v témže katastrálním území a obci, které spolu sousedí a mezi kterými se nachází drátěný plot, vysoký 1,2 metru, pod kterým se nachází podezdívka.

10. Účastníci řízení se dále shodli na tom, že se na pozemku žalovaného nacházejí různé dřeviny, z nichž všechny byly vysazeny před [datum], sporný je však počet thújí a existence dřišťálu, cesmíny a čtyř smrků sitkajských.

11. Žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] přibližně 20 let. V roce 2020 zemřela její teta, která k nim měla doživotní služebnost užívání, krátce po její smrti došlo k podání žaloby.

12. Žalobkyně uvedla, že v letním období je obtěžována stínem z pozemku žalovaného v dopoledních hodinách do cca 10 hodin ráno, poté již ne. Po poledni ale začne na zadní část zahrady dopadat stín z vysokých jehličnanů, které se nacházejí v zadní části pozemku žalovaného. Na jaře a na podzim je zastíněna větší část pozemku, neboť slunce je níže nad obzorem.

13. Ze zahrady žalovaného přesahují na její pozemek větvičky z thújového živého plotu, a to asi 40 cm, což zužuje její životní prostor. Když je pěkné počasí, tráví asi 2 hodiny denně pobytem na zahradě, kdy musí stěhovat židli, stůl a lehátko na různě po zahradě, aby se vyhnula stínu. Stín, způsobený dřevinami žalovaného, jí tak omezuje v běžném užívání zahrady. Kvůli stínu v zadní části zahrady musí více prořezávat své stromy, neboť pokud by byly na slunci, rostly by pomaleji a nevyžadovaly by pravidelný ořez v takovém rozsahu. Nejvíc ji vadí stín z jehličnatých stromů, přes listnaté stromy nějaké světlo prochází, a navíc mají listy jen část roku.

14. Syn žalobkyně [jméno] [příjmení] uvedl, že žalobkyně tráví na zahradě víkendy nebo prodloužené víkendy, celkově asi 10 dní v měsíci, on tam pobývá 1 víkend v měsíci. Uvedl, že na zahradě obědvají, večer pak grilují nebo mají rozdělaný oheň. Při pobytu se věnují práci na zahradě, a odpočinku, kdy si dají na slunce lehátka. Stín je vyhání do kouta zahrady, zastíněny jsou asi 2/3 až 3/4 její plochy.

15. Svědek dále uvedl, že mezi 7. až 10. hodinou ráno stíní na pozemek chalupa souseda z druhé strany, stromy žalovaného nestíní. Thúje v živém plotu stíní mezi 10. až 14. hodinou a vysoké jehličnany v zadní části zahrady žalovaného stíní mezi 12. až 17. nebo 18. hodinou. III.

16. Při místním ohledání dne [datum] soud zjistil, že jak pozemky žalované, tak pozemky žalobce jsou úzkého a dlouhého tvaru. Zahrada žalobkyně se nachází níže než zahrada žalovaného. Mezi zahradami se nachází zídka, která je nejvyšší v přední části pozemků (tzn. blíže k hlavní ulici), směrem dozadu se její výška mírně snižuje. Podél větší části plotu mezi zahradami se na pozemku žalovaného nacházejí v těsné blízkosti plotu thúje vysoké cca 1,6 až 1,7 metru, pletivo má výšku 1,2 metru. Některé z dřevin na zahradě žalovaného mírně přesahují na pozemek žalobkyně, stejně jako některé dřeviny žalobkyně (byť v menší míře) přesahují na pozemek žalovaného.

17. Mezi zahradou žalovaného a jeho sousedem z druhé strany se také nachází opěrná zídka, která je o něco vyšší než mezi zahradami žalobkyně a žalovaného. V přední části zahrady tohoto souseda se u hranice se zahradou žalovaného nachází neprůhledný plaňkový plot, a na hranici s pozemkem žalovaného se nachází vysoká štítová zeď stodoly, která převyšuje některé stromy na pozemku žalovaného, které se nachází v její blízkosti.

18. Ořešáky, které se nacházejí v přední části zahrady žalovaného, se nachází přibližně ve středu pozemku, o něco blíže jsou však k pozemku druhého souseda, než k pozemku žalobkyně. Na jejím pozemku se nachází jeden ořešák, který je (resp. v průběhu místního šetření byl) přibližně stejně vzrostlý.

19. Ve střední a v zadní části pozemku žalovaného parc. [číslo] se nachází skupiny vyšších stromů, především jehličnanů a švestek. Na pozemku žalobkyně se nachází také několik vzrostlých stromů, které však dosahují výšky o něco nižší, než na zahradě žalovaného.

20. Protože strany sporu netrvaly na ohledání dalších pozemků v [obec], soud provedl ohledání prostřednictvím letecké mapy. Z leteckých snímků soud zjistil, že v obci je celá řada podobných pozemků, jako je pozemek žalobkyně a žalovaného, tzn. úzkých a dlouhých. Celá obec se nachází ve svahu, kdy od železničního přejezdu na začátku obce se nejprve pozvolně stoupá ke kostelu, poté se (zejména za odbočkou na [název obce]) stoupání významně zvětšuje.

21. Na některých pozemcích se, stejně jako na pozemcích žalovaného, nachází více dřevin, někde v nedávné době došlo k podstatnému snížení počtu dřevin, a někde je dřevin výrazně méně než na pozemcích žalovaného i žalobkyně. Vegetace na pozemcích žalovaného však nijak významně nevybočuje z toho, jakým způsobem jsou zahrady v [obec] zarostlé.

22. Vzhledem k tomu, že při místním ohledání dne [datum] bylo sychravo, rozhodl se soud provedení tohoto důkazu opakovat, a to po jednání dne [datum], kdy bylo slunečné počasí.

23. Zahrada žalobkyně byla dne [datum] dopoledne z větší části zastíněná. Ačkoliv žalobkyně (a to jak při svém výslechu, tak i při místním šetření) uvedla, že stín je způsoben thújemi žalovaného, soud zjistil, že tomu tak není. Když se samosoudce postavil přímo pod thújový živý plot, kde byl na zemi stín, Slunce se nacházelo nad pozemkem žalobkyně, a stín způsobovaly stromy na její zahradě, přes které Slunce probleskovalo. Pokud by měl stín být způsoben thújovým živým plotem nebo stromy žalovaného, pak by se Slunce muselo nacházet nad pozemkem žalovaného.

24. Bylo zjištěno, že od minulé návštěvy soudu (před cca 14 měsíci) již žalovaný thúje nijak neupravoval, a ty proto vyrostly do výšky okolo dvou metrů. Také oproti dřívějšku významně přibylo větviček, které na zahradu žalobkyně přes plot a nad ním ve vzdušném prostoru prorůstají, kdy délka některých již přesáhla pletivo i o 40 centimetrů na pozemek žalobkyně. Velmi významně na pozemek žalobkyně prorůstala bobkovišeň.

25. Za pozemky žalobkyně parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] se nachází pozemek parc. [číslo] který je také ve vlastnictví žalobkyně. Tento pozemek byl, až na drobný stín, způsobený stromem žalobkyně, celý osluněn. Roste na něm pouze tráva a žalobkyně ho nevyužívá, neboť se pod ním nachází skála. Žalobkyně se po žalovaném v žalobě nedomáhá zdržení se stínění tohoto jejího pozemku, lze se proto domnívat, že oslunění tohoto pozemku v různých částech dne dosahuje i z pohledu žalobkyně dostatečné úrovně.

26. Za pozemkem parc. [číslo] se nachází štěrková cesta, ze které si soud prohlédl i další pozemky v okolí. Na pozemcích ve svahu nad pozemkem žalovaného jsou stromy spíše ojediněle, a když už tam jsou, jsou výrazně nižší než na jeho pozemku. Naopak pod pozemkem žalobkyně se na tvarově podobných pozemcích nachází větší množství podobně vzrostlých stromů, jako na pozemku žalovaného, které brání dalekému rozhledu směrem do vnitrozemí. IV.

27. Ve věci byl soudem zpracován znalecký posudek [celé jméno znalce], znalcem z oboru ochrana přírody, odvětví životní prostředí, ekologie a dendrologie znalecký posudek. V něm popsal, jaké dřeviny se nacházejí na pozemku žalovaného i žalobkyně a jakého jsou vzrůstu. Jejich umístění ve znaleckém posudku však nebylo v některých případech příliš jasně popsáno.

28. Znalec ve svém posudku nepříliš vhodně uvedl i právní normy, které podle jeho názoru dopadají na umístění stromů, a dále uvedl i různé nepřezkoumatelné závěry. Uvedl, že zahrada žalovaného je užívána jen občas, což však není odpověď na otázku, jaké stromy se nacházejí na pozemku žalovaného. Stejně tak na otázku, jaké stromy se nacházejí na pozemku žalobkyně, není odpovědí, že se tam nacházejí záhony pro zeleninu a zahrada je víkendově rekreačně i užitkově užívána.

29. Na otázku, jaké jsou místní poměry ohledně živých plotů a dřevin na okolních pozemcích v [obec] znalec pouze uvedl, že místní poměry závisí na poměru počtu lidí stále bydlících v obci a lidí, kteří jen dojíždějí na víkendy. Ve zbytku rozsáhlé odpovědi se zabýval vývojem živých plotů a druhů oplocení v historii a současnosti, kdy mj. uvedl ničím nepodložený závěr, že v současnosti existuje povinnost mít pozemek ohraničený živým plotem v chatových koloniích.

30. Na otázku, jak vysoká je betonová zeď mezi pozemkem žalobkyně a žalovaného, znalec nejprve nepříliš v souladu s komentářovou literaturou vysvětlil pojem rozhrada, který však v otázce vůbec nebyl zmíněn! Průměrnou výšku betonové zdi uvedl 100 cm, blíže se jí nevěnoval, byť je i z fotografií zjevné, že její výška kolísá. Dále uvedl, že žalobkyně je obtěžována imisemi z živého plotu, který je součástí rozhrady, konkrétně prorůstáním větví, opadávajícími větvemi (!) a nadměrným stínem. Znalec dále konstatoval, že větvičky z thújí žalovaného však k žalobkyni prorůstají jen ojediněle. Zdrojem stínu na pozemku žalobkyně jsou nejen stromy žalovaného, ale také její vlastní stromy.

31. Na otázku, zda stromy na pozemcích žalovaného přispívají k zastínění pozemků žalobkyně, znalec uvedl, že ano, a to silně, ovšem konkrétní stromy a konkrétní intenzitu síly zastínění znalec neuvedl. Místo toho se v odpovědi věnoval otázce, co lze z pohledu práva považovat za strom. Ohledně otázky na oslunění pozemku Ing. [celé jméno znalce] doporučil kontaktovat znalce s jinou specializací.

32. K doplňujícím otázkám žalovaného znalec uvedl, že živý plot žalovaného ovlivňuje růst a úrodu ovocných stromů žalobkyně dílčím způsobem, pokud by se však žalobkyně rozhodla vysázet stromy nové (které by byly menší než současné stromy), bylo by ovlivnění stínem značné.

33. Na otázku, do jaké míry a zda vůbec ovlivňují stromy v zadní části pozemku žalovaného –smrky a zerav řasnatý – růst a úrodu ovocných stromů na pozemku žalobkyně, uvedl, že otázku objasňuje„ náhodný pohled na [webová adresa]“ který však není součástí posudku. Dále uvedl, že významný stín na pozemek žalobkyně vrhají i její vlastní stromy, a žalobkyně trvale osluněná místa na zahradě, vhodná např. pro pěstování zeleniny, využívá jen jako trávník. Ohledně rostlin, které žalobkyně pěstuje na svém pozemku, znalec konstatoval, že potřebují plné slunce, kterého se jim v současnosti nedostává.

34. Znalecký posudek Ing. [celé jméno znalce] tedy soudu posloužil toliko ke zjištění, jaké konkrétní dřeviny se na pozemcích žalobkyně a žalovaného nacházejí, a jak jsou vysoké. Znalec v posudku často vyjadřoval svůj osobní názor, např.„ utopený pozemek žalobkyně,“ činil právní závěry, např.:„ žalobkyně je obtěžována imisemi z pozemku žalovaného,“ a pokoušel se zjištěný stav subsumovat pod domněle správná ustanovení občanského zákoníku, ačkoliv to je věcí soudu. Ve zbývajícím pouze potvrdil soudu známé skutečnosti z dřívějšího dokazování, především z místního ohledání, kterému byl také přítomen.

35. O.s.ř. nestanoví, že by některé důkazní prostředky měly mít větší váhu než jiné. Jinak řečeno, i závěry znaleckého posudku podléhají volnému hodnocení důkazů. Nejvyšší soud ve věci, vedené pod sp. zn. [spisová značka] konstatoval, že:„ ([obec] volného hodnocení důkazů) platí i pro hodnocení znaleckého posudku, na čemž nic nemění ani skutečnost, že hodnocení (podle § 132 o.s.ř.) nepodléhají odborné závěry, které jsou ve znaleckém posudku obsaženy, nýbrž jen to, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.“ 36. Žalobkyně v průběhu řízení a i v závěrečném návrhu na závěry tohoto znaleckého posudku opakovaně poukazovala. Když například tvrdila, že jí znalec [příjmení] [celé jméno znalce] dal za pravdu v tom, že její pozemek je zatěžován imisemi (stínem a opadem větví), že pěstování živého plotu je v obecné rovině nežádoucí, apod., soud v předchozích odstavcích vysvětlil, že znalec při formulaci těchto závěrů mnohdy vycházel z ničím nepodložených tvrzení, často neodpovídal na položené otázky, a také mj. navrhoval, pod jaké ustanovení občanského zákoníku věc subsumovat a jak ji vyřešit. Řešení právních otázek však znalci nepřísluší, tudíž např. jeho závěr, že je žalobkyně obtěžována imisemi, lze brát jen jako jeho názor, nikoliv jako výsledek odborného znaleckého zkoumání.

37. Soud dodává, že v předchozích odstavcích nechtěl žádným způsobem snižovat odbornost znalce nebo obecný význam znaleckého posudku, především chtěl žalobkyni vysvětlit, proč většinu závěrů znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], které vyznívají v její prospěch (byť zase jiné znalcem uváděné skutečnosti vyznívají ve prospěch žalovaného, např. že významný stín na pozemek žalobkyně vrhají i její vlastní stromy, a žalobkyně trvale osluněná místa na zahradě využívá jen jako trávník), nemohl považovat za relevantní pro rozhodnutí ve věci. V.

38. Dále byl ohledně oslunění pozemků žalobkyně zpracován znalecký posudek [celé jméno znalce], znalcem z oboru stavebnictví, odvětví oslunění, denní a umělé osvětlení budov.

39. Ohledně stínění dřevinami žalovaného na zahradu žalobkyně znalec nejprve zjistil, kde se na pozemku žalovaného nachází dřeviny, a následně zadal jejich polohu do počítačového programu, ve kterém poté pracoval s pohybem slunce v průběhu dne v různých ročních obdobích, a sledoval zastínění pozemku žalobkyně.

40. Je potřeba předeslat, že počítačový program, se kterým znalec pracuje, umožňuje zakreslit do modelu zahrady stromy pouze jako neprůhledné kužele či hranoly, což přibližně odpovídá vlastnostem jehličnatých stromů. Je to však zcela nevhodné pro stromy listnaté, neboť ty na podzim (až na výjimky) shazují listy, v zimě listy (až na výjimky, jako např. některé druhy habrů a dubů) nemají, a nové listy jim narostou až v průběhu jara. Jsou tedy zpravidla přibližně 6 měsíců olistěné a dalších 6 měsíců bez listí, s čímž však není ve znaleckém posudku počítáno, a proto se jeví, že v zimě je zahrada žalobkyně zastíněna nejvíce, byť tomu tak není, jak bude dále podrobněji rozvedeno.

41. Znalec uvedl, že stín na zahradě žalobkyně je způsoben jednak stromy žalovaného, a také jejími vlastními stromy.

42. Soudem byl dále dotázán, zda je splněna norma ČSN 73 [číslo], která se týká oslunění budov ke dni 1. 3. daného roku. Zde je potřeba (zejména k námitkám žalovaného) uvést, že soud si je vědom nezávislosti veřejného a soukromého práva, a také skutečnosti, že pro posouzení otázky, zda jeho stromy stíní zahradu žalobkyně nad míru přiměřenou poměrům, je zjištění, zda je zmíněná ČSN splněna, jen podpůrné (k tomu srov. níže zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]). Soud dále bere v potaz, že žalobkyni dle jejího tvrzení brání žalovaný v užívání její zahrady především v letním a podzimním období, nikoliv na sklonku zimy.

43. Znalec konstatoval, že ČSN 73 [číslo] splněna není, k čemuž přispívá stín od stromů žalobkyně a především žalovaného. Nelze však zjistit, v jakém rozsahu není norma splněna, s ohledem na nemožnost vymodelovat v počítačovém programu ořešáky (a další listnaté stromy) ke dni 1. 3. s opadanými listy. Bylo s nimi proto uvažováno jako s nepropustnými překážkami, kterými však ve skutečnosti nejsou. Ke dni 1. 3. každého roku je (při shora uvedeném výpočtu) osluněno pouze 29,3 % zahrady žalobkyně. Pokud by stromy na zahradě žalovaného nevrhaly stín na pozemek žalobkyně, bylo by dne 1. 3. osluněno 54,1 % jejího pozemku. V létě (21. 6.) je však i přes stromy žalovaného osluněno 64,2 % zahrady žalobkyně. Žalovanému však v tomto výpočtu jde k tíži to, že znalec uvažoval se všemi dřevinami na jeho zahradě jako se světlo nepropouštějícími objekty, což mohlo výsledek významně ovlivnit, stejně tak jako to, že byl žalovanému k tíži kladen i výškový rozdíl mezi pozemky a s ním související přirozený stín.

44. Znalec se dále zabýval tím, jakým způsobem se jednotlivé skupiny dřevin na zahradě žalovaného podílí na stínění zahrady žalobkyně. Uvedl, že: a. Stín z převážně thújového živého plotu, vysazeného na zahradě žalovaného v těsné blízkosti hranice s pozemky žalobkyně, přispěje k zastínění zahrady žalobkyně na jaře (21. 3.) z 11,5 %, v létě (21. 6.) z 0 %, na podzim (21. 9.) z 10,1 % a v zimě (21. 12.) z 22,1 %. b. Stín ze dvou ořešáků a třešně v přední části zahrady žalovaného přispěje k zastínění zahrady žalobkyně na jaře z 11,9 %, v létě z 2,1 %, na podzim z 10,2 % a v zimě z 26,6 %. Vzhledem k tomu, že znalec počítal se všemi stromy jako objektem neprostupným slunečním paprskům, je hodnota zimního a jarního zastínění hrubě zkreslená. Jak ale vysvětlil v doplnění znaleckého posudku, strom s opadanými listy není v programu možné navrhnout. c. Stín ze skupiny stromů ve střední části zahrady žalovaného přispěje k zastínění zahrady žalobkyně na jaře z 0,7 %, v létě z 0 %, na podzim z 0,6 % a v zimě z 2,6 %. d. Stín ze skupiny stromů v zadní části zahrady žalovaného přispěje k zastínění zahrady žalobkyně na jaře z 0,5 %, v létě z 0 %, na podzim z 0,2 % a v zimě z 4,8 %.

45. Do výše vypočtených hodnot je promítnutý i výškový rozdíl mezi pozemky, tzn. žalovanému jde při výpočtu k tíži i přirozený výškový rozdíl mezi pozemky. Soud to při svém rozhodování bral v potaz, neboť jej žalovaný nemůže žádným způsobem ovlivnit.

46. Z výše uvedených hodnot plyne, že v létě stíní stromy žalovaného na pozemek žalobkyně pouze z 2,1 %. Zbývající stín je tedy způsoben jejími stromy.

47. Na podzim (21. 9.), kdy stromům zpravidla ještě neopadávají listy, a výsledky výpočtu lze tudíž považovat za relevantní, je zahrada žalobkyně zastíněna stromy žalovaného z 21,1 %.

48. Na jaře, kdy bude reálné zastínění s ohledem na počínající růst listů významně nižší, dosahuje teoretická hodnota zastínění pozemku žalobkyně 24,6 %.

49. Soubor stromů v zadní části zahrady žalovaného, který žalobkyně údajně stíní její ovocné stromy, které v důsledku toho rychleji rostou a potřebují více ořezávat, se na zastínění zahrady v letních měsících vůbec nepodílí, na jaře a na podzim dosahuje zanedbatelných hodnot a i v zimě stíní pouze 4,8 % pozemku žalobkyně.

50. S ohledem na znalcem zjištěné údaje je zjevné, že v létě, kdy žalobkyně dle svého tvrzení využívá zahradu 2 hodiny denně k odpočinku a musí stěhovat židli, stůl a lehátko, způsobují stín, kvůli kterému se musí žalobkyně stěhovat, především její stromy, což se potvrdilo i při místním ohledání dne [datum]. VI.

51. Podle § 1013 odst. 1 o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

52. Podle § 1017 odst. 1 o. z., má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

53. Podle § 1017 odst. 2 o. z. se ustanovení odstavce 1 nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.

54. Podle § 1016 odst. 2 o. z. neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.

55. Mezi účastníky je nesporné, že všechny stromy, kterých se žaloba týká, byly vysazeny před [datum].

56. Nejvyšší soud ve věci sp. zn. [spisová značka] konstatoval, že:„ (…) úpravu obsaženou v § 1017 odst. 1 o. z. je možné ve vztahu k požadavku na odstranění stromů aplikovat až na stromy vysázené po [datum]. Vzniklý stav založený výsadbou stromů na vlastním pozemku v době, kdy úprava sousedských práv v obč. zák. neumožňovala domáhat se jejich odstranění (tj. do [datum]), založil princip ochrany důvěry, jenž obstojí v konfrontaci s důsledky nepravé zpětné retroaktivity tím spíše, že úprava obsažená v o. z. neznamená v žádném směru nižší standard ochrany pro vlastníka domáhajícího se ochrany oproti prostředkům ochrany v obč. zák.“ 57. Z výše uvedeného proto plyne, že žalobkyně se nemůže domáhat odstranění dřevin dle § 1017 o. z., může se toliko domáhat, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se stínění pozemku žalobkyně dle § 1013 o. z.

58. Je třeba zdůraznit, že o uložení povinnosti zdržet se stínění podle § 1013 o. z. může soud rozhodnout pouze tedy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, že a) imise vnikají na pozemek souseda v míře nepřiměřené místním poměrům a zároveň b) podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. VII.

59. Ve věci sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud uvedl, že:„ Obtěžování imisemi představuje takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně. Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání věci. Ve vztazích mezi vlastníky sousedních pozemků dochází nikoliv výjimečně k tomu, že užívání pozemku některého z vlastníků se projevuje v poměrech druhého vlastníka způsobem považovaným za obtěžující. Ne každé takové„ obtěžování“ však zakládá oprávnění bránit se proti němu imisní žalobou. Tato možnost je dána dotčené osobě toliko tehdy, když se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Zda o takový případ jde či nikoliv, je nutné posoudit vždy podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v této souvislosti vyjdou v řízení najevo.“ 60. Ze zmíněného rozsudku také plyne, že existence obtěžování stínem nad míru přiměřenou místním poměrům přímo nesouvisí s tím, zda je splněn požadavek na oslunění dle ČSN 73 [číslo] – i pokud oslunění pozemku žalobkyně nedosahuje požadovaných hodnot dle technické normy, nemusí se jednat o stínění nad míru přiměřenou místním poměrům, a naopak, i pokud je oslunění dle ČSN dostatečné, je možné (byť spíše výjimečně) dospět k závěru, že je i přesto stínění převyšuje míru přiměřenou místním poměrům.

61. Žalobkyně při účastnickém výslechu uvedla, že ji stín ze zahrady žalobce omezuje v tom, že si musí v průběhu dne stěhovat lehátko po různých částech zahrady. Naproti tomu však uvedla, že na zahradě odpočinkem na lehátku tráví jen asi dvě hodiny denně. Větvičky thújí, které prorůstají přes pletivo na její zahradu, ji zužují životní prostor. Také úroda zeleniny na záhonech je kvůli stínu menší. Stín, který se v průběhu dne na zahradu žalobkyně dopadá, souvisí s pohybem slunce v průběhu dne. Pokud by žalobkyně chtěla mít na své zahradě celodenně osluněné lehátko, může být (s ohledem na stromy a stavby na okolních zahradách) obtížnější takové místo najít, na druhou stranu nic nebrání žalobkyni, aby sama ze svého pozemku odstranila některé dřeviny, a zajistila tak místo s celodenním osluněním. V letním období totiž stromy žalovaného zastiňují pouze 2,1 % plochy zahrady žalobkyně. Také žalobkyni nic nebrání v tom, aby si lehátko umístila na svůj pozemek parc. [číslo] který byl při místním šetření dne [datum] téměř bez jakéhokoliv stínu.

62. K závěru, že:„ (…) pokud žalobci žádají, aby se žalovaní zdrželi zásahů do vlastnického práva žalobců spočívajících ve stínění předmětným stromem, měli by nejprve eliminovat zdroje stínění nacházející se na jejich vlastním pozemku,“ dospěl např. i [název soudu] ve věci, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

63. S ohledem na způsob užívání zahrady žalobkyní je zřejmé, že je třeba, aby byla osluněna především, když je venku takové počasí, aby mohla odpočívat na lehátku a pěstovat různé plodiny. To je přibližně doba od konce dubna do konce září. Oslunění pozemku v této době je výrazně větší, než dne 1. 3., se kterým se pojí ČSN 73 [číslo]. Proto soud nepovažoval skutečnost, že tato norma není splněna, za stěžejní pro posouzení, zda je žalobkyně nad míru obvyklou obtěžována stínem stromů žalovaného.

64. Žalobkyně ve svém podání s datem [datum] kromě jiného vyjádřila přesvědčení, že stromy, které se nacházejí na zahradě žalovaného, jsou do vesnické zahrady zcela nevhodné. Některé z nich podle ní vůbec nepatří do zahrady v zastavěném území obce, patří pouze do parků nebo rozlehlých zahrad. Některé dřeviny na zahradě žalovaného nemá v okolí žádný ze sousedů. Žalobkyně dále žalovanému vytýká, že stromy, konkrétně zejména ořešák a třešeň, pravidelně neprořezává. Tyto závěry zopakovala i při místním šetření dne [datum].

