17 C 204/2019-313

Rubrum

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Koutným ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 83.182,81 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 83.182,81 Kč s úrokem ve výši 11.045,08 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % p. a. z částky 83.182,81 Kč od 14. 9. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů po právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 46.778,90 Kč, a to do tří dnů po právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Česká republika – Okresní soud v Bruntále nemá vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 83.182,81 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum], když žalované a jejímu manželu byl poskytnut právním předchůdcem žalobkyně hypotéční úvěr s úvěrovým rámcem 600.000 Kč. Žalovaná a její manžel vyčerpali postupně částku 599.516 Kč, a to čerpáním úvěru dne [datum] částkou 450.000 Kč, dne [datum] částkou 132.178,40 Kč, dne [datum] částkou 10.853,60 Kč, dne [datum] částkou 3.325 Kč a dne [datum] částkou 3.159 Kč. Splatnost poslední splátky tedy byla sjednána nejpozději ke dni 15. 9. 2013. Žalovaná a její manžel se zavázali splácet hypotéční úvěr splátkami ve výši 5.859,40 Kč k 25. dni v kalendářním měsíci. Žalovaná a její manžel se zavázali uhradit hypotéční úvěr nejpozději do 13 let od termínu dočerpání úvěru. Dluh žalované činil ke dni splatnosti částku 83.182,81 Kč na jistině, částku 11.045,08 Kč na úrocích. Do dne podání žaloby žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho na výše uvedený dluh.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že namítla neplatnost smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum], když zpochybnila pravost svého podpisu na smlouvě, dále namítla neplatnost smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum], neboť v době uzavření smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru byla žalovaná ve velmi nedobrém duševním stavu a s ohledem na nervové vypětí vůbec smlouvu nečetla před jejím podpisem v bance. Žalovaná dále namítla promlčení žalobního nároku, když smlouva byla uzavřena dne [datum]. Žalovaná dále namítla neplatnost smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru, když poskytovatel hypotéčního úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalované a jejího manžela. Žalovaná také namítla splatnost pohledávky, když ani právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nedoručili žalované oznámení o zesplatnění pohledávky.

3. Pokud se týká aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, soud dospěl ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] k závěru, že v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku věřitel, tedy [právnická osoba] postoupil svou pohledávku písemnou smlouvou společnosti [právnická osoba], přičemž tento úkon není vázán na souhlas žalované. S postoupením pohledávky přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. V souladu s § 1882 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku byla žalovaná o postoupení pohledávky uvědoměna, a to písemným podáním postupitele i postupníka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] dospěl soud k závěru, že v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku věřitel, tedy [právnická osoba] postoupil svou pohledávku písemnou smlouvou na žalobkyni, přičemž tento úkon není vázán na souhlas žalované. S postoupením pohledávky přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. V souladu s § 1882 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku byla žalovaná o postoupení pohledávky uvědoměna, a to písemným podáním postupitele i postupníka. Z této skutečnosti tedy vyplývá, že [právnická osoba] je aktivně legitimována k podání této žaloby.

4. Soud provedl hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. s přihlédnutím k ustálené judikatuře, a to rozsudku NS ČR ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. 33 Odo 579/2005, kdy hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné nebo nezákonné); k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností.

5. Ze smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum] vyplývá, že [právnická osoba] jako banka a žalovaná s [jméno] [příjmení] jako dlužníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí hypotéčního úvěru ve výši 600.000 Kč pro účely nákupu nemovitosti a rekonstrukce nemovitosti – budovy [adresa] v obci [obec] Smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 6,90 % p. a. Dále bylo sjednáno, že úvěr musí být splacen do 13 let od termínu dočerpání. Dále byly sjednány měsíční splátky ve výši 5.859,40 Kč splatné vždy 25. den každého měsíce.

6. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo] [rok] ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] a jeho výpovědi vyplývá, že sporný podpis, který má znít na jméno [jméno] [příjmení] na straně 5. smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum] je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem [celé jméno žalované] (dříve [příjmení]), tedy že se jedná o podpis žalované. Soud hodnotil znalecký posudek jako důkaz s vysokou vypovídající a přesvědčivou hodnotou. Taktéž výpověď znalce, jakožto reagování na otázky žalované, byla plynulá, jasná, přesvědčivá.

7. Ze všeobecných obchodních podmínek, tvořících nedílnou součást smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum] vyplývá, že dlužník je povinen plnit všechny povinnosti uložené mu smlouvou a obchodními podmínkami (čl. III bod. 3). Dále, že banka má právo přijmout odpovídající úvěrové opatření, zejména zvýšit úrokovou sazbu úvěru až na hodnotu trojnásobku úrokové sazby úvěru, požadovat úrok z prodlení, požadovat okamžité jednorázové splacení jistiny úvěru a příslušenství nebo odstoupit od smlouvy (čl. IV. bod 1, 5, 6).

8. Z výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaná a její manžel [jméno] [příjmení] vyčerpali postupně částku 599.516 Kč, a to čerpáním úvěru dne [datum] částkou 450.000 Kč, dne [datum] částkou 132.178,40 Kč, dne [datum] částkou 10.853,60 Kč, dne [datum] částkou 3.325 Kč a dne [datum] částkou 3.159 Kč.

9. Z oznámení banky ze dne [datum], oznámení banky ze dne [datum], oznámení banky ze dne [datum] bylo zjištěno, že bankou byla ke dni 1. 8. 2007 stanovena nižší úroková sazba ve výši 5,88 % p. a., od 1. 8. 2012 byla bankou stanovena nižší úroková sazba ve výši 5,12 % p. a. a od 1. 8. 2017 byla bankou stanovena nižší úroková sazba ve výši 3,59 % p. a.

10. Z vyrozumění o postoupení pohledávek a výzvy k zaplacení dlužné pohledávky – okamžitého jednorázového splacení ze dne [datum] včetně podacích archů vyplývá, že žalované bylo na adresu trvalého pobytu doručováno jednak vyrozumění o změně věřitele a dále výzva k okamžitému jednorázovému splacení závazku žalované (ke dni 6. 9. 2018 činil na jistině částku 83.182,81 Kč a na úroku částku 11.045,08 Kč).

11. Soud v rámci nařízeného jednání soudu dne [datum] zamítl návrhy žalované na provedení důkazu výslechem žalované a výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], které byly navrženy podáním ze dne [datum] k tvrzené skutečnosti, že zaměstnankyně banky ujišťovala žalovanou, že podepisuje smlouvu o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum] pouze jako manželka, a že není dlužnicí. S ohledem na právní názor soudu na právní úkon učiněný v písemné podobě v omylu, jenž je níže argumentován, vyhodnotil soud tyto důkazy jako nadbytečné.

12. Dále soud v rámci nařízeného jednání soudu dne [datum] zamítl návrhy žalované na provedení důkazu, dotazem komu byla adresována korespondence z [anonymizováno] banky týkající projednávaného úvěru, dotazem žalobkyni, kdo obdržel osobní kód pro komunikaci s [anonymizováno] bankou a klientské číslo, zprávami z úřadu práce, kdy byla žalovaná evidována jako uchazečka o zaměstnání a jaké vykazovala příjmy, soudním spisem, kterým byl [jméno] [příjmení] zavázán k placení výživného pro žalovanou z důvodu nadbytečnosti, neboť nebyly s to potvrdit či rozporovat rozhodné skutkové okolnosti k otázce platnosti či neplatnosti právního titulu - smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum] (otázka příjmu a zaměstnání žalované není předmětem hodnocení soudu k otázce úvěruschopnosti – viz níže odůvodnění rozhodnutí).

13. Dále soud v rámci nařízeného jednání soudu dne [datum] zamítl návrh žalované na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru školství a kultury se specializací psychologie dospělých k otázce nezpůsobilosti žalované k právnímu úkonu dne [datum], když tento důkaz nebyl navržen řádným způsobem ke konkrétní skutkové okolnosti – viz níže odůvodnění rozhodnutí o neunesení břemene tvrzení a důkazního žalovanou ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř.

14. Soud dále uvádí, že neprovedl důkaz, jenž žalovaná navrhla dne [datum] v rámci nařízeného jednání, a to stejnopisem smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum], jenž neobsahoval podpisy dlužníků (žalované a jejího manžela). Důkazní návrh žalované ze dne [datum] byl důkazem neprolamujícím koncentraci řízení ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 věta in fine o. s. ř., když řízení bylo koncentrováno dne [datum]. Důkazní návrh žalované soud hodnotil jednak jako opožděný a jednak jako neschopný zpochybnit znalecký posudek a výpověď znalce k otázce pravosti podpisu žalované na smlouvě o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum], když žalovaná svou listinou neobsahující podpisy dlužníků k negativnímu skutkovému tvrzení žalované, že smlouvu nepodepsala, nemůže zpochybnit splnění důkazní povinnosti žalobkyně k pozitivnímu skutkovému tvrzení, že žalovaná originál listiny (signovaný originál předložený žalobkyní a zkoumaný soudem) podepsala.

15. Soud má tedy za to, že náležitě odůvodnil svůj postup při hodnocení všech navržených (k provedení i neprovedení) důkazních prostředků a námitka žalované vznesená v rámci nařízeného jednání soudu dne [datum], že soud založil nepřezkoumatelnost svého postupu a vytvořil tzv. opomenuté důkazy, není důvodná.

16. Podle ustanovení § 3028 odst. l zákona č. 89/2012 Sb. (občanského zákoníku) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li stanoveno jinak, řídí se ustanovením tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Tento zákon podle § 3081 nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2014.

17. Závazkový vztah, jakož i práva a povinnosti z něj v tomto řízení uplatněná vznikly přede dnem 1. 1. 2014, dle citovaného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. se řídí dosavadními právními předpisy, zejména zákonem č. 37/2007 Sb. a zákonem č. 168/1999 Sb. platnými do 31. 12. 2013, a to s přihlédnutím k ustanovení § 3030 zákona č. 89/2012 Sb.

18. Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ustanovení § 344 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon.

20. Podle ustanovení § 351 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se však nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy, ani smluvních ustanovení týkajících se volby práva nebo volby tohoto zákona podle § 262, řešení sporů mezi smluvními stranami a jiných ustanovení, která podle projevené vůle stran nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy.

21. Podle ustanovení § 544 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

22. Podle ustanovení § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

23. Soud se primárně musel zabývat námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná.

24. Námitku promlčení hodnotil soud podle § 387 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013.

25. S ohledem na vznesenou námitku promlčení soud určil počátek běhu promlčecí lhůty k okamžiku splatnosti žalobního nároku dle smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum], která byla stanovena nejpozději do 13 let od termínu dočerpání úvěru. Tímto okamžikem je bezpochyby den 12. 8. 2016, když poslední čerpání úvěru proběhlo dne 12. 8. 2003 (viz důkaz: smlouva o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum] a výpisy z úvěrového účtu o čerpání úvěru). Podle ustanovení § 392 obchodního zákoníku u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti. Ustanovení § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku upravuje běh promlčecí doby v trvání čtyř let. Při následování výše uvedených myšlenkových postupů soud dovodil, že nárok žalobkyně není ke dni podání žaloby, tj. ke dni [datum] promlčen a námitku promlčení vznesenou žalovanou vyhodnotil soud jako nedůvodnou, když námitka promlčení mohla být žalovanou důvodně uplatněna, pokud by žaloba žalobkyní byla uplatněna až po dni 12. 8. 2020.

26. Soud se dále musel vypořádat s námitkou žalované, že smlouvu o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum] uzavřela v omylu, neboť se domnívala, že podpis ji nezavazuje k plnění smluvních povinností. Dle ustanovení § 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je třeba vnímat omyl jako speciální vadu vůle, která spočívá v tom, že jednající osoba měla nesprávnou představu, resp. nedostatečnou představu o právních účincích právního úkonu. Omyl ve vůli je právně významný, tj. má za následek neplatnost právního úkonu jen tehdy, jestliže jej jednak jednající osoba učinila v omylu vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro právní úkon rozhodující neboli podstatný a bez níž by k právnímu úkonu v podobě, v jaké je uzavřen nedošlo a zároveň osoba, které byl právní úkon určen v omyl, buď vyvolala anebo o omylu věděla, a přesto druhou stranu na omyl neupozornila. Soudní praxe však v této souvislosti vychází z toho, že úspěch určité osoby dovolat se v konkrétním případě neplatnosti právního úkonu pro omyl jako rozhodující ovšem předpokládá, že tato osoba předtím využila možnost ověřit si sama skutečnosti rozhodné pro učinění právního úkonu, resp. že využije možnosti se omylu tohoto druhu vyhnout, tj. musí vyvinout obvyklou pozornost – péči, kterou lze po ní požadovat /viz. Občanský zákoník, Praha, C.H.Beck, 9. vydání, str. 283-284/.

27. Dle skutkových tvrzení žalované vyplynulo, že žalovaná nepřistupovala k uzavření právního vztahu s řádnou péčí – smlouvu nečetla a bez dalšího ji podepsala, aniž byla k podpisu někým nucena, což nelze hodnotit k tíži právního předchůdce žalobkyně, resp. tato okolnost není s to způsobit neplatnost právního úkonu učiněného žalovanou dne [datum].

28. Soud dále konstatuje, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní k jí uplatněné námitce neplatnosti právního úkonu dle ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tedy že smlouvu o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum] uzavírala žalovaná v duševní poruše. Žalovaná byla v rámci nařízeného jednání soudu dne [datum] poučena ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. k doplnění rozhodných skutkových tvrzení a označení relevantních důkazů. Žalovaná reagovala na výzvu soudu tak, že uvedla skutečnosti o svých rodinných poměrech z doby předcházející kontraktačnímu jