17 Co 131/2023 - 127

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Orgán veřejné moci] IČ [IČ zainteresované osoby] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] o 1 396 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2023, č. j. 17 C 102/2020-78, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do [datum] a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení, a to do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žaloba se v rozsahu částky [částka] Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 85 244,50 Kč do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 35 816 Kč do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 26. 4. 2023, č.j. 17 C 102/2020–78, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] Kč od [datum] do [datum] a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 264 458 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba v rozsahu částky [částka] Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem III byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 497 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci, kdy odvolání žalovaného směřovalo proti přísudečnému výroku I, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] Kč příslušenstvím, a souvisejícímu výroku III o náhradě nákladů řízení, a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaný shledává nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně v závěru o přiznání vyšší náhrady, než byla poskytnuta ve skutkově i právně téměř totožném případě, který byl veden u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 88/2020 a taktéž v závěru, že žalobci má být náhrada navýšena i za průtahy v kompenzačním řízení samotném. Z uplatňovaného nároku žalobcem ve výši [částka] Kč, z čehož [částka] Kč představuje nemajetkovou újmu v souvislosti s dopady do osobnostní, soukromé, rodinné a profesní sféry žalobce, soud prvního stupně považoval za adekvátní poskytnutí částky [částka] Kč, kdy na tuto částku bylo započteno již žalovaným poskytnutých 130 500 Kč. Žalovaný neshledává důvod pro to, aby žalobci bylo poskytnuto tak vysoké odškodnění, kdy při zohlednění odškodnění za délku trestního stíhání a odškodnění za trestní stíhání samotné činí [částka] Kč. Žalovaný rovněž poukazuje na to, že újma žalobce v porovnání s újmou jeho synovce jako žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod. sp. zn. 15 C 88/2020 se jeví jednoznačně méně intenzivní, pokud jde o dopady v oblasti veřejné činnosti a prokázané dopady na zdraví a rodinný život. Z výslechu svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0] vyplynulo, že trestní řízení sice do rodinného a pracovního života žalobce zasáhlo, nicméně nijak extrémně závažným způsobem, nakonec se stíhaní členové rodiny semkli a spolupracovali na tom, aby situaci způsobenou trestním stíháním vyřešili. K průtahům v projednávané věci soud prvního stupně konstatoval, že k nim došlo v souvislosti s vývojem epidemiologické situace – pandemií Covid 19, kdy soud nenařizoval jednání, pro potřeby řízení byl vyžadován trestní spis Krajského soudu v Brně sp. zn. [číslo] kdy tyto skutečnosti nemohou jít k tíži žalobce. S tímto závěrem soudu prvního stupně žalovaný nesouhlasí, neboť pandemie šla k tíži celé společnosti a žalobce tudíž musel očekávat její dopady. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I a III zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Odvolání žalobce směřovalo do zamítavého výroku II ohledně částky [částka] Kč s příslušenstvím a souvisejícího výroku III o náhradě nákladu řízení. Žalobce má za to, že unesl důkazní břemeno u požadavku na procentuální navýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění. V tomto směru se nejedná o exaktní výpočty, ale pouze o pocitovou záležitost, kdy žalobce tvrdí, že soud prvního stupně při určení výše přiměřeného zadostiučinění měl hodnotit také spotřebu času stráveného trestní kauzou žalobcem a z toho důvodu zadostiučinění navýšit. Žalobce má za to, že navýšení základní částky zadostiučinění je na místě, za přiměřené považuje navýšení o 30 %. Žalobce dále namítá nedostatečnou komparaci předmětné věci s rozhodnutími ve věcech obdobných, která označil, a soud prvního stupně měl navýšit částku zadostiučinění. Žalobce nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť ve sporu byl zcela úspěšný, kdy řízení bylo vedeno o náhradu nemajetkové újmy způsobené jednak délkou trestního řízení a odškodňovacího řízení a také nezákonným rozhodnutím, jedná se o kompenzaci za zásah do osobnostních práv v širším slova smyslu. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí obecných soudů, včetně soudu Nejvyššího a Ústavního, by měl soud prvního stupně vycházet z paušální částky 50 000 Kč při určení tarifní hodnoty v řízeních o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalobě i v tomto rozsahu vyhoví a o nákladech řízení rozhodne tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 40 780,50 Kč včetně DPH.

4. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné, pokud žalovaný poukazuje na rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. 15 C 88/2020 žalobce namítá, že v tomto řízení nebyl požadován nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřeně dlouhého trestního řízení a soud se otázkou vzniku této újmy vůbec nezabýval. Žalobce má za to, že došlo ke zcela flagrantnímu zásahu do jeho osobnostních práv, včetně dopadů na zdraví žalobce, dopadů spočívajících ve změně povahy žalobce, dopadů do profesního a rodinného života a veškeré tyto zásahy byly prokázány. Žalovaný účelově pomíjí závěry prvoinstančního soudu, že pokud ve věci došlo k průtahům, tyto se týkaly zejména nemožnosti dlouhodobě připojit požadovaný trestní spis a v souvislosti s opatřeními Covid 19. Žalobce tvrdí, že závěry soudu prvního stupně ohledně nepřiměřené délky odškodňovacího řízení jsou správné, ve věci došlo k nedůvodným prodlevám a celková délka odškodňovacího řízení je zjevně nepřiměřená.

5. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil.

6. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce i žalovaného byla podána v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204, odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že částečně důvodné je odvolání žalobce.

7. Odvolací důvody, o které žalobce i žalovaný opřeli svá odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolateli tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

8. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s délkou trestního řízení ve výši 96 000 Kč a v souvislosti se ztrátou dobré pověsti, narušení rodinných vztahů ve výši 1 000 000 Kč s navýšením o 30 % o částku 300 000 Kč v souvislosti s řešením situace ohledně trestního řízení, kdy žalobce měl v souvislosti s trestním řízením strávit nejméně 300 hodin po 1 000 Kč svého času. Žalobce se rovněž domáhal omluvy po žalovaném. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, které bylo zahájeno vydáním usnesení ze dne [datum], sp. zn. [číslo jednací] pro podezření ze spáchání organizátorství dle § 24 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 odst. 1, 2 a 4 trestního zákoníku. Žalobce byl následně pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [sp.zn.trestního soudu] obžaloby s tím, že skutek označený v obžalobě není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [sp.zn.trestního soudu] bylo zrušeno zajištění majetku žalobce trvající od roku 2012. Trestní řízení proti žalobci bylo vedeno od sdělení obvinění po dobu sedmi let, tří měsíců a 29 dní a opakovaně docházelo k dlouhodobé nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Tímto trestním stíhání utrpěla jak dobrá pověst žalobce, tak byla narušena jeho osobní integrita, byl veden zásah i vůči majetkové sféře žalobce, především byly narušeny rodinné vztahy žalobce, když pomocníky tvrzené trestné činnosti měla být i dcera žalobce a jeho synovec. Žalobce se stal nervózním., nedůtklivým, vůči okolí útočným a nedůvěřivým, došlo ke změně osobnosti žalobce. Opakovaně bylo vedení trestního stíhání veřejně označováno v rámci insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba]., kdy nejen každý z věřitelů, ale kdokoliv jiný, si mohl o předmětném trestním řízení přečíst. Žalobce byl tímto fakticky ostrakizován a krajně omezen například v rámci obchodních jednání. Od roku 2012 žalobce nemohl disponovat se svým majetkem, který byl zajištěn, došlo k zajištění bankovních účtů, žalobce nemohl získat žádnou bankovní půjčku či úvěr. Dále žalobce poukázal na to, že původně vřelé až nadstandardní vztahy s dcerou a synovcem se po zahájení trestního stíhání postupně zhoršily, ochladly, což se prohlubovalo v důsledku doby trvání trestního řízení. Dcera žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] a synovec [Jméno zainteresované osoby 0/0] přestali se žalobcem prakticky komunikovat, začali se vyhýbat rodinným sešlostem, veškerý styk probíhal formou komunikace obhájců v trestní věci. Dcera žalobce se v době trvání trestního řízení stala matkou, což mělo vliv i na vztahy v linii dědeček – dcera - vnouče. Žalobce má za to, že závažnost dopadů do jeho psychické sféry, jeho omezení v obvyklém způsobu života a narušení mezilidských a profesních vztahů je třeba vnímat optikou žalobce, který dlouhodobě vedl řádný život a byl bezúhonným. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy dne [datum], žalovaný však žádné písemné stanovisko nevydal.

9. Žalobce po podání žaloby dne [datum] vzal žalobu částečně zpět v rozsahu částky 130 500 Kč, která mu byla žalovaným dle jeho stanoviska ze dne [datum] vyplacena a připsána na účet dne [datum]. V rámci stanoviska žalovaný konstatoval, že vedení trestního stíhání zasáhlo do práv žalobce.

10. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uplatněný nárok neuznal ani částečně. Žalovaný učinil nesporným, že žalobce u něho dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění jako náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání a z titulu nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [Anonymizováno] v celkové výši [částka] Kč. Žalovaný konstatoval, že v trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a poskytl žalobci zadostiučinění ve výši [částka] Kč. Žalovaný dospěl k závěru, že v rámci posuzovaného řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, zadostiučinění z tohoto titulu poskytnuto nebylo. Žalovaný při posouzení formy a výše přiměřeného zadostiučinění přihlédl k závažnosti vzniku újmy, k okolnostem a průběhu trestního stíhání, právní kvalifikaci a hrozící sazbě a poskytnutou peněžitou částku [částka] Kč považoval za dostačující s tím, že současně žalobci vyslovil omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Žalovaný poukázal na to, že trestní stíhání žalobce jako jednoho z obžalovaných se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, jednalo se o trestní stíhání za majetkovou trestnou činnost, bylo potřeba širšího dokazování s přeshraničním prvkem, včetně řady listinných důkazů a výslechu svědků, spisový materiál čítal cca 30 svazků. Několikrát došlo ke změně právní kvalifikace a doplňování vyšetřování, bylo rozhodováno na dvou úrovních soudní soustavy. Význam řízení pro žalobce žalovaný shledal jako zvýšený. Celkovou délku trestního řízení s ohledem na zvýšenou složitost věci žalovaný hodnotí jako přiměřenou s tím, že činnost soudu nevykazuje zásadní období nečinnosti, dle žalovaného nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

11. V průběhu řízení žalobce u jednání dne [datum] navrhl změnu žaloby, tuto rozšířil o částku 35 650 Kč představující náhradu nemajetkové újmy způsobenou nepřiměřenou délkou odškodňovacího řízení, které k tomuto dni trvalo tři roky, čtyři měsíce a 17 dní. Soud prvního stupně změnu žaloby připustil, předmětem řízení tak byla částka [částka] Kč příslušenstvím.

12. Soud prvního stupně po dokazování provedeném obsahem trestního spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [Anonymizováno], listinnými důkazy ve spise založeným a výslechy svědků [tituly před jménem] [jméno FO], dcery žalobce, a [Jméno zainteresované osoby 0/0], synovce žalobce, dospěl k závěru, že podaná žaloba na náhradu nemajetkové újmy je důvodná co do základu, co do výše je důvodná toliko částečně.

13. Za nesporné vzal soud prvního stupně, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno vydáním usnesení policejního orgánu ze dne [datum], sp. zn. [číslo jednací], pro podezření ze spáchání organizátorství dle § 24 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 odst. 1, 2 a 4 trestního zákoníku. Následně byl žalobce pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [sp.zn.trestního soudu] zproštěn obžaloby s tím, že skutek označený v obžalobě není trestným činem. Trestní stíhání žalobce trvalo sedm let, tři měsíce a 29 dní. Žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin a hrozící trestní sazba činila 5 až 10 let. Po celou dobu vedení trestního stíhání byl zajištěn nemovitý majetek žalobce i jeho bankovní účty.

14. Soud prvního stupně přihlížel k tomu, že žalobce byl po celou dobu trestního stíhání trvajícího déle než sedm let ohrožen nejen uložením vysokého trestu odnětí svobody až na 10 let, ale i uplatněným nárokem na náhradu škody v řádech desítek milionů, po celou dobu trestního řízení byl zajištěn jeho veškerý nemovitý majetek a peněžní prostředky na účtech, trestní stíhání souviselo úzce s jeho profesní kariérou, informace o trestním stíhání byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku, trestní řízení mělo dopad i na rodinné vztahy a vedlo k narušení vztahu žalobce se spoluobviněnou dcerou i jeho synovcem, zajištění majetku i samotné trestní stíhání ovlivnilo psychický stav žalobce a jeho osobnost.

15. Žalobce v řízení uplatnil v souvislosti s trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, několik nároků: 1. nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (§ 31a odst. 1 a § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) v částce 96 000 Kč - za nepřiměřenou délku trestního řízení vedeného před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 53 T 6/2017, 2. nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (§ 31a odst. 1, 2 a § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) - v penězích v částce [částka] Kč, kdy tato částka sestává z částky [částka] Kč zvýšené o 30 % na částku [částka] Kč v souvislosti s tím, že v důsledku řešení situace ohledně trestního řízení strávil žalobce nejméně 300 hodin svého času po 1 000 Kč, na částku [částka] žalobce započetl částku 130 500 Kč poskytnutou žalovaným, 3. nárok na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 35 650 Kč za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou odškodňovacího (kompenzačního) řízení vedeného před soudem prvního stupně pod sp. zn. 17 C 102/2020.

16. Žalovaný v průběhu řízení částečně nárokům žalobce vyhověl, a to v podobě požadovaného konstatování porušení práv žalobce a vyplacením částky 130 500 Kč, kdy tuto si žalobce započetl na nárok ad 2. a v této části bylo po částečném zpětvzetí žaloby řízení zastaveno.

17. Co se týká nároku ad 1. soud prvního stupně v této části žalobě zcela vyhověl, kdy délku trestního stíhání sedm let, tři měsíce a 29 dní označil za nepřiměřenou, a věnoval se i modifikačním kritériím upraveným v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v souladu se Stanoviskem občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, tj. přihlédl ke složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu předmětu řízení pro poškozeného. Pouhé konstatování porušení práva se soudu prvního stupně nejevilo jako dostatečné zadostiučinění, proto na tomto nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem přiznal žalobci částku 94 958 Kč, k níž dospěl výpočtem podrobně uvedeným v bodě 53 rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval na tomto nároku částku [částka] Kč, soud prvního stupně žalobu zamítl v rozsahu částky 1 042 Kč.

18. Lze sice souhlasit se žalovaným, že trestní řízení vedené před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [číslo] bylo po stránce procesní i právní složitější, celková délka řízení byla zapříčiněna dlouhým přípravným řízením vedeným Policií České republiky za účasti státního zastupitelství (přípravné řízení čítá 29 svazků spisu), věc byla opakovaně vracena k došetření, ve věci bylo více obžalovaných, věc byla komplikovanější zejména po skutkové stránce a rozsahu prováděného dokazování s přeshraničním prvkem, včetně řady listinných důkazů a výslechu svědků, z tohoto důvodu by bylo možno uvažovat o snížení základní částky odškodnění cca o 30 %.

19. Na druhé straně však při hodnocení postupu orgánů činných v trestním řízení nelze přehlédnout, že již v přípravném řízení byly shledány nedostatky v činnosti policejních orgánů, věc byla opakovaně vracena k došetření (viz vyjádření Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne [datum]), v řízení bylo rozhodováno pouze jedním stupněm soudní soustavy, v trestním řízení od podání obžaloby bylo hlavní líčení nařízeno až po roce a půl, tyto skutečnosti se nepochybně velkou měrou podílely na celkové délce řízení a odškodnění by z tohoto důvodu mělo být navýšeno o 10 - 20 %.

20. K dalšímu navýšení odškodnění nemajetkové újmy by pak muselo být přistoupeno při hodnocení kritéria významu řízení pro žalobce, který byl nepochybně zvýšený, kdy trestní stíhání mělo dopad jak do jeho profesního, tak do osobního i rodinného života, toto případné navýšení by se mohlo pohybovat kolem 10 %, tudíž v konečném výsledku by odškodnění zůstalo na částce [částka] [částka] Kč přiznané soudem prvního stupně, kdy ostatní kritéria by na jeho výši neměla žádný vliv. V části přiznaného odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a přiléhavě odůvodněné.

21. Co se týká nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, z četné judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zabývající se danou problematikou vyplývá, že na prvním místě se považuje za vhodnou a účinnou formu zadostiučinění konstatování porušení práva, případně poskytnutí omluvy. Pokud tyto formy morální satisfakce žalobci nepostačují a požaduje i zadostiučinění v penězích, je na zvážení individuálních okolností každého případu, zda je taková forma odškodnění na místě. V kladném případě musí výše přiznaného zadostiučinění v penězích odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných rysech shodují, není-li takových případů, pak musí odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 24886/2013, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, sp. zn. 30 Cdo 4342/2014).

22. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především: z povahy věci, délky trestního stíhání, dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby.

23. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 nebo sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

24. Soud prvního stupně vycházel z konkrétních okolností daného případu a na jejich základě vyhodnotil výše uvedená kritéria podstatná pro stanovení formy zadostiučinění či pro výši peněžní částky odškodnění a dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva a žalovaným vyplacené odškodnění ve výši 130 500 Kč se nejeví jako dostačující.

25. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobce byl po celou dobu trestního stíhání trvajícího déle než sedm let ohrožen nejen uložením vysokého trestu odnětí svobody až 10 let, ale i uplatněným nárokem na náhradu škody v řádech desítek milionů korun, po celou dobu trestního řízení byl zajištěn jeho veškerý nemovitý majetek a peněžní prostředky na účtech, trestní stíhání souviselo úzce s jeho profesní kariérou, informace o trestním stíhání byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku, trestní řízení mělo dopad na jeho psychiku, na rodinné vztahy, došlo k narušení vztahu se spoluobviněnou dcerou a synovcem, zajištění majetku i samotné trestní stíhání ovlivnilo osobní život žalobce i samotnou osobnost žalobce.

26. Soud prvního stupně vyhověl i požadavku Nejvyššího soudu na provedení komparace s obdobnými případy (viz rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, 30 Cdo 3942/2016, 30 Cdo 1294/2018), kdy přihlédl k rozhodnutím ve skutkově obdobných věcech, a to věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 15 C 88/2020, v němž spoluobviněnému [jméno FO] byla přiznána náhrada nemajetkové újmy v částce [částka] Kč, dále k věci vedené před Obvodním soudem pro [adresa] sp. zn. 15 C 64/2017, kde trestní řízení trvalo dva roky a bylo přiznáno odškodnění ve výši [částka] Kč a řízení u téhož soudu pod sp. zn. 10 C 155/2017, kde trestní řízení trvalo více než pět let a bylo přiznáno odškodnění ve výši [částka] Kč. V těchto řízeních se jednalo o trestné činy, které byly spojeny s určitými výkony a profesemi při obdobné trestní sazbě a došlo k zajištění majetku obžalovaných. Dále soud prvního stupně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 743/2017, v němž byla přiznána nemajetková újma ve výši [částka] Kč v případě, kdy trestní řízení trvalo tři roky, jednalo se o trestný čin podvodu, obžalovaný byl zproštěn s tím, že označený skutek nebyl trestným činem.

27. Na základě všech těchto relevantních skutkových zjištění soud prvního stupně považoval i v případě žalobce za oprávněný požadavek na peněžité zadostiučinění částku 300 000 Kč. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně i jeho úvahami o výši odškodnění plně ztotožnil, a to i s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 73 C 100/2020, v němž byla spoluobviněné [tituly před jménem] [jméno FO], dceři žalobce, přiznána náhrada nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí v trestním řízení ve výši 300 000 Kč a toto rozhodnutí bylo potvrzeno v tomto rozsahu rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 44 Co 167/2023.

28. Pokud jde o nárok ad 3. ve výši 35 650 Kč představující náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou kompenzačního řízení vedeného před soudem prvního stupně pod sp. zn. 17 C 102/2020, dospěl soud prvního stupně k závěru, že v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ( § 13, odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), kdy pouhé konstatování porušení práva se nejevilo jako zadostiučinění dostatečné. Soud prvního stupně proto žalobci přiznal požadovanou částku 35 650 Kč, k níž dospěl výpočtem podrobně uvedeným v bodě 69 rozsudku.

29. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení vyhověl návrhu žalobce na rozšíření žaloby, kdy podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil žalobu o další nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích za samotnou délku odškodňovacího řízení (§ 95 odst. 1 o. s. ř.). Rozšíření žaloby nepovažoval odvolací soud za nový nárok, výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Žalobce na přiměřeném zadostiučinění za délku odškodňovacího řízení nad částku 35 650 Kč přiznanou soudem prvního stupně požadoval dalších 19 808 Kč, kdy z tohoto titulu požadoval přiznání zadostiučinění v celkové výši 55 458 Kč, tato požadovaná částka plně odpovídá dle žalobce Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 i s odkazem na judikatorní závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 5189/2016.

30. Ze závěrů Nejvyššího soudu vyslovených v rozhodnutí ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5189/2016, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a nemá důvodu se od nich odchylovat, vyplývá, že jestliže poškozený v průběhu odškodňovacího řízení má za to, že délka odškodňovacího řízení je nepřiměřená, vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva požadavek, aby zadostiučinění za nemajetkovou újmu bylo z tohoto důvodu navýšeno, jinak by se již nejednalo o účinný prostředek nápravy ve smyslu čl. 13 Úmluvy.

31. Žalobce na nároku ad. 3 na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku odškodňovacího řízení požadoval celkem částku 55 458 Kč, po jejím rozšíření v odvolacím řízení, která činí 58 % z částky 94 958 Kč představující přiznané zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení soudem prvního stupně v napadeném rozsudku. Odvolací soud shledává důvodným navýšení o 40 %., tj. částku 37 983 Kč s ohledem na délku odškodňovacího řízení a průtahům v kompenzačním řízení před soudem nalézacím i odvolacím, které trvalo celkem čtyři roky, dva měsíce a 4 dny. Soud prvního stupně přiznal na nároku ad. 3 žalobci 35 650 Kč, při navýšení o dalších 40 % z této částky odvolací soud žalobci na tomto nároku přiznal další částku 2 333 Kč.

32. Odvolací soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 302 441 Kč. (po navýšení přiznané částky 300 108 Kč o částku 2 333 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 394 958 Kč od [datum] do [datum] a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 264 458 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

33. Ve výroku II odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v této souvislosti změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř., tak, že žaloba se zamítá v rozsahu částky [částka] Kč (1 001 042 Kč soudem prvního stupně navýšeno o 17 475 Kč při požadovaném navýšení žalobcem o dalších 19 808 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení.

34. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně přistoupil dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud ve výroku III, jímž bylo nesprávně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, kdy v tomto směru je důvodné odvolání žalobce. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2448/2014 nebo 30 Cdo 3378/2013) na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle advokátního tarifu přiléhavé aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a vychází se tak z tarifní hodnoty 50 000 Kč, což představuje dle § 7 bod 5. advokátního tarifu odměnu ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby.

35. V řízení před prvoinstančním soudem žalobce uplatnil celkem tři samostatné nároky: 1. nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, 2. nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, 3. nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v kompenzačním řízení. Při spojení dvou a více věcí ke společnému projednání se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 150 000 Kč (§ 12 odst. 3 advokátního tarifu), odměna za jeden úkon právní služby z takto vymezené tarifní hodnoty činí dle § 7 bod 5. advokátního tarifu 7 100 Kč.

36. Výrok o náhradě nákladů prvoistančního řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li úspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu a z toho důvodu odvolací soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů prvoinstančního řízení. (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 453/22). V řízení před soudem prvního stupně činí účelně vynaložené náklady řízení žalobce odměnu advokáta za devět úkonů právní služby po 7 100 Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, jak jsou konkrétně vymezeny v písemné závěrečné řeči ze dne [datum], dále odměna za jeden úkon právní služby v poloviční výši 3 550 Kč za účast u jednání, při němž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (§ 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu), k deseti úkonům právní služby učiněným v řízení před soudem prvního stupně přísluší 10 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH. (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady prvoinstančního řízení žalobce částku 85 244,50 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

37. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle nichž za použití stejných úvah jako při rozhodování o nákladech prvoinstančního řízení přísluší žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši vycházeje z tarifní hodnoty 150 000 Kč (§ 12 odst. 3, § 9 odst. 4) písm. a) a § 7 bod 5. advokátního tarifu). Odměna advokáta žalobce v odvolacím řízení za čtyři úkony právní služby po 7 100 Kč (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného, rozšíření žaloby a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]). Ke čtyřem úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení přísluší čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení žalobce částku 35 816 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

Poučení