17 C 178/2024 - 131

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČ [IČO žalované] se sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] se sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 74 057 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 057 Kč s úrokem z prodlení z částky 74 057 Kč ve výši 12,75 % p.a. od 6. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 28 244 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám advokátky [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem soudu doručeným dne 19. 7. 2024 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 74 057 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že dne 30. 11. 2012 uzavřela se žalovanou smlouvu o investičním životním pojištění ZFP ŽIVOT+ č. [hodnota], v níž strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou; pojistné činilo 719 Kč měsíčně. Pojištění zaniklo ke dni 1. 9. 2021. Žalobkyně na základě dané pojistné smlouvy uhradila žalované pojistné ve výši 74 776 Kč. Po ukončení pojištění nebylo žalobkyni vyplaceno odkupné, pouze vrácen přeplatek ve výši 719 Kč. Žalobkyně se tak žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající zaplacenému pojistnému, a to z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy. Žalobkyně považovala pojistnou smlouvu za neplatnou z důvodu rozporu se zákonem a evropským právem. Neplatnost smlouvy spatřovala v nepřiměřených smluvních ujednáních dle § 55, § 56 zákona č. 40/1964 Sb., a ve zneužívajících ujednáních ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993. Pojištění sjednané smlouvou bylo dle žalobkyně investičním životním pojištěním. Rozsah pojistného plnění byl konstruován částečně pomocí hodnoty pojištění, která byla formována prostřednictvím alokace pojistného do programů investování. V souladu se Zvláštními pojistnými podmínkami docházelo ke snižování pojistného o některé poplatky, v důsledku čehož nebyly umístěny do investičních programů, tj. do hodnoty pojištění. Pojistné bylo následně převedeno na základě alokačního poměru do jednotlivých programů investování. Další poplatky se odečítaly přímo z hodnoty pojištění. Z pojistného byly provedeny rovněž odečty na rizika. Pojistná smlouva odkazuje na dokument Sazebník administrativních poplatků a limitů, s nímž však žalobkyně nebyla prokazatelně seznámena. Na Sazebník odkazovaly Všeobecné pojistné podmínky, s tím, že je k dispozici na všech obchodních místech pojistitele. Žalobkyně tvrdila, že sazebník neobdržela, nebyla s ním seznámena, nestal se tak součástí pojistné smlouvy. Pasáže pojistné smlouvy, jež jsou na sazebníku závislé, byly pro neurčitost neplatné. Ustanovení části A článku 6 Zvláštních pojistných podmínek byla dle tvrzení žalobkyně pro neurčitost neplatná, zároveň šlo o zneužívající ujednání dle Směrnice. Ujednání smlouvy jsou pro žalobkyni nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry jsou žalobkyni neznámé, jedná se tak o zneužívající ujednání. Spotřebitel musí být schopen posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání nebo smlouvy, jak bylo judikováno rozsudky Soudního dvora Evropské unie. Pojistná smlouva je tak nepatná. K žalovanou vznesené námitce promlčení žalobkyně uvedla, že k datu podání žaloby neuplynula ani subjektivní ani objektivní promlčecí doba. Až dne 10. 6. 2024, tedy ve chvíli, kdy se obrátila na svého právního zástupce, získala žalobkyně povědomost o možné neplatnosti pojistné smlouvy, a až od tohoto data tak začala plynout subjektivní promlčecí lhůta (nikoli tedy od data uzavření smlouvy či od jednotlivých splátek pojistného). A s ohledem na judikaturu evropského soudu nelze aplikovat ani základní objektivní promlčení dobu, která by prakticky u některých jednotlivých splátek začala plynout a skončila dříve, než se žalobkyně jako spotřebitel vůbec dozvěděla o možné neplatnosti uzavřené smlouvy a tedy i o vzniku bezdůvodného bohacení. Taková objektivní promlčecí doba je zcela nepřiměřená. Uplatnění námitky promlčení pak žalobkyně považovala za rozporné s dobrými mravy, a to s ohledem na tu skutečnost, že neplatnost pojistné smlouvy způsobila výlučně žalovaná, že akceptováním námitky promlčení by žalovaná byla nezákonné zvýhodněna (těžila by ze svého nepoctivého jednání, resp. z protiprávního stavu, který vyvolala - § 6 o.z.) a došlo by tak k porušení principu spravedlnosti. V rámci své účastnické výpovědi žalobkyně tvrdila, že při uzavírání pojistné smlouvy měla zájem o pojištění nemoci, invalidity, smrti, hospitalizace a pojištění dětí. Ohledně investiční složky pojistné smlouvy jí zprostředkovatel, s nímž smlouvu uzavírala, nic nevysvětloval, ona se na nic neptala a doufala, že až smlouva skončí, dostane odkupné; o konkrétní částce odkupného s nikým nehovořila. Žalobkyně dále potvrdila, že každý rok obdržela vyúčtování pojistné smlouvy za rok předchozí, v němž bylo uvedeno, že nárok na odkupné nevznikl. Tuto skutečnost akceptovala. V roce 2021 smlouvu vypověděla, poslední pojistné uhradila v létě 2021 a pojistné za jeden měsíc jí bylo skutečně vráceno. Po obdržení sdělení o ukončení pojistné smlouvy (dopis žalované datovaný dnem 31. 8. 2021 žalobkyně obdržela někdy počátkem září 2021) se ještě na odkupné u žalované dotazovala telefonicky a opětovně byla informována o tom, že nárok na odkupné jí nevznikl. Celou věcí se pak začala zabývat až poté, kdy informaci o možnosti neplatnosti pojistné smlouvy zjistila z televize a cca před jedním rokem ji v tomto směru telefonicky kontaktovala cizí žena, která pak zprostředkovala jednání s advokátní kanceláří.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok zcela neuznala. Tvrdila, že žalobkyně s ní dne 30. 11. 2012 uzavřela pojistnou smlouvu ZFP ŽIVOT+ č. [hodnota]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele, který před sjednáním pojistné smlouvy vyhodnotil potřeby žalobkyně, seznámil žalobkyni s rozsahem pojištění, pojistnými podmínkami a informacemi pro zájemce o pojištění. Žalobkyně měla zájem o pojištění pro dceru, neměla zájem o informace ohledně kapitálové složky pojištění. Žalobkyně hradila pravidelně pojistné ve výši 719 Kč měsíčně po dobu téměř devíti let. Pojištění zajišťovalo žalobkyni krytí rizik pro ni a její dceru. Žalovaná zasílala žalobkyni každoročně informace o stavu pojistné smlouvy, takzvané rekapitulace, obsahující mimo jiné i informace o případném nároku na odkupné, včetně informací o aktuálním stavu hodnoty pojištění i o druhu a výši všech poplatků. Žalobkyně od počátku věděla, jakou cenu za pojištění na základě pojistné smlouvy platí a jaká pojistná ochrana ji bude za tuto cenu poskytnuta. K argumentu žalobkyně týkajícího se neplatnosti smlouvy z důvodu, že žalobkyně nevěděla, jaké částky z hrazeného pojistného budou strženy na úhradu rizikového pojistného a na úhradu poplatků, a tedy nevěděla jaká část pojistného bude tvořit hodnotu pojištění, jeho investiční složku, ze kterého je v případě předčasného ukončení smlouvy vypočteno odkupné, žalovaná tvrdila, že žalobkyně hradila přesně takové pojistné, které pokrývá cenu za sjednané pojištění a související poplatky a na pojistné smlouvě se tak nikdy z povahy jejího nastavení nevytvářela hodnota pojištění. Dle přesvědčení žalované byla pojistná smlouva uzavřena platně. Veškeré žalobkyní hrazené pojistné bylo spotřebováno na krytí rizik, jak bylo sjednáno, o čemž byla pravidelně informována, nedocházelo k tvorbě hodnoty pojištění. Tvrzení o neplatnosti smlouvy žalovaná považuje za účelové se snahou žalobkyně se obohatit. Žalobkyně poslední platbu pojistného uhradila dne 7. 7. 2021, proto jsou ke dni zahájení řízení veškeré nároky z pojistné smlouvy promlčeny, a to jak v subjektivní tak v objektivní promlčecí době.

3. Dle záznamu o zprostředkování pojištění ze dne 30. 11. 2012 byl pod bodem 5.2. uveden „Požadavek klienta na investiční životní pojištění (zvolená investiční strategie v případě sjednání investičního životního pojištění)“: garantovaná.

4. Z pojistné smlouvy č. [hodnota] a pojistky k pojistné smlouvě investičního životního pojištění ZFP ŽIVOT+ soud zjistil, že dne 30. 11. 2012 uzavřela žalobkyně jako pojistník se žalovanou smlouvu o životním pojištění s počátkem pojištění od 1. 1. 2013, a to na dobu do 1. 1. 2050. Hlavní pojištěnou byla žalobkyně, další pojištěnou [jméno FO], nar. 2009. Smlouva zahrnovala pojištění pro případy smrti nebo dožití (základní pojištění), plné invalidity následkem nemoci nebo úrazu, smrti následkem úrazu, trvalých následků úrazu, hospitalizace následkem nemoci nebo úrazu, a to vždy s uvedením konkrétního pojistného krytí. Pojistné činilo 719 Kč měsíčně s tím, že se jedná o částku za základní pojištění a rizika; částka na podporu tvorby hodnoty pojištění a daňových výhod specifikována nebyla. U alokačního poměru byl uveden garantovaný program investování pro běžné a dodatečné běžné pojistné a garantovaný program investování pro mimořádné pojistné. Přílohou pojistné smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění ze dne 1. 12. 2009, Zvláštní pojistné podmínky pro životní pojištění ZFP ŽIVOT+ ze dne 1. 12. 2009, Doplňkové pojistné podmínky a informace pro zájemce o pojištění.

5. Podle Zvláštních pojistných podmínek pro životní pojištění ZFP ŽIVOT+ ze dne 1. 12. 2009, čl. 6 bod 1. je běžné pojistné sníženo o alokační a inkasní poplatek. Zbývající část běžného pojistného po odpočtu alokačního a inkasního poplatku dle jejich aktuálních hodnot uvedených v sazebníku vytváří v souladu s ujednáním dalších odstavců téhož článku hodnotu pojištění vytvořenou na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného. Dle odst. 4 téhož článku je převedena do programů investování pouze kladná hodnota zbývající části běžného a dodatečného běžného pojistného. Dle odst. 6 pojistitel z hodnoty pojištění odečte pravidelně každý měsíc až do zániku pojištění částky potřebné na úhradu pojistného rizika dle pojistně technických zásad a poplatek za správu pojištění. Dále jsou dle čl. 7 strhávány částky na administrativní náklady pojistitele.

6. Z přehledu plateb na pojistnou smlouvu č. [hodnota] soud zjistil, že od 16. 1. 2013 do 7. 7. 2021 (poslední platba pojistného) žalobkyně zaplatila na běžném pojistném celkem částku 74 776 Kč, přičemž jí byla vrácena částka 719 Kč (toto vyplývá i z výpisu z účtu žalované, podle kterého byla žalobkyni částka 719 Kč poukázána na účet č. [č. účtu] dne 2. 9. 2021).

7. Z informací o stavu pojistné smlouvy soud zjistil, že žalovaná žalobkyni sdělila, že k datu 1. 1. 2017, 1. 1. 2018 a 1. 1. 2019 nevznikl z předmětné pojistné smlouvy nárok na odkupné. Dle informace o stavu pojistné smlouvy k 31. 12. 2019 bylo v období roku 2019 na běžném pojistném zaplaceno 8 628 Kč, na mimořádném pojistném ničeho; výnos/ztráta z investování činila 0 Kč; žalobkyně byla zároveň informována o tom, že parametry pojistné smlouvy byly nastaveny tak, že se veškeré zaplacené běžné pojistné spotřebuje na krytí sjednaných rizik (na úhradu pojistného za sjednaná pojištění) a nákladů spojených s existencí pojištění, proto hodnota pojištění činila 0 Kč a k 31. 12. 2019 nevznikl nárok na odkupné. Programy investování (garantovaný, chráněný, růstový, dynamický) vykazovaly hodnotu 0 Kč, a to jak pro případ běžného pojistného, tak pro případ mimořádného pojistného. Zcela totožný obsah obsahovala informace o stavu pojistné smlouvy k 31. 12. 2020, tedy za rok 2020. Dle „Potvrzení o stavu pojistné smlouvy investičního životního pojištění ZFP ŽIVOT+ číslo [hodnota] bez možnosti výplaty z hodnoty pojištění“ ze dne [datum] byl u programů investování pro běžné i mimořádné pojistné uveden pouze garantovaný fond.

8. Žádostí o zrušení pojistné smlouvy a dopisem žalované ze dne 31. 8. 2021 vzal soud za prokázané, že pojistná smlouva zanikla k datu 1. 9. 2021. Žalobkyni bylo zároveň sděleno, že pojištění zaniklo bez finanční náhrady a bez vzniku nároku žalobkyně na odkupné.

9. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění podstatná pro projednávanou věc.

10. Předmětná pojistná smlouva se dle § 3028 odst. 3 o.z. řídí dosavadními právními předpisy, tj. právní úpravou zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), zákonem č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě.

11. Podle § 3036 o.z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb. platného ke dni uzavření pojistné smlouvy pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odst. 4 součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

13. Podle § 3 písm. x) zák. č. 37/2004 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí odkupným část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění.

14. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

15. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Podle § 457 obč. zák. platí, že pokud je smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

17. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení nejpozději promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

18. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobnímu návrhu nelze vyhovět. S ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 28. 8. 2012 se soud nejprve zabýval otázkou, zda žalobou uplatněný nárok je či není promlčen. Je-li totiž v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o.s.ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. [spisová značka], a rozsudky ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. [spisová značka], a ze dne 21. srpna 2008, sp. zn. [spisová značka]). Protože nárok byl žalobou uplatněn z titulu bezdůvodného obohacení, byla ve smyslu § 107 obč. zák. subjektivní promlčecí doba dvouletá a objektivní promlčecí doba tříletá (když nebylo prokázáno, že by se event. jednalo o úmyslné bezdůvodné obohacení). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí lhůty, pak soud toto hodnotil s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/2021 ze dne 10. 5. 2022, ze kterého plyne, že vědomost o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák. nelze ztotožňovat s uzavřením pojistné smlouvy a uskutečněním následné platby pojistného. Pro možnost seznat bezdůvodné obohacení musí žalobce smýšlet alespoň laicky o věcech, které mají z pohledu soudu povahu odborné - právní znalosti, jinak by se proti bezdůvodnému obohacení nemohl bránit (viz odst. 28 Nálezu). Podstatné tedy je, kdy se žalobkyně dozvěděla, že se na její úkor žalovaná obohacuje bezdůvodně, tj. kdy přinejmenším tušila, že se smlouvou je něco v nepořádku. V řízení bylo prokázáno, a to „informacemi o stavu pojistné smlouvy“ i výpovědi samotné žalobkyně, že minimálně od roku 2017 byla žalobkyně žalovanou pravidelně, za každý rok zpětně informována o tom, že jí nevznikl nárok na odkupné, přičemž od roku 2020 (tedy vždy za období roku předcházejícího) obsahovala „informace“ i údaje o tom, že výnos/ztráta z investování činila 0 Kč, že parametry pojistné smlouvy byly nastaveny tak, že se veškeré zaplacené běžné pojistné spotřebuje na krytí sjednaných rizik a nákladů spojených s existencí pojištění a proto hodnota pojištění činila 0 Kč a žalobkyni nevznikl nárok na odkupné. Všechny programy investování vykazovaly hodnotu 0 Kč. Žalobkyně dále potvrdila, že počátkem září 2021 obdržela dopis žalované ze dne 31. 8. 2021 obsahující sdělení o ukončení pojistné smlouvy k datu 1. 9. 2021 s tím, že pojištění zaniklo bez finanční náhrady a bez vzniku nároku žalobkyně na odkupné. Tato skutečnost jí byla potvrzena i telefonicky. Již v září 2021 tak musela dle názoru soudu žalobkyně nabýt tušení, tedy laickou povědomost o tom, že se smlouvou je něco v nepořádku, pokud, jak se sama vyjádřila, při uzavírání smlouvy doufala, že po jejím ukončení dostane odkupné. Následně pak bylo na žalobkyni, aby se zajímala o svá práva, vyhledala právní pomoc a nenechávala dál marně plynout čas. Soud tak uzavírá, že minimálně od října 2021 běžela žalobkyni dvouletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 107 odst. 1 obč. zák., která uplynula na počátku října 2023. Žalobkyně podala žalobu až dne 19. 7. 2024 a veškeré její nároky jsou tak promlčeny v subjektivní promlčecí lhůtě (poslední pojistné, které žalobkyně požaduje vrátit jako bezdůvodné obohacení bylo uhrazeno, resp. žalovanou přijato dne 8. 7. 2021, neboť pojistné zaplacené 3. 8. 2021 bylo žalované dne 2. 9. 2021 vráceno). Žalovanou vznesenou námitku promlčení soud nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Dále se soud odkazuje rovněž na rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka], podle kterého korekce promlčení dobrými mravy je přípustná pouze v případě, že by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem. Veškerá argumentace žalobkyně však směřovala v tomto směru k okolnostem uzavření předmětné pojistné smlouvy s tím, že žalovaná si od počátku musela být vědoma toho, že existence zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě vedou nutně k její neplatnosti a tedy k jejímu obohacení. Žalobkyně nepředložila ani v řízení před soudem netvrdila žádné relevantní důkazy, kterými by doložila, že by jí žalovaná jakkoliv bránila v uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ještě před uplynutím promlčecí doby a tím např. způsobila marné uplynutí promlčecí doby či že by námitka promlčení byla zneužitím práva žalované na úkor žalobkyně. Žalobkyně měla právo od pojistné smlouvy odstoupit a rovněž měla právo kdykoliv během trvání neplatné pojistné smlouvy požádat o vydání bezdůvodného obohacení. Je věcí žalobkyně, že tak neučinila. Pro úplnost se soud zabýval i otázkou platnosti uzavřené pojistné smlouvy. Východiskem pro dané posouzení je skutečná vůle stran ohledně obsahu závazkového vztahu. Při výkladu textu smlouvy je soud totiž povinen přihlédnout k významu smlouvy a ke skutečné vůli stran při jejím uzavírání. Na vůli je nutno usuzovat z vnějších okolností, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03). Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (viz nález ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1783/11) je prioritní výklad takový, který nezakládá neplatnost smlouvy před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Tím je podporován princip autonomie smluvních stran v soukromém právu. Závěr o neplatnosti smlouvy, má být spíše výjimkou právě i s přihlédnutím k zásadě, že se smlouvy musí dodržovat, bez ohledu na to, zda je to pro některou ze smluvních stran nevýhodné. Smluvní strana si musí být vědoma své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemůže smlouvy uzavírat a následně namítat jejich neplatnost podle své vlastní vůle (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 3900/12). Žalobkyně namítala neplatnost pojistné smlouvy z důvodu absence jejího seznámení s výší poplatků strhávaných žalovanou z pojistného. Uvedla četnou judikaturu soudů dospívajících k závěru o neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění, kde se v důsledku odečtu poplatků sníží kapitálová hodnota pojištění. Soud tak v daném případě musel posoudit obsah závazkového vztahu účastníků. Žalovaná na rozdíl od žalobkyně tvrdila, že v daném případě bylo sjednáno pouze rizikové pojištění, pojistné částky byly stanoveny pevnou, neměnnou hodnotou. I žalobkyně připustila, že při uzavírání smlouvy měla prioritně zájem o pojištění rizik (pojištění nemoci, invalidity, smrti, hospitalizace) a pojištění dětí. Výslovně nepožadovala, aby v rámci smlouvy bylo sjednáno investování, ohledně investování ani žádné informace nezjišťovala. Z uvedeného je tak patrno, že cílem jak žalobkyně, tak i žalované, bylo sjednat pro žalobkyni pojistnou ochranu pro případ ve smlouvě uvedených rizik. Na této skutečnosti nemění nic ani to, že v rámci formuláře pojistných smluv životního pojištění, které žalovaná k uzavření smlouvy s žalobkyní použila, byl jako program investování uveden program Garantovaný. Pouze tato skutečnost nemůže vést k závěru, že se se jednalo o investiční pojištění. K tomu totiž vůle účastníků nesměřovala. Vůle účastníků jasně směřovala k uzavření smlouvy o pojištění rizik. Skutečnost, že žalobkyně po celou dobu trvání takto sjednaného vztahu považovala uzavřenou smlouvu za platnou, lze doložit i tím, že po celou dobu trvání hradila pojistné. Zároveň výročními zprávami byla po několik let informována o skutečnosti, že veškeré pojistné bylo spotřebováno na krytí rizik a že jí ze smlouvy nevznikl nárok na odkupné, s čímž, jak uvedla v rámci výpovědi, byla srozuměna. V případě nespokojenosti či nesouhlasu s nakládáním s pojistným měla dostatek času na to, aby adekvátně reagovala a danou situaci řešila právně relevantními prostředky. Zde je namístě také uvést, že při investičním pojištění by výše pojistného musela být podstatně vyšší (shodně viz rozsudek Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 1. 8. 2024). Soud tak s ohledem na uvedené nemá pochyby o tom, že vůlí stran bylo uzavření pojistné smlouvy toliko ke krytí rizik a nikoliv smlouvy o investičním pojištění. K argumentu žalobkyně, že jí nebyla známa výše poplatků strhávaných z pojistného, soud uvádí, že tato skutečnost sama o sobě není způsobilá vyvolat neplatnost smlouvy. V tomto případě došlo ke sjednání pouze rizikového pojištění, nebyly sjednány investice, pojistné se vyčerpalo na krytí pojistných rizik, stanoveny byly pevné částky k výplatě v případě pojistné události, a je tak bez právního významu, jaké konkrétní částky žalovaná vynakládala na poplatky (shodně viz rozsudek Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 1. 8. 2024). Pokud se soud zabýval odkazy žalobkyně na judikaturu soudů (Soudního dvora Evropské unie, Nejvyššího a Ústavního soudu a Městského soudu v Praze), pak uzavřel, že není přiléhavý, neboť jde o jiné skutkové případy, týkající se investičního životního pojištění, kdy vedle pojistného krytí bylo sjednáno investování a kde pojistníci očekávali, že pojistitel bude plnit nejen při sjednaných pojistných událostech (kdy naopak většinou byly pojistné částky poměrně nízké), ale zejména očekávali, že po ukončení pojistného vztahu obdrží vyšší částku (své zhodnocené investice). K uzavření takové investiční smlouvy mezi účastníky však nedošlo. Právě i s přihlédnutím k uvedené judikatuře, která vyžaduje, aby se účastníku smluvního vztahu dostalo před uzavřením smlouvy informací o obsahu smluvního ujednání a s ohledem na shora uvedené, má soud za to, že v řešeném případě, byla mezi žalobkyní a žalovanou platně uzavřena smlouva o pojištění rizik. V dané smlouvě týkající se pojištění rizik bylo vymezeno krytí pojistných rizik u konkrétní osoby, žalobkyně dopředu věděla částku pojistného, jeho splatnost, dobu trvání pojištění apod. Žalobkyni bylo známo, co je a co naopak není předmětem pojistné smlouvy a při vymezení předmětu byla respektována a naplněna vůle žalobkyně o obsahu smlouvy. Protože pojistná smlouva byla platně uzavřena, je požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení nedůvodný i kdyby nárok nebyl promlčen. Pojistné bylo placeno po dobu trvání pojistného vztahu, na straně žalované tak nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a soud ji proto nezavázal k jeho vydání. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobní návrh v celém rozsahu zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Náklady žalované byly představovány odměnou advokáta za 5 úkonů právní pomoci (převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci ze dne 9. 10. 2024 a 29. 1. 2025, účast při jednání soudu dne 3. 2. 2025 a 24. 3. 2025) po 4 100 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 2 x 300 Kč a 3 x 450 Kč paušál (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným advokáta ke dvěma jednáním soudu z [adresa] a zpět, tj. 2 x 446 Kč + 21 % DPH z částek shora uvedených, tj. 4 902 Kč. Celkem tak byly náklady žalované představovány částkou 28 244 Kč.

Poučení