56 Co 243/2022- 253

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] proti žalovanému: [anonymizováno] [příjmení] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o úpravu dřevin o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích č. j. 17 C 10/2020-205 ze dne 25. 8. 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění jen tak, že povinnost ve výroku I je žalovanému uložená počínaje 150. dnem od právní moci tohoto rozhodnutí, ve zbývající části se výrok I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění jen tak, že povinnost ve výroku III je žalovanému uložena počínaje 61. dnem od právní moci tohoto rozhodnutí, ve zbývající části se výrok III potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV a V potvrzuje.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 7 986 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl takto: I. Žalovaný je povinen zdržet se stínění dřevinami, a to 61 ks thújemi, tvořícími tzv. živý plot, který se nachází v těsné blízkosti hranice pozemků ve vlastnictví žalovaného parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] s pozemky žalobkyně parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], v rozsahu, ve kterém jejich výška přesahuje 1,8 metru, a to do 150 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen odstranit přesahující větvičky dřevin, a to rakytníku, 61 ks thújí, dřišťálu, cesmíny, jedle korejské, borovice a bezinky, které prorůstají z pozemků žalovaného parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] na pozemky žalobkyně parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], a to tak, aby nepřesahovaly hranici mezi pozemky žalobkyně parc. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo] a pozemky žalovaného parc. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec], a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zdržet se do budoucna zasahování do vlastnického práva žalobkyně větvičkami dřevin, a to rakytníku, 61 ks thújí, dřišťálu, cesmíny, jedle korejské, borovice a bezinky, které prorůstají z pozemků žalovaného parc. č. st [anonymizováno] a parc. [číslo] na pozemky žalobkyně parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], v rozsahu, ve kterém větvičky přesahují hranici mezi pozemky žalobkyně parc. č. st. [anonymizováno] a p. [číslo] pozemky žalovaného parc. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec], o více než 5 centimetrů. IV. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba, kterou se žalobkyně po provedených úpravách domáhala, aby žalovaný: 1) do 15 dnů od právní moci rozsudku zkrátil veškeré dřeviny, tj. rakytník řešetlákovitý, dále 61 ks tújí, dřišťál, cesmínu, jedli korejskou, borovici, bezinku, nacházející se u hranice mezi pozemky žalobkyně par. č. st. [anonymizováno] a [číslo] a pozemky žalovaného parc. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo], vše v k. ú. [obec], do výše maximálně 1,2 m od země a v této výši je udržoval, 2) do 15 dnů od právní moci rozsudku zkrátil na hranici pozemku parc. [číslo] s pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [obec], 4 vysoké smrky sitkajské, jedli, tis a túji, vše rostoucí na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do výše maximálně 1,2 m od země a v této výši je udržoval, 3) do 15 dnů od právní moci rozsudku zkrátil vzrostlou jedli rostoucí uprostřed na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do výše 1,2 m od země a v této výši ji udržoval a zkrátil 2 ořešáky a třešeň v přední části zahrady žalovaného o 2 metry, 4) zdržel se stínění pozemků žalobkyně parc. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo] v k.ú. [anonymizována tři slova] dřevinami žalovaného na pozemcích parc. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo], vše v k.ú. [obec], konkrétně rakytníkem řešetlákovitým, dřišťálem, cesmínou, jedlí korejskou, borovicí, bezinkou; 4 vysokými smrky sitkajskými, jedlí, tisem a tújí; jedlí; 2 ořešáky a třešní a dále zdržel se zasahování dřevin žalovaného na pozemky žalobkyně parc. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo] v k.ú. [obec], tj. rakytníkem řešetlákovitým, 4 vysokými smrky sitkajskými, jedlí, tisem, zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud prvního stupně poukázal na ust. § 1013 a § 1016 občanského zákoníku a uvedl, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro vyhovění žalobě byly shledány v rozsahu uvedeném ve výroku I až III rozsudku soudu prvního stupně, žalobu ve zbývajícím rozsahu (výrok IV) jako nedůvodnou zamítl.

2. Žalobkyně ve včasném odvolání, které směřovalo do zamítavé části rozsudku soudu prvního stupně, namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Poukazovala na závěr znalce [příjmení] [jméno] [jméno] obsažený ve znaleckém posudku, podle něhož se na zahradě žalovaného nachází 4 stromy, které měří více než 20 m. Většina stromů na zahradě žalovaného je dle znalce o výšce 10 až 20 m a nachází se na pozemku, který je široký průměrně 11 m. Dle znalce při průměrné šířce parcely 11 m by stromy neměly přesáhnout 10 m, jinak omezí nejen pěstební činnost na vlastních plochách, ale i na plochách sousedních. Prováděl-li soud prvního stupně místní šetření dne 4. 8. 2022 v dopoledních hodinách, navrhovala žalobkyně, aby soud posečkal do odpoledních hodin, aby mohl učinit další zjištění. Toto soud prvního stupně odmítl. Podle názoru žalobkyně vegetace na pozemku žalovaného zásadně vybočuje z podoby zahrad v okolí. Poukazovala na zjištění učiněná soudním znalcem [příjmení] [jméno] a na fotografie provedené k důkazu. Odvolatelka poukazovala na to, že v žádném případě nelze srovnávat zahradu žalovaného se zahradou spodního souseda [jméno] [jméno], který se o stromy vzorně stará. Pokud jde o některé další stromy v okolí, jsou situovány v zadních částech zahrad a pouze jako solitéry. Thúje nemá na zahradě v okolí žádný ze sousedů. Pokud jde o místní poměry, které soud zkoumal směrem na [obec], činil tak pouze z internetového náhledu ze shora, který je zcela odlišný od místního šetření na místě. Soud prvního stupně připustil, že stromy na zahradách v bezprostředním okolí jsou méně vzrostlé oproti stromům na pozemku žalovaného. Stín, který vrhají 20 m vysoké jehličnaté stromy žalovaného na zahradu žalobkyně, obtěžuje žalobkyni v míře nepřiměřené místním poměrům. Znalec [příjmení] [příjmení] konstatoval, že ČSN 734301 splněna není. Znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že jednou z možných variant naplnění požadavku normy by bylo provádět údržbu živého plotu na výšku 120 cm, přičemž za živý plot považoval thúje a další dřeviny podél plotu, a provádět zkrácení dvou ořešáků a třešně na výšku 10 m. V tomto smyslu žalobkyně navrhovala změnu rozsudku soudu prvního stupně. Soud opomněl do svého rozhodnutí uvést dřeviny na samém konci živého plotu, tedy 4 smrky sitkajské, jedli, tis, thúje a další jedli. O těchto stromech mělo být rozhodnuto ve výroku II a III rozsudku soudu prvního stupně. Odvolatelka poukazovala na zjištění znalce [příjmení] [jméno], podle něhož jsou dřeviny na konci živého plotu vysoké 5 m, v rohu zahrady žalovaného je smrk pichlavý stříbrný vysoký 17 m. Žalobkyně nikdy netvrdila, že vzrostlé stromy v zadní části zahrady žalovaného zahradu žalobkyně nezastiňují. Soud prvního stupně se při rozhodování o míře omezení žalobkyně v podstatném užívání zahrady soustředil pouze na umístění lehátka. Žalobkyně však uváděla, že omezení spatřuje i v zastínění pozemků stínem, což ovlivňuje vitalitu, zdravotní stav a výnosy pěstovaných plodin. Na zahradě žalobkyně se nachází mech, kořeny stromů žalovaného ničí plotovou podezdívku. Soud žalobkyni doporučil, aby umístila stromy nebo záhony na její pozemek parc. [číslo]. Žalobkyně nehodlá stromy na tento pozemek vysazovat, neboť by stínily na pozemek spodního souseda a omezovaly by ho v pěstování zeleniny. V rodině se traduje, že pod pozemkem se vyskytuje skála. Soud na základě libovůle stanovil, že větvičky přesahující plot mohou tento přesáhnout až o 5 cm. Dle žalobkyně lze větvičky jednoduše ořezat ještě na pozemku žalovaného a to s dostatečnou mezerou k plotu. Pak nebude nutné, aby žalovaný vstupoval na pozemek žalobkyně. Žalobkyně nesouhlasí se zatížením svých nemovitostí v tom směru, aby žalovaný údržbu dřevin prováděl z její zahrady. Stín stromů žalovaného a boční větve vnikají na pozemek žalobkyně v míře nepřiměřené místním poměrům a zároveň podstatně omezují užívání zahrady žalobkyně. Soud prvního stupně nevzal v úvahu závěry znaleckých posudků, neupravil vztahy mezi účastníky do budoucna. Ochránil pouze vlastnické právo žalovaného. Žalovaný nechává thúje v živém plotu dorůst do výše 3,5 m, nechává růst 20-metrové stromy. Žalobkyně poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3859/2017. Uvedla, že projevovala snahy o uzavření smíru, v tomto směru předkládala návrhy. Žalobkyně navrhovala změnu rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby do výroku I byl zahrnut rakytník, dřišťál, cesmína, jedle korejská, borovice a bezinky, 4 smrky sitkajské, jedle, tis a thúje,tj. dřeviny, které tvoří živý plot, dále aby byla uložena povinnost zdržet se stínění v rozsahu, ve kterém výška dřevin přesahuje 1,2 m, dále aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se stínění dřevinami, a to dvěma ořešáky a třešní v rozsahu, ve kterém jejich výška přesahuje 10 m. Ve výroku II navrhovala změnu v tom směru, aby se rozhodnutí dále týkalo 4 smrků sitkajských, jedle, tisu, thúje a jedle, ve výroku III navrhovala změnu v tom směru, aby do výroku byly zahrnuty i 4 smrky sitkajské, jedle, tis, thúje, přičemž dále navrhovala, aby povinnost byla uložena v rozsahu, ve kterém větvičky přesahují hranici mezi pozemky tvořenou drátěným plotem. Navrhovala, aby rozhodnutí ve výroku IV. 4. bylo vypuštěno.

3. Žalovaný ve včasném odvolání, které směrovalo do výroku V o nákladech řízení, namítal, že soud prvního stupně neodůvodnil, jak dospěl k závěru, že úspěšnost žalobkyně se pohybuje okolo 43 %. Dle žalovaného žalobkyně ve věci uspěla jen minimálně. Žalovaný poukazoval na rozsah, v jakém byla žaloba zamítnuta. Nelze hovořit o tom, že žalobkyně uspěla z poloviny vzneseného nároku a že úspěch účastníků je přibližně stejný. Žalovaný byl nucen nechat se zastoupit advokátem. Rozhodnutí soudu o nákladech řízení považuje žalovaný za nesprávné, nedůvodné a v podstatě i nepřezkoumatelné. Navrhoval změnu výroku V rozsudku soudu prvního stupně.

4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila v tom směru, že předpokládala, že žalovaný již po obdržení písemné výzvy se bude snažit věc řešit. Před podáním žaloby nechal žalovaný thúje dorůst do výšky 3,5 m. Na pozemek žalovaného není z pozemku žalobkyně vidět. Plot i plotovou podezdívku stavěl žalovaný. Žalobkyně vychází z toho, že hranici mezi zahradami účastníků tvoří drátěný plot. Větve aktuálně přesahují drátěný plot délkou 50 cm. Vyjadřovala se dále k věci samé. Nesouhlasí s hodnocením žalovaného, že by měl mít větší úspěch ve věci než žalobkyně. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku V.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil v tom směru, že žalobkyně již asi po páté mění žalobní petit. V odvolání zahrnula všechny dřeviny na pozemcích žalovaného do každého požadovaného výroku, přestože jednotlivé dřeviny jsou různě vysoké a různě vzdálené od hranice mezi pozemky žalobkyně a žalovaného, některé stromy tudíž ani nemohou větvemi nad hranici pozemků zasahovat. Ačkoliv žalobkyně požaduje, aby thúje nepřesahovaly výšku 1,2 m, žalobkyně a jiní sousedé mají plaňkové ploty ve výši, která výšku 1,2 m výrazně přesahuje. Stromy na zahradě žalovaného se nevymykají dřevinám, které se nacházejí na jiných zahradách v oblasti. Plot netvoří rozhradu mezi pozemky účastníků, k tvrzení, že drátěný plot tvoří vlastnickou hranici, žalobkyně nedoložila jediný důkaz, ačkoliv nese v tomto směru důkazní břemeno. Žalovaný tvrzení žalobkyně rozporoval. Soud prvního stupně se se skutkovým stavem ohledně míry zastínění v kontextu s výsledky znaleckého zkoumání vypořádal v odstavcích 42 až 50 rozsudku. Tvrzení žalobkyně, že zkrácením živého plotu na 120 cm a zkrácením dvou ořešáků a třešně na výšku 10 m dojde ke zvýšení oslunění plochy pozemků na 47,4 %, nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. Soud prvního stupně zjistil, že v obci je celá řada podobných pozemků, tzn. úzkých a dlouhých, celá obec se nachází ve svahu. Vegetace na pozemcích žalovaného významně nevybočuje z toho, jakým způsobem jsou zahrady v [obec] zarostlé. Tvrzení žalobkyně nemá podklad v provedeném dokazování. Žalovaný poukazoval na to, jakým způsobem zkracoval dřeviny. Navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s výjimkou výroku V, ohledně něhož v důsledku jím podaného odvolání navrhoval změnu.

6. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného poukazovala na to, že změna rozsudku soudu prvního stupně je navrhována v souladu s petitem, který soud připustil usnesením ze dne 12. 1. 2021. Poukazovala dále na to, že drátěný plot je na podezdívce, která je vysoká cca 1,1 m. Žalobkyně tudíž v případě výšky dřevin 1,8 m má nad sebou bariéru 2,9 m. Živý plot v zadní části zahrady je vysoký 5 m a na konci dokonce 17 m. Nikde v okolí se nenachází dřeviny v takové koncentraci a výšce, jako na zahradě žalovaného. Žalobkyně nesouhlasí s tím, aby žalovaný udržoval svůj živý plot z jejího pozemku. Thúje tvoří téměř neprůhlednou hradbu, jak uvedl soud prvního stupně. Za rozhodující je třeba považovat závěr znalce [příjmení] [příjmení], který uvedl, že k naplnění požadavku normy ČSN 734301 by bylo dostačující provádět údržbu živého plotu na výšku 120 cm a zkrácení dvou ořešáků a třešně na výšku 10 m. Poukazovala na jednotlivé závěry znalce. Popřela, že by žalovaný každoročně nechával živý plot udržovat. Žalovaný výzvu ke zkrácení dřevin převzal 30. 1. 2020, o zkrácení dřevin byl požádán ve lhůtě do 31. 3. 2020. Jelikož nereagoval, podala žalobkyně dne 29. 5. 2020 žalobu, žalovaný se přijel na stav podívat v neděli 31. 5. 2020, žalobkyni neoslovil. Teprve poté nechal zkrátit část živého plotu. Na předchozí výzvu poslanou dne 27. 11. 2019 nebylo reagováno, vrátila se jako nedoručená zpět.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále o. s. ř.), přihlédl k odvolání účastníků, jejich vyjádřením a dospěl poté k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje, na něž pro stručnost odkazuje, a které dále níže uvedeným způsobem doplňuje a upřesňuje.

9. Jelikož stromy, kterých se žaloba týká, byly vysazeny před 1. 1. 2014, nelze uplatnit žalobu ve smyslu ust. § 1017 občanského zákoníku, nýbrž je namístě domáhat se právní ochrany výlučně tzv. negatorní žalobou, a to dle ust. § 1013/1 NOZ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5259/2015).

10. Dle § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. Dle § 1016 odst. 2, 3 neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromů přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá. Částí jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.

11. O uložení povinnosti zdržet se stínění podle § 1013 občanského zákoníku může soud rozhodnout pouze tehdy, jsou-li splněny kumulativně podmínky, že a) imise vnikají na pozemek souseda v míře nepřiměřené místním poměrům a zároveň b) podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Soud prvního stupně vyhověl žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku I rozsudku. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku, podle níž soud prvního stupně měl uložit povinnost zdržet se stínění dřevinami v rozsahu, ve kterém jejich výška přesahuje 1,2 m. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že žalobkyně i jiní sousedé v okolí mají neprůhledné plaňkové ploty ve výši, která výšku 1,2 m výrazně přesahuje, za obvyklou výšku plotu v dané lokalitě lze považovat výšku 1,8 m. Soud prvního stupně z tohoto důvodu dovodil, že pokud by výška thújí přesahovala 1,8 m, byl by naplněn požadavek na zdržení se stínění nad míru obvyklou. Odvolací soud se s těmito úvahami, kdy soud prvního stupně použil analogii s oplocením, ztotožňuje. Soud prvního stupně rozhodoval správně v kontextu se závěry obsaženými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3859/2017. Podle těchto závěrů obtěžování imisemi je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání věci. Ne každé takové„ obtěžování“ však zakládá oprávnění bránit se proti němu imisní žalobou. Tato možnost je dána dotčené osobě toliko tehdy, když se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Zda o takový případ jde či nikoliv, je nutné posoudit vždy podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v této souvislosti vyjdou v řízení najevo. V tomto směru je třeba poukázat na provedené důkazy, kromě jiného i na vypracované znalecké posudky. Soud prvního stupně správně zdůraznil, že počítačový program, se kterým znalec pracoval, umožňoval zakreslovat do modelu zahrady stromy pouze jako neprůhledné kužele či hranoly, což přibližně odpovídá vlastnostem jehličnatých stromů. Je to však zcela nevhodné pro stromy listnaté, neboť ty na podzim shazují listy, jsou zpravidla 6 měsíců olistěné, dalších 6 měsíců jsou bez listí, s čímž však není ve znaleckém posudku počítáno, proto se jeví, že v zimě je zahrada žalobkyně zastíněna nejvíce, byť tomu tak není. Ze zjištění znalce vyplývá, že stín na zahradě žalobkyně je způsoben jednak stromy žalovaného, jednak jejími vlastními stromy. Při výpočtu šlo žalovanému k tíži, že znalec uvažoval se všemi dřevinami na zahradě jako se světlo nepropouštějícími objekty, což mohlo výsledek ovlivnit stejně tak jako to, že byl k tíži kladen i výškový rozdíl mezi pozemky a s ním související přirozený stín. Znalec se zabýval tím, jakým způsobem se jednotlivé skupiny dřevin na zahradě žalovaného podílí na stínění zahrady žalobkyně. V tomto směru odvolací soud poukazuje na body 44 až 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ze znalcem uvedených hodnot plyne, že v létě stíní stromy žalovaného na pozemek žalobkyně pouze z 2,1 %, zbývající stín je způsoben jejími stromy, na podzim, kdy stromům zpravidla ještě neopadávají listy a výsledky lze tudíž považovat za relevantní, je zahrada žalobkyně zastíněna stromy žalovaného z 21,1 %, na jaře, kdy bude reálné zastínění s ohledem na počínající růst listů významně nižší, dosahuje teoretická hodnota zastínění pozemku žalobkyně 24,6 %. Soubor stromů v zadní části zahrady žalovaného se na zastínění zahrady v letních měsících nepodílí, na jaře a na podzim dosahuje zanedbatelných hodnot a i v zimě stíní pouze 4,8 % pozemku žalobkyně. Soud prvního stupně odkázal i na zjištění učiněná při místním šetření a dovodil, že i s ohledem na znalcem zjištěné údaje je zjevné, že v létě, kdy žalobkyně dle svého tvrzení využívá zahradu 2 hodiny denně k odpočinku a musí stěhovat zahradní nábytek, způsobují stín především její stromy. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku spočívající v tvrzení, že soud prvního stupně měl zohlednit skutečnost, že dle znalce není splněna norma ČSN 734301, která se týká oslunění budov ke dni 1. 3. daného roku. Soud prvního stupně se dle odvolacího soudu správně vypořádal s tímto zjištěním v kontextu se situací na straně žalobkyně. S ohledem na způsob užívání zahrady žalobkyní je třeba, aby byla osluněna především v době, kdy je takové počasí, aby mohla odpočívat na lehátku a pěstovat plodiny. Pokud se jedná o období přibližně od konce dubna do konce září, oslunění pozemku dle zjištění znalců je výrazně větší, než dne 1. 3., se kterým se pojí předmětná norma. Nepovažoval-li soud prvního stupně z tohoto důvodu skutečnost, že norma není splněna, za stěžejní při posouzení, zda žalobkyně je nadmíru obvyklou obtěžována stínem stromů žalovaného, odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Odvolací soud i z výše uvedených důvodů neshledal důvodnou odvolací námitku spočívající v tom, že odvolací soud měl rozhodnout ohledně povinnosti zdržet se stínění i ohledně listnatých dřevin. V tomto směru odvolací soud poukazuje na zjištění soudu prvního stupně, že tyto dřeviny netvoří neprostupnou hradbu, tak jako ji tvoří živý plot z thújí. Ve vztahu k dalším stromů (ořešákům, smrkům, thújím a třešním) na zahradě žalovaného, dospěl soud prvního stupně k závěru, že ani tyto nijak výrazně nevybočují z místních poměrů v [obec]. Byť žalobkyně tento závěr v odvolání napadá, odvolací soud má za to, že soud prvního stupně tento závěr učinil po zhodnocení provedených důkazů, kdy hodnotil objektivně poměry i na dalších zahradách směrem na [obec], kdy zjistil, že se v této lokalitě nachází stromy, častěji jehličnaté než listnaté, vzrostlé mnohdy stejně, jako na zahradě žalovaného. Soud prvního stupně správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 831/2021, podle něhož„ ze samotné skutečnosti, že vnikání imisí překračuje míru přiměřenou místním poměrům, ještě nevyplývá, že vlastníka sousedního pozemku podstatně omezuje v jeho obvyklém užívání“. S přihlédnutím ke všem zjištěním učiněným z důkazů (místní šetření, letecké snímky, výpovědi účastníků a svědků, závěry znalců) lze učinit závěr, že ani u ostatních stromů míra zastínění nevybočuje z normálu, pokud věc je posuzována z hlediska zákonných předpokladů uvedených v § 1013 občanského zákoníku Odvolací soud v tomto směru poukazuje zejména na závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] (zejména závěr ad 11).

12. Pokud žaloba směřovala k požadavku na odstranění větví, soud prvního stupně správně aplikoval ust. § 1016 občanského zákoníku. Žalobkyně odmítla podílet se na odstraňování větví. Jelikož ustanovení o svépomoci je právem, nikoliv povinností, soud prvního stupně uložil povinnost v tomto směru žalovanému ve výrocích II a III rozsudku soudu prvního stupně. Soudní úprava zde obsažená nabyla právní moci.

13. Pokud jde o zamítnutou část žaloby, odvolací soud neshledal odvolací námitky důvodnými a ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně. Jelikož soud prvního stupně shledal, že větvičky z dřevin v živém plotu prorůstají přes pletivo na pozemek žalobkyně, shledal žalobu v tomto rozsahu důvodnou a uložil žalovanému tyto větvičky odstranit. Hranice mezi pozemky podle katastru nemovitostí neprochází přímo mezi sloupky plotu, ale až pod opěrnou zídkou. Tato podezdívka se nachází na pozemku žalovaného, ke kterému dále náleží úzký pruh pod touto zídkou za plotem směrem ke stavení žalobkyně. Soud prvního stupně proto vycházel z úvahy, že prorůstá-li některá z větviček přes plot, nemusí to nutně znamenat, že žalovaný zasahuje do vlastnického práva žalobkyně. Správnou shledal odvolací soud rovněž i úvahu soudu prvního stupně, který, aby předešel případnému exekučnímu řízení, které by bylo zahájeno pro přesah v řádech jednotek milimetrů, stanovil toleranci 5 cm. Odvolací námitku žalobkyně v tomto směru shledal odvolací soud nedůvodnou. Je třeba poukázat na ust. § 1021 o. z., podle něhož umožní vlastník sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku, nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tímto způsobenou.

14. Odvolací soud shledal nedůvodnou odvolací námitku spočívající v tvrzení žalobkyně, že soud prvního stupně nevzal v úvahu závěry vypracovaných znaleckých posudků. Soud prvního stupně ze závěrů znaleckých posudků včetně jejich doplňků vycházel, pokud dospěl k závěru, že znalec činil závěry, které mu nepřísluší, neboť se jednalo o právní hodnocení věci či pokud znalec vycházel z nepodložených tvrzení, pak se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vypořádal s tím, proč některé závěry znaleckého posudku neshledal relevantními, poukázal zároveň na to, že závěry znaleckého posudku podléhají volnému hodnocení důkazů (27 Cdo 2185/2020). K odvolacím námitkám žalobkyně je třeba uvést, že pouhé zjištění, že strom souseda vrhá stín na pozemek vlastníka, nemůže být důvodem k vyhovění žalobě bez dalšího, přičemž nelze shledat přijatelným požadavek žalobkyně, aby vlastníku dřevin jako jsou např. jedle, borovice apod. bylo uloženo, aby je zkrátil na výšku 1,2 m.

15. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalobkyně spočívající v tvrzení, že soud prvního stupně vhodným způsobem neupravil vztahy mezi účastníky do budoucna. Pokud jde o povinnost uloženou ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně, pak povinnost zdržet se stínění nebyla ve výrokové části rozsudku časově omezena, rovněž tak povinnost zdržet se do budoucna zasahováním do vlastnického práva žalobkyně větvičkami dřevin (výrok III rozsudku soudu prvního stupně) je koncipována rovněž i do budoucna. Pokud odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a III změnil, učinil tak pouze pokud jde o určení lhůty k plnění, kdy ji určil jednoznačnějším způsobem tak, aby byly odstraněny nejednoznačné výklady v případě event. prováděného výkonu rozhodnutí.

16. Pokud odvolatelka namítala, že ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně mělo být uvedeno, že hranice mezi pozemky tvoří drátěný plot, pak odvolací soud poukazuje na to, že žalovaný v průběhu řízení namítal, že drátěný plot nesleduje vlastnickou hranici, vlastnická hranice mezi pozemky nebyla v průběhu řízení prokazována, žalobkyně v tomto směru nenavrhla žádný důkaz. Žalobkyně, ač poučena, důkazní návrhy v tomto směru nevznesla. Pokud soud prvního stupně operoval s pojmem„ hranice mezi pozemky“, odvolací soud v jeho postupu neshledal žádné pochybení. Bude tedy případně na účastnících, aby v budoucnu tuto otázku vyřešili, např. novým geometrickým zaměřením.

17. Odvolací soud poukazuje ve vztahu k odvolacím námitkám žalobkyně na to, že při posuzování důvodnosti žaloby bylo úkolem soudu jednak zkoumat naplnění zákonem stanovených podmínek (viz výše), ale i kolizi více ústavních práv. Jedná se o tzv. test proporcionality, kdy právní úpravu tzv. sousedských práv je třeba vnímat vždy jako kolizi dvou vlastnických práv. V tomto směru odvolací soud poukazuje i na to, že bylo zapotřebí v daném případě vzít v úvahu i vlastnické právo žalobkyně k pozemku [číslo]. Úkolem soudu prvního stupně bylo ve světle aktuální judikatury posoudit věc s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem projednávané věci.

18. Pokud žalobkyně omezení užívacího práva spatřovala ve výskytu rzi, hub, mechů a nemoci rostlin, soud prvního stupně poskytl žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1, 3, § 118b o. s. ř. Soud prvního stupně pak prováděl dokazování v rozsahu, kterým reagoval na žalobkyní vznášené důkazní návrhy. K odvolání žalobkyně odvolací soud poukazuje na to, že v případě účastníků se jedná nejen o kolizi dvou vlastnických práv, nýbrž i o střet dvou vlastníků, kteří, pokud jde o jejich představy o tom, jak naložit se svými pozemky, mají odlišné představy. Žalovaný vyznává styl tzv. přírodní zahrady, žalobkyně preferuje upravenou zahradu. Je třeba apelovat na obě zúčastněné strany, aby respektovaly vzájemně svá vlastnická práva, zároveň aby každý z nich v sobě nalezl potřebnou dávku tolerance, neboť jedině tak bude jejich soužití pokojné.

19. Pokud žalobkyně v odvolání poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3859/2017, pak odvolací soud poukazuje na to, že dovolací soud v posuzované věci závěry soudu prvního a druhého stupně shledal zjevně nepřiměřenými. Dovolací soud poukazoval na to, že pro posouzení případu není rozhodnou otázka, zda-li se v lokalitě nachází strom takového rozměru, nýbrž spíše otázka, zda-li v obdobných lokalitách jsou sousední pozemky ve svém souhrnu (např. i více stromy) zásadně odlišným způsobem stíněny (tedy zásadně více či zásadně méně). V řízení o žalobě proti imisím zpravidla žalobce obecně tvrdí okolnosti, z nichž lze učinit závěr, že rušení imisemi jde nad míru přiměřenou místním poměrům, případně alespoň druhovým poměrům v obdobných lokalitách. Žalovaný se mimo jiné může bránit tvrzením, že i když poměry v dané lokalitě se mohou jevit jako přiměřené místním poměrům, vymykají se obvyklým standardům v obdobných lokalitách (tzv. druhové poměry), pročež nemá být žalobě vyhověno. Dovolací soud uložil soudu zabývat se znovu problematikou nepřiměřenosti imisí stíněním, pokud by soud dovodil, že stínění je v souladu s veřejnoprávními limity, bylo mu uloženo přesvědčivě ozřejmit, proč i v takovém případě je nezbytné žalobnímu nároku vyhovět. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyní namítané rozhodnutí Nejvyššího soudu není v nesouladu se závěry soudu prvního stupně v předmětné věci. Stanovení toho, zda jde v konkrétní věci o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, proti kterému je třeba poskytnout ochranu, je do značné míry věcí soudcovského uvážení.

20. Ze všech výše uvedených důvodů, s přihlédnutím i k tomu, že předmětné pozemky jsou situovány kaskádovitě nad sebou, odvolací soud s výjimkou změny výroků v části týkající se upřesnění lhůty k plnění (viz výše), postupem dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části jako věcně správný a zákonu odpovídající potvrdil.

21. Odvolání žalovaného, pokud směřovalo do výroku V. rozsudku soudu prvního stupně (výrok o nákladech řízení), neshledal odvolací soud důvodným. Soud prvního stupně výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ust. § 142 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu a dovodil, že úspěšnost žalobkyně se pohybuje okolo 43 %, jelikož úspěch obou účastníků shledal přibližně stejným, rozhodl, že žádnému z účastníků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení. Byť odvolací soud ve shodě s odvolací námitkou neshledal zcela přezkoumatelnou úvahu soudu prvního stupně, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu okolo 43 %, s přihlédnutím ke všem okolnostem dané věci včetně způsobu, jakým byla žaloba včetně následně připuštěných změn koncipována, dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně, je v daném případě výrazem snahy o spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky. V průběhu řízení navrhovali oba účastníci provedení znaleckého posudku k podpoře svých tvrzení, soud prvního stupně ve dvou případech provedl místní šetření, vyhodnotil stav, který shledal po uplynutí doby mezi oběma šetřeními. Soud prvního stupně v návaznosti na to vyhodnocoval, jaké kroky v mezidobí žalovaný učinil či neučinil, dospěl poté k závěru, že je namístě žalobě vyhovět v rozsahu uvedeném ve výroku I až III rozsudku soudu prvního stupně, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku V. postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto uložil v odvolacím řízení neúspěšné žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 7 986 Kč. Předmětem odvolacího řízení byl uplatněný žalobní požadavek na uložení povinnosti zdržet se stínění dřevinami a dále žalobní požadavek na uložení povinnosti odstranit přesahující větve dřevin. Dle § 9 odst. 1 a § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalovanému odměna za právní zastoupení za 2 úkony právní pomoci (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 3 000 Kč (2 x 1 500 Kč), dvě režijní náhrady po 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), 21% DPH v částce 1 386 Kč (§ 137 o. s. ř.). Žalobkyně je povinna náhradu nákladů řízení zaplatit žalovanému k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení