17 C 152/2020 - 105

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupena advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 244 044 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 331 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 232 713 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 671,12 Kč k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], CSc., advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne [datum] na žalované domáhala odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) v celkové výši 244 044 Kč, a to jednak částky 44 044 Kč coby majetkové újmy spočívající v nákladech na obhajobu, a jednak částky 200 000 Kč za nemajetkovou újmu, obojí v souvislosti s nezákonným rozhodnutím Policie ČR, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně vedené pod sp. zn. KRPA -514858-280/TČ-2016-001291 OKFK -241/TČ-2011-251102, a následně vedeným trestním řízením, které bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8.10.2019, sp. zn. 38 T 61/2018, který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že jí vznikla majetková újma ve výši 44 044 Kč v souvislosti s obhajobou v uvedené trestní věci, kterou obhájci uhradila. Dále žalobkyně tvrdila, že jí nezákonným a nesprávným postupem orgánů činných v trestním řízení vznikla nemajetková újma. Konkrétně byla vystavena silným psychickým tlakům, což mělo za následek zhoršení zdravotního stavu žalobkyně i její matky. Žalobkyně poukázala na to, že vedla a vede spořádaný život, pročež pro ni o to horší bylo čelit vznesenému obvinění. Nemajetkovou újmu žalobkyně vyčíslila na 200 000 Kč, k níž dospěla tak, že za 1 měsíc trestního stíhání, které trvalo 18 měsíců, požaduje průměrně částku 11 000 Kč. K uplatnění nároku u žalované žalobkyně uvedla, že se tak stalo dne [datum] ve výši celé žalobou uplatněné částky, přičemž do podání žaloby nebylo předběžné projednání ukončeno.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Učinila nesporným, že žalobkyně u žalované nárok uplatnila dne [datum] a rovněž to, že s žalobkyní bylo dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu a že bylo obžaloby pro tento trestný čin pravomocně zproštěna dne [datum]. Žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, žalobkyni se omluvila a do výše 21 828,40 uznala nárok na náhradu majetkové újmy z titulu žalobkyní uhrazených nákladů obhajoby. Žalovaná tak učinila spornou výši náhrady za další požadované úkony právní služby, jakož i závažnost a rozsah újmy tvrzené žalobkyní. Žalovaná ve vyjádření uvedla, za které úkony obhajoby žalobkyni náhradu přiznala, ve zbytku nárok neuznává, což zdůvodnila změnou tarifní hodnoty poté, co byl trestní zákoník s účinností od [datum] novelizován a žalobkyni hrozil nižší trest, dále ponížením o 20 procent za společnou obhajobu dvou osob a skutečností, že některé úkony obhajoby žalovaná vůbec neuznala. K nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná poukázala na to, že ji musí žalobkyně tvrdit a prokázat, což neučinila. Žalovaná má za to, že s ohledem na konkrétní podobu a povahu trestního stíhání žalobkyně postačí konstatování nezákonného rozhodnutí a omluva, což se již žalobkyni dostalo. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Na základě předběžné písemné výzvy žalobkyni podle § 118a o.s.ř. žalobkyně doplnila skutková tvrzení podání ze dne [datum] Žalobkyně uvedla, že trestní stíhání trvalo tři roky, po celou tuto dobu byla vystavena psychickým tlakům a došlo rovněž ke zhoršení psychického stavu žalobkyně.

4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Jelikož žalobkyně v rozsahu postačujícím pro projednání věci doplnila svá skutková tvrzení a k jejich prokázání navrhla důkazy, nebylo již dalšího procesního poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř. potřeba (a i kdyby bylo, nebylo možné ji na prvním jednání pro nepřítomnost strany žalující poskytnout). Pokud posléze žalobkyně chtěla na základě ústního přednesu žalované doplňovat další tvrzení, případně důkazy, pak soud konstatuje, že ke koncentraci řízení došlo při jednání, kterého se žalobkyně ani její zástupce neúčastnili. Jakkoli soud nemá důvod nevěřit zástupci žalobkyně, že se zmýlil v termínu jednání, nejde o důvod pro prolomení již nastalé koncentrace řízení, kterou nejsou vázáni toliko účastníci, ale i soud. Nastalou koncentraci je možné prolomit jen ze zákonem stanovených výjimek z koncentrace, případně v souvislosti s procesní povinností soudu poučit účastníka o případném neunášení břemene důkazního, případně břemene tvrzení; pak se ovšem prolomení týká jen rozhodné skutečnosti, jíž se procesní poučení a výzva soudu týká. Jelikož soud neshledal, že by žalobkyně neunášela důkazní břemeno k jí tvrzeným dopadům do osobnostních sfér, nebyl zde ani prostor pro procesní aktivitu soudu. Pro úplnost soud dodává, že není povinností soudu vyzývat žalobkyni vícekrát k doplnění skutkových tvrzení. Žalobkyni byla zaslána předběžná písemná výzva podle § 118a odst. 1 a 3 a to dne [datum], kde byl zástupce žalobkyně upozorněn na to, že skutková tvrzení a označené důkazy jsou neúplné a že je třeba skutková tvrzení doplnil a označit důkazy k jejich prokázání. Na to zástupce žalobkyně reagoval podáním ze dne [datum], v němž skutková tvrzení doplnil a k jejich prokázání navrhl výslech žalobkyně a svědeckou výpověď matky žalobkyně. Za této situace nebyl důvod žalobkyni dále vyzývat, aby snad tvrdila další zásahy, neboť tím by soud narušil procesní rovnováhu ve prospěch žalobkyně. Je totiž pouze na žalobkyni, jaké újmy v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí bude chtít tvrdit a prokazovat. Soud při jednání dne [datum] vyzval žalovanou, aby doplnila případy srovnatelné s případem žalobkyně. Žalobkyně se tohoto procesního dobrodiní, které soud poskytuje toliko přítomným účastníkům, svoji neúčastí vzdala. Pro úplnost soud dodává, že tato výzva byla součástí předběžné písemné výzvy ze dne [datum], na kterou žalobkyně reagovala, patrně pro nepochopení daného poučení tak, že soud právo zná a žalobkyně není povinna žádné srovnatelné případy navrhovat. Důsledkem této procesní neaktivity je však pouze to, že se žalobkyně sama vzdala možnosti srovnatelné případy navrhnout, v důsledku čehož je vybral soud. Soud provedl dokazování všemi navrženými důkazy, s výjimkou důkazů navržených k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných.

5. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, které vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované oba nároky uplatnila dne [datum] v celkové výši 244 044 Kč, že žalovaná nárok žalobkyně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne [datum], přičemž konstatovala nezákonné rozhodnutí, žalobkyni se omluvila a na nákladech obhajoby přiznala 23 828,40 Kč. Dále bylo nesporné, že žalobkyni v souvislosti s obhajobou v předmětném trestním řízení vznikly náklady ve výši 44 044 Kč.

6. Soud ve věci na základě provedeného dokazování učinil následující další skutková zjištění.

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 38 T 61/2018, zjištěno následující: Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro trestný čin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Dne [datum] byl sepsán protokol o výslechu obviněného, tedy žalobkyně, kdy žalobkyně uvedla, že využívá po poučení svého práva k věci nevypovídat, vypovídat nechce a nebude. Obžaloba byla podána dne [datum]. V trestní věci poté probíhala hlavní líčení a to dne [datum], kterého se žalobkyně nezúčastnila, je uvedeno: omluva s neschopenkou. Dále hlavní líčení dne [datum], kterého se žalobkyně osobně zúčastnila. Dále hlavní líčení se konalo dne [datum], které se žalobkyně nezúčastnila, u jejího jména je uvedeno: omluva. Další hlavní líčení dne [datum], kterého se žalobkyně nezúčastnila, u jejího jména je uvedeno: omluva. Další hlavní líčení se konalo dne [datum], kterého se žalobkyně nezúčastnila, u jejího jména je uvedeno: nikdo, doručení vykázáno [datum], žádá o konání v nepřítomnosti, dle čl. 1606. Další hlavní líčení se konalo dne [datum], kterého se žalobkyně neúčastnila, u jejího jména je uvedeno: nikdo, doručení vykázáno na čl. 1614, žádala o konání hlavního líčení v nepřítomnosti na čl. 1658. Při tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek ze dne [datum], kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Na rozsudku není vyznačena doložka právní moci /mezi účastníky však bylo nesporné, že nabyl právní moci dne [datum]). K jednotlivým úkonům právní služby, které žalovaná neuznala, a kterých se žalobkyně domáhá podanou žalobou zjištěno: -) hlavní líčení dne [datum]. Z protokolu o hlavním líčení na čl. 1572 zjištěno, že hlavní líčení bylo zahájeno v 09:00 hod a skončeno v 09:40 hod. Obhájce žalobkyně při tomto jednání obhajuje toliko žalobkyni, -) hlavní líčení dne [datum]. Z protokolu o hlavním líčení na čl. 1597 zjištěno, že hlavní líčení bylo zahájeno dne v 08:30 hod, a končilo v 09:05 hod. Dále zjištěno, že obhájce žalobkyně současně byl obhájcem i spoluobžalovaného [příjmení], -) hlavní líčení dne [datum]. Z protokolu o hlavním líčení na čl. 1611 zjištěno, že hlavní líčení bylo zahájeno v 09:00 hod a bylo ukončeno v 09:49 hod. Dále zjištěno, že obhájce žalobkyně obhajoval při tomto hlavním líčení rovněž spoluobžalovaného [příjmení], -) hlavní líčení dne [datum], které se nekonalo. Ze spisu zjištěno, že na čl. 1614 rub je úřední záznam, z něhož vyplývá, že předseda trestního senátu kontaktoval obhájce žalobkyně [příjmení] [příjmení], který potvrdil, že obžalovaný [příjmení] je mimo území České republiky a není schopen si vyzvednout dokumenty. Dále v úředním záznamu uvedeno, že obhájce JUDr. [příjmení] informován o změně hlavního líčení s ohledem na závadu v doručování. Úřední záznam byl pořízen dne [datum], -) hlavní líčení dne [datum]. Z protokolu o hlavním líčení na čl. 1677 zjištěno, že hlavní líčení bylo zahájeno v 08:30 hod a skončeno v 10:58 hod. Dále zjištěno, že v 09:47 hod bylo hlavní líčení přerušeno na 30 minut za účelem porady senátu. V hlavním líčení pokračováno poté v 10:25 hod. Dále zjištěno, že při tomto hlavním líčení obhájce žalobkyně zastupuje toliko žalobkyni, nikoli některého z dalších spoluobžalovaných. Dále zjištěno, že obhájce žalobkyně přednášel závěrečnou řeč při tomto hlavním líčení, Dále z trestního spisu zjištěno, že rozsudkem (na čl. 1689), byl odsouzen spoluobžalovaný žalobkyně [příjmení] k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 a půl roku. V závěrečné řeči pro [příjmení] státní zástupkyně žádala zohlednit jeho trestní minulost 8. Z výslechu [jméno] [celé jméno žalobkyně], matky žalobkyně zjištěno, že problémy žalobkyně se táhnou již asi 12 nebo 13 let, kdy již byla nějaká soudní řízení a v této souvislosti se pak žalobkyně cítila dehonestována, léčí se také na Ústavu leteckého zdravotnictví s různými problémy, které jsou psychosomatického původu. Svědkyně si přesně nepamatuje, kdy se tam žalobkyně začala léčit, ale má za to, že ty významné zdravotní problémy započaly přibližně před 2, nebo 3 lety. Například jí před těmi 2 až 3 lety začaly i padat vlasy, kdy svědkyně má za to, že to bylo v důsledku všech těch problémů, které byly se soudy. Tehdy v roce 2012 šlo o věc, která byla řešena u soudu v [obec], kde byla obžalovaná žalobkyně i svědkyně. Šlo o trestní věc a došlo poté ke zprošťujícímu rozsudku, jak ve vztahu ke svědkyni, tak ve vztahu k žalobkyni. Dle svědkyně se žalobkyně cítí špatně, snažila se i najít si práci, ale nedaří se jí to, je trvale na podpoře, takže i finančně to byl pro ni šok. Dále svědkyně uvedla, že se žalobkyně vyhýbá lidem, stydí se za to, že chodila k soudům, k čemuž svědkyně ještě dodává, že se o tom moc nebaví, ale v té souvislosti se cítí dehonestována i svědkyně. Dále svědkyně zopakovala, že to začalo někdy asi před 10 lety, kdy se stav zhoršil. V té době to nebylo tak výrazné, neboť žalobkyně byla mladší, ale nyní, kdy už je staršího věku, takto trestní stíhání nesla mnohem hůře. Nikdo také nevěřil, jak mohli rodiče žalobkyni koupit dům, kdy k tomu svědkyně uvádí, že jí chtěli zajistit po rozvodu. Minulý rok se stav žalobkyně zhoršil. Dle svědkyně se stav žalobkyně po roce 2017 zhoršil, konkrétně asi před 2, nebo 3 lety, v porovnání s tím, jak to bylo předtím. Asi před 2 lety se také žalobkyně svědkyni svěřovala s tím, že v souvislosti s těmi soudními řízeními si nemůže najít partnera, protože se bojí o tom mluvit. Manželství s [příjmení], skončilo někdy poté, co byl odsouzen soudem v [obec]. Děti žalobkyně nemá. Trestní stíhání snášela žalobkyně špatně, protože se cítila nevinná, a měla pocit, že nic nespáchala, byla pod prášky. Těžké také pro ni bylo, když jí braly otisky prstů, protože to se cítila, jako zločinec. Před hlavními líčeními nespala, chodila pořád na záchod, na velkou potřebu a trpěla také zlými sny. Zproštění obžaloby bylo pro žalobkyni na jednu stranu velká úleva, ale současně se dostala do takového stavu útlumu, nebo odevzdanosti a děkovala Bohu a svému advokátu, že byla obžaloby zproštěna.

9. Z účastnického výslechu žalobkyně zjištěno, že vše začalo tak, že proti ní bylo vzneseno obvinění, že měla křivě vypovídat před soudem, pak došlo k tomu, že byly žalobkyni odebírány DNA, otisky prstů, byla fotografována, což pociťovala úkorně, jako by byla nějaký zločinec. Dále také jí policisté volali a vyhrožovali, čímž svědkyně míní to, že se jí ptali, kde je, ať se dostaví na Policii, ale ona třeba normálně odjela k doktorce, kde se léčí v Ústavu leteckého zdravotnictví. Dále k tomu žalobkyně uvádí, že když už jí dostali v tom Ústavu leteckého zdravotnictví z nejhoršího, tak se jí potom rozjela štítná žláza, zhoršil se jí únavový syndrom, v té souvislosti ji pak dávali tuny léků, některé špatně snášela, takže poté nemohla chodit, tak jí dávali injekce, pak se to zase nějakým způsobem zlepšilo, pak následovaly výslechy orgánů činných v trestním řízení, a po roce a půl žalobkyni zprostil soud obžaloby. Tehdy, když jí to její advokát říkal, tak brečela, ale vlastně pociťovala, že se z toho ani nedokázala radovat, což jí potvrzovali její ošetřující lékaři. Nyní je na tom žalobkyně tak, že se nechce s nikým stýkat a ani s nikým seznámit, nemá děti a i s ohledem na rozjetou štítnou žlázu to vidí jako problém. Dříve, má za to, že byla zdravá, ale teď má nově problémy se srdcem, třeba i 130 tepů za minutu, takže na to bere nějaké betablokátory. Když byla obviněna orgány činnými v trestním řízení, takto nesla velice špatně, cítila to jako ostudu, znovu se složila, nemohl spát, v některých momentech byla agresivní, protože si neuměla vysvětlit, proč je opět obviněná, proč jí nikdo nevěří, proč se snáší další důkazy o tom, že to, co řekla, nebyla pravda. Hlavní líčení snášela jako potupu, měla pocit, že u nikoho nenachází zastání, tak jak tam různě vypovídali různí svědci a různé osoby, že už ani poté nevěřila, že to celé dobře dopadne. Některých hlavních líčení se neúčastnila a to z toho důvodu, že tam nemohla jít ze zdravotních důvodů, necítila se dobře, jakoby jí vyplo celé tělo. Pak v té souvislosti měla třeba i průjem, problémy se srdcem. Od roku 2017 žalobkyně nepracuje, byla jí přiznána invalidita prvního stupně, cítí se trapně, že je ještě mladá a je odkázána na dávky, ale má tedy dávky v hmotné nouzi, které v této době činí asi 4 800 Kč. [příjmení] [příjmení] se rozvedla pravomocně v roce 2012, kdy má za to, že to byl on, který to všechno zavinil, a ona nic nevěděla. Zdravotní problémy měla i v souvislosti s prvním obviněním, kdy se z toho s pomocí lékařů dostala, pak někdy v roce 2015 pracovala na Živnostenském úřadu, jako kontrolorka, také si složila taxi zkoušky, a pak někdy v roce 2017, takto onemocněla, dostávala dávky nemocenského pojištění a pak nějakým způsobem skončil pracovní poměr s tím Živnostenským úřadem, ale žalobkyně si přesně nevzpomíná, jakým způsobem byl pracovní poměr rozvázán.

10. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce, pak soud uzavírá, že shledal zejména tyto. Trestní stíhání mělo určitý vliv na osobní život žalobkyně, kdy nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí, žalobkyně zejména pociťovala úzkostné stavy a nespecifické zdravotní obtíže, které však dílem souvisely s trestním stíháním, které bylo s žalobkyní vedeno dříve od roku 2012. Soud však má za prokázáno, že i předmětné trestní stíhání mělo na psychické rozpoložení žalobkyně vliv. Bylo prokázáno, že žalobkyně pociťovala před hlavními líčeními úzkost a obavy. Současně však nebylo prokázáno, že onemocnění, které žalobkyně zmiňovala, že jimi trpí, nastaly v příčinné souvislosti s tímto trestním stíháním. Současně bylo prokázáno, že žalobkyně vinu za její trestní stíhání připisuje svému bývalému manželovi, který byl v obou řízeních spoluobžalovaným žalobkyně. Zásahy do dalších sfér žalobkyně netvrdila.

11. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

19. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

24. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala celkem dvou nároků. Oba nároky žalobkyně odvozovala z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne [datum].

25. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení policejního orgánu ze dne [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro trestný čin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2019, č.j. 38 T 61/2018- 1689, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne [datum].

26. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

27. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Mezi účastníky bylo nadále sporné, zda má žalobkyně nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby. Soud předně uvádí, že s účinností od [datum] došlo k novelizaci mj. § 346 trestního zákoníku, kdy došlo ke snížení trestní sazby, která žalobkyni hrozila z rozpětí 2 až 10 let na 1 až 5 let. V důsledku toho poklesla i tarifní hodnota, z níž se určuje výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby obhajoby z částky 2 300 Kč na částku 1 500 Kč (srov. § 10 odst. 3 ve spojení s § 7 AT). Z tohoto důvodu, počínaje dnem [datum] je namístě vycházet právě z částky 1 500 Kč. Soud o jednotlivých úkonech, případně o jejich skupinách se stejným skutkovým základem rozhodl následujícím způsobem: -) Porada s klientem [datum] – žalobkyně se domáhala částky 2 300 Kč, žalovaná namítla, že šlo o první poradu s klientem téhož dne, kdy došlo k převzetí zastoupení a tvoří tak součást tohoto úkonu, který žalovaná odškodnila. Soud dospěl k závěru, že první porada s klientem je již zahrnuta v úkonu převzetí a přípravy zastoupení a není zde tak důvod, aby tentýž den byl vykonán další úkon právní služby. Soud proto žalobkyni nevyzýval (a s ohledem na její nepřítomnost při jednání dne [datum] ani vyzvat nemohl) k prokázání konání tohoto úkonu, neboť jde o úkon již zahrnutý v jiném úkonu právní služby, který žalovaná odškodnila. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Účast při výslechu [příjmení] dne [datum] – žalobkyně se domáhala rozdílu 460 Kč mezi požadovanou částkou 2 300 Kč a částkou 1 840 Kč, kterou přiznala žalovaná. Žalovaná svůj postup zdůvodnila poukazem na § 12 odst. 4 AT. Soud dospěl k závěru, že postup žalované byl správný, neboť podle citovaného ustanovení AT jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Účast obhájce tak byla jak úkonem právní služby ve vztahu k žalobkyni, tak k obžalovanému [příjmení]. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Hlavní líčení dne [datum] – žalobkyně se domáhala rozdílu 800 Kč mezi požadovanou částkou 2 300 Kč a částkou 1 500 Kč, kterou přiznala žalovaná. Jak soud výše vysvětlil, počínaje dnem [datum] je jeden úkon právní služby ohodnocen částkou 1 500 Kč a postup žalované byl správný. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Hlavní líčení dne [datum] - žalobkyně se domáhala rozdílu 3 100 Kč mezi požadovanou částkou 4 600 Kč a částkou 1 500 Kč, kterou přiznala žalovaná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že hlavní líčení bylo zahájeno v 9:00 hod a skončeno v 9:40 hod. Hlavní líčení tak netrvalo více než dvě hodiny a žalobkyni přísluší částka 1 500 Kč, kterou jí žalovaná přiznala. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Hlavní líčení dne [datum] – žalobkyně se domáhala rozdílu 3 400 Kč mezi požadovanou částkou 4 600 Kč a částkou 1 200 Kč, kterou přiznala žalovaná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že hlavní líčení bylo zahájeno v 8:30 hod a skončeno v 9:05 hod. Dále bylo prokázáno, že obhájce žalobkyně současně byl obhájcem i spoluobžalovaného [příjmení], Hlavní líčení tak netrvalo více než dvě hodiny a obhájce žalobkyně obhajoval současně i spoluobžalovaného [příjmení], v důsledku čeho náležela obhájci odměna 1 500 Kč snížená o 20 procent a žalobkyni částka 1 200 Kč, kterou jí žalovaná přiznala. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Hlavní líčení dne [datum] - žalobkyně se domáhala rozdílu 3 400 Kč mezi požadovanou částkou 4 600 Kč a částkou 1 200 Kč, kterou přiznala žalovaná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že hlavní líčení bylo zahájeno v 9 hod a skončeno v 9:49 hod. Dále bylo prokázáno, že obhájce žalobkyně současně byl obhájcem i spoluobžalovaného [příjmení], Hlavní líčení tak netrvalo více než dvě hodiny a obhájce žalobkyně obhajoval současně i spoluobžalovaného [příjmení], v důsledku čeho náležela obhájci odměna 1 500 Kč snížená o 20 procent a žalobkyni částka 1 200 Kč, kterou jí žalovaná přiznala. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Hlavní líčení dne [datum] - žalobkyně se domáhala částky 2 300 Kč. Žalovaná namítla, že hlavní líčení se neuskutečnilo, přičemž obhájci byli včas uvědomeni. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v trestním spisu na čl. 1614 rub je úřední záznam, z něhož vyplývá, že předseda trestního senátu kontaktoval obhájce žalobkyně [příjmení] [příjmení], který potvrdil, že obžalovaný [příjmení] je mimo území České republiky a není schopen si vyzvednout dokumenty. Dále v úředním záznamu uvedeno, že obhájce JUDr. [příjmení] informován o změně hlavního líčení s ohledem na závadu v doručování. Úřední záznam byl pořízen dne [datum]. Podle § 14 odst. 2 AT advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, a za dostavení se k jednání, které se nekonalo, aniž byl o tom advokát včas předem vyrozuměn; (důraz přidal soud). O odročení hlavního líčení byl obhájce žalobkyně předem vyrozuměn a nejedná se tak o účtovatelný úkon právní služby. Žalobkyni další odškodnění nenáleží. -) Hlavní líčení dne [datum] - žalobkyně se domáhala rozdílu 1 100 Kč mezi požadovanou částkou 2 300 Kč a částkou 1 200 Kč, kterou přiznala žalovaná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že hlavní líčení bylo zahájeno v 8:30 hod a skončeno v 10:58 hod a trvalo tak více než 2 hodiny. Jelikož přestávka, po kerou bylo hlavní líčení přerušeno trvala přesně 30 minut, zahrnuje se do úkonu právní služby (srov. Vrchní soud v Praze, sp.zn. 8 To 24/97). Dále bylo prokázáno, že obhájce žalobkyně se účastnil hlavního líčení i po přestávce, neboť přednášel závěrečnou řeč. Bylo rovněž prokázáno, že při tomto hlavním líčení obhájce žalobkyně zastupoval toliko žalobkyni, nikoli některého z dalších spoluobžalovaných. Obhájci by proto náležela odměna za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (nesnížené o 20 %) a dále 1 další režijní paušál 300 Kč, neboť žalovaná přiznala jeden úkon právní služby 1 200 (snížený o 20 %) a jeden režijní paušál. Žalobkyni by celkem náleželo dalších 2 100 Kč (1 500 + 300 + 300). Jelikož se však za tento úkon domáhala toliko další částky 1 100 Kč, soud ji přiznal tuto částku zvýšenou o náhradu za 21% DPH, celkem tedy 1 331 Kč.

28. V souhrnu soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na odškodnění dalších neuznaných nákladů obhajoby je důvodný v rozsahu 1 331 Kč (výrok I), ve zbytku, ohledně částky 20 884,60 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). Soud zamítl žalobu rovněž ohledně částky 21 828,40 Kč, kterou žalovaná žalobkyni přiznala dobrovolně stanoviskem ze dne [datum].

29. Dále se soud zabýval požadovaným peněžitým odškodněním za nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním stíháním.

30. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08).

31. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě do práv žalobkyně nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které soud výše vypočetl, zasaženo v míře poměrně malé. Žalobkyně tvrdila i po procesním poučení a výzvě soudu dané předběžné v písemné podobě toliko psychický tlak, který pociťovala a zhoršení zdravotního stavu. Újmu tak uváděla v poměrně obecné rovině, vztahující se spíše k osobním pocitům, psychické zátěži, spočívající v střevních obtížích před hlavními líčeními a celkový psychický stres spojený s trestním stíháním. V zásadě tedy žalobkyně potvrdila obecné dopady trestního stíhání, které zasáhnou každou osobu, a to tím spíše, pokud se jedná o osobu bezúhonnou, což žalobkyně je. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva poskytnutá žalovanou, nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod [číslo] 2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

32. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobkyně byla stíhána od [datum] do [datum], tedy 1 rok a 9 měsíců, což je možné hodnotit jako délku zcela přiměřenou, a to i s ohledem na to, že ve věci proběhlo přípravné řízení, dne [datum] byla podána obžaloba, poté proběhlo pět hlavních líčení, na jehož závěru byla žalobkyně obžaloby zproštěna. Z provedeného dokazování obsahem trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Ani žalobkyně neuváděla žádnou skutečnost, která by svědčila o nedůvodných průtazích při objasňování věci a při jejím projednávání před soudy.

33. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku je sice trestným činem, který patří do skupiny Jiná rušení činnosti orgánu veřejné moci a obecně nebývá spojen se zvýšenou mírou společenského odsouzení. Na druhé straně však nelze považovat za zanedbatelné i to, že obvinění z tohoto trestného činu vrhá na osobu stín křivého svědectví či lži před státním orgánem. Je třeba vzít v úvahu i to, že až do [datum] žalobkyni hrozil trest odnětí svobody na 2 až 10 let. Teprve poté na základě novelizace trestního zákoníku byla trestní sazba snížena na 1 až 5 let. I s přihlédnutím k trestu, který žalobkyni přibližně polovinu doby trestního stíhání hrozil, nelze její obavy a prožívání trestního stíhání brát na lehkou váhu. I z důvodu výše hrozícího trestu a již jeho potenciálu tíživého dopadu na žalobkyni je tak třeba přistoupit k peněžitému zadostiučinění, kdy se omluva a konstatování již jako odpovídající satisfakce nejeví. Dle judikatury nelze znovu v kompenzačním řízení posuzovat vinu žalobkyně, nicméně soud je oprávněn přihlížet k okolnostem, za nichž bylo trestní řízení vedeno a jak skončilo. Z odůvodnění rozsudku, kterým byla žalobkyně obžaloby zproštěna, vyplývá, že trestní soud dospěl k závěru, že k vině žalobkyně by bylo nezbytné bez důvodných pochybností dospět k závěru a muselo by být prokázáno, že žalobkyně věděla o tom, z jakých finančních prostředků bylo hrazeno nejvyšší podání v předmětné dražbě a kdo tyto finanční prostředky hradil. Za důkazního stav v předmětném řízení však nebylo možné dospět bez pochybností k závěru, že žalobkyně v řízení před Krajským soudem v Praze uváděla nepravdivé skutečnosti. Trestní soud tak podle zásady in dubio pro reo rozhodl ve prospěch žalobkyně a obžaloby ji zprostil.

34. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše a zde dodává, že nebylo prokázáno, že by došlo k významným změnám v dosavadním způsobu života žalobkyně. Bylo prokázáno, že žalobkyně nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, nesla trestní stíhání zjevně hůře než by bylo lze objektivně očekávat. Soud vzal v potaz i to, že žalobkyně již předtím byla trestně stíhána, nebyla odsouzena a nebylo prokázáno, že zdravotní stav, v němž se žalobkyně nyní nachází, byl výlučně či v naprosto převážné míře důsledkem posuzovaného trestního stíhání. Na straně druhé však soud nemůže bagatelizovat subjektivní pocity žalobkyně, které uvedla v účastnickém výslechu a které potvrdila i svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Tedy že k určité recidivě zdravotních obtíží žalobkyně v důsledku dalšího trestního stíhání došlo. K tomu však soud dodává, že nemá za prokázánu konkrétní diagnostikovanou újmu na zdraví, ale obecný dopad do zdravotního stavu žalobkyně, který její nemajetkovou újmu zvýšil. Nebylo prokázáno, že by v důsledku posuzovaného trestního stíhání došlo k dopadu do pracovního života žalobkyně, když ta se o této skutečnosti zmínila toliko v rámci účastnického výslechu, jímž však nelze doplňovat či nahrazovat chybějící skutková tvrzení (nadto po koncentraci řízení). Skutečnost, že žalobkyně nemá partnera a děti rovněž nelze přičítat k tíži žalované. Soud tak má za prokázané, že došlo k určitému dopadu do života žalobkyně, který byla po dobu přibližně 1 roku a 9 měsíců vystavena nedůvodnému trestnímu stíhání, že to pro ni představovalo psychickou zátěž a určité nespecifické dopady do zdravotního stavu. Soud žalobkyni rovněž uvěřil, že trestní stíhání prožívala a že se tyto stavy zhoršovaly v souvislosti s konáním hlavních líčení.

35. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne [datum] sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobkyně ke srovnání žádné případy nenavrhla. Žalovaná navrhla případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 153/2018. Soud pak k porovnání vybral případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 70/2021.

36. V případu ve věci sp.zn. 28 C 153/2018 byl tamní žalobce stíhán pro pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), c) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest až 8 let odnětí svobody. Trestní stíhání trvalo po necelé dva roky. Bylo částečně zasaženo do práva tamního žalobce na trávení volného času, neboť mu s ohledem na vedené trestní stíhání byly zabaveny zbraně, a proto žalobce věnující se myslivosti neměl zájem se účastnit akcí spojených s lovem a dalších společenských akcí. Jiné výraznější dopady shledány nebyly. Soudy přiznaly peněžité zadostiučinění 10 000 Kč.

37. V případu, který ke srovnání vybral soud, vedeném pod sp.zn. 10 C 70/2021, šlo o spoluobžalovaného žalobkyně [jméno] [příjmení], který byl stíhán pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, v jednočinném souběhu s trestným činem poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), 3 písm. a) trestního zákoníku, ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku Trestní stíhání trvalo 2 roky a 3 měsíce a tamnímu žalobci hrozil trest odnětí svobody 2 roky až 8 let. Zásahy, které v osobnostní sféře tamního žalobce byly shledány, jsou zásahy ve sféře zdravotní, přičemž se na nich do značné míry podílelo předchozí pravomocné odsouzení žalobce a jeho podmíněné propuštění, tedy to, že žalobce se nacházel v situaci, kdy byl nikoli vinou státu v postavení osoby podmíněně propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody, tedy byl pro sebe subjektivně vystaven vyššímu tlaku, kterému by jiná osoba, z objektivního pohledu, nečelila. Tyto zdravotní obtíže byly posuzovaným trestním řízením vyvolány pouze částečně. Jiné zásahy ani tvrzeny nebyly. Bylo přihlédnuto k tomu, že tamní žalobci nebyl osobou bezúhonnou, neboť byl dříve v jiném trestním řízení pravomocně odsouzen. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí poskytnuté tamnímu žalobci žalovanou bylo shledáno jako postačující zadostiučinění.

38. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěrů, že je na místě žalobkyni odškodnit v penězích, neboť zejména s ohledem na trestní sazbu, kterou byla žalobkyně ohrožena, a v důsledku čehož rovněž mohla zvýšeně trestní stíhání prožívat, by se pouhé konstatování a omluva nejevily jako přiměřená a spravedlivá satisfakce. Samotná povaha trestné činnosti by k peněžitému odškodnění nepostačovala. I z porovnání případů navržených žalovaných a vybraných soudem vyplývá, že odškodnění ve výši 10 000 Kč je spravedlivé a přiměřené. V případu, který navrhla žalovaná, trestní stíhání trvalo podobnou dobu a tamní žalobce byl ohrožen nižším trestem. Shledané dopady byly rovněž dílčí a pouze do některých sfér. Ve všech případech nedošlo k medializaci. V případě vybraném soudem šlo o spoluobžalovaného žalobkyně a jejího bývalého manžela. Ten byl stíhán za shodný trestný čin ještě v souběhu s dalším trestným činem a hrozil mu po novelizaci trestního zákoníku od [datum] vyšší trest, přičemž i jeho trestní stíhání trvalo o něco déle. Tamnímu žalobci nebylo přiznáno peněžité zadostiučinění mj. s odůvodněním, že byl osobou již trestně stíhanou a s ohledem na konkrétní okolnosti, za kterých byl zproštěn. I v případě žalobkyně bylo prokázáno, jak plyne z trestního spisu, že se skutek stal, ale nebyl trestným činem. Trestní soud vyslovil sice domněnku, že žalobkyně mohla o rozhodných skutečnostech vědět, je však rovněž možné, že o nich nevěděla. Soud pak přihlédl k tomu, že žalobce [příjmení] nebyl osobou bezúhonnou, když byl předtím pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody. Nebylo by proto s obecně sdílenou představou spravedlnosti, aby bezúhonné žalobkyni nebylo peněžité odškodnění přiznáno za situace, kdy tvrzené dopady byly podobné – do psychiky a zdravotního stavu. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru o nezbytnosti peněžitého odškodnění, ovšem v nižší výši s ohledem na prokázané dopady.

39. S ohledem na výše uvedené má soud za odůvodněné, spravedlivé a odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 10 000 Kč. Proto soud žalobě co do částky 10 000 Kč vyhověl (výrok I.) a ve zbytku, tedy co do částky 190 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.).

40. Celkově soud žalobě vyhověl co do částky 11 331 Kč, ve zbytku, ohledně částky 232 713 Kč soud žalobu zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Předně soud uvádí, že žalobkyně u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem [datum], ovšem k projednání nároku a částečnému uspokojení žalobkyně došlo až dne [datum]. Jelikož žalobkyně uplatnila v řízení dva nároky, jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a jednak nárok odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Tarifní hodnota sporu byla představována po celou dobu částkou 94 044 Kč (50 000 + 44 044), žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 73 159,40 Kč (50 000 + 23 159,40). Procesně úspěšnější byla žalobkyně v rozsahu 55,6 % (73 159, [číslo] 044 * 100 – 20 884, [číslo] 044 * 100, tedy 77,8 – 22,2), po zaokrouhlení 55 %. V tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit náklady žalobkyně. Hodnotu úkonu právní služby pak soud stanovil vždy podle předmětu řízení (dle tarifní hodnoty), který zde byl v době, kdy byl úkon učiněn s přihlédnutím k tomu, co bylo skutečně předmětem řízení. Žalovaná totiž žalobkyni částečně plnila, přičemž žalobkyně nevzala v tomto rozsahu žalobu zpět. Nebylo by spravedlivé určovat hodnotu úkonu právní služby i z částky, která v té době již předmětem řízení fakticky nebyla, neboť bylo jasné, že v tomto rozsahu bude žaloba pro dobrovolné plnění žalované zamítnuta. Jelikož byla žalobkyně od placení soudního poplatku osvobozena, její náklady spočívají toliko v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], a to 2 úkony z tarifní hodnoty 94 044 Kč á 4 900 Kč a 2 úkony z tarifní hodnoty 72 215,60 Kč á 4 020 Kč (§ 7, bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), a 4 režijní paušály ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 19 040 Kč (9 800 + 8 040 + 1 200), to vše zvýšené náhradu za 21% DPH ve výši 3 998,40 Kč na základě dokladu, že advokát žalobkyně je plátcem DPH, náklady právního zastoupení tedy v celkové výši 23 038,40 Kč (19 040 + 3 998,40). Celková výše nákladů, které žalobkyni v tomto soudním řízení vznikly, činí 12 671,12 Kč (23 038,40 * 55 %). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 671,12 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

42. Lhůtu k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, o kterou požádala a která v principu žalobce nijak nepoškozuje.

43. Na převážně neúspěšnou žalovanou soud nepřenesl poplatkovou povinnost žalobkyně, neboť žalobkyně sice byla plně osvobozena od soudního poplatku, nicméně žalovaná je rovněž od soudních poplatků osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. a/ zákona o soudních poplatcích).

Poučení