17 C 194/2020-119

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobce] zastoupena advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] za niž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o zadostiučiněné za nemajetkovou újmu 57 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá úhrady částky 57 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 000 Kč od 6.11.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 57 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 9 P 90/2017 (dále jen„ předmětné soudní řízení“), které bylo zahájeno návrhem žalobkyně na úpravu styku nezletilého dítěte s otcem dne 28.8.2017. Žalobkyně tvrdí, že měla svá tvrzení podložena lékařskými zprávami, procesní soud si tudíž mohl o věci učinit vlastní názor, přesto přistoupil k zadání lékařského posudku. Žalobkyně poukázala i na § 471 odst. 2 z.ř.s. Předmětné soudní řízení bylo skončeno v důsledku dohody žalobkyně s otcem dítěte na jednání dne 28.11.2019, které byla schválena rozsudkem, jenž nabyl právní moci dne 9.9.2020. Řízení tak trvalo 3 roky, přičemž podmínky v té době byly zcela jiný, neboť nezletilý mezitím vyrostl.

2. Žalobkyně dále tvrdí, že s procesním soudem spolupracovala, byla aktivní, nemá za to, že by předmět řízení byl složitý. Význam řízení pro žalobkyni byl zásadní, neboť byla po celou dobu v nejistotě, jak řízení skončí a pociťovala újmu způsobenou obavami o zdravotní stav nezletilého a jeho chování v důsledku nevhodně nastaveného styku. Nemajetkovou újmu za tři roky řízení žalobkyně vyčíslila na 57 000 Kč, kterou žádá po žalované spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6.11.2020 do zaplacení. K předběžnému uplatnění nároku u žalované žalobkyně uvedla, že se tak stalo dne 5.5.2020, přičemž žalovaná náhradu neposkytla.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Po rekapitulaci průběhu předmětného soudního řízení a poukazy judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) žalovaná uvedla, že podle jejího názoru řízení trvalo 2 roky a 3 měsíce, řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy, přičemž průtahy ve smyslu nečinnosti soudu, s výjimkou jednoho případu, nevykazovalo, Problematické bylo zpracování znaleckého posudku, které trvalo 13 měsíců z důvodu, že řada znalců odmítla znalecký posudek vypracovat. Znalec, který nakonec znalecký posudek zpracoval, žádal dvakrát o prodloužení lhůty. Žalovaná uznává, že i průtah znalce je přičitatelný státu, nicméně šlo o objektivní okolnost, přičemž celková délka předmětného soudního řízení nepřiměřená nebyla. K námitce, že nebyla dodržena šestiměsíční lhůta stanovená v § 471 odst. 2 z.ř.s., žalovaná poukázala na to, že jde o lhůtu pořádkovou. O návrhu na vydání předběžného opatření bylo rozhodnuto ve lhůtě podle § 75c odst. 2 o.s.ř. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

4. V replice na vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že průtah týkající se výběru znalců, nebyl způsoben objektivními okolnostmi. Má naopak za to, že šlo o nesprávný postup soudu, spočívající v tom, že neustanovil některého ze znalců, jejichž seznam žalobkyně poskytla a který obsahoval znalce s volnou kapacitou. (arg. první dva znalci odmítli v návaznosti na námitky žalobkyně vznesené proti jejich odbornosti). Žalobkyně znovu připomněla šestiměsíční lhůtu stanovenou v z.ř.s. a rovněž poukázala na nedůvodné průtahy na samém počátku řízení, kdy došlo k vyslovení místní nepříslušnost a následnému přenesení místní příslušnosti. Setrvala rovněž na tvrzení, že dříve nastavený styk byl pro vývoj nezletilého škodlivý, tudíž bylo potřeba jej urychleně změnit, což se nestalo.

5. Soud zjistil ve věci z důkazů následující skutečnosti.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále též jen„ obvodní soud“), sp. zn. 9 P 90/2017, soud zjistil, že dne 29.8.2017 podala žalobkyně k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 návrh na změnu úpravy péče o nezletilého syna, k němuž přiložila zprávu o ambulantním vyšetření ve [anonymizováno] [část obce]. Dne 22.9.2017 soud vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moc usnesení postoupí věc Obvodnímu soudu pro Prahu 8 (právní moci nabylo 21.10.2017). Dne 6.12.2017 Obvodní soud pro Prahu 8 přenesl svou místní příslušnost na Obvodní soud pro Prahu 7 (dle § 5 z.ř.s.) s tím, že po právní moci usnesení bude spis postoupen na tento soud (právní moc nabylo 9.1.2018). Dne 25.1.2018 byl spis doručen Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Dne 7.2.2018 žalobkyně urgovala nařízení termínu jednání. Dne 14.2.2018 soud nařídil jednání na den 12.4.2018. V mezidobí dne 20.2.2018 soud jmenoval nezletilému opatrovníka (OSPOD), usnesení nabylo právní moci dne 30.3.2018. Dne 10.4.2018 žalobkyně zaslala soudu vyjádření, dne 11.4.2018 otec nezletilého zaslal soudu repliku k vyjádření žalobkyně. Dne 12.4.2018 se konalo jednání ve věci, které bylo odročeno za účelem vypracování znaleckých posudků na den 26.6.2018. Dne 24.4.2018 podala žalobkyně návrh na vydání předběžného opatření ve věci úpravy styku otce s nezletilým. Dne 26.4.2018 žalobkyně zaslala soudu doplnění návrhu na vydání předběžné opatření. Dne 27.4.2018 se k návrhu na vydání předběžného opatření vyjádřil otec. Usnesením ze dne 30.4.2018 soud návrh na vydání předběžné opatření zamítl (právní moci nabylo usnesení dne 18.5.2018). Dne 23.5.2018 žalobkyně urgovala ustanovení znalce. Dne 27.6.2018 žalobkyně zaslala soudu seznam v úvahu přicházejících znalců. Usnesením ze dne 4.7.2018 byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie a z oboru školství a kultura, odvětví psychologie. Dne 18.7.2018 požádal ustanovený znalec o zproštění povinnosti podat znalecký posudek pro mimořádnou pracovní vytíženost. Usnesením ze dne 7.8.2018 soud zprostil znalce povinnosti vypracovat znalecký posudek a ustanovil dva nové znalce. Dne 21.8.2018 žalobkyně vznesla námitky proti jednomu z nově ustanovenému znalci z důvodu nevhodného odborného zaměření. Dne 24.9.2018 ustanovený znalec, proti němuž byly vzneseny žalobkyní námitky, požádal o zproštění povinnosti podat znalecký posudek. Dne 3.10.2018 požádal o zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek i druhý z ustanovených znalců. Postupně 34 oslovených znalců odmítlo vypracovat znalecký posudek. Z úředního záznamu plyne, že celkem 34 oslovených znalců odmítlo z různých důvodů znalecký posudek zpracovat či na dotaz soudu nereagovali. Usnesením ze dne 23.10.2018 byli ustanoveni dva noví znalci (právní moc dne 13.11.2018), kterým byla uložena povinnost podat znalecký posudek do 90 dnů po obdržení spisu. Dne 15.11.2018 byl spis soudem odeslán znalcům. Dne 1.11.2018 a 7.12.2018 sdělila žalobkyně soudu aktuální stav v oblasti styku nezletilého s otcem. Dne 30.1.2019 otec zaslal vyjádření k podání žalobkyně. Dne 5.2.2019 soud urguje u znalce vypracování znaleckého posudku. Dne 27.2.2019 doručeno soudu sdělení znalce, že vzhledem ke svému chřipkovému onemocnění pozval účastníky na vyšetření dne 7.3.2019. Dne 17.4.2019 soud urguje opětovně znalce. Dne 15.7.2019 doručeno sdělení znalce, že posudek vypracuje do konce července 2019 s ohledem na dovolené a potřebu sdílet spis s druhým znalcem. Dne 26.8.2019 žalobkyně zaslala urgenci nařízení jednání ve věci. Dne 29.8.2019 byl soudu doručen vypracovaný znalecký posudek oběma znalci. Dne 13.9.2019 žalobkyně sdělila soudu, že žádá o výslech znalců při jednání. Dne 25.9.2019 soud nařídil další jednání na den 28.11.2019. Dne 28.11.2019 se konalo jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek, kterým byla schválena dohoda rodičů. V protokolu z uvedeného jednání je uvedeno, že se všichni účastníci i kolizní opatrovník (OSPOD) vzdali práva odvolání, proti zbylým výrokům odvolání není přípustné. Dne 16.12.2019 se na soud obrátil otec s urgencí písemného vyhotovení rozsudku. Dne 23.12.2019 dává soud pokyn kanceláři k vypravení písemného vyhotovení rozsudku účastníkům a OSPOD. Otci a OSPOD byl rozsudek doručen dne 27.12.2019. Žalobkyni byl rozsudek poprvé doručován v prosinci 2019. Z referátu ze dne 1.9.2020 plyne, že rozsudek byl doručován žalobkyni znovu, přičemž jí byl doručen dne 9.9.2020. Z doručenek (obálky typ I) plyne, že při obou pokusech o doručení rozsudku žalobkyni došlo k dosílání na jinou než uvedenou adresu. Na písemném vyhotovení rozsudku je uvedena doložka právní moci dne 9.9.2020.

7. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a předsedovou obvodního soudu ve dnech, 11.10.2018, 12.10.2018, 14.11.2018, 15.11.2018 a 5.9.2019 soud zjistil, že se žalobkyně dne 11.10.2018 obrátila na předsedu okresního soudu, popsala mu procesní stav předmětného soudního řízení a požádala o setkání. Na to reagoval předseda okresního soudu následující den. Dne 14.11.2018 sdělil předseda okresního soudu, že věc prošetří místopředsedkyně a upozornil žalobkyni, že ve věci může dohlédnout pouze na to, zda ve věci nevznikají neodůvodněné průtahy. Žalobkyni poté bylo odesláno písemné vyřízení stížnosti s tím, že jako důvodná byla shledána v tom, že soudní kancelář vyřizující soudkyni více jak měsíc nepředkládala spis, tudíž nebyl včas obeslán znalec a došlo ke zmaření jednání, jiné průtahy zjištěny nebyly. Znovu se žalobkyně obrátila na předsedu obvodního soudu dne 5.9.2019.

8. Z žádosti žalobkyně ze dne 28.4.2020 a stanoviska žalované ze dne 26.11.2020 má soud prokázáno, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, přičemž žalovaná tento nárok neshledala důvodným.

9. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného před obvodním soudem pod. sp. zn. sp. zn. 9 P 90/2017 s tím, že řízení bylo zahájeno dne 29.8.2017, kdy návrh žalobkyně na změnu úpravy péče o nezletilého syna došel obvodnímu soudu, a bylo skončeno dne 13.1.2020, kdy bylo písemné vyhotovení rozsudku, proti kterému nebylo odvolání přípustné nebo se ho účastníci vzdali, doručeno poslednímu účastníkovi, v tomto případě žalobkyni. Trvalo celkem 3 roky a 11 dnů. Soud má dále prokázáno z e-mailové komunikace s předsedou obvodního soudu, že se na něj žalobkyně obrátila žádostí o prošetření případných průtahů v řízení, přičemž jako odůvodněná byla stížnost shledána částečně v tom, že soudní kancelář nepředkládala vyřizující soudkyni více jak jeden měsíc spis, čímž došlo ke zmaření jednoho jednání, v jiném směru stížnost důvodnou shledána nebyla.

10. Soud zamítl návrh na účastnický výslech žalobkyně, kterým měl být prokázán zvýšený význam řízení pro žalobkyni, a to proto, že zvýšený význam řízení se v řízeních ve věcech péče o nezletilé presumuje (viz dále). Soud je toho názoru, že účastnická výpověď je nadbytečná v situaci, kdy z dosavadního průběhu dokazování vyplynulo, že odpovědností titul spočívající v nepřiměřené délce řízení není dán, a to i s přihlédnutím k presumovanému zvýšenému významu posuzovaného řízení. Soud dále zamítl návrhy na provedení dokazování listinami, které žalobkyně soudu předložila při jednání dne 24.1.2022. Fotografie z doby, kdy se nezletilý narodil, nemají žádnou relevanci k předmětu řízení a soud z nich žádné poznatky potřebné pro rozhodnutí věci čerpat nemůže. Totéž se týká Propouštěcí zprávy a Lékařské zprávy, které jsou jednak z části součástí spisu posuzovaného řízení a jednak z nich opět soud nemůže zjistit nic s relevancí pro posouzení věci, neboť neposuzuje samu správnost rozhodnutí v posuzovaném řízení.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Podle § 471 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.ř.s.“), platí, že ve věcech péče soudu o nezletilé rozhoduje soud s největším urychlením. Nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, vydá soud rozhodnutí ve věci samé zpravidla do 6 měsíců od zahájení řízení; vydá-li soud rozhodnutí po uplynutí této lhůty, uvede v odůvodnění rozhodnutí skutečnosti, pro které nebylo možné tuto lhůtu dodržet.

21. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

23. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda délka předmětného soudního řízení byla přiměřená, tedy zda obvodní soud ve věci rozhodl v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně (k posuzovanému řízení srov. dále) stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura ESLP za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, uvedené rozhodnutí, jakož i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

25. Předmětné soudní řízení tak trvalo (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk) ve vztahu k žalobkyni 3 roky a 11 dnů, což je dle přesvědčení soudu a s ohledem na veškeré dále uvedené konkrétní okolnosti případu stále ještě doba přiměřená. Posuzované řízení bylo řízením ve věcech péče o nezletilé, pro jehož průběh zákonodárce stanovil dvě kritéria rychlosti, jednak rozhodnout věc s největším urychlením a jednak zpravidla do šesti měsíců, nejsou-li zde důvody zvláštního zřetele hodné. Je zjevné, že ve věci nebylo rozhodnuto do šesti měsíců, přičemž žalobkyni je třeba dát za pravdu v tom, že soud by měl o dodržení této lhůty usilovat. Současně zde byly podle přesvědčení soudu dány důvody zvláštního hodné, pro které nebylo možné v pořádkové lhůtě šesti měsíců v tomto případě rozhodnout. Ani ESLP nepovažuje automaticky za porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), jestliže národní orgán překročí lhůtu stanovenou příslušným právním předpisem. Tuto skutečnost je však třeba vzít v úvahu při analýze přiměřenosti celkové délky řízení. Nedodržení pořádkové lhůty proto ještě samo o sobě nepřiměřenost délky řízení nezakládá. V řízení bylo nutné zadat vypracování znaleckého posudku, a to dokonce dvěma znalci společně, k čemuž se ještě soud dále vyjádří. Soud rovněž nesdílí názor žalobkyně, že vypracování znaleckého posudku bylo nadbytečné, resp. že soud mohl rozhodnout bez něj. Soud by se touto otázkou mohl zabývat pouze tehdy, pokud by následně znalecký posudek pro rozhodnutí věci vůbec nesloužil (srov. například závěry Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 16.11.2010, č.j. 30 Cdo 3759/2009), což není případ posuzovaného řízení. V něm naopak i na základě znaleckého posudku a výslechu znalce rodiče dospěli k dohodě, což potvrdila i žalobkyně při jednání.

26. Soud nepřisvědčil ani názoru žalované, že řízení trvalo 2 roky a 3 měsíce, kteroužto žalovaná zjevně vztahuje již ke dni 28.11.2019, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek. Dobu řízení je však třeba vztahovat až k okamžiku právní moci rozhodnutí (jak uzavřel Nejvyšší soud ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, část III. 1, 2 (dále jen„ Stanovisko“)), bez ohledu na to, že proti němu nebylo odvolání přípustné, případně se jej účastníci vzdali. V souladu s § 159 o.s.ř. nabyl rozsudek právní moci okamžikem jeho doručení poslednímu účastníkovi, v tomto případě žalobkyni dne 9.9.2020. K tomuto dni je třeba vztahovat celkovou dobu řízení pro následné posouzení, zda v něm byly zjištěny průtahy, za něž odpovídá stát.

27. Předmětné soudní řízení bylo běžně složité po právní stránce, jen mírně složitější po stránce skutkové, složitější však bylo po stránce procesní (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk). Právně nebylo věc nijak složitá, neboť šlo o standardní řízení ve věcech péče o nezletilé, nebylo třeba řešit žádnou právní složitost, například otázku použití cizího práva. Skutkově rovněž nebyla věc obtížnější, ve věci již byl styk rodičů s nezletilým upraven, přičemž řízení se vedlo o návrhu žalobkyně na jeho změnu. Mírnou skutkovou složitost je možné spatřovat v tom, že věc byla obvodnímu soudu předána z Obvodního soudu pro Prahu 8 z důvodu přenesení místní příslušnosti. Je proto třeba zohlednit i to, že se soudkyně musela s celou věcí nově obeznámit. Procesně však bylo řízení složitější. Jednak bylo třeba na samém počátku řešit otázku místní příslušnosti, což průběh řízení zdrželo. Dále vznikly komplikace s ustanovením znalců. První znalec znalecký úkol odmítl pro nedostatek odbornosti, proti dalším dvěma ustanoveným znalcům žalobkyně vznesla námitku z důvodu jejich s předmětem znaleckého posouzení nekorespondující odbornosti, přičemž ti se pak následně znaleckého úkolu vzdali. Pokud žalobkyně namítá, že její výhrady byly důvodné, pak soud uvádí, že je sice pravdou, že znalec [anonymizováno] [příjmení] ve své žádosti o zproštění znaleckého úkolu uvedl, že souhlasí se žalobkyní. Na straně druhé však je třeba vzít v úvahu i to, že znalec nebude mít velkého zájmu plnit znalecký úkol, obzvláště v tak citlivé otázce, jakou je posouzení nezletilého ve sporu rodičů o úpravu styku s ním, je-li mu již na počátku vyslovena odborná nedůvěra. Jeho reakce proto byla dle soudu pochopitelná a nelze uzavřít, že obvodní soud znalce chybně vybral. Obvodní soud dále nemohl vhodné znalce, kteří by měli příslušnou odbornost a současně i časový prostor k vypracování znaleckého posudku, nalézt. Bylo prokázáno, že následně oslovil celkem 34 znalců, kteří znalecký úkol z různých důvodů odmítli. Jisté komplikace nastaly rovněž s doručováním rozsudku žalobkyni, což nakonec prodloužilo řízení o přibližně 10 měsíců.

28. Z hlediska postupu žalobkyně, zda přispěla k průtahům v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) lze konstatovat, že žalobkyně opakované urgovala vypracování znaleckého posudku i nařízení jednání ve věci, přičemž s touto záležitostí oslovila i předsedu obvodního soudu, který však shledal pouze mírný průtah v činnosti soudní kanceláře. V tomto směru tedy byla v řízení aktivní, přičemž bylo prokázáno, že obvodnímu soudu i navrhovala znalce, které by mohl oslovit a ustanovit. Obvodní soud nicméně ve věci prováděl úkony i bez toho, že by je žalobkyně musela nutně urgovat. Na straně druhé však soud nemohl odhlédnout ani od toho, že ve věci bylo fakticky rozhodnuto již po 2 letech a 3 měsících, jak tvrdí žalovaná, neboť proti jednotlivým výrokům vyhlášeného rozsudku buď nebylo odvolání přípustné, nebo se jej účastníci po vyhlášení rozsudku vzdali. Tímto okamžikem rovněž skončila nejistota žalobkyně ve vztahu k výsledku řízení. K nabytí právní moci však bylo třeba písemné vyhotovení rozsudku též doručit účastníků. V tomto směru soud zjistil, že obvodní soud vyhotovil rozsudek v zákonné třicetidenní lhůtě a učinil pokus o jeho doručení žalobkyni, která v té době již nebyla zastoupena (informace o ukončení právního zastoupení došla obvodnímu soudu dne 4.12.2019). Podle ve spisu založené doručenky byla písemnost soudem odeslána na adresu, kterou žalobkyně soudu sdělila, poté byla dosílána Českou poštou na jinou adresu a po marném pokusu o doručení na dosílací adrese uložena na poště, o čemž byla žalobkyně coby adresátka vyrozuměna. Písemnost byla poté vložena do domovní schránky žalobkyně. Soudu v kompenzačním řízení nepřísluší hodnotit způsob, jaký obvodní soud zvolil při doručování písemnosti. Přísluší mu však zhodnotit, jak se chování žalobkyně promítlo na celkové délce řízení a zde lze určitou část řízení vůbec přičítat k tíži státu. Ze spisu posuzovaného řízení je zjevné, že žalobkyně nevyvinula žádnou aktivitu v tom směru, aby jí byl rozsudek doručen. Soud si je vědom, že takovou povinnost účastník nemá, nicméně dle přesvědčení soudu nemůže poté takový účastník úspěšně tvrdit, že za tím vzniklé průtahy je odpovědný stát. Prvnímu pokusu o doručení nelze dle názoru soudu nic vytknout, neboť splňuje požadavky § 49 odst. 1 až 4 o.s.ř., pročež věc vyřizující soudkyně mohla mít za to, že rozsudek byl žalobkyni doručen. Nelze rovněž nic vytknout postupu obvodního soudu, i kdyby tak činil jen z procesní opatrnosti, že provedl ještě další pokus o doručení písemného vyhotovení rozsudku, neboť mohly o doručení později vzniknout pochybnosti, případně jiný soudce mohl mít na otázku doručení v lednu 2020 jiný názor. Právě s ohledem na nulovou aktivitu žalobkyně v tomto směru, která písemnosti na soudu uvedené adrese nepřebírala, resp. je nepřebírala ani na zvolené dosílací adrese. Proto nelze spatřovat průtah soudu ani v tom, že mezi oběma pokusy o doručení uběhla doba přibližně 9 měsíců. Byl to v tomto případě naopak otec, kdo po vyhlášení rozsudku urgoval obvodní soud o písemné vyhotovení rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně odmítá plnit dohodu rodičů do doby, než jí bude rozsudek doručen. Soudu se proto nejeví spravedlivým, aby řízení, jehož výsledek byl fakticky účastníkům vyhlášen dne 28.11.2019, a k jehož prodloužení žalobkyně zjevně přinejmenším přispěla, byl v tomto směru přičten státu jen proto, že formálně řízení trvalo až do 9.9.2020. Ze zvoleného procesního postupu nyní nemůže žalobkyně odvozovat pro sebe prospěch. Období od prvního pokusu o doručení rozsudku v prosinci 2019 do jeho právní moci dne 9.9.2020 proto soud nehodnotí jako průtah řízení zaviněný státem. Nelze též odhlédnout od toho, že žalobkyně se částečně podílela na určitém zdržení v předmětném řízení na jeho počátku, v čemž rovněž shledává průtahy. Žalobkyně v době podání návrhu byla zastoupena advokátkou, o níž se jako o právním profesionálovi předpokládá, že procesní právo zná. Žalobkyně tedy měla vědět, případně o tom měla svoji advokátku informovat, že spis se nacházel v době podání návrhu u Obvodního soudu pro Prahu 8, u něhož byla založena místní příslušnost. Obvodní soud nemohl postupovat jinak, než vyslovit svoji místní nepříslušnost, postoupit návrh žalobkyně na Obvodní soud pro Prahu 8, který až poté mohl podle § 5 z.ř.s. přenést místní příslušnost na obvodní soud. Ani toto zdržení proto nelze hodnotit jako průtah přičitatelný státu.

29. Pokud jde o postup obvodního soudu v předmětném soudním řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), shledal soud, že postup obvodního soudu byl koncentrovaný, jednotlivé úkony v řízená byly prováděny plynule, obvykle v řádech dnů. Jediným průtahem, který uznal předseda obvodního soudu, bylo více jak měsíční zdržení, kdy soudní kancelář nepředala spis soudkyni, v důsledku čehož nedošlo k včasnému obeslání znalce a tím ke zmaření jednání. Ani tento ojedinělý mírný uznaný průtah nemůže mít za následek celkovou nepřiměřenost délky posuzovaného řízení. Podstatnou část řízení zabralo obstarání znaleckého posudku, k čemuž se soud již výše vyjádřil. Soud si je vědom, že to je stát, kdo nese primární odpovědnost i za průtahy způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku, neboť vypracování znaleckého posudku je pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.6.2016, sp. zn. 30 Cdo 1217/2015), což připustila i žalovaná. I když doba od ustanovení prvního znalce do dodání znaleckého posudku činila přibližně 13 a půl měsíce, i tuto dobu považuje soud s ohledem na konkrétní souvislosti a zjištěné skutečnosti stále ještě za přiměřenou. Předně šlo o náročný znalecký úkol, k němuž bylo třeba ustanovit znalce dva z různých odborností. Dále bylo prokázáno, že obvodní soud vyvinul poté, co dvakrát znalci požádali o zproštění znaleckého úkolu, potřebné úsilí k tomu, aby ustanovil dva znalce, kteří společný znalecký posudek skutečně vypracují. Lze mít za prokázané, že celkem 34 znalců znalecký úkol odmítlo. Nic na tom nemění, že žalobkyně tvrdí, že jí oslovení znalci čas měli. Výběr znalce včetně jeho odbornosti je primárně odpovědností soudu, což souvisí i s výše uvedenou tezí, že je to rovněž stát, kdo za případné zdržení při zpracování znaleckých posudků odpovídá. Prodloužení lhůty pro vypracování znaleckého posudku bylo v obou případech odůvodněno objektivními důvody, a to jednak zdravotní indispozicí znalce a jednak dovolenou a potřebou sdílet spis a zkoordinovat znaleckou činnost mezi oběma znalci. Současně obvodní soud vypracování znaleckého posudku opakovaně urgoval, na což znalec vždy odpověděl s uvedením důvodů. Doba nutná pro zpracování znaleckého posudku byla dle názoru soudu odůvodněna objektivními okolnostmi, nikoli tím, že by obvodní soud či ustanovení znalci postupovali liknavě. Současně nebylo možné bez znaleckého posudku ve věci rozhodnout. Obvodní soud následně poté, co znalecký posudek obdržel, ve věci neprodleně nařídil jednání a vyhlásil rozsudek.

30. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) podle Stanoviska (část IV. písm. d)) platí, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou právě například věci péče o nezletilé. Lze tedy souhlasit se žalobkyní, že předmět posuzovaného řízení pro ni zvýšený význam měl, aniž by bylo nutné k této otázce zvlášť vést dokazování. Z tohoto důvodu soud nepřistoupil k účastnickému výslechu žalobkyně, jak výše již vysvětlil. Dle přesvědčení soudu je zvýšený význam tohoto typu řízení presumován právě i z toho důvodu, že každý rodič považuje právě„ své“ řízení za mimořádně významné, neboť v řízení se rozhoduje o péči o jeho dítě. Zvýšený význam tohoto typu řízení se promítá i do apelu zákonodárce na jeho co nejvyšší urychlení a stanovenou optimální pořádkovou lhůtu šesti měsíců. Je třeba odmítnout i další úvahy žalobkyně o navyšování významu předmětu řízení v souvislosti s jejím tvrzení, že předchozí úprava styku rodičů s nezletilým byla nevhodně nastavena. K tomu, zda byla nastavená úprava styku vhodná, či zda v rozsudku došlo k chybám, slouží opravné prostředky, nikoli podávání dalších návrhů na jeho úpravu. Pokud jde o předchozí pravomocný rozsudek o úpravě styku, jehož změny se žalobkyně návrhem v posuzovaném řízení domáhala, platí pro něj presumpce správnosti (k této problematice srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3193/2010; z rozhodovací praxe Ústavního soudu snapř. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 3622/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 541/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1015/10, nebo nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 3057/13). Žalobkyně proto v kompenzačním řízení nemůže úspěšně tvrdit, že zmíněný rozsudek byl nesprávný a v příčinné souvislosti s tím pro sebe vyvozovat újmu. Současně si soud povšiml, že význam řízení pro žalobkyně prakticky vymizel v okamžiku, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek, neboť nijak neusilovala o to, aby jí byl doručen a nabyl i právní moci. Tato skutečnost dále podporuje závěr soudu, že faktická délka řízení byla pro žalobkyni 2 roky a 3 měsíce.

31. Soud si je vědom, že případy týkající se péče o nezletilé je nezbytné projednávat urychleně, nicméně i zde platí, že průtahy (v nynější věci způsobené procesními komplikacemi při výběru znalců a zadání zpracování znaleckého posudku) v některé z fází řízení lze tolerovat za podmínky, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudky ESLP ve věcech Jahnová proti České republice, č. 66448/01, Nuutinen proti Finsku, č. 32842/96, či Rezek proti České republice, č. 46166/99). Soud uznává, že doba přibližně 13 měsíců, které uplynula od prvního ustanovení znalce do odevzdání znaleckého posudku obvodního soudu, nepatří mezi nejkratší a není ani dobou optimální. Soud nicméně setrvává na přesvědčení, že tento dílčí průtah byl vyvolán objektivní okolnostmi, které obvodní soud nezavinil ani k nim svým postupem nepřispěl, vyjma ojedinělého průtahu v postupu soudní kanceláře, kterou uznal předseda obvodního soudu. Ani presumovaný zvýšený význam řízení pro žalobkyni proto nemění nic na přesvědčení soudu, že celkově byla právě s ohledem na všechny souvislosti případu délka posuzovaného řízení stále ještě přiměřená. Je tomu tak právě proto, že soud v kompenzačním řízení nezkoumá, zda délka řízení byla optimální, ale zda byla ještě přiměřená.

32. Soud proto uzavírá, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 9 P 90/2017 nedošlo k průtahům přičitatelným státu v takové míře, která by vedla k závěru o nesprávném úředním postupu. Jelikož ve věci není dán odpovědnostní titul, a není tak splněna základní podmínka pro vyvození odpovědnosti žalované, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení, jejichž výše je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za tři úkony v řízení (vyjádření k žalobě, přípravu na soudní jednání a účast na jednání dne 24.1.2022) ve výši 300 Kč za jeden úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy 900 Kč.

34. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 3 dnů, když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.