17 C 115/2020 - 529

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený [Jméno advokáta] [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za niž jedná [Jméno žalované] [Anonymizováno] [Adresa žalované] o zaplacení částky 1 600 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 1 600 000 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 120 557 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů státu, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů státu, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 7. 2020 domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nezákonnými rozhodnutími. Rozhodnutím [adresa] [datum], č.j. [Anonymizováno], došlo téhož dne ve 22:40 hodin k vykázání žalobce z bytu i jeho bezprostředního okolí do vzdálenosti 100 m od objektu na dobu 10 dnů. Námitky žalobce nebyly nadřízeným policejním orgánem v [adresa] shledány důvodnými. V daném opatření bylo mimo jiné uvedeno, že žalobce za doby trvání manželství, tj. od 26. 6. 2004 do současné doby vyvíjí soustavný psychický nátlak a drobné fyzické útoky na svoji manželku [jméno FO], útoků se tedy dopouští dlouhodobě, přičemž v jeho jednání jsou spatřovány útoky verbální, psychické a rovněž i fyzické. Důvodem útoků mělo být bezvýhradní podřízení manželovi (podřízení názorům manžela na fungování manželství a výchovu dětí). K návrhu manželky a adoptovaného syna ze strany žalobce došlo dne 11. 5. 2018 k vydání rozhodnutí [adresa]-[Anonymizováno], kterým bylo žalobci uloženo, aby se zdržel setkávání s [jméno FO] a [jméno FO], zdržel se vstupu do domu [adresa] včetně jeho bezprostředního okolí do vzdálenosti 100 m od tohoto obydlí a zdržel se nežádoucího sledování a obtěžování [jméno FO]. Toto předběžné opatření trvalo po dobu 1 měsíce. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, které bylo usnesením [adresa], potvrzeno. Předběžné opatření bylo prodlouženo do 11. 11. 2018 [adresa], toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem. Žalobce byl výrazně omezen na svých právech od 3. 5. 2018 22:40 hodin do 11. 11. 2018 24:00 hodin, tedy celkem 192 dnů. Usnesením [adresa], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném období podle § 199 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku s hrozbou trestu odnětí svobody v trvání 2 až 8 let. Stížnost, kterou žalobce proti tomuto rozhodnutí podal, byla jako nedůvodná zamítnuta. Následně nebylo vyhověno ani návrhu na zastavení trestního stíhání a dne 26. 2. 2019 byla na žalobce podána obžaloba. V případě rodiny žalobce šlo o funkční rodinu jak z hlediska její výchovné, tak ekonomicko – sociální funkce. V průběhu manželství se narodily 4 děti, byla postavena zemědělská usedlost, vybudováno soukromé podnikání, zajišťována domácí školní výchova dětí. Žalobce evidentně nejevil známky alkoholismu či agresivního chování. Žalobce byl osobou bezúhonnou, úspěšně podnikající, pečující o pět nezletilých dětí. Výsledkem postupu policejních orgánů a státního zastupitelství je totální destrukce rodiny žalobce. Před vykázáním žalobce vykazovalo manželství znaky funkčního vztahu, následně však nastala postupná destrukce všech aspektů funkční rodiny. Žalobce byl vykázán z domu, který postavil vlastníma rukama, kde vlastním úsilím založil hospodářství, byl vykázán od pěti dětí, které vychovával. Postupně došlo ke změně chování dětí. [jméno FO] ujišťoval v SMS zprávě žalobce, že jej má rád, a chtěl se s ním sejít. Výpovědi dětí u opatrovnického soudu v [adresa] (sp. zn. [Anonymizováno]) již vykazují silný negativní poměr k otci, aby nakonec nezletilí synové skončili během výchovného působení matky v [podezřelý výraz] Co se týče ekonomické stránky rodiny, žalobce zajišťoval chod hospodářství vázaného na dotace, toto se však pod vedením manželky zhroutilo. Žalobce trpěl depresemi, byl v pracovní neschopnosti s celkovým omezením podnikatelského úsilí a životní vitality. Žalobce byl rozsudkem [adresa], zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [adresa] bylo odvolacím soudem zamítnuto. Rozsudek soudu I. stupně nabyl právní moci dne 6. 1. 2020. Trestně právní kvalifikace skutku s sebou nese i společenský odsudek. Do osobnostní sféry žalobce bylo zasahováno v období od 3. 5. 2018 do 6. 1. 2020. Předmětný neoprávněný zásah narušil vztah nezletilých dětí k žalobci jako otci, v dětech přetrvává nedůvěra, naráží na nepřátelský vztah matky, na jejíž přízeň jsou odkázány. Tyto narušené vazby vyvolávají v žalobci stav bezmoci a beznaděje. Žalobce se teprve nyní (uvedeno ve vyjádření ze dne 4. 12. 2020) začíná stýkat s nezletilým [jméno FO], který mu čas od času vypomáhá při podnikání, vztahy s ostatními dětmi se nepodařilo obnovit. Před kriminalizací byl žalobce po psychické stránce zcela zdráv. Žalobce je dlouhodobě v pracovní neschopnosti se závažnými depresemi, ztratil smysl života, není sto se mobilizovat pro potřebný výkon v podnikatelské činnosti, kterou byl nucen utlumit. Před trestním stíháním se žalobce těšil v komunitě i v podnikatelské sféře respektu a úctě slušného, pracovitého a úspěšného člověka, řádně se staral o početnou rodinu, na místní poměry nadstandardně rodinu zabezpečil. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dopisem ze dne 3. 12. 2018. Žalobce tedy požadoval úhradu částky 500 000 Kč a náhradu nákladů řízení.

2. Podáním ze dne 2. 7. 2020 rozšířil žalobce žalobu o částku 500 000 Kč na přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu a dále o částku 154 551 Kč jakožto náhradu škody spočívající v účelně vynaložených nákladech na obhajobu. Změna žaloby byla připuštěna usnesením ze dne 11. 8. 2020, č.j. 17 C 115/2020-123. Usnesením ze dne 22. 12. 2020, č.j. 17 C 115/2020-164, pak bylo řízení zastaveno ohledně částky 148 435,59 Kč.

3. Podáním ze dne 19. 4. 2021 žalobce rozšířil žalobu o náhradu za poškození zdraví jakožto překážky lepší budoucnosti, tedy ztížení společenského uplatnění, neboť již došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce. Již dříve uplatněný nárok žalobce pokrývá období od 2. 10. 2018 do 6. 1. 2021, kdy se ukázal zdravotní stav žalobce jako beznadějně stabilizovaný. K ustálení zdravotního stavu žalobce tedy došlo po roce od zprošťujícího rozsudku, a to se závěrem F62.0 Přetrvávající změny osobnosti po katastrofické zkušenosti; F43.1 Posttraumatická stresová porucha anamnesticky. Usnesením ze dne 30. 6. 2021, č.j. 17 C 115/2020-220, byla připuštěna změna žaloby spočívající v rozšíření nároku žalobce o částku 1 600 000 Kč za ztížení společenského uplatnění.

4. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že podáním ze dne 13. 3. 2020 doručeným žalované téhož dne uplatnil žalobce nárok na náhradu škody ve výši 150 776,75 Kč a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč s tím, že toto mu mělo být způsobeno vykázáním z obydlí, vydáním předběžných opatření a trestním stíháním vedeným proti němu u [adresa]. Stanoviskem žalované ze dne 16. 11. 2020 byla žalobci na nákladech trestního řízení přiznána částka 119 715 Kč, za nezákonné trestní stíhání se žalovaná žalobci omluvila. Co se týče rozhodnutí [adresa], ve spojení s rozhodnutím o námitkách ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] kterým byl žalobce vykázán ze svého obydlí, dále usnesení [adresa], kterým bylo žalobci uloženo, aby se zdržel setkávání s manželkou a synem [jméno FO], zdržel se vstupu do obydlí a do jeho okolí a zdržel se sledování a obtěžování manželky a [jméno FO], a rovněž usnesení [adresa] ve spojení s usnesením [adresa], kterým byla doba předběžného opatření prodloužena do 11. 11. 2018, nejedná se o nezákonná rozhodnutí, neboť nebyla z důvodu nezákonnosti k tomu příslušným orgánem změněna nebo zrušena. Navíc ve vztahu k předběžnému opatření odpovídá za případnou škodu navrhovatel předběžného opatření. Odpovědnostní titul je však dán, co se týče usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] Žalobce byl trestně stíhán od října 2018 do ledna 2020, tedy cca 1 rok a 3 měsíce. Řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy, bylo provedeno rozsáhlé dokazování a jeho celková délka je přiměřená. Co se týče narušení rodinného života žalobce, již před zahájení trestního stíhání [jméno FO] podala na žalobce dne 3. 5. 2018 trestní oznámení, dále podala návrh na vydání předmětných předběžných opatření (první v květnu 2018) a rovněž žalobu o rozvod manželství (29. 8. 2018). Žalovaná nezjistila, že by se v důsledku trestního stíhání žalobce zhoršil vztah s jeho dětmi. Z lékařské zprávy ze dne 22. 2. 2020 plynou počátky zhoršení duševního stavu již v době vykázání a vydání předběžných opatření, dopad na jeho stav mělo i probíhající rozvodové řízení, žalobcovo duševní strádání tedy není zapříčiněno jen trestním stíháním. Co se týče nároku na zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 600 000 Kč, tento je promlčen, když počátek promlčecí lhůty je třeba vztahovat k datu 6. 1. 2020 a tento nárok nebyl u žalované uplatněn.

5. Na to reagoval žalobce s tím, že mu v rámci trestního stíhání hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 – 8 let. Předběžné opatření bylo zajisté stresujícím faktorem, zahájení trestního stíhání však představovalo nepříznivou dynamiku ve vývoji jeho celkového zdravotního stavu a sociálního postavení. Žalobce dlouhodobě prožíval těžké stresy s příznaky posttraumatické stresové poruchy se stavy bezmocnosti a následným zpochybněním všech jeho základních životních hodnot. Toto vedlo k trvalé změně jeho osobnosti, tedy trvalým zdravotním následkům. V den vykázání ze společného obydlí žalobce uložil děti a kolem půlnoci přijela policie s tím, aby z domu odešel. Žalobce si tedy vzal počítač a pár osobních věcí. Třetí den přišla žalobci obsílka, z níž zjistil, z čeho je obviněn. Pro žalobce to byl šok, během následujících deseti dnů zhubl 15 kg. Žalobce spal nejprve v autě, poté na faře. Nechtěl nikoho obtěžovat, styděl se, neměl kam jít. Děti žalobci psaly, že je jim po něm smutno. Žalobce byl zoufalý, zahanbený a bezmocný. Žalobce se dřív věnoval hudbě a folkóru, měl rád přírodu, hrával fotbal. Dnes mu nic nejde a nic ho nebaví, nejraději spí. Když ho zvou kamarádi, vymlouvá se a nikam nejde. Žalobce byl dříve temperamentní, veselý, dnes mu připadá všechno marné, zbytečné, je bázlivý, nejistý, ztratil sebevědomí. Když vidí úřední obálku, celý se sevře. Nechtějí se mu řešit ani běžné věci, všechno je nyní problém. Žalobce nemá energii, nedokáže plánovat a z ničeho se těšit. Žalobce se ambulantně léčí u [tituly před jménem] [jméno FO] od 22. 2. 2020. Co se týče styku s dětmi, nevlastní syn [jméno FO] (k 13. 7. 2022 21 let) zaujal od trestního stíhání k žalobci nepřátelský postoj, nekomunikuje, nestýká se s širší rodinou. [jméno FO] (k 13. 7. 2022 17 let) viděl žalobce od trestního stíhání jen dvakrát, nekomunikuje, nestýká se s širší rodinou. [jméno FO] (k 13. 7. 2022 15 let) nepravidelně žalobce navštěvuje, je zdrženlivý, rezervovaný, nejistý, je to vztah k „cizímu“. [Anonymizováno] [Anonymizováno] (k 13. 7. 2022 13 let) navštěvuje žalobce nepravidelně, je opatrná, rezervovaná, plachá. [jméno FO] (k 13. 7. 2022 9 let) žalobce navštěvuje, jejich vztah je srdečný, veselý, ačkoliv jsou z jeho chování cítit traumata.

