17 C 161/2019 - 628

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro 654 910 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se co do tvrzeného nároku žalobkyně, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na úhradu vodného a stočného za období od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 částku 87 902,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 87 902,32 Kč od 3. 2. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na úhradu vodného a stočného za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 částku 56 491 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82 575 Kč od 18. 2. 2017 do 2. 5. 2017 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 56 491 Kč od 3. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do tvrzeného nároku žalobkyně, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na úhradu elektrické energie za období od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 částku 166 099 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 166 099 Kč od 3. 2. 2017 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na úhradu elektrické energie za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 částku 87 374 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 182 792,10 Kč od 18. 2. 2017 do 2. 5. 2017 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 87 374 Kč od 3. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se co do tvrzeného nároku žalobkyně, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na úhradu plynu za období od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 částku 58 378,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 58 378,10 Kč od 7. 4. 2017 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na úhradu plynu za období od 1. 1. 2016 do 21. 6. 2017 částku 44 802,53 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 44 802,20 Kč od 9. 8. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žaloba se co do zbývající části zamítá.

VIII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 159 325 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno advokáta], advokáta.

IX. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení v částce 21 187 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení v částce 8 317,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 5. 2019 se žalobkyně domáhala shora uvedené částky s tím, že žalovaný je vlastníkem objektu č. p. [Anonymizováno] nacházejícího se v kat. ú. [adresa]. Tato nemovitost žalovaného je (resp. byla) připojena k rozvodné síti elektrické energie, plynu, vodovodu a kanalizace přes přípojky žalobkyně s tím, že jsou pro danou nemovitost zřízeny podružné měřiče a příslušné zálohy a skutečná spotřeba je žalovanému přeúčtována fakturami. Spotřeba plynu za dobu od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 byla žalovanému účtována fakturou č. 3273215 v částce 138 240 Kč, na kterou žalovaný zaplatil pouze 125 711 Kč. Žalovaný neuhradil spotřebu plynu za období od 25. 6. 2016 do 21. 6. 2017 účtovanou fakturou č. 4783215 v částce 106 645 Kč, spotřebu vody (vodné a stočné) za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2016 (později opraveno na od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016) účtovanou fakturou č. 2893215 v částce 174 225 Kč, spotřebu elektřiny za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 účtovanou fakturou č. 2903215 v částce 361 511 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že napojení na sítě nezpochybňuje, žalobkyně však provádí o své vůli zápočty na neprokázané částky, které po žalovaném požaduje, účtuje žalovanému spotřebu, kterou žalovaná nemůže ověřit a která je podle výpočtů žalovaného nadhodnocená. Žalovaný vždy platil zálohy a skutečnou spotřebu paní [jméno FO] (jednatelka právního předchůdce žalobkyně). Žalovaný vede spotřebu energií na základě měřidel instalovaných k bytovým jednotkám v domě, na základě takto měřené spotřeby platil energie.

3. Na základě poučení soudem podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř žalobkyně doplnila skutková tvrzení tak, že žalovaný spotřeboval od 1. 7. 2015 do 24. 6. 2016 (v žalobních tvrzeních ze dne 27. 5. 2019 je uvedeno období od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015, pozn. soudu) 9 442 m3 plynu, plyn je (byl) dodáván společností [právnická osoba] Po poučení soudem žalobkyně na čl. 587 uvedla, že žalovaný od 1. 1. 2016 do 24. 6. 2016 spotřeboval 5523 m3 plynu. Za období od 25. 6. 2016 do 21. 6. 2017 to je pak 9 518 m3 plynu. Co se týče vody, ta je dodávána [právnická osoba]. a žalovaný spotřeboval 1 875 m3 vody od 9. 10. 2015 do 18. 10. 2016 (v žalobních tvrzeních ze dne 27. 5. 2019 je uvedeno období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2016, později upraveno na od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, pozn. soudu). Elektřina je pak dodávána [Anonymizováno]. a za dobu od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 žalovaný spotřeboval 97 003 kWh.

4. Obvodní soud pro Prahu 3 ve věci již dvakrát vyhlásil rozsudek, a to rozsudek ze dne 15. 1. 2021 č. j. 17 C 161/2019-237, když žalobu pro neusnesení břemene tvrzení a břemene důkazního zamítnul. Tento rozsudek byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021 č. j. 21 Co 156/2021-266 s tím, že tento závěr soudu je předčasný. Obvodní soud pro Prahu 3 věc znovu projednal a po doplněném dokazování opětovně rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni celkem částku 110 541 Kč s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu žalobu zamítnul.

5. Tento rozsudek byl opětovně napaden odvoláním, přičemž Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2024 č. j. 21 Co 52/2024-535 rozsudek opětovně zrušil, když konstatoval, že předložené důkazy (listiny) žalobkyní k výši odečtů nepovažuje za dostatečný důkaz k o výši naměřené spotřeby jednotlivých médií. Žalobkyni ve sporu tíží důkazní břemeno prokázání, že žalovaný spotřeboval tvrzené množství jednotlivých médií v žalovaných obdobích. Předložené odečty v listinné podobě zatím tato její tvrzení přesvědčivě neprokazují. V tomto směru bude třeba, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení o tom, jakým způsobem byly odečty prováděny, kdo konkrétně je prováděl (která osoba), kdy a jakým způsobem a navrhla k jejich prokázání důkazy tak, aby byla potvrzena autenticita předložených listin.

6. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v prvé řadě žalobkyni znovu vyzval podle § 118a odst. 1 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení o tom, jakým konkrétním způsobem byly odečty z její strany prováděny, kdo je prováděl (která osoba), kdy a jakým způsobem a navrhla k jejich prokázání důkazy (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). Dále soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval obranou žalovaného, že na elektroměr, na němž žalobkyně jeho spotřebu měřila mají být napojeny i jiné objekty v areálu, jež ve vlastnictví žalovaného nejsou (např. osvětlení). Důkazní břemeno prokázání tohoto tvrzení však leží na žalovaném. Stejně tak žalovaného tíží důkazní břemeno prokázání, že mu žalovaná účtovala spotřebu vody včetně četných úniků. K tomu je třeba neopomenout doplnění tvrzení ze strany žalobkyně o tom, kde se nachází vodoměr (cca 4 metry od objektu žalovaného).

7. Soud prvního stupně postupoval podle výše uvedeného závazného právního názoru odvolacího soudu a dokazování (po poučení podle ust. § 118a o. s. ř.) dále doplnil.

8. Z provedeného a doplněného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, ze kterých zjištění soudu vyplývá, jsou uvedeny kurzívou):

9. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), stavby č. p. [Anonymizováno] (administrativa), parc. č. st. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), stavby č. p. [Anonymizováno] (bytový dům) a parc. č. [hodnota] ostatní plocha v katastrálním území [adresa] (výpis z katastru nemovitostí na čl. 96). K parcele č. st. [Anonymizováno], na níž je postaven bytový dům č.p. [Anonymizováno] jsou zřízena věcná břemena strpět uložení stávajících přípojek a hlavních řadů inženýrských sítí, strpět uložení, vybudování a provozování nových hlavních řadů či přípojek, strpět provádění údržby či úprav inženýrských sítí a břemeno cesty a stezky na parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které jsou ve vlastnictví žalobkyně (výpis z katastru nemovitostí na čl. 111 až 113). Žalobkyně měla uzavřenu smlouvu o sdružené dodávce elektrické energie s dodavatelem [Anonymizováno]. (smlouva o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě na č. l. 98), o dodávce a odvádění odpadních vod se [právnická osoba]. (smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod č. [Anonymizováno] na č. l. 108).

10. Mezi stranami bylo nesporné, že do doby prodeje areálu [právnická osoba] mezi stranami existovala značně neformální praxe, kdy žalovaný zasílal vlastní odečty žalobkyni, hradil takto žalobkyni spotřebu a hradil čtvrtletní dohodnuté zálohy. Po prodeji areálu [právnická osoba] se nový vlastník rozhodl v této praxi již nepokračovat a zaslal žalovanému návrh smlouvy o vyúčtování oprávněných nákladů dodavatele spojených s údržbou a provozem zařízení na č. l. 100 a dále návrhy smluv o dodávce energií. Tyto však žalovaným přijaty nebyly.

11. Soud provedl důkaz notářským zápisem [právnická osoba] ze dne 22. 4. 2015 sp.zn. NZ 433/2015 N 447/2015. na čl. 57, ze kterého zjistil, že žalobkyně vznikla rozdělením společnosti [právnická osoba] formou odštěpením sloučením.

12. Z výslechu [jméno FO], jednatele žalobkyně, soud zjistil, že tento se domluvil na přelomu roku 2014 /2015 na koupi areálu [právnická osoba] od původního vlastníka, pana [jméno FO]. Původně areál obsahoval budovu [Anonymizováno], objekt(y) pana [jméno FO], výrobnu plastových oken, autoservis a čerpací stanici [Anonymizováno]. Když zjistil, že v areálu probíhá značně neformální a nepřehledná praxe vyúčtování, rozhodl se věc změnit. Vybudoval přípojku vody, resp. jako měřič na přípojce vody (v roce 2016, byl osazen na žádost žalovaného novým vodoměrem 1. 3. 2017), měřič na přípojce plynu (někdy v roce 2015) a začal kontrolovat i elektroměr. Elektroměry nejsou instalovány uvnitř areálu, ale v jiné nemovitosti ([jméno FO] je vlastníkem objektu (trafostanice) na parc. č. st. [Anonymizováno] viz. informativní výpis z katastru nemovitostí na čl. 547), do které je přístup pouze přes dvorní trakt jiného vlastníka (nyní [jméno FO], viz informativní výpis z katastru nemovitostí na čl. 546, původní vlastnice zemřela, mapa z katastru nemovitostí na čl. 550 a 551). Stav elektroinstalace byl takový, že umožňoval odběr neměřené elektřiny (jedná se o bývalý areál [Anonymizováno], pozn. soudu). Proto zavolal [tituly před jménem] [jméno FO], který provedl revizi a v tomto směru elektroinstalaci napravil. Požádal žalovaného o uzavřené písemných smluv, ale k tomu nedošlo. Následně se vztahy mezi nimi vyhrotili. Žalovaný platí žalobkyni různé částky, které považuje za oprávněné, platby se nedají řádně spárovat, žalobkyni vznikají vícenáklady v účetnictví a mezi účastníky jsou sporná i další období. Žalovaný si odmítá zřídit vlastní přípojky (s výjimkou elektrické energie), přičemž mu nic nebrání, aby si je zřídil, vlastní činžovní dům a je dále provozuje ubytovnu. Co se týče odečtů, tak zpočátku všechny údaje zapisoval sám, protože chtěl mít nad věcí kontrolu (identifikoval svoje podpisy na listinách s odečty k 31. 12. 2015, 2. 4. 2016, 1. 8. 2016, 1. 9. 2016, 19. 10. 2016), neboť paní [jméno FO] (jednatelka žalobkyně od 16. 5. 2000 do 20. 6. 2016, viz úplný výpis žalobkyně z obchodního rejstříku) nevěřil a má za to, že všechny vlastníky okrádala. Poté odečty prováděl pan [jméno FO]. Poté, co odešel pan [jméno FO] do důchodu, prováděl odečty nový vedoucí a nový technik ([jméno FO] a [adresa], pozn. soudu).

13. Z barevného plánku vedení potrubí předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně dokreslila do mapy zákresy potrubí tak, že plynové potrubí vede k objektu žalovaného přímo nejkratší cestou od budovy [Anonymizováno], první vodoměrná šachta je umístěna na hranici ulice a vodovodní potrubí vede několik set metrů k benzínové stanici, odkud je pobočná větev k objektu žalovaného, elektrické vedení z trafostanice mimo areál vedlo jednou linií přímo k objetu žalovaného. Z fotografií na čl. 552, 548 a 549 má soud za prokázané, že plynoměr je umístěn na objektu žalovaného, plynové potrubní vede pouze do objektu žalovaného (mezi účastníky nesporné). Plynoměr byl vyměněn 16. 10. 2016 (viz protokol o výměně plynoměru z 16. 10. 2016). Z fotografií na čl. 553-557 má soud za prokázané, že žalobkyně vybudovala v roce 2016 novou vodoměrnou šachtu cca 4 metry před objektem žalovaného, která je osazena samostatným vodoměrem.

14. Co se týče rozvodů elektřiny, žalovaný předložil servisní záznam č. [hodnota] – kontrolu zapojení objektu č.p. 381, ze kterého soudu zjistil, že z trafostanice umístěné v objektu na parc. č. st. [Anonymizováno] byly rozvedeny tři vedení, jedno přímo do budovy [Anonymizováno], druhé k benzínové stanici, výrobně polic (?) a k hale a třetí vedení k objektu žalovaného. Na objektu žalovaného byla instalována rozvodná skříň, ze které bylo napájeno (veřejné) osvětlení areálu. Tato rozvodná skříň byla nafocena (fotografie soud provedl jako důkaz), jedná se o rozvodnou skříň č. [hodnota]. Žalovaný rovněž předložil fotografie lamp, kterými byl areál osvětlován (soud je provedl jako důkaz), jedná se o lampy veřejného osvětlení běžně používané v 80. a 90. letech minulého století.

15. Svědek [jméno FO] vypověděl, že je zaměstnancem žalobkyně (resp. předchůdkyně) od roku 2004. Po koupi areálu panem [jméno FO] odečítá všechna měřidla každý měsíc vždy k prvnímu dni v měsíci. Odečty vypisuje do tabulek, ale nikdy nic nepodepisoval. Svědek [adresa] vypověděl, že pracuje jako zástupce vedoucího u žalobkyně od roku 2016, též uvedl, že chodí odečítat měřidla, před ním to dělal pan [jméno FO]. Svědek uvedl, že odečty zanáší do připravených tabulek a podepisuje.

16. Žalovaný [Jméno žalovaného] při svém výslechu vypověděl, že v roce 2014 a 2015 probíhalo vyúčtování tak, že vždy sečetl spotřeby za celý činžovní dům, tyto předal paní [jméno FO] (původní jednatelka žalobkyně), platby probíhaly v hotovosti. Obdržel snad nějaké příjmové doklady, ale nevede účetnictví, jenom tzv. evidenci, takže je nepotřeboval. Sporuje spotřeby, které naměřila žalobkyně v roce 2016, protože ty údaje byly třikrát vyšší než údaje v předchozím období a v období následujícím (2017 a násl.). Ubytovnu (pro 20 lidí) začal provozovat až v roce 2018 případně 2019, a to po kolaudaci. Budova ubytovny před uvedeným rokem byla prázdná, nepoužívaná, jednalo se o kanceláře, a má vlastní elektroměr. Stavební práce na ubytovně probíhaly asi roku předtím, tedy v roce 2017. Práce neprováděla žádná firma, prováděly se svépomocí a pouze v interiéru. Po změně vlastníka areálu [právnická osoba] se pan [jméno FO] chtěl sejít, předložil smlouvy o dodávce energií, na kterých chtěl však (dle názoru žalovaného) vydělávat. To žalovaný odmítl. Pak mu pan [jméno FO] (= žalobkyně) začal posílat faktury, kdy spotřeba byla 3x vyšší, nikdy na nich nebylo téměř nic uvedeno (jestli se jedná o kWH, nebo o co vlastně, jaká byla jednotková cena aj.). Žádné počáteční stavy ani konečné stavy měřidel na fakturách neuváděl. Do vybudování nové odbočky vody v roce 2016 se podíleli i na platbě za úniky vody, potrubí v areálu bylo velmi staré (toto souhlasí s emailem paní [jméno FO] ze dne 12. 10. 2015, když žalovaný hradil 6 380 Kč bez DPH za náklady vzniklé havárie vody).

17. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že v areálu začala pracovat v roce 1992, když se jednalo o areál [Anonymizováno]. Tento areál koupil v roce 1999 [Anonymizováno]. V roce 2001 byla poté založena společnost [právnická osoba] (IČ: [IČO], vymazána z obchodního rejstříku 22. 1. 2021, viz výpis z obchodního rejstříku), kde svědkyně působila jako jednatelka až do roku 2015, kdy se areál prodal panu [jméno FO]. Pokud se týče plateb, tak přijímala platby v hotovosti i na fakturu, společnost [právnická osoba] již zanikla (viz výše) a většina účetnictví je již skartována. V areálu působilo více subjektů, vyúčtování energií probíhalo tak, že jí tyto subjekty předložily stavy elektroměrů, porovnaly se s předchozím měsícem. Nájemci budov byli naučeni, že odečty musejí zasílat sami. Co se týče rozvodů elektřiny, plynu, vody, tak tomu zcela nerozuměla, dokázala si oběhnout některé elektroměry, aby si vše ověřila, čísla se však musela násobit. Pokud se týče rozvodů vody, tak skutečné položení rozvodů neodpovídalo plánům, v mrazech občas docházelo k únikům.

18. Z emailové korespondence na čl. 32 – 42 mezi panem [jméno FO] a paní [jméno FO] má soud za prokázané, že pan [jméno FO] zasílal paní [jméno FO] [jméno FO] stavy jednotlivých měřičů, resp. pouze měřiče nájemců v domě, tato případně upozornila na nesrovnalosti v měření vodoměrů a skutečnost, že vodoměr v bytě č. [hodnota] je zřejmě zaseklý. [jméno FO] žalovanému zaslala vyúčtování (bez DPH), za předpokladu, že k tomu nebude doklad. Dne 14. 8. 2015 paní [jméno FO] zaslala panu [jméno FO] vyúčtování za první pololetí 2015, uvedla, že nadále bude věc spravovat paní [jméno FO], výše záloh na energie činí čtvrtletně 75 000 Kč, cena elektřiny bude 3,08 Kč/1kWh bez DPH.

19. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že tato byla jednatelkou žalobce do doby koupě žalobce novým společníkem (resp. do 20. 6. 2016, pozn. soudu). Uvedla, že na pana [jméno FO] si nepamatuje. Popřela, že by přebírala jakékoliv peníze od pana [jméno FO], které nezanesla do účetnictví žalobce, popřela pravost emailové korespondence na čl. 32 – 42. Soud její výpověď považoval za nepravdivou, neboť byla v rozporu z vlastní emailovou korespondencí a výpověďmi ostatních svědků.

20. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že tento zprostředkovával prodej objektů panu žalovanému a nyní pomáhá s jeho správou. Vlastní elektroměry, kterými byla měřena spotřeba jednotlivých bytů v objektu žalovaného, jsou značného stáří a nikdy nebyla ověřena správnost jejich měření. Jednalo se o průmyslový areál z doby totality, nikdy nebyly mapované rozvody. Mezi žalobkyní (před jejím prodejem) a žalovaným byla zavedená praxe, že žalovaný dodával součty odečtů z vlastních měřících zařízení, tyto se sečetly a vyúčtovaly. Poté, co žalobkyni koupil současný majitel, chtěl uzavřít smlouvu se žalovaným, nicméně k dodaným médiím si chtěl naúčtovat provizi, to žalovaný odmítl, rovněž zapřel všechny platby ze strany žalovaného, které byly placeny na základě dohody s předešlou jednatelkou, paní [jméno FO]. Cena elektřiny byla domluvena s paní [jméno FO] (což souhlasí s emailovou korespondencí na čl. 33 – 42), posléze s paní [jméno FO]. Té platili peníze v hotovosti. Nikdy nedostali žádnou fakturu, pouze zasílala emailové tabulky. Žalovaný doklady nepotřeboval, protože vede daňovou evidenci a potvrzení plateb bylo v emailech. Poté, co došlo ke konfliktům, raději všechny peníze posílali na účet. Při své opětovné výpovědi svědek uvedl, že po celé ploše areálu existovalo veřejné osvětlení (resp. lampy veřejného osvětlení), které jsou /byly napojeny na trafostanici umístěnou na objektu ve vlastnictví žalovaného. Tato trafostanice existuje dodnes a má na sobě nápis veřejné osvětlení. Když došlo k první neshodě ohledně naúčtovaných spotřeb, společně s panem [Anonymizováno] a panem [jméno FO] areál obcházeli. Asi týden nato veřejné osvětlení v areálu zhaslo. Žalovaný si asi čtyři nebo pět let zpětně zřídil vlastní přípojku elektrické energie. Co se týče odběru vody, pak od té doby, co byla vybudována nová vodoměrná šachta a osazen nový vodoměr, spotřeby odpovídají i tomu, co je naměřeno v objektu /ech žalovaného.

21. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že tato je nájemkyní jednoho z bytů v objektu žalovaného od roku 2013. Svědkyně vypovídala k tomu, jakým způsobem platí zálohy žalovanému a jakým způsobem probíhá vyúčtování (což je pro souzenou věc nerozhodné), nicméně uvedla, že v roce 2016 došlo k vypnutí veřejného osvětlení v celém areálu, nájemci si se souhlasem žalovaného museli na dům nainstalovat světlo s pohybovým čidlem, protože areál byl v naprosté tmě.

22. K vyúčtování energií v roce 2015: Žalovaný na zálohách na 2. pololetí 2015 uhradil 150 000 Kč (viz. email paní [jméno FO] z 3. 3. 2016 na čl. 38), zbývalo doplatit na spotřebu za rok 2015 částku 37 353,46 Kč. Kvartální záloha na rok 2016 činila 93 500 Kč. V emailu ze dne 11. 3. 2016 paní [jméno FO] potvrzuje, že žalovaný uhradil doplatek za rok 2015. Rok 2015 tím byl mezi stranami zcela vypořádán. Skutečnost, že paní [jméno FO] platby žalovaného nezanášela do účetnictví žalobkyně (viz dopis právní zástupkyně žalobkyně ze dne 23. 7. 2019), však nemůže jít k tíži žalovaného. [jméno FO] ve své výpovědi uvedl, že paní [jméno FO] nevěřil a měl za to, že okrádala původního vlastníka, a bude okrádat i jej. [jméno FO] ve své výpovědi všechny platby zapřela (187 353,50 Kč jako úhradu energií za rok 2015 a náklady na havárii vody 6 380 Kč).

23. K vyúčtování energií v roce 2016: V emailu ze dne 11. 3. 2016 paní [jméno FO] potvrdila žalovanému zaplacení zálohy na 1. čtvrtletí 2016 ve výši 91 650 Kč a požádala o zálohu na 2. čtvrtletí 2016 ve výši 90 000 Kč. Dne 2. 5. 2017 žalovaný doplatil žalobci spotřebu elektřiny za rok 2016 v částce 95 418 Kč, úhradu plynu za rok 2016 v částce 84 952 Kč, úhradu vodného a stočného za rok 2016 v částce 26 084 Kč. Rovněž zaplatil dvě zálohy na rok 2017 ve výši celkem 173 258 Kč /mezi stranami nesporné/. V dopise ze dne 28. 4. 2017 žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, nechť je záloha na 1. čtvrtletí 2016 započítána na úhradu vodného a stočného za rok 2016.

24. Žalobkyně dne 3. 1. 2017 vyúčtovala žalovanému spotřebu vodného a stočného za období od 1. 7. 2015 do 31. 5. 2015 v množství 946 ks částkou 87 902,32 Kč (faktura č. 2843215 na čl. 6 a čl. 223) se splatností 2. 2. 2017; za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 v množství 1 875 ks částkou 174 225 Kč (faktura č. 2893215 na čl. 8 a čl. 224 rub) dne 3. 2. 2017, se splatností do 17. 2. 2017.

25. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému spotřebu elektřiny za období od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015 v množství 47 830 ks částkou 166 099 Kč (faktura č. 2833215 na čl. 6 rub a čl. 223 rub) dne 3. 1. 2017 se splatností 2. 2. 2017, za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 v množství 97 003 ks částkou 361 511 Kč (faktura č. 2903215 na čl. 8 rub) dne 3. 2. 2017 se splatností 17. 2. 2017.

26. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému spotřebu plynu za období od 1. 7. 2015 do 24. 6. 2016 v množství 9 442 ks částkou 138 240 Kč (faktura č. 3273215 na čl. 7 a čl. 224) dne 20. 2. 2017 se splatností 6. 3. 2017, za období od 25. 6. 2016 do 21. 6. 2017 v množství 9 518 ks částkou 106 645 Kč (faktura č. 4783215 na čl. 7 rub) dne 25. 7. 2017 se splatností 8. 8. 2017.

27. Z faktury [Anonymizováno] č. 1622066082 na čl. 126 rub až 127 soud zjistil že za dobu od 9. 10. 2015 do 18. 10. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni vodné a stočné ve výši 379 981 Kč za odebraných 2 250 m3 vody a stočné za 6 558,143 m3. Z faktury [Anonymizováno] č. 616204604 na čl. 127 rub až 128 (rovněž čl. 106) soud zjistil, že výše měsíčních záloh od 1. 1. 2016 do 31. 10. 2017 činila 30 740 Kč měsíčně. Z faktury [Anonymizováno] č. 1722021316 na čl. 128 rub až 129 soud zjistil že za dobu od 19. 10. 2016 do 4. 4. 2017 tato vyúčtovala žalobkyni vodné a stočné ve výši 195 936 Kč za odebraných 1 286 m3 vody a stočné za 3 212,687 m3. Z faktury [Anonymizováno] č. 1722069835 na čl. 97 soud zjistil že za dobu od 5. 4. 2017 do 16. 10. 2017 tato vyúčtovala žalobkyni vodné a stočné ve výši 210 465 Kč za odebraných 1 309 m3 vody a stočné za 3 548,027 m3. Soud provedl důkaz i fakturou [Anonymizováno] č. 1622030108 na čl. 107, ze které zjistil, že tato se vztahuje ke spotřebě vody společnosti [právnická osoba]. a nemá jakoukoliv souvislost s předmětem řízení.

28. Z odečtů vodoměrů z 31. 12. 2015, z 1. 2. 2016, z 1. 3. 2016, z 2. 4. 2016, z 1. 5. 2016, z 1. 6. 2016, z 1. 7. 2016, z 1. 8. 2016, z 1. 9. 2016, z 1. 10. 2016, z 19. 10. 2016, z 1. 11. 2016, z 1. 12. 2016, 2. 1. 2017, podepsané osobou z [Anonymizováno] soud zjistil, že k 31. 12. 2015 činila hodnota vodoměru na větvi k žalovanému 9 467 m3 a k 2. 1. 2017 11 183 m3. Od 31. 12. 2015 do 2. 1. 2017 žalovaný odebral 1 875 m3 vody. Dne 1. 3. 2017 došlo k výměně vodoměru (fotografie z výměny vodoměru), tento důkaz však nemá vazbu k žalovanému období.

29. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 132 rub až 133 (a čl. 208) a detailního rozpisu na čl. 133 rub dodavatele [právnická osoba] soud zjistil, že za dobu od 1. 1. 2016 do 31. 1. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 65 625,90 Kč za spotřebovaných 21,541 MWh ve dvou tarifních pásmech. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 134 (a čl. 211) a detailního rozpisu na čl. 135 soud zjistil, že za dobu od 1. 2. 2016 do 29. 2. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 44 718 Kč za spotřebovaných 11,964 MWh ve dvou tarifních pásmech. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 133 rub až 136 (a čl. 212) a detailního rozpisu na čl. 136 rub soud zjistil, že za dobu od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 42 560,12 Kč za spotřebovaných 10,790 MWh ve dvou tarifních pásmech. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 137 až 138 (a čl. 213) a detailního rozpisu na čl. 138 soud zjistil, že za dobu od 1. 4. 2016 do 30. 4. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 32 414 Kč za spotřebovaných 9,762 MWh ve dvou tarifních pásmech. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 138 rub až 139 (a čl. 214) a detailního rozpisu na čl. 140 rub soud zjistil, že za dobu od 1. 5. 2016 do 31. 5. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 30 082,89 Kč za spotřebovaných 9,108 MWh ve dvou tarifních pásmech. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 140 (a čl. 215) a detailního rozpisu na čl. 141 soud zjistil, že za dobu od 1. 6. 2016 do 30. 6. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 28 694,50 Kč za spotřebovaných 8,592 MWh ve dvou tarifních pásmech. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 141 rub až 142 (a čl. 216) a detailního rozpisu na čl. 142 rub soud zjistil, že za dobu od 1. 7. 2016 do 31. 7. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 28 054,45 Kč za spotřebovaných 8,260 MWh ve dvou tarifních pásmech. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 143 (a čl. 217) a detailního rozpisu na čl. 144 soud zjistil, že za dobu od 1. 8. 2016 do 31. 8. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 29 456,18 Kč za spotřebovaných 8,865 MWh ve dvou tarifních pásmech. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 145 (a čl. 218 rub) a detailního rozpisu na čl. 146 soud zjistil, že za dobu od 1. 9. 2016 do 30. 9. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 29 046,33 Kč za spotřebovaných 8,764 MWh ve dvou tarifních pásmech. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 147 (a čl. 220) a detailního rozpisu na čl. 148 soud zjistil, že za dobu od 1. 10. 2016 do 31. 10. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 40 086,84 Kč za spotřebovaných 11,233 MWh ve dvou tarifních pásmech. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 148 rub až 149 ( a čl. 221) a detailního rozpisu na čl. 149 rub soud zjistil, že za dobu od 1. 11. 2016 do 30. 11. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 45 764,25 Kč za spotřebovaných 12,502 MWh ve dvou tarifních pásmech. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. 0014834196 na čl. 150 (a čl. 222) a detailního rozpisu na čl. 151 soud zjistil, že za dobu od 1. 12. 2016 do 31. 12. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu elektřiny v částce 53 640,43 Kč za spotřebovaných 14,391 MWh ve dvou tarifních pásmech. Soud provedl důkaz i předepsanými platebními kalendáři na čl. 144 a 146 rub (a čl. 218), ze kterých zjistil pouze výši záloh, nikoliv skutečnou spotřebu elektřiny. Soud provedl důkaz fotografií elektroměru na čl. 200, na kterém je zachycen stav elektroměru s hodnotou 223209,7 – k jakému časovému okamžiku se tento vztahuje, nijak uvedeno nebylo. Soud dále provedl důkaz tabulkami žalobkyně na čl. 201 až 207, kde jsou uvedena rukou psaná čísla, zřejmě stav podružných elektroměrů, tato hodnota není nijak ověřená a neobsahuje údaj pro každé z tarifních pásem zvlášť.

30. Z ručně psaných odečtů elektroměrů k 31. 12. 2015, 1. 2. 2015, 1. 3. 2016, 1. 4. 2016, 1. 5. 2016, 1. 6. 2016, 1. 7. 2016, 1. 8. 2016, 1. 9. 2016, 1. 10. 2016, 1. 11. 2016, 1. 12. 2016, 31. 12. 2016 soud zjistil, že k 31. 12. 2015 činil výchozí stav na podružném elektroměru na větvi k objektu žalovaného 218498,1, k 21. 12. 2016 pak číslo 223209,4. Z fotografie vysílacího elektroměru soud zjistil, že se jednalo o elektroměr ZPA Křižík značného stáří, jehož počítadlo bylo zapotřebí násobit 20x, tedy od 31. 12. 2015 do 21. 12. 2016 na větvi k objektu žalovaného bylo odebráno 94 986 kWh. Výměna elektroměru byla provedena 21. 12. 2016 a k 31. 12. 2016 na větvi k objektu žalovaného bylo spotřebováno 2 017 kWh, celkem od 31. 12. 2015 do 31. 12. 2016 dle tvrzení žalobkyně 97 003 kWh elektřiny. Na větvi k objektu žalovaného však bylo napojeno i osvětlení areálu realizovaného prostřednictvím neznámého počtu lamp veřejného osvětlení. Elektřina spotřebovaná těmito lampami nebyla nijak měřena.

31. Soud provedl důkaz fotografiemi odečtů bytových elektroměrů žalovaného, které žalovaný přiložil ke svému podání z 8. 7. 2022, ze kterých zjistil, že se jedná o velmi staré elektroměry z předválečné doby. Soud nechal vypracoval znalecký posudek k ověření správnosti jejich měření, který provedl jako důkaz (znalecký posudek [Anonymizováno] č. 170/2022 na čl. 335-430, vyjádření znalce na č. l. 454, dodatek ke znaleckému posudku na č. l. 460-461). Z tohoto bylo zjištěno, že podružné elektroměry v objektu žalovaného měří o 8,95% méně než je skutečná spotřeba elektřiny. Roční spotřeba elektřiny v objektu žalovaného činí cca 49 048 kWh. Tento důkaz je ve naprosté shodě s emailem na č. l. 579 a 580, včetně tabulek, (jedná se o email, který zasílal pan [jméno FO] panu [jméno FO], správci objektu žalovaného a týká se to vyúčtování vystavovanému po 1. 1. 2017, toto je předmětem řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]). Po odpojení lamp veřejného osvětlení za rok 2017 žalobkyně požaduje již jen 172 567,50 Kč, za rok 2018 157 377,90 Kč. Žalovaný k dotazu soudu uvedl, že tuto spotřebu elektřiny v roce 2017 a 2018 nesporuje. Sporoval pouze vyúčtovanou spotřebu za rok 2016.

32. K ověření průměrné roční spotřeby objektu žalovaného soud provedl důkaz fotografiemi z nového elektroměru žalovaného z jeho nové vlastní přípojky ze 14. ledna 2020, z 13. ledna 2020, a 3 fotografiemi z 22 ledna 2021 a z 20. prosince 2021. Objekt žalovaného od 14. 1. 2020 do 22. 1. 2021 spotřeboval celkem 62 171 kWh, od 22. 1. 2021 do 20. 12. 2021 celkem 48 585 kWh.

33. Z faktury [právnická osoba] č. 1621108018 na čl. 122 rub až 123 soud zjistil že za dobu od 1. 5. 2015 do 24. 6. 2016 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu plynu ve výši 551 118,42 Kč za odebraných 413,74685 MWh. K tomuto žalobkyně vystavila žalované fakturu č. 3273215 na čl. 123 za spotřebu plynu v období od 1. 7. 2015 do 24. 6. 2016 v množství 9442 ks na 138 240 Kč, a částečně započetla na tuto úhradu žalované. Z faktury [právnická osoba] č. 1721112851 na čl. 124 rub až 125 soud zjistil že za dobu od 25. 6. 2016 do 21. 6. 2017 tato vyúčtovala žalobkyni spotřebu plynu ve výši 391 083,72 Kč za odebraných 384,72399 MWh. K tomuto žalobkyně vystavila žalované fakturu č. 4783215 na čl. 125 rub za spotřebu plynu v období od 25. 6. 2016 do 21. 6. 2017 v množství 9518 ks na 106645,38 Kč.

34. Z ručně psaných odečtů plynoměru k 1. 7. 2015, k 1. 8. 2015, k 1. 9. 2015, k 1. 10. 2015, k 1. 11. 2015, k 1. 12. 2015, k 31. 12. 2015, k 1. 2. 2016, k 1. 2. 2016, k 1. 3. 2016, k 1. 4. 2016, k 1. 5. 2016, k 2. 6. 2016, k 24. 6. 2016, k 1. 8. 2016, k 2. 9. 2016, k 1. 10. 2016, 16. 10. 2016, 1. 11. 2016, 1. 12. 2016, 21. 12. 2016, 31. 1. 2017, 1. 3. 2017, 3. 6. 2017, 2. 5. 2017, 1. 6. 2017, 21. 6. 2017 soud zjistil, že k 1. 7. 2015 činila hodnota na podružném plynoměru k objektu žalovaného 1 183. K 31. 12. 2015 činila hodnota 5 102. V období od 1. 7. 2015 so 31. 12. 2015 objekt žalovaného odebral 3 919 m3 plynu. K 2. 6. 2016 činila hodnota na podružném plynoměru 10 385, k 24. 6. 2016 10 625. 16. 10. 2016 byla provedena výměna podružného plynoměru k objektu žalovaného a konečný stav činil 11 758 (protokol o výměně plynoměru z 16. 10. 2016 a fotografie plynoměru z 16. 10. 2016). K 21. 12. 2016 bylo pak na vyměněném plynoměru naměřeno 2 968. 21. 6. 2017 činil konečný stav 8 385. Od 1. 1. 2016 do 21. 12. 2016 odebral objekt žalovaného 9 624 m3 plynu, od 21. 12. 2016 do 21. 6. 2017 pak 5 417 m3 plynu.

35. Žalovaný prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce zaslal žalobkyni dopis ze dne 27. 3. 2017, kdy žalovaný rozporoval vystavené faktury (není zřejmé, jak k uvedeným částkám bylo dospěno, nejsou zachyceny stavy, neodpovídá to měřené spotřebě u žalovaného aj.), upozornil, že část účtovaných plateb již byla zaplacena a potvrzena. Navrhl osobní setkání k řešení věci.

36. Žalovaný prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce dopisem ze dne 28. 4. 2017 sdělil žalobkyni, že nemá problém s včasnou úhradou odebraných energií, avšak tyto musí být účtovány v řádné výši. Stále se nedaří domluvit se žalobkyní na způsobu úhradě vyúčtování, proto žalovaný zasílá na úhradu elektřiny za rok 2016 částku 95 418 Kč, na úhradu plynu 84 952 Kč a na úhradu vody 26 084 Kč s tím, že první záloha ve výši 91 650 Kč má být započtena na úhradu vody.

37. Žalobkyně dopisem ze dne 28. 7. 2017 na čl. 12 provedla svůj zápočet pohledávek s tím, že platby ze strany žalované ve výši celkem 552 970 Kč započetla na tvrzené nejstarší své splatné pohledávky z titulu účtovaných energií, přičemž však část těchto již byla žalovaným zaplacena (viz výše).

38. Žalovaný dopisem ze dne 17. 8. 2017 potvrdil žalobkyni, že spotřeba plynu měřená patním měřičem za období od 11. 11. 2016 do 30. 6. 2017 odpovídá součtu jednotlivých měřičů plynu v domě žalovaného. Co se týče elektřiny, pak za dobu od 11. 11. 2016 do 30. 6. 2017 uznává odběr 28 292 KWh. Co se týče spotřeby vody, pak je zde nesoulad mezi vnitřními měřiči žalovaného a vodoměrem instalovaným žalobkyní.

39. Soud dále provedl důkaz dopisem tehdejšího právního zástupce žalovaného ze dne 8. 7. 2019 týkající se údajného vypouštění kanalizace žalovaným na pozemek žalobkyně, že žalovaný nechal provést zkoušku Středočeskými vodovody a kanalizacemi, a bylo zjištěno, že splašková voda z objektu žalovaného nevytéká (tento dopis se však netýká předmětu řízení).

40. Dále soud provedl důkaz předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2017 na čl. 9-10, ze které zjistil, že žalobkyně o své tvrzené nároky žalovanou upomenula a podacím lístkem ze dne 9. 3. 2017 na čl. 13, ze kterého však není patrné, k jaké listině se vztahuje.

41. Z takto provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalovaný je vlastníkem stavby č. p. [Anonymizováno] (bytový dům) a parc. č. [hodnota] ostatní plocha v katastrálním území [adresa] /stavba je součástí pozemku/. K parcele č. st. [Anonymizováno], na níž je postaven bytový dům č.p. [Anonymizováno] jsou zřízena věcná břemena strpět uložení stávajících přípojek a hlavních řadů inženýrských sítí, strpět uložení, vybudování a provozování nových hlavních řadů či přípojek, strpět provádění údržby či úprav inženýrských sítí a břemeno cesty a stezky na parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které jsou ve vlastnictví žalobkyně.

42. Žalovaný v rozhodném období (do roku 2016) neměl vlastní přípojky na odběr elektřiny, plynu či vody a byl napojen na rozvodné sítě ve vlastnictví žalobkyně. Mezi stranami existovala zavedená praxe, že žalovaný zasílal žalobkyni odečty ze svých podružných měřičů, tato pak na jejich základě spotřebu žalovanému vyúčtovával a žalovaný ji hradil. Žalovaný uhradil spotřebu elektřiny, plynu a vody za rok 2015 k rukám paní [jméno FO], bývalé jednatelky žalobce, která však tyto příjmy nezanesla do účetnictví žalobce a nevystavila k nim doklad. Rok 2015 tak byl mezi stranami vypořádán.

43. Tato zavedená praxe se změnila v roce 2016, kdy areál koupil [jméno FO] (resp. formou odštěpení se sloučením). Tento se rozhodl zavedenou praxi změnit. Mezi stranami nedošlo k uzavření smluv k odběru médií, nedošlo ani k žádné jiné dohodě.

44. V roce 2016 podle údajů podružných měřičů na větvi žalobce žalovaný spotřeboval 97 003 kWh elektřiny (na této větvi bylo ovšem zapojeno i veřejné osvětlení areálu), 1 875 m3 vody a 9 426 m3 plynu. V prvním pololetí 2017 pak žalovaný spotřeboval 5 417 m3 plynu. Podružné elektroměry v objektu žalovaného (rovněž) měří spotřebu o 8,95% níže než je skutečný odběr.

45. Cena elektřiny určená dohodou stran činila na rok 2016 3,08 Kč/1kWh bez DPH. Cena vodného (a stočného) zjištěná z faktury [Anonymizováno] č. 1622066082 činila v roce 2016 částku 80,8 Kč/1 m3 bez DPH. Cena 1 m3 plynu od 1. 1. 2016 do 24. 6. 2016 zjištěná z faktury [právnická osoba] č. 1621108018 na čl. 122 rub až 123 činila 12,10 Kč/m3 bez DPH. Cena 1 m3 plynu od 25. 6. 2016 zjištěná z faktury [právnická osoba] č. 1721112851 na čl. 124 rub až 125 činila 9,26 Kč/m3 bez DPH.

46. Žalovaný 11. 3. 2016 uhradil zálohu 91 650 Kč, dne 2. 5. 2017 doplatil žalobci spotřebu elektřiny za rok 2016 v částce 95 418 Kč, úhradu plynu za rok 2016 v částce 84 952 Kč, úhradu vodného a stočného za rok 2016 v částce 26 084 Kč. Rovněž zaplatil dvě zálohy na rok 2017 ve výši celkem 173 258 Kč.

47. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností, co se týče slyšených svědeckých výpovědí pak výpovědi svědků byly v souladu s listinnými důkazy, s výjimkou výpovědi [jméno FO], která byla nepravdivá. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, protože některé z nich se netýkaly předmětu řízení a z jichž provedených byl dle závěru soudu I. stupně skutkový stav spolehlivě zjištěn.

48. Po právní stránce je třeba vycházet ze zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi stranami (minimálně) do konce roku 2015 existovala ústní dohoda o způsobu hrazení energií odebraných žalovaným přes přípojky žalobkyně, když žalovaný hradil svůj podíl na spotřebě elektřiny, plynu a vody přímo žalobkyni. Podle ust. § 545 o. z. platí zásada neformálnosti (bezformálnosti) právních jednání: jednající osoba má právo zvolit si pro své právní jednání libovolnou formu. Ve svobodné volbě formy může být omezena jen ustanovením zákona nebo ujednáním s druhou smluvní stranou (§ 559). Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

49. Pokud žalobkyně po dobu druhého pololetí roku 2015 vstoupila do zavedeného neformálního (a značně nestandardního) způsobu vyúčtování spotřeby energií a jejich placení, žalovanému tímto způsobem spotřebu energií také vyúčtovala, resp. sdělila výši doplatku, jde případná nesprávnost vyúčtování k její tíži. Stejně tak pokud od žalovaného byly statutárním orgánem žalobkyně přebírány peníze za tuto spotřebu a zálohy v hotovosti, přičemž jejich zaplacení je potvrzeno tehdejší jednatelkou žalobkyně, je třeba vycházet z toho, že spotřeba energií v roce 2015 (2. pololetí) a jejich zaplacení bylo mezi stranami vypořádáno. Proto soud žalobu v části, kdy se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nedoplatků za rok 2015 zamítnul (jedná se o výroky I., III. a V.).

50. Soud se tedy soustředil pouze na období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, resp. co se týče spotřeby plynu, do 21. 6. 2017.

51. Co se týče množství spotřebovaného plynu, pak mezi stranami není spor o množství odebraného plynu. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že objekt žalovaného odebral od 1. 1. 2016 do 25. 6. 2017 celkem 9 518 m3 plynu za cenu 12,10 Kč/m3 do 24. 6. 2016, a za cenu 9,26 Kč/m3 od 25. 6. 2016. Poměrná spotřeba žalovaného od 1. 1. 2016 do 26. 4. 2016 zjištěná z jednotlivých měsíčních odečtů na podružném plynoměru činí cca 5 523 m3, spotřeba žalovaná žalobkyní od 1. 1. 2016 do 26. 4. 2016 činí 5 523 m3. Žalovaný byl tedy povinen za spotřebu plynu za období od 1. 1. 2016 do 24. 6. 2016 uhradit žalobkyni částku 80 862 Kč (včetně DPH 21%) a za období od 25. 6. 2016 do 21. 6. 2017 částkou 106 645 Kč (včetně DPH 21%). Tyto vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturami č. 3273215 na čl. 7 a čl. 224 dne 20. 2. 2017 v nesprávné výši /požadovaný doplatek i za rok 2015/, splatnou 6. 3. 2017 a č. č. 4783215 na čl. 7 rub) dne 25. 7. 2017, splatnou 8. 8. 2017. Žalovaný dne 2. 5. 2017 zaplatil žalobci za spotřebu plynu za rok 2016 částku 84 952 Kč. Tím zcela vyrovnal nedoplatek plynu za spotřebu do 24. 6. 2016. Na spotřebu plynu za období od 25. 6. 2016 do 21. 6. 2017 ve výši 106 645 Kč žalovaný uhradil pouze částku 4 090 Kč (jedná se o přeplatek za období od 1. 1. 2016 do 24. 6. 2016) a zaplatil dvě zálohy na rok 2017 ve výši 86 629 Kč a 86 629 Kč, z nichž však dle závazného právního názoru odvolacího soudu viz. odstavec 29 a 51 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024 č. j. 21 Co 52/2024-535 a může být na úhradu nedoplatku započtena pouze jedna třetina (tedy 57 752,67 Kč, další třetina má být použita jako záloha na odběr vody v r. 2017 a poslední třetina jako záloha na odběr elektřiny v r. 2017). Žalovanému tedy zbývá žalobkyni uhradit nedoplatek za spotřebu plynu do 21. 6. 2017 částku 44 802,53 Kč (výrok VI. rozsudku). splatnost částka zaplaceno kdy Faktura č. 3273215 6. 3. 2017 80 862 Kč (poměrná spotřeba) 84 952 Kč 2. 5. 2017 Faktura č. 4783215 8. 8. 2017 106 645 Kč 57 752,67 Kč 2. 5. 2017 52. Co se týče spotřeby vody za rok 2016, pak mezi stranami je spor. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně mu účtovala spotřebu vody včetně četných úniků vody. V řízení pak bylo prokázáno, že do zbudování vodoměrné šachty během roku 2016 ve vzdálenosti cca 4 metry od objektu žalovaného tomu tak bylo, a zavedenou praxí stran bylo, že žalovaný tyto úniky vody skutečně žalobkyni hradil. Zdali se jednalo o úniky vody pouze na pobočné větvi přímo do objektu žalovaného, nebo i jinde v areálu, nebylo v řízení ani tvrzeno, ani prokazováno. Žalovaný se však zpětně nemůže dovolávat nesprávnosti zavedené praxe stran, přičemž soud má za to, že to ani nebylo úmyslem žalovaného. Pokud se týkal spor o správnost měření vodoměrů, pak z předložených fotografií má soud za prokázané, že u vodoměru instalovaného žalobkyní byla ověřena správnost jeho měření, zatímco u podružných vodoměrů žalovaného v objektu nic takového nebylo tvrzeno ani prokazováno. Soud vychází tedy z toho, že spotřeba vody měřená vodoměrem žalobkyně je správná.

53. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že objekt žalovaného odebral v roce 2016 1875 m3 vody za cenu 80,8 Kč/m3. Žalovaný byl tedy povinen za spotřebu vody uhradit žalobci částku 151 500 Kč bez DPH. Tuto vyúčtoval žalobce žalovanému fakturou č. 2893215 na čl. 8 a čl. 224 rub ze dne 3. 2. 2017 v částce 151 500 Kč plus DPH ve výši 15 %, tedy 174 225 Kč, splatnou do 17. 2. 2017. Žalovaný dne 11. 3. 2016 uhradil zálohu ve výši 91 650 Kč v hotovosti [jméno FO] (tato měla být dle jeho dopisu ze dne 28. 4. 2017 použita na úhradu spotřeby vody), dne 2. 5. 2017 zaplatil žalobci jako doplatek částku 26 084 Kč /tj. 117 734 Kč/. Na úhradu spotřeby vodného (a stočného) za rok 2016 zbývá žalovanému doplatit částku ve výši 56 491 Kč /výrok II./. splatnost částka zaplaceno kdy Faktura č. 2893215 17. 2. 2017 174 225 Kč 91 650 Kč 11. 3. 2016 26 084 Kč 2. 5. 2017 54. Co se týče množství odebrané elektřiny v roce 2016, pak zde je mezi stranami zásadní spor. V řízení bylo prokázáno, že podružný elektroměr měřící spotřebu elektrické energie na větvi k objektu žalovaného je (byl) instalován v trafostanici nacházející se vně areálu, přičemž přístup do této trafostanice byl umožněn pouze před nemovitost ve vlastnictví jiného vlastníka. Stav zapojení v roce 2015 dle tvrzení žalobkyně umožňoval odběr neměřené elektřiny. Žalobkyně toto pochybení nechala opravit v roce 2016, avšak nepovšimla si, že na objektu žalovaného je umístěna rozvodná skříň číslo 12, ze které bylo napájeno osvětlení areálu realizované prostřednictvím lamp veřejného osvětlení. Podle elektroměru instalovaného žalobkyní bylo na větvi vedoucí k objektu žalovaného spotřebováno (za rok 2016) 97 003 kWh elektrické energie. Žalovaný sporoval správnost měření tohoto elektroměru, avšak tento se již nedochoval. Soud však nemá důvod zpochybňovat měření prováděné tímto elektroměrem. Cena elektřiny byla mezi stranami určena dohodou v částce 3,08 Kč/1kWh.

55. Průměrná spotřeba objektu žalovaného zjištěná podle znaleckého posudku [Anonymizováno] č. 170/2022 na čl. 335-430, vyjádření znalce na č. l. 454, dodatek ke znaleckému posudku na č. l. 460-461 činí cca 49 048 kWh. Za rok 2017 žalovaný spotřebu elektrické energie naměřenou žalobkyní nesporuje. V roce 2020 činila průměrná spotřeba žalovaného (zjištěno z faktur) cca 48 585 kWh. Znalecký ústav rovněž uvedl, že podružné elektroměry v objektu žalovaného měří spotřebu elektřiny o cca 8,95% méně než je skutečná spotřeba. Žalovaný tvrdil, že za celý rok 2015 dle svého měření spotřeboval 33 604 kWh (viz podání na čl. 311), za dobu od 1. 1. 2016 do 10. 11. 2016 dle svého měření 25 603 kWh. Pokud by soud vynásobil měřenou spotřebu žalovaného koeficientem 1,0895, pak spotřeba žalovaného za rok 2015 by činila 36 611,50 kWh (zde soud nezapomíná na tvrzení žalobkyně, že zapojení elektrických rozvodů v trafostanici umožňovalo odběr neměřené elektřiny, ale jedná se o elektroměry na konci větve). Tento údaj se liší od znaleckého posudku (odhad průměrné spotřeby činil 49 048 kWh), i údajů za rok 2020 (48 585 kWh). Tento rozdíl může být dán tím, že v roce 2016 ještě nebyla v provozu ubytovna, kterou žalovaný zbudoval z prázdné kancelářské budovy.

56. Soud proto nemohl vycházet z údajů o spotřebě měřené žalobkyní ani z údajů o spotřebě měřené žalovaným. Žalovaný však uvedl, že v roce 2016 došlo k odpojení osvětlení areálu, a spotřebu elektrické energie za rok 2017 nesporuje (50 919 kWh). Soud má tedy za to, že je na místě podle principů uvedených v ust. § 10 odst. 2 o. z. a § 2991 a násl. o. z. uložit žalovanému, aby zaplatil žalobkyni stejnou spotřebu elektrické energie v obdobné výši, jakou vykazoval jeho objekt v roce 2017 (50 919 kWh), stanovenou znaleckým posudkem [Anonymizováno] č. 170/2022 na čl. 335-430, vyjádření znalce na č. l. 454, dodatek ke znaleckému posudku na č. l. 460-461, tedy 49 048 kWh (žalobkyně požadovala, aby v případě, že není možno prokázat skutečnou spotřebu, byl žalovaný zavázán co do úhrady roční průměrné spotřeby).

57. Cena byla mezi stranami určena dohodou v částce 3,08 Kč/1kWh. Žalovaný je tedy povinen za spotřebu elektřiny za rok 2016 uhradit žalobkyni částku 151 067,80 Kč bez DPH (49 049 x 3,08), tedy 182 792,10 Kč včetně DPH. Soud si je vědom toho, že přesnou výši spotřeby elektrické energie žalovaného za rok 2016 nelze zpětně zjistit. Žalobkyní měřená spotřeba elektrické energie však měřila i osvětlení veřejného areálu a žalovaným měřená spotřeba elektrické energie je rovněž nesprávná a neúplná. Soud I. stupně si je vědom i závazného právního názoru odvolacího soudu vysloveného v odstavcích 36,37 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024 č. j. 21 Co 52/2024-535, nicméně má za to, že pokud by v této části zamítal žalobu pro neunesení důkazního břemene, dopustil by se výkladu a použití právního předpisu, které by bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 5 odst. 3 o. z.).

58. Soud I. stupně má za to, že i v souzeném případě obdobě platí, co je řečeno k postupu soudu podle ust. § 136 o. s. ř., tedy že úvaha soudce musí usilovat o co největší přiblížení se skutečné výši nároku, byť na rozdíl od výše zjištěné dokazováním je stanovena pouze na úrovni pravděpodobnosti. Proto také musí být úvaha soudce logicky zdůvodněna, vysvětlena v odůvodnění rozsudku (včetně toho, proč nebylo možno výši nároku zjistit dokazováním nebo v čem spočívaly nepoměrné obtíže), a musí mít podklad v okolnostech konkrétní věci; základem úvahy je dle R 13/85 (nebo NS 25 Cdo 3768/2007) zjištění takových skutečností, které soudu umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí. Rozhodnutí NS 28 Cdo 4238/2011 uvádí, že "volnost, již tímto ustanovením zákonodárce dává soudu k tomu, aby bylo možno rozhodnout i o obtížně vyčíslitelných nárocích, by se neměla přeměnit na pouhou hru s čísly, která postrádá jakoukoliv logickou provázanost se skutkovými okolnostmi, z nichž je dovozováno právo na určité peněžité plnění, a to především, jsou-li k dispozici alespoň nějaké údaje, o něž soud může své úvahy opřít a na základě nichž je možno učinit přinejmenším zčásti určité vyčíslení požadovaného nároku".

59. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému spotřebu elektřiny za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 částkou 361 511 Kč (faktura č. [hodnota] na čl. 8 rub) dne 3. 2. 2017, splatnou 17. 2. 2017. Na úhradu elektřiny v roce 2016 žalovaný uhradil dne 2. 5. 2017 částku 95 418 Kč. Soud I. stupně má za to, žalobkyně byla oprávněna požadovat částku pouze 182 792,10 Kč se splatností od 17. 2. 2021. Žalovaný tedy dluží žalobkyni na nedoplatku za rok 2016 částku 87 374 Kč (výrok IV). splatnost částka zaplaceno kdy Faktura č. 2903215 17. 2. 2017 182 792,10 Kč 95 418 Kč 2. 5. 2017 60. Co se týče tvrzeného zápočtu provedeného žalobkyní, pak soud I. stupně pouze opakuje, co již shrnul odvolací soud - pro otázku možného započtení plateb, které žalovaný žalobkyni zaplatil dne 2. 5. 2017, je určující, na co konkrétně byla ta která platba žalovaným určena. V tomto směru je třeba vycházet z výpisu z účtu žalovaného ze dne 5. 5. 2017. Ze shora uvedených závěrů o vypořádání spotřeby energií za rok 2015 (vyúčtování a zaplacení toho, co žalobkyně požadovala) pak vyplývá, že platby zaplacené žalovaným dne 2. 5. 2017 nebylo možno jednostranně započíst na dluhy na spotřebách energií za rok 2015, neboť jak bylo uvedeno výše, rok 2015 je mezi stranami vypořádán a žalovaný tak žádný dluh z tohoto titulu u žalobkyně neměl. Opodstatněná pak není námitka žalobkyně, že již učiněný jednostranný zápočet nelze zpochybnit, pokud námitky proti němu nebyly vzneseny včas (před uplynutím promlčecí lhůty). Žalovaný se od počátku sporu bránil tím, že žádný dluh na energiích za rok 2015 neměl, což bylo v řízení prokázáno. Pokud žalovaný žádný dluh na energiích za rok 2015 neměl, nebylo možno vůči neexistujícímu dluhu provést jednostranné započtení.

61. Pokud žalobkyně dále v řízení namítala, že žalovaný naměřené spotřeby nereklamoval, pak je nutno uvést, že právní vztah mezi stranami je potřeba posuzovat podle právní úpravy § 2991 a násl. o. z., když žádný dohodnutý rámec ani písemně uzavřená smlouva mezi účastníky od roku 2016 neexistovala. Jedná se o tzv. jinou právní skutečnost ve smyslu § 1723 odst. 1 (nejde tedy o smlouvu ani protiprávní čin), jež zakládá specifický závazkový vztah směřující k obnovení majetkové rovnováhy narušené daným majetkovým přesunem. Vznik bezdůvodného obohacení a závazku k jeho vydání není podmíněn zaviněním obohaceného; naopak k němu může dojít i bez vůle či vědomí dotčených osob. Stěžejní je toliko objektivní stav právně nepodloženého rozhojnění majetkové sféry obohaceného (žalovaný), jež bylo získáno na úkor ochuzeného (žalobkyně). Reklamace v případě bezdůvodného obohacení pojmově nepřipadá v úvahu.

62. O povinnosti žalovaného hradit úrok z prodlení soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve výši dané nařízením vl. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení je zásadně splatné na výzvu věřitele (ochuzeného). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nedoplatku vodného (a stočného) ve výši 82 575 Kč dne 18. 2. 2017 do 2. 5. 2017, kdy uhradil částku 26 084 Kč. Ve zbytku v částce 56 491 Kč je v prodlení od 3. 5. 2017 do zaplacení. Co se týče úhrady nedoplatku plynu, žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 44 802,20 Kč od 9. 8. 2017 do zaplacení. Pokud se týká elektrické energie, pak žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 182 792,10 Kč od 18. 2. 2017 do 2. 5. 2017 a s úhradou částky 87 374 Kč od 3. 5. 2017 do zaplacení.

63. Ve zbývajícím rozsahu za rok 2016 soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul /výrok VII./.

64. O náhradě nákladů řízení /výrok VIII./rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému (úspěch 466 242,50 Kč), jež byla v řízení úspěšnější než žalobce (188 667,50 Kč) (poměrný úspěch 71,19%, neúspěch 28,81%), nárok na náhradu nákladů řízení (v poměru 42,38%) v částce 159 325 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 552 Kč nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 654 910 Kč sestávající z částky 10 940 Kč za každý ze 27 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. /tj. 0,4238 x 295 380 Kč/ včetně 26 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 /tj. 0,4238 x 7 800 Kč/ a 1 paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 /tj. 0,4238 x 450 Kč/ a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 128 678,40 Kč ve výši 27 022,50 Kč.

65. O nákladech státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., když stát nesl náklady znaleckého posudku [Anonymizováno] ve výši 24 806,21 Kč (přiznané usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 2. 2023 č.j. 17 C 161/2019-444) a 2 450,25 Kč (přiznané usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 6. 2023 č.j. 17 C 161/2019-473) a svědečného ve výši 2 248,08 Kč (přiznaného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 11. 2024 č. j. 17 C 161/2019-603 ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 11. 2024 č. j. 17 C 161/2019-607), tedy celkem 29 504,50 Kč. Tyto jsou povinni zaplatit státu účastníci poměrně podle svého neúspěchu ve věci. Žalobkyně je povinna zaplatit 71,81%, tedy 21 187 Kč /výrok IX./ a žalovaný 28,81%, tedy 8 317,50 Kč /výrok X./.

66. O paričních lhůtách soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení