17 C 102/2020 - 78

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované:[Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení 1 396 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 300.108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 394.958 Kč od 20.5.2020 do 28.7.2020 a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 264.458 Kč od 29.7.2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 1.001.042 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 1.001.042 Kč od 20.5.2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.497 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27.5.2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 1.396.000 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka se sestávala ze dvou nároků, a to z částky ve výši 96.000 Kč představující nemajetkovou újmu v souvislosti s délkou trestního řízení a částky ve výši 1.000.000 Kč v souvislosti s nemajetkovou újmou stran ztráty dobré pověsti, narušení rodinných vztahů s navýšením o 30 % tj. ve výši 300.000 Kč, a to v souvislosti s řešením situace ohledně trestního řízení, kdy měl žalobce uvedeným strávit nejméně 300 hodin po 1.000 Kč svého času. Žalobce se rovněž domáhal omluvy žalovaným. Žalobce tedy podanou žalobu odůvodnil tím, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které bylo zahájeno vydáním usnesení ze dne 30.1.2012 sp. zn. [Anonymizováno] pro podezření ze spáchání organizátorství dle ust. § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle ust. § 255 odst. 1, 2 a 4 trestního zákoníku. Následně byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12.4.2019, č. j. [spisová značka] zproštěn obžaloby s tím, že skutek označený v obžalobě není trestným činem. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 29.5.2019. Současně bylo dne 21.5.2019 usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] zrušeno zajištění majetku žalobce trvající od roku 2012. Trestní řízení bylo proti žalobci vedeno od sdělení obvinění po dobu 7 let, 3 měsíců a 29 dní, kdy opakovaně docházelo k dlouhodobé nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, kdy trestní stíhání žalobce bylo usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 21.12.2015 zastaveno, avšak usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 1.4.2016 sp. zn. [spisová značka] bylo již pravomocné usnesení o zastavení trestního stíhání žalobce zrušeno jako nezákonné. Tímto trestním stíháním utrpěla jak dobrá pověst žalobce, tak byla narušena jeho osobní integrita, kdy zásah byl veden i vůči majetkové sféře žalobce, kdy ale především byly narušeny rodinné vztahy žalobce, když pomocníky tvrzené trestné činnosti měla být dcera žalobce a jeho synovec. Žalobce se stal nervózním, nedůtklivým, vůči okolí až nedůvěřivým a útočným, tímto došlo ke změně osobnosti žalobce. Opakovaně bylo vedení trestního stíhání veřejně označováno v rámci insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba]., kdy nejen každý z věřitelů, ale kdokoliv jiný si mohl o předmětném trestním řízení přečíst. Tímto byl žalobce fakticky ostrakizován a krajně omezen v rámci např. obchodních jednáních. Od roku 2012 nemohl žalobce disponovat se svým majetkem, který byl zajištěn a toto zajištění bylo zjistitelné z veřejného rejstříku. Vzhledem k tomu, že rovněž došlo k zajištění bankovních účtů, nemohl žalobce získat ani žádnou bankovní půjčku či úvěr, kdy jednou ze základních podmínek jakékoliv banky je nezatíženost majetku a účtů. Dále žalobce uvedl, že původně vřelé až nadstandartní vztahy s dcerou a synovcem se po zahájení předmětného trestního stíhání postupně zhoršily a ochladly, což se prohlubovalo v důsledku doby trvání trestního řízení. Vzájemné vztahy se nakonec zhoršily do té míry, že dcera [tituly před jménem] [jméno FO] a synovec [Jméno žalobce] prakticky přestali se žalobcem komunikovat, rodinným sešlostem se všichni začali vyhýbat a veškerý styk probíhal formou komunikace obhájců v předmětné trestí věci. Vzhledem k tomu, že se dcera stala v době trvání trestního řízení matkou, mělo toto vliv i na vztahy v linii – dědeček-dcera-vnouče. Žalobce má tedy za to, že závažnost shora uvedených dopadů do psychické sféry žalobce, omezení žalobce v obvyklém způsobu života a narušení mezilidských a profesních vtahů žalobce, je třeba vnímat optikou žalobce, který dlouhodobě vedl řádný život a je na něj třeba hledět jako na bezúhonného. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy dle ust. 14 zákona č. § 82/1998 Sb. dne 19.11.2019, avšak žalovaný ve lhůtě stanovené v ust. § 15 zákona č. § 82/1998 Sb. nevydal písemné stanovisko.

2. Žalobce podáním ze dne 16.10.2020 vzal žalobu částečně zpět v rozsahu částku ve výši 130.500 Kč, která mu byla přiznána žalovaným dle stanoviska ze dne 23.7.2020, č.j. [Anonymizováno]. Tato částka byla žalobci připsána na účet dne 28.7.2020. V rámci daného stanoviska bylo rovněž konstatováno, že vedením trestního stíhání bylo zasaženo do práv žalobce. S ohledem na uvedené soud řízení usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 22.10.2020, které nabylo právní moci dne 7.11.2020, ve spojení s opravným usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 4.11.2020, které nabylo právní moci dne 21.11.2020, částečně ve smyslu ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastavil v rozsahu nároku, kterým se žalobce domáhal rozhodnutí, že se konstatuje, že nedůvodným trestním stíháním žalobce vedeným orgány Policie České republiky, pod sp. zn. [Anonymizováno] a Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] bylo porušeno právo žalobce na zachování důstojnosti, cti a dobré pověsti a ochranu jména a právo žalobce na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života a dále v rozsahu částky ve výši 130.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 130.500 Kč od 28.7.2020 do zaplacení.

3. Po částečném zpětvzetí žaloby o částku ve výši 130.500 Kč vč. příslušenství činil žalobou uplatněný nárok částku ve výši 1.265.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % z částky původní ve výši 1.396.000 Kč od 20.5.2020 do 28.7.2020 a dále s úroky z prodlení z částky 1.265.500 Kč od 29.7.2020 do zaplacení. Částku ve výši 130.500 Kč žalobce započetl na nárok uplatňovaný v souvislosti s nemajetkovou újmou stran ztráty dobré pověsti, narušení rodinných vztahů atd.

4. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, a to ani částečně. Žalovaný učinil nesporným, že dne 19.11.2019 žalobce u žalovaného uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění jako náhrady nemateriální újmy z titulu nezákonného trestního stíhání a dále zadostiučinění jako náhrady nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] v celkové výši 1.396.000 Kč. Nárok žalobce byl žalovaným projednán dne 23.7.2020 s tím, že žalovaný konstatoval, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb., a žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 130.500 Kč. Žalovaný současně dospěl k závěru, že v rámci posuzovaného řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 cit. zákona, proto požadované zadostiučinění z tohoto titulu poskytnuto nebylo. Dále na svoji obranu žalovaný k nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání uvedl, že dle ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se jevilo jako nedostačující. Žalovaný tedy při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění přihlédl k závažnosti vzniku újmy, k okolnostem a průběhu trestního stíhání, právní kvalifikaci a hrozící sazbě, kdy poskytnutou peněžitou částku ve výši 130.500 Kč má za dostačující s tím, že žalovaný současně žalobci vyslovil omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Uvedené zadostiučinění zohledňuje i žalobcem tvrzený promeškaný čas. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4768/2007. K nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení žalovaný uvedl, že tento nárok důvodný není, kdy otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu s č.l. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z něhož plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu, zejména s ohledem na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánu, jakož i význam pro stěžovatele. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Stát tedy je odpovědný pouze za průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. V předmětné věci se trestní stíhání žalobce jako jednoho z obžalovaných vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, kdy se jednalo o trestní stíhání za majetkovou trestnou činnost, bylo potřeba širšího dokazování s přeshraničním prvkem vč. řady listinných důkazů, výslechů svědků. Spisový materiál čítal cca 30 svazků. Dále došlo k několikeré změně kvalifikace a doplňování vyšetřování. Bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy. Délka řízení byla z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků řízení, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkům řízení zákonem poskytnuty řádné a mimořádné opravné prostředky k ochraně jeho zájmů, kdy jejich využití nelze samozřejmě účastníkovi řízení přičítat k tíži. Uvedené ale na druhé straně vede k prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se těmito opravnými prostředky zabývat, což ovšem nelze mít k tíži státním orgánům. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, tento shledal žalovaný jako zvýšený, kdy dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je zvýšená pozornost věnována zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovně právním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života a zdraví. Dle žalovaného činnost soudu nevykazuje zásadní období nečinnosti a celkovou délku řízení lze hodnotit jako přiměřenou zvýšené složitosti věci, kdy lze místy shledat určitou nekoncentrovanost. Dle žalovaného tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb.

5. Žalobce při jednání konaném dne 5.4.2023 navrhl změnu žaloby, kdy tuto rozšířil o částku ve výši 35.650 Kč představující náhradu nemajetkové újmy způsobenou nepřiměřenou délkou odškodňovacího řízení, které ke dni 5.4.2023 trvalo 3 roky, 4 měsíce a 17 dní, kdy do této doby započetl rovněž dobu předběžného projednání nároku. Změna žaloby byla připuštěna ve smyslu ust. § 95 o.s.ř. dne 5.4.2023 při konaném jednání.

6. Předmětem řízení tedy byla částka ve výši 1.301.150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1.396.000 Kč od 20.5.2020 do 28.7.2020 a dále s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1.265.500 Kč od 29.7.2020 do zaplacení.

7. Z nesporných tvrzení účastníků řízení, z níže provedených listinných důkazů a z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a svědka [Jméno žalobce] učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

8. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 30.1.2012 vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy pravomocně toto bylo skončeno dne 29.5.2019, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12.4.2019, č. j. [spisová značka].

9. Z nesporných tvrzení účastníků řízení, z výzvy – uplatnění nároku ze dne 19.11.2019 a stanoviska žalovaného ze dne 23.7.2020 bylo zjištěno, že žalobce podáním ze dne 19.11.2019 uplatnil u žalovaného nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným postupem, a to nárok na zaplacení nemateriální újmy z titulu nezákonného trestního stíhání které bylo zahájeno vydáním usnesení ze dne 30.1.2012 sp. zn. [Anonymizováno] pro podezření ze spáchání organizátorství dle ust. § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle ust. § 255 odst. 1,2 a 4 trestního zákoníku. Následně byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12.4.2019, č. j. [spisová značka] zproštěn obžaloby s tím, že skutek označený v obžalobě není trestným činem. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 29.5.2019. Trestní stíhání trvalo déle než 7 let tj. 7 let, 3 měsíce a 29 dní. Žalobce v důsledku uvedeného žil vzhledem k hrozícímu trestnímu postihu, kdy sazba činila pět až deset let, pod hrozbou životní nejistoty s hrozící finanční a osobnostní likvidací žalobce, kdy toto mělo dopad do jeho soukromé a pracovní sféry. Přiměřené zadostiučinění dle žalobce činilo 1.000.000 Kč. Dále žalobce požadoval zadostiučinění ve výši 96.000 Kč jako náhrady nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. A dále žalobce požadoval částku ve výši 300.000 Kč, neboť žalobce v souvislosti s řešením trestního řízení strávil nejméně 300 hodin, kdy nemohl vykonávat jinou činnost s tím, že jeho průměrné hodinové ohodnocení činí částku ve výši 1.000 Kč. Nárok žalobce byl žalovaným projednán dne 23.7.2020, kdy žalobci bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 130.500 Kč, a to v souvislosti s náhradou nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního řízení. Žalovaný s tím, konstatoval, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb. Současně žalovaný vyslovil omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce. Vhledem k okolnostem případu žalovaný pokládal omluvu a přiznanou částku za dostatečné zadostiučinění za porušení práva. Žalovaný současně dospěl k závěru, že v rámci posuzovaného řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 cit zákona, proto požadované zadostiučinění z tohoto titulu poskytnuto nebylo (v tomto je stanovisko žalovaného shodné, co do důvodů s jeho vyjádřením ve věci samé). Částka ve výši 130.500 Kč byla žalobci připsána na účet dne 28.7.2020, což bylo zjištěno z potvrzení o úhradě ze dne 28.7.2020 10. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30.1.2012, sp.zn. [Anonymizováno] (svazek 1) vč. doručenky bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo ve smyslu ust. § 160 odst. 1 trestního řádu proti žalobci zahájeno stíhání jako obviněného ze spáchání organizátorství dle ust. § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle ust. § 255 dost. 1,2 a 4 trestního zákoníku. Dále bylo zahájeno trestní stíhání také proti [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] (nyní [jméno FO]), [tituly před jménem] [jméno FO], Ingr. [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 8.2.2012. Shodná skutková tvrzení zjištěna i z obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 11.5.2017, č.j. [spisová značka] (svazek 30).

11. Z protokolu o hlavním líčení konaném u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. [spisová značka] dne 12.4.2019 (svazek 30) a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12.4.2019, č. j. [spisová značka] (svazek 30) bylo zjištěno, že žalobce (stejně tak [Jméno žalobce] a [tituly před jménem] [jméno FO] roz. [jméno FO]) byl ve smyslu ust. § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby, neboť žalovaný skutek se sice stal, ovšem není trestným činem. [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenční správce společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO] byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení občanskoprávní. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29.5.2019.

12. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.5.2019, č.j. [spisová značka] (svazek 30) bylo zjištěno, že dle ust. § 79f odst. 1 trestního řádu bylo zrušeno zajištění nemovitého majetku ve vlastnictví žalobce tj. nemovitých věcí vedených na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], k.ú. [adresa] u [katastrální úřad], dále na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], k.ú. [adresa] u [katastrální úřad], dále na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa] u [katastrální úřad] a dále na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa] u [katastrální úřad]. Rovněž bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba], jehož majitelem byl žalobce.

13. Z usnesení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 1.4.2016, č.j. [spisová značka] (svazek 29 – č.l. 12138) bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím bylo usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 21.12.2015 sp. zn. [spisová značka] o zastavení trestního stíhaní žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] (nyní [jméno FO]) zrušeno, neboť bylo nezákonné, kdy v dalším řízení bude na Krajském státním zastupitelství v Brně doplnit dokazovaní, tak jak bylo uvedeno v daném rozhodnutí a po jeho doplnění pečlivě vyhodnotit všechny opatřené důkazy a na základě aktuálního stavu dokazování ve věci znovu meritorně rozhodnout. V dané souvislosti mělo Nevyšší státní zastupitelství za to, že je třeba obecně uvést, že stupeň pravděpodobnosti spáchání trestného činu obviněným musí být v okamžiku podání obžaloby velmi vysoký, nicméně nemusí se rovnat jistotě.

14. Z uplatnění nároku poškozeného - společnosti [právnická osoba]. ze dne 18.2.2014 bylo zjištěno, že v rámci trestního řízení vůči žalobci, [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] se [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenční správce společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO] přihlásil s nárokem na náhradu škody ve výši 12.351.000 Kč (svazek 25 – č.l. 10113).

15. Z uplatnění nároku poškozeného - společnosti [právnická osoba]., znějící ze dne 16.8.2017 bylo zjištěno, že v rámci trestního řízení vůči žalobci, [tituly před jménem] [jméno FO] (dříve [jméno FO]) a [jméno FO] se [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenční správce společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO] přihlásil s nárokem na náhradu škody ve výši 41.000.000 Kč (svazek 30 – č.l. 12414 ).

16. Ze zpráv insolvenčního správce [právnická osoba]. o stavu řízení, které jsou součástí spisu insolvenčního řízení Krajského soudu v Brně sp.zn. [Anonymizováno] dostupného na www.justice.cz, a které byly zveřejněny v oddíle B spisu pod čísly 83., 85., 87., 88., 89., 90., 92., 93., 94., 96., 97., 98., 100., 101. bylo zjištěno, jejich obsahem byly zprávy o činnosti a průběhu insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], kdy bylo uváděno, že je proti žalobci, [tituly před jménem] [jméno FO] (poté [jméno FO]) a [jméno FO] vedeno trestní řízení, kdy došlo k přihlášení nároku z titulu škody vůči jmenovaným ze strany insolvenčního správce ve výši 12.351.000 Kč a ve výši 41.000.000 Kč. Ukončení insolvenčního řízení bránila právě nevypořádaná pohledávka přihlášená do trestního řízení. S ohledem na následné zproštění obžaloby jmenovaných tj. s ohledem na výsledek trestního řízení a jeho odůvodnění, insolvenční správce neviděl možnost, jak pohledávku z titulu náhrady škody uplatnit v civilním řízení, a proto připravoval ukončení řízení insolvenčního.

17. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] zjištěno, že tento přestavuje 30 svazků (viz. obsah spisu) s tím, že řízení před Krajským soudem v Brně je evidováno ve svazku 30, podáním obžaloby dne 11.5.2017, zbývajících 29 svazků přestavuje řízení před podáním obžaloby s tím, že trestní stíhání bylo zahájeno dne 30.1.2012 vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Z obsahu spisu vyplývá, že docházelo k prodlevám v postupu orgánů činných v trestním řízení, o čemž svědčí obsah vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci sp. zn. [spisová značka] ze dne 28.11.2014, z něhož bylo zjištěno, že když došlo k vrácení věci policejnímu orgánu k došetření za účelem doplnění dokazování, kdy při aktivnějším provádění výkonu dozoru mohly být nezbytné vyšetřovací úkony provedeny již dříve. Opatření Krajského státního zastupitelství v Brně měla zamezit dalšímu prodlužování přípravného řízení, tak, aby bezprostředně po provedení zbylých úkolů, které uložil státní zástupce policejnímu orgánu při vrácení věci k došetření, měla být tato věc ve fázi přípravného řízení ukončena. Dále bylo dle č.l. 10274-10297 zjištěno, že dne 15.4.2014 došlo k podání obžaloby, ale následně (svazek 25) Krajské státní zastupitelství [adresa] věc vrátilo k doplnění vyšetřování (č.l. 10298-10300). Pokud došlo na základě usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 21.12.2015 sp. zn. [spisová značka] k zastavení trestního stíhaní žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] (nyní [jméno FO]), toto bylo zrušeno jako nezákonné usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 1.4.2016, č.j. [spisová značka] (svazek 29 – č.l. 12138). Po úplnost soud uvádí, že od č.l. 3311 do č.l. 6748 jsou obsahem spisu listiny týkající se nároků na náhradu škod od subjektů, jenž ve výsledku jako poškození ve věci vůbec nefigurovaly. Ze spisu – svazku 30 bylo zjištěno, že obžaloba ve věci byla Krajskému soudu v Brně doručena dne 11.5.2017. Dále bylo zjištěno, a to z protokolu z hlavního líčení ze dne 18.12.2018 č.l. 12442a (první hlavní líčení nařízeno cca rok a půl od podání obžaloby), že v rámci nařízeného jednání byla přednesena obžaloba s tím, že obžalovaní tj. žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno žalobce] odkázali na svá předchozí vyjádření s tím, že s ohledem na značný časový odstup v obžalobě popsaného skutku odmítli vypovídat, dále z protokolu z hlavního líčení ze dne 14.1.2019 č.l. 12462 bylo zjištěno, že byli vyslechnuti svědek [tituly před jménem] [jméno FO], znalec [tituly před jménem] [jméno FO], znalec [tituly před jménem] [jméno FO], znalec [tituly před jménem] [jméno FO], dále z protokolu z hlavního líčení ze dne 24.1.2019 č.l. 12478 bylo zjištěno, že byl vyslechnut svědek [tituly před jménem] [jméno FO], znalec [tituly před jménem] [jméno FO], svědek [tituly před jménem] [jméno FO] a dále z protokolu z hlavního líčení ze dne 6.3.2019 č.l. 12503 bylo zjištěno, že byly vyslechnuti svědci [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], znalec [tituly před jménem] [jméno FO], (pozn. protokol z hlavního líčení ze dne 31.7.2018 a 1.8.2018 č.l. 12497 se netýkal žalobce). Následně dne 12.4.2019 při konaném hlavním líčení bylo po dokončení dokazování a přednesu závěrečných řečí vydáno rozhodnutí, a to rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12.4.2019, č. j. [spisová značka], kdy pravomocně toto řízení bylo ve vztahu k žalobci skončeno dne 29.5.2019, s tím, že žalobce byl zproštěn obžaloby.

18. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, žalobce je její otec. Na období trestního stíhání, které trvalo léta, těžce vzpomíná. Žalobce, její otec léta trpěl kvůli tomu nespavostí, bral Lexaurin, kdy svědkyně se nebyla vědoma toho, že by žalobce tyto léky bral před zahájením trestního stíhání. Žalobce v období stíhání byl nervózní a neklidný. Svědkyně nevěděla, zda žalobce vyhledal odbornou pomoc např. psychologa či psychiatra, spíš o tom pochybovala. I když předtím měl sklony věnovat se hodně práci, veškeré tyto neklidy, nervozity nakonec teď zahání jenom prací. Stal se z něho workoholik. Těžko chápe, že ostatní lidé mohou mít i jiné zájmy, že chtějí čas trávit i jinak než prací. Žalobce se hlavně uzavřel, je samotářský, maximálně vyjede na kole. Svědkyně si nevzpomíná, že by se s někým pravidelně scházel nebo na nějakého jeho konkrétního přítele, možná snad pan [jméno FO], to je ale spíše jeho obchodní partner, ke kterému má respekt. Trestní stíhání ovlivnilo i jejich vzájemný vztah, všechny to zasáhlo. S otcem měla pěkný vztah, v dětství se jí věnoval. K obvyklému způsobu života uvedla, že to mají nastaveno tak a vždy to tak bylo, protože bydlí mimo Brno, že jezdí na Moravu i s manželem a navštěvují známé a příbuzné. Kdyby nebylo manžela, tak by asi vztah s otcem následně i v důsledku trestního stíhání neustála, kdy manžel trval na tom, aby tyto návštěvy ale dodržovali. Pokud se tedy vztah mezi žalobcem a svědkyní za přispění jejího manžela zúžil na rodinné návštěvy, tak toto je pro svědkyně nedostačující, nenaplňuje jí to. Žalobce sám ji navštívil, ale spíše jezdí ona s rodinou. Navštívil ji asi jednou nebo 2x, kdy jednou to bylo v roce 2017, kdy se narodila dcera. V souvislosti s trestním stíháním, tak je pravdou, že otec cítil vinu, že se do této situace dostali a nepopřela, že jej i obviňovala, to bylo ale zejména ve fázi, kdy vrcholil soudní proces tj. několik let byla na žalobce naštvaná, vyčítala mu to, ve vztahu k ní se uzavřel, přestal komunikovat, vygradovalo to v několik nepříjemných momentů. V té době, pokud by bylo na svědkyni, by se asi setkání s otcem vyhnula. Postupem času se situace zklidňuje, a právě i díky manželovi nedošlo k přetrhání našich rodinných vztahů úplně. V přímé komunikaci se žalobcem je to náročné, když potřebovala pomoci s reklamací, neměl vůbec trpělivost, svědkyně si připadala úplně hloupá, že neumí napsat ani pořádně dopis o tom, co se stalo. Cokoliv by člověk udělal, to by bylo špatně, problém ale bylo to, že on nebyl v pohodě. V současné době, pokud jde o její děti, tak jako dědeček na hlídání nefunguje. Děti spíše vozí k babičkám, kdy zejména manželovy rodiče, kteří bydlí u [adresa] a jsou v důchodu, takže tyto více využívají na hlídání. Možná je to dáno i objektivně, dcera má 5 let, syn 2 roky a jeho generace mužů se o děti „tak nepostará“. Nerada to srovnává se sestrou, tam to bylo zase jiné, je z Brna, manžel jí tragicky zemřel, děti měla v jiném období, děti jsou starší než její a otec jí je hlídal, má s nimi pěkný vztah. Možná časem, to samozřejmě vyloučit nemůže. Pokud jde o profesní vztahy, spolupracovali v rodinných firmách, otec-žalobce byl vždy dominantní, o všem rozhodoval, ale v průběhu trestního stíhání se to ještě více rozvinulo. Svědkyně uvedla, že když začalo trestní stíhání, tak obchodní partneři vypověděli spolupráci, někteří dlouhodobí obchodní partneři se udrželi i v průběhu toho těžkého období. Vyžadovali platbu v hotovosti, nikoliv na fakturu, což bylo velmi náročné. Navázání nové obchodní spolupráce bylo těžké. V průběhu trestního stíhání se u otce hodně rozvinula velká nedůvěra, v profesních vztazích to nemusí být úplně na škodu, velmi pečlivě čte smlouvy, ale u něho už je to nekonstruktivní. Všude vidí negativa, a to nebyl pesimistou. Čte i obchodní podmínky psané malým písmem, což činí málokdo, takže někdy věci schvaluje i měsíc, a to právě potom už ztrácí smysl. Profesně to ustáli, i když je pravda, že některé firmy by s nimi určitě zakázky neuzavřely. Přešli z veřejných zakázek na malé projekty např. osazení oken, parapetů apod. Pokud by to měla zhodnotit, tak otec se stal netrpělivým, nedůvěřivým, má potřebu všechny chorobně kontrolovat a takto se projevoval i ve vztahu k nim jako k rodině.

19. Z výslechu svědka [Jméno žalobce] bylo zjištěno, že žalobce je jeho strýc. Ještě předtím, než přišlo obvinění, všichni fungovali normálně jako rodina, měli rodinný byznys, vztahy i podnikání bylo bez problému, které by se dalo hodnotit jako úspěšné. Poté, co nám bylo sděleno obvinění, byly zablokovány nemovitosti, účty, takže běžné věci se staly ať už v soukromí či v podnikání nemožné. V souvislosti s trestním stíháním byl svědek sám asi 2x před rozvodem, kdy ani manželka nejdříve nevěřila, že to není pravda. Se stejnými problémy se potýkala i jeho sestřenice [tituly před jménem] [jméno FO] i žalobce. Trestní stíhání se podepsalo na rodinných vztazích s tím, že svědek uvedl, že byť se výslovně z něčeho obviňovali, ale pachuť obvinění tam byla. Byl i určitý čas, kdy to bylo i několik let, že se rozhodli, že si každý bude žít po svém. Co se týká pracovní stránky, to se zhroutilo, museli začít od znova, protože investoři, klienti neměli zájem o spolupráci. U svědka i žalobce se projevila těkavost, nespavost, podrážděnost, nesoustředěnost. Žalobce je osoba, která se chová velmi logicky, systémově, své problémy si vždy řeší sám. Svědek neměl za to, že by vyhledal odbornou pomoc (psycholog, psychiatr). Navíc se k tomu ani vyjádřit nemohl, protože jejich vztah není tak otevřený, že by se konkrétně bavili o zdravotních problémech. Z hlediska pracovního ale u žalobce zaznamenal změnu, kdy podnikání je založeno na určité důvěře, dohodě, určitém procentu víry, že obchod musí dobře dopadnout. Ale poté, tedy po trestním stíhání, se žalobce stal velmi nedůvěřivým, až paranoidně vytváří možné negativní scénáře, že to nedopadne a někdy z toho důvodu ani tu zakázku neuzavře, protože se nechce vystavovat z jeho pohledu velkému riziku. Žalobce byl vždy dominantní, rozhodující, to se nezměnilo, ale v profesních vztazích, v podnikání byl dřív více odvážný, šel do rizika, teď se drží spíše „při zdi“. Ke vztahu žalobce a jeho dcery se svědek vyjádřit nemohl, neví, jak žalobce funguje jako otec, dědeček. Ví, že má pěkný vztah s vnoučaty, věnuje se jim, určitě mu to pomáhá i v tom jeho běžném fungování. Pokud by měl hodnotil jeho vztah se žalobcem, označil by ho jako pěkný, je samozřejmě orámovaný tím, že spolu komunikují hodně kvůli práci, což se ale taky prolíná se životem soukromým. Mají podobnou osobnost, vyloženě nejsou typy, kteří se svěřují okolí se svými problémy, ale samozřejmě jsou okamžiky, kdy se potřebují vypovídat a nakonec si řeknou, že to nějak musí vyřešit. Každý se uzavřeli do sebe, ale v rámci všech příprav, obhajoby a zvolených postupů jsme museli kauze věnovat množství času, museli jsme svým zástupcům poskytnout veškeré informace, kdy jsme tyto poskytovali i znalcům, tímto jsme strávili spolu hodiny, dny, a to před každým výslechem, po každém výslechu apod. Každý jsme se s tím museli nakonec nějak vyrovnat sám. Dle svědka je třeba vše, a to i vzájemné vztahy hodnotit s odstupem času, dobře to dopadlo, ale určitě vztah to poznamenalo, zejména to vypětí, ten stres, prostě všechno je v hlavě. Obecně vztah se strýcem má hezký, ale nějak blížeji to svědek nechtěl rozebírat.

20. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. [spisová značka] ze dne 11.2.2021 bylo zjištěno, že se jednalo o spor svědka [Jméno žalobce] se žalovaným v obdobné věci jako je věc projednávaná, kdy se jednalo o spor o náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s trestním řízením vedeným Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka], které i u svědka bylo zahájeno na základě usnesení ze dne 30.1.20212 č.j. [Anonymizováno]. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že trestní stíhání bylo dlouhé a nebylo ani z objektivního hlediska svojí délkou přiměřené obdobným trestním stíháním, probíhalo toliko před jedním stupněm soudní soustavy, kdy celková délka řízení byla zapříčiněna zejména dlouhým přípravným řízením, kdy orgány činné v trestním řízení, zejména Policie České republiky za účasti státní zastupitelství vyšetřovala danou trestnou činnost žalobce, svědka a za předmětné trestné činy hrozila poměrně vysoká trestní sazba. Extrémní délku trestního stíhání přesahující 7 let, nemůže ospravedlňovat ani obtížnosti věci ani značné množství spisového materiálu. Navíc trestní stíhání bylo zahájeno v souvislosti s výkonem profese [Jméno žalobce], což zasáhlo jeho profesní stránku. Soud v projednávané věci nenašel srovnávací judikaturu, ale alespoň co do základních znaků společných trestním řízením a odškodnění těchto řízení soud odkázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka], kdy trestní stíhání trvalo 2 roky a odškodněno bylo částkou 170.000 Kč, dále sp. zn. [spisová značka], kdy toto trvalo 5 let a 3 měsíce a odškodněno bylo částkou 378.000 Kč. Jednalo se však o jiné trestní činy, ale tyto byly spojeny s určitými výkony a profesemi při obdobné trestní sazbě, navíc došlo k zajištění majetku obžalovaných. Navíc se ale jednalo o hojně medializovaná řízení. Soud dospěl následně k závěru, že žalovaným poskytnutá částka ve výši 130.500 Kč je nedostačující, kdy na náhradě nemajetkové újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím je na místě přiznat částku ve výši 250.000 Kč. Pro úplnost soud uvedl, že pokud by žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního řízení tak by při použití stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 při ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., mohlo být dosaženo částky přesahující i 100.000 Kč.

21. Ve věci byl k důkazu navržen dále účastnický výslech žalobce, kdy žalobce následně se svým výslechem nesouhlasil, jak vyplývá z podání žalobce ze dne 24.1.2023 na č.l. 55 spisu a emailu ze dne 24.1.2023 na č.l. 56, z něhož bylo zjištěno, že žalobce není výslechu schopen ze zdravotních důvodů, kdy již nechce vzpomínat na nejtěžší okamžiky svého života.

22. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno dne 27.5.2020, kdy žaloba byla k výzvě soudu doplněna dne 10.6.2020. Soudní poplatek byl zaplacen dne 9.6.2020. Žalovaný žalobou uplatněný nárok k výzvě soudu ze dne 15.6.2020 neuznal podáním doručeným soudu dne 3.11.2020. O částečném zpětvzetí žaloby ze dne 16.10.2020 bylo rozhodnuto usnesení ze dne 22.10.2020 č.j. [spisová značka] ve znění jeho opravy k podání žalobce ze dne 23.10.2020, a to usnesení ze dne 4.11.2020 č.j. [spisová značka]. Dne 5.1.2021 bylo účastníkům řízení sděleno, že věc čeká na nařízení jednání. V období od 19.10.2020 byla jednání zrušena v souvislosti s vývojem epidemiologické situace s přihlédnutím k doporučení Ministerstva spravedlnosti ze dne 22.10.2020 a usnesení vlády ČR ze dne 21.10.2020 a následně usnesení vlády č. [hodnota] ze dne 26.2.2021 a následně doporučení Ministerstva spravedlnosti č. [Anonymizováno] ze dne 11.3.2021. K nařízení jednání byl od Obvodního soudu Praha 2 vyžadován trestní spis Krajského soudu v Brně sp.zn. [spisová značka], a to opakovaně v období od 12.7.2021, kdy tento byl ke sp. zn. [spisová značka] (obdobné řízení, kdy žalobcem je [tituly před jménem] [jméno FO]) zdejšího soudu připojen 31.5.2022. Jednání ve věci samé bylo nařízeno dne 8.6.2022 na den 31.10.2022, toto odročeno za účelem poskytnutí 30 denní lhůty účastníkům řízení k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, následného vyjádření protistrany ve lhůtě 30 dní, a výslechu žalobce, a to na den 25.1.2023. Jednání konané dne 25.1.2023 bylo odročeno na den 5.4.2023 za účelem výslechu svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno žalobce], kdy žalobce se svým výslechem nesouhlasil. Při jednání konaném dne 5.4.2023 byla připuštěna ve smyslu ust. § 95 o.s.ř. změna žaloby a toto bylo odročeno za účelem vypracování závěrečných návrhů a rozhodnutí ve věci samé na den 26.4.2023, kdy bylo vyhlášeno rozhodnutí.

23. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

24. Dle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti státu odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

25. Dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

26. Dle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen zákon č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

27. Dle ust. § 5 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

28. Dle ust. § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, 29. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

30. Dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

31. Dle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

32. Dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

33. Dle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 cit. ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

34. Dle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

35. Dle ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

36. Dle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného 37. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Dle ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

39. Dle ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

40. Dle č.l. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

41. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná co do základu, co do výše byla důvodná toliko částečně.

42. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky řízení o tom nebylo sporu, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno vydáním usnesení ze dne 30.1.2012 sp. zn. [Anonymizováno] s tím, že následně byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12.4.2019 č.j. [spisová značka] zproštěn obžaloby, kdy v obžalobě označený skutek nebyl shledán trestním činem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29.5.2019. Žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle ust. § 255 odst. 1, 2 a 4 trestního zákoníku s tím, že hrozící trestní sazba činila pět až deset let. Současně bylo prokázáno, že po celou dobu vedení trestního stíhání byl zajištěn nemovitý majetek žalobce, jakož i bankovní účet. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že usnesení ze dne 30.1.2012 sp. zn. [Anonymizováno] bylo nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 7 zákona č. 89/1998 Sb.

43. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4768/2007 ze dne 22.10.2009 je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje; neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání. Jde o odpovědnost objektivní, tj. bez ohledu na zavinění, to však neznamená, že by nemusely být splněny všechny zákonem požadované podmínky vzniku odpovědnosti.

44. V ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je uvedeno, že nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. V žádném jiném ustanovení citovaného zákona není (výjimkou ust. § 22) nesprávný úřední postup blíže definován. V samotném ustanovení jsou uvedeny demonstrativně pouze 2 typy nesprávného úředního postupu – učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Důvodem k tomuto rozhodnutí zákonodárce je především možná různorodost takového nesprávného úředního postupu. Obecně lze tedy konstatovat, že nesprávným úředním postupem je činnost úřadů spočívající v porušení pravidel uvedených v právních předpisech, které jsou pro činnost těchto úřadů závazná. Podstatné pro nesprávný úřední postup je ta skutečnost, že tento postup se neodráží v obsahové části rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2303/2009).

45. Ustanovení § 13 obsahuje také pojem přiměřená lhůta. Tato přiměřená lhůta se použije tam, kde zákon, podle kterého se provádí úkon nebo vydává rozhodnutí, k této činnosti žádnou lhůtu nepředepisuje. Je to zejména z důvodu složitosti a náročnosti jednotlivých případů, které jsou řešeny. V občanském soudním řádu je přiměřenost lhůty uvedena v § 6 o.s.ř tj. v řízení posupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Toto ustanovení patří mezi tzv. zásady řízení, kdy se konkrétně jedná o zásadu rychlosti řízení. Zásada trestního řízení týkající se přiměřenosti lhůt je uvedena v ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, dle kterého jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí. Jinak řečeno trestní věci se musí projednávat co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána. Za porušení uvedené zásady rychlosti lze dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000 tedy považovat stav, kdy soudní řízení trvá nepřiměřeně dlouho v poměru k jeho složitosti a právní náročnosti tj. za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem, lze považovat tedy jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení (dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2991/2009).

46. V obou případech odpovědnosti státu se jedná o odpovědnost objektivní, tudíž bez ohledu na zavinění. K tomu, aby odpovědnost státu nastala, je třeba splnit následující podmínky: a) musí existovat nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, b) musí existovat určitá škoda nebo nemajetková újma, c) musí existovat příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy, Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.11.2011 sp. zn. 28 Cdo 4231/2010 je třeba, aby „předpoklady odpovědnosti byly naplněny kumulativně; není-li splněn jeden z nich, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních.“ 47. V řízení bylo dále prokázáno a o uvedeném nebylo mezi účastníky řízení sporu, že žalobce dne 19.11.2019 ve smyslu ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., uplatnil u žalovaného nárok na poskytnutí zadostiučinění jako náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhaní vedené pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 1.000.000 Kč a 300.000 Kč a dále ve výši 96.000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení tj. z titulu nesprávného úředního postupu.

48. K projednání žádosti žalobce došlo dne 23.7.2020 tj. po uplynutí 6-měsíční lhůty dle ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb., neboť stanovená lhůta uplynula dne 19.5.2020.

49. Žalobce se domáhal částky ve výši 1.301.150 Kč s příslušenstvím, kdy tato částka se sestávala ze tří nároků, a to částek ve výši a) 96.000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení sp. zn. [spisová značka], b) 1.169.500 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestím stíháním v souvislosti s dopady do osobnostní, soukromé, rodinné a profesní sféry žalobce, kdy tato částka se sestává z částky 1.000.000 Kč dle § 31a zákona č. 82/1998 zvýšené o 30% tzn. částku ve výši 300.000 Kč, a to v souvislosti s tím, že v důsledku řešení situace ohledně trestního řízení strávil žalobce tímto prokazatelně nejméně 300 hodin svého času po 1.000 Kč, kdy žalobce na tuto částku ve výši 1.300.000 Kč započetl částku již poskytnutou žalovaným ve výši 130.500 Kč, c) 35.650 Kč jako nemajetkovou újmu za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou odškodňovacího řízení (sp. zn. [spisová značka] vč. řízení před žalovaným).

50. Nárok a) ve výši 96.000 Kč - náhrada nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou soudního řízení sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o výši přiznaného zadostiučinění Nejvyšší soud ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13.4.2011, sp.zn. Cpjn 206/2010 dospěl k závěru, že pro poměry České republiky, je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se pro určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou), byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky tak hraje roli celková doba řízení. Navíc bylo-li řízení extrémně celkově dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit k horní hranici výše uvedených intervalů. Částku, k níž soud dospěje součinem částky za jeden rok řízení a celkové doby počítané v letech či měsících lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedenými pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Je tedy vždy nutno přihlédnout ke kritériím: a) složitosti případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) významu předmětu řízení pro poškozeného.

51. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánů veřejné moci, je třeba zkoumat, zda jeho postup řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci k zjevnému prodloužení řízení oproti stavu kdy by orgán veřejné moci, postupoval z procesního hlediska bezvadně (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2065/2018).

52. Závěr o přiměřenosti či nepřiměřenosti délky řízení je možné s jistotou učinit až poté, co bude přesně vymezen jeho počátek a konec. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání bylo trvalo 7 let, 3 měsíce 29 dní (od 30.1.2012 do 29.5.2019). Poté, co soud určil délku posuzovaných řízení, se dále zabýval otázkou, zda byla taková doba přiměřená či přiměřená nebyla, a bylo by tedy možné usuzovat na nesprávný úřední postup dle zákona č. 82/1998 Sb. Požadavek přiměřené délky soudního řízení je jako jedna z hlavních zásad a lidských práv zakotvena ve vnitrostátních právních předpisech (Listina základních práva a svobod, Ústava České republiky), a také v mezinárodních právních předpisech, kterými je Česká republika vázána (např. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Hodnocení, zda je soudní řízení co do jeho trvání přiměřené, je nutno posuzovat vždy individuálně s ohledem na jeho průběh a okolnosti, které jeho průběh mohou ovlivnit. V daném řízení pak soud pro posouzení otázky, zda je doba 7 let, 3 měsíce 29 dní přiměřená, vyšel zejména z postupu soudů v posuzovaných řízení, složitosti řízení, chování žalobce v posuzovaných řízení, významu předmětu řízení pro poškozeného a ze samotného posouzení samotné délky řízení, tedy z kritérií, která jsou podobně hodnocena i při určení výše přiměřeného zadostiučinění dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Dle názoru soudu trestní řízení sp. zn. [spisová značka] trvalo extrémně dlouhé období, kdy tuto délku nelze shledat jako délku přiměřenou obdobným trestním stíháním, a to navíc za situace, kdy toto řízení bylo vedeno toliko a pouze před jedním stupněm soudní soustavy, nikoliv jak uváděl žalovaný před dvěma stupni soudní soustavy. Nakonec bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem. Je třeba poukázat, na to, že celková délka řízení byla zapříčiněna zejména dlouhým přípravným řízení vedeným Policií České republiky za účasti státního zastupitelství, o čemž svědčí to, že toto přípravné řízení čítá 29 svazků. Věc byla opakovaně vrácena k došetření. Byla shledána nekoncepčnost vedení řízení. Soud shodně jako Obvodní soud pro Prahu 2 má za to, že délka předmětného řízení byla tedy extrémně dlouhá a uvedené nemůže být spravedlivě odůvodněno rozsahem spisového materiálu, závažností a obtížností stíhaných trestných činů. Soud neshledal, že by žalobce trestní řízení ztěžoval, pokud využíval opravné prostředky, činil tak v souladu s poučením a v mezích, které mu dává právní řád. Při hodnocení významu řízení pro žalobce jako soud dospěl k závěru, že význam předmětu řízení pro žalobce byl zásadní, neboť toto trestní stíhání žalobce bylo vedeno v souvislosti s výkonem jeho profese a byl mu zajištěn veškerý jeho majetek. Pro úplnost a nad rámec soud uvádí, že v rámci trestního řízení sp. zn. [spisová značka] (systém soudu ISAS) bylo zjištěno, že usnesením ze dne 1.2.2016 č.j. [spisová značka] byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření s tím, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal dne 31.12.2015 pod sp.zn. [spisová značka] ke zdejšímu soudu obžalobu na obviněného [Jméno žalobce] pro zločin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, jehož se měl obviněný [jméno FO] dopustit jako předseda představenstva společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], a to v místě, čase a způsobem blíže popsaným ve výrokové části usnesení. Důvodem bylo, že obžaloba byla podána pro jiný skutek než bylo zahájeno trestní stíhání s tím, že byla tedy porušena zásada zachování totožnosti skutku. V důsledku uvedeného postupu Policie a státního zástupce bylo již pravomocné rozhodnutí tj. usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 21.12.2015 sp. zn. [spisová značka] zrušeno pro nezákonnost usnesením [právnická osoba] ze dne 1.4.2016 sp. zn. [spisová značka]. Průtahy v předmětném řízení byly zjištěny i před soudem, kdy od podání obžaloby dne 11.5.2017 do nařízení prvního hlavního líčení dne 18.12.2018 uběhlo více jak rok a půl.

53. V projednávané věci tedy soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ve věci vedeného trestního řízení sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že nedošlo k vydání rozhodnutí ve věci samé v přiměřené lhůtě bez zbytečných průtahů při respektování základních zásad trestního řízení dle § 2 odst. 4 trestního řádu a ve smyslu ust. § 13 odst. 82/1998 Sb. a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Důsledkem porušení těchto práv vzniklo žalobci právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a to v penězích, kdy pouhé konstatování porušení práva by se nejevilo jako zadostiučinění dostatečné. Soud proto přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy v částce 94.958 Kč, ke které dospěl následujícím výpočtem: 1. rok částka 15.000 Kč redukovaná na jednu polovinu, tj. částka 7.500 Kč, 2. rok částka 15.000 Kč redukovaná na jednu polovinu, tj. částka 7.500 Kč, 3. až 7 rok částka 15.000 tj. 15.000 Kč x 5 let – 75.000 Kč, 4. 3 měsíce částka 1.250 Kč tj. 3 x 1.250 - 3.750 Kč, 29 dnů částka 1.208 Kč, kdy při výpočtu částky odpovídající 1 dni, tj. částky 41,67 Kč (1.250 Kč děleno 30 dní x 29 dní) tato náleží za 29 dnů .

54. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval na tomto nároku 96.000 Kč, byla žaloba v této části zamítnuta v rozsahu částky ve výši 1.042 Kč (96.000 Kč - 94.958 Kč). Pro úplnost soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 6.9.2006 sp. zn. II. ÚS 535/03, dle kterého si Ústavní soud je vědom skutečnosti, že kritérium přiměřené lhůty ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy nelze vykládat paušálně stanovením určité konkrétní délky konání trestního stíhání, jejímž překročením by bez dalšího došlo k porušení citovaného ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na svou rozhodovací praxi, resp. praxi Evropského soudu pro lidská práva, je zřejmé, že dobu trvání trestního řízení delší než šest let je třeba považovat za spíše výjimečnou a v případě absence zřejmých a významných důvodů pro překročení této hranice nelze trvání trestního stíhání v délce vyšší tolerovat. Ústavní soud dovodil povinnost obecných soudů kompenzovat porušení práva na přiměřenou délku řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to využitím všech takových prostředků, které jim trestní právo poskytuje.

55. Nárok b) - náhrada ve výši 1.169.500 Kč za nemajetkovou újmy způsobené nezákonným trestím stíháním v souvislosti s dopady do osobnostní, soukromé, rodinné a profesní sféry žalobce. K uvedenému soud obecně uvádí, že hledisko způsobené nemajetkové újmy je zpravidla nejintenzivněji naplněno tehdy, jestliže je vydán zprošťující rozsudek pro důvody uvedené v § 226 písm. a) a b) trestního řádu, tedy že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, nebo jako to bylo i v projednávané věci, že v obžalobě označený skutek není trestným činem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Dále soud uvádí, že výše přiznaného zadostiučinění by se v daném případě neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011).

56. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.8.2012 sp. zn. 30 Cdo 2256/2011 výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

57. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2015 sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.

58. S ohledem na shora uvedenou judikaturu soud pro provedeném dokazování k požalované částce ve výši 1.000.000 Kč (resp. 869.500 Kč tzn. 1.000.000 Kč – již vyplacená částka 130.500 Kč) soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že pokud žalovaný poskytl žalobci zadostiučinění ve výši 130.500 Kč, je tato částka nedostatečná, a to zejména s ohledem na nepopiratelný fakt, že žalobci hrozil v případě odsouzení vysoký trest, délka trestního řízení byla extrémní, žalobci byl zajištěn veškerý majetek tj. neměl možnost disponovat se zajištěnými účty ani nemovitým majetkem ani peněžními prostředky na bankovním účtu, kdy shodně jako u svědka [Jméno žalobce] bylo trestní stíhání zahájeno a vedeno v souvislosti s výkonem jeho profese.

59. Pokud se o srovnávací judikaturu ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2015 sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, soud vycházel jednak z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] ze dne 11.2.2021, kdy se jednalo o zcela totožnou věc vycházející z totožného trestního stíhání, kdy bylo žalobci (svědkovi) [jméno FO] na nemajetkové újmě v souvislosti s nezákonným trestním stíháním přiznáno 250.000 Kč. Dále soud vzal v úvahu rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka], které trvalo 2 roky, přiznáno odškodnění ve výši 170.000 Kč, dále sp. zn. [spisová značka], kdy odškodňované trestní řízení trvalo 5 let a 3 měsíce a odškodnění činilo částku 378.000 Kč. Jednalo se o jiné trestní činy, ale tyto byly spojeny s určitými výkony a profesemi při obdobné trestní sazbě, navíc došlo k zajištění majetku obžalovaných. Dále lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, kdy v rámci řízení o nemajetkové újmě v souvislosti s trestím stíháním pro trestní čin podvodu dle ust. § 250 odst. 1,4 trestního zákona, byla přiznána nemajetková újma ve výši 100.000 Kč, kdy toto stíhání bylo zastaveno po sedmi měsících. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 743/2017 byla přiznána nemajetková újma ve výši 400.000 Kč, a to v případě, kdy trestní řízení trvalo 3 roky, jednalo se o trestný čin podvodu dle ust. § 250 odst. 1,3 písm. b) trestního zákona, kdy obžalovaný byl soudem prvního stupně odsouzen, ale následně odvolací soud jej dle ust. § 226 písm. b) trestního řadu obžaloby zprostil, neboť označený skutek nebyl trestným činem. Je třeba uvést, že v rámci trestního řízení sp. zn. [spisová značka] hrozil žalobci shodný či vyšší trest, řízení trvalo prokazatelně déle, neskončilo v rámci řízení přípravného, jakož i požadovaná náhrada škody se pohybovala v řádech milionů.

60. Pokud žalobce výši požadovaného zadostiučinění odůvodnil s tím, že trestního stíhání dopadlo do jeho psychické sféry, způsobilo mu zdravotní problémy, je omezen v obvyklém způsobu života, kdy tedy uvedené mělo dopady do jeho rodinného života žalobce ve vztahu s dcerou, synovcem, vnoučetem, jakož i profesních vztahů a dále v této souvislosti u žalobce došlo ke změně jeho osobnosti, k tomu soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce byl vždy osobou dominantní, s tendencí vše řídit a rozhodovat, kdy uvedené se v souvislosti s trestním řízení nezměnilo, avšak žalobce se stal až přehnaně posedlý kontrolou a v rámci podnikání již nebyl tak odvážným jít do rizika. Je nedůvěřivý. Nebylo prokázáno, že by žalobce v souvislosti s vedením trestního řízením vyhledal odbornou pomoc tj. v řízení nebylo prokázáno diagnostikované poškození zdraví žalobce. Bylo prokázáno, že trestní stíhání zasáhlo do rodinného i pracovního života žalobce, současně bylo prokázáno, že pokud šlo o vztah žalobce ke svědkovi [jméno FO], tento jen označil za hezký, byť nepopřel, že určitá pachuť v rodinných vztazích v souvislosti s trestním řízením byla, ale museli spolu i po dobu jeho vedení a následně spolupracovat, a to v rámci příprav obhajoby zvolených postupů apod. Obecně bylo prokázáno, že vztahy všech zúčastněných poznamenalo zejména vypětí a stres a uvedené mělo vliv i na jejich profesní činnosti v rámci podnikání, kdy nové spolupráce se navazovaly těžko, spíše se zaměřili na zakázky malého rozsahu. Pokud šlo o vztah žalobce a jeho dcery [tituly před jménem] [jméno FO], potažmo s jejími dětmi, tyto svědek [Jméno žalobce] nemohl hodnotit. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že žalobci vyčítala vzniklou situaci, několik let na něj byla naštvaná a on přestal komunikovat a uzavřel se do sebe. Přesto zejména z popudu jejího manžela byly vztahy v rámci rodinných návštěv udržovány, nedošlo k jejich přetrhání. Ohledně vztahů žalobce s dětmi svědkyně nebylo zjištěno ničeho, snad jen, že s ohledem na vzdálenost jejich bydliště a věk dětí, není v současné době hlídacím dědečkem. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] bylo prokázáno, že vztahy žalobce s její sestrou a jejími dětmi zůstaly nenarušeny. Soud má tedy za to, že nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že se jejich vztahy postupně zhoršily a ochladly a nakonec se zhoršily do té míry, že se prakticky přestali stýkat, komunikovat a rodinným sešlostem se všichni začali vyhýbat a veškerý styk probíhal formou komunikace obhájců v předmětné trestí věci.

61. Soud má za to, že jelikož nebylo možno provést výslech žalobce, nemá za prokázaná tvrzení stran o mimořádném zásahu trestního stíhání do soukromí resp. do rodinného života, potažmo profesního života žalobce jakož i jeho zdraví. Byť soud lidsky situaci žalobce chápe, je to právě žalobce, který v rámci svého výslechu může detailně popsat dopad předmětného trestního stíhání na jeho osobu.

62. V projednávané věci nebylo prokázáno, že by trestní stíhání žalobce bylo hojně medializováno, ostatně uvedené žalobce ani netvrdil. Po provedeném dokazování má soud tedy za to, že oprávněný nárok žalobce v souvislosti s nemajetkovou újmou v důsledku trestního stíhání žalobce činí v porovnání s judikaturou a obdobnými případy částku ve výši 300.000 Kč s tím, že v základu byla žaloba shledána nedůvodnou v rozsahu částky 700.000 Kč.

63. Částka ve výši 130.500 Kč byla žalovaným žalobci poskytnuta dne 28.7.2020 tj. po podání žaloby 27.5.2020 tj. uvedené plnění je tedy následně vzít jako neúspěch žalovaného a úspěch žalobce, a to v rámci rozhodování o nákladech řízení dle úspěchu a neúspěchu.

64. K navýšení o 30% tj. k částce ve výši 300.000 Kč soud uvádí, že žalobce byl při jednání konaném dne 31.10.2022 vyzván ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k označení důkazů k prokázání svých tvrzení týkajících se navýšení základní náhrady o 30 %, kdy byl v souvislosti s nezákonným zásahem orgánů činných v trestním řízení nucen mařit svůj čas, a to při průměrném hodinovém ohodnocení ve výši 1.000 Kč, kdy měl uvést, z jakých skutečností tuto částku 1.000 Kč odvíjí. Na tuto výzvu bylo reagováno tak, že žalobce uvedl, že žalobce standardně v rámci své živnostenské praxe účtuje částky od nejméně 2.500 Kč hodinu práce. Žalobce samozřejmě svým zákazníkům neúčtuje čas, který sice se zakázkou souvisí, nicméně nejedná se přímo o práci pro klienta (vzdělávání, studium podkladů, konzultace se třetími stranami etc.). Při započtení tohoto času se žalobce dostal přibližně k hladině 1.000 Kč hodinu. Obdobně pak na nejméně 1.000 Kč si žalobce cení hodinu svého života. Stran počtu hodin strávených řešením trestní věci žalobce poukázal na rozsah spisu, kdy i pokud by bylo zohledněno jen studium spisového materiálu, na jeden svazek připadá cca 10 hodin času, na jeden list spisového materiálu cca 1,5 minuty. Žalobce přitom trávil čas s obhájci, spoluobžalovanými, znalci, před policisty, před soudem a v neposlední řadě také věc řešil vnitřně. K uvedeným tvrzením žalobce navrhl svůj výslech. Při jednání konaném dne 25.1.2023 byl žalobce resp. jeho zástupce upozorněn soudem na to, že neprokazuje tedy tato tvrzení, kdy následně žalobce se svým výslechem nesouhlasil. Soud má za to, že žalobce neunesl v této části požadovaného nároku ve výši 300.000 Kč břemeno důkazní, kdy na uvedeném nemůže změnit nic ani skutečnost, že v rámci svého výslechu svědek [Jméno žalobce] uvedl, že kauze věnovali množství času. V daném rozsahu soud tedy žalobu zamítl, kdy žalobce neprokázal svá tvrzení, jak k této částce dospěl, tj. z jakých konkrétních činností ji dovozuje a neprokázal tak ani příčinnou souvislost s trestním stíháním.

65. Nárok c) ve výši 35.650 Kč - náhrada nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou soudního řízení sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o výši přiznaného zadostiučinění soud odkazuje opět na Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, shodně jako bod 50 tohoto rozsudku u nároku a)

66. Závěr o přiměřenosti či nepřiměřenosti délky řízení je možné s jistotou učinit až poté, co bude přesně vymezen jeho počátek a konec. V řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno podáním žaloby dne 27.5.2020 s tím, že bylo současně prokázáno, že žalobce dne 19.11.2019 ve smyslu ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., u žalobce uplatnil nárok, které je předmětem tohoto řízení s tím, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 23.7.2020. Z uvedeného tedy vyplývá, že odškodňovací řízení trvalo 3 roky, 4 měsíce a 17 dní (od 19.11.2019 do 5.4.2023 – rozšíření žaloby při jednání konaném téhož dne). Poté, co tedy soud určil délku posuzovaných řízení, se dále zabýval otázkou, zda byla taková doba přiměřená či přiměřená nebyla, a bylo by tedy možné usuzovat na nesprávný úřední postup dle zákona č. 82/1998 Sb. Opět shodně jako u nároku a).

67. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že projednání žádosti žalobce došlo dne 23.7.2020 tj. po uplynutí 6-měsíční lhůty dle ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb., neboť stanovená lhůta uplynula dne 19.5.2020, dále od podání žaloby bylo řízení vedeno plynule bez průtahů, a to do období říjen 2020. Následně věc čekala na nařízení jednání s tím, že toto bylo nařízeno dne 8.6.2022 na den 31.10.2022. K průtahům v projednávané věci došlo v souvislosti s vývojem epidemiologické situace související s pandemií COVID 19, kdy soud nenařizoval jednání s přihlédnutím k doporučení Ministerstva spravedlnosti ze dne 22.10.2020 a usnesení vlády ČR ze dne 21.10.2020 a následně usnesení vlády č. [hodnota] ze dne 26.2.2021 a následně doporučení Ministerstva spravedlnosti č. [Anonymizováno] ze dne 11.3.2021. A následně v období od 12.7.2021 byl v pro potřeby toho řízení od Obvodního soudu Praha 2 vyžadován trestní spis Krajského soudu v Brně sp.zn. [spisová značka], který se dostal do dispozice zdejšího soudu dne 31.5.2022. Následně bylo jednáno bez průtahů, a to do rozhodnutí věci samé.

68. Požadavek přiměřené délky soudního řízení je jako jedna z hlavních zásad a lidských práv zakotvena ve vnitrostátních právních předpisech (Listina základních práva a svobod, Ústava České republiky), a také v mezinárodních právních předpisech, kterými je Česká republika vázána (např. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Hodnocení, zda je soudní řízení co do jeho trvání přiměřené, je nutno posuzovat vždy individuálně s ohledem na jeho průběh a okolnosti, které jeho průběh mohou ovlivnit. V daném řízení pak soud pro posouzení otázky, zda je doba 3 roky, 4 měsíce a 17 dní přiměřená, vyšel zejména z postupu soudů v posuzovaných řízení, složitosti řízení, chování žalobce v posuzovaných řízení, významu předmětu řízení pro poškozeného a ze samotného posouzení samotné délky řízení, tedy z kritérií, která jsou podobně hodnocena i při určení výše přiměřeného zadostiučinění dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Dle názoru soudu civilní řízení sp. zn. [spisová značka] trvalo delší časové období, bylo vedeno před jedním stupněm soudní soustavy. Soud neshledal, že byl žalobce toto řízení ztěžoval, na výzvy soudu reagoval řádně a včas. Pokud ve věci došlo k průtahům, tyto se týkaly zejména nemožnosti dlouhodobě připojit požadovaný spis a v souvislosti s opatřeními v souvislosti s COVID 19. Kdy v důsledku rozhodnutí a doporučení státu nemohla být jednání konána, což však nemůže jít k tíži žalobce, stran jeho očekávání, že bude rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Při hodnocení významu řízení pro žalobce jako soud dospěl k závěru, že význam předmětu řízení pro žalobce byl zásadní, neboť žalobce se domáhal odškodnění v souvislosti s vedením trestního stíhání, které mělo pro žalobce dopad v různých oblastech jeho života. Jednalo pro žalobce o řízení o satisfakci vůči státu v této souvislosti s jeho stíháním.

69. V projednávané věci tedy soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ve věci vedeného řízení sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že nedošlo k vydání rozhodnutí ve věci samé v přiměřené lhůtě bez zbytečných průtahů při respektování základních zásad občanského soudního řízení dle ust. § 6 o.s.ř. a ve smyslu ust. § 13 odst. 82/1998 Sb. a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Důsledkem porušení těchto práv vzniklo žalobci právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a to v penězích, kdy pouhé konstatování porušení práva by se nejevilo jako zadostiučinění dostatečné. Soud proto přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy v částce 35.708 Kč, ke které dospěl následujícím výpočtem: 1. rok částka 15.000 Kč redukovaná na jednu polovinu, tj. částka 7.500 Kč, 2. rok částka 15.000 Kč redukovaná na jednu polovinu, tj. částka 7.500 Kč, 3. rok částka 15.000, 4. 4 měsíce částka 1.250 Kč tj. 4 x 1.250 – 5.000 Kč, 17 dnů částka 708 Kč, kdy při výpočtu částky odpovídající 1 dni, tj. částky 41,67 Kč (1.250 Kč děleno 30 dní x 17 dní) tato náleží za 17 dnů . resp. soud žalobci přiznal částku ve výši 35.650 Kč, kterou požadoval v rámci změny žaloby.

70. Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu částky 430.608 Kč resp. částky 300.108 Kč (při zohlednění uvedeného částečného plnění v rozsahu dalších 130.500 Kč tj. 94.958 Kč + 300.000 Kč + 35.650 Kč – 130.500 Kč), a proto soud uložil výrokem I. tohoto rozsudku žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 300.108 Kč. S ohledem na shora uvedené a v souladu s bodem 10 Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, má žalobce právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem dle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobci tedy vznikl nárok na úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku od 20.5.2020 do zaplacení tj. soud vyhověl žalobě i ohledně příslušenství pohledávky, kterým jsou úroky z prodlení ve výši 10 % z částky 394.958 Kč od 20.5.2020 do 28.7.2020 a dále úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 264.458 Kč od 29.7.2020 do zaplacení.

71. Výrokem II. soud žalobu zamítl v rozsahu částky ve výši 1.001.042 Kč (1.042 Kč + 700.000 Kč + 300.000 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 1.001.042 Kč od 20.5.2020 do zaplacení.

72. Výrok III. je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.497 Kč.

73. Náklady řízení přestavují paušální náhradu ve výši 300 Kč dle vyhlášky 254/2015 Sb. a to za každý z úkonů, jimiž byly vyjádření k žalobě ze dne 3. 11. 2020, vyjádření k podání žalobce ze dne 30. 12. 2022, přípravu na účast na jednání a účast na jednání dne 31. 10. 2022, 25. 1. 2023 a 5. 4. 2023 a závěrečný návrh ze dne 6.4.2023 tj. 9 x 300, t.j. celkem 2.700 Kč. Další náklady představuje cestovné k jednání dne 31.10.2022 osobním automobilem Hyundai i30 na trase Vyškov – Brno a zpět, která je 70 km, při kombinované spotřebě 3,7l/100 Km, kdy soud vycházel z ceny motorové nafty ve výši 47,10 Kč za litr a základní náhrady za 1 km ve výši 4,70 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. tj. cestovné činilo částku ve výši 451 Kč. Další náklady představuje cestovné k jednání dne 25.1.2023 osobním automobilem Hyundai i30 na trase Vyškov – Brno a zpět, která je 70 km, při kombinované spotřebě 3,7l/100 Km, kdy soud vycházel z ceny motorové nafty ve výši 44,10 Kč za litr a základní náhrady za 1 km ve výši 5,2 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. tj. cestovné činilo částku ve výši 478 Kč. A dále cestovné k jednání dne 5. 4. 2023 ve výši 113 Kč, kdy z důvodu nedostupnosti služebního vozidla byla cesta uskutečněna prostředky hromadné dopravy. Náklady činily celkem částku ve výši 3.742 Kč.

74. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 30%, což je představováno výrokem I. a částečným plněním žalovaného po podání žaloby tj. částky ve výši 430.608 Kč ze celkového nároku ve výši 1.431.650 Kč po rozšíření žaloby a neúspěšný v rozsahu částky ve výši 1.001.042 Kč, což představuje 70%. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu (70% - 30%) má žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40% tj. částky ve výši 1.497 Kč.

75. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst.1 o.s.ř. s tím, že oběma účastníkům byla při rovnosti stran stanovena lhůtě v délce 15 dní, které je zejména u žalovaného odůvodněna jeho organizační strukturou.

Poučení