17 C 133/2018-232

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl soudcem Mgr. Janem Uhlířem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o žalobě na určení vlastnického práva k nemovitosti, takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce a) a žalobce b) jsou podílovými spoluvlastníky, každý o velikosti id , p. [číslo] o výměře 80 m2 zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je budova [adresa], rodinný dům, část [územní celek] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], a p. [číslo] o výměře 467 m2 ostatní plocha, vše zapsáno ve veřejném seznamu vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek] a okres [okres], a dále jsou podílovými spoluvlastníky, každý o velikosti id 1/4 p. [číslo] o výměře 220m2 zahrada, zapsána ve veřejném seznamu vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek] a okres [okres].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 77 281,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobci společně domáhali určení, že nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek], tj. pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, a spoluvlastnický podíl na pozemku parc. [číslo] – zahrada o velikosti id. zapsaný na [list vlastnictví], dále také předmětné nemovitosti, jsou součástí jejich společného jmění manželů. V průběhu řízení byla připuštěna změna petitu spočívající v tom, že žalobci se žalobou domáhají určení, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Žalobci v odůvodnění žaloby uvedli, že na dům [adresa] měli hypotéku, po určité době spadli do finanční pasti, z banky obdrželi výpověď hypotečního úvěru a na nemovitosti byla uvalena exekuce. Žalobce b) byl navíc už v té době veden v registru neplatičů. Aby o nemovitosti nepřišli, snažil se žalobce b) najít co nejrychleji jakoukoli formu financování. Nabídku, že v případě zapůjčení částky 1,1 mil. Kč by musel do 3-4 měsíců uhradit 1,5 mil. Kč, odmítl. Tyto podmínky mu sdělovala žalovaná jakožto zaměstnankyně finanční instituce. Později se žalovaná sama znovu ozvala (už nikoli jako zástupce oné instituce) s nabídkou, že dům zafinancuje na 3 roky za úplatu 120 000 Kč a i poté je možné se dohodnout, ujišťovala žalobce b), že o jeho dům zájem nemá. Dům byl pro rodinu žalobců stěžejní, žalobce b) tak s návrhem souhlasil a žalovaná připravila veškeré podklady a dokumentaci k prodeji, protože se zabývala obchodní činností s nemovitostmi. Celková kupní cena a výše úvěru u Hypoteční banky činila 1,2 mil. Kč. Smlouvu o úvěru uzavírala žalovaná bez jejich přítomnosti, žalobci s bankou ani nekomunikovali. Žalovaná zároveň nemovitosti zastavila. Částka 1,2 mil. Kč zahrnovala aktuální výši dluhu žalobců 917 000 Kč, částku 120 000 Kč představující odměnu pro žalovanou a částku 75 000 Kč jakožto daň z převodu nemovitostí, což ovšem neodpovídalo skutečnosti. Zbývající částka do výše 1,2 mil. Kč byla v depozitu u JUDr. [jméno] [příjmení] pro případ, že by žalobce b) neplatil řádně a včas. K potvrzení předání kupní ceny byly sepsány fiktivní příjmové pokladní doklady za účasti žalované, žalobců, paní [příjmení] a JUDr. [příjmení], k předání žádných finančních částek ve skutečnosti nedošlo. Následně žalovaná sepsala s žalobcem b) smlouvu o půjčce, kterou mu půjčuje částku na zaplacení úvěru. Příjmové pokladní doklady byly opět fiktivní, ve skutečnosti se původní úvěr vyplatil novým úvěrem. Kvůli úvěru byl vypracován znalecký posudek, ten uváděl hodnotu předmětných nemovitostí 3,2 mil. Kč. Kdyby tedy žalobci prodávali dům s úmyslem ho prodat, mohli poplatit dluhy a ještě by jim zbylo. To dokazuje, že chtěli dům jen zachránit, nikoliv prodat. V kupní smlouvě byl termín [datum], po němž žalovaná už nemusí na další návrhy žalobců reagovat, pokud do té doby nedojde k přehypotékování úvěru. V předstihu před tímto datem žalobci začali vyřizovat hypoteční úvěry, měli jich několik, žalovaná byla o všem informována. Jak se blížil uvedený termín, žalovaná tím více neměla čas, ale ubezpečovala žalobce, že není problém vše vyřešit později. Žalobci se poté s žalovanou a paní [příjmení] sešli dne [datum] v jejím sídle a žalovaná jim sdělila, že dům je její, žalobci v něm mohou nadále bydlet, ale k prodeji je za částku 2 500 000 Kč, což žalobci klesli do kolen. Po dvou letech žalobce b) žalovanou opakovaně vyzýval, aby dodržela ustanovení nájemní smlouvy, dle něhož kdykoli po vyzvání žalovaná prodá dům zpět za fiktivní částky, ale dominantně za zbytek výše hypotečního úvěru. V červenci [rok] žalobce b) obdržel návrh kupní smlouvy opět s uvedenou kupní cenou 2 500 000 Kč a ustanovením, že nemovitosti nezatěžuje žádný úvěr. Nemovitosti však byly žalovanou v roce [rok] zatíženy dalším hypotečním úvěrem ve výši 1 850 000 Kč. V případě souhlasu s tímto návrhem smlouvy by tak žalobci žalované za dům zaplatili celkem 5,8 mil. Kč (kromě kupní ceny ještě 3 150 000 Kč za oba hypoteční úvěry žalované). Ztráta střechy nad hlavou a návštěva žalované, kdy žalobce několikrát vyzvala, aby dům vrátili, protože ho obývají neoprávněně, zapříčinily, že se žalobkyně a) s dětmi dne [datum] odstěhovala.