65. Zde je potřeba připomenout, že je nejen právem každé osoby vlastnit majetek, a to i takový, který někdo jiný nemá, ale také s ním nakládat dle vlastního uvážení, pokud tím nezasahuje do práv jiného (čl. 11 odst. 1 a 3 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod). Žalovaný tedy může na svojí zahradě mít stromy, které žalobkyně považuje za nevhodné, a dále může své stromy neprořezávat v intervalech, které by za vhodné považovala žalobkyně, pakliže tím nezasahuje do jejího vlastnického práva.

66. Žalobkyně v podání z [datum] dále uvedla, že stín, který vrhají thúje žalovaného na její zahradu, je celoroční, stálý a trvalý. Naproti tomu při svém účastnickém výslechu uvedla, že thúje žalovaného vrhají stín na její zahradu mezi 7. a 10. hodinou dopoledne, poté už ne. Večer se pak objevuje stín ze stromů na zadní části pozemku žalovaného. Není však možné, aby různé stromy, které se nacházejí v témže směru nad pozemkem žalobkyně, vrhaly stín na stejné místo zároveň ráno i večer. To by totiž znamenalo, že by Země za jeden den musela oběhnout Slunce hned dvakrát.

67. Při jednání dne [datum] naproti tomu žalobkyně uvedla, že že vzrostlé stromy v zadní části zahrady žalovaného její zahradu nezastiňují. Racionální důvody, pro které i přes tuto skutečnost požaduje jejich úplné odstranění (výměnou za ponechání přibližně tří pětin thújí, jak bude přiblíženo dále), však soudu nesdělila.

68. Syn žalobkyně naopak uvedl, že thúje stíní mezi 10. až 14. nebo 15. hodinou, a stromy v zadní části zahrady žalovaného stíní mezi 12. a 18. hodinou. Není však podstatné, že se žalovaná a jí navržený svědek neshodli na tom, kdy stromy ze zahrady žalovaného stíní. Podstatná je především skutečnost, že dle znaleckého posudku se thúje (i ostatní dřeviny v živém plotu) v letním období na zastínění zahrady žalobkyně vůbec nepodílejí, a na jaře a na podzim zastínění mírně převyšuje jednu desetinu rozlohy zahrady. (Do této hodnoty je však připočten i stín, způsobený vyšší polohou pozemku žalobce, který žalobce nemůže jakkoliv ovlivnit.)

69. Při místním šetření dne [datum] bylo zjištěno, že dopoledne byla skutečně zastíněna větší část zahrady žalobkyně, a byť žalobkyně uváděla, že stín způsobují dřeviny na zahradě žalovaného, bylo zjištěno, že je způsoben jejími vlastními stromy. Soud nepochybuje o tom, že v odpoledních hodinách, až se Slunce„ otočí,“ budou některé dřeviny na pozemku žalovaného zastiňovat pozemek žalobkyně. Sluneční paprsky však odpoledne dopadají na Zemi pod jiným úhlem, který způsobuje to, že zahrada žalobkyně bude stromy žalovaného zastíněna výrazně méně, než tomu je ráno od jejích vlastních stromů, jak plyne i ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce].

70. Soud si při místním ohledání povšiml, že mezi zahradou žalovaného a pozemkem souseda z„ horní“ strany, a zároveň i mezi zahradou žalobkyně a sousedem zdola, se v přední části (přibližně do poloviny až dvou třetin délky zahrady) nacházejí neprůhledné ploty. Jinak řečeno, žalobkyně na jednu stranu po žalovaném požaduje, aby jeho thúje za drátěným plotem nepřesahovaly výšku 1,2 metru, ale ona sama i jiní sousedé v okolí mají neprůhledné plaňkové ploty ve výši, která výšku 1,2 metru výrazně přesahuje.

71. Pokud by žalovaný hypoteticky chtěl mezi zahradami vybudovat například neprůhledný plaňkový nebo betonový plot (který by přímo nenavazoval na opěrnou zeď), mohl by mít takový plot výšku až dva metry, aniž by k jeho vybudování žalovaný potřeboval získat souhlas žalobkyně (§ 79 odst. 2 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona). Mezi pozemky může pochopitelně být vybudován i vyšší plot, ovšem k němu by již bylo potřeba, aby ve věci proběhlo řízení u stavebního úřadu. Žalobkyně navíc sama uvedla, že se na pozemku žalovaného pohybují„ vzrostlí psi,“ což nepochybně odůvodňuje vyšší výšku plotu, než je 1,2 metru, jak žalobkyně požaduje. V současnosti je drátěný plot o výšce 1,2 metru navyšován thújemi (a v menší míře také jinými dřevinami) na výšku cca 2 metry. S ohledem na ploty v okolí lze za obvyklou výšku plotu v lokalitě považovat maximálně 1,8 metru plus výšku podezdívky.

72. Nelze přitom odhlédnout ani od způsobu užívání zahrady žalobkyní, která v letním období na svém pozemku večer často griluje nebo má rozdělaný oheň. Thúje o výšce nepřesahující 1,8 metru zajistí žalovanému dostatečné soukromí a ochranu před negativními jevy, doprovázející výše popsané užívání pozemku žalobkyní.

73. Zahrady v okolí jsou navíc všechny velmi úzkého podlouhlého tvaru, což působí, že v souvislosti s pohybem slunce jsou v různých částech dne různě zastíněné. Stromy na zahradě žalovaného se navíc nijak nevymykají dřevinám, které se nacházejí na jiných zahradách obdobného tvaru v oblasti, jak soud zjistil z leteckých snímků i při místním ohledání. Soused žalovaného z jihozápadní strany (tzn. z druhé strany než je žalobkyně) má u hranice s pozemkem žalovaného vystavěnou vysokou stodolu, která část dne podstatně zastiňuje minimálně pozemek žalovaného.

74. Soud má za to, že pokud nebude výška thújí v živém plotu přesahovat 1,8 metru, bude tím naplněn požadavek na zdržení se stínění nad míru obvyklou, jak výše vysvětlil na analogii s oplocením.

75. Ostatní dřeviny, které se v živém plotu nacházejí, jsou listnaté a netvoří neprostupnou hradbu. Stín, který způsobují, proto nedosahuje takové intenzity jako v případě thújí. Ve vztahu k nim má soud, zejména s ohledem na provedené místní šetření, letecké snímky, ale i výpovědi účastníků a svědků – za to, že míra zastínění, kterou tyto dřeviny způsobují, v dané lokalitě nijak nevybočuje z normálu.

76. Ve vztahu k dalším stromům (ořešákům, smrkům, thújím a třešním) na zahradě žalovaného má soud za to, že ani tyto nijak výrazně nevybočují z místních poměrů v [obec]. Je pravdou, že stromy na zahradách v bezprostředním okolí žalovaného jsou méně vzrostlé, na dalších zahradách směrem na [obec] (na severovýchod) jsou však stromy (a častěji jehličnaté, než listnaté) mnohdy vzrostlé stejně jako na pozemcích žalovaného.

77. Jakkoliv má soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti za to, že stromy žalovaného (až na thúje, jak popsal výše) nezastiňují zahradu žalobkyně nad míru přiměřenou místním poměrům, i pokud by snad dospěl k opačnému závěru, nebylo by možné žalobě automaticky vyhovět. Z usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] totiž vyplývá, že:„ Ze samotné skutečnosti, že vnikání imisí překračuje míru přiměřenou místním poměrům, ještě nevyplývá, že vlastníka sousedního pozemku podstatně omezuje v jeho obvyklém užívání.“ VIII.

78. Odpočinek nebo pěstování plodin na zahradě je nepochybně jedním z druhů obvyklého užívání pozemku. Zdejší soud se však nedomnívá, že by umístění lehátka na osluněném místě po dobu několika hodin bez nutnosti jeho přendavání bylo možné považovat za obvyklé užívání pozemku. Je obecně známé, že Slunce se v průběhu dne pohybuje. Aby bylo určité místo trvale osluněné, je nutné, aby se v různé vzdálenosti od něj (v závislosti na ročním období a denní době) nenacházely žádné předměty (stavby, stromy, apod.), které by mohly působit stín. Žalobkyně uvedla, že pobytem na lehátku tráví přibližně dvě hodiny denně. Zdejší soud má s ohledem na provedené dokazování za to, že se jednak na zahradě žalobkyně, a dále také na pozemku parc. [číslo] nachází řada míst, na která svítí slunce po dvě hodiny, aniž by se tam v daný čas objevil stín. Že chce žalobkyně mít lehátko umístěno někde, kde se stín v průběhu dvou hodin vyskytne, nelze klást žalovanému k tíži.

79. Na celém pozemku parc. [číslo] se nachází trávník, nejsou tam záhony ani stromy nebo keře. Ve vztahu k tomuto pozemku žalobkyně žalobu nepodala, nejspíše proto, že na něj stromy žalovaného nestíní. Pokud by žalobkyně chtěla mít některé stromy nebo záhony trvale osluněné, mohla je umístit na tento pozemek. [obec] toho však (jak plyne z výpovědi svědka) vysadila stromek do stinného místa, kde se mu příliš nedaří. I pokud by se pod tímto pozemkem nacházela skála, což znemožňuje jeho využití pro pěstování zeleniny a výsadbu dřevin, jak tvrdí žalobkyně, neexistuje překážka, která by jí bránila umístit tam lehátko. Soud navíc tvrzení o skále neuvěřil, neboť na všech pozemcích, přímo sousedících s pozemkem parc. [číslo] (konkrétně parc. [číslo] v k. ú. [obec]) se nacházejí ovocné stromy, záhony, a celkově výskytu skály jejich využití příliš nenasvědčuje.

80. Thújový živý plot by v případě, že by narostl na výrazně vyšší výšku, než 1,8 metru, mohl žalobkyni v běžném užívání části zahrady pod opěrnou zídkou bránit. Běžným užíváním v tomto případě soud míní zejména pěstování různých ovocných stromků, plodin, apod. Zejména v jarním, podzimním a zimním období by stín, který by thúje vrhaly na pozemek žalobkyně, nebyl zcela zanedbatelný. Její zahrada by v takovém případě byla zastíněna výrazně více, než kdyby mezi její zahradou a zahradou žalovaného byl neprůhledný dřevěný nebo betonový plot. V průběhu řízení žalovaný zkrátil výšku thújí na cca 1,6 metru a vyjádřil ochotu thúje trvale udržovat ve výšce okolo 1,8 metru. Při místním šetření dne [datum] však již thúje atakovaly výšku dvou metrů a jejich větvičky podstatně více prorůstaly pletivem, než při místním šetření v květnu 2021. Ačkoliv je na pováženou, zda má být žalobě i v tomto rozsahu vůbec vyhověno, když stín, způsobený vyššími thújemi by žalobkyni příliš neomezoval ve způsobu využití, kvůli kterému podávala tuto žalobu, rozhodl se soud žalobě v tomto rozsahu vyhovět.

81. Zohlednil především skutečnost, že thúje se nacházejí v těsném sousedství zahrady žalobkyně a jedná se o téměř neprůhlednou hradbu. Pokud by tam místo nich žalovaný vystavěl například plaňkový plot, vysoký 1,8 metru, nikdo by se nad jeho výškou a umístěním nejspíše nepozastavil. Není však běžné, aby ploty mezi úzkými zahradami dosahovaly výšky přes dva metry, jako tomu bylo při opakovaném místním šetření.

82. Thúje se, stejně jako většina stromů, zastřihují zpravidla na jaře nebo na podzim. Pokud žalobce své thúje každoročně na jaře ostříhá na výšku cca 1,6 metru, ty velmi pravděpodobně nepřesáhnou do dalšího stříhání na podzim výšku 1,8 metru. Tím bude dle názoru soudu zajištěno, že stín, který způsobují, nebude žalobkyni obtěžovat v míře nepřiměřené místním poměrům a nebude podstatně omezovat obvyklé užívání její zahrady. (Pro úplnost je třeba upozornit, že jiných dřevin v živém plotu, než thújí, se výrok I. tohoto rozsudku netýká. Jedná se totiž o listnaté dřeviny, které netvoří neprostupnou hradbu, a stín, který tyto stromy působí, je podstatně menší, než u jehličnanů, což připustila i sama žalobkyně.)

83. Ohledně stínění pozemku žalobkyně dalšími dřevinami soud neshledal, že by tento stín, který se navíc objevuje pouze v určitých částech dne, žalobkyni omezoval v užívání jejího pozemku. Ani skutečnost, že semínka mrkve na záhoně žalobkyně nevyrostla, nemusí být v příčinné souvislosti se stínem, který na její zahradu vrhají dřeviny žalovaného. Mohlo to být způsobeno např. nevhodně zvoleným způsobem setí, vyzobáním semínek ptáky kvůli neudusání záhonu, a celou řadou dalších možných příčin.

84. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že dřeviny, nacházející se na zahradě žalovaného (kromě thújového živého plotu, jak vysvětlil výše), podstatně žalobkyni v užívání jejího pozemku neomezují. Ze shora uvedených důvodů proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl jen v menší části bodu 5) petitu.

85. Zcela na okraj zdejší soud podotýká, že si je vědom skutečnosti, že pokud by dospěl k závěru, že má být uložena žalovanému povinnost zdržet se stínění některým ze vzrostlejších stromů, bylo by třeba vyžádat u odboru životního prostředí úřadu obce s rozšířenou působností jeho stanovisko ke zjištění, zda je případně možné takový strom vůbec odstranit, a případně dále také stanovisko odboru památkové péče téhož úřadu, neboť pozemky žalovaného se nacházejí v památkové zóně. V určitých případech je totiž faktickým důsledkem vyhovění žaloby na zdržení se stínění dle § 1013 o. z. nutnost vzrostlý strom porazit, jak podotýkají i členové senátu 22 Cdo Nejvyššího soudu v komentáři k občanskému zákoníku (Spáčil, J.; Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 172 – 173). Ke stříhání přírůstků thújí žalovaný souhlas orgánu veřejné moci nepotřebuje, proto vyjádření orgánu veřejné moci si soud nevyžádal. IX.

86. Pletivem mezi pozemky žalobkyně a žalovaného prorůstají větvičky thújí a dalších dřevin, a žalobkyně požaduje jejich odstranění. Žalovaný uvedl, že žalobkyni nijak nebrání v ostříhání větviček, které na její pozemek přesahují. Žalobkyně však sama tyto větvičky stříhat nechce, neboť dle jejího sdělení jí to zabere cenný čas a žalovaný by je měl ostříhat sám. Žalobkyně uvedla, že prorůstající větvičky zužují její životní prostor. Navíc při místním ohledání dne [datum] poukázala na skutečnost, že řada dřevin, která na její pozemek prorůstá, je jedovatá, a její pozemek navštěvují i děti, pro které je návštěva nebezpečná.

87. Při místním šetření dne [datum] prorůstaly větvičky thúji a dalších dřevin přes pletivo nebo v prostoru nad pletivem na pozemek žalobkyně spíše sporadicky. Za 14 měsíců však thúje (a další dřeviny v živém plotu) povyrostly, a to nejen do výšky, ale i do stran. Na pozemek žalobkyně tak prorůstaly různé větvičky v rozsahu, který již není z pohledu soudu zcela zanedbatelný. X.

88. Podle § 1016 odst. 2 o. z., neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.

89. Podle § 1016 odst. 3 o. z. může soused části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.

90. Podle 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

91. Situace je v tomto případě specifická tím, že žalovaný souhlasí s tím, aby žalobkyně přesahující větvičky odstranila, ta ovšem trvá na tom, aby to učinil žalovaný.

92. Členové senátu 22 Cdo Nejvyššího soudu k § 1016 o. z. podotýkají, že se:„ (…) jedná o zvláštní formu dovolené svépomoci, která nevylučuje, aby se vlastník pozemku, na nějž větve přesahují, domáhal jejich odstranění negatorní žalobou podle § 1042, neboť přesahující větve zasahují do jeho vlastnického práva“ (viz Spáčil, J.; Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 172).

93. Jinak řečeno, pokud žalobkyně nechce sama přesahující větvičky odstranit, může se domáhat jejich odstranění žalobou.

94. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] uvedl:„ Ustanovení o svépomoci je však toliko právem, a nikoliv povinností dotčeného vlastníka pozemku. Dopadá na případy, kdy rostlina zasahuje do vzdušného prostoru souseda nebo přirozeně prorůstajícími kořeny do země. Toto ustanovení tak nevylučuje uplatnění obecné negatorní žaloby podle § 1042 o. z., jíž se může dotčený vlastník domáhat uložení povinnosti vlastníkovi sousedního pozemku, aby odstranil převisy či podrosty rostlin, jimiž zasahuje do vlastnického práva dotčeného vlastníka, s odkazem na § 1016 o. z., popřípadě aby se obecně (do budoucna) zdržel zásahů do vlastnického práva; případy nepřiměřené tvrdosti (například toliko nepatrný zásah do práv souseda), lze pak výjimečně řešit postupem podle § 8 o. z. Bez ohledu na úpravu obsaženou v § 1016 o. z. se uplatní negatorní žaloba podle § 1042 o. z. ve vztahu k rostlinám tam, kde dochází k přímému užívání cizího pozemku“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. [spisová značka]. Ustanovení § 1016 odst. 2 o. z., věty první, je speciální k § 1013 odst. 1 o. z.“ XI.

95. Soud má za prokázané, že větvičky z thújí a dalších dřevin (především bobkovišně) prorůstají v různé míře ze zahrady žalovaného přes pletivo na pozemek žalobkyně. Míra prorůstání se za 14 měsíců viditelně zvýšila, zatímco v květnu 2021 větvičky prorůstaly jen sporadicky, v srpnu 2022 již prorůstalo více větviček a prorůstající větvičky byly delší, žalovaný je tedy v mezidobí žádným způsobem neupravoval.

96. Když soud shledal, že větvičky z dřevin v živém plotu prorůstají přes pletivo (ale i nad ním) na pozemek žalobkyně, pak je na místě, aby je žalovaný odstranil, nezávisle na tom, zda žalobkyni větvičky působí škodu či jiné obtíže přesahující zájem na jejich zachování.

97. Mezi stranami je nesporné, že hranice mezi pozemky podle katastru nemovitostí neprochází přímo mezi sloupky plotu, ale až pod opěrnou zídkou. Jinak řečeno, celá opěrná zídka (podezdívka pod plotem) se nachází na pozemku žalovaného, ke kterému dále náleží i velmi úzký pruh pod touto zídkou za plotem směrem ke stavení žalobkyně. Skutečnost, že nějaká z větviček prorůstá přes plot, tedy nemusí nutně znamenat, že zasahuje do vlastnického práva žalobkyně. Pokud nějaká větvička prorůstá pletivem jen ve velmi malém rozsahu, může se stále nacházet ve„ vzdušném prostoru žalovaného.“ 98. Soud shledal, že je možné uložit žalovanému povinnost odstranit přerůstající větvičky z jeho pozemků na zahradu žalobkyně a rovněž dle shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu i povinnost žalovaného se do budoucna zdržet zasahování do vlastnického práva žalobkyně větvičkami dřevin, které jsou specifikované ve výroku rozsudku. Aby soud předešel případnému exekučnímu řízení, které by mohlo být zahájeno pro přesah v řádech jednotek mm, stanovil toleranci 5 cm. Jde o hranici, která nebude žalobkyni obtěžovat a zároveň poskytne žalovanému toleranci, zejména s přihlédnutím, že vlivem větru by se některé větvičky mohly chvilkově dostat na zahradu žalobkyně. Proto soud uložil žalovanému povinnost, aby se zdržel zásahů do vlastnického práva žalobkyně v rozsahu, v němž větvičky přesahují hranici o více než 5 centimetrů.

99. Pro odstranění přesahujících větviček stanovil soud lhůtu 60 dnů, neboť se jedná zpravidla o tenké větvičky, jejichž ostříhání by dřevinám nemělo způsobit významnější komplikace. Naproti tomu pro zkrácení thújového živého plotu stanovil s ohledem na ochranu dřevin lhůtu 150 dnů.„ Běžné“ dřeviny se zpravidla zastřihují buď na jaře, nebo na podzim (výjimkou je v tomto například ořešák, který by měl být ořezáván tehdy, když jeho listy koncem května nebo začátkem června dorostou přibližně dvou třetin jejich obvyklé velikosti). Pokud by rozsudek nabyl právní moci například začátkem června nebo začátkem prosince, je třeba s ořezem vyčkat do října či dubna, aby nebyla ořezem v nevhodnou dobu způsobena thújím žalovaného újma.

100. Jen zcela na okraj si soud dovoluje (především žalobkyni) upozornit, že může nastat situace, že žalovaný (nebo osoba, která pro něj bude činnost realizovat) bude – ať již kvůli zkrácení thújí, nebo ořezu prorůstajících větví – potřebovat vstoupit na její zahradu.

101. Podle § 1021 o. z. umožní vlastník sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

102. Pokud by žalobkyně žalovanému vstup na svojí zahradu neumožnila, mohla by tím způsobit, že by žalovaný bez svého zavinění nemohl vykonat povinnost, která mu byla tímto rozsudkem uložena. XII.

103. Žalobkyně uvedla, že většina stromů na zahradě žalovaného vůbec nepatří do zahrady v zastavěném území obce. Skutečnou snahu o uzavření smíru neměla, neboť z počátku řízení navrhovala smír ve znění žaloby a odmítala jakýkoliv skutečný kompromis, byť by to bylo ve věci velmi vhodné. Také nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaný nabízel žalobkyni smírné řešení věci, které by bylo velice vhodné, neboť účastníci spolu sousedí a jakékoliv pře mohou způsobit pro jednu nebo druhou stranu stresující pobyt na chalupě. Tedy na místě, které má sloužit k odpočinku a načerpání sil.

104. Při jednání dne [datum] navrhla žalobkyně smírné řešení věci, kdy by na pozemku žalovaného zůstaly přibližně 3/5 thújí, zkrácené na výšku 1,8 metru (od jeho stavení k zahradnímu altánu –„ domečku“ žalobkyně). Zbývající thúje a další dřeviny nejen v živém plotu, ale i jinde na zahradě žalovaného však požadovala zcela odstranit, a to přesto, že sama uvedla, že stromy v zadní části zahrady žalovaného jí nijak nestíní. Proto má soud za to, že žalobkyně se vůbec dohodnout nechtěla, což i sama připustila.

105. Žalovaný v závěrečném návrhu obsáhle shrnul některé skutečnosti, zjištěné v průběhu řízení, na jejichž základě navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Zároveň navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 71.960 Kč, jejíž výpočet podrobně konkretizoval.

106. Žalobkyně v závěrečném návrhu navrhla žalobě vyhovět. Zde je potřeba upozornit na logický rozpor, kdy žalobkyně zároveň navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zkrátit dřeviny dle § 1017 o. z., a zároveň povinnost zdržet se stínění dle § 1013 o. z., přestože jí soud sdělil, že povinnosti zkrátit dřeviny dle § 1017 o. z. se nelze domáhat, a také z logiky věci nemohou tyto možnosti nastat zároveň. Dále navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost nahradit jí zaplacený soudní poplatek a náklady na znalecké posudky. V souvislosti s tímto návrhem si soud povšiml, že žalobkyně zde uvádí, že zatímco ona a soused žalovaného z jihozápadní strany mají do poloviny zahrady dřevěné neprůhledné ploty, má žalovaný celý svůj plot z pletiva lemovaný thújemi. Je otázkou, proč žalobkyně tuto skutečnost zmiňuje, neboť její dřevěný plot se sousedem z druhé strany je ještě více neprůhlednou bariérou, než thújový plot žalovaného. Jinak řečeno, pokud by žalovaný měl první polovinu plotu neprůhlednou, vysokou cca 1,7 metru, žalobkyně by to nejspíše nepovažovala za problém.

107. Soud žalobě vyhověl jen v bodu 4) petitu a dále v části bodu 5) petitu. Důvody, které ho k tomu vedly, podrobně vysvětlil v předchozích odstavcích. Ve zbytku soud žalobu zamítl, zejména co se týče povinnosti zkrátit stromy na výšku 1,2 metru a zdržet se stínění (vyjma thújí). Důvody jsou rovněž vysvětleny výše.

108. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

109. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

110. Žalobkyně mohla petit žaloby koncipovat (kromě řady jiných způsobů) tak, že by v jednom bodě uvedla všechny dřeviny, které požaduje zkrátit, druhý bod by se týkal ořezání převisů, a třetí zdržení se stínění dřevinami (nebo naopak mohla bod 5) petitu rozdělit do více bodů, analogicky jako body 1) až 3) petitu.

111. Žalobkyně dosáhla žalobou jen části toho, co požadovala, formálně se její úspěšnost pohybuje okolo 43 %. Soud má za to, že úspěch obou účastníků je přibližně stejný, proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

112. Soud nerozhodoval o nákladech státu, neboť přiznané znalečné [celé jméno znalce] ve výši 9 900 Kč usnesením ze dne 17. 6. 2021, č. j. 17 C 10/2020-102, bylo vyplaceno v plné výši ze záloh složených žalobkyní a žalovaným tak, že ze zálohy ve výši 7 500 Kč složené žalobkyní bylo vyplaceno 4 950 Kč a ze zálohy ve výši 7 500 Kč složené žalovaným bylo vyplaceno rovněž 4 950 Kč. Znalečné přiznané [celé jméno znalce] ve výši 8 000 Kč usnesením ze dne 27. 4. 2022, č. j. 17 C 10/2020-174, bylo vyplaceno v plné výši ze záloh složených žalobkyní a žalovaným tak, že ze zbytku zálohy ve výši 2 550 Kč a z nově složené zálohy ve výši 3 000 Kč složené žalobkyní bylo vyplaceno 4 000 Kč a ze zbytku zálohy ve výši 2 550 Kč a z nově složené zálohy ve výši 3 000 Kč složené žalovaným bylo rovněž vyplaceno 4 000 Kč. Každému z účastníků tak zbývá na záloze částka ve výši 1 550 Kč, přičemž o jejím vrácení bude rozhodnuto bezodkladně po právní moci tohoto rozsudku.

Poučení