17 C 167/2023 - 126

Rubrum

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobců:[Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] a) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce A] c) [Jméno žalobce D], narozená [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce A] d) [Jméno žalobce E], narozený [Datum narození žalobce E] bytem [Adresa žalobce A] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované:[Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] za které jedná [Jméno žalované B] o náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími takto:

Výrok

I. a) V části, ve které se žalobkyně a) domáhala vůči žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. b) V části, ve které se žalobkyně a) domáhala vůči žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. c) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku. II. a) V části, ve které se žalobce b) domáhal vůči žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. b) V části, ve které se žalobce b) domáhal vůči žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. c) Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku. III. a) V části, ve které se žalobkyně c) domáhala vůči žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. b) V části, ve které se žalobkyně c) domáhala vůči žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. c) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku. IV. a) V části, ve které se žalobkyně d) domáhala vůči žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. b) V části, ve které se žalobkyně d) domáhala vůči žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. c) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku. V. a) V části, ve které se žalobce e) domáhal vůči žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. b) V části, ve které se žalobce e) domáhal vůči žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

VI. Ve vztahu mezi žalobci a) – d) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobce e) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci uplatnili vůči žalované požadavek na náhradu nemajetkové újmy za nezákonná rozhodnutí. Ta spatřovali jednak v usnesení zdejšího soudu z [datum], č. j. [spisová značka], o nařízení předběžného opatření, spočívajícího v předání nezletilé [Jméno žalobce D] (žalobkyně d)) na přechodnou dobu do pěstounské péče manželům [Anonymizováno], jednak v rozsudku zdejšího soudu z [datum], č. j. [spisová značka], a potvrzujícího rozsudku Krajského soudu v [adresa] z [datum], č. j. [spisová značka], kterými byla žalobkyně d) svěřena do společné pěstounské péče manželů [Anonymizováno]. Svůj závěr o nezákonnosti rozhodnutí opírali žalobci o nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. III. ÚS 3146/21, kterým byly oba rozsudky zrušeny pro porušení základních lidských práv a v jehož odůvodnění bylo současně konstatováno, že nebyly splněny zákonné předpoklady ani pro vydání usnesení o nařízení předběžného opatření. Žalobci tvrdili, že díky nezákonným rozhodnutím vyrůstala žalobkyně d) od narození po dobu čtyř a půl let mimo rodinné prostředí svých nejbližších příbuzných, čímž bylo zasaženo do práv žalobců na rodinný a soukromý život. Jak žalobkyně d), tak její rodiče (žalobci a) a b)), sestra (žalobkyně c)) a dědeček (žalobce e)) tímto značně trpěli a nepovažují za dostatečné odčinění újmy pouhé konstatování vydání nezákonných rozsudků a omluvu, což žalovaná navíc podle nich učinila značně opožděně a pouze ve vztahu k žalobcům a), b) a d). Nařízením předběžného opatření podle žalobců vše začalo, a i když má plnit pouze dočasnou úlohu, trvalo neomezeně dlouhou dobu. Rozsudky pak pro ně představovaly definitivní řešení a ztrátu veškerých nadějí. Vzhledem k odlišnému postavení jednotlivých žalobců v rodině a rozdílné újmě požadovali žalobci zaplacení různě vysokých částek, a to vždy ve stejné výši jak ve vztahu k usnesení o nařízení předběžného opatření, tak ve vztahu k rozsudkům. Konkrétně žalobkyně a) a žalobce b) každý 2 x [částka], žalobkyně c) 2 x [částka], žalobkyně d) 2 x [částka] a žalobce e) 2 x [částka], vše včetně zákonného úroku z prodlení od [datum].

2. Ohledně usnesení o nařízení předběžného opatření se žalovaná bránila tím, že se nejedná o nezákonné rozhodnutí, protože nikdy nebylo pro nezákonnost zrušeno. Proto i kdyby v souvislosti s ním vznikla žalobcům nějaká újma, žalovaná za ni podle svého přesvědčení neodpovídá. Navíc žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na náhradu újmy z takového rozhodnutí s ohledem na speciální šestiměsíční lhůtu. Pokud jde o rozsudky, připustila žalovaná, že jsou nezákonným rozhodnutími, nicméně namítala, že jestli žalobcům nějaká újma vznikla, nestalo se tak v souvislosti s nimi, ale její příčinou je již usnesení o nařízení předběžného opatření. Kromě uvedeného měla žalovaná za to, že sestra a dědeček žalobkyně d) (žalobci c) a e)) nejsou v řízení aktivně legitimováni, protože nebyli účastníky opatrovnického řízení.

3. Předně soud konstatuje, že námitka žalované ohledně duplicitně uplatněného nároku v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] není opodstatněná. Jak vyplývá z obsahu žaloby v tamní věci i z označení účastníka na straně žalované, žalobkyně a) a d) se jí domáhají náhrady nemajetkové újmy způsobené jim nesprávným postupem orgánu sociálně právní služby [Anonymizováno] města [Anonymizováno]. Byť k tvrzenému postupu mělo dojít ve stejném opatrovnickém řízení, z něhož vzešla rozhodnutí, o která opírají žalobci svůj nárok v této věci, nejedná se tedy o nárok totožný. To platí přesto, že část žalobních tvrzení je (z povahy věci) totožná, stejně jako způsob výpočtu žalované částky.

4. Účastníci shodně uvedli, že - žalobci podáním z [datum], které bylo žalované téhož dne doručeno, uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy tak jako v žalobě, - žalovaná dopisem ze [datum] sdělila žalobcům, že žalobce c) a e) nepovažuje ve věci za aktivně legitimované, dále konstatovala vydání nezákonných rozhodnutí v podobě rozsudků okresního soudu a krajského soudu zrušených Ústavním soudem, za jejich vydání se žalobcům a), b) a d) omluvila, peněžité zadostiučinění jim neposkytla. Po prvním jednání žalobci změnili své stanovisko a popřeli, že by se jim žalovaná omluvila. K uvedené změně tvrzení nemůže soud přihlížet, protože skončením prvního jednání bylo řízení zkoncentrováno. Nadto skutečnost, že se žalovaná žalobcům a), b) a d) omluvila, vyplývá z jejího stanoviska k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ze [datum] ve spojení s doručenkou do datové schránky právního zástupce žalobců.

5. Pokud jde o postup soudu v opatrovnickém řízení ve věci nezletilé žalobkyně d), je důležité pro toto řízení ze spisu sp. zn. [spisová značka] zdůraznit následující: - usnesením z [datum] bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byla žalobkyně d) předána do pěstounské péče na přechodnou dobu manželům Strakovým (č. l. 10) – dále jen „usnesení o nařízení prvního předběžného opatření“; usnesení se stalo vykonatelným [datum] a krajský soud je potvrdil (č. l. 34), - usnesením ze [datum] soud zahájil řízení ve věci samé, konkrétně řízení o vyslovení výchovného opatření a řízení o svěření do pěstounské péče na přechodnou dobu (č. l. 38); návrhem manželů [Anonymizováno] z [datum] bylo zahájeno řízení o svěření žalobkyně d) do jejich společné pěstounské péče (č. l. 61), - krajský soud usnesením z [datum] změnil usnesení okresního soudu ve vztahu k osobě opatrovníka jmenovaného žalobkyni d) pro řízení tak, že namísto statutárního města [adresa] jí jmenoval advokáta [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (č. l. 63), - usnesením z [datum] soud zrušil první předběžné opatření a nařídil nové předběžné opatření, kterým žalobkyni d) předběžně předal do předpěstounské péče manželů [Anonymizováno] - dále jen „usnesení o nařízení druhého předběžného opatření“; v odůvodnění konstatoval, že pro trvání prvního předběžného opatření odpadly důvody, objevili se blízcí příbuzní žalobkyně d) – teta a strýc, mezi žalobkyní d) a manžely [Anonymizováno] začala vznikat nežádoucí citová vazba, avšak rodičům nelze žalobkyni d) nadále předat, protože existují pochybnosti o jejich schopnosti (i za pomoci dědečka) o ni pečovat a v tomto směru je nutné vyčkat na vypracování znaleckého posudku ve věci samé (č. l. 143); usnesení se stalo vykonatelným [datum], v části zrušení prvního předběžného opatření nabylo právní moci [datum], zatímco v části nařízení druhého předběžného opatření bylo krajským soudem změněno tak, že se takové předběžné opatření nevydává, a to z čistě procesních (formulačních) důvodů, aniž by krajský soud přezkoumal usnesení věcně (č. l. 173 – právní moc [datum]), - vzápětí, [datum], okresní soud nařídil ze stejných důvodů další předběžné opatření, kterým byla rodičům žalobkyně d) uložena povinnost předběžně snášet péči manželů [Anonymizováno] o žalobkyni d) (č. l. 181) - dále jen „usnesení o nařízení třetího předběžného opatření“; usnesení se stalo vykonatelným [datum] a krajský soud je potvrdil (č. l. 218), - ve věci samé bylo nejprve rozhodnuto [datum] rozsudkem, kterým byla žalobkyně d) svěřena do společné pěstounské péče manželů Haasových a současně bylo pravomocně zastaveno řízení o vyslovení výchovného opatření (č. l. 497) – dále jen „první rozsudek“; řízení o svěření do pěstounské péče na přechodnou dobu bylo vyloučeno k samostatnému projednání a následně pravomocně zastaveno (č. l. 524); usnesením krajského soudu z [datum] byl rozsudek v části svěření do společné pěstounské péče zrušen s pokynem, aby se okresní soud zabýval aspektem pomoci rodičům s péčí o žalobkyni d) ze strany dědečka a dalších příbuzných (č. l. 558), - [datum] okresní soud poprvé a naposledy vyhověl jednomu z četných návrhů rodičů na nařízení předběžného opatření, a to tak, že předběžně upravil jejich kontakt s žalobkyní d) na každý [Anonymizováno] od [Anonymizováno]:[Anonymizováno] do [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hodin (č. l. 588); usnesení se stalo vykonatelným [datum] a nabylo právní moci, - návrhem manželů [Anonymizováno] z [datum] bylo zahájeno řízení o úpravě styku žalobkyně d) s rodiči (č. l. 771), - rozsudkem z [datum] bylo podruhé rozhodnuto o svěření žalobkyně d) do společné pěstounské péče manželů [Anonymizováno] a současně bylo řízení o úpravě styku vyloučeno k samostatnému projednání (č. l. 787) – dále jen „druhý rozsudek“; okresní soud v odůvodnění poukázal na snížení rozumových schopností rodičů, jejich nízkou schopnost sociální adaptability, neschopnost řešit složitější situace, skutečnost, že by rodinní příslušníci nemohli celodenně dohlížet na péči rodičů o žalobkyni d), dosavadní problémovost kontaktů mezi rodiči a nezletilou, oproti tomu vyzdvihl příkladnou péči pěstounů; krajský soud [datum] potvrdil prvostupňový rozsudek (č. l. 877), a oba tak nabyly právní moci [datum]; odvolací soud zdůraznil, že rodiče nejsou schopni ani za pomoci dalších rodinných příslušníků zajistit žalobkyni d) péči v širším slova smyslu v jejím útlém věku, a to oproti vysoce kvalitní péči pěstounů, - [datum] rozhodl soud pravomocně o povinnosti rodičů platit výživné na účet úřadu práce (č. l. 982), - návrhem z [datum] zahájili rodiče řízení o zrušení pěstounské péče (č. l. 986); návrh byl okresním soudem [datum] zamítnut s tím, že za dobu šesti měsíců nedošlo ke zlepšení poměrů mezi rodiči a nezletilou, naopak se stal problémovým i styk v užším rozsahu dle předběžného opatření (č. l. 1100), - první jednání ve věci řízení o úpravě styku proběhlo [datum], rodiče u něj byli opětovně vyslýchání a jednání bylo odročeno za účelem umožnění rodičům navázat spolupráci s [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] kvůli asistovaným kontaktům (č. l. 1085); následující den soud nařídil rodičům účast na rodinné terapii v [Anonymizováno] kvůli zlepšení vzájemné komunikace s pěstouny (č. l. 1090); druhé jednání se konalo [datum], matka u něj byla znovu vyslýchána (č. l. 1216); rozsudkem z [datum] byl upraven styk rodičů s nezletilou jedenkrát týdně, z toho sudý týden v [Anonymizováno] jako asistovaný a lichý týden u pěstounů (č. l. 1241), rozsudek nabyl právní moci [datum], - [datum] vyhlásil Ústavní soud nález z [datum], sp. zn. III. ÚS 3146/21 – dále jen „nález“, kterým byly zrušeny druhý rozsudek okresního soudu a jej potvrzující rozsudek krajského soudu pro porušení základních práv žalobkyně a) a žalobce b) zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – dále jen „LZPS“ – a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; okresnímu i krajskému soudu bylo také uloženo nahradit stěžovatelům náklady řízení (č. l. 1226), - po zpřístupnění nálezu (na portálu [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno] [datum]) došlo usnesením krajského soudu z [datum] ke zrušení rozsudku o zamítnutí návrhu rodičů na zrušení pěstounské péče a k zastavení tohoto řízení (č. l. 1269), dále [datum] ke zpětvzetí návrhu manžely [Anonymizováno] na svěření žalobkyně d) do jejich společné pěstounské péče (č. l. 1274) a posléze usnesením z [datum] k zastavení tohoto řízení s právní mocí [datum] (č. l. 1299); následoval [datum] návrh rodičů na zrušení placení výživného na účet úřadu práce s účinností od [datum] (č. l. 1308), kterému bylo částečně vyhověno, a to nejprve rozsudkem okresního soudu počínaje [datum] (č. l. 1349) a následně pozměňujícím rozsudkem krajského soudu zpětně od [datum] (č. l. 1365).

6. Ústavní soud v nálezu konstatoval, že zrušenými rozsudky došlo k porušení základních práv žalobkyně a) a žalobce b) na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, na péči o dítě a jeho výchovu a na spravedlivý proces. Vytkl obecným soudům, že objektivně nezohlednily nejlepší zájem dítěte, kterému naopak přísluší právo na rodičovskou výchovu a péči. K jeho odloučení od rodičů může dojít pouze v krajních případech, kdy má být zajištěna ochrana některého z absolutních práv dítěte před jeho rodiči. Přitom míra ohrožení takového práva musí dosáhnout určité kvalifikované intenzity. O takový případ však v dané věci nešlo. Soudy svěřily žalobkyni d) do pěstounské péče z důvodů zákonem nepředpokládaných (zajištění řádné péče „v širším slova smyslu“, prostředí vhodnější pro výchovu) a svá rozhodnutí navíc neodůvodnily dostatečně. Současně Ústavní soud zdůraznil pochybení v tom směru, že obecné soudy nečinily kroky k co nejrychlejšímu opětovnému sloučení rodiny, čímž nerespektovaly dočasnost zvoleného opatření. V neposlední řadě poukázal na zdravotní hendikep rodičů a obecným soudům vytkl, že tuto specifickou charakteristiku v řízení nezohlednily zvolením adekvátního přístupu, čímž rodiče naopak po celou dobu řízení na svůj zdravotní [Anonymizováno] dopláceli. Ústavní soud uzavřel, že ze strany obecných soudů došlo k výjimečně závažnému protiústavnímu zásahu, a proto je zavázal k náhradě nákladů řízení stěžovatelům.

7. Z opatrovnického spisu je dále zřejmé, že žalobci a) a b) byli v řízení (prostřednictvím žalobce e)) od počátku velmi aktivní. Téměř proti všem rozhodnutím se odvolávali, několikrát se vyjadřovali ve věci samé, podávali četné návrhy na nařízení předběžného opatření. Cílem všech podání bylo dosáhnout svěření žalobkyně d) do své péče a předběžně alespoň realizace častějších kontaktů, a to nejen před vyhlášením druhého rozsudku a rozsudku jej potvrzujícího, ale i poté. Kromě výše popsané aktivity žalobci a) a b) takto následně podali ještě čtyři další bezúspěšné návrhy na nařízení předběžného opatření (č. l. 849, 963, 986 a 1168), odvolání proti jejich zamítnutí (č. l. 862 – 17, č. l. 972, 1005) i vyjádření (č. l. 1024, 1037, 1041). Část podání byla podporována dalšími rodinnými příslušníky, kteří nabízeli pomoc s péčí o nezletilou. Navrácení žalobkyně d) do péče rodičů prosazoval v řízení také její opatrovník (č. l. 149, 265, 363, 530).

8. Ohledně vzájemných kontaktů žalobců z opatrovnického spisu vyplývá, že žalobkyně d) byla fakticky odloučena od svých rodičů již v porodnici, [datum], na základě usnesení o nařízení prvního předběžného opatření (č. l. 13) a že v péči pěstounů, nejprve manželů [Anonymizováno] a později manželů [Anonymizováno], zůstala až do [datum], kdy si ji rodiče vyzvedli v mateřské škole a ve své péči si ji definitivně ponechali (č. l. 1272). S žalobkyní d) se setkávala pravidelně matka, většinou sestra, otec někdy s ohledem na své zaměstnání, dědeček je na setkání pravidelně vozil, samotných kontaktů se zpravidla neúčastnil. Při realizaci setkání hrálo pomocnou roli [právnická osoba], kontakty probíhaly nejprve přibližně jednou týdně (č. l. 73, 76, 132, 138), později jedenkrát za dva týdny (č. l. 207, 334, 336, 372), na čas se realizovaly intenzivněji čtyřikrát týdně, a to i u rodičů a bez přítomnosti pěstounů (č. l. 469, 473), následně však došlo k jejich redukci na setkání jednou v týdnu (č. l. 570), což formálně zakotvilo i usnesení o nařízení předběžného opatření z [datum] (č. l. 588). S touto četností pak probíhalo setkávání de facto až do návratu žalobkyně d) do rodiny. Po počátečních dramatických reakcích se situace při předávání žalobkyně d) matce nejprve zlepšila (sdělení [Anonymizováno] města [Anonymizováno] z [datum] č. l. 859). V období po potvrzení druhého rozsudku okresního soudu soudem krajským však došlo ke zhoršení situace – žalobkyně d) špatně spala, byla nervózní, plakala, kontakty s rodiči odmítala (sdělení pěstounů z [datum] č. l. 949a, sdělení [Anonymizováno] města [Anonymizováno] z [datum] č. l. 967, z [datum] č. l. 994). V prvním čtvrtletí roku [Anonymizováno] se tři kontakty nezrealizovaly, protože žalobkyně d) se jim vzepřela (sdělení [právnická osoba] [adresa] z [datum] č. l. 1061 a [Anonymizováno] města [Anonymizováno] ze [datum] č. l. 1070), v té době byla úzkostná až hysterická (zpráva mateřské školy z [datum] č. l. 1069a), traumatizovaná a vystresovaná (zpráva [Anonymizováno] psychologické pomoci z [datum] č. l. 1073). Uvedené vyplývá i z výpovědí rodičů a pěstounů u jednání [datum] (č. l. 1085), proto u něj byla dohodnuta realizace kontaktů střídavě v [Anonymizováno] a střídavě u pěstounů.

9. Opatrovnický spis také prokazuje, že mezi rodiči a dědečkem na straně jedné a pěstouny na straně druhé, byť se jedná o sestru a švagra žalobkyně a), byly od počátku vztahy problémové a docházelo mezi nimi ke sporům (např. vyjádření matky č. l. 159, návrhy pěstounů na nahrazení souhlasu rodičů č. l. 416 a 622, odvolání rodičů č. l. 505, sdělení [Anonymizováno] města [Anonymizováno] č. l. 859 a 1070, výpověď matky č. l. 873, usnesení č. l. 1090).

10. K závažnosti vzniklé újmy soud rovněž vyslechl zletilé žalobce. Od výslechu nezletilých upustil jednak proto, že rozsah jejich újmy je možné posoudit z provedených výslechů i opatrovnického spisu, jednak s ohledem na jejich věk a snahu nevystavovat je dalšímu stresu. Jednotlivé výpovědi potvrdily shora popsanou četnost kontaktů, okolnosti a problémy, které je provázely, stejně jako jejich prožívání žalobkyní d).

11. Žalobkyně a) byla po dobu opatrovnického řízení ve stresu, měla problémy se spánkem, v prvním nebo druhém roce řízení navštívila psycholožku, protože se chtěla zabít, po rozsudcích se obávala, že už dcera bude navždy u sestry; všechna podání za ni vyřizoval žalobce e), protože ona by to nezvládla. Její vztah se sestrou byl vždy problematický, žalobkyně a) je vůči sestře podezíravá, po návratu [jméno FO] do rodiny nejsou v žádném kontaktu. Adaptace [jméno FO] v biologické rodině proběhla dobře, je spokojená, ve vesnici má kamarádky (výpověď žalobkyně a)).

12. Žalobce b) byl v průběhu opatrovnického řízení zklamaný, vadilo mu, že jej [jméno FO] označuje jako „tatu dvě“ a později to, že k nim nejezdila; do [adresa] ke kontaktům nemohl jezdit kvůli práci, takže se se [jméno FO] vídal, jen když kontakty probíhaly u nich doma nebo v [Anonymizováno]. U nich měla [jméno FO] nejblíže ke své sestře a matce, k žalobci si dosud nevytvořila pevný citový vztah. I za něj vyřizoval vše v opatrovnickém řízení žalobce e), protože sám by to neuměl (výpověď žalobce b)).

13. Žalobce e) po celou dobu oba rodiče v opatrovnickém řízení zastupoval, neboť sami by toho nebyli schopni. Trápily jej pocity rodičů a to, jak postupně ztrácejí i přes jeho povzbuzování naději. Těžce nesl, že jej soudy a státní úřady vnímaly jako problémového. [adresa] jej zasáhlo, že soudy rozhodovaly v rozporu s Ústavou a LZPS, a to i přes příznivé stanovisko ombudsmana, a že dospěly k závěru, že by nemohl celodenně dohlížet na péči rodičů o [jméno FO]. Ve vesnici se vědělo, že [jméno FO] je v pěstounské péči, lidé vnímali, že [jméno FO] jezdí do rodiny pouze ke krátkodobým kontaktům, a šířily se mezi nimi různé domněnky. Žalobce vozil matku a sestru [jméno FO] ke všem kontaktům, sám se jich neúčastnil. I on je k pěstounům nedůvěřivý a podezíravý. Po návratu do rodiny docházela matka se [jméno FO] nějaký čas na terapii, vše se rychle upravilo a [jméno FO] se v novém prostředí dobře adaptovala (výpověď žalobce e)).

14. Žalobkyně c) se vyptávala rodičů a dědečka, proč není [jméno FO] s nimi, ti jí to museli vysvětlovat. Sama také absolvovala několik pohovorů se sociálními pracovnicemi, což jí bylo nepříjemné, občas jí vadilo, že aby se se sestrou viděla, musí někam jezdit. Při kontaktech se [jméno FO] k ní měla [jméno FO] nejbližší vztah (výpovědi všech žalobců).

15. Z provedeného dokazování činí soud následující skutkový závěr: Soud odebral žalobkyni d) týden po jejím narození matce a žalobkyně d) byla od [datum] do [datum] v pěstounské péči. V době od [datum] do [datum] na základě usnesení o nařízení prvního předběžného opatření, v době od [datum] do [datum] podle usnesení o nařízení druhého předběžného opatření, v době od [datum] do [datum] na podkladě usnesení o nařízení třetího předběžného opatření a v době od [datum] do [datum] dle druhého rozsudku a rozsudku krajského soudu, fakticky však až do [datum]. Z citovaných rozhodnutí byly zrušeny Ústavním soudem pro nezákonnost pouze oba rozsudky; první předběžné opatření bylo zrušeno usnesením o nařízení druhého předběžného opatření, protože pominuly důvody jeho trvání. Přes nadměrnou procesní aktivitu rodičů realizovanou prostřednictvím dědečka se většinu času stýkaly zpravidla matka a sestra s žalobkyní d) jednou týdně po dobu dvou a půl hodin, otec vzhledem k zaměstnání méně. Po rozsudku krajského soudu se okolnosti předávání žalobkyně d) matce zdramatizovaly, k některým kontaktům pro odpor žalobkyně d) nedošlo a některé z nich musely být realizovány za asistence odborných pracovníků. Rodiče, sestra i dědeček se odnětím žalobkyně d) z rodinného prostředí trápili a prožívali je negativně, v zásadě tak, jako by to prožíval každý v jejich situaci; o jejich „příběhu“ se v obci vědělo.

16. Obraně žalované ohledně subsidiarity účastnického výslechu sice v základu nelze nic vytknout, ale není přiléhavá v této věci. Nikdo jiný než žalobci, kteří společně sdílejí jednu domácnost, totiž není schopen lépe popsat pocity a to, jak celou záležitost prožívali. Jejich výpovědi nemohou být nevěrohodné pouze samotným faktem, že vypovídají jako účastníci řízení, a nikoliv jako svědci, protože v takovém případě by zakotvení tohoto důkazního prostředku v občanském soudním řádu nemělo žádný smysl. Jejich popis událostí odpovídá opatrovnickému spisu a rovněž popis toho, jak vše vnímali, nelze z žádných důvodů hodnotit jako nevěrohodný. Skutečnost, že žalobce b) přistoupil k výpovědi s poznámkami, ať už mu je psal kdokoliv, nelze vzhledem k jeho osobnosti hodnotit k jeho tíži. Z výpovědí žalobců je zřejmý jejich negativní vztah k pěstounům [Anonymizováno], avšak pro posouzení rozsahu újmy, která jim vznikla, toto není významné. Soud se v tomto řízení nezabývá jakýmkoliv možným negativním jednáním manželů [Anonymizováno] vůči žalobcům a ti také nejsou s to vypovídat ohledně prožitků žalobců. Proto je v řízení nevyslechl, jak navrhovala žalovaná. Současně lze ve věci rozhodnout na základě provedeného dokazování, protože skutkový stav jím byl dostatečně zjištěn a žalobní tvrzení prokázána.

17. Odpovědnost státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je upravena zákonem č. 82/1998 Sb. Podle § 3 odst. 1 písm. a) stát odpovídá za újmu, kterou způsobily státní orgány, a to podle § 5 písm. a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení. Podle § 7 odst. 1 má právo na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím účastník řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož mu vznikla újma. Podle § 8 odst. 1 a 3 lze nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, přičemž rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě újmy vázán. Současně, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 31a bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 14 odst. 1 a 3 a § 15 odst. 2 jsou podmínkami pro uplatnění nároku u soudu předchozí uplatnění nároku u příslušného úřadu státu, v daném případě u [právnická osoba], a neuspokojení tohoto nároku ze strany státu ve lhůtě šesti měsíců od jeho uplatnění.

18. Žaloba je částečně důvodná. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu podle citovaného zákona jsou zásadně tři - existence odpovědnostního titulu, porušení konkrétního práva žalobců se vznikem újmy a příčinná souvislost mezi prvními dvěma. Žalobci přitom uplatnili nárok na náhradu újmy způsobené dvěma (podle nich) nezákonnými rozhodnutími.

19. Předně usnesením o nařízení prvního předběžného opatření, které však není nezákonným rozhodnutím. Krajský soud je potvrdil a účastníci opatrovnického řízení proti němu nepodali ústavní stížnost. Nebylo tedy pro nezákonnost zrušeno. Jedna věc je zrušení usnesení o nařízení předběžného opatření pro nezákonnost, tedy z důvodu, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání. Druhá věc pak zrušení samotného předběžného opatření pro pozdější odpadnutí důvodů, které vedly k jeho nařízení na základě zákonného usnesení, jako tomu bylo ve věci žalobkyně d). Kromě zrušení usnesení pro nezákonnost by nezákonnost rozhodnutí byla dána tehdy, pokud by Ústavní soud vynesl na základě stížnosti tzv. akademický výrok, kterým by konstatoval porušení ústavních práv, což v této věci také nenastalo. Soud se zabýval i tím, zda není usnesení o nařízení prvního předběžného opatření materiálně nezákonným, byť formálně zrušeno nebylo, a dospěl k závěru, že nikoliv. Usnesení totiž bylo vydáno v době, kdy ještě neexistoval nález rušící rozsudky, a stejně tak účinky usnesení pominuly téměř čtyři roky před vyhlášením nálezu, tudíž nedošlo k tomu, že by obecné soudy tímto usnesením nerespektovaly nosné důvody nálezu. Pro závěr o materiální nezákonnosti usnesení nepostačuje případné samotné pozdější konstatování nesprávnosti usnesení v odůvodnění nálezu rušícího jiná rozhodnutí. Proto je usnesení o nařízení prvního předběžného opatření zákonným rozhodnutím. Byť soud nezpochybňuje, že žalobcům vznikla újma i v důsledku tohoto rozhodnutí, stát za ni z popsaných důvodů neodpovídá. Uvedený závěr odpovídá například i judikatuře vztahující se k náhradě újmy způsobené obviněnému domovní prohlídkou v průběhu trestního stíhání, které je následně shledáno nezákonným (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Je rovněž v souladu s usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 399/24, které plénum schválilo k publikaci do Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

20. Kromě uvedeného soud podotýká, že od vykonatelnosti usnesení o nařízení druhého předběžného opatření [datum] až do právní moci druhého rozsudku [datum] se žalobkyně d) nacházela v péči manželů [Anonymizováno] na základě rozhodnutí odlišných od usnesení o nařízení prvního předběžného opatření. Nejprve krátce na podkladě usnesení o nařízení druhého předběžného opatření a po jeho zrušení po dobu přibližně dvou let a osmi měsíců podle usnesení o nařízení třetího předběžného opatření. Od uvedených rozhodnutí však žalobci svůj požadavek neodvozují, navíc druhé z nich opět nelze ve výše popsaných intencích považovat za nezákonné rozhodnutí.

21. Odlišná je situace u druhého rozsudku okresního soudu a rozsudku krajského soudu, které byly zrušeny nálezem, a proto jsou nezákonnými rozhodnutími. Žalovaná v prvé řadě bránila nedostatkem aktivní legitimace na straně žalobkyně c) a žalobce e), protože nebyli účastníky opatrovnického řízení. V zásadě platí, že nárok na náhradu újmy vůči státu nemají ti, kterým újma vznikla pouze zprostředkovaně a de facto ji odvozují od toho, kdo byl účastníkem řízení. Toto bylo judikováno například v případě psychické újmy způsobené při domovní prohlídce osobě blízké nezákonně trestně stíhanému. Na straně druhé bylo vyššími soudy zdůrazněno materiální pojetí v kauzách, kdy sice poškozený nebyl účastníkem původního řízení, ale v důsledku nezákonného rozhodnutí mu vznikla újma zásahem do jeho základního lidského práva; poškozený se přitom nemohl domoci zrušení takového rozhodnutí právě proto, že mu zákon nepřiznává postavení účastníka řízení. Tak při zásahu do vlastnického práva družky nezákonně trestně stíhaného způsobeném při domovní prohlídce odnětím věci (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) nebo při zásahu do vlastnického práva právnické osoby způsobeném zadržením zboží v průběhu nezákonného trestního stíhání jejích jednatelů (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2/21).

22. Přestože se obě rozhodnutí týkají nezákonného trestního stíhání a zásahu do vlastnického práva, čímž se odlišují od tohoto řízení, v případě žalobkyně c) je třeba vykládat jejich nosné myšlenky práva na odškodnění podle článku 36 odst. 3 LZPS v nejlepším zájmu dítěte - žalobkyně c), který je předním hlediskem při rozhodování (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte – dále jen „Úmluva“). To znamená interpretovat je široce. Žalobkyni c) bezpochyby svědčí základní lidské právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 LZPS), které je dále konkretizováno v tom, že rodina je pod ochranou zákona a zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena (čl. 32 odst. 1 LZPS). Žalobkyně c) má právo na zachování rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů (čl. 8 odst. 1 Úmluvy), jakož i na ochranu před svévolnými zásahy do svého soukromého života, rodiny a domova (čl. 16 odst. 1 Úmluvy). V důsledku nezákonných rozhodnutí žalobkyně c) objektivně neměla takový rodinný život, jak by tomu bylo, kdyby její sestra nebyla svěřena do společné pěstounské péče manželů [Anonymizováno]. Nevyrůstala s ní v jedné domácnosti, společně si nehrály a v době odloučení nemohly navázat takové citové vazby, jaké by navázaly, pokud by žily spolu. Přestože umístěním sestry do jiného výchovného prostředí bylo fakticky zasaženo i do jejího práva na rodinný život, žalobkyně c) se proti rozhodnutím nemohla aktivně bránit, nemohla se domáhat například alespoň širšího styku, a to ani sama vzhledem ke svému věku, ani prostřednictvím své matky, která s ohledem na svou osobnost sama potřebovala v řízení pomoc dědečka. Proto žalobkyni c) svědčí aktivní legitimace v tomto řízení.

23. Naopak je tomu u žalobce e). Jednak u něj nepřipadá v úvahu hledisko nejlepšího zájmu dítěte, jednak jeho právo na rodinný život ve vztahu k vnučce není zdaleka tak široké jako u rodičů a sestry. Má právo se s ní stýkat, nikoliv s ní každodenně být, bydlet s ní, vychovávat ji a osobně o ni pečovat – a právě těchto práv se rozsudky o svěření do pěstounské péče týkaly. I když žalobce e) vnímal úkorně vydání rozsudků, jim předcházející postup soudů a trápil se pocity rodičů, je v tomto směru jeho újma pouze zprostředkovaná právě od rodičů jakožto účastníků opatrovnického řízení. Kromě toho právo stýkat se s vnučkou mu zůstalo zachováno, ke všem kontaktům ostatní rodinné příslušníky vozil, ale sám se setkání, ať už ho k tomu vedlo cokoliv, dobrovolně neúčastnil. Soud nezpochybňuje ani jeho nespornou zásluhu na navrácení vnučky do rodiny, avšak v tomto řízení se neodměňuje procesní zastupování v opatrovnickém řízení, které žalobce e) převzal a coby zástupce v něm aktivně vystupoval zcela dobrovolně. Žalobce e) tedy nejenže nebyl účastníkem opatrovnického řízení, ale nezákonnými rozhodnutími ani nedošlo k zásahu do žádného jeho základního lidského práva a souvisejícímu vzniku újmy, proti nimž by se nemohl bránit; proto mu odškodnění nepřísluší.

24. Žalovaná dále namítala, že nebyla prokázána konkrétní újma, která by ostatním žalobcům vznikla v příčinné souvislosti s nezákonnými rozsudku. Nemajetková újma se skutečně nepresumuje, jak uvádí žalovaná, avšak žalobcům se podařilo její vznik v důsledku nezákonných rozhodnutí prokázat. Je jasné, že určitou újmu utrpěli již dříve odnětím žalobkyně d) od matky v porodnici a jejím ponecháním na přechodnou dobu v pěstounské péči manželů [Anonymizováno] a posléze manželů [Anonymizováno], a tedy na základě zákonných rozhodnutí. Nicméně období od právní moci nezákonných rozsudků [datum] do faktického návratu žalobkyně d) do rodiny [datum] je jednoznačně odvozeno od rozhodnutí ve věci samé. Pokud by jimi nebyla žalobkyně d) svěřena do společné pěstounské péče manželů [Anonymizováno], nebyla by odloučena od svých nejbližších příbuzných po dobu dalšího roku. Úprava dle rozsudků sice nebyla definitivní ve smyslu neměnná do budoucna, avšak představovala pro žalobce konečný výsledek řízení a s tím spojenou ztrátu dosavadních nadějí. Současně bylo jednoznačně prokázáno, že kontakty žalobců probíhaly i nadále pouze jedenkrát týdně po dobu dvou a půl hodin podle usnesení o nařízení předběžného opatření, a dokonce došlo ke zhoršení situace a vztahů při předávání žalobkyně d) rodičům, některé kontakty z tohoto důvodu neproběhly, některé se musely realizovat za asistence či pouze u pěstounů, přestože již dříve probíhaly u rodičů relativně bezproblémově. To vše tedy újmu žalobců po vydání nezákonných rozhodnutí zvyšovalo, což platí o to více, že rodiče byli před jejich vydáním v řízení velmi aktivní a opakovaně různými návrhy usilovali o svou péči, respektive rozšíření stávajících kontaktů, a že na jejich straně stál i procesní opatrovník žalobkyně d). Ve spojení s objektivně konfliktními vztahy mezi rodiči a pěstouny, které nepřispěly k navazování a prohlubování vztahů mezi rodiči, sestrou a žalobkyní d), musely uvedené skutečnosti vyvolávat v žalobcích až pocity zmaru.

25. Nebýt nezákonných rozhodnutí, žalobci a) a b) by také nemuseli vyvíjet procesní aktivitu v navazujících řízeních. Takto podali návrh na zrušení pěstounské péče, který byl okresním soudem před vyhlášením nálezu zamítnut, dále sedm dalších neúspěšných návrhů na nařízení předběžného opatření či odvolání, vyjadřovali se a byli vyslýcháni ve věci výživného na účet úřadu práce a ve věci úpravy styku s žalobkyní d).

26. Popsaná újma společně se závěry Ústavního soudu v odůvodnění nálezu tak jednoznačně není odčinitelná pouhým konstatováním porušení práva a omluvou (které se žalobkyni c) ani nedostalo), nadto učiněnými více než půl roku po uplynutí zákonné lhůty k vyřízení žádosti o odškodnění. Výše finančního zadostiučinění není stanovena žádným právním předpisem a zákon ji ponechává na uvážení soudu, které se v praxi opírá o srovnatelné případy. S ohledem na specifika této věci se soudu ani účastníkům řízení nepodařilo dohledat jiný vhodný případ ke srovnání než věc řešenou Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 1737/16, na kterou poukázali žalobci, a na ni navazující věc sp. zn. I. ÚS 2232/21, kterou dohledal okresní soud. Při respektování podobností i odlišností s věcí žalobců se jeví uvedený případ jako vhodný ke srovnání, stejně jako v něm užitá vzdálená paralela v podobě náhrady nemajetkové újmy způsobené vazbou coby základního východiska.

27. Dle citovaných rozhodnutí Ústavního soudu obecné soudy rozhodovaly o náhradě nemajetkové újmy matky a jejího dítěte, která byla způsobena dvěma nezákonnými usneseními o nařízení předběžného opatření, v jejichž důsledku byla nezletilá odňata své matce krátce po narození a pobývala po dobu dvou a půl let v dětském centru. Musela respektovat jeho pravidla, veškerá setkání s matkou se odehrávala pouze v jeho areálu, nikdy neopustila jeho brány, takže měla omezené kontakty i se svými vrstevníky. Tato skutečnost zanechala na nezletilé následky i po návratu k matce, byla na ni silně fixována, v noci se budila, pomočovala, trpěla nočními můrami, plakala, nejedla, její psychomotorický vývoj byl opožděný a její jazykové a sluchové schopnosti se dostatečně nerozvinuly. V prvním zrušujícím rozhodnutí Ústavní soud zdůraznil nejlepší zájem dítěte. Jednak v tom smyslu, že výše peněžitého zadostiučinění u něj musí být při jinak totožných okolnostech stejná jako u dospělého, i když s ohledem na svůj věk nemůže zcela chápat zásah do svých práv a bránit se proti němu. Jednak tak, že má být vyšší tehdy, je-li dítě oproti dospělému vystaveno i jiným zásahům, tam odloučení nejen od matky, ale i od dalších příbuzných, neosobnímu prostředí dětského centra. Současně Ústavní soud zavázal obecné soudy zohlednit možný dlouhodobý dopad narušení vazby mezi rodičem a dítětem a zvýšenou intenzitu újmy způsobenou tím, že jedno z předběžných opatření bylo po dobu devíti měsíců prodlužováno bez jakéhokoliv zákonného podkladu, a tedy ze strany obecných soudů svévolně.

28. Při zohlednění výše uvedeného tak soud stanovil jako základ peněžité satisfakce v případě každého z žalobců a) – d) částku [částka]. K té dospěl vynásobením počtu dnů, které žalobkyně d) strávila ve faktické péči pěstounů [Anonymizováno] podle nezákonných rozsudků, tj. [Anonymizováno], nejnižší částkou přiznávanou soudy podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] za újmu způsobenou vazbou, tj. [částka] denně. Soud zvolil nejnižší hranici stanoveného rozpětí [částka] – [částka] na den, protože v případě žalobců se jedná stejně jako u vazby o zásah do soukromého a rodinného života, na rozdíl od ní ale nebyla omezena jejich osobní svoboda. Ke snížení denní sazby pod toto rozpětí soud nepřistoupil, neboť naopak oproti setkáním příbuzných ve vazbě, která jsou při běžných okolnostech žádaná oběma stranami, vzájemné kontakty žalobců byly doprovázeny pláčem, křikem a odmítáním ze strany žalobkyně d), a tedy stresem všech.

29. Veden nosnými důvody nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1737/16, soud navýšil zadostiučinění u každého z žalobců a) – d) o [částka] pro zvýšení intenzity příkoří a újmy kvůli výjimečně závažnému protiústavnímu zásahu obecných soudů, který Ústavní soud konstatoval v odůvodnění nálezu v jejich věci (a proto je také zavázal k náhradě nákladů řízení). Nesprávnost jejich postupu spočívala především v nerespektování odloučení dítěte od rodiny jakožto krajní možnosti, dočasnosti takového opatření, svěření žalobkyně d) do pěstounské péče z důvodů zákonem nepředpokládaných („péče v širším slova smyslu“, „širší výchovné prostředí“), porušení závazku státu činit vše pro návrat dítěte k rodičům a sloučení rodiny (navíc za jejich nadměrné procesní aktivity). Ústavní soud dále vytkl obecným soudům, že naopak hledaly důvody pro svěření žalobkyně d) do pěstounské péče a svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily. Kromě uvedeného intenzitu újmy o něco bezpochyby zvyšuje i fakt, že i když se žalobci v obci, kde žijí, přímo nesetkali s dehonestací, vzhledem k malé velikosti obce byl jejich případ mezi lidmi známý.

30. K dalšímu navýšení soud přistoupil individuálně u jednotlivých žalobců. Tak u žalobkyně a) a žalobkyně d) přiznal navíc [částka], neboť svěřením nezletilé do pěstounské péče dále trvalo narušení základní a nejpřirozenější vazby mezi ní a její matkou; navíc to byly právě ony, kdo byl pravidelně vystaven přímému stresu při předávání v rámci kontaktů. Dalších [částka] soud připočetl žalobkyni d), když vzal v úvahu její nejlepší zájem dítěte, a to za absenci styku s širší rodinou, absolvování čtyřměsíční terapie po návratu do rodiny a dosud ne zcela navázaný kontakt s otcem. V neposlední řadě byla satisfakce zvýšena u žalobkyně a) a žalobce b) o [částka], protože intenzitu jejich újmy umocňuje nesprávný postup obecných soudů konstatovaný Ústavním soudem, a sice nezohlednění zdravotního hendikepu rodičů speciálně zvoleným přístupem, na což tito přes marnou procesní aktivitu po celou dobu opatrovnického řízení dopláceli.

31. Ve výsledku tak náleží žalobkyni a) [částka], žalobci b) [částka], žalobkyni c) [částka] a žalobkyni d) [částka]. Tyto částky korespondují i s náhradou přiznanou obecnými soudy ve srovnávané věci, matce [částka] a nezletilé [částka] (matce i nezletilé byly přiznány ještě další částky, avšak jakožto odčinění újmy, kterou žalobci v této věci neutrpěli – jednak za nečinnost soudů ponecháním předběžného opatření v platnosti po nálezu Ústavního soudu, který rušil jako nezákonné jiné rozhodnutí, avšak jeho nosné důvody se vztahovaly i k předběžnému opatření, jednak za odepření přístupu k soudu opakovaným nesprávným odmítáním odvolání matky pro bezpředmětnost za současného konstatování nezákonnosti postupu soudu prvního stupně). Oproti srovnávané věci byla žalobkyně d) (na základě nezákonných rozsudků) mimo výchovné prostředí své rodiny podstatně kratší dobu (1 rok x 2,5 roku), dostávalo se jí osobního přístupu a individuální výchovy, byla v běžném kontaktu se svými vrstevníky a okolním světem (pěstounská péče x dětské centrum), její adaptace po návratu k rodičům proběhla v podstatě bezproblémově a odloučení na ni a vztahy k rodinným příslušníkům nemá zásadnější dopad (po čtyřměsíční terapii je spokojená, pouze vztah k otci není dosud zcela upraven x přetrvávající závažné následky psychické i vývojové). Naopak na rozdíl od srovnávané věci zde byli rodiče postupem soudů znevýhodněni pro svůj zdravotní hendikep.

32. Soud vyhověl žalobcům a) – d) i co do požadavku na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobci vyzvali žalovanou k zaplacení přiznané částky v uplatnění nároku, které jí bylo doručeno [datum]. Nezaplacením v šestiměsíční zákonné lhůtě od uplatnění nároku se dostala žalovaná dnem následujícím po jejím uplynutí, tedy dnem [datum], do prodlení, a proto žalobcům od tohoto data až do zaplacení náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

33. Soud zavázal žalovanou zaplatit přiznané částky včetně příslušenství v prodloužené patnáctidenní lhůtě, protože zohlednil její organizační strukturu a nutnou administrativu s tím spojenou. Na straně druhé toto prodloužení lhůty je z pohledu upokojení žalobců zanedbatelné.

34. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které se zabývalo případem uplatnění více nároků se samostatným skutkovým základem v jednom řízení (tzv. objektivní kumulací nároků). Žalobci uplatnili v tomto řízení dva samostatné nároky – na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným usnesením o nařízení předběžného opatření a na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnými rozsudky. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu se při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Aplikováno na tuto věc to znamená, že tarifní hodnotou je částka [částka], tj. 2 x [částka] za každý nárok na náhradu nemajetkové újmy (§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu - rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Při objektivní kumulaci nároků se o náhradě nákladů řízení rozhoduje jediným výrokem, přičemž při určování úspěchu či neúspěchu ve věci se vychází ze vzájemného poměru tarifních hodnot uplatněných nároků. Přeneseno na tuto věc: Žalobci a) – d) byli úspěšní se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozsudky (tarifní hodnota [částka]; podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka] je nutné žalobce považovat co do tohoto nároku za plně úspěšné). Oproti tomu žalovaná byla úspěšná co do nepřiznaného požadavku na náhradu nemajetkové újmy za usnesení o nařízení předběžného opatření (tarifní hodnota [částka]). Žalobci a) – d) tedy měli úspěch co do 50 % uplatněného nároku a stejně takový byl úspěch žalované. Proto ve vztahu mezi nimi podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu nepřísluší náhrada nákladů řízení nikomu.

35. Ve vztahu mezi žalobcem e) a žalovanou soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobce e), který byl v řízení zcela neúspěšný, zavázal k náhradě nákladů řízení žalované. Žalobci měli v řízení postavení samostatných společníků, proto je pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení určující, jaký byl podíl žalobce e) na řízení. Protože všichni žalobci uplatňovali totožné nároky, posuzováno opět podle tarifní hodnoty, je míra jejich účasti na řízení totožná, tedy u každého 20 %. Náklady řízení žalované činí [částka] a skládají se z paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši [částka] za 8 úkonů (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání [datum] přesahující 4 hodiny, vyjádření z [datum], příprava na jednání, účast na jednání [datum]) po [částka] podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a z náhrady cestovních výdajů v celkové výši [částka] za dvě cesty z [adresa] a zpět (2 x 84 km) osobním automobilem značky [Anonymizováno] [Anonymizováno], s kombinovanou spotřebou motorové nafty 5,1 l/100 km, při ceně [částka]/l podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. 20 % z [částka] je [částka].