17 C 109/2024 - 129

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] 2. [Jméno advokátky B], narozený [Datum narození advokátky B] bytem [Adresa advokátky B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení povinného dílu takto:

Výrok

I. První žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 750 311,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím od 21. 3. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se vůči první žalované co do úroku z prodlení jdoucího z částky 750 311,53 Kč od 13. 3. 2024 do 20. 3. 2024 ve výši 14,75 % ročně zamítá.

III. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 523 778,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím od 21. 3. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se vůči druhému žalovanému co do úroku z prodlení jdoucího z částky 523 778,34 Kč od 13. 3. 2024 do 20. 3. 2024 ve výši 14,75 % ročně zamítá.

V. První žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 105 802,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

VI. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 73 858,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

VII. První žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši 30 013 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Druhý žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši 20 951 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala žalobu, kterou se po žalovaných domáhala zaplacení povinného dílu z dědictví po [jméno FO]. Konkrétně po žalované požadovala zaplacení částky 750 311,53 Kč a po žalovaném částky 523 778,34 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z dlužných částek ode dne 13. 3. 2024 do zaplacení. Uvedla, že je dcerou [jméno FO], který zemřel 20. 2. 2023 a zanechal závěť sepsanou dne 30. 9. 1996 a 25. 10. 2007. První závětí odkázal veškerý majetek svému synovi (žalovanému) a manželce (žalované) a vydělil žalobkyni (a její potomky) z důvodu neprojevování opravdového zájmu. Ze stejného důvodu vydědil své další dcery – [jméno FO] a [jméno FO]. V novější závěti zopakoval, že své dcery vydědil a uvedl, že veškerý majetek odkazuje rovným dílem svému synovi (žalovanému) a bývalé manželce (žalované). V rámci dědického řízení bylo zjištěno, že [jméno FO] (rozená [jméno FO]) nemá v rodném listě zapsaného V. [jméno FO] jako otce, po poučení soudní komisařky G. [jméno FO] uvedla, že své právo nebude uplatňovat u soudu. [jméno FO] zemřela v roce [Anonymizováno] jako svobodná a bezdětná. Žalobkyně uznala obě pořízení pro případ smrti jako pravá, neuznala však důvody pro vydědění a uplatnila své právo na povinný díl z pozůstalosti. Soudní komisařka odkázala žalobkyni na sporné civilní řízení, neboť jako vyděděný nepominutelný dědic nebyla účastníkem dědického řízení. Žalobkyně má za to, že důvody pro vydědění žalobkyně nebyly dány. Není pravdou, že by o V. [jméno FO] neprojevila opravdový zájem, který jako potomek projevit měla. Ve skutečnosti totiž byla situace opačná. Již v době rozvodu manželství (prosinec 1975) byla přítelkyně V. [jméno FO] těhotná a on se s ní plánoval oženit. O žalobkyni neměl prakticky od narození žádný zájem. [jméno FO] poté, co žalobkyně dovršila zletilosti, jí nevyhledal. Žalobkyně o něm žádné zprávy neměla, nevzpomíná si, že by jí matka ve styku s jejím otcem zamezovala. Žalobkyně věděla, že se V. [jméno FO] přestěhoval do [Anonymizováno], kde ho i s matkou neúspěšně hledaly. [jméno FO] znal adresu žalobkyně a její matky, když na tuto adresu zasílal složenky na úhradu výživného. Případně si její adresu mohl zjistit z opatrovnického spisu. V listině o vydědění uvedl, že základní údaje o žalobkyni zjistil prostřednictvím policie. Mohl jí tak kdykoliv vyhledat. Není pravdou, že by otec posílal po [adresa] a [jméno FO] žalobkyni vzkazy, nikdy jí nic od otce nevyřídili. Žalobkyně uzavírá, že je nepominutelnou dědičkou V. [jméno FO] a byla vyděděna neplatně. Neplatnost spatřuje v nedostatku zákonných důvodů pro vydědění. Má proto právo na zákonný díl rovnající se celkového hodnoty dědictví 5 096 359,50 Kč, který činí 1 274 089,87 Kč. V rámci dědického řízení uzavřeli žalovaní jako závětní dědici dohodu, na jejímž základě nabyli dědictví v poměru 41,11 (žalovaný) : 58,89 (žalovaná). Žalovaný by se proto měl na povinném dílu žalobkyně podílet částkou 523 778,34 Kč a žalovaná částkou 750 311,53 Kč. Žalovaní nic nezaplatili ani v návaznosti na výzvu k úhradě povinného dílu z 18. 3. 2024. 2.

1. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že její bývalý manžel [jméno FO] žalobkyni vydědil, neboť o něj trvale neprojevovala opravdový zájem jako by potomek projevovat měl, o čemž učinil v rámci své závěti ([Anonymizováno] prohlášení. O celé situaci se V. [jméno FO] radil se svými známými [jméno FO] a [jméno FO], kteří mu vystavili prohlášení o tom, že se trvale, intenzivně a bezúspěšně snažil navázat s žalobkyní kontakt. Prohlášení učinili v době, kdy bylo žalobkyni 24 let. V novější závěti z roku 2007 ([Anonymizováno]) [jméno FO] uvedl, že nezná bydliště ani současné příjmení žalobkyně, přičemž jí již dříve vydědil. V té době bylo žalobkyni 33 let. Žalobkyně proto měla velmi dlouhý čas, aby od vydědění v roce 1996 navázala s V. [jméno FO] vztah. Byla zletilá a nikdo jí nemohl bránit ve styku s V. [jméno FO], mohla jej tak bez obtíží vyhledat. Nejméně od roku 1993 do jeho smrti v únoru 2023 žalobkyně svého otce na adrese [adresa] nikdy nenavštívila, ačkoliv tato adresa byla uvedena i v živnostenském rejstříku a V. [jméno FO] měl stále stejný telefon, který byl zveřejněn v telefonním seznamu. Žalobkyně se nezajímala o jeho zdravotní stav, netelefonovala mu. Žalovaná si není vědoma, že by mezi nimi docházelo k jakémukoliv kontaktu, ačkoliv se žalobkyni její otec pokoušel dohledat a příbuzenský vztah navázat. Tvrzení ohledně rvačky mezi zůstavitelem a žalovaným, která žalobkyně uvedla do protokolu před notářkou jsou nepravdivá, pouze tím chtěla poškodit žalované. Žalovaná o [jméno FO] pečovala po rozvodu jejich manželství, neboť jeho zdravotní stav byl dlouhodobě nepříznivý. V roce 2002 u něj byla stanovena invalidita I. stupně. Naopak žalobkyně se nikdy na péči o V. [jméno FO] nepodílela, ani nepřispěla na náklady pohřbu. Zdravotní stav [jméno FO] byl v posledních letech jeho života nepříznivý, jeho možnosti navázat nějaký kontakt s žalobkyní byly velmi omezené. Navíc to byla matka žalobkyně, kdo zamezoval kontaktu mezi V. [jméno FO] a žalobkyní, což nelze klást V. [jméno FO] k tíži. 3.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, připojil se k vyjádření žalované. Uvedl, že se V. [jméno FO] snažil žalobkyni i přes odpor matky žalobkyně kontaktovat. Například jí nechával vzkazy u [jméno FO] nebo [jméno FO] [Anonymizováno]. Zájem o ní projevoval až do chvíle, kdy mu přestala být známá její adresa. Přístup žalobkyně k otci se nezměnil ani poté, co jí vydědil v roce 1996, nadále se mu neozývala. Nezájem žalobkyně dosvědčují i svědecká prohlášení [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobkyně tedy vykazovala nezájem o [jméno FO] po celou dobu jeho života. Například [jméno FO] o svého otce zájem projevovala, byla za ním několikrát na návštěvě. Zájem projevila žalobkyně až o aktiva jeho pozůstalosti, přičemž na náklady pohřbu nijak nepřispěla. [jméno FO] jasně projevil svou vůli o vydědění žalobkyně z důvodu absence trvalého a opravdového zájmu. Není podstatné, jakou roli v nezájmu žalobkyně sehrála její matka, neboť tato okolnost žalobkynin postoj nijak neospravedlňuje. Z výpovědí svědků R. [jméno FO] a V. [jméno FO] vyplynulo, že V. [jméno FO] žalobkyni kontaktoval v rozmezí jejích pěti až čtrnácti let, což svědčí o dostatečném zájmu [jméno FO]. Žalobkyně o něm tedy musela vědět a bylo na ní, aby jej v dospělosti vyhledala. Žalobkyně se jej mohla například pokusit vyhledat ve zlatých stránkách či dle údajů z opatrovnického spisu. Zůstavitel projevoval o žalobkyni opravdový zájem, ale žalobkyně fakticky žádný zájem neprojevovala.

4. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění:

5. Žalobkyně se narodila dne [Datum narození žalobkyně] rodičům [jméno FO] a [jméno FO] (prokázáno rodným listem žalobkyně). Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 16. 12. 1975, čj. [Anonymizováno] byla rozvedeno manželství [jméno FO] a [jméno FO] a schválena dohoda rodičů, kterou byla (tehdy) nezletilá žalobkyně svěřena do výchovy a výživy matky [Anonymizováno]. [jméno FO] a otec V. [jméno FO] se zavázal platit na nezletilou výživné v částce 300 Kč měsíčně. V hlavičce je uvedena jako adresa matky [adresa], u otce je uvedena adresa [adresa]. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 12. 1975. V odůvodnění je uvedeno, že matka žalobkyně podala návrh na rozvod manželství s tím, že manželství bylo nejprve spokojené, následně otěhotněla a V. [jméno FO] začal chodit po restauracích s kamarády, oni se začali hádat. V lednu se znovu rozešli, otec čekal dítě s jinou ženou. Při narození žalobkyně v březnu se za ní ani nepřišel do nemocnice podívat, matka neměla žádné finance a musela být odvezena do kojeneckého ústavu v [Anonymizováno]. V té době jel otec na Slovensko a vrátil se až v říjnu. Po jeho návratu na čas obnovili soužití. Otec se k návrhu matky na rozvod připojil. Z výpovědi navrhovatelky soud zjistil, že manželství uzavřeli po třech měsících vztahu, manželství bylo spokojené půl roku. Následně otěhotněla a manžel začal chodit domů opilý a docházelo mezi nimi i na mrzutosti. V říjnu 1973 jí opustil kvůli jiné ženě, se kterou má dceru [jméno FO]. Poté se k sobě na dva měsíce vrátili, docházelo mezi nimi k mrzustostem, které zahrnovaly i napadání. Od září 1975 otec s matkou nebydlí a od listopadu 1975 má matka novou známost – [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Otec vypověděl, že v manželství byl spokojený jen dva měsíce, byl přesvědčen, že matka má známost s jeho kamarádem Vocáskem. Od června 1975 měl známost s paní [Anonymizováno], čekali spolu dítě a chtěl si jí vzít za manželku (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 16. 12. 1975, čj. [Anonymizováno]). 6. [právnická osoba], narozený 10. 3. 1959, sepsal prohlášení svědka. V prohlášení je uvedeno, že mu jsou známy skutečnosti týkajících se vztahu V. [jméno FO] s jeho třemi dcerami (žalobkyní, [jméno FO] a [jméno FO]). F. [jméno FO] dosvědčuje zejména trvalou, intenzivní (nicméně bezvýznamnou) snahu V. [jméno FO] navázat s dcerami jakýkoliv kontakt. [jméno FO] projevoval o dcery zájem do doby, než mu přestalo být známo jejich bydliště. Dcery o něj zájem ani v nejmenším neprojevovaly. Pouze [jméno FO] u něj byla několikrát na návštěvě, což inicioval V. [jméno FO]. Následně [jméno FO] na [jméno FO] ztratil poslední kontakt, což bylo vinou [jméno FO]. Zcela totožně zní prohlášení svědka [jméno FO], narozeného 27. 9. 1961 ze dne 27. 11. 1998. Podpisy na obou prohlášeních byly ověřeny, o čemž byl učiněn záznam v ověřovací knize (prokázáno prohlášením svědka [jméno FO] a prohlášením svědka [jméno FO]).

7. Notářským zápisem sepsaným notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] dne 30. 9. 1996 učinil V. [jméno FO] svou závěť a prohlášení o vydědění. Dědici veškerého svého movitého a nemovitého majetku ustanovil rovným dílem svého syna [jméno FO] (žalovaného) a svou manželku [Jméno žalované] (žalovanou). Vydědil své dcery [Jméno žalobkyně] (žalobkyni), [jméno FO] a [jméno FO], neboť o něj trvale neprojevovaly opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měly. Konkrétně stran žalobkyně uvedl, že se narodila z jeho prvního manželství, přičemž mu jeho manželka opakovaně tvrdila, že on není otcem. Jako rodina žili šest měsíců po narození žalobkyně, poté se rozvedli, protože matka žalobkyně si našla nový vztah. Jeho styk s žalobkyní byl soudně upraven, ale matka žalobkyně a její rodina mu tento styk znemožňovaly. Odmítala mu jí vydat a přivolávala policii, když chtěl žalobkyni vidět. On se snažil usilovně několik let kontakt s žalobkyní obnovit. Pokusil se i nechávat vzkazy u [jméno FO] [Anonymizováno] a [jméno FO], aby se mu žalobkyně ozvala. Žalobkyně se k němu ovšem nikdy nehlásila, ani v dospělosti se jej nesnažila vyhledat. On není schopen si nyní cokoliv o žalobkyni zjistit, základní údaje o ní zjišťoval přes policii. Důsledky vydědění stanovil i na potomky žalobkyně. K [jméno FO] uvedl, že po rozvodu manželství mu její matka a rodina bránily ve styku s [jméno FO], proto spolu od rozvodu neudržovali žádný kontakt. Potkali se pouze náhodně po 12 letech, kdy on [jméno FO] poznal na ulici, ona se k němu nehlásila. [jméno FO] později v dospělosti se jej nepokusila vyhledat. Jen jednou se mu telefonicky ohlásila. Poté na ní veškerý kontakt ztratil a nic o ní neví. Základní údaje o [jméno FO] si také zjistil prostřednictvím policie. [jméno FO] uvedl, že ji naposledy viděl v jejích dvanácti letech. Více už jí neviděl, neboť neustále střídala bydliště. Pouze mu poté jednou zatelefonovala, kdy mu sdělila, že žije v Praze, avšak z rozhovoru žádný větší zájem [jméno FO] o vzájemný vztah nevyplýval. Také o [jméno FO] si musel základní údaje zjistit přes policii (prokázáno opisem notářského zápisu [Anonymizováno] 30. 9. 1996). 8. [jméno FO] sepsal dne 25. 10. 2007 závěť formou notářského zápisu, kterou odkázal pro případ smrti svůj veškerý majetek rovným dílem svému synovi (žalovanému) a své bývalé manželce (žalované). Pro úplnost konstatoval, že již dříve vydědil své tři dcery [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], jejichž současná příjmení ani bydliště nezná. Notářský zápis byl sepsán notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] pod [Anonymizováno] (prokázáno notářským zápisem [Anonymizováno] z 25. 10. 2007).

9. Žalovaná poskytovala od 22. 1. 2014 do 20. 2. 2023 péči V. [jméno FO]. Od ledna 2014 jí byl přiznán příspěvek na péči pro stupeň závislosti I (prokázáno potvrzením úřadu práce prokazujícím dobu poskytování péče z 18. 5. 2023). [jméno FO] vypracoval lékař [tituly před jménem] [právnická osoba] dne 24. 5. 2013 posudek o invaliditě. Dle lékaře poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého [podezřelý výraz] stavu V. [jméno FO] jeho pracovní schopnost o 40 %, je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Jako den vzniku invalidity je uveden 27. 11. 2002 (prokázáno posudkem o invaliditě z 24. 5. 2013).

10. Notářka [tituly před jménem] [jméno FO] jako soudní komisařka byla pověřena Obvodním soudem pro [adresa] k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti [jméno FO]. Dne 20. 4. 2023 se k předběžnému šetření k notářce dostavila žalobkyně. Mj. uvedla, že se od příbuzných doslechla, že se žalovaný s V. [jméno FO] před deseti lety popral, v návaznosti na tento incident byl V. [jméno FO] v [podezřelý výraz] a měl mrtvici. Žalobkyně uvedla, že proto nerozumí tomu, proč mu zůstavitel odkázal svůj majetek, navíc se v červnu 2007 rozvedl s žalovanou a v říjnu 2007 jí ustanovil svou dědičkou (prokázáno protokolem o předběžném šetření ze dne 20. 4. 2023).

11. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 9. 8. 2023, čj. [Anonymizováno], rozhodla notářka [tituly před jménem] [jméno FO] jako soudní komisařka v řízení o pozůstalosti po [jméno FO] tak, že čistá hodnota pozůstalosti činí částku 10 192 719,01 Kč. Soud zároveň schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti z 9. 8. 2023, dle níž připadne žalované podíl ve výši na pozemcích č. parc. 397, jehož součástí je stavba č.p. 104 a č. parc. 397, zapsané na LV 129 v k.ú. [adresa] (v hodnotě 6 030 000 Kč). Žalovanému dle dohody připadne podíl ve výši na pozemcích č. parc. 391 a č. parc. 392 zapsané na [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], pistol [Anonymizováno] [adresa], osobní cenné věci zanechané v depozitu nemocnice, osobní automobil [Anonymizováno] [Anonymizováno] [SPZ], osobní automobil [Anonymizováno] RZ [SPZ], osobní automobil – dodávka RZ [SPZ] práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o vkladní knížce k účtu č. [č. účtu], v celkové hodnotě 4 209 361,01 Kč. V odůvodnění je uvedeno, že zůstavitel zanechal dva potomky – pozůstalého syna [jméno FO] (žalovaného) a pozůstalou dceru [Jméno žalobkyně] (žalobkyni). Dále měl dceru [jméno FO], která zemřela v červnu 2015 jako svobodná a bezdětná. Ze zákona by proto do úvahy jako dědicové první dědické třídy připadali s právem na pozůstalosti žalovaný a žalobkyně. Zůstavitel ovšem zanechal dvě pořízení pro případ smrti. Závětí a listinou o vydědění z 30. 9. 1996 sepsanou ve formě notářského zápisu notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] pod [Anonymizováno]. Závětí veškerý svůj majetek odkázal rovným dílem 1. žalované a 2. žalovanému. Zároveň vydědil žalobkyni, neboť o něj neprojevovala opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měla. Vydědil i její potomky. Ze stejného důvodu a ve stejném rozsahu vydědil i své další dvě dcery [jméno FO] a [jméno FO]. V novější závěti z 25. 10. 2007 sepsanou formou notářského zápisu notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] pod [Anonymizováno] odkázal veškerý majetek žalovaným rovným dílem. Konstatoval, že své tři dcery již dříve vydědil. Soudní komisařka šetřením zjistila, že [jméno FO] (rozená [jméno FO]) nemá v rodném listě zapsaného otce, načež jí poučila o jejím právu na prokázání, že je dcerou zůstavitele. G. [jméno FO] soudní komisařce sdělila, že toto právo u soudu uplatňovat nebude. Oba závětní dědicové (žalovaní) do protokolu prohlásili, že obě výše uvedené listiny zůstavitele uznávají za pravé a platné. Žalobkyně rovněž uznala listiny za pravé a platné, neuznala však důvody pro vydědění a uplatnila své právo na povinný díl z pozůstalosti. Žalobkyně ovšem v dědickém řízení nemá postavení účastníka a měla by se svého práva domáhat mimo řízení o pozůstalosti, konkrétně žalobou ve sporném řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 8. 2023 (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro [adresa] z 9. 8. 2023, čj. [Anonymizováno]).

12. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalované výzvou z 11. 3. 2023 k zaplacení povinného dílu (dlužné částky) žalobkyni ve lhůtě osmi dnů od doručení výzvy. Oběma žalovaným byla výzva doručena dne 12. 3. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou včetně dodejek). Žalovaní nárok žalobkyně na zaplacení povinného dílu odmítli s tím, že trvají na platnosti obou závětí (prokázáno reakcí zástupce žalovaných z 18. 3. 2024).

13. Svědkyně [jméno FO] (matka žalobkyně) na jednání dne 14. 11. 2025 vypověděla, že žalované nikdy neviděla. S [jméno FO] uzavřela manželství, a po delší snaze se jí povedlo otěhotnět. Bydleli spolu v [Anonymizováno] a poté v [Anonymizováno] ulici. Po narození žalobkyně [jméno FO] odjel do Prahy a žalobkyně se dozvěděla, že tam má nemanželské dítě jménem [jméno FO] (v jejím rodném listu nebyl V. [jméno FO] zapsaný). Se svědkyní se k sobě i přesto vrátili, nicméně V. [jméno FO] měl i další známosti, načež svědkyně podala návrh na rozvod manželství. V době rozvodu již měli oba nové vztahy. U rozvodu viděla svědkyně V. [jméno FO] naposledy. V té době bylo žalobkyni přibližně 2,5 roku. Po rozvodu už [jméno FO] žalobkyni neviděl, pouze na ní nepravidelně platil stanovené výživné v částce 350 Kč. Výživné platil patrně po celou dobu, co žalobkyně studovala, tj. do jejích 18 nebo 19 let. Žalobkyně se na své otce ptala, ale on o ní žádný zájem neprojevoval, nijak se je nepokoušel kontaktovat. Po společných přátelích (např. [jméno FO], [jméno FO] nebo strýcovi svědkyně [adresa]) svědkyně [jméno FO] vzkazovala, že je může kdykoliv navštívit. V té době bydlela svědkyně s žalobkyní v [adresa], přičemž V.[jméno FO] znal jejich přesnou adresu. Zhruba v devíti letech žalobkyně se přestěhovaly na [Anonymizováno] (v roce 1985) a následně do Karlína (v roce 1990), když již žalobkyně byla žákyní střední školy. [právnická osoba] V. [jméno FO] nikdy nepřišel, žalobkyni ani nekoupil dárek k Vánocům. Svědkyně nevěděla, kde přesně V. [jméno FO] bydlí, měla za to, že v [adresa]. Tato ulice byla nejspíš uvedena i na složence, kterou V. [jméno FO] výživné platil. Vzhledem k tomu, že platil výživné složenkou, musel znát obě adresy žalobkyně a svědkyně. Svědkyně na V. [jméno FO] neměla žádný telefonický kontakt. Mohla jej proto kontaktovat pouze přes společné přátelé, jak také činila. [jméno FO] svědkyni řekl, že se V. [jméno FO] na žalobkyni nikdy neptal, nikdy jí ani nic nevzkazoval. [jméno FO] žádné vzkazy od V. [jméno FO] nikdy nevyřizoval. Svědkyni ani žalobkyni nikdy nekontaktoval ani písemně, například dopisem. Rovněž se nepokoušel o telefonický kontakt. Následně V. [jméno FO] uzavřel manželství s paní [Anonymizováno], s níž měl dceru [jméno FO]. Svědkyně si nevybavovala, že by došlo ke konfliktu mezi ní a [Anonymizováno]. [jméno FO], k němuž by byla volána Policie ČR, ani že by probíhalo řízení ohledně návrhu V. [jméno FO] na úpravu styku s žalobkyní, spíše má za to, že takové řízení V. [jméno FO] nikdy neinicioval. Svědkyně nezná [jméno FO] ani [jméno FO]. V rozsudku o rozvodu manželství a úpravě poměrů k nezletilé byla jako adresa svědkyně uvedeno [adresa], přičemž se jednalo o adresu jejích rodičů, kde jako mladší bydlela. S žalobkyní na této adrese nikdy nebydlela, [jméno FO] na tuto adresu výživné neposílal. V. [jméno FO] chtěl snížit výživné na žalobkyni, přičemž k soudu nejspíše nedošlo, se svědkyní otázku výživného řešila pouze sociální pracovnice. Svědkyně si nevzpomínala, zda s žalobkyní hledala V. [jméno FO] v [Anonymizováno]. Nevěděla, kde přesně bydlí. Nicméně se na adrese v [Anonymizováno] byla před zhruba třiceti nebo čtyřiceti lety podívat a uvažovala nad tím, zda by se tam s žalobkyní nezastavily. Tuto adresu získala od společných známých. Hledala ho však na adrese bytového domu, kde již V. [jméno FO] nebydlel. V té době bylo žalobkyni asi deset let. Skutečnost, že V. [jméno FO] žalobkyni vydědil se svědkyně dozvěděla v návaznosti na předvolání k soudu. Svědkyně se V. [jméno FO] bála, ubližoval jí. K žalobkyni se nechoval nikdy jako otec. Svědkyni je od paní [Anonymizováno] známo, že se V. [jméno FO] nevídal ani se svou dcerou [jméno FO], nezajímal se o ní. O tom, zda se V. [jméno FO] vídal se svými dalšími dětmi není svědkyni nic známo. K rozchodu mezi svědkyní a V. [jméno FO] došlo, neboť jí byl často nevěrný, byla pro něj nejhorší. Podváděl jí i na jejich společné služební cestě v [Anonymizováno]. Choval se násilně. S matkou [jméno FO] byla svědkyně v kontaktu pouze krátce, v té době bylo [jméno FO] 18 let a pokud jí bylo známo, V. [jméno FO] se s ní rovněž nestýkal. [jméno FO] adresu V. [jméno FO] se jí svědkyně neptala.

14. Svědek [jméno FO] vypověděl, že se s [jméno FO] přátelil přes [Anonymizováno] let. Prakticky každý víkend jezdil s V. [jméno FO] [právnická osoba] s karavany kempovat. V. [jméno FO] s sebou chtěl brát i žalobkyni, ale její matka mu jí odmítala předávat. Například ji jeli do [adresa] žalobkyni (kde žalobkyně s matkou bydlela) vyzvednout, ale matka mu na zvonění neotevřela. V té době bylo žalobkyni přibližně pět nebo šest let. Matka žalobkyně V. [jméno FO] sdělila, že žalobkyně není jeho dcerou, z čehož se [jméno FO] málem zhroutil. Žalobkyně nejspíše věděla, že její otec je [jméno FO], pokud jí to její matka řekla. Matka žalobkyně [jméno FO] otevřela pouze jednou, přišla s žalobkyní dolů a začali se spolu hádat. [jméno FO] žalobkyni neobjal ani jí nepodal ruku, matka žalobkyně mu to nedovolila. Při této interakci seděl svědek v autě. Svědek uváděl, že žalobkyně tehdy byla tmavovláska, hodně podobná otci, jestli a jakým ji nazýval jménem, když o ní hovořil, si již nevybavil. Neví, v kterém přesně roce k tomu došlo. Jindy už matka žalobkyně neotevřela a svědek žalobkyni už nikdy neviděl. [jméno FO] o žalobkyni často hovořil, chtěl jí brát na víkendy a obecně měl rád děti, přičemž z tohoto svědek dovozuje, že o žalobkyni V. [jméno FO] jevil opravdový zájem. Svědkovi bylo známo, že [jméno FO] měl dvě nebo tři děti, nevzpomínal si, jak probíhal kontakt s ostatními dětmi, uvedl, že V. [jméno FO] se zajímal „spíše tady o tu mladší“. Oba žalované svědek zná, jezdili spolu na víkendy karavanem. Pokusy o kontakt s žalobkyní vzdal V. [jméno FO] dříve, než bylo žalobkyni 15 let, o tom, zda následně V. [jméno FO] činil další pokusy o kontakt, není svědkovi nic známo. V. [jméno FO] měl o tyto dle svědka zájem, následně dostal mrtvici.

15. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že je příbuzná V. [jméno FO], přičemž její matka byla jeho sestřenicí. O svědkyni hovořil [jméno FO] jako o své neteři. Otec svědkyně a [jméno FO] byli velmi dobří přátelé. Oba žalované svědkyně zná, jsou v pravidelném kontaktu. Svědkyně viděla žalobkyni, když jí bylo asi šest a byla malá drobná holčička. Byla se svým otcem a [jméno FO] pracovat na Uhelném trhu, poté šli do přilehlého podloubí, kde náhodně potkali žalobkyni s její matkou. [jméno FO] na žalobkyni zavolal jejím jménem ([Anonymizováno]). Koupil jí tehdy školní tašku, což žalobkyni také řekl. Žalobkyně křičela, utíkala k otci, ale matka jí odtáhla a nejspíš i uhodila. Rodiče se hádali, ona začala brečet. Obecně se asi v desítkách případů stávalo to, že svědkyně byla s V. [jméno FO] v centru a on řekl: „[Anonymizováno]“ čímž myslel žalobkyni. Když svědkyně naposledy byla u uvedené situace, bylo žalobkyni patrně 14 let. [jméno FO] k žalobkyni šel, ale ta se tvářila, že ho nezná. [Anonymizováno]. [jméno FO] z toho byl následně rozrušený. Tehdy viděl žalobkyni naposledy, přestal jí hledat. Po nějaké době měl mozkovou příhodu a pak často brečel, že žalobkyni už neuvidí. Svědkyni není známo, že by žalobkyně [Anonymizováno]. [jméno FO] v dospělosti kontaktovala. Kromě žalobkyně měl [jméno FO] ještě další tři děti – [jméno FO], [jméno FO] a Pepíčka (žalovaného). V. [jméno FO] byl s [jméno FO] v kontaktu. [jméno FO] jednou svědkyně potkala u V. [jméno FO] na návštěvě v [Anonymizováno]. [jméno FO] svědkyně nikdy nepotkala, neví, zda spolu byli v kontaktu. [jméno FO] měl všechny své děti moc rád, na žalobkyni myslel a mluvil o ní. Situace s žalobkyní ho trápila. Kupoval žalobkyni dárky, které jí ale pak nemohl dát, takže je pak dával jiné holčičce z karavanového klubu. V. [jméno FO] mluvil hlavně o žalobkyni. Svědkyně slyšela, že na žalobkyni několikrát čekal u školy nebo u domu. Svědkyni však není známo, že by se tento kontakt někdy vydařil. V. [jméno FO] nejspíš uvažoval o úpravě styku s žalobkyní, bavil se o tom často s rodiči svědkyně. V současnosti by svědkyně žalobkyni patrně nepoznala. Tehdy to byla drobounká světlovlasá holčička.

16. Svědek [jméno FO] vypověděl, že s [jméno FO] se znali z dětství, byli spíše jen známí. Svědek neví, kolik má V. [jméno FO] dětí nebo kolikrát byl ženatý nebo jaké bylo jeho manželství. Žalobkyni zná odmalička a žalovaného posledních 20 let. Svědek nikdy neviděl žalobkyni společně s V. [jméno FO], nikdy s nimi jejich vzájemný vztah neřešil, ani se jeho prostřednictvím nepokoušeli vzájemně kontaktovat. S žalobkyní se zejména vídal, když byla dítě. Byl v té době ve vztahu se sestrou matky žalobkyně. Poté žalobkyni viděl až před přibližně šesti lety na pohřbu [jméno FO] [Anonymizováno]. Povídalo se něco o tom, že žalobkyně žila nezřízeným životem, ale to už je dávno. Svědek neví, zda žalobkyně projevovala o svého otce zájem nebo zda věděla, kde bydlí.

17. Žalobkyně ve svém účastnickém výslechu vypověděla, že už jako dítě věděla, že [jméno FO] je její otec. Tušila, že bydlí někde v [Anonymizováno], kam ho v přibližně sedmnácti letech jela jednou hledat. Hledala ho tehdy se svou matkou, ta si na to ale vzpomněla až poté, co vypovídala v tomto řízení. Byly na [Anonymizováno] [Anonymizováno] a cestou odtamtud se v [Anonymizováno] dívaly v místech, kde by mohl [Anonymizováno]. [jméno FO] bydlet. Žalobkyni bylo známo, že její otec má odtahovou službu nebo pracuje v podobném oboru. U jednoho z domů byl podval, tak se žalobkyně podívala blíže, ale u domu nenašla žádnou cedulku se jménem. Žalobkyně dodnes neví, zda se jedná o místo, na kterém skutečně V. [jméno FO] bydlel. Žalobkyně také chodila na pohřby příbuzných s nadějí, že tam svého otce potká. Vzhledem k tomu, že byli z komediantského prostředí, chodily na pohřby stovky lidí. Nejméně jednou ho takto minula, po pohřbu tety Míly jí její babička řekla, že tam byl i V. [jméno FO]. Žalobkyně neví, zda svého otce někdy naživo viděla. Má vzpomínku, jak s nějakým pánem cvičí a říká jí: „Udělej špagát za bonbon.“ Nicméně to nemusel být její otec, mohlo se jednat o přítele její matky. Incident popsaný svědkyní V. [jméno FO] si nepamatuje, má za to, že pokud svědci popisovali, že mělo dojít k jejímu kontaktu s otcem, nevypovídali pravdivě. Zvonek k bytu v [Anonymizováno] ulici byl až přímo u bytu, kam nebylo vidět z ulice. [Anonymizováno] ulice v tu dobu byla jednosměrka, kde se nedalo parkovat, proto má za to, že svědek [jméno FO] by ani interakci, kterou popisoval, nemohl z vozu vidět. Jako dítě měla žalobkyně zrzavé vlasy a byla hubená. [jméno FO] žádost žalobkyně a její matky jim [jméno FO] dal telefonní číslo [tel. číslo] otce, avšak toto číslo nefungovalo. V dospělosti na toto číslo psala zprávu, na kterou žádnou odpověď nedostala. Podobná situace se opakovala asi třikrát. Obecně se snažila svého otce hledat více až ve své dospělosti. K žalobkyni se nikdy nedostala informace, že by o ní její otec projevil jakýkoliv zájem. Pokud zaslechla, že na to téma její matka s někým hovořila (žalobkyně ji slyšela třeba přes dveře), říkala, že otec o ní žádný zájem neprojevuje. Bylo pro ni těžké vyrůstat bez otce. Po jednom z [Anonymizováno] se od tety [jméno FO] dozvěděla, že se žalovaný popral s V. [jméno FO] a v návaznosti na to dostal mrtvici. Nikdo nevěděl, kde přesně její otec bydlí, všichni věděli pouze, že bydlí v [Anonymizováno]. Bydliště V. [jméno FO] neznal ani [Anonymizováno]. [jméno FO]. Právě po mrtvici hledala žalobkyně svého otce nejvíc, protože dělá rehabilitace a myslela si, že by mu mohla pomoct. Telefonní číslo [tel. číslo] otce sháněla přeš E. [jméno FO] a [jméno FO]. Zlaté stránky nezkoušela, neboť tam bylo hodně osob s příjmením [jméno FO]. [jméno FO] internetu svého otce hledala, ale nic relevantního nenašla. Vyhledávala například „[jméno FO] autobazar,“ neboť věděla, že pracoval s auty. V některých autobazarech byla i osobně. [jméno FO] pohřeb svého otce žalobkyně nešla, neboť se o něm dozvěděla teprve den předem, na den pohřbu již měla domluvené závazky a také se pohřbu zúčastnit bála. Měla strach z žalovaného a z toho, že by všichni poznali, že je dcerou V. [jméno FO]. Žalobkyně se svou matkou nejprve bydlely v [Anonymizováno] ulici, poté v [Anonymizováno] ulici, kde byly cca do [Anonymizováno] let žalobkyně. Následně se přestěhovaly na Lužiny a ke konci střední školy žalobkyně se přestěhovaly do Karlína. Žalobkyně dále bydlela v Praze, poté se na půl roku přestěhovala do [adresa] a posledních pět let bydlí v [adresa]. Celý svůj život nesla žalobkyně příjmení [jméno FO]. Výživné na žalobkyni platil [jméno FO] do nejspíše do jejích [Anonymizováno] let. Její matka si často stěžovala na to, jak nepravidelně je platí. Ve své dospělosti nikdy nic od svého otce nedostala, žádné peníze, vzkaz, dárek ani přání k narozeninám. [jméno FO] jí od otce nikdy nikdo žádný vzkaz nevyřídil. Pokud se nyní v době vedení řízení dotazovala pana [jméno FO] (bratra pana [jméno FO] [Anonymizováno], který již nežije) ten jí říkal, že o tom neví a kdyby ji otec sháněl, věděli by o tom celá rodina.

18. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti neměl pochybností. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci v souladu s § 132 o.s.ř. Byť byly zejména výpovědi svědků a žalobkyně částečně rozporné, soud nepovažoval z hlediska předmětu řízení tyto rozpory za zásadní, jak je podrobněji uvedeno níže.

19. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k názoru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění a skutkový stav byl tak dostatečně objasněn pro rozhodnutí ve věci. Soud neprovedl důkaz výpovědí navržené svědkyně [jméno FO], neboť sám zůstavitel v listině o vydědění uvedl, že tuto viděl naposledy v jejích [Anonymizováno] letech, přičemž s žalobkyní se tato ani neznala, její výslech by tak nemohl přispět k objasnění skutečností podstatných pro rozhodnutí ve věci.

20. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový a právní závěr: Podle § 1635 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z“), v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. Podle § 1643 odst. 1 o.z., nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Podle § 1643 odst. 2 o.z., je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. Podle § 1646 odst. 1 písm. b) o.z., ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Podle § 1650 o.z., nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění. Podle § 1653 o.z., byl-li nepominutelný dědic zkrácen nebo opominut, přispějí dědici i odkazovníci k vyrovnání jeho práva poměrně. Podle § 1673 odst. 2 o.z., uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Není-li důvod vydědění uveden, odkáže se k podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě. Podle § 3028 odst. 1) o.z. se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce 2) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3069 o.z. se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Podle § 3072 o.z. zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

21. V projednávané věci se žalobkyně jako nepominutelná dědička (dcera zůstavitele [jméno FO]) domáhala zaplacení povinného dílu z pozůstalosti po žalovaných (závětních dědicích). Zůstavitel žalobkyni vydědil. Žalobkyně má za to, že tak učinil neprávem, pročež podala žalobu na zaplacení povinného dílu, jak jí umožňuje ustanovení § 1673 odst. 2 o.z. V řízení o tom, že nepominutelný dědic byl zůstavitelem vyděděn neprávem, nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno žalovaný zůstavitelův dědic, který musí prokázat, že nepominutelný dědic byl vyděděn po právu, a to jak z důvodu uvedeného v prohlášení o vydědění, tak z jiného důvodu dle § 1646 nebo 1647 o.z. Jedná se o sporné řízení dle části třetí o.s.ř., které je ovládáno zásadou dispoziční a projednací, nikoliv zásadou vyšetřovací (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 11. 2024, sp. zn. [Anonymizováno]). Obecně lze konstatovat, že vydědění z důvodu neprojevování opravdového zájmu přichází v úvahu, pokud zůstavitel o blízký příbuzenský vztah stál, nezájem potomků se ho osobně citově dotýkal, tento stav mu vadil, a nikoliv o situaci, kdy mu tento stav byl lhostejný. Nepominutelnému dědici nemůže jít k tíži, jestliže k takovému stavu svým chováním sám podstatně přispěl i zůstavitel (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 6. 9. 2012, sp. zn. [Anonymizováno], a rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 10. 2014, sp. zn. [Anonymizováno]). Zájem, který by potomek měl o zůstavitele projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu; je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997 sp. [Anonymizováno], nebo rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 9.8.1996 sp. [Anonymizováno]).

22. Soud se proto zabýval tím, zda bylo vydědění důvodné či nikoliv, přičemž dospěl k závěru, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro vydědění žalobkyně jako nepominutelného dědice z důvodu uvedeného v prohlášení o vydědění, tj. neprojevování opravdového zájmu. Pro posouzení věci bylo podstatné, zda měla žalobkyně reálnou možnost projevit o [jméno FO] zájem a zda on měl zájem se s ní stýkat a udržovat s ní běžný příbuzenský vztah. Soud shledal, že zůstavitel s žalobkyní nikdy fakticky vztah nenavázal, žalobkyně na něj neměla ani kontakt a nedostatek opravdového zájmu tedy nemůže být důvodem vydědění, neboť žalobkyně neměla reálnou příležitost takový zájem projevit.

23. Zůstavitel [jméno FO] vydědil žalobkyni závětí z roku [Anonymizováno], a to z důvodu, že o něj neprojevovala opravdový zájem, jaký by potomek projevovat měl. Uvedl, že jako rodina spolu žili pouhých šest měsíců po narození žalobkyně, poté se s matkou žalobkyně rozvedl. Jeho styk s žalobkyní byl upraven soudně, ale nedocházelo k němu, protože mu ho matka žalobkyně znemožňovala. Několik let se snažil o kontakt s žalobkyní, ale neúspěšně. Nechával jí vzkazy u [jméno FO] [Anonymizováno] a [jméno FO]. Žalobkyně se mu nikdy neozvala a on není schopen si o ní nic zjistit. Svou závětí zůstavitel vydědil i své další dvě dcery ([jméno FO] a [jméno FO]), neboť o něj neprojevovaly opravdový zájem. U [jméno FO] i [jméno FO] navíc popsal zůstavitel jejich poslední setkání, ovšem u žalobkyně žádné takové setkání nezmiňuje, což v daném kontextu vzbuzuje pochyby, zda k takovému setkání vůbec došlo.

24. V řízení bylo provedeno více výslechů svědků a výslech žalobkyně. Tyto výpovědi soud hodnotí jako částečně rozporné, což patrně souvisí i se stářím svědků a delším dobou, která uplynula od událostí rozhodných pro toto řízení. Žalobkyně a její matka tvrdily, že k žádnému kontaktu mezi zůstavitelem a žalobkyní nedocházelo, zatímco [Anonymizováno]. [jméno FO] a V. [jméno FO] vypověděli, že se [jméno FO] o kontakt s žalobkyní snažil a že k nějakému i došlo (byť např. v popisu toho, jak žalobkyně jako dítě vypadala se svědci rozcházeli). Soud rozpory ve výpovědích nicméně nepovažoval za podstatné, neboť i pokud by ke kontaktu popisovanému [jméno FO] a R. [jméno FO] skutečně došlo, tak jak byl popisován by se zjevně nejednalo o dostačující kontakt pro reálné navázání příbuzenského vztahu. Nikdo z vyslýchaných neměl povědomí o tom, že by se zůstavitel snažil o kontakt s žalobkyní po jejím čtrnáctém roku života, naopak měli za to, že tou dobou zůstavitel již snahu o kontakt fakticky vzdal. Přitom pokud by to skutečně byla matka žalobkyně, kdo styku otce s žalobkyní aktivně bránil, právě v období dospívání žalobkyně po čtrnáctém roku života, kdy jsou již děti obecně schopné více utvářet i prosazovat vlastní názory, a případně pak následně v době dospělosti žalobkyně, by již byl tento vliv matky na žalobkyni do značné míry překonán.

25. Soud považuje za zásadní, že vztah žalobkyně a [jméno FO] nikdy nebyl navázán, což bylo provedenými důkazy prokázáno. Zároveň z žádného provedeného důkazu (nezávisle na jeho věrohodnosti) nevyplynul ani náznakem, že by tomu bylo jinak. I kdyby zůstavitel svému okolí opakovaně vyjadřoval svou lítost a smutek nad absencí kontaktu s žalobkyní a projevoval zájem takovým způsobem, jak svědci vypovídali, nic to nemění na tom, že se nejedná o dostatečný základ pro to, aby bylo možné klást žalobkyni z hlediska nároku na povinný díl z dědictví k tíži, že svého otce nevypátrala (resp. na to nevynaložila větší snahu), řádně se mu nevěnovala, nepečovala o něj v [podezřelý výraz] apod.

26. Důvod vydědění je nutné posuzovat v kontextu vztahu žalobkyně a [jméno FO], který však reálně v běžném rodinném smyslu fakticky neexistoval, jak bylo zjištěno ze svědeckých výpovědí i dalších důkazů. Neexistenci tohoto vztahu nelze klást k tíži žalobkyně, neboť v době jejího dětství, kdy se zpravidla vztah mezi otcem a dcerou vytváří, nebyla ona tou, která by mohla jeho navázání zajistit. Možnostmi k navázání vztahu disponoval pouze její otec jako rodič. Tento ji dobrovolně svěřil do péče matky (znal přitom její adresu, neboť posílal složenky s výživným, mohl nahlédnout do opatrovnického spisu žalobkyně, případně kontaktovat sociální pracovnici a usilovat právní cestou o kontakt, pokud by mu nebyl dobrovolně umožněn). Soud tedy shledal, že pokud nebyl vztah mezi žalobkyní a zůstavitelem nikdy navázán, zůstavitel tak k této situaci podstatně přispěl. Za daných okolností nelze po žalobkyni rozumně požadovat, aby projevovala opravdový zájem vůči osobě, se kterou neměla navázán žádný vztah, kterou prakticky neznala a neměla na ni ani kontakt. Zůstavitel tedy za takové nemohl žalobkyni na základě neprojevování opravdového zájmu z její strany platně vydědit.

27. Žalovaný argumentoval tím, že ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že zůstavitel V. [jméno FO] zájem o žalobkyni v jejím dětství vykazoval, což jí muselo být právě z jejího dětství známo. Proto mělo být poté na žalobkyni, aby v dospělosti svého otce vyhledala. Soud se s tímto argumentem neztotožnil, neboť je odpovědností rodiče, aby navázal vztah se svým dítětem. Byť mohlo být v době dětství žalobkyně faktické uplatňování rodičovských práv ze strany otců složitější, než je v současnosti s ohledem na celospolečenský přístup, i tehdy bylo možné, aby se [jméno FO] domáhal soudního stanovení styku s žalobkyní, případně následného výkonu rozhodnutí rozsudku o úpravě styku. V notářském zápisu je sice uvedeno, že měl být styk otce s nezletilou žalobkyní stanoven, avšak v tomto řízení k tomu nebyl předložen žádný důkaz ani k důkazu provedené výpovědi tomu nenasvědčovaly. K žádnému styku, při kterém by mohl být vztah mezi zůstavitelem a žalobkyní reálně navázán nedošlo. V rámci rozsudku o rozvodu manželství byla navíc schválena dohoda rodičů, kterou otec dobrovolně svěřil žalobkyni do péče matky. Faktická neexistence skutečného vztahu mezi zůstavitelem a žalobkyní tedy vyplynula ze situace, kterou nelze klást žalobkyni k tíži a není proto dán ani důvod vydědění dle § 1646 odst. 1 písm. b) o.z. Takový závěr odpovídá též judikatuře (srov. skutkové závěry nižších soudu ve věci projednávané Nejvyšším soudem pod sp.zn. [Anonymizováno]).

28. Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení povinného dílu z pozůstalosti po [jméno FO] je dán, neboť žalobkyně byla neprávem vyděděna. Žalobkyni tak svědčí právo na toho, co by činil její zákonný dědický podíl. K datu své smrti byl zůstavitel rozvedený a jako otec byl zapsaný v rodném listě u svých dvou dětí – žalobkyně a žalovaného. Další potenciální dědička [jméno FO] zemřela jako svobodná dříve než zůstavitel a nezanechala po sobě žádné potomky. [jméno FO] (nyní [jméno FO]) neměla ve svém rodném listě uvedeného zůstavitele jako svého otce a před soudní komisařkou deklarovala, že o dědictví nemá zájem. V souladu s § 1635 odst. 1 o.z. by tak v první dědické třídě měli rovným dílem dědit děti zůstavitele, tj. žalobkyně [Jméno žalobkyně] a žalovaný [Jméno advokátky B]. Čistá hodnota pozůstalosti činila 10 192 719,01 Kč, z toho jedna polovina (zákonný dědický podíl) činila 5 096 359,50 Kč a jedna čtvrtina z této částky činila 1 274 089,87 Kč. Žalobkyni proto svědčí dědické právo na částku 1 274 089,87 Kč, kterou jí jsou povinni žalovaní zaplatit poměrně dle § 1653 o.z. Žalovaní v rámci dědického řízení uzavřeli dohodu, na základě které připadlo žalované 58,89 % čisté hodnoty pozůstalosti a žalovanému zbývajících 41,11 %. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni částku 750 311,53 Kč a žalovaný částku 523 778,34 Kč.

29. Předžalobní výzvou z 11. 3. 2024 byli žalovaní vyzváni k zaplacení povinného dílu do osmi dnů od doručení předžalobní výzvy. Zásilka s předžalobní výzvou byla oběma žalovaným doručena dne 12. 3. 2024, od následujícího dne proto počala běžet osmidenní lhůta k plnění, která uplynula dne 20. 3. 2024. Teprve ode dne následujícího (tj. 21. 3. 2024) se dostali žalovaní dle podle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, přičemž od tohoto dne náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v popsaném rozsahu žalobě výrokem I a III vyhověl.

30. Ve zbývajícím rozsahu, tj. zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 750 311,53 Kč ode dne 13. 3. 2024 do 20. 3. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 523 778,34 Kč ode dne 13. 3. 2024 do 20. 3. 2024, soud žalobu výrokem II a IV zamítl, když v uvedené době nebyli žalovaní dosud v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů v plné výši, neboť žalobkyně měla neúspěch jen v poměrně zcela nepatrné části. Celkové náklady řízení činí 179 660,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 741 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 274 089,87 Kč sestávající z částky 13 420 Kč za každý z pěti úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast na jednání dne 14. 11. 2024 v rozsahu dvou úkonů, neboť jednání přesáhlo dobu dvou hodin) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění do 31. 12. 2024, a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 1 274 089,87 Kč sestávající z částky 13 420 Kč za každý z pěti úkonů (porada s klientkou dne 9. 1. 2025, účast na jednání dne 14. 1. 2025 v rozsahu dvou úkonů, neboť jednání přesáhlo dobu dvou hodin a účast na jednání dne 10. 6. 2025 v rozsahu dvou hodin, neboť jednání přesáhlo dobu dvou hodin) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění od 1. 1. 2025, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 137 950 Kč ve výši 28 969,50 Kč.

32. Předmětem řízení bylo zaplacení celkem 1 274 089,87 Kč, přičemž žalované bylo z této částky uloženo zaplatit 750 311,53 Kč (tj. 58,89 %) a žalovanému 523 778,34 Kč (41,11 %). Soud rozdělil podle uvedeného poměru mezi žalované celkovou výši nákladů řízení 179 660,50 Kč. Žalované proto soud výrokem V uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 105 802,07 Kč a žalovanému výrokem VI uložil na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 73 858,43 Kč.

33. Žalobkyni bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2024, čj. [Anonymizováno], ve spojení s usnesením Městského soudu ze dne 12. 6 2025, čj. [Anonymizováno], přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků z 80 %. Soudní poplatek v projednávané věci činil 63 705 Kč, přičemž s ohledem na své částečné osvobození zaplatila žalobkyně částku 12 741 Kč. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zaplatí podle výsledku řízení soudní poplatek žalovaní. Zbývající část soudního poplatku činila 50 964 Kč, soud ji rozdělil mezi žalované podle výsledku řízení ve stejném poměru jako náhradu nákladů řízení. Žalované uložil výrokem VII zaplatit 58,89 % z nezaplaceného části soudního poplatku, tj. 30 013 Kč. Žalovanému uložil soud výrokem VIII zaplatit poměrnou část ve výši 41,11 %, která činí 20 951 Kč.