2. Žalobci také uvedli, že po ztrátě jejich primárního hypotečního úvěru nemovitosti v dražbě vydražila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], následně je prodala na základě žádosti žalované, resp. na základě toho, že žalovaná nabídla urovnání pohledávky. Výše hypotečního úvěru činila 1 250 000 Kč. Dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] a [anonymizováno] společností uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Od toho období platil žalobce splátky hypotéky [anonymizováno] společnosti až do ledna [rok], kdy do tohoto vztahu vstoupila žalovaná. K detailům smlouvy žalovaná žalobce nepustila, nic s nimi nekonzultovala, pouze žalobcům sdělila, že jestliže chtějí zůstat v domě, budou muset platit nájemné. Mezi žalobci a žalovanou proto byla sjednána nájemní smlouva, výše nájemného odpovídala výši měsíční splátky hypotéky, tj. 11 500 Kč. Nájemné, včetně daně z nemovitostí a veškerých výdajů žalobci hradili po 3 roky. Pro další tříleté období se částka snížila na 7 500 Kč měsíčně, což opět dokazuje, že vše byla jen fikce. Tuto částku žalobci dosud pravidelně platí žalované na její účet pod označením [anonymizováno] – hypo – nájem a stejně tak 550 Kč jakožto poplatek za vodné. Veškeré náklady s chodem rodinného domu šly za žalobci. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se žalovaná cítila jako majitelka domu. Žalobci také byli neustále ujišťováni o zpětném odkupu nemovitostí. Až po cca šesti letech žalovaná prohlásila, že je vlastníkem nemovitostí a vyhazovala je. Žalobci to brali jako podvod a podali na žalovanou trestní oznámení. Z dopisů adresovaných žalobci b) s výzvou k vystěhování vyplývá, že žalovaná od počátku neměla úmysl žalobcům nemovitosti odprodat za dohodnutou zůstatkovou cenu (aktuální výši dluhu). Žalobci se cítili být pojištěni ustanovením nájemní smlouvy, v němž byla zakotvena možnost odkupu za kupní cenu stanovenou v návaznosti na aktuální zůstatek nedoplatku refinancovaných prostředků na hypotečním účtu. Za 6 let platby úvěru žalované formou nájmu se počáteční suma ve výši 1,25 mil. Kč snížila na současných cca 1 080 000 Kč, což by tedy měla být kupní cena. To ale neodpovídá částce [částka] uvedené v návrhu ze dne [datum]. Žalobci uvádějí, že pouze chtěli pomocí nemovitostí vyřešit své dluhy, v žádném případě je však nechtěli prodat a už vůbec ne pod cenou. Zároveň však podepsali smlouvu o půjčce, o zástavě a kupní smlouvu, kde je uvedena kupní cena neodpovídající skutečné hodnotě nemovitostí a výše půjčky, která ani nebyla vyplacena v celé výši. Žalobci byli ujišťováni, že jde o pouhé jištění půjčených peněz a že kupní smlouvy nebudou realizované a nemovitost bude přednostně nabídnuta ke zpětnému odprodeji, a to za cenu odpovídající zůstatkové výši hypotečního úvěru. To však žalovaná později odmítla a svou nečinností znemožnila. Nemovitosti s hodnotou více než 3 mil. Kč žalovaná získala za půjčku ve výši cca 900 000 Kč. Žalovaná využila situace žalobců a vmanipulovala je do stavu, kdy podepsali veškeré smlouvy a další dokumenty. Jednání žalované považují za rozporné s dobrými mravy a smlouvu za absolutně neplatnou. Dalším důvodem neplatnosti je i to, že žalovaná uvedla žalobce v omyl. Žalobci podpisem smlouvy nevyjádřili svou svobodnou, pravou, vážnou vůli a už vůbec ne prostou omylu. Dle žalobců bylo snahou žalované získat levně nemovitosti, nezajistit žádné další následné bankovní produkty, neposkytnout žádnou další součinnost při vyřizování následných bankovních produktů, které by mohly sloužit k úhradě půjčky peněz žalované. Veškerá další jednání byla ze strany žalované mařena, aby bezvýsledně proběhla lhůta k vrácení půjčky a mohl být na základě současně uzavřené kupní smlouvy proveden vklad. Žalovaná od počátku jednala se záměrem ani případné vrácení peněz nepřijmout a realizovat kupní smlouvy. K zajištění závazku v podobě půjčky peněz slouží smlouva o zřízení zástavy k nemovitosti, proto současně uzavřená kupní smlouva jde proti této smlouvě. Realizace zástavní smlouvy nebyla nikdy uplatněna, vždy bylo v rozporu se zajišťovacím prostředkem přikročeno k realizaci smlouvy kupní, což je judikaturou hodnoceno jako podvodné jednání, nikoliv zajištění závazku. Žalobcům byla způsobena škoda ve výši hodnoty nemovitostí. Existenci naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva žalobci odvozují od skutečnosti, že jako vlastník nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná. Žalobci dále doplnili, že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], s datem nabytí právní moci dne [datum], společné jmění manželů nebylo vypořádáno.

3. K doručené žalobě se žalovaná vyjádřila tak, že s jejím obsahem nesouhlasí, žaloba obsahuje převážně nepravdivá tvrzení a navrhuje ji zamítnout. Žalovaná odmítla, že by byla zaměstnaná v nějaké finanční instituci a tam ze své pozice jednala s žalobci, i to, že by žalobci b) nabídla financování domu na 3 roky za úplatu 120 000 Kč. Uvedla, že žalobce nekontaktovala, naopak žalobci se obrátili na ni s tím, aby si jejich nemovitosti koupila, přičemž by je dál užívali, později by si sami vyřídili úvěr a nemovitosti koupili zpět. Žalobci věděli, že žalovaná prodala dům po otci a má nějaké finanční prostředky, že banka jí zbytek kupní ceny půjčí a že své bydlení má zajištěno, proto nebude chtít v nemovitostech sama bydlet. Naléhali na ni, aby si vyřídila úvěr a nemovitosti koupila. Dne [datum] uzavřela s žalobci kupní smlouvu, na jejímž základě získala předmětné nemovitosti, zaplatila kupní cenu, byla zapsána do katastru nemovitostí a po 8 let její vlastnictví ani zaplacení kupní ceny nikdo nezpochybňoval. Odmítá, že by kupní smlouva byla neplatná, dovolává se dobré víry a zápisu ve veřejném seznamu. Kupní cena byla, i s ohledem na to, že žalobci budou nemovitosti dále užívat, sjednána ve výši 2 500 000 Kč. Žalovaná ji žalobcům řádně zaplatila, a to v hotovosti ve splátkách o celkové výši [částka], částku [částka] převodem na účet věřitele [anonymizována čtyři slova] a částku 330 573 Kč do advokátní úschovy. Úhradu části kupní ceny v hotovosti a vyplacení úvěru věřitele žalobci sami požadovali. Tvrzení, že by došlo k podpisu pouze fiktivních příjmových dokladů a zároveň že neproběhla výměna žádných finančních částek, neodpovídá skutečnosti a žalobci se tak dle žalované pouze snaží obohatit na její úkor. Na konci roku [rok] žalobci žalovanou požádali o půjčku ve výši 120 000 Kč, kterou jim žalovaná poskytla na dva roky v hotovosti. Zároveň žalobci požadovali prodloužení termínu pro možný odkup nemovitostí a změnu budoucí kupní ceny. Nato byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní ze dne [datum], kterou se prodloužil termín pro uzavření smlouvy do [datum]. Budoucí kupní cena měla být ve výši 1 250 000 Kč a k tomu aktuální zbytek úvěru žalované, ze smlouvy však dle žalované první část kupní ceny, tj. částka 1 250 000 Kč, vypadla a zůstala pouze část s odkazem na úvěr. I přes prodloužení termínu žalobci možnosti nemovitosti koupit nevyužili. Žalovaná nabídla žalobcům nemovitosti ke koupi za stejnou částku, za jakou je tehdy od nich koupila, tj. 2,5 mil. Kč, jak bylo sjednáno v původní smlouvě o smlouvě budoucí. Tvrzení žalobců o tom, že chtěli pomocí nemovitostí pouze vyřešit své dluhy a nikoliv nemovitosti prodat, i s ohledem na to, že již uběhlo 8 let, pokládá za účelové. Není pravdou ani to, že by žalovaná mařila uzavření budoucí kupní smlouvy, nadto žalobci měli možnost obrátit se s žalobou k soudu.

4. Na vyjádření žalované žalobci reagovali replikou, v níž doplnili, že kupní cena byla pro hypoteční ústav navýšena na částku 2 500 000 Kč, aby prošla žádost o hypotéku a nebyla tak ve výši 100 % ceny nemovitosti. Proto má žalovaná příjmové doklady na částku 1 250 000 Kč. Po připočtení výše úvěru se lze dostat na částku 2 500 000 Kč. Žalobce b) má navíc i příjmové pokladní doklady, dle nichž žalobci již žalované zaplatili 1 250 000 Kč, což se nikdy nestalo.

5. Soud se nejprve v souladu s ustanovením § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), musel zabývat otázkou, zda je vůbec dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem, tj. k pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek], a spoluvlastnickému podílu o velikosti id. na pozemku parc. [číslo] – zahrada zapsaného na [list vlastnictví], jakožto první nezbytná podmínka úspěšnosti podané žaloby. Řízení o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, může být úspěšně vedeno jen v případě, že na výsledném určení má žalobce objektivně naléhavý právní zájem. Bez osvědčení této skutečnosti soud bez dalšího žalobu zamítne. O naléhavý právní zájem přitom může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. Právní praxe dospěla k tomu, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti je zpravidla dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako její vlastník. Rozhodnutí ve sporu o určení (ne) existence právního vztahu či práva je rozhodnutím preventivním, které má současně smysl pouze tehdy, pokud může přinést účelnou ochranu práva či právního postavení žalobce před tím, než dojde k porušení práva. A naopak tam, kde již k porušení práva došlo a jeho reparace lze dosáhnout uložením povinnosti, nemá určovací rozhodnutí smysl a je třeba se žalobou domáhat určitého plnění. V zásadě také platí, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. V dané věci žalobci tvrdí, že jim svědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem, zároveň však veřejně je evidováno k těmto věcem vlastnické právo žalované, jak prokazují údaje z katastru nemovitostí. I s ohledem na to, co bylo uvedeno výše, žalobci aktuálně nemohou dosáhnout změny tohoto stavu jinak, než právě na základě rozhodnutí soudu, kterým určí jejich vlastnictví po právu. Soud proto uzavírá, že naléhavý právní zájem žalobců na určení vlastnictví k nemovitostem, které označili v žalobě, je dán.

6. Na základě provedeného dokazování pak soud zjistil, a to konkrétně z výpisů z katastru nemovitostí pro LV [číslo] pro k.ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek], že nemovitosti, k nimž se žalobci domáhají určení vlastnictví, byly ke dni [datum], resp. [datum], v jejich společném jmění manželů.

7. Z kupní smlouvy ze dne [datum], jejímiž účastníky jsou účastníci tohoto řízení, soud zjistil, že na jejím základě mělo přejít vlastnické právo k předmětným nemovitostem z žalobců na žalovanou za dohodnutou kupní cenu ve výši 2 500 000 Kč, přičemž dohoda o kupní ceně zněla tak, že prostřednictvím úvěru žalované budou uhrazeny závazky žalobců vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], část kupní ceny ve výši 1 250 000 Kč byla uhrazena v hotovosti k rukám žalobců oproti vystavení řádných účetních dokladů ještě před podpisem smlouvy, zbytek kupní ceny ve výši 330 573 Kč bude použit na úhradu veškerých daňových a poplatkových povinností souvisejících s kupní smlouvou a případný rozdíl poukázán žalobcům. Dle otisku razítka byla smlouva uzavřena dne [datum]. Katastrální úřad na smlouvě potvrdil, že právní účinky vkladu vznikly dnem [datum].

8. Z příjmových pokladních dokladů ze dne [datum] na částku 390 000 Kč, ze dne [datum] na částku 395 000 Kč, ze dne [datum] na částku 250 000 Kč a ze dne [datum] na částku 215 000 Kč soud zjistil, že jimi žalobci potvrzují obdržení celkové částky 1 250 000 Kč od žalované, a to jakožto částečnou úhradu kupní ceny předmětných nemovitostí.

9. Příjmovým pokladním dokladem ze dne [datum] pak žalobce b) potvrdil obdržení další částky 49 000 Kč jako vyúčtování případu„ k.ú. [anonymizována dvě slova], [adresa]“ od osoby jménem [příjmení].

10. Z listiny nazvané jako vyčíslení pohledávky [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova] ke dni [datum] a k [datum] soud zjistil, že výše jistiny včetně řádného a sankčního úroku činila celkem 904 898,24 Kč, resp. 911 921,54 Kč.

11. Listinou ze dne [datum] pak věřitel [anonymizována čtyři slova] potvrdil uhrazení závazku žalobce b) z titulu poskytnutého hypotečního úvěru ke dni [datum] v plné výši.

12. Ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou jako budoucí prodávající a žalobci, budoucími kupujícími, soud zjistil, že obsahuje prohlášení žalované o jejím výlučném vlastnictví předmětných nemovitostí a o úmyslu žalované převést své vlastnické právo na žalobce. Žalovaná se smlouvou zavázala nejpozději k datu [datum] uzavřít s žalobci kupní smlouvu s tím, že kupní cena bude činit 2 500 000 Kč a bude uhrazena ve dvou částech, částka 1 250 000 Kč v hotovosti k rukám žalované před podpisem smlouvy a další částka 1 250 000 Kč po podání návrhu na vklad vlastnického práva.

13. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že v ní žalovaná prohlašuje, že je vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [anonymizována dvě slova] s oprávněním je pronajímat, že tyto nemovitosti přenechává žalobcům k dočasnému užívání na dobu určitou od [datum] do [datum] za nájemné ve výši měsíční splátky hypotéky, tj. 7 500 Kč. Zároveň byla sjednána i jistina na nájemné ve výši šesti měsíčních nájmů a předkupní právo nájemců, které mohou uplatnit kdykoli v průběhu trvání nájemního vztahu s tím, že kupní cena bude stanovena v návaznosti na aktuální zůstatek nedoplatku refinancovaných prostředků na hypotečním účtu a dále ujednání, že smlouva nabývá platnosti okamžikem uhrazení jistiny.

14. V listině označené jako smlouva o smlouvě budoucí kupní ze dne [datum] žalobci opětovně potvrzují svůj souhlas s prohlášením žalované, že je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, které hodlá převést na žalobce. Listina obsahuje závazek žalované nejpozději k datu [datum] uzavřít s žalobci kupní smlouvu s tím, že výše kupní ceny bude korespondovat s aktuální výší zůstatku hypotečního úvěru realizovaného refinancováním původních závazků ke dni uzavření budoucí kupní smlouvy.

15. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a) žádá žalovanou o součinnost, zejména předložení návrhu smlouvy o budoucí kupní smlouvě a nájemní smlouvy, za účelem zajištění financování zpětného převodu předmětných nemovitostí.

16. Z dopisů žalobce b) ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] adresovaných právnímu zástupci žalované soud zjistil, že se jimi žalobce b) domáhal uzavření kupní smlouvy na předmětné nemovitosti s žalovanou, a to za kupní cenu, která bude korespondovat se zůstatkem na původním hypotečním účtu, a předložení návrhu kupní smlouvy a dalších listin ve lhůtě do [datum].

17. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou jako prodávající a [jméno] [příjmení] jako kupujícím se podává, že žalovaná prodala své nemovitosti ve [obec] za kupní cenu ve výši 3 000 000 Kč.

18. Z výslechu JUDr. [příjmení] bylo prokázáno, že žalobci nechtěli prodat předmětné nemovitosti žalované za kupní cenu uvedenou ve smlouvě ze dne [datum]. Účastníci uzavřeli kupní smlouvu proto, že žalovaná mohla, na rozdíl od žalobců, získat zatížením předmětných nemovitostí peněžní prostředky ke splacení dluhů žalobců. Úvěr žalované byl poté splácen z peněžních prostředků hrazených žalobci s tím, že fakticky se jednalo o sjednání nájemného ve výši, která odpovídala splátce úvěru. Dále bylo dohodnuto, že poté, co bude žalobce b) vymazán z registru dlužníků, budou jako vlastníci předmětných nemovitostí zapsáni v katastru nemovitostí opět žalobci. Jednalo se o postup vymyšlený žalovanou, která jej shodně použila i v jiných případech.

19. Dle úředního záznamu ze dne [datum] o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] sdělila, že obdržela kontakt na žalobce b), který jí sdělil, že má úvěr na nemovitost, a že jej potřebuje vyřešit, protože mu hrozí, že o nemovitost přijde. Co se týká výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], tak ta nejprve odmítla vypovídat s tím, že by svojí výpovědí mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání vůči její osobě. Později souhlasila s výpovědí, avšak z její výpovědi nebylo ničeho prokázáno, neboť opakovaně uváděla, že si nic pro věc podstatného nepamatuje.

20. Z ostatních listin nebyla učiněna žádná skutková zjištění rozhodná pro rozhodnutí ve věci.

21. Důkazní návrhy na provedení důkazu výpisem z účtu žalované a vyšetřovacím spisem [stát. instituce] soud pro nadbytečnost zamítl, neboť jejich provedení by nemohlo ničeho změnit na rozhodnutí ve věci.

22. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že žalobci podepsaly smlouvu ze dne [datum], nazvanou jako smlouva kupní, jejímž předmětem byly označeny předmětné nemovitosti, přičemž kupní cena byla uvedena ve výši 2 500 000 Kč. Na základě této smlouvy byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí žalovaná. Vůlí žalobců však nebylo prodat předmětné nemovitosti žalované za kupní cenu uvedenou ve smlouvě. Žalobci podepsali smlouvu z toho důvodu, že nemohli, na rozdíl od žalované, získat zatížením předmětných nemovitostí peněžní prostředky ke splacení svých dluhů. Po podpisu smlouvy žalobkyně uhradila dluh žalobců u [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova] ve výši 911 921,54 Kč. Účastníci se také dohodli, že poté, co bude žalobce b) vymazán z registru dlužníků, budou jako vlastníci předmětných nemovitostí zapsáni v katastru nemovitostí opět žalobci. Konečně účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které měli žalobci povinnost platit žalované měsíčně částku ve výši hypotečního úvěru, který sjednala žalobkyně, a který zatěžoval předmětné nemovitosti.

23. S ohledem na to, že k uzavření kupní smlouvy došlo ještě v roce [rok], na vztahy účastníků z ní vyplývající je nutno aplikovat zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák., neboť přestože tento předpis byl již zrušen, dle přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se vznik věcných práv, práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o.z., jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o.z., jakož i práva povinnosti z nich vzniklá, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti o.z., řídí dosavadními právními předpisy, tj. obč. zák.

24. Soud právní poměry mezi účastníky řízení posoudil tak, že tito neuzavřeli kupní smlouvu ve smyslu § 588 obč. zák, jejímž předmětem měl být převod předmětných nemovitostí za částku 2 500 000 Kč Kupní smlouva je totiž absolutně neplatná dle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť vůle stran kupní smlouvy ve skutečnosti nesměřovala k prodeji předmětných nemovitostí za kupní cenu uvedenou v kupní smlouvě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšným žalobcům nárok na náhradu nákladů řízení v částce 77 281,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků ve výši 20 000 Kč (žaloba a odvolání) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 a § 12 odst. 4, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen a.t., z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, a to v částce 4 960 Kč za každý z devíti úkonů právní služby provedených ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, podání ze dne 24. 8. 2018, účast při jednání dne 19. 9. 2018, účast při jednání dne 5. 5. 2020, podání ze dne 7. 6. 2020, účast při jednání dne 6. 1. 2021 a účast při jednání dne 20. 5. 2021 (přesahující dvě hodiny), devět paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty 21% z částky 47 340 Kč, tedy ve výši 9 941,40 Kč. Soud nepřiznal žalobcům požadovanou náhradu nákladů za účast při jednání dne 19. 9. 2018 přesahující dvě hodiny, neboť jednání trvalo od 9:05 hod. do 11:05 hod., a tedy nepřesáhlo dvě hodiny.