21 Co 81/2025 - 670

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobkyně: [právnická osoba]., IČO [IČO zainteresované společnosti] sídlem [adresa zainteresované společnosti] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o 654 910 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. ledna 2025, č. j. 17 C 161/2019-628 a o odvolání žalovaného proti opravnému usnesení ze dne 14. února 2025, č. j. 17 C 161/2019-627, takto:

Výrok

I. Odvolání žalobkyně proti výrokům I, III, V a VII se odmítá.

II. Opravné usnesení ze dne 14. února 2025, č. j. 17 C 161/2019-627 se ruší.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV potvrzuje.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI mění tak, že se žaloba co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 44 802,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9. 8. 2017 do zaplacení zamítá.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 218 349 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení ve výši 19 893,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení ve výši 5 611 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu co do nároku žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit na úhradu vodného a stočného za období od [datum] do [datum] částku 87 902,32 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 3. 2. 2017 do zaplacení (výrok I), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na úhradu vodného a stočného za období od [datum] do [datum] částku 56 491 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky[Anonymizováno]82 575 Kč od [datum] do [datum] a z částky 56 491 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu co do nároku žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit na úhradu elektrické energie za období od [datum] do [datum] částku 166 099 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok III), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na úhradu elektrické energie za období od [datum] do [datum] částku 87 374 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 182 792,10 Kč od [datum] do [datum] a z částky 87 374 Kč od [datum] do zaplacení (výrok IV), zamítl žalobu co do nároku žalobkyně, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit na úhradu plynu za období od [datum] do [datum] částku 58 378,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok V), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na úhradu plynu za období od [datum] do [datum] částku 44 802,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok VI), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok VII), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 159 325 Kč (výrok VIII), uložil žalobkyni zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení ve výši 21 187 Kč (výrok IX) a uložil žalovanému zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení ve výši 8 317,50 Kč (výrok X).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 654 910 Kč s příslušenstvím, jež představovala dluh za spotřebu energií, které žalovaný spotřebovával v nemovitosti č. p. [adresa] v k. ú. [adresa], jejímž je vlastníkem, a to přes přípojky ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný částečně nezaplatil za spotřebu plynu v období od [datum] do [datum] v celkovém objemu 9 442 m3, která mu byla vyúčtována fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] na částku 138 240 Kč a z níž zbývá doplatit částku 12 529 Kč, a dále za spotřebu plynu v období od [datum] do [datum] v celkovém objemu 9 518 m3, která mu byla vyúčtována fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] na částku 106 645 Kč. Žalovaný dále nezaplatil za spotřebu vodného a stočného za období od [datum] do [datum] v celkovém objemu 1 875 m3, která mu byla vyúčtována fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] v částce 174 225 Kč a za spotřebu elektrické energie za období od [datum] do [datum] v celkovém množství 97 003 kWh, která mu byla vyúčtována fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] v částce 361 511 Kč.

3. Žalovaný nezpochybňoval, že je napojen na sítě ve vlastnictví žalobkyně. Namítl, že mu žalobkyně účtovala spotřebu ve značně nadhodnoceném množství, které žalovaný nemohl ověřit. Žalovaný vždy platil zálohy na energie, spotřebu energií evidoval na základě měřidel instalovaných k bytovým jednotkám v domě a takto naměřenou spotřebu žalobkyni zaplatil. Žalobkyně jednostranně započetla platby, které jí žalovaný zaplatil dne [datum] na neprokázané částky, které měl žalovaný spotřebovat v předchozích letech, a to v rozporu s účelem těchto plateb.

4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl v pořadí třetím rozsudkem.

5. Jeho první rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobkyní, byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], když závěr o neunesení důkazního břemene byl shledán jako předčasný.

6. Jeho druhý rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Odvolací soud předně souhlasil se závěry soudu prvního stupně ohledně spotřeby energií v roce 2015, tedy že v letech 2014 a 2015 existovala mezi stranami praxe, že žalovaný zaslal žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni (pověřené pracovnici, ev. jednatelce), spotřeby, které naměřil na svých měřidlech, poté mu bylo emailem sděleno neformální vyúčtování, kolik spotřeboval a kolik má zaplatit + výše záloh na další období, že tato neformální praxe skončila v roce 2016, kdy jej žalobkyně oslovila s návrhem na uzavření písemné smlouvy, který žalovaný odmítl, a dále že žalovaný v hotovosti zaplatil doplatek spotřeby energií za druhé pololetí roku 2015. Odvolací soud uzavřel, že rok 2015 byl mezi stranami vypořádán a žalovaný na spotřebách médií za rok 2015 již žalobkyni ničeho nedlužil. Za předčasné nicméně považoval závěry soudu prvního stupně o prokázání výše spotřeby jednotlivých energií v žalovaném období ze strany žalobkyně. Vyjádřil se též k jednostranným zápočtům plateb žalovaného oproti tvrzeným pohledávkám žalobkyně s tím, že platby zaplacené žalovaným dne [datum] nebylo možno započíst na tvrzené dluhy na spotřebách energií za rok 2015 (viz odst. 48, 49 předchozího kasačního usnesení). Uvedl, že v případě, že žalobkyně prokáže, jaká byla spotřeba jednotlivých energií v žalovaných obdobích, bude se soud prvního stupně zabývat platbami žalovaného podle toho, jak byly z jeho strany označeny. Soudu prvního stupně bylo dále uloženo zabývat se obranou žalovaného ohledně napojení jiných objektů v areálu na elektroměr měřící spotřebu v jeho nemovitosti a že spotřeba vody byla ovlivněna četnými úniky.

7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za prokázaný závěr o skutkovém stavu, že žalovaný je vlastníkem stavby č. p. [adresa] (bytový dům), stojící na pozemku parc. č. St. [adresa] (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku parc. č. St. [adresa] (zastavěná plocha a nádvoří) a pozemku parc. č. [adresa] (ostatní plocha), vše v katastrálním území [adresa]. K parcele parc. č. St. [adresa] jsou zřízena věcná břemena strpění uložení stávajících přípojek a hlavních řadů inženýrských sítí, strpění uložení, vybudování a provozování nových hlavních řadů či přípojek, strpění provádění údržby či úprav inženýrských sítí a břemeno cesty a stezky ve prospěch pozemků parc. č. [adresa] a parc. č. [adresa], které jsou ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný neměl v rozhodném období uzavřeny smlouvy o dodávkách a odběru plynu, elektřiny a vody přímo s dodavateli těchto médií, ale odebíral je přes přípojky ve vlastnictví žalobkyně. Mezi stranami existovala zavedená praxe, že žalovaný zasílal žalobkyni odečty ze svých podružných měřidel, na jejichž základě žalobkyně vyúčtovávala žalovanému jeho spotřebu. Žalovaný uhradil spotřebu elektřiny, plynu a vody za rok 2015 k rukám paní [jméno FO], bývalé jednatelky žalobkyně, která tyto příjmy nezanesla do účetnictví a nevystavila k nim doklad. Rok 2015 byl mezi stranami vypořádán. Tato zavedená praxe skončila v roce 2016, kdy areál koupil [jméno FO], který již v této praxi pokračovat nehodlal, navrhl žalovanému uzavření smlouvy, avšak žalovaný ji odmítl uzavřít.

8. V roce 2016 spotřeboval žalovaný podle údajů podružných měřičů na větvi žalobkyně 97 003 kWh elektřiny (na větev bylo napojeno i osvětlení areálu), 1 875 m3 vody a 9 426 m3 plynu. V prvním pololetí roku 2017 spotřeboval žalovaný 5 417 m3 plynu. Podružné elektroměry v budově žalovaného měří spotřebu o 8,95 % níže, než je skutečný odběr. Cena elektřiny určená dohodou stran činila za rok 2016 3,08 Kč/kWh. Cena vodného (a stočného) činila v roce 2016 podle faktury Středočeských vodáren a.s. částku 80,80 Kč/m3. Cena plynu za období od [datum] do [datum] zjištěná z faktury [právnická osoba] činila 12,10 Kč/m3 a v období od [datum] 9,26 Kč/m3. Žalovaný zaplatil žalobkyni dne [datum] zálohu ve výši 91 650 Kč, dne [datum] doplatil za spotřebu elektřiny za rok 2016 částku 95 418 Kč, za spotřebu plynu za rok 2016 částku 84 952 Kč, na vodné a stočné za rok 2016 částku 26 084 Kč. Dále zaplatil dvě zálohy na rok 2017 v celkové výši 173 258 Kč.

9. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Vycházel ze zásady bezformálnosti právních jednání vyjádřené v § 545 a § 559 o. z. Shledal, že mezi stranami existovala ne zcela standardní ústní dohoda o způsobu hrazení energií odebraných žalovaným přes přípojky žalobkyně s tím, že žalovaný hradil svůj podíl na spotřebě elektřiny, plynu a vody přímo žalobkyni. Žalobkyně ve druhém pololetí do tohoto neformálního způsobu vyúčtování energií a jejich placení vstoupila, žalovanému sdělila výši nedoplatku, přebírala od něj platby v hotovosti. Proto případné nesrovnalosti musí jít k její tíži. Jelikož spotřeba energií v roce 2015 byla mezi stranami vypořádána, zamítl žalobu v části nedoplatků spotřeb za rok 2015 (výroky I, III, V).

10. Ke spotřebě plynu za období od [datum] do [datum] uvedl, že mezi stranami nebyl spor o množství odebraného plynu. Zároveň bylo prokázáno, že objekt ve vlastnictví žalovaného odebral v období od [datum] do [datum] 9 518 m3 plynu za cenu 12,10 Kč/m3 platnou do [datum] a za cenu 9,26 Kč/m3 platnou od [datum]. Poměrná spotřeba za období od [datum] do [datum] činila 5 523 m3. Za uvedené období byl tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 80 826 Kč a za období od [datum] do [datum] částku 106 645 Kč. Žalovaný dne [datum] zaplatil žalobkyni za spotřebu plynu za rok 2016 částku 84 952 Kč, čímž zcela vyrovnal nedoplatek za spotřebu do data [datum]. Na nedoplatek za spotřebu do data [datum] ve výši 106 645 Kč ještě z této platby zbylo 4 090 Kč. Žalovaný dále dne [datum] zaplatil dvě zálohy na rok 2017 (2 x 86 629 Kč). Jelikož se jednalo o zálohu na spotřebu všech tří médií, bylo možno zohlednit na spotřebu plynu 1/3 ze zaplacených záloh, tj. částku 57 752,67 Kč. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že žalovaný dluží žalobkyni za spotřebu plynu do [datum] částku 44 802,53 Kč.

11. Ke spotřebě vody za rok 2016 uvedl, že mezi stranami bylo zavedenou praxí, že žalovaný hradil spotřebu vody včetně případných úniků, o nichž však nebylo tvrzeno natož prokázáno, kde v rámci areálu vznikaly. U vodoměru instalovaného žalobkyní byla prokázána správnost měření, a proto soud prvního stupně vyšel z toho, že měření provedené tímto vodoměrem je správné. Objekt ve vlastnictví žalovaného odebral v roce 2016 1 875 m3 vody za cenu [částka]/m3. Spotřeba byla vyúčtována fakturou č. [hodnota] na částku [částka] bez DPH ([částka] vč. DPH). Dne [datum] zaplatil žalovaný paní [jméno FO] v hotovosti zálohu ve výši 91 650 Kč a dne [datum] zaplatil jako doplatek částku [částka] (tj. zaplatil celkem na vodné a stočné 117 734 Kč). Proto žalobkyni dluží ještě částku 56 491 Kč.

12. Ke spotřebě elektřiny za rok 2016 uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že elektroměr měřící spotřebu elektrické energie na větvi k objektu žalovaného byl instalován v trafostanici nacházející se vně areálu žalobkyně, přičemž do trafostanice byl přístup pouze přes nemovitost jiného vlastníka. Stav zapojení v roce 2016 umožňoval odběr neměřené elektřiny. Žalobkyně nechala toto pochybení napravit v roce 2016, ale nepovšimla si, že na objektu žalovaného je umístěna rozvodná skříň číslo 12, z níž bylo napájeno osvětlení areálu. V roce 2016 však došlo dle žalovaného k odpojení osvětlení areálu. Podle měření žalobkyně odebral objekt žalovaného v roce 2016 97 003 kWh elektřiny. Cena byla určena dohodou stran ve výši 3,08 Kč/kWh. Průměrná spotřeba objektu žalovaného zjištěná dle znaleckého posudku [právnická osoba] činila cca 49 048 kWh. Dle zjištění znalců měřily elektroměry v objektu žalovaného o cca 8,95 % méně, než byla skutečná spotřeba. Spotřeba elektrické energie za rok 2017, kterou žalovaný nesporoval činila 50 919 kWh. V roce 2020 činila spotřeba 48 585 kWh. Žalovaný podle měření na elektroměrech ve svém objektu tvrdil, že objekt spotřeboval 33 604 kWh za dobu od [datum] do [datum], za dobu od [datum] do [datum] 25 603 kWh, po vynásobení koeficientem 1,0895 vychází spotřeba za rok 2015 na částku 36 611,50 kWh. Tento údaj se liší od průměrné spotřeby odhadnuté znaleckým posudkem i od spotřeby za rok 2017 i 2020. Soud prvního stupně uzavřel, že je namístě vyjít ze spotřeby objektu dle znaleckého posudku, tj. 49 048 kWh x 3,08 Kč = 151 067,80 Kč bez DPH, 182 792,10 Kč vč. DPH. Jelikož žalovaný zaplatil dne [datum] částku 95 418 Kč, zbývá doplatit 87 374 Kč.

13. Pokud se jednalo o zápočty jednotlivých žalovaným zaplacených částek, vycházel soud prvního stupně z výpisu z účtu žalovaného a z toho, jak jednotlivé platby označil. Platby ze dne [datum] nebylo možno započíst na tvrzené dluhy za rok 2015, neboť žalovaný za rok 2015 již žalobkyni ničeho nedlužil. Žalovaný nemohl vyúčtování reklamovat, neboť mezi stranami nebyla uzavřena žádná smlouva, mezi stranami se jednalo o vztah z bezdůvodného obohacení, u něhož reklamace pojmově nepřichází v úvahu.

14. O povinnosti žalovaného k úhradě úroku z prodlení rozhodl soud prvního stupně podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle toho, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jednotlivých dlužných částek.

15. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu a neúspěchu ve věci. O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení.

16. Opravným usnesením ze dne 14. února 2025, č. j. 17 C 161/2019-627 opravil soud prvního stupně protokol ze dne 24. 1. 2025, a to výroky vyhlášeného rozsudku IV, VIII a X z důvodu chyb v psaní a při přepisu protokolu.

17. Proti výrokům I, III, V a VII tohoto rozsudku a závislým výrokům o nákladech řízení podala žalobkyně odvolání, v němž brojila proti skutkovému i právnímu posouzení věci.

18. Proti výrokům II, IV a VI tohoto rozsudku a souvisejícím výrokům o nákladech řízení a proti opravnému usnesení ze dne 14. února 2025 podal včasné a přípustné odvolání žalovaný. Soudu prvního stupně předně vytkl, že se nedržel závazného pokynu odvolacího soudu, který se týkal břemene tvrzení a důkazního, jež leželo na žalobkyni. Měl za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o spotřebě elektřiny za rok 2016. Výslech [jméno FO] považoval za nevěrohodný. Výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO] nepřinesly žádné poznatky. Soud prvního stupně i přes neunesení důkazního břemene uložil žalovanému zaplatit žalobkyni spotřebu elektřiny, již opětovně stanovil vlastní úvahou podle § 136 o.s.ř. Ignoroval zaběhnutou praxi mezi stranami (stanovení spotřeby podle součtu podružných elektroměrů žalovaného) a zcela nedůvodně stanovil spotřebu podle spotřeby v roce 2017. Stejně tak žalobkyně dle jeho názoru neunesla důkazní břemeno ohledně spotřeby plynu. I nadále sporoval odečty předložené žalobkyní. Nesouhlasil s tím, že na spotřebu plynu byla zohledněna pouze 1/3 ze zálohy zaplacené žalovaným dne [datum]. Dále argumentoval tím, že nebyla zohledněna platba částky 108 138 Kč ze dne [datum]. U spotřeby vody setrval na své obraně, že mu byly účtovány četné úniky. Zaběhlou praxí mezi stranami bylo, že se měření provádělo na vodoměrech žalovaného. Vodoměr v šachtě byl instalován až v roce 2017.

19. Žalovaný dále namítl, že znění rozsudku tak, jak byl vyhlášen při jednání dne [datum] nekoresponduje s jeho písemným vyhotovením. Měl za to, že vzniklé pochybení nelze napravit vydáním opravného usnesení, proto proti němu brojil odvoláním. Dále namítl, že na jednání konaném dne 24. 1. 2025 byly zamítnuty důkazní návrhy žalovaného fotografiemi rozvodné skříně a osvětlení areálu, přičemž však v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvádí, že tyto fotografie byly provedeny jako důkaz.

20. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil, žalobu i ve zbývajícím rozsahu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

21. Odvolání žalobkyně nepovažoval žalovaný za opodstatněné.

22. Žalobkyně u odvolacího jednání uvedla, že tvrzení žalovaného ohledně osvětlení areálu se objevilo až v roce 2024, osvětlení osvětluje i jeho pozemky, žalovaný nepředkládal odečty za ubytovnu a garáže. Pokud k údajným únikům vody docházelo za vodoměrem, mělo by to jít k tíži žalovaného. Pokud jde o spotřebu plynu, podotkla, že plynoměr je instalován přímo u 23. K odvolání žalobkyně:

24. Odvolací soud předně shledal, že odvolání žalobkyně bylo podáno opožděně, neboť bylo podáno až po uplynutí 15denní lhůty k podání odvolání podle § 204 odst. 1 o.s.ř. Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek byl právní zástupkyni žalobkyně doručen do její datové schránky dne 17. 2. 2025 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky u čl. 636 spisu). Posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání byl tedy den 4. 3. 2025. Žalobkyně podala odvolání dne 5. 3. 2025 (viz záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu na čl. 653 spisu).

25. Odvolací soud proto podle § 218a o.s.ř. odvolání žalobkyně jako opožděné odmítl.

26. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek toliko v rozsahu napadeném odvoláním žalovaného, tedy ve výrocích II, IV, VI a v souvisejících výrocích o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dále opravné usnesení podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

27. K opravnému usnesení:

28. Odvolací soud shledal, že opravné usnesení, jímž soud prvního stupně opravil protokol o jednání ze dne 24. 1. 2025 vůbec nemělo být vydáno. Ustanovení § 164 (ve spojení s § 167 o.s.ř.) se nevztahuje na opravu chyb v psaní či jiných zřejmých nesprávností, jež se vyskytnou v protokole o jednání.

29. Podle § 40 odst. 8 o.s.ř. předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti.

30. Za správnost protokolu o jednání tedy odpovídá předseda senátu (samosoudce). Pokud se v protokole vyskytne chyba v psaní nebo jiná zřejmá nesprávnost, provede se její oprava přeškrtnutím a uvedením správného údaje, s datem a podpisem osoby, která opravu provedla, tak, aby opravené místo zůstalo čitelné. Soud prvního stupně tedy měl opravu protokolu provést tímto způsobem, a nikoli o ní rozhodovat opravným usnesením.

31. Z výše uvedených důvodů tedy odvolací soud přistoupil ke zrušení opravného usnesení (§ 219a odst. 1 o.s.ř.).

32. K odvolání žalovaného:

33. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, jak jej popsal v napadeném rozsudku a jak je stručně shrnut v odst. 7, 8 výše.

34. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že se soud prvního stupně neřídil závaznými pokyny odvolacího soudu, které vyjádřil v posledním kasačním usnesení. Soud prvního stupně se odečty provedenými a předloženými žalobkyní znovu zabýval, v souladu s tím, co mu bylo uloženo odvolacím soudem ji vyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby svá skutková tvrzení doplnila a k jejich prokázání navrhla důkazy (viz jeho usnesení ze dne 17. 4. 2024 na č. l. 541 spisu). Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 23. 5. 2024 (č. l. 545 spisu), v němž konkrétním způsobem popsala, kde byla umístěna měřidla médií, kudy vedly přípojky k objektu žalovaného, kdo a kdy jednotlivé odečty prováděl. K prokázání svých tvrzení navrhla důkazy výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO] a výslechem svého jednatele [jméno FO], dále předložila listiny k prokázání umístění měřidel médií.

35. Zabýval se rovněž obranou žalovaného, že mu byly účtovány úniky vody a že na elektroměr bylo napojeno osvětlení areálu. U jednání dne 11. 9. 2024 byl žalovaný soudem prvního stupně poučen o tom, že zatím tato svá obranná tvrzení neprokazuje. Na to žalovaný reagoval podáním ze dne 26. 9. 2024 (č. l. 581 spisu), v němž navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy výslechem svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], účastnickým výslechem žalovaného a listinami. Navržené důkazy byly soudem prvního stupně provedeny.

36. Soud prvního stupně vzal z provedených důkazů za prokázané spotřeby jednotlivých médií tak, jak podrobně rozepsal ve svém rozsudku, a proto se (rovněž zcela v souladu s tím, co mu bylo uloženo posledním kasačním usnesením) zabýval platbami žalovaného podle zásad, které naznačil odvolací soud tamtéž.

37. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ohledně spotřeby médií nebylo namístě vycházet z odečtů, které předložil žalovaný.

38. Pokud žalovaný argumentoval, že bylo zavedenou praxí vycházet z odečtů podružných měřidel, které sám prováděl, připomíná odvolací soud, že tato zavedená praxe mezi stranami skončila v momentě, kdy žalobkyně vyjádřila vůli v této zavedené (a značně neformální) praxi již nepokračovat, přičemž žalovaný nesouhlasil s návrhem smlouvy ohledně způsobu vyúčtování odebraných médií. Od roku 2016 tedy mezi stranami žádná smlouva ohledně vyúčtování odebraných médií neexistovala.

39. Odečty předložené žalovaným nepovažoval odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za průkazné. Nebyly totiž předloženy odečty všech podružných měřidel za celá žalovaná období, vykazované spotřeby se nadto jevily jako nepřiměřeně nízké. V podrobnostech se odvolací soud vyjádří níže u každého jednotlivého média.

40. K výroku II – vodnému a stočnému za období od [datum] do [datum]:

41. Odvolací soud považoval závěry soudu prvního stupně ohledně dluhu žalovaného na vodném a stočném za období roku 2016 za správné.

42. V řízení bylo prokázáno, kde se tehdy nacházel vodoměr (v garáži v objektu žalovaného, později po výměně se nacházel v šachtě v betonové ploše). Odečty provedenými pracovníky žalobkyně bylo prokázáno, jaká byla spotřeba vody v objektu žalovaného za rok 2016 (1 875 m3). Odvolací soud považoval předložené odečty žalobkyně za dostatečně průkazné, neboť jednak byly podepsány, a dále byl způsob jejich provádění věrohodně popsán svědky [jméno FO] a [jméno FO] a jednatelem žalobkyně [jméno FO] (viz v podrobnostech odst. 12 a 15 napadeného rozsudku).

43. Odečty provedené žalovaným a zaznamenané v tabulce na č. l. 48 spisu jsou uvedeny k datu [datum], a nikoli k datu [datum]. Součet činil 1 267,046 m3. U některých měřidel je vykázán nulový odběr, nejsou uvedena čísla jednotlivých podružných měřidel. Takové odečty nelze dle názoru odvolacího soudu považovat za dostatečně průkazné.

44. Obrana žalovaného, že mu byly účtovány četné úniky vody nebyla dostatečně konkretizována. Žalovaný uváděl pouze, že mu byly účtovány četné úniky vody. Neuvedl však, kdy konkrétně mělo v roce 2016 dojít k úniku vody, v jakém místě. Nadto do doby, než byl vodoměr přesunut do šachty se měl dle svědeckých výpovědí nacházet v objektu žalovaného.

45. Ani po poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., kterého se žalovanému dostalo u jednání soudu prvního stupně dne 11. 9. 2024 žalovaný svou obranu, že mu ze strany žalobkyně byly v roce 2016 účtovány četné úniky vody v areálu nejen dostatečně netvrdil, ale ani neprokázal. Jím navržení svědci a on sám při své účastnické výpovědi hovořili pouze o únicích vody, avšak bez bližšího časového zařazení.

46. Odvolací soud uzavírá, že tedy žalobkyně v řízení prokázala, že v objektech žalovaného bylo v roce 2016 spotřebováno 1 875 m3 vody, cena vodného a stočného v tomto roce činila 80,80 Kč/m3. Žalovaný tak na vodném a stočném za rok 2016 dlužil žalobkyni částku 174 225 Kč (včetně DPH) tak, jak mu byla vyúčtována fakturou č. [hodnota] splatnou dne [datum].

47. Odvolací soud dále považoval za správné, že soud prvního stupně oproti pohledávce žalobkyně na úhradu vodného a stočného za rok 2016 v celkové výši 174 225 Kč zohlednil částku 91 650 Kč, kterou žalovaný žalobkyni zaplatil dne [datum] a podle svého vyjádření ji určil právě na zaplacení vodného a stočného, a dále částku 26 084 Kč, kterou žalovaný zaplatil žalobkyni dne [datum] jako doplatek dluhu na vodném a stočném za rok 2016.

48. Dle výše uvedeného žalovaný žalobkyni na vodném a stočném za rok 2016 dluží ještě částku 56 491 Kč, jak správně dovodil soud prvního stupně. Soud prvního stupně též zcela správně přiznal žalobkyni nárok na úroky z prodlení, a to po zohlednění dvou výše uvedených částečných úhrad.

49. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

50. K výroku IV – spotřebě elektrické energie za období od [datum] do [datum]:

51. Odvolací soud považoval rovněž za správné závěry soudu prvního stupně ohledně dluhu žalovaného na spotřebě elektrické energie za období roku 2016.

52. Odvolací soud předesílá, že ve svém předchozím kasačním usnesení činil závěry na základě skutkového stavu, jaký tu byl v době jeho předchozího rozhodnutí.

53. Soud prvního stupně se k otázce výše spotřeby elektřiny znovu zabýval způsobem, jakým byly odečty ze strany žalobkyně prováděny, dále tím, kde byl umístěn elektroměr a tvrzeným napojením osvětlení areálu na elektroměr na větvi k objektům žalovaného. V tomto směru bylo v řízení prokázáno, že elektroměr se nacházel v rozvodné skříni mimo areál žalobkyně, a to v trafostanici, do níž byl přístup pouze přes pozemek jiného vlastníka.

54. Soud prvního stupně dovodil, že nebylo možno při určení spotřeby elektrické energie za rok 2016 vycházet ani z množství naměřeného žalovaným, avšak ani z množství naměřeného žalobkyní. Ke spotřebě naměřené žalovaným uvedl, že žalovaný předložil odečty podružných elektroměrů za období od [datum] do [datum] v množství 25 603 kWh, zároveň sám tvrdil, že osvětlení areálu bylo odpojeno v roce 2016. Žalovaný dále tvrdil, že v roce 2015 činila spotřeba elektrické energie v jeho objektech celkem 33 604 kWh a v roce 2017 50 919 kWh. Jím vykázaná spotřeba za rok 2016 je tedy neúměrně nízká. Zároveň spotřeba elektrické energie naměřená žalobkyní v množství 97 003 kWh je násobně vyšší, přičemž elektroměr, kterým byla v té době spotřeba elektrické energie měřena již neexistuje. Za této situace shledal, že je namístě vyjít z odhadu spotřeby, který byl učiněn znaleckým ústavem [právnická osoba] ve znaleckém posudku č. 170/2022 ve výši 49 048 kWh, neboť toto množství spotřeby v podstatě koresponduje se spotřebou v roce 2017. Přesnou výši spotřeby již nebylo možné prokázat, proto využil úvahu podle § 136 o.s.ř.

55. Odvolací soud s výše popsanou úvahou soudu prvního stupně v zásadě souhlasí. Nicméně podotýká, že za situace, kdy výše spotřeby byla určena znaleckým posudkem nejde o stanovení výše spotřeby úvahou podle § 136 o.s.ř.

56. Odvolací soud považoval za podstatné, že v dalším průběhu řízení vyšlo najevo, že původní elektroměr, kterým byla spotřeba žalobkyní měřena v roce 2016 již neexistuje. Současně bylo zjištěno, že spotřeba naměřená žalobkyní v roce 2016 téměř dvojnásobně převyšuje spotřebu naměřenou v následujícím roce a trojnásobně oproti roku 2015. Takto vysoký rozdíl nebyl žalobkyní nijak vysvětlen.

57. Zároveň odvolací soud souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že nebylo možno vycházet ani z odečtů předložených žalovaným, neboť nejsou průkazné. Odvolací soud i u těchto odečtů opakuje výtky, které uvedl výše u odečtů vodoměrů. Odečty podružných elektroměrů byly předloženy pouze za období od [datum] do [datum]. Podle znaleckého posudku [právnická osoba] bylo v budově s byty umístěno celkem 15 podružných elektroměrů (pro 12 bytů a 3 kancelářské prostory) a v zadní budově, nízké přístavbě, kde se později nacházela ubytovna, byly umístěny 2 podružné elektroměry. Žalovaný tedy měl předkládat odečty z celkem 17 elektroměrů, sám uvedl, že za ubytovnu odečty nepředkládal. Znalec nevyloučil možnost zásahu do podružných elektroměrů tak, aby měřily méně, a to vzhledem k jejich stáří a principu měření.

58. Znalci vypočetli průměrnou roční spotřebu objektů ve vlastnictví žalovaného ve výši 49 048 kWh. Tato spotřeba v podstatě odpovídá spotřebě těchto objektů v roce 2017, kdy ovšem podle tvrzení žalovaného, stejně jako v roce 2016, nebyla v provozu ubytovna. Není tedy zřejmé, z jakých důvodů byla spotřeba naměřená žalovaným na podružných elektroměrech v roce 2016 o tolik nižší než v roce 2017, pokud byly objekty využívány obdobným způsobem.

59. Zároveň je nepochybné, že žalovaný v objektech ve svém vlastnictví elektrickou energii odebíral.

60. Odvolací soud se tedy přiklonil k řešení zvolenému soudem prvního stupně, který vyšel z průměrné roční spotřeby elektrické energie stanovené znaleckým posudkem jako minimálního množství, jaké v roce 2016 objekty ve vlastnictví žalovaného musely odebrat. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala spotřebu elektrické energie v objektech žalovaného v roce 2016 ve výši 49 048 kWh. Při ceně elektrické energie v uvedeném období 3,08 Kč/kWh tak byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni za spotřebu elektrické energie částku 182 792,10 Kč včetně DPH.

61. Za spotřebu elektřiny v roce 2016 zaplatil žalovaný žalobkyni dne 2. 5. 2017 částku 95 418 Kč. Žalobkyni tedy z tohoto titulu dluží ještě částku 87 374 Kč, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Na spotřebu elektrické energie za rok 2016 pak nebylo možno zohlednit zálohové platby, které žalovaný zaplatil na spotřeby energií na rok 2017, jelikož se jednalo o platby na jiné zúčtovací období.

62. Soud prvního stupně též zcela správně přiznal žalobkyni nárok na úroky z prodlení, a to po zohlednění částečné úhrady.

63. Na základě výše uvedeného tedy odvolací soud napadený rozsudek ve výroku IV potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

64. K výroku VI – spotřebě plynu za období od [datum] do [datum]:

65. Se závěry soudu prvního stupně ohledně dluhu žalovaného za spotřebu plynu ve výše uvedeném období se odvolací soud neztotožnil.

66. Pokud se jedná o spotřebu plynu v tomto období bylo třeba zásadně vyjít ze skutečnosti, že žalobkyně učinila předmětem žaloby dluh za spotřebu plynu za období od [datum] do [datum], který vyúčtovala fakturou č. [hodnota] na částku 138 240 Kč splatnou dne [datum], avšak pouze ve výši 12 529 Kč (viz strana 3 žaloby ve spojení s vyjádřením ze dne [datum], č. l. 2 a 119 spisu). Dále byl předmětem žaloby dluh za spotřebu plynu za období od [datum] do [datum], který žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou č. [hodnota] na částku 106 645 Kč splatnou dne [datum], a to v celé fakturované částce 106 645 Kč (byl účtován odběr 9 518 m3 plynu v ceně 9,26 Kč + DPH 21 %). Celkem byl tedy předmětem žaloby dluh za spotřebu plynu ve výši 119 174 Kč (106 645 + 12 529).

67. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil dne [datum] žalobkyni za spotřebu plynu částku 84 952 Kč (viz výpis z účtu žalovaného na č. l. 529 spisu p. v.). Dále byla správná úvaha soudu prvního stupně, že na spotřebu plynu bylo nutno zohlednit pouze 1/3 ze zaplacených záloh na 1. a 2. kvartál roku 2017, jež byly zaplaceny dne [datum] v celkové výši 173 258 Kč (2 x platba 86 629 Kč), tj. částku 57 752,67 Kč (po zaokrouhlení 57 753 Kč), neboť zálohy se týkaly všech tří odebíraných médií. Celkem tak bylo nutno na dluh na spotřebě plynu zohlednit částku 142 705 Kč. Nicméně, pokud byl předmětem žaloby toliko dluh za spotřebu plynu ve výši 119 174 Kč, nelze žalobkyni již na spotřebě tohoto média za výše uvedené období ničeho v rámci tohoto sporu přiznat.

68. Soud prvního stupně výše uvedené nezohlednil a při svých výpočtech překročil předmět žaloby.

69. Odvolací soud tedy dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že žaloba ohledně nároku na zaplacení dluhu za spotřebu plynu není důvodná.

70. K námitce žalovaného, že na jeho spotřebu v roce 2017 vůbec nebyla zohledněna platba částky 108 138 Kč ze dne [datum] odvolací soud uvádí, že tento argument byl vznesen až v rámci podaného odvolání a uvedenou platbu žalovaný v předcházejícím průběhu řízení nezmínil, ačkoli se jednalo o platbu ze srpna 2017. Jedná se tedy o skutečnost uplatněnou v rozporu s § 205a o.s.ř. Nicméně s ohledem na shora uvedený závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby v části dluhu za spotřebu plynu není uvedená skutečnost podstatná.

71. Postupoval proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadený rozsudek ve výroku VI změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

72. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná co do částky 143 865 Kč, což představuje míru úspěchu 22 % a neúspěšná co do částky 511 045 Kč, což představuje míru neúspěchu 78 %. Žalovaný tedy byl ve sporu poměrně úspěšnější, a proto mu náleží vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 % (78 % – 22 %).

73. Žalovanému vznikly náklady řízení za právní zastoupení advokátem a za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 8 552 Kč.

74. Náklady na právní zastoupení sestávají z odměny advokáta v celkové výši 306 320 Kč za 28 úkonů právní služby, které odvolací soud shledal jako uskutečněné účelně (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání ve věci samé ze dnů 25. 9. 2019, 8. 4. 2020, 30. 4. 2020, 5. 11. 2020, 27. 1. 2022, 4. 7. 2022, 25. 5. 2023, 26. 9. 2024, účast u jednání před soudem prvního stupně ve dnech 27. 11. 2019, 26. 2. 2020, 29. 4. 2020, 15. 1. 2021, 10. 11. 2021, 6. 5. 2022, 5. 8. 2022, 20. 9. 2023, 11. 9. 2024, 15. 11. 2024, 24. 1. 2025, vyjádření k odvoláním žalobkyně ze dne 13. 4. 2021, 23. 1. 2024, 25. 3. 2025, odvolání ze dnů 23. 11. 2023, 3. 3. 2025, účast u odvolacích jednání ve dnech 14. 7. 2021, 10. 4. 2024, 14. 5. 2025) ve výši 10 940 Kč za jeden úkon podle § 7 bod 6. vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále „a. t.“), paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 8 850 Kč (za 25 úkonů ve výši 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za 3 úkony ve výši 450 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025) a náhrady za 21% DPH počítané z odměny a paušálu v celkové výši 66 185,70 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady na právní zastoupení tedy činí celkem 381 356 Kč po zaokrouhlení (306 320 + 8 850 + 66 185,70).

75. Celkové náklady žalované na právní zastoupení a na soudní poplatek činí 389 908 Kč (381 356 + 8 552). Z toho 56 % představuje částku 218 349 Kč (po zaokrouhlení), kterou odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit žalovanému ve standardní třídenní lhůtě k rukám jeho právního zástupce.

76. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 148 odst. 1 o.s.ř. a uložil každému z účastníků zaplatit tyto náklady podle výsledku řízení, tj. žalobkyni v rozsahu 78 % a žalovanému v rozsahu 22 %. Náklady státu sestávají ze znalečného zaplaceného z rozpočtu v celkové výši 23 256,46 (celkově znalečné činilo 27 256,46 Kč, z čehož 4 000 Kč bylo kryto zálohou) a svědečného ve výši 2 248,08 Kč. Stát tedy na nákladech řízení vynaložil částku v celkové výši 25 504,54 Kč.

77. Žalovaný je proto povinen zaplatit státu na tyto náklady částku 5 611 Kč a žalobkyně částku 19 893,54 Kč.

Poučení