18 Co 272/2025-169

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Víta Pejška a soudců Mgr. Petra Horáka a Mgr. Miloše Zdražila ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 74 057 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2.4.2025, č.j. 17 C 178/2024 -131,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 74 057 s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, k rukám její zástupkyně (výrok II.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o investičním životním pojištění ZFP ŽIVOT+ č. , hodnota, , v níž strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou; pojistné činilo , částka, měsíčně. Pojištění zaniklo ke dni , datum, . Žalobkyně na základě dané pojistné smlouvy uhradila žalované pojistné ve výši , částka, . Po ukončení pojištění nebylo žalobkyni vyplaceno odkupné, pouze vrácen přeplatek ve výši , částka, . Žalobkyně považovala pojistnou smlouvu za neplatnou z důvodu rozporu se zákonem a evropským právem. Neplatnost smlouvy spatřovala v nepřiměřených smluvních ujednáních dle § 55, § 56 zákona č. 40/1964 Sb., a ve zneužívajících ujednáních ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, . Pojištění sjednané smlouvou bylo dle žalobkyně investičním životním pojištěním. Rozsah pojistného plnění byl konstruován částečně pomocí hodnoty pojištění, která byla formována prostřednictvím alokace pojistného do programů investování. V souladu se Zvláštními pojistnými podmínkami docházelo ke snižování pojistného o některé poplatky, v důsledku čehož nebyly umístěny do investičních programů, tj. do hodnoty pojištění. Pojistné bylo následně převedeno na základě alokačního poměru do jednotlivých programů investování. Další poplatky se odečítaly přímo z hodnoty pojištění. Z pojistného byly provedeny rovněž odečty na rizika. Pojistná smlouva odkazuje na dokument Sazebník administrativních poplatků a limitů, s nímž však žalobkyně nebyla prokazatelně seznámena. Ustanovení části A článku 6 Zvláštních pojistných podmínek byla dle tvrzení žalobkyně pro neurčitost neplatná, zároveň šlo o zneužívající ujednání dle Směrnice. Ujednání smlouvy jsou pro žalobkyni nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry jsou žalobkyni neznámé, jedná se tak o zneužívající ujednání. Spotřebitel musí být schopen posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání nebo smlouvy, jak bylo judikováno rozsudky Soudního dvora Evropské unie, jinak je smlouva neplatná.

3. Žalovaná tvrdila, že pojistná smlouva ZFP ŽIVOT+ č. , hodnota, byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele, který před sjednáním pojistné smlouvy vyhodnotil potřeby žalobkyně, seznámil žalobkyni s rozsahem pojištění, pojistnými podmínkami a informacemi pro zájemce o pojištění. Žalobkyně měla zájem o pojištění pro dceru, neměla zájem o informace ohledně kapitálové složky pojištění. Žalobkyně hradila pravidelně pojistné ve výši , částka, měsíčně po dobu téměř devíti let. Pojištění zajišťovalo žalobkyni krytí rizik pro ni a její dceru. Žalovaná zasílala žalobkyni každoročně informace o stavu pojistné smlouvy, takzvané rekapitulace, obsahující mimo jiné i informace o případném nároku na odkupné, včetně informací o aktuálním stavu hodnoty pojištění i o druhu a výši všech poplatků. Žalobkyně od počátku věděla, jakou cenu za pojištění na základě pojistné smlouvy platí a jaká pojistná ochrana ji bude za tuto cenu poskytnuta. K argumentu žalobkyně týkajícího se neplatnosti smlouvy z důvodu, že žalobkyně nevěděla, jaké částky z hrazeného pojistného budou strženy na úhradu rizikového pojistného a na úhradu poplatků, a tedy nevěděla jaká část pojistného bude tvořit hodnotu pojištění, jeho investiční složku, ze kterého je v případě předčasného ukončení smlouvy vypočteno odkupné, žalovaná tvrdila, že žalobkyně hradila přesně takové pojistné, které pokrývá cenu za sjednané pojištění a související poplatky a na pojistné smlouvě se tak nikdy z povahy jejího nastavení nevytvářela hodnota pojištění. Dle přesvědčení žalované byla pojistná smlouva uzavřena platně. Veškeré žalobkyní hrazené pojistné bylo spotřebováno na krytí rizik, jak bylo sjednáno, o čemž byla pravidelně informována, nedocházelo k tvorbě hodnoty pojištění. Tvrzení o neplatnosti smlouvy žalovaná považuje za účelové se snahou žalobkyně se obohatit. Žalobkyně poslední platbu pojistného uhradila dne , datum, , proto jsou ke dni zahájení řízení veškeré nároky z pojistné smlouvy promlčeny, a to jak v subjektivní, tak v objektivní promlčecí době.

4. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že k datu podání žaloby neuplynula ani subjektivní ani objektivní promlčecí doba. Až dne , datum, , tedy ve chvíli, kdy se obrátila na svého právního zástupce, získala žalobkyně povědomost o možné neplatnosti pojistné smlouvy. Až od tohoto data tak začala plynout subjektivní promlčecí lhůta (nikoli tedy od data uzavření smlouvy či od jednotlivých splátek pojistného). A s ohledem na judikaturu evropského soudu nelze aplikovat ani základní objektivní promlčení dobu, která by prakticky u některých jednotlivých splátek začala plynout a skončila dříve, než se žalobkyně jako spotřebitel vůbec dozvěděla o možné neplatnosti uzavřené smlouvy, a tedy i o vzniku bezdůvodného bohacení. Taková objektivní promlčecí doba je zcela nepřiměřená. Uplatnění námitky promlčení pak žalobkyně považovala za rozporné s dobrými mravy, a to s ohledem na tu skutečnost, že neplatnost pojistné smlouvy způsobila výlučně žalovaná, že akceptováním námitky promlčení by žalovaná byla nezákonné zvýhodněna (těžila by ze svého nepoctivého jednání, resp. z protiprávního stavu, který vyvolala - § 6 o.z.) a došlo by tak k porušení principu spravedlnosti.

5. Okresní soud s ohledem na datum uzavření smlouvy aplikoval zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do , datum, – obč. zák. (viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – o.z.). Podle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy posuzoval i běh promlčecí doby (§ 3036 o.z.).

6. V otázce promlčení vycházel okresní soud z toho, že se nárok z bezdůvodného obohacení promlčoval podle dřívější právní úpravy v dvouleté subjektivní promlčecí době, nejpozději v tříleté objektivní promlčecí době (ledaže by se jednalo o úmyslné bezdůvodné obohacení s desetiletou objektivní promlčecí dobou). Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/2021 ze dne , datum, vyplývá, že vědomost o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák. nelze ztotožňovat s uzavřením pojistné smlouvy a uskutečněním následné platby pojistného. Pro možnost seznat bezdůvodné obohacení musí žalobce smýšlet alespoň laicky o věcech, které mají z pohledu soudu povahu odborné - právní znalosti, jinak by se proti bezdůvodnému obohacení nemohl bránit. Podstatné tedy je, kdy se žalobkyně dozvěděla, že se na její úkor žalovaná obohacuje bezdůvodně, tj. kdy přinejmenším tušila, že se smlouvou je něco v nepořádku. V řízení bylo prokázáno informacemi o stavu pojistné smlouvy i výpovědí samotné žalobkyně, že minimálně od roku 2017 byla žalobkyně žalovanou pravidelně za každý rok zpětně informována o tom, že jí nevznikl nárok na odkupné, přičemž od roku 2020 obsahovala „informace“ i údaj o tom, že výnos/ztráta z investování činila , částka, , že parametry pojistné smlouvy byly nastaveny tak, že se veškeré zaplacené běžné pojistné spotřebuje na krytí sjednaných rizik a nákladů spojených s existencí pojištění a proto hodnota pojištění činila , částka, a žalobkyni nevznikl nárok na odkupné. Všechny programy investování vykazovaly hodnotu , částka, . Žalobkyně dále potvrdila, že počátkem září 2021 obdržela dopis žalované ze dne , datum, obsahující sdělení o ukončení pojistné smlouvy k datu , datum, s tím, že pojištění zaniklo bez finanční náhrady a bez vzniku nároku žalobkyně na odkupné. Tato skutečnost jí byla potvrzena i telefonicky. Již v září 2021 tak musela dle názoru soudu žalobkyně nabýt laickou povědomost o tom, že se smlouvou je něco v nepořádku, pokud, jak se sama vyjádřila, při uzavírání smlouvy doufala, že po jejím ukončení dostane odkupné. Následně pak bylo na žalobkyni, aby se zajímala o svá práva, vyhledala právní pomoc a nenechávala dál marně plynout čas. Okresní soud dospěl k závěru, že minimálně od října 2021 běžela žalobkyni dvouletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 107 odst. 1 obč. zák., která uplynula na počátku října 2023. Žalobkyně podala žalobu až , datum, a veškeré její nároky jsou tak promlčeny v subjektivní promlčecí lhůtě. Námitku promlčení okresní soud nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (viz např. rozsudek NS sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ). Dále okresní soud odkázal na rozsudek NS sp. zn. , spisová značka, , podle kterého korekce promlčení dobrými mravy je přípustná pouze v případě, že by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem. Veškerá argumentace žalobkyně však směřovala v tomto směru k okolnostem uzavření předmětné pojistné smlouvy s tím, že žalovaná si od počátku musela být vědoma toho, že existence zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě vedou nutně k její neplatnosti, a tedy k jejímu obohacení. Žalobkyně nepředložila ani v řízení před soudem netvrdila žádné relevantní důkazy, kterými by doložila, že by jí žalovaná jakkoliv bránila v uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ještě před uplynutím promlčecí doby a tím např. způsobila marné uplynutí promlčecí doby či že by námitka promlčení byla zneužitím práva žalované na úkor žalobkyně. Žalobkyně měla právo od pojistné smlouvy odstoupit a rovněž měla právo kdykoliv během trvání neplatné pojistné smlouvy požádat o vydání bezdůvodného obohacení.

7. Nad závěr o promlčení nároku žalobkyně se okresní soud zabýval i otázkou platnosti uzavřené pojistné smlouvy. Východiskem pro dané posouzení je skutečná vůle stran ohledně obsahu závazkového vztahu. Při výkladu textu smlouvy je soud totiž povinen přihlédnout k významu smlouvy a ke skutečné vůli stran při jejím uzavírání. Na vůli je nutno usuzovat z vnějších okolností, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 625/03). Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (viz nález ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 1783/11) je prioritní výklad takový, který nezakládá neplatnost smlouvy před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Tím je podporován princip autonomie smluvních stran v soukromém právu. Závěr o neplatnosti smlouvy, má být spíše výjimkou právě i s přihlédnutím k zásadě, že se smlouvy musí dodržovat, bez ohledu na to, zda je to pro některou ze smluvních stran nevýhodné. Smluvní strana si musí být vědoma své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemůže smlouvy uzavírat a následně namítat jejich neplatnost podle své vlastní vůle (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 3900/12). Žalobkyně namítala neplatnost pojistné smlouvy z důvodu absence jejího seznámení s výší poplatků strhávaných žalovanou z pojistného. Uvedla četnou judikaturu soudů dospívajících k závěru o neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění, kde se v důsledku odečtu poplatků sníží kapitálová hodnota pojištění. Soud tak v daném případě musel posoudit obsah závazkového vztahu účastníků. Žalovaná na rozdíl od žalobkyně tvrdila, že v daném případě bylo sjednáno pouze rizikové pojištění, pojistné částky byly stanoveny pevnou, neměnnou hodnotou. I žalobkyně připustila, že při uzavírání smlouvy měla prioritně zájem o pojištění rizik (pojištění nemoci, invalidity, smrti, hospitalizace) a pojištění dětí. Výslovně nepožadovala, aby v rámci smlouvy bylo sjednáno investování, ohledně investování ani žádné informace nezjišťovala. Z uvedeného je tak patrno, že cílem jak žalobkyně, tak i žalované, bylo sjednat pro žalobkyni pojistnou ochranu pro případ ve smlouvě uvedených rizik. Na této skutečnosti nemění nic ani to, že v rámci formuláře pojistných smluv životního pojištění, které žalovaná k uzavření smlouvy s žalobkyní použila, byl jako program investování uveden program Garantovaný. Pouze tato skutečnost nemůže vést k závěru, že se se jednalo o investiční pojištění. K tomu totiž vůle účastníků nesměřovala. Vůle účastníků jasně směřovala k uzavření smlouvy o pojištění rizik. Skutečnost, že žalobkyně po celou dobu trvání takto sjednaného vztahu považovala uzavřenou smlouvu za platnou, lze doložit i tím, že po celou dobu trvání hradila pojistné. Zároveň výročními zprávami byla po několik let informována o skutečnosti, že veškeré pojistné bylo spotřebováno na krytí rizik a že jí ze smlouvy nevznikl nárok na odkupné, s čímž, jak uvedla v rámci výpovědi, byla srozuměna. V případě nespokojenosti či nesouhlasu s nakládáním s pojistným měla dostatek času na to, aby adekvátně reagovala a danou situaci řešila právně relevantními prostředky. Zde je namístě také uvést, že při investičním pojištění by výše pojistného musela být podstatně vyšší (shodně viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Soud tak s ohledem na uvedené nemá pochyby o tom, že vůlí stran bylo uzavření pojistné smlouvy toliko ke krytí rizik, a nikoliv smlouvy o investičním pojištění. K argumentu žalobkyně, že jí nebyla známa výše poplatků strhávaných z pojistného, soud uvádí, že tato skutečnost sama o sobě není způsobilá vyvolat neplatnost smlouvy. V tomto případě došlo ke sjednání pouze rizikového pojištění, nebyly sjednány investice, pojistné se vyčerpalo na krytí pojistných rizik, stanoveny byly pevné částky k výplatě v případě pojistné události, a je tak bez právního významu, jaké konkrétní částky žalovaná vynakládala na poplatky (shodně viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Pokud se soud zabýval odkazy žalobkyně na judikaturu soudů (Soudního dvora Evropské unie, Nejvyššího a Ústavního soudu a Městského soudu v Praze), pak uzavřel, že není přiléhavý, neboť jde o jiné skutkové případy, týkající se investičního životního pojištění, kdy vedle pojistného krytí bylo sjednáno investování a kde pojistníci očekávali, že pojistitel bude plnit nejen při sjednaných pojistných událostech (kdy naopak většinou byly pojistné částky poměrně nízké), ale zejména očekávali, že po ukončení pojistného vztahu obdrží vyšší částku (své zhodnocené investice). K uzavření takové investiční smlouvy mezi účastníky však nedošlo. Právě i s přihlédnutím k uvedené judikatuře, která vyžaduje, aby se účastníku smluvního vztahu dostalo před uzavřením smlouvy informací o obsahu smluvního ujednání a s ohledem na shora uvedené, má soud za to, že v řešeném případě, byla mezi žalobkyní a žalovanou platně uzavřena smlouva o pojištění rizik. V dané smlouvě týkající se pojištění rizik bylo vymezeno krytí pojistných rizik u konkrétní osoby, žalobkyně dopředu věděla částku pojistného, jeho splatnost, dobu trvání pojištění apod. Žalobkyni bylo známo, co je a co naopak není předmětem pojistné smlouvy a při vymezení předmětu byla respektována a naplněna vůle žalobkyně o obsahu smlouvy. Protože pojistná smlouva byla platně uzavřena, je požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení nedůvodný i kdyby nárok nebyl promlčen. Pojistné bylo placeno po dobu trvání pojistného vztahu, na straně žalované tak nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a soud ji proto nezavázal k jeho vydání.

8. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání. Namítala, že nesprávné právní posouzení věci okresním soudem, který se nevypořádal s investiční povahou pojistného produktu ZFP ŽIVOT+ a tím i s relevancí spotřebitelské ochrany podle § 55 a násl. občanského zákoníku a směrnice 93/13/EHS. Smlouva a její zvláštní podmínky výslovně uvádějí, že jde o investiční životní pojištění, kde část plnění je odvozena od hodnoty pojištění tvořené alokací pojistného do programů investování. Okresní soud přesto uzavřel, že šlo jen o rizikové pojištění, což neodpovídá konstrukci produktu ani zvolené investiční variantě žalobkyně - Garantovaný program. Tím opomenul klíčovou skutečnost, že rozsah plnění je závislý na vytvořené hodnotě pojištění, která se odvíjí od investičního zhodnocení či znehodnocení prostředků. I pokud by soud měl za to, že nejde o investiční pojištění, nic ho nezbavovalo povinnosti přezkoumat zneužívající povahu sporných ujednání z moci úřední podle judikatury SDEU (Océano, Pannon, Tomášová). Sporná ujednání o rizikovém pojistném, alokačních, inkasních a administrativních poplatcích jsou nepoctivá a netransparentní, neboť neobsahují konkrétní výši a jen odkazují na Sazebník poplatků a pojistně technické zásady, s nimiž žalobkyně nebyla před uzavřením smlouvy seznámena. Tím naplňují demonstrativní zákaz dle § 56 odst. 3 písm. g) obč. zák. (plnění podle podmínek, s nimiž se spotřebitel nemohl seznámit), a zároveň kritéria zneužívajícího ujednání podle směrnice 93/13/EHS. Bez těchto ujednání by se hodnota pojištění netvořila jinak (nebo by nebyla nulová), a proto jsou neoddělitelná a způsobují absolutní neplatnost celé pojistné smlouvy. Soud neprovedl přezkum transparentnosti a nepřezkoumal, zda byly žalobkyni zpřístupněny dokumenty tvořící skutečnou cenu produktu, čímž je rozsudek nepřezkoumatelný. Nadto nesprávně posoudil promlčení tím, že subjektivní dvouletou lhůtu odvíjel od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla výši odkupného, nikoli od chvíle, kdy mohla reálně seznat neplatnost smlouvy. Podle nálezu ÚS III. ÚS 2127/21 a navazujících rozsudků NS sp.zn. , spisová značka, a sp.zn. , spisová značka, začíná subjektivní lhůta až okamžikem, kdy si spotřebitel alespoň laicky osvojí závěr o bezdůvodnosti plnění, tj. o neplatnosti smlouvy; v dané věci to nastalo až po právním vyhodnocení dne , datum, . Z pouhé informace o nízkém odkupném nelze dovodit neplatnost smlouvy ani vznik vědomosti o bezdůvodném obohacení; taková informace svědčí jen o nevýhodnosti produktu. Tvrzení pojišťovny o platnosti ujednání a její reputace navíc posilují legitimní důvěru spotřebitele, že smlouva je bezvadná, a oddalují okamžik, kdy může reálně pochopit její neplatnost. V kontextu unijní ochrany spotřebitele nelze mechanicky aplikovat dvouletou subjektivní a tříletou objektivní promlčecí dobu, protože by to systematicky zbavovalo spotřebitele možnosti účinně uplatnit práva ze směrnice 93/13 u dlouhodobých smluv. Rozsudek SDEU C485/19 a stanovisko generálního advokáta vysvětlují, že takto krátké lhůty odporují zásadě efektivity, zejména u smluv, jejichž plnění trvá déle než zákonné lhůty. Stejně tak spojené věci C80/21, C81/21 a C82/21 odmítají běh dlouhé promlčecí lhůty od jednotlivých plnění, když spotřebitel tehdy neznal zneužívající povahu ujednání ani ji nemohl posoudit. Z těchto principů plyne, že ani platby uskutečněné více než deset let před podáním žaloby nemají být považovány za promlčené, pokud spotřebitel neměl reálnou možnost porozumět zneužívající povaze ujednání. Judikatura SDEU C208/21 navíc kvalifikuje vzorové investičněživotní pojistné produkty neumožňující pochopení povahy, struktury a rizik jako nekalou obchodní praktiku, za niž pojišťovna nese odpovědnost. V daném sporu pojišťovna netransparentně zamlčela skutečnou strukturu poplatků i jejich dopad na hodnotu pojištění, čímž narušila rovnováhu práv a povinností k tíži spotřebitele. Povinnost soudu přihlížet ke zneužívajícím ujednáním z úřední povinnosti nebyla splněna, a rozsudek proto trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zjištění o neplatnosti smlouvy vede k závěru, že veškeré platby pojistného představují bezdůvodné obohacení na straně pojišťovny, které musí být vydáno. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud buď zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k doplnění přezkumu zneužívajících ujednání, nebo jej změnit tak, aby žalované uložil povinnost vydat žalobkyni , částka, s příslušenstvím a nahradit náklady řízení.

9. Žalovaná se vyjádřila k odvolání tak, že žalobkyně byla od počátku informována, že celé pojistné ve výši , částka, měsíčně je určeno na krytí rizik a investiční složka činí 0 %, což žalobkyně akceptovala a po osm let pojistné hradila. Tvrdila, že pojistná smlouva byla uzavřena čistě „na rizika“ a tento fakt potvrzují každoroční rekapitulace, kde je uvedeno, že hodnota pojištění je nulová. Argumentace žalobkyně o investiční povaze smlouvy je podle žalované formalistická a neodpovídá skutečnému nastavení smlouvy ani vůli stran. Podle žalované neexistuje zákonná povinnost rozčlenit pojistné na rizikovou a investiční složku, a proto nelze dovozovat neplatnost smlouvy z neznalosti poplatků. Dále uvádí, že žalobkyně měla možnost zjistit skutečný charakter smlouvy z výročních dopisů a rekapitulací, a pokud chtěla investiční složku, mohla se na ni při sjednání dotázat. Žalovaná odmítá aplikovatelnost judikatury SDEU, protože se týká odlišných oblastí, jako jsou úvěrové smlouvy či telekomunikační služby, a Ústavní soud výslovně zdůrazňuje rozdíl mezi úvěrem a životním pojištěním. Tvrdí, že případná neurčitost ujednání o poplatcích by mohla vést maximálně k neplatnosti pro neurčitost, nikoli k závěru o zneužívající povaze. Podle žalované soud prvního stupně správně posoudil platnost smlouvy i námitku promlčení, protože žalobkyně musela nabýt povědomí o problému nejpozději v září 2021, kdy obdržela oznámení o ukončení smlouvy bez odkupného. Žalovaná odmítá tvrzení, že subjektivní promlčecí doba začala běžet až po konzultaci s právníkem v roce 2024, protože judikatura nevyžaduje kvalifikované právní povědomí. Odvolací soud podle žalované již potvrdil, že běh lhůty začíná doručením informací o stavu smlouvy, kde byly uvedeny poplatky a způsob nakládání s pojistným. Žalovaná zdůrazňuje, že po celou dobu poskytovala žalobkyni pojistnou ochranu, plnila při pojistných událostech a obě strany se ke smlouvě chovaly jako k platné. Na závěr navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. K dotazu odvolacího soudu v rámci přípravy jednání žalovaná ještě dodala, že investiční složka mohla být aktivována pouze zvýšením běžného pojistného nebo zaplacením mimořádného pojistného, což žalobkyně nikdy neučinila. Veškeré pojistné ve výši , částka, měsíčně bylo spotřebováno na úhradu sjednaných rizik, takže nedocházelo k nákupu podílových jednotek ani tvorbě hodnoty pojištění. Podmínky pro vyplacení plnění při dožití vycházely z hodnoty pojištění, která byla nulová, a proto by žalobkyně při dožití neměla nárok na žádné plnění. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně byla o těchto skutečnostech pravidelně informována prostřednictvím výročních rekapitulací, které obsahovaly údaje o rozsahu pojištění, hodnotě pojištění, poplatcích i odkupném, přičemž všechny tyto hodnoty byly nulové. Dále žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , které zdůrazňuje, že vůle stran se zjišťuje ze všech okolností včetně následného chování, a že neznalost poplatků zakládá maximálně neurčitost, nikoli neplatnost pro rozpor se zákonem. Nejvyšší soud také konstatoval, že přezkum vůle je skutkovou otázkou, nepodléhá dovolání, a že judikatura SDEU se na tento případ neuplatní, protože nejde o spor o zneužívající ujednání, ale o námitku neplatnosti pro absenci určitého ujednání. Žalovaná uzavřela, že závěry Nejvyššího soudu lze plně aplikovat na projednávaný případ, a navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání nákladů odvolacího říze11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

13. Dle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Dle § 3036 o.z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

15. Dle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Dle odst. 3 jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

16. Dle § 451 odst. 1 obč, zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

17. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

18. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet.

19. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

20. Podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, , vyžaduje-li ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Z toho, že pojistník byl informován o možnosti kdykoliv nahlédnout do pojistných podmínek, resp. že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele, neplyne, že byl prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami.

21. Okresní soud správně aplikoval na projednávanou věc zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do , datum, – obč. zák. s tím, že podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti o.z., jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začaly běžet po dni nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení se tak řídí ustanovením § 107 obč. zák.

22. Žalobkyni lze přisvědčit, že subjektivní promlčecí doba nezačala běžet uzavřením neplatné smlouvy, ani později placením jednotlivých opětujících se plnění pojistného. Kdyby se žalobkyně v průběhu doby placení pojistného dozvěděla, že došlo k bezdůvodnému obohacení a že se pojišťovna na její úkor obohatila, stěží lze předpokládat, že by nadále měsíce nebo roky platila pojistné na neplatnou smlouvu. Nelze připustit výklad ustanovení o promlčení, který by měl za následek, že by k promlčení došlo v průběhu závazkového vztahu založeného neplatnou pojistnou smlouvou, když trvání pojištění přesahuje délku promlčecí doby. Subjektivní promlčecí doba začala běžet až okamžikem, kdy si žalobkyně jako spotřebitel alespoň laicky osvojila závěr o bezdůvodnosti plnění, tj. o neplatnosti smlouvy. Nelze přehlédnout ani to, že až od května 2020 obsahují „Informace o stavu pojistné smlouvy“ informace o výši pojistného, počátku a konci pojištění, rozsahu pojištění u jednotlivých pojištěných a informace o výši odkupného včetně informací o aktuálním stavu hodnoty pojištění a výslovně i o druhu a výši všech poplatků. Do té doby se žalobkyni dostávala jen informace o tom, že nárok na odkupné nevznikl (zatím). Chyběly informace o rozsahu pojištění pro případ dožití a o aktuálním stavu hodnoty pojištění, jako i informace o výši poplatků. Takové rekapitulace samy o sobě nemohly přivodit vědomost o bezdůvodném obohacení na straně pojišťovny, která byla pro žalobkyni garantem dodržení převzatých závazků.

23. V projednávané věci přesto došlo k začátku běhu subjektivní promlčecí doby od , datum, , kdy pojištění zaniklo, a to bez odkupného a bez vytvoření jakékoliv hodnoty investice. Začátek promlčecí doby nelze posouvat do doby posouzení nároku žalobkyně advokátem. K promlčení celého nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení došlo , datum, . Žaloba byla podána až , datum, . Vzhledem k promlčení nároku žalobkyně v subjektivní promlčecí době nemá význam zabývat se během objektivní promlčecí doby, která se v dané věci nepoužije.

24. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem okresního soudu, že nelze dovodit rozpor námitky promlčení s dobrými mravy na základě skutečností souvisejících s obsahem závazkového vztahu, nikoliv na základě skutečností souvisejících s možností uplatnění nároku v promlčecí době.

25. Okresní soud se vyjádřil obiter dicta i k otázce neplatnosti pojistné smlouvy, když dovodil, že pojistná smlouva byla dostatečně určitá a platná. Tento závěr považuje odvolací soud přinejmenším za předčasný. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí pojistných rizik, ale plní investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany podstatné, zda částka hrazená na tento účel představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je zní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření smluvního vztahu, tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů. Při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované pojišťovny platí. Současně tak není možné oddělit investiční a rizikovou složku právního vztahu.

26. Odvolacímu soudu je známo usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, , který odmítnutím dovolání aproboval závěr zdejšího odvolacího soudu, že i na formuláři smlouvy o investičním životním pojištění lze sjednat rizikové pojištění neobsahující žádné investiční životní pojištění, jestliže dojde k projevu vůle účastníků směřující k pojištění pouze konkrétně vymezených rizik bez aktivace spořící složky. Pokud se vyčerpá pojistné plně na pojištění rizik, zůstává bez významu výše poplatků spojených s investičním životním pojištěním.

27. Závěr o shodném projevu vůle obou smluvních stran sjednat investiční životní pojištění bez tvorby investice a s nulovou pojistnou částkou pro případ dožití (jedno ze svou základních pojištění) však přichází v úvahu jen tehdy, jestliže je obsah vůle účastníků nepochybný. Výklad vůle stran smlouvy je založen na zjišťování všech okolností souvisejících s projevem vůle včetně následného chování stran, přičemž jazykové vyjádření právního jednání zachycené ve smlouvě musí být vykládáno prostředky gramatickými z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů, logickými z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů či systematickými z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního jednání. Kromě toho soud posuzuje na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy. S ohledem na právní závěr o promlčení nároku žalobkyně se stalo nadbytečným provádět dokazování k projevu vůle a obsahu uzavřené pojistné smlouvy, ale právní názor okresního soudu, že bez dalšího došlo pouze k pojištění rizik, se zdá být nesprávným, když žalobkyně sjednala základní pojištění pro případ smrti nebo dožití a když vybrala program investování. Neurčitost a nesrozumitelnost předmětné pojistné smlouvy se ukázaly při odvolacím jednání, kdy zástupkyně pojišťovny sama nevěděla, jak bylo pojistné koncipováno a jaký byl obsah pojištění. Předem odmítnout je třeba obvyklé povšechné argumenty o tom, že pojistné v řádu stokorun měsíčně je příliš nízké, aby se tvořila hodnota pojištění pro případ dožití. To je skutečně absurdní názor, který nemá oporu v ničem. Navíc, kdyby pojišťovna prostudovala své vlastní rekapitulace, dozvěděla by se, že v projednávané věci částka , částka, měsíčně nebyla určena v celém rozsahu na pojištění rizik, jak se nesprávně tvrdí. Určitá část pojistného směřovala jinam, ale patrně byla konzumována poplatky, které žalobkyně transparentně nesjednala (alokační a inkasní poplatky z běžného pojistného a správní poplatek).

28. Odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný včetně výroku o náhradě nákladů řízení (§ 219 o.s.ř.), ale dodává, že kdyby nebyl nárok žalobkyně promlčen, muselo by dojít k doplnění dokazování v otázce obsahu a určitosti pojistné smlouvy.

29. Dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení. Procesně úspěšná žalovaná má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů sestávajících z odměny advokáta za dva úkony právní služby po , částka, , paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony po , částka, , jízdného , částka, , náhrady za promeškaný čas ve výši , částka, (6 půlhodin po , částka, ) a 21% DPH z odměny a náhrad advokáta ve výši , částka, , celkem , částka, .

30. Odvolací soud nepřiznal žalované právo na náhradu odměny advokáta za vyjádření k dotazu soudu ze dne , datum, , které obsahovalo neúplné údaje a muselo být významně upřesněno při odvolacím jednání (odkaz na nečitelné Informace pro zájemce o pojištění osob bez údaje o seznámení žalobkyně s těmito informacemi, nedostatečné vysvětlení nulové hodnoty základního pojištění pro případ dožití nebo podstatná změna obsahu rekapitulace od roku 2020).