17 C 146/2020-132

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený zákonným zástupcem, otcem [jméno] [celé jméno žalobce], bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 136 125 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 136 125 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 113 875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 113 875 Kč od [datum] do zaplacení a o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 136 125 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 570 Kč k rukám zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 273/2010. Žalobce zvedl, že se v tomto řízení coby procesní žalobce domáhal po Fakultní nemocnici [obec] náhrady nemajetkové újmy, a to v souvislosti s nesprávným diagnostickým postupem této nemocnice v průběhu léčby matky žalobce, [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum]. Předmětné řízení bylo skončeno až usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV.ÚS 777/19, doručeným právnímu zástupci žalobce dne [datum], trvalo tedy 9 let a 3 měsíce, resp. 111 měsíců, což je doba nepřiměřená. Žalobce má za to, že význam řízení pro něj byl zvýšený, daný tím, že řízení se vedlo ve věci zdraví a života blízké osoby, matky nezletilého žalobce. Žalobce poté odkázal na ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a poukázal na ekonomický vývoj, v důsledku čehož by měla být částka za jeden rok řízení navýšena. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že tak učinil dne [datum], přičemž do dne podání žaloby žalovaná nijak nereagovala.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nárok dne [datum] uplatnil, přičemž mu nebylo vyhověno, což žalovaná žalobci sdělila dne [datum]. Po stručné rekapitulaci posuzovaného řízení žalovaná namítla, že v něm nelze konstatovat průtahy, žádný z procesních soudů nebyl nečinný, všechny úkony byly prováděny průběžně. Dle žalované řízení trvalo 9 let a 2 měsíce. Celkovou dobu řízení žalovaná shledala s přihlédnutí k rozhodným kritériím jako přiměřenou s poukazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Žalovaná poukazovala, že řízení bylo řešeno na třech stupních soudní soustavy a rozhodoval i Ústavní soud. Řízení bylo po skutkové i právní stránce složité. Byla prováděna řada listinných důkazů, byly prováděny znalecké posudky a byli vyslýchání svědci. Význam řízení pro žalobce byl dle žalované běžný. Žalovaná poukázala i na to, že žalobci v předmětném řízení nemohli být úspěšní a mohou být rádi, že se procesní žalovaná o vedlejší účastník na její straně vzdali práva na náhradu nákladů řízení. Dovolání pro odvolacímu rozhodnutí v předmětném řízení i ústavní stížnost byly odmítnuty. Žalovaná rovněž uvedla, že odškodňovací řízení nemá být nástrojem kompenzace neúspěchu účastníka v řízení. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. V replice na vyjádření žalované ze dne [datum] žalobce poukázal na pravomocný rozsudek ve věci jeho bratra v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 23 C 151/2020, kdy bylo posléze odvolacím Městským soudem v Praze přiznáno 148 500 Kč. V doplnění vyjádření ze dne [datum] žalobce poukázal na dovolací rozsudek ve věci jeho bratra sp.zn. 30 Cdo 2887/2021, kdy však jediným důvodem pro zrušení odvolacího rozsudku bylo nepřihlédnutí k okolnosti sdílení újmy mezi žalobcem a jeho bratrem v posuzovaném řízení.

4. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne [datum] předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne [datum] nevyhověla. Mezi účastníky bylo sporné, zda v posuzovaném řízení s ohledem na jeho konkrétní okolnosti k průtahům došlo a zda jeho délka byla přiměřená a zda má v důsledku toho žalobce nárok na zadostiučinění a pokud ano, v jaké formě.

5. Soud neprovedl dokazování listinami navrženými k prokázání uplatnění nároku u žalované, jakož i jejím stanoviskem, neboť šlo o skutečnosti mezi účastníky nesporné. Soud dále neprovedl dokazování rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20.8.2019, č.j. 3 Co 105/2018 (na č.l. 11) pro nesouvislost s předmětem sporu, k čemuž při jednání dne [datum] zástupce žalobce uvedl, že byl beztak zrušen. Dále soud zamítl důkazní návrh tabulkou ČSÚ o vývoji průměrné hrubé mzdy v letech 2000 – 2016 pro nadbytečnost. Soud neměl v úmyslu částky podle Stanoviska Nejvyššího soudu měnit, neboť konstantní judikatura setrvává na stanovisku, že ani pro inflační vlivy není na místě ji navyšovat (z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu 30.12.2021, sp.zn. 30 Cdo 2181/2021, bod 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury).

6. Účastníci souhlasili s tím, aby soud převzal závěry dokazování ohledně obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 16 C 273/2010, z řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 23 C 151/2020, v němž se odškodnění v souvislosti s tvrzenou nepřiměřenou délkou téhož posuzovaného řízení domáhal bratr žalobce. [Obsah přílohového spisu]

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání žaloby dne 26.3.2013 do pravomocného skončení dne 7.7.2020, tedy 9 let a 3 měsíce. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení.

10. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Podle 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 19. 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

21. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

22. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

23. Předmětné soudní řízení trvalo (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk) ve vztahu k žalobci a k posuzované nemajetkové újmě tím způsobené 9 let a 3 měsíce. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se promítla zejména procesní složitost, k níž došlo v souvislosti s ustanovováním znalců a s tím souvisejícím vypracováním znaleckých posudků, bylo nutné zajistit souhlas opatrovnického soudu k podání žaloby za nezletilé, bylo prováděno poměrně obsáhlé dokazování. Nejde o skutečnosti, které by soud kladl žalobci k tíži, nicméně jde o objektivní skutečnosti, které složitost řízení působily a v konečném důsledku přispěly i k jeho prodloužení. Na délce řízení se podílel částečně i procesní soud I. a II., a to prodlevami mezi jednotlivými úkony v určité fázi řízení. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat, přestože nešlo o právě jednoduchý spor. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění.

24. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení ve vyšší než základní sazbě, neboť řízení nebylo extrémně dlouhé. Žalobcem tvrzený zvýšený význam řízení soud posoudí dále v rámci příslušného kritéria. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě 15 000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc.

25. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 123 750 Kč (8x15 000+3x1 250 (, kdy je však nutno tuto částku modifikovat a to dle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk.

26. Předmětné soudní řízení bylo běžně složité po právní stránce, avšak složitější po stránce skutkové i po stránce procesní (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk). V řízení bylo třeba obstarat souhlas opatrovnického soudu k podání žaloby za nezletilé procesní žalobce. Dále byly ustanovováni znalci a vypracovány znalecké posudky. Ve věci vylo konání vícero jednání a byl prováděno obsáhlé dokazování jednak zadanými znaleckými posudky a rovněž výslechem svědků. Jednalo se rovněž o spor lidsky citlivý, kdy byla řešena případná odpovědnost procesní žalované za úmrtí v souvislosti s poskytováním zdravotním služeb u blízké osoby – matky žalobce a jeho bratra. Složitost věci spočívala i v tom, že věc byla projednána na všech stupních soudní soustavy, včetně Ústavního soudu. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku snížit o 20 %.

27. Z hlediska postupu žalobce, zda přispěl k průtahům v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) lze konstatovat, že žalobce k délce řízení nijak nepřispěl. Žalobci nelze klást k tíži, že podával všechny přípustné opravné prostředky včetně ústavní stížnosti. Nebylo zjištěno, že by žalobci vyvíjel v řízení přehnanou procesní aktivitu, která by mohla znamenat již zneužití procesního práva a v důsledku toto i snížení základní částky. Soud s ohledem na toto kritérium neshledal důvod základní částku snižovat ani zvyšovat.

28. Pokud jde o postup procesních soudů v předmětném soudním řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), shledal soud, že určitými dílčími průtahy v řízení se na délce řízení podílel procesní soud I. a II. stupně. Období, kdy ve věci nebyl činěn žádný úkon směřující ke skončení věci lze vysledovat od září 2015 do dubna 2016 a poté od dubna 2016 do listopadu 2016. Lze souhlasit s žalovanou, že šlo o ojedinělé dva průtahy v jinak plynule vedeném řízení, které by bylo možné tolerovat, ovšem za předpokladu, že by celková doba řízení mohla být hodnocena jako přiměřená. Taktomu však v tomto případě není, jak soud již výše konstatoval a tyto ojedinělé průtahy tak nejsou příčinou závěru o nepřiměřenosti jeho délky, nýbrž okolností, která výši odškodnění modifikuje. Pokud jde o řízení před dovolacím soudem a Ústavním soudem, tam byla dodržena akceptovaná lhůta 1 roku od podání opravného prostředku do jeho vyřízení, jak je uváděno v komentářové literatuře k OdpŠk. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku zvýšit o 20 %. S ohledem na toto kritérium není dle přesvědčení soudu na místě částku více modifikovat, neboť ostatní výhrady žalobce k postupu soudu se promítly v samotném závěru o konstatování nepřiměřené délky řízení.

29. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) podle Stanoviska (část IV. písm. d)) platí, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují pouze takové taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam. Evropský soud pro lidská práva poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení Evropský soud pro lidská práva řadí zejména řízení v trestních věcech (typicky se však jedná o trestní řízení, zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života. Žalobce zvýšený význam řízení pro svou osobu spatřuje právě v tom, že v řízení se jednalo o otázky spojené s životem a zdravím matky žalobce. Tomuto závěru soud přisvědčuje, když současně konstatuje, že význam posuzovaného řízení lze hodnotit jako zvýšený, pročež je na místě zvýšit základní částku o 20 %.

30. Jelikož výše kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk je demonstrativní, je soud oprávněn a povinen přihlédnout i ke kritériím dalším, která jsou pro posouzení intenzity nemajetkové újmy rozhodné. Snížení základní částky o 10 % je na místě za sdílení újmy, neboť žalobce vystupoval na procesní straně žalující v posuzovaném řízení společně se svým bratrem, což jeho újmu snižovalo. Snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílení újmy je důvodné v těch případech, kde účastníci v posuzovaném řízení vystupují jako rodinní příslušníci v „ zájmovém souladu“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, a ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1649/2016, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3680/2019), což je i případ posuzovaného řízení, z něhož žalobce svůj nárok dovozuje.

31. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění žalobci náleží ve výši 123 750 Kč + 10 % z této částky, tj. 136 125 Kč (123 750 Kč * 1,1). Soud tedy žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 136 125 Kč (výrok I.). Ve zbytku, co do částky 113 875 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).

32. Soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 136 125 Kč od [datum] do zaplacení, ve zbytku jej (zákonný úrok z prodlení z částky 113 875 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 136 125 Kč od [datum] do [datum]) zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 8,25 %. Žalovaná se dostala do prodlení až uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl sice úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobce jsou představovány částkou 20 570 Kč (žalobce byl od placení soudního poplatku výši 2 000 Kč osvobozen) coby nákladů právního zastoupení žalobce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil ve věci 5 úkonů právní služby, spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, podání repliky ze dne [datum], dalšího vyjádření ze dne [datum] a v účasti na soudním jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 50 000 Kč (podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) á 3 100 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobce doložil, že jeho zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu soud dále přiznal náhradu za 21% DPH z uvedených částek ve výši 3 570 Kč (21 % z 17 000 Kč), celkem tedy náklady právního zastoupení činí 20 570 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.

34. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce nijak nepoškozuje.

35. Pro úplnost soud dodává, že na žalovanou se poplatková povinnost za podání návrhu na zahájení řízení v důsledků osvobození žalobce od soudních poplatků nepřenáší, neboť je rovněž od soudních poplatku osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích).