30 CO 95/2022 - 137

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a výrokem II. uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zadostiučinění v částce [částka] s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou [anonymizováno] z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované či namítané řízení“). Argumentovala tím, že se jednalo o řízení ve věcech péče o nezletilé, ve kterém má být rozhodováno s největším urychlením, že předmět řízení nebyl složitý, že měla žalobkyně [anonymizováno] tvrzení [anonymizována tři slova] a soud tedy nemusel přistupovat k [anonymizována tři slova], že řízení trvalo 3 roky a za tuto dobu nezletilý vyrostl a došlo ke změněn poměrů, že soud postupoval nesprávně při výběru znalců a že byl význam řízení pro žalobkyni zcela zásadní, neboť byla po celou dobu v nejistotě, jak řízení skončí a pociťovala [anonymizována tři slova] o [anonymizováno] stav [role v řízení] a jeho chování v důsledku nevhodně nastaveného styku.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že celková délka soudního řízení nebyla nepřiměřená. K tomu žalovaná dále uvedla, že řízení trvalo 2 roky a 3 měsíce, řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy, v řízení mimo jednoho případu nedocházelo k průtahům, problematické bylo pouze zpracování znaleckého [anonymizováno], kdy však toto bylo způsobeno objektivními okolnostmi, kdy řada znalců odmítla znalecký posudek vypracovat.

4. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku shrnul průběh namítaného řízení a vyšel ze zjištění, že dne [datum] podala žalobkyně k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 návrh na změnu úpravy péče o [role v řízení] syna. Dne [datum] tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a spis postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Dne [datum] Obvodní soud pro Prahu 8 přenesl svou místní příslušnost na Obvodní soud pro Prahu 7 a tomuto soudu byl dne [datum] doručen spis. Dne [datum] se konalo první jednání ve věci, které bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého [anonymizováno]. Dne [datum] podala žalobkyně návrh na vydání předběžného opatření ve věci úpravy styku otce s nezletilým, tento návrh byl dne [datum] zamítnut. Usnesením ze dne [datum] byl ustanoven znalec k vypracování znaleckého [anonymizováno], tento však požádal o zproštění a soud jej usnesením ze dne [datum] zprostil povinnosti vypracovat znalecký posudek a ustanovil dva nové znalce, i tito však požádali o zproštění. Usnesením ze dne [datum] byli ustanoveni dva noví znalci. Dne [datum] byl soudu doručen vypracovaný znalecký posudek. Dne [datum] se konalo jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek, kterým byla schválena dohoda rodičů. Otci [role v řízení] a [anonymizováno] byl rozsudek doručen [datum], žalobkyni byl rozsudek doručován poprvé v [anonymizováno] 2019 a znovu jí byl doručen [datum]. Na vyhotovení rozsudku je vyznačena právní moc dne [datum]. Soud prvního stupně uzavřel, že předmětné řízení trvalo 3 roky a 11 dnů. Žalobkyně uplatnila svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy u žalované, ta jej však neshledala důvodným.

5. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu [anonymizováno] při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Celková délka řízení činila 3 roky a 11 dnů, kdy soud prvního stupně vycházel z doložky právní moci vyznačené na písemném vyhotovení předmětného rozsudku, dle které nabylo rozhodnutí právní moci dne [datum] (uvedl, že mu v tomto řízení nepřísluší hodnotit způsob, jaký obvodní soud zvolil při doručování písemnosti). Uvedenou délku řízení hodnotil nalézací soud jako přiměřenou a uzavřel, že v řízení nedošlo k průtahům přičitatelným státu v takové míře, která by vedla k závěru o nesprávném úředním postupu. Prvostupňový soud konstatoval, že přestože bylo namítané řízení řízením ve věcech péče o nezletilé, kde by měl soud usilovat o dodržení pořádkové lhůty 6 měsíců pro skončení řízení, byly zde dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které nebylo možné, aby soud ve lhůtě 6 měsíců rozhodl; nedodržení této pořádkové lhůty samo o sobě nepřiměřenost délky řízení nezakládá. Namítané řízení bylo dle nalézacího soudu procesně složitější (rozhodování o místní příslušnosti, komplikace při ustanovení znalců a při doručování rozsudku). Bylo v něm nutné zadat znalecký posudek, kdy právě obstarání znaleckého [anonymizováno] zabralo podstatnou část řízení -13 měsíců od ustanovení prvního znalce po doručení znaleckého [anonymizováno] soudu, tuto dobu však soud prvního stupně shledal přiměřenou, odůvodněnou objektivními okolnostmi, nikoli tím, že by obvodní soud či ustanovení znalci postupovali liknavě. Bylo prokázáno, že obvodní soud vyvinul potřebné úsilí k tomu, aby ustanovil dva znalce, kteří společný znalecký posudek skutečně vypracují; prodloužení lhůty pro vypracování znaleckého [anonymizováno] bylo ve všech případech odůvodněno - [anonymizováno] indispozicí znalce, dovolenou a potřebou sdílet spis a zkoordinovat znaleckou činnost mezi oběma znalci; současně obvodní soud vypracování znaleckého [anonymizováno] opakovaně urgoval. Obvodní soud dále přihlédl k tomu, že ve věci bylo fakticky rozhodnuto již po 2 letech a 3 měsících, neboť proti jednotlivým výrokům vyhlášeného rozsudku buď nebylo odvolání přípustné, nebo se jej účastníci po vyhlášení rozsudku vzdali. Tímto okamžikem tedy skončila nejistota žalobkyně ve vztahu k výsledku řízení. Ohledně významu řízení pro žalobkyni soud prvního stupně konstatoval, že v řízeních ve věcech péče o nezletilé, je zvýšený význam pro účastníky presumován, a proto není třeba vést k tomuto další dokazování. Význam řízení však pro žalobkyni dle nalézacího soudu prakticky vymizel v okamžiku, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek (po 2 letech a 3 měsících), neboť žalobkyně následně nijak neusilovala o to, aby jí byl rozsudek doručen a nabyl tak právní moci.

6. Soud prvního stupně s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že v namítaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu (nepřiměřená délka řízení) a ve věci není dán odpovědnostní titul. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a uvedla, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil otázku, zda ve věci existuje odpovědnostní titul, na jehož základě má žalobkyně právo na náhradu újmy vůči žalované. Žalobkyně namítala, že závěr soudu prvního stupně, podle kterého je doba 13,5 měsíce pro zajištění znaleckého [anonymizováno] přiměřená, není správný, protože soud nezohlednil, že odpovědnost státu za nesprávný úřední postup, a tedy i za délku zajištění znaleckého [anonymizováno], je odpovědností objektivní bez možnosti liberace a přiměřenost nelze odůvodnit tím, že vyhotovení znaleckého [anonymizováno] v kratší lhůtě bránily objektivní okolnosti. Soud prvního stupně se nezabýval tím, zda bylo v řízení o péči rozhodováno s největším urychlením, jak požaduje zákon. Při rozhodování také dostatečně nezohlednil specifika předmětné věci, tj. věk [role v řízení] v době zahájení řízení (2,5 roku) a naléhavost úpravy styku z důvodu zdravotního stavu [role v řízení]. Žalobkyně akcentovala, že u velmi malého dítěte je důležitý každý měsíc jeho vývoje, a pokud řízení namísto 6 měsíců trvalo skoro 6x déle, pak dle žalobkyně objektivně došlo k průtahům řízení. Žalobkyně byla nucena v průběhu celého řízení o péči bezmocně sledovat, jak nastavený styk nezletilému neprospívá, čímž jako matka velmi trpěla. Podle žalobkyně navíc v řízení nemusel být vyhotovován znalecký posudek, soud si mohl otázku nastavení styku posoudit sám na základě předložených [anonymizována dvě slova] a případného výslechu [anonymizováno] [role v řízení]. Není pravdou, že rodiče dospěli k dohodě na základě znaleckého [anonymizováno], dohodu uzavřeli zejména proto, že nezletilému byly v té době 4 roky a 8 měsíců, v té době již vyspěl, byl schopen komunikace a jednalo se o zcela jiného jedince, nežli na počátku řízení. Žalobkyně odmítla polemiku soudu prvního stupně o její nulové aktivitě ve vztahu k doručování, neboť soudu s předstihem oznámila doručovací adresu, a bylo věcí soudu, aby jí rozsudek řádně doručil. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě plně vyhoví nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, pouze na jednání odvolacího soudu navrhla, aby byl napadený rozsudek odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen.

9. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobkyně je důvodné.

10. Odvolací soud doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) výslechem žalobkyně, který navrhovala žalobkyně již v rámci řízení před soudem prvního stupně a který dosud nebyl proveden. Z výpovědi žalobkyně odvolací soud zjistil následující: Žalobkyně podala návrh na zahájení namítaného řízení, neboť nezletilému nevyhovoval soudem stanovený styk, úplně se zastavil ve vývoji a měl [anonymizováno] problémy. Nakonec se dostal do nemocnice s akutním zápalem plic, po propuštění z nemocnice se jeho [anonymizováno] stav nezlepšoval, proto chtěla žalobkyně nepatrně upravit nastavený styk tak, aby více odpovídal jeho zdravotnímu stavu a potřebám. Žalobkyně se cítila po celou dobu namítaného řízení zoufale, chtěla nezletilému pomoct, protože soudem nastavený styk, kdy byl nezletilý žalobkyni otcem předáván v pozdních hodinách, neumožňoval, aby byl zajištěn režim, na kterém vzhledem ke zdravotnímu stavu [role v řízení] trvali lékaři. Řízení trvalo dvě třetiny života [role v řízení]. S dohodou ve znění, v jakém byla soudem schválena, žalobkyně souhlasila proto, že nezletilému bylo již 5,5 roku a byl někde jinde, než kde byl na počátku řízení. Dle žalobkyně důvod pro omezení styku, tak jak jej navrhovala, přestal být aktuální v listopadu 2019, [anonymizováno] stav [role v řízení] se začal zlepšovat a začal chodit do školky, do té doby však žalobkyně viděla potřebu styk omezit. Pokud jde o doručování rozsudku, tak toto žalobkyně za komplikaci nepovažuje, délka řízení žalobkyni trápila do doby vyhlášení rozsudku (podzim 2019), kdy mezi prvním a druhým jednáním uběhlo 19 měsíců. Od vyhlášení rozsudku v dohodě stanovený styk dodržovala, nečekala na doručení rozsudku. Žalobkyně dále uvedla, že pokud jí byl v [anonymizováno] [rok] doručován rozsudek na ulici [anonymizováno], pak jde o adresu jejího bytu a zásilku si zřejmě vyzvedla.

11. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav v zásadě správně, nicméně takto zjištěný skutkový stav nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že v namítaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

12. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu [anonymizováno] při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je dle § 13 odst. 1 OdpŠk také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Judikatura upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení, proto existující průtah v určité fázi řízení soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu (srovnej v tomto směru Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010).

13. Soud prvního stupně nepostupoval správně při ohraničení délky namítaného řízení, kterou kvantifikoval 3 lety a 11 dny. Celková doba řízení se stanoví podle následujícího pravidla. Zahajuje-li se řízení na návrh, je řízení započato dnem, kdy návrh na zahájení řízení (žaloba) došel orgánu (soudu). V posuzované věci byl návrh žalobkyně doručen soudu dne [datum]. Co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk, je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V daném případě soud prvního stupně vyšel z nesprávně vyznačené doložky právní moci ke dni [datum]. Po doplněném dokazování má odvolací soud za prokázané, že předmětný rozsudek vydaný v namítaném řízení nabyl právní moci již dne [datum], neboť z výslechu žalobkyně vyplynulo, že rozsudek jí byl ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. řádně doručen již v [anonymizováno] [rok] na adresu [adresa]). Namítané řízení tak netrvalo 3 roky a 11 dnů, jak uvedl soud prvního stupně, ale trvalo 2 roky a 4 měsíce.

14. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že věc projednávaná v namítaném řízení byla složitá, neboť se jednalo o úpravu styku [role v řízení] dítěte, kde bylo zapotřebí provést znalecké zkoumání. Nalézací soud v namítaném řízení subjektivně nepochybil, činil vše proto, aby se účastníci dočkali včasného rozhodnutí a věc se snažil efektivně vést k rychlému konci. Délka řízení byla zaviněna spíše důvody stojícími mimo namítané soudní řízení (obecný nedostatek znalců), nicméně s ohledem na objektivní odpovědnost státu, je nutné i tyto okolnosti uvažovat k tíži postupu státu v namítaném soudním řízení. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dospěl k závěru, že„ stát v konečném důsledku odpovídá za zpoždění způsobené vypracováním znaleckého [anonymizováno]. Z příslušných vnitrostátních procesních předpisů (např. § 127 odst. 1 o. s. ř. či § 105 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů) totiž jednoznačně vyplývá, že znalecké posudky jsou obstarávány za účelem posouzení skutkového stavu případu, jde o prostředek získání odborných poznatků (podkladů) pro to, aby mohlo být vydáno rozhodnutí ve věci samé, které je třeba považovat za jednu z forem výkonu veřejné moci. Vypracování znaleckého [anonymizováno] je tak pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci a dobu, po níž byl znalecký posudek vypracováván, je nutno zahrnout do celkové doby řízení. Soudy a jiné příslušné státní orgány proto musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci a na to, aby ve vypracování znaleckého [anonymizováno] nedocházelo k prodlevám. Na druhé straně je třeba brát v potaz i takové situace, kdy prodlevy ve vypracování znaleckého [anonymizováno] budou zapříčiněny nedostatkem součinnosti účastníků řízení. V takovém případě nebude zpravidla odpovědnost za prodloužení doby řízení dána na straně státu, i když státní orgány musí vždy vyvíjet v rámci procesních pravidel dostatečnou snahu o odstranění příčin možných prodlev v řízení“ (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Absence součinnosti účastníků řízení při vypracování znaleckého [anonymizováno] v řízení zjištěna nebyla.

15. Odvolací soud s ohledem na uvedené okolnosti považuje délku řízení této povahy (2 roky a 4 měsíce) za hraniční, nicméně s ohledem na to, že se v namítaném řízení jednalo o úpravu styku [role v řízení] dítěte ve velmi útlém věku (2,5 roku), přiklonil se odvolací soud k závěru, že takovou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou (§ 13 odst. 1 OdpŠk). Doba 2 let a 4 měsíců má zcela jiný význam pro matku a dítě v době, kdy je dítěti 16 let (jeho vývoj je téměř ukončen) a v době, kdy jsou dítěti 2 roky. Celkovou délku trvání namítaného řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, tedy jako nesprávný úřední postup v podobě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Proto byly splněny předpoklady pro odškodnění tvrzeného nesprávného úředního postupu.

16. Ze znění § 31a odst. 2 OdpŠk vyplývá, že poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích zpravidla představuje nejvyšší míru (formu) satisfakce, neboť se poskytne pouze v případě, jestliže nemajetkovou [anonymizováno] nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva, které je ovšem samostatnou a plnohodnotnou formou zadostiučinění, by se nejevilo jako dostačující. Odvolací soud vzhledem k okolnostem posuzovaného řízení považuje za odpovídající poskytnutí peněžité satisfakce.

17. Při výpočtu základní částky pro posouzení výše zadostiučinění postupoval odvolací soud v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, v němž je vymezeno, jaká kritéria je nutno vzít v úvahu při posouzení přiměřenosti celkové doby řízení a jak postupovat při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Při stanovení konkrétní výše odškodnění žalobkyně odvolací soud respektoval názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého při stanovení výše zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je třeba vyjít z určité částky za jeden rok trvání řízení, ve kterém došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jež znásobena celkovou dobou trvání řízení umožní stanovit základní výši odškodnění. [jméno] je následně třeba upravit s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. s přihlédnutím ke složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Důvody pro navýšení základní částky [částka] shledány nebyly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Podle shora popsaného mechanismu uvedeného v citovaném Stanovisku by při délce řízení 2 let a 4 měsíců náleželo žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka] (tj. částka [částka] za první dva roky a [částka] za následující 4 měsíce).

19. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem jednotlivých hledisek v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk, neboť považuje otázku významu výše zmíněných jednotlivých kritérií za stěžejní při utváření závěru o výši imateriální újmy žalobkyně. V této souvislosti lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení.

20. Složitost řízení je významným činitelem, neboť úměrně se zvyšující se složitostí projednávané věci se prodlužuje doba, v níž by měla být rozhodnuta. Toto kritérium lze chápat jak z pohledu složitosti samotného případu, kterou může charakterizovat skutková obsáhlost a náročnost při zjišťování skutkového stavu věci, tak z pohledu složitosti vedeného řízení. S tím může souviset i složitost procesní, do níž se promítá i počet stupňů soudní soustavy, na kterých byla věc projednávána. V tomto směru může účastník zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky. Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí. Procesní složitost může být dána i procesní aktivitou účastníků, četností a srozumitelností jejich podání a procesních návrhů.

21. Odvolací soud dospěl k závěru, že subkritéria složitosti byla v dané věci naplněna. Namítané řízení bylo složité zejména po procesní stránce, kdy již na počátku řízení bylo nutné vyřešit otázku místní příslušnosti, což průběh řízení zdrželo. Dále bylo v řízení rozhodováno o návrhu matky na nařízení předběžného opatření a také v řízení vznikly značné komplikace s ustanovením znalců. Právě tyto skutečnosti (zejména komplikace spojené s vypracováním znaleckého [anonymizováno], které je však, jak bylo uvedeno výše, nutné přičítat k tíži státu) přitom představovaly zcela dominantní příčinu celkové délky posuzovaného soudního řízení a jsou důvodem pro procentní snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění (§ 31a odst. 3 písm. b/ o. s. ř.). Vzhledem ke shora uvedeným okolnostem posuzovaného řízení považuje odvolací soud za adekvátní snížení základní částky z důvodu procesní složitosti řízení o 10 %.

22. Odvolací soud dále považuje za nutné navýšit základní částku o 5 % z důvodu, že se jednalo o řízení ve věcech péče o nezletilé, kdy v konkrétním případě šlo o nezletilé dítě ve velmi útlém věku, pro které je urychlené rozhodnutí zcela zásadní a o dalších 5 % z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni jako poškozenou (§ 31a odst. 3 písm. e/ o. s. ř.), neboť jako matka [role v řízení] dítěte v tak nízkém věku byla nepřiměřenou délkou řízení zasažena.

23. Po takto přezkoumané aplikaci shora uvedených kritérií je nutno snížit základní částku o 10 % (z důvodu procesní složitosti řízení) a naopak navýšit o 5 % z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni a o dalších 5 % z důvodu, že se jednalo o řízení ve věcech péče o nezletilé. Přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou [anonymizováno] tak činí [částka].

24. Odvolací soud shrnuje, že v řízení byly splněny předpoklady pro odškodnění tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení a žalobkyni tak za [anonymizováno] vzniklou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení náleží přiměřené zadostiučinění ve výši [částka]. S ohledem na uvedené odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil výrok I. napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a ve zbývající části zamítavý výrok I. napadeného rozsudku postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, přičemž současně podle § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodoval o nákladech odvolacího řízení.

26. Žalobkyně měla v řízení částečný úspěch, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a žalobkyně má proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši. Náklady žalobkyně činí celkem [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], odměny advokáta ve výši [částka] za 5 úkonů právní služby po [částka] podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne před soudem prvního stupně, odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 5 úkonů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrady za 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka] O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., pariční lhůta byla prodloužena na 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státní rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.

Poučení