6. Ve věci rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, č.j. 17 C 115/2020-307 (ve znění opravného usnesení ze dne 29. 9. 2022, č.j. 17 C 115/2020-316), jímž bylo řízení co do částky 6 115,41 Kč zastaveno (zbývající obhajné – výrok I.), žaloba ohledně částky 2 600 000 Kč byla zamítnuta (výrok II.) a žalobci uloženo nahradit žalované náklady řízení (výrok III.). V rámci odvolacího řízení pak byl tento rozsudek rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č.j. 30 Co 379/2022-339, ve výrok II. potvrzen ohledně částky 990 000 Kč, ohledně částky 10 000 Kč byl změněn tak, že tato částka byla žalobci přiznána, ohledně částky 1 600 000 Kč (ztížení společenského uplatnění) byl rozsudek zrušen s tím, že nárok na odškodnění za poškození zdraví žalobce je nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu náhrady nemajetkové újmy podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zák. o OdpŠk“). Žalobce pod tlakem poskytnutého procesního poučení dostatečně odlišil oba dva nároky nejen po skutkové stránce, ale i po stránce žalobního žádání. Je výhradně odbornou otázkou, zda tvrzená příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a újmou na zdraví byla skutečně dána, tj. zda trestní stíhání žalobce bylo podstatnou příčinou zdravotních následků (v podobě posttraumatické stresové poruchy) na straně žalobce. Tuto odbornou otázku pak rozhodně nemohl kompetentně posoudit žalobcem předložený posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který se týká až následného stanovení výše nemateriální újmy na zdraví. Uvedený znalec nebyl v rámci svého znaleckého oprávnění příslušný k posouzení otázky tvrzené příčinné souvislosti. Soud prvního stupně však měl ustanovit znalce k posouzení příčiny tvrzené zdravotní újmy. Dosud provedenými důkazy nelze v žádném případě považovat žalobcem tvrzenou příčinnou souvislost za prokázanou. Nelze přehlédnout, že žalobce v předmětné době procházel rodinnou krizí, odvrátila se od něj manželka [právnická osoba], vše vyústilo v rozvod manželství. V případě tvrzené posttraumatické stresové poruchy tak zde připadá v úvahu i celá řada příčin, které s nezákonným rozhodnutím žádným způsobem nesouvisejí. Příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a zdravotními potížemi žalobce by přitom byla dána jedině tehdy, pokud by právě samotné trestní stíhání žalobce bylo podstatnou příčinou zdravotních potíží žalobce. Jinak řečeno, žalobcem tvrzená příčinná souvislost by byla prokázána jedině tehdy, pokud by bylo v řízení zjištěno, že nebýt trestního stíhání žalobce, k posttraumatické poruše by u žalobce nedošlo (čímž není vyloučeno případné spolupůsobení dalších příčin). V řízení dosud bylo prokázáno pouze tolik, že ke zdravotním potížím u žalobce došlo, jejich příčiny jsou sporné. Soud prvního stupně měl proto žalobce ve smyslu § 141 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k zaplacení zálohy na náklady navrženého znaleckého posudku a následně případně podle § 127 odst. 1 o. s. ř. ustanovit znalce k řešení otázky, zda bylo trestní stíhání žalobce podstatnou příčinou jeho zdravotních potíží, tj. zda by k těmto potížím nedošlo, pokud by žalobce nebyl trestně stíhán. Teprve v případě, že by existence takové příčinnosti byla bezpečně prokázána, bylo by dále třeba se v řízení zabývat výší nároku žalobce na náhradu újmy na zdraví.

7. Soud vyšel ze skutkového stavu tak, jak uveden v rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2022, č.j. 17 C 115/2020-307:

8. Usnesením [datum], bylo s žalobcem, coby obviněným, zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 5. 10. 2018. Proti tomuto usnesení podal žalobce prostřednictvím svého obhájce stížnost ze dne 5. 10. 2018. V této stížnosti uvedl, že zahájení trestního stíhání považuje již na první pohled za nepřesvědčivé, neboť kopíruje skutkovou verzi předběžného opatření spočívajícího ve vykázání z objektu společného bydlení manželů [jméno FO]. Dále policejní orgán nebere v úvahu, že trestně právní řešení je nejzazší prostředek k ochraně společenských zájmů, a že trestně právní odpovědnost lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti dle jiného právního předpisu. Žalobce, coby obviněný, poukázal na to, že pokud by měla být naplněna společenská škodlivost jeho jednání, pak by se poškozená nepochybně dovolávala nápravy, respektive ochrany, a to u psychologa či civilního soudu – opatrovnického soudu. Dále žalobce uvedl, že dle odborného vyjádření znalce není v žádném směru defektní osobou, nemá žádné sklony k deviantnímu chování, vyjádřil přesvědčení, že by orgány činné v trestním řízení měly do soužití manželů zasahovat zdrženlivě. Dále žalobce v této stížnosti uvedl, že jako nepřesvědčivé se jeví tvrzení a stesky poškozené v kontextu s jejím chováním, kdy na jedné straně podala návrh na rozvod a současně vyzývala žalobce ke smírnému uspořádání vztahu u církevního psychologa. Dne 28. 2. 2019 byla u [adresa] podána státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [adresa] obžaloba ze dne 26. 2. 2012, č.j. [Anonymizováno], pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Při hlavním líčení dne 25. 4. 2019 žalobce mimo jiné uvedl, že žili pěkným životem, plnil manželce, co si vysnila, vychovali spolu 4 děti, zlom nastal před 2 lety, kdy měl žalobce první pracovní úraz, zneschopnilo ho to asi na půl roku. Poté žalobce sdělil manželce, že chce žít trochu skromněji, bez honění se, bylo evidentní, že není spokojená, neustále někam odjížděla, pořád cestovala. Dále žalobce uvedl, že respektuje rozhodnutí manželky rozvést se, souhlasí s rozvodem, má ale manželku rád, je mu líto dětí, které nebudou žít v řádné rodině. Rozsudkem ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Proti tomuto rozsudku podali odvolání manželka žalobce coby poškozená a dále státní zástupce. O podaných odvoláních rozhodl [adresa], kterým zamítl odvolání manželky žalobce, a dále Krajský soud v [adresa], [Anonymizováno], usnesením ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], kterým zamítl odvolání státního zástupce. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 6. 1. 2020 (zjištěno ze shodným tvrzení účastníků; spisu [adresa]).

9. Příslušník Policie ČR vykázal žalobce ze společného obydlí, samostatně stojícího [adresa], které obývá s dále uvedenými osobami, jakož i z jeho bezprostředního okolí do vzdálenosti 100 metrů od objektu na dobu 10 dnů s tím, že vykázaná osoba se po dobu 10 dnů musí zdržet vstupu do prostoru vymezeného policistou a zdržet se styku a navazování kontaktu s ohroženou osobou (zjištěno z potvrzení o vykázání ze dne 3. 5. 2018). Žalobce podal námitky proti vykázání, které bylo učiněno dne 3. 5. 2018 ve 22:40 hodin. Podané námitky byly posouzeny z hlediska zákonných podmínek vykázání podle § 44 odst. 1 zákona o Policii ČR a bylo zjištěno, že zákonné podmínky vykázání byly splněny a nebyly shledány důvody k ukončení vykázání. Policejní orgán vyšel z toho, že za doby trvání manželství od 26. 6. 2004 do současné doby žalobce vyvíjel v obci [adresa], a i na jiných místech soustavný psychický nátlak a drobné fyzické útoky na svoji manželku [jméno FO]. Útoků se žalobce dopouštěl dlouhodobě, přičemž v jeho jednání byly spatřovány útoky verbální, psychické a rovněž fyzické. Dále policejní orgán vyšel z toho, že dle oznámených skutečností po celou dobu manželství od roku 2004 do roku 2018 žalobce vyvíjí v obci [adresa] i na jiných místech nátlak na svoji manželku, aby ji přiměl k tomu, aby se podřídila jeho vyhraněnému osobnímu názoru na fungování manželského soužití, mezilidských vztahů a na výchovu dětí. Nutil ji k tomu, aby vše bezvýhradně konala pouze s vědomím a souhlasem žalobce (zjištěno z posouzení námitek proti vykázání ze dne 4. 5. 2018)[Anonymizováno]

10. Usnesením [adresa] soud nařídil předběžné opatření, jímž bylo žalobci uloženo, aby se zdržel vstupu do domu [adresa], jakož i do jeho bezprostředního okolí, a to do vzdálenosti 100 metrů od tohoto obydlí. Dále by se zdržel setkávání s [jméno FO] a [jméno FO] a navazování kontaktů s nimi s výjimkou kontaktů ústních jednání u soudu či správního orgánu, a dále aby se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování [jméno FO] a [jméno FO]. Vydání předběžného opatření se u soudu domáhali [jméno FO] a [Jméno žalobce]. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením [adresa], [datum].

11. Do [jméno FO] se dostavil žalobce s tím, že žádá vyšetření svého duševního stavu. Psychiatricky byl žalobce vyšetřen [datum] v [právnická osoba] se závěrem: Depresivní fáze středně těžká se somatickým syndromem, reakce na stres a na doporučení lékařky se objednal k psychoterapeutické ambulanci doktora [adresa]. Podrobně byl dále vyšetřen znalcem psychiatrem [tituly před jménem] [jméno FO] a psycholožkou [Anonymizováno], dále ho vyšetřovali znalci ze [Anonymizováno]. Žalobce popsal situaci roku 2018, kdy přijel z práce domů, manželka mu napsala zprávu, že přijde později, někde se zdržela, aby děti uložil, tak se pomodlil s dětmi, uložil je spát, pak přijela policie a vyzvala ho, aby z domu odešel. Třetí den po odchodu z domova mu přišla od policie obsílka, z čeho je obviněn, netuší, jak by to s ním dopadlo, kdyby mu nenabídl pomoc místní farář. Styděl se jezdit do vesničky, kde postavil dům a bydlel s rodinou. Byl zoufalý, zahanbený, bezmocný, pak se rozběhlo jeho trestní stíhání, připadal si paralyzovaný, nespával, nesoustředil se, nepodával výkon, stále se jen třásl. Poslední rozvodový soud proběhl dne [datum]. Povahu měl žalobce dříve temperamentní, veselou, dnes mu připadá všechno marné, zbytečné, jako by byl lehkomyslný. Je bázlivý, nejistý, ztratil sebevědomí, všeho se bojí, celý se sevře, když vidí úřední obálku, stal se pasivním, všechno je nyní problém, vše mu připadá malicherné a zbytečné. Bolí ho hlava, špatně spí, má divoké sny, dlouho usíná, budí se ve 3 hodiny ráno, pak už nespí. Dle lékařky dominuje depresivní ladění, apaticko-hypobulický syndrom, adhedonie, neschopnost se radovat, ztráta energie, neschopnost plánovat své aktivity, ztráta kreativity a zájmu, poruchy spánku. Vlivem prožitých událostí, které prožíval, jako typickou posttraumatickou stresovou poruchu, byl zpochybněn jeho hodnotový systém, vztahy s nejbližšími osobami, dětmi, manželkou, rodiči, má tendenci tyto události vytěsňovat, hledá svoji vinu, patrná je bezradnost, je zvýšeně citlivý na jakoukoli zátěž. Má snížený frustrační práh, na podněty reaguje neuroticky, hypersenzitivně. Pro posttraumatickou stresovou poruchu svědčí předchozí vystavení se stresové události s hlubokým rozrušením, neodbytné znovuprožívání stresu v podobě rušivých vzpomínek, vyhýbání se situacím navozujícím stres, problémy s usínáním, podrážděnost, nesoustředivost, přehnané úzkostné reakce. Stav se pak v následujících měsících rozvinul do závažné depresivní poruchy se ztrátou energie a zájmu (zjištěno z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]).

12. V posudku o invaliditě ze dne [datum], zn. [Anonymizováno], je k osobě žalobce uvedeno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, žalobce je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy jde o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost o 55 % se dnem vzniku invalidity dne 27. 3. 2021. Žalobce je schopen po vzniku invalidity II. stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní a tělesné schopnosti. V posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti je uvedeno, že změna osobnosti žalobce po katastrofické zkušenosti s psychosomatickými obtížemi má dopad na pracovní schopnost. Jedná se o poruchu, která je popsána v lékařském nálezu psychiatrické ambulance ze dne 27. 3. 2021. Zdravotní stav žalobce je možné léčebnými režimovými opatřeními pozitivně ovlivnit a stabilizovat natolik, že lze očekávat zlepšení pracovní schopnosti při vhodném zaměstnání, a to v horizontu 2 let.

13. U [tituly před jménem] [jméno FO] byl žalobce přešetřen po 5 měsících, zlepšil se spánek a úzkost, problémy se výrazně zhoršily před 2 měsíci, kdy manželka žádala o zvýšení výživného. Obnovily se kruté bolesti hlavy, je mu na zvracení, cítí silnou únavu, ale v noci nespí. Nesoustředí se, málo si pamatuje, nedokáže se vnitřně zklidnit do stavu, jak se mu dařilo asi před 2 měsíci. Obává se, že manželka jedná promyšleně a účelově. Diagnóza: Přetrvávající změna osobnosti po katastrofické zkušenosti, anamnesticky posttraumatická stresová porucha (zjištěno z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]). Sny žalobce jsou strašné, brutální, budí se, cítí se ochablý, bolí ho u srdce. Přetrvávající změna osobnosti nastala po existenčním stresu, na jehož podkladě se rozvinula posttraumatická stresová porucha (zjištěno z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]).

14. Z lékařské zprávy z [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že subjektivně už je žalobce objednaný do [adresa] na psychoterapii k někomu u doktora [adresa], jméno si nepamatuje, má mít další stání rozvodového řízení, už je to několikáté stání, on se na to necítí, aby to absolvoval. Už jich má za sebou 10, vždy ho to rozhodí. Stačí mu, že mu přijde obsílka od soudu, a už se rozklepe a padne na něho silná únava a vyčerpání. Objektivně žalobce lucidní, dominuje depresivní ladění, snížená tolerance zátěže, s dekompenzacemi i po sebemenším podnětu, nic floridně psychotického nebylo zjištěno. Narušený spánek ve všech stádiích, pocity bez energie, frustrace z vývoje situace, obavy z budoucnosti. Se závěrem - depresivní fáze středně těžká se somatickým syndromem reakce na stres.

15. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 16. 4. 2021 předloženého žalobcem soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, neboť, jak je uvedeno v rozsudku odvolacího soudu ze dne 10. 1. 2023, tento se týká až následného stanovení výše nemateriální újmy na zdraví, přičemž tento znalec nebyl v rámci svého znaleckého oprávnění příslušný k posouzení otázky tvrzené příčinné souvislosti.

16. Po zrušení rozhodnutí soudu I. stupně v části týkající se ztížení společenského uplatnění žalobce, soud doplnil dokazování takto:

17. V lékařské zprávě [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] je uvedeno, že se žalobce léčí od 22. 2. 2020, naposledy byl vyšetřen dne 29. 4. 2022 se závěrem „F62.0, přetrvávající změna osobnosti po katastrofické zkušenosti a anamnesticky F43.1 PTSP“. Žalobce nemá zájem o život, není schopen se soustředit na práci, připadá si vyhořelý, zbytečný, bezcenný, Bůh jako by nyní neexistoval, všechny soudy zatím neskončily. Rozběhlo se trestní stíhání [právnická osoba] byly svěřeny do výchovy manželce žalobce, z něho se stal bezdomovec, obdržel žádost o rozvod, od té doby proběhlo asi 10 soudů a 5 znaleckých vyšetření, žalobce si musel opatřovat důkazy od sousedů, že se k dětem choval dobře, sám si připadal paralyzovaný, nespával, nesoustředil se, nepodával výkon, stále se jen třásl.

18. V lékařské zprávě [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 9. 4. 2004 (správně má být uvedeno 9. 4. 2024, což vyplývá z obsahu lékařské zprávy, potvrdil to zástupce žalobce a žalovaná proti tomu nic nenamítala – pozn. soudu) je uvedeno, že psychický stav žalobce se nemění, přetrvává obraz těžké chronifikované deprese. Po závažné posttraumatické stresové poruše nastala trvalá změna osobnosti s obrazem vyhoření, dominuje apaticko hypobulický syndrom a sklon k bilancování.

19. Dále žalobce předložil znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 4. 2023 č. [Anonymizováno], jehož předmětem bylo psychologické posouzení žalobce. Znalkyně uvedla, že u žalobce byla diagnostikována přetrvávající změna osobnosti po katastrofické události (F62.0), PTSP (F43.1), v roce 2020 těžká depresivní fáze bez psychotických příznaků (F32.2) s tím, že prvotními traumatizujícími událostmi byly z psychologického pohledu zcela jednoznačně události vykázání a obvinění, které podmínily další posuzovaného psychicky sekundárně poškozující běh událostí (bezdomovectví, reakce lidí z okolí, faktická ztráta rodiny, nemožnost profesního uplatnění, vyšetřování a soudní úkony). Při svém výslechu pak znalkyně doplnila, že pokud jde o diagnózy, vycházela ze závěrů [tituly před jménem] [jméno FO], porovnávala je i s předchozí situací, vycházela z dostupné zdravotnické dokumentace, kdy žalobce byl dříve plně kompenzovanou osobností, což je nyní změněno. K té změně v tzv. dřívějším životě žalobce došlo působením traumatizujících vlivů, což bylo vykázání, obvinění, následné vyšetřování a stíhání, tyto události se poté řetězily a k tomu se poté přidružovaly další okolnosti, jako rozpad rodiny, odcizení žalobce od dětí, s tím související ztráta rodiny, obecně ztráta ideálů, možnost běžného bydlení, ztráta domova, možnost běžného stravování, narušení i duchovních hodnot, neboť jde o osobu, která je duchovně založená a věřící, a rovněž ztráta perspektiv. V době vyšetření žalobce neplnil žádné životní role, chtěl se jen izolovat od okolního světa. Chce a potřebuje být sám. Již samotným vykázáním byl žalobce psychicky oslaben, nicméně jde o otázku pro psychiatra. Vykázání mělo na žalobce neblahý vliv, ale lze předpokládat, že to by překonal.

20. Dále soud v souladu s pokynem odvolacího soudu ustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, konkértně [právnická osoba] [jméno FO], z jehož znaleckého posudku ze dne [datum] č. [Anonymizováno], vyplývá, že diagnosticky se z psychiatrického hlediska u žalobce jedná o přetrvávající depresivní symptomatiku vzniklou v důsledku exhausce způsobené více příčinami, a to jednak konflikty v rodině, omezenou pracovní schopností po tělesných úrazech, rozvodovou situací, trestním stíháním. Příčinu psychických potíží žalobce lze spatřovat v jeho trestním stíhání, rozvodovém řízení, řešení péče o děti včetně styku s nimi a jejich psychických potíží a jeho osobnostní reaktivitě. Jako důvod prvotních psychických potíží při prvním kontaktu s ambulantní psychiatrií u [tituly před jménem] [adresa] dne [datum] je uváděno přepracování a rodinné problémy. Samotné trestní stíhání nelze považovat za spouštěč a rozvoj posttraumatické stresové poruchy či přetrvávající změny osobnosti po katastrofické zkušenosti, kdy na rozvoj psychických potíží měla nepochybně vliv rozvodová situace, vztahy k manželce, neschopnost vykonávat své dřívější zaměstnání z důvodu tělesných úrazů, pracovní přetížení, osobnostní reaktivita žalobce. Při výslechu znalce pak bylo doplněno, že v žádném z předchozích znaleckých posudků na osobu žalobce (kromě posudku znalkyně [jméno FO]) nebyla stanovena žádná výraznější psychická porucha ve smyslu posttraumatické stresové poruchy nebo nějaké závažnější reaktivní poruchy. Proto žalobce odpovídal na otázku č. [hodnota] znaleckého posudku tak, že ke dni zahájení trestního stíhání byl zdravotní, psychický stav žalobce, zejména z psychiatrického hlediska, kompenzován, bez reaktivní psychické poruchy, když znalec tuto reaktivní psychickou poruchu neshledal ani při svém vyšetření. Mimo jiné ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovaného v rámci trestního řízení ke dni 10. 5. 2019 nebyla zjištěna přítomnost duševní poruchy ani choroby, ačkoliv trestní stíhání žalobce bylo zahájeno již dne 2. 10. 2018. Diagnóza stanovená [tituly před jménem] [jméno FO], tedy posttraumatická stresová porucha, v daném případě nesplňovala kritéria podle mezinárodní klasifikace duševních nemocí, ty příznaky zde dány nebyly. Nedá se tedy následně hovořit ani o přediagnostikované poruše osobnosti po katastrofické události. I [tituly před jménem] [jméno FO] diagnostikovala u žalobce poruchu z hlediska spektra poruch nálady ve smyslu středně těžké deprese, dle znalce se konkrétně jedná o přetrvávající depresivní poruchu středně těžkého rázu, nikoliv závažného charakteru. Méně závažné diagnóze odpovídá i přístup žalobce k léčbě, kdy tento zpočátku odmítal léčbu, léky, přesto nedocházelo k výraznější progresi. Ke zhoršení zdravotního stavu žalobce tedy vedla celá řada příčin jako rodinná situace, rozvodové řízení, pracovní zátěž, exhausce, pracovní vypětí i trestní stíhání.

21. Soud pro nadbytečnost neprovedl dokazování výslechem manželky žalobce a revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, neboť takto zjištěný skutkový stav měl za dostatečně prokázaný.

22. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž vycházel především ze znaleckého posudku [právnická osoba] [jméno FO] doplněného jeho výslechem, kdy si znalec k zaslané spisové dokumentaci vyžádal i znalecké posudky zpracované v rámci posuzovaného trestního stíhání, vycházel rovněž ze zdravotnické dokumentace žalobce a provedl jeho vyšetření. Veškeré případné nejasnosti znaleckého posudku znalec vysvětlil při svém výslechu, zároveň zcela jasně vysvětlil, proč není na místě diagnóza stanovená [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud tedy neshledal důvod zadávat zpracování dalšího znaleckého posudku, jak navrhoval žalobce, když toto by bylo za situace, kdy je zde znalecký posudek s jasnými závěry, nadbytečné a nehospodárné. Co se pak týče znaleckého posudku psycholožky [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] č. [Anonymizováno], tato vycházela z diagnózy stanovené [tituly před jménem] [jméno FO], vzhledem k tomu, že [tituly před jménem] [jméno FO] přesvědčivě vysvětlil, proč tato diagnóza nemůže obstát (viz bod 20 tohoto rozsudku), soud ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nevycházel.

23. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

24. Usnesením policejního orgánu ze dne 2. 10. 2018, č.j. [Anonymizováno], bylo s žalobcem, coby obviněným, zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku. Dne 28. 2. 2019 byla u [adresa] podána státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [adresa] obžaloba ze dne 26. 2. 2012, č.j. [Anonymizováno], pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Rozsudkem ze dne 3. 10. 2019, č.j. [Anonymizováno], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 6. 1. 2020. Příslušník Policie ČR vykázal žalobce ze společného obydlí i z jeho bezprostředního okolí do vzdálenosti 100 metrů od objektu na dobu 10 dnů s tím, že vykázaná osoba se po dobu 10 dnů musí zdržet vstupu do prostoru vymezeného policistou a zdržet se styku a navazování kontaktu s ohroženou osobou. V rozhodnutí o podaných námitkách policejní orgán vyšel z toho, že za doby trvání manželství od 26. 6. 2004 do současné doby žalobce vyvíjel v obci [adresa], a i na jiných místech soustavný psychický nátlak a drobné fyzické útoky na svoji manželku [jméno FO]. Útoků se žalobce dopouštěl dlouhodobě, přičemž v jeho jednání byly spatřovány útoky verbální, psychické a rovněž fyzické. Usnesením [adresa], soud nařídil předběžné opatření, jímž bylo žalobci uloženo, aby se zdržel vstupu do domu [adresa], jakož i do jeho bezprostředního okolí, a to do vzdálenosti 100 metrů od tohoto obydlí, a dále aby se zdržel setkávání s [jméno FO] a [jméno FO] a navazování kontaktů s nimi s výjimkou kontaktů ústních jednání u soudu či správního orgánu, a dále aby se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování [jméno FO] a [jméno FO]. Vydání předběžného opatření se u soudu domáhali [jméno FO] a [Jméno žalobce]. Žalobce byl vyšetřen v [právnická osoba] dne [datum] s tím, že má mít další stání rozvodového řízení, už je to několikáté stání, on se na to necítí, aby to absolvoval. Už jich má za sebou 10, vždy ho to rozhodí. Stačí mu, že mu přijde obsílka od soudu, a už se rozklepe a padne na něho silná únava a vyčerpání. Narušený spánek ve všech stádiích, pocity bez energie, frustrace z vývoje situace, obavy z budoucnosti, se závěrem - depresivní fáze středně těžká se somatickým syndromem reakce na stres. Dne [datum] byl žalobce vyšetřen u [tituly před jménem] [jméno FO] se závěrem „F62.0, přetrvávající změna osobnosti po katastrofické zkušenosti a anamnesticky F43.1 PTSP“. Diagnosticky se z psychiatrického hlediska u žalobce jedná o přetrvávající depresivní symptomatiku vzniklou v důsledku exhausce způsobené více příčinami, a to jednak konflikty v rodině, omezenou pracovní schopností po tělesných úrazech, rozvodovou situací, trestním stíháním. Příčinu psychických potíží žalobce lze spatřovat v jeho trestním stíhání, rozvodovém řízení, řešení péče o děti včetně styku s nimi a jejich psychických potíží a jeho osobnostní reaktivitě. Samotné trestní stíhání nelze považovat za spouštěč a rozvoj posttraumatické stresové poruchy či přetrvávající změny osobnosti po katastrofické zkušenosti, kdy na rozvoj psychických potíží měla nepochybně vliv rozvodová situace, vztahy k manželce, neschopnost vykonávat své dřívější zaměstnání z důvodu tělesných úrazů, pracovní přetížení, osobnostní reaktivita žalobce. V žádném z předchozích znaleckých posudků na osobu žalobce (kromě posudku znalkyně [jméno FO]) nebyla stanovena žádná výraznější psychická porucha ve smyslu posttraumatické stresové poruchy nebo nějaké závažnější reaktivní poruchy. Mimo jiné ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovaném v rámci trestního řízení ke dni [datum] nebyla zjištěna přítomnost duševní poruchy ani choroby, ačkoliv trestní stíhání žalobce bylo zahájeno již dne [datum]. Diagnóza provedená [tituly před jménem] [jméno FO], tedy posttraumatická stresová porucha, v daném případě nesplňovala kritéria podle mezinárodní klasifikace duševních nemocí. Nedá se tedy následně hovořit ani o přediagnostikované poruše osobnosti po katastrofické události. I [tituly před jménem] [jméno FO] diagnostikovala u žalobce poruchu z hlediska spektra poruch nálady ve smyslu středně těžké deprese. Méně závažné diagnóze odpovídá i přístup žalobce k léčbě, kdy tento zpočátku odmítal léčbu, léky, přesto nedocházelo k výraznější progresi. Ke zhoršení zdravotního stavu žalobce vedla celá řada příčin jako rodinná situace, rozvodové řízení, pracovní zátěž, exhausce, pracovní vypětí i trestní stíhání.

25. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

26. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zák. o OdpŠk“) právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

27. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

28. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

29. Ve shodě s odvolacím soudem soud uvádí, že Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5490/2017, v obecné rovině potvrdil, že nárok na odškodnění za poškození zdraví žalobce je nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu náhrady nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1293/2011).

30. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/1991, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1291/2017). Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci vedené u [adresa] zproštěn obžaloby, o existenci nezákonného rozhodnutí není pochyb, jak ostatně vyslovil i odvolací soud.

31. Pro vznik odpovědnosti žalované za újmu na zdraví žalobce, je třeba současné existence tří předpokladů, a to odpovědnostní titul, v daném případě nezákonné rozhodnutí, újma na zdraví a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a touto újmou, přičemž je třeba zdůraznit, že příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a zdravotními potížemi žalobce by byla dána jedině tehdy, pokud by právě samotné trestní stíhání žalobce bylo podstatnou příčinou jeho zdravotních potíží.

32. Soud však v posuzovaném případě splnění všech tří výše uvedených předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu neshledal. Je zde nepochybně dáno nezákonné rozhodnutí, jak je uvedeno výše. Co se týče újmy na zdraví žalobce, tento uváděl, že mu v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím, resp. trestním stíháním, byla způsobena posttraumatická stresová porucha. Znalec [právnická osoba] [jméno FO] však tuto diagnózu vyloučil, když uvedl, že pro tuto diagnózu zde nebyly dány předpoklady dle mezinárodní klasifikace duševních nemocí, neodpovídá jí ani chování žalobce a skutečnost, že, ačkoliv tento zpočátku odmítal léky, nedocházelo u něj k progresu. Znalec stanovil diagnózu jako přetrvávající depresivní poruchu středně těžkého rázu, nikoliv závažného charakteru, a to ve shodě s prvotním vyšetřením žalobce u [tituly před jménem] [jméno FO]. Uvedené psychické potíže žalobce pak nebyly způsobeny výlučně či z převažující části posuzovaným trestním stíháním žalobce (a tedy nezákonným rozhodnutím). Na psychiku žalobce mělo vliv několik příčin působících současně či v poměrně krátkém časovém horizontu, jako bylo vykázání žalobce z domu, rozvodové řízení, otázka péče o děti a samozřejmě i předmětné trestní stíhání. Žalobce při psychiatrických vyšetřeních několikrát sám poukazoval na táhnoucí se rozvodové řízení s opakovanými soudními jednáními a na to, jak je to pro něj náročné. Zároveň opakoval skutečnost, že před vykázáním ze společného obydlí se jednalo o funkční rodinu vychovávající čtyři děti. K tomu je třeba poznamenat, že vnímal-li žalobce svou rodinu i v době bezprostředně před vykázáním jako funkční, je zcela nepochybné, že se na jeho psychických obtížích musela podílet i skutečnost, že jeho manželka podala návrh na nařízení předběžného opatření, na základě něhož mu byla zakázáno vstupovat do společného obydlí, pohybovat se v jeho okolí či ji kontaktovat, když již předtím byl z jejího popudu ze společného obydlí vykázán. Následně probíhalo rozvodové řízení (rovněž k návrhu manželky žalobce), byla řešena otázka péče o děti, kdy tyto byly svěřeny do výchovy matky. Z uvedeného lze usuzovat, že žalobci se zhroutila jeho představa funkční a spokojené rodiny, což mělo nepochybně značný vliv na jeho psychické zdraví. Vliv pak zcela jistě mělo i trestní stíhání žalobce, kdy není úmyslem soudu jakkoli bagatelizovat psychickou zátěž, kterou takové trestní stíhání s sebou muselo pro žalobce nést, avšak nelze uzavřít, že by jedinou či převažující příčinou psychických obtíží žalobce (navíc s jinou diagnózou, než žalobce tvrdí) bylo předmětné trestní stíhání, resp. trestní stíhání žalobce nebylo zcela evidentně jedinou či převažující příčinou psychických obtíží žalobce.

33. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavřel, že zde není dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a újmou na zdraví žalobce, a proto žalobu ohledně částky 1 600 000 Kč, která zůstala předmětem řízení, zamítl.

34. Nad rámec výše uvedeného soudu uvádí, že při jednání dne 29. 5. 2024 nebylo vyhověno návrhu zástupce žalobce na poskytnutí lhůty pro vyjádření se k výslechu znalce, neboť odročení jednání by pouze nedůvodně protahovalo řízení jako takové. Zástupce žalobce byl výslechu znalce přítomen, sám mu kladl otázky, následně mu byl dán prostor k vyjádření se k provedenému výslechu. Ačkoliv se jednalo o odbornou otázku (což se ostatně při výslechu znalce jedná vždy), znalec vše srozumitelně vysvětlil a nebylo-li zástupci žalobce něco jasné, mohl se jej doptat, před ukončením výslechu znalce už však žádné otázky neměl. Stejně tak mu byl dán prostor k vyjádření se k výslechu znalce, jak je uvedeno výše, tohoto svého práva však prakticky nevyužil, pouze se vyjadřoval k otázce poskytnutí či neposkytnutí lhůty. V této souvislosti pak vznesl námitku podjatosti věc projednávající soudkyně, kterou specifikoval pouze tak, že tato má poměr k věci, pokud žalobci lhůtu k vyjádření neposkytne, neboť tím žalobce zkracuje na jeho ústavních právech (k tomu blíže viz protokol ze dne 29. 5. 2024, č.l. 527 spisu).

35. Co se týče náhrady nákladů řízení, o této rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl úspěšný ohledně svého nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím v plném rozsahu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), neboť žalobci byla odvolacím soudem přiznána částka 10 000 Kč. Dále byl žalobce úspěšný ohledně svého nároku na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v částce 119 715 Kč, kdy požadoval částku 154 551 Kč, žalovaná mu po uplynutí šestiměsíční lhůty od podání žádosti a zároveň po podání žaloby uhradila částku 119 715 Kč, žalobce však vzal žalobu (postupně) zpět ohledně celé požadované částky. Žalobce byl tedy úspěšný ohledně částky 169 715 Kč, neboť v případě prvního uvedeného nároku soud vycházel z částky 50 000 Kč (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Žalovaná pak byla úspěšná ohledně částky 50 000 Kč, když nárok na zadostiučinění za ztížení společenského uplatnění žalobce byl v celém rozsahu zamítnut. Žalobce byl tedy úspěšný ohledně částky 119 715 Kč, a tedy v rozsahu 54 % (úspěch žalobce 77 %, úspěch žalované 23 %). Plná náhrada nákladů řízení žalobce by činila 223 254 Kč a je tvořena uhrazeným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a náklady zastoupení – odměna advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „AT“) (za situace, kdy bylo předmětem řízení pouze zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím) ve výši 6 200 Kč za dva úkony právní služby po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé), odměna advokáta dle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT ve spojení s § 7 bodem 6 AT (za situace, kdy bylo předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a náhrada škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu) ve výši 18 280 Kč za dva úkony právní služby po 9 140 Kč dle § 11 odst. 1 AT (2x vyjádření ve věci), odměna advokáta dle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT ve spojení s § 7 bodem 6 AT (za situace, kdy bylo předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, náhrada škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu a ztížení společenského uplatnění) ve výši 74 720 Kč za osm úkonů právní služby po 9 340 Kč dle § 11 odst. 1 AT (4x vyjádření ve věci, 4x účast na jednání soudu), odměna advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a) AT ve spojení s § 7 bodem 5 AT (za situace, kdy bylo předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a ztížení společenského uplatnění) ve výši 10 200 Kč za dva úkony právní služby po 5 100 Kč dle § 11 odst. 1 AT (podání odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), odměna advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a) AT ve spojení s § 7 bodem 5 AT (za situace, kdy bylo předmětem řízení ztížení společenského uplatnění) ve výši 21 700 Kč za sedm úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 AT (5x vyjádření ve věci, 2x účast na jednání soudu), 21x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s § 11 AT a náhrada za 21% DPH z odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 28 854 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. K těmto nákladům je třeba ještě připočítat žalobcem uhrazené spotřebované zálohy ve výši 53 000 Kč. Jelikož měl žalobce v řízení úspěch 54 %, byla mu přiznána náhradu nákladů řízení ve výši 120 557 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

36. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

37. S ohledem na částečný úspěch i neúspěch obou účastníků ve sporu jsou tito povinni v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. nahradit poměrně státu náklady, které mu v tomto řízení vznikly, přičemž jejich výše bude v souladu s § 155 odst. 1 o.s.ř. určena v samostatném usnesení, neboť v době rozhodnutí nebyly veškeré náklady státu zřejmé.

Poučení