23 C 151/2020-64

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Janou Přibylovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 250 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal výše uvedené částky s odůvodněním, že žalobce podal dne 5. 11. 2010 u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu, která byla vedena pod sp. zn. 16 C 273/2010, jíž se domáhal vůči Fakultní nemocnici [obec] náhrady nemajetkové újmy, a to v souvislosti s nesprávným diagnostickým postupem nemocnice v průběhu léčby matky žalobce. Řízení skončeno až usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2020, tedy řízení trvalo devět let a tři měsíce. Řízení mělo zvýšený význam s ohledem na to, že se týkalo zdraví a života blízké osoby matky nezletilého žalobce. S ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu stanovící základní částku bylo v roce 2010, kdy hrubá měsíční mzda činila 23 864 Kč, a nyní již činí 34 077 Kč, žádá žalobce, aby soud zohlednil výrazný ekonomický vývoj od doby vynesení rozsudku. I v případě náhrady za usmrcení jsou náhrady pravidelně valorizovány. Žalobce také odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Co 105/2008, kde bylo přiznáno za zásah do osobnostních práv částka 4 000 000 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 18. 2. 2020. Žalovaná je tedy od 19. 8. 2020 v prodlení. Evropský soud pro lidská práva shledal řízení, které trvalo čtyři roky a devět měsíců, jako řízení nepřiměřeně dlouhé. V dané věci řízení trvalo dvakrát tolik.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že učinila nesporným, že dne 18. 2. 2020 žalobce požádal žalovanou o náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s řízením vedeným u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 273/2010, kde řízení trvalo od listopadu 2010 do února 2020, celková doba řízení tedy je devět let a dva měsíce s tím, že v předmětné věci nebyly shledány žádné průtahy, postup soudů byl plynulý, délka řízení je dána objektivními okolnostmi, a to složitostí řízení. Řízení bylo na třech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu. Jedenkrát rozhodoval každý ze soudů. V době podání žaloby byli žalobci nezletilí. Domáhali se částky 1 000 000 Kč pro každého. Ve věci byly prováděny listinné důkazy a vyslýcháni svědci. Dále byly vypracovány dva ústavní znalecké posudky. Druhý posudek musel zohlednit i závěry posudku prvního, znalci byli též vyslechnuti. Význam pro žalobce byl shledán běžný. Byť se formálně jednalo o řízení o ochranu osobnosti, nelze přehlédnout skutečnost, že v daném případě se jednalo pouze o deklaratorní rozhodnutí, které nemá žádný reálný dopad do sféry žalobců. S ohledem na průběh dokazování bylo zjevné, že žalobci nebudou úspěšní, když péče o pacientku zanedbána nebyla. O opaku hovořil jen posudek předložený žalobci, což je pochopitelné. Skutečnost, že na straně žalobců nefiguroval také manžel zemřelé, podporuje závěry, že podaná žaloba byla určitým způsobem pokusná. Mimořádné opravné prostředky byly zcela nedůvodné. Dále lze teda hovořit o nejistotě výsledku, když účastníci nebyli ochotni akceptovat výsledek provedeného dokazování. V dané věci tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce uplatnil nárok dne 18. 2. 2020. Žalovaná vyřídila žádost stanoviskem ze dne 8. 10. 2020. Současně není ani sporu o tom, že žalovaná žádné odškodnění neposkytla.

4. Spisem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 16 C 273/2010, bylo prokázáno, že dne 5. 11. 2010 podána žaloba, žalobce a) nezletilý [jméno] [příjmení], žalobce b) nezletilý [celé jméno žalobce], oba právně zastoupeni [titul]. [jméno] [příjmení], žalovaná [příjmení] nemocnice [obec], žaloba o náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč s tím, že žalobci jsou syni zemřelé [jméno] [příjmení] bývalé pacientky žalované fakultní nemocnice. Dále popis skutku ohledně celkem 33 nejrůznějších vyšetření, namítán liknavý diagnostický postup, řešena otázka odpovědnosti podle ustanovení § 13 občanského zákoníku, řešena nemajetková újma, a to konkrétně v čem spočívá v případě žalobců, žádáno o osvobození od soudních poplatků. Dne 10. 1. 2011 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s výzvou zástupci žalobců, aby doložil do spisu plné moci k zastupování. Dne 19. 1. 2011 podání za žalobce společně s doložením plných mocí. Dne 19. 1. 2011 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s uložením povinnosti předložit návrh za nezletilé na udělení souhlasu s podáním žaloby. Dne 24. 1. 2011 podání za žalobce obsahující řadu listinných důkazů, nejrůznější zprávy a záznamy, dále pak rodné listy. Dne 4. 2. 2011 sdělení v návaznosti na žádost soudu s tím, že sdělováno pouze číslo jednací. Dne 9. 3. 2011 učiněn dotaz na opatrovnický soud ohledně průběhu řízení. Dne 18. 3. 2011 zaslán rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ohledně schválení podání žaloby za nezletilého [jméno] [příjmení]. Dne 22. 3. 2011 další žádost okresnímu soudu. Dne 4. 4. 2011 založení rozsudku opatrovnického soudu od žalobců. Dne 5. 4. 2011 sdělení Okresního soudu v Hradci Králové o zaslání rozsudku. Dne 18. 4. 2011 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s výzvou k vyjádření se k žalobce. Dne 5. 5. 2011 vyjádření se žalované k žalobě. Vyjadřují se ohledně používání diagnostických metod, vyjádření ohledně jednotlivých vyšetření, řešeno to, že byly zvoleny optimální diagnostické metody. Dne 16. 5. 2011 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s přiznáním osvobození do soudních poplatků. Dne 5. 8. 2011 nařízeno ústní jednání na den 30. 9. 2011. Dne 30. 9. 2011 ústní jednání, učiněn pokus o smír, řešena otázka zadávání znaleckého posudku, prováděno listinné dokazování, jednání odročeno na den 29. 11. 2011 za účelem volání svědka. Dne 30. 9. 2011 volán svědek. Dne 8. 11. 2011 sdělení [anonymizováno] pojišťovna. Dne 8. 11. 2011 zasláno účastníkům řízení sdělení [anonymizováno] pojišťovna, současně žádost o vyjádření. Dne 14. 11. 2011 žádost Okresního soudu v Hradci Králové. Dne 18. 11. 2011 řešena otázka doručenky, dále pak informace zaslána okresnímu soudu, posledně vedlejší účastník předvolán k ústnímu jednání. Dne 18. 11. 2011 sdělení od účastníků. Dne 28. 11. 2011 ústní jednání, vyslýchán svědek, jednání odročeno s tím, že bude zadáván znalecký posudek. Dne 11. 1. 2012 žádost Okresního soudu v Hradci Králové. Dne 18. 1. 2012 sdělení okresnímu soudu. Dne 8. 3. 2012 žádost okresního soudu. Dne 19. 3. 2012 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s uložením povinnost zaplatit zálohu na náklady znaleckého posudku. Dne 30. 3. 2012 záznam o složení. Dne 21. 6. 2012 zaslán dopis zástupci žalobců, současně žalované, řešena otázka specializace, resp. odvětví znalce. Dne 23. 7. 2012 dopis žalované. Dne 25. 7. 2012 pokyn k zaslání zástupci žalobců sdělení ohledně toho, zda má nějaké námitky ohledně odvětví, které navrhla žalovaná. Dne 21. 11. 2012 podání za žalobce a současně navrženy dotazy na znalce. Dne 17. 12. 2012 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 7. 1. 2013 žádost okresního soudu. Dne 17. 1. 2013 sdělení okresnímu soudu. Dne 29. 1. 2013 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s ustanovením znalce a uložením znaleckého úkolu. Dne 29. 1. 2013 sdělení ohledně návrhu na provedení procesního úkonu. Dne 21. 2. 2013 sdělení od znalce s ohledem na to, že posudek překračuje v několika položkách obor neurologie a bude nezbytné žádat vyjádření a úzkou spolupráci dalších odborníků s tím, že vhodnější by bylo zadání znaleckého posudku l ústavnímu případně některé fakultní nemocnice. Dne 26. 2. 2013 založeno do spisu. Dne 14. 3. 2013 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové o zproštění povinnosti zadat znalecký posudek. Dne 10. 4. 2013 ustanovení znalce a uložení znaleckého úkolu. Dne 9. 5. 2013 rozesláno nemocnici. Dne 16. 5. 2013 sdělení znalci ohledně tříměsíční lhůty. Dne 8. 7. 2013 znalecký posudek. Tento založen na č.l. 115-123. Dále pak likvidace znalečného. Dne 9. 7. 2013 posudek rozeslán účastníkům. Dne 14. 8. 2013 vyjádření k ústavnímu znaleckému posudku. Dne 12. 8. 2013 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s přiznáním znalečného. Dne 20. 8. 2013 připojovány doručenky. Dále dne 4. 9. 2013 platební poukaz na výplatu znalečného. Dne 7. 11. 2013 dotaz okresního soudu. Dne 14. 11. 2013 nařízeno ústní jednání na den 26. 11. 2013. Dne 15. 11. 2013 sdělení okresnímu soudu. Dne 26. 11. 2013 ústní jednání, čteny listinné důkazy, řešena otázka, kdo by měl být ze zpracovatelů volán ohledně znaleckého posudku, jednání odročeno na den 10. 1. 2014 za účelem výslechu znalce. Dne 28. 11. 2013 volán k výslechu znalec. Dne 12. 12. 2013 vyjádření za nemocnici. Dne 13. 12. 2013 podání zasláno ostatním účastníkům řízení. Dne 17. 12. 2013 dotaz okresního soudu. Dne 19. 12. 2013 odpověď okresnímu soudu. Dne 7. 1. 2014 důkazní návrhy od žalobců, doložen znalecký posudek. Dne 9. 1. 2014 vyjádření žalobců k vyjádření žalované, založeny listinné důkazy. Dne 10. 1. 2014 ústní jednání, řešena otázka koncentrace jednání a možnosti uplatňovat nové důkazy, vyslýchán znalec, v průběhu jednání přestávka, jednání odročeno na den 4. 3. 2014 za účelem pokračování v dokazování. Dne 13. 1. 2014 vyjádření žalobců k vyjádření žalované. Dne 15. 1. 2014 zaslána žádost o znalečné za výslech znalce. Dne 16. 1. 2014 vyjádření znalce. Dne 22. 1. 2014 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s přiznáním znalečného. Dne 28. 1. 2014 podání od znalce ohledně čísla účtu. Dne 29. 1. 2014 vyjádření žalované. Dne 10. 2. 2014 vyjádření žalobců, současně doloženy listinné důkazy. Dne 5. 2. 2014 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s přiznáním doplatku znalečného. Dne 20. 2. 2014 rozesláno, současně dáno na lhůtu ústního jednání. Dne 4. 3. 2014 ústní jednání, vyslýchán zákonný zástupce žalobce a), řešena otázka zvážení zadání revizního znaleckého posudku, jednání odročeno na neurčito za účelem revizního znaleckého posudku. Dne 10. 2. 2014 platební poukazy. Dne 26. 2. 2014 další platební poukaz. Dne 26. 3. 2014 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s ustanovením znalce, současně úkol znalecký. Dne 18. 4. 2014 spis zaslán znalci. Dne 5. 9. 2014 zaslán znalecký posudek, doručen soudu dne 11. 9. 2014 Ústavní znalecký posudek založen na č.l. 228-245. Dále založeny listiny ohledně doby, kdy byl vypracováván znalecký posudek. Dne 16. 5. 2014 žádost o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku. Dne 23. 5. 2014 lhůta prodloužena. Dne 11. 7. 2014 další žádost o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku, a to zejména s ohledem na pracovní vytížení. Dne 16. 7. 2014 lhůta prodloužena, současně zaslána informace účastníkům řízení. Dne 10. 9. 2014 žádost okresního soudu. Dne 30. 10. 2014 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s přiznáním znalečného. Současně s tím zaslány i výzvy, zda je navrhován výslech znalců. Dne 13. 11. 2014 odvolání znalce do znalečného. Dne 14. 11. 2014 odvolání rozesláno ostatním účastníkům na vědomí. Dne 10. 12. 2014 předložení věci k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze, tomu doručeno dne 15. 12. 2014. Dne 23. 1. 2015 usnesení Vrchního soudu v Praze se změnou rozhodnutí soudu prvního stupně. Dne 18. 2. 2015 spis vrácen zpět. Dne 17. 12. 2014 vrácena faktura, současně řešena otázka znalečného. Dne 19. 1. 2015 žádost opatrovnického soudu. Dne 21. 1. 2015 sdělení krajského soudu. Dne 27. 2. 2015 nařízeno ústní jednání na den 26. 3. 2015, voláni účastníci. Opakovaná výzva k tomu, nechť účastníci sdělí, zda žádají vyslechnout při jednání zpracovatele revizního posudku. Dne 10. 3. 2015 žádost o odročení z důvodu kolize. Dne 11. 3. 2015 jednání odročeno k žádosti vedlejšího účastníka na den 16. 4. 2015. Dne 16. 3. 2015 sdělení za vedlejšího účastníka, dáno zpět na lhůtu. Dne 20. 3. 2015 sdělení za žalobce, že žádají výslech zpracovatele revizního posudku. Dne 24. 3. 2015 volán znalecký ústav k jednání. Dne 25. 3. 2015 sdělení fakultní nemocnice, že nežádá vyslechnout znalce. Dne 24. 3. 2015 platební poukaz. Dne 2. 4. 2015 žádost znalce s tím, zda by bylo možné zaslat předem formulované otázky, současně i doručují omluvu s tím, že v den nařízeného ústního jednání má znalec plánovanou dovolenou. Dne 10. 4. 2015 nařízen nový termín na den 4. 6.2015. Dne 23. 4. 2015 žádost o odročení jednání s ohledem na to, že znalec musí být přítomen u atestací jakožto člen atestační komise. Dne 28. 4. 2015 úřední záznam o telefonickém kontaktu, řešena otázka od kdy do kdy jsou atestační řízení. Dne 30. 4. 2015 jednání odročeno na 5. 6. 2015. Dne 5. 6. 2015 ústní jednání, vyslýchán znalec, dáno poučení podle § 119a, účastníci žádají o možnost závěrečných návrhů zaslat v písemné formě, jednání odročeno za účelem vyhlášení na den 12. 6. 2015. Dne 5. 6. 2015 žádost o zaslání protokolu. Dne 8. 6. 2015 vyjádření od žalované. Dne 10. 6. 2015 námitka podjatosti znaleckého ústavu a závěrečný návrh žalobců. Dne 10. 6. 2015 závěrečný návrh od vedlejšího účastníka. Dne 12. 6. 2015 protokol o vyhlášení rozhodnutí, žaloba se zamítá, dále rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Dne 13. 7. 2015 sdělení od zástupce žalobců. Dne 13. 7. 2015 žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí, tato řádně prodloužena. Rozsudek založen na č.l. 358-364. Na rozsudku vyznačena doložka právní moci dne 21. 8. 2017. Z dokazování plyne, ze toto rozsáhlé, čteny propouštěcí zprávy, zdravotní dokumentace, nejrůznější záznamy z vyšetření, dále pak zjištěno z jednotlivých výslechů, dokazováno na § 11 občanského zákoníku a dále na § 13 občanského zákoníku. Dne 20. 7. 2015 odvolání žalobců proti rozsudku. Dne 22. 7. 2015 odvolání rozesláno ostatním účastníkům řízení. Dne 5. 8. 2015 vyjádření k odvolání od vedlejšího účastníka. Dne 20. 8. 2015 předložení věci k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze, tomu doručeno dne 26. 8. 2015. Dne 28. 4. 2016 vrchnímu soudu dále doručovány listiny, které byly zaslány krajskému soudu. Dne 20. 4. 2016 žádost okresního soudu o sdělení stavu věci. Dne 21. 4. 2016 sdělení zaslané okresnímu soudu. Dne 4. 9. 2015 vyjádření žalované k odvolání žalobců. Dosláno dne 9. 9. 2015. Dne 16. 11. 2016 nařízeno odvolací jednání na den 10. 1. 2017. Dne 4. 1. 2017 jednání odročeno na den 28. 2. 2017 z důvodu pracovní neschopnosti předsedkyně senátu. Dne 27. 2. 2017 omluva vedlejšího účastníka. Dne 28. 2. 2017 ústní jednání, přičemž před zahájením jednání sděluje zástupce žalobců, že [celé jméno žalobce] již dosáhl zletilosti, ale nemá k dispozici plnou moc, žádá tedy, aby bylo jednání odročeno. Jednání odročeno na den 7. 3. 2017. Dne 2. 3. 2017 žádost o zaslání adresy ohledně žalobců, dále pak jednání odročeno na den 7. 3. 2017. Dále výpisy z centrální evidence obyvatel. Dne 10. 3. 2017 k ústnímu jednání voláni přímo žalobci a dále založena plná moc od jednoho z žalobců. Dne 11. 4. 2017 protokol o jednání před odvolacím soudem, rozsudek potvrzen, rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek založen na č.l. 400-406. Spis vrácen zpět Krajskému soudu v Hradci Králové dne 16. 8. 2017. Dále zakládány listiny od dosílání jednotlivých podání. Dne 9. 8. 2017 žádost okresního soudu. Dne 11. 8. 2017 sdělení okresnímu soudu. Rozsudek Vrchního soudu v Praze rozeslán dne 18. 8. 2017 účastníkům řízení. Na rozsudku vyznačena doložka právní moci dne 21. 8. 2017. Dne 20. 9. 2017 závěrečný referát, současně platební poukazy. Dne 23. 10. 2017 dovolání žalobců. Dne 3. 11. 2017 výzva k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání. Dne 20. 11. 2017 žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 29. 11. 2017 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové s přiznáním osvobození. Dne 29. 11. 2017 dovolání rozesláno ostatním účastníkům řízení na vědomí. Dne 6. 12. 2017 postoupeno vyjádření za vedlejšího účastníka. Dne 2. 1. 2018 předložení věci k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu v Brně, tomu doručeno dne 5. 1. 2018. Dále dosíláno vyjádření žalované. Toto Nejvyššímu soudu doručeno dne 13. 2. 2018. Dne 28. 11. 2018 usnesení Nejvyššího soudu České republiky o odmítnutí dovolání. Spis vrácen zpět Krajskému soudu v Hradci Králové dne 21. 12. 2018. Dne 2. 1. 2019 usnesení Nejvyššího soudu rozesláno účastníkům řízení. Dne 19. 9. 2019 žádost okresního soudu. Dne 24. 9. 2019 vyhověno žádosti okresního soudu. Prováděna konverze dokumentu. Dne 26. 11. 2019 žádost Ústavního soudu. Dne 3. 12. 2019 vyhověno žádost a zaslán spis Ústavnímu soudu. Dne 6. 2. 2020 zasláno usnesení Ústavního soudu s tím, že ústavní stížnost se odmítá, rozhodnutí ze dne 4. 2. 2020.

5. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

6. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

7. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 273/2010. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., uspokojen nebyl, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Krajský soudu v Hradci Králové vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 273/2010 v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb.). Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

11. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo ode dne 5.11.2010, kdy byla podána žaloba, do 4.2.2020, když ale řízení bylo pravomocně skončeno ke dni 21.8.2017. Celková relevantní doba řízení činí 9 let a 3 měsíce. Řízení proběhlo v meritu věci na všech stupních soudní soustavy, v řízení byla vydávána řada procesní rozhodnutí. Soud prvního stupně rozhodoval jednou a odvolací soud rozhodoval také jednou. Dále pak rozhodoval Nejvyšší soud a bylo rozhodováno i soudem ústavním. V dané věci tedy je rozhodováno soudem na nejvyšším stupni soudní soustavy, Nejvyšší soud je ojedinělým a funkčně jediným příslušným soudem k rozhodování o podaných dovoláních v celé České republice. Rozhodování na více stupních soudní soustavy měla logicky vliv i na celkovou délku řízení, neboť v souvislosti s předložením věci k rozhodnutí další instanci je vždy nutno vzít v úvahu určitý objektivní časový úsek, v rámci něhož je o opravném prostředku rozhodováno a jsou zajišťovány související úřední postupy, přičemž tato období tedy nelze přičítat k tíži státu při rozhodování o přiměřenosti délky soudního řízení. Obecně totiž nelze klást k tíži využití procesních práv účastníků, mimo jiné v podání řádných či mimořádných opravných prostředků, avšak je zřejmé, že doba řízení se v souvislosti s nimi protáhne, což navyšuje celkovou délku řízení. Nelze také přehlédnout, že věc byla i před naprosto specifickým soudním orgánem a to Ústavním soudem.

12. Řízení je nutno s ohledem na jeho předmět a dokazování považovat za velmi složité, žalobce ve věci uplatnil žalobou nárok z titulu nemajetkové újmy za smrt osoby blízké vše v důsledku řady nejrůznějších postupů žalované ve věci. Fakticky bylo žalobou uplatněno celkem 33 různých postupů, tedy věc byla velmi složitou. V dané věci věc byla zejména extrémně skutkově složitou. Bylo nezbytné provedení většího množství listin, byly prováděny výslechy svědků a bylo třeba provádět dokazování i znalecky. Nelze pak přehlédnout, že i žalobci sami předkládali znalecký posudek a dokonce byl vypracováván i posudek revizní. Zpracování většího množství znaleckých posudků má pak přímý vliv na délku řízení.

13. Soud nepřehlédl ani procesní složitost věci, která měla na řízení naprosto zásadní vliv. Prvně řízení bylo ovlivněno skutečností, že žalobci byli nezletilí a před zahájením samotného řízení nebylo zajištěno rozhodnutí opatrovnického soudu se schválením podání žaloby, návrh na schválení úkonu byl podán až v průběhu řízení. Na počátku řízení soud musel zástupce vyzývat k doložení plné moci. Byl také podán návrh na osvobození od soudních poplatků, o němž bylo nezbytné rozhodnout. Dále do řízení vstoupil vedlejší účastník. Soud také rozhodoval o záloze na náklady znaleckého posudku a dále o ustanovení znalce a uložení znaleckého úkolu. V souvislosti s potřebou zpracovat znalecký posudek pak byla řešena i otázka zproštění znalce znaleckého úkolu a ustanovení jiného znalce. Znalce bylo dále nezbytné vyslechnout a poté byl ještě dále zadáván revizní znalecký posudek. V průběhu pak bylo nezbytné prodloužit lhůtu k podání znaleckého posudku. Soud rozhodoval i o znalečném, kdy do tohoto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Na průběh řízení měly vliv i opakované žádosti o odročení jednání. Nelze ani přehlédnout, že poté, co bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí, byla najednou podána námitka podjatosti znalce. V průběhu odvolacího řízení pak jednání muselo být odročováno z důvodu chybějící plné moci k zastupování. Jelikož soudní poplatek z dovolání nebyl zaplacen, soud vyzýval k jeho zaplacení a následně řešil žádost o osvobození od soudních poplatků.

14. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení vidí jako zvýšený. Předmětem namítaného řízení byla náhrada nemajetkové újmy za smrt rodiče, která má zvýšený význam. V dané věci ale nelze přehlédnout, že nemajetková újma byla mezi žalobci, kteří jsou bratři, sdílena. Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení (týká se typicky vedení např. zaměstnaneckých sporů více zaměstnanců proti zaměstnavateli). V daném případě byli žalobci vázáni příbuzenstvím a vznikající újmu tak pociťovali společně (stejně) právě z důvodu příbuzenské provázanosti. Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu a současně i například nákladů na řízení, oproti např. standartnímu kontradiktornímu sporu dvou stran (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010). V dané věci žalobci byli bratři, kteří sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související.

15. Pokud pak jde o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel.

16. Konečně stran postupu soudu (soudů) ve věci, kterýžto je v daném případě klíčovým kritériem pro posouzení přiměřenosti doby řízení, lze uzavřít, že bylo prokázáno, že činnost soudu byla zatížena obdobími bezdůvodné nečinnosti v době od září 2015 do listopadu 2016, kdy bylo projednáváno odvolání u odvolacího soudu. Jinak v posuzovaném řízení nebyly shledány žádné průtahy ani jiná neodůvodněná nečinnost soudu, soud činil úkony v běžných lhůtách, žalobce využil postup dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. a jednou podal návrh na učení lhůty k provedení úkonu, když ale nelze přehlédnout, že v rozhodném období byl žalobce vyzván soudem k vyjádření, na tuto výzvu žalobce reagoval až s výrazným zpožděním a ani né měsíc poté, co opožděně žalobce splnil pokyn soudu, podal předmětný návrh na určení lhůty k provedení úkonu. Postup soudů byl plynulý, příslušné procesní úkony na sebe navazovaly v přiměřených lhůtách, mírné prodlevy, k nimž v řízení došlo lze akceptovat, neboť nebyly výrazné. S ohledem na konstantní judikaturu hodnotil soud výše uvedený jediný průtah jako ojedinělý, který je možno tolerovat, neboť celková doba řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá (srov. rozsudek ESLP ze dne 8. 12. 1983 ve věci Pretto proti Itálii, stížnost č. 7984/77, odst. 37).

17. Na podkladě shora vyloženého dospěl soud k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, neboť celkovou délku namítaného řízení nelze s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem globálně nazíraného řízení hodnotit již jako nepřiměřenou. Řízení bylo sice již mírně delší, jeho průběh byl však plynulý, postup soudu byl koncentrovaný a délka řízení dle názoru soudu odpovídá skutkové složitosti věci a zejména pak počtu stupňů soudní soustavy. Nepřiměřeně dlouhým je pouze takové řízení, které s přihlédnutím ke shora rozvedeným kritériím překročí určitou (byť abstraktní, exaktně nestanovitelnou) hranici, za níž, s ohledem na okolnosti každé konkrétní věci, už začíná objektivně netolerovatelná nepřiměřenost. Tuto hranici dle názoru soudu namítané řízení, nepřekročilo – délka řízení v dané věci je totiž dle názoru soudu podložitelná faktory, jež rozumně nelze klást žalované k tíži, není tedy nezdůvodnitelná a proto ani nepřiměřená. Soud připomíná, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 340 s.). Pokud žalobce namítal, že Evropský soud pro lidská práva v případě konkrétního řízení shledal nepřiměřeně dlouhým řízení v délce méně než 5 let, pak soud doplňuje, že ani sám Evropský soud nepřipouští paušalizaci a zobecnění, že pokud je řízení delší 5 let je nepřiměřeným, když je preferován individuální přístup ke každému řízení.

18. Soud tak konstatuje, že v dané věci nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Požadavek žalobce na zaplacení zadostiučinění v penězích tedy není oprávněný, proto byla žaloba o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. (výrok I.)

19. S ohledem na shora rozvedené závěry, které soud k úvaze o nedůvodnosti žaloby vedly, soud v odůvodnění rozsudku pro stručnost nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z dalších v řízení provedených a shora nezmíněných důkazů, ježto tyto výsledně neměly pro rozhodnutí o věci samé podstatný význam. Soud zamítl návrhy na doplnění dokazování pro jejich nadbytečnost, když s ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru o přiměřenosti délky řízení, soud nerozhodoval o výši odškodnění. Soud pouze pro úplnost doplňuje, že k navýšení základní částky stanovené stanoviskem Nejvyššího soudu není důvodu v případě zvýšení průměrné hrubé měsíční mzdy, neb tato nebyla základem pro stanovení základní částky odškodnění ve stanovisku.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, žalobce je tak povinen zaplatit jí náklady řízení v celkové výši 900 Kč (paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, tj. 1 x 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé, přípravu na jednání a účast na jednání dne 22.1.2021 (§ 1 odst. 3 písm. a/cit. vyhl.)). Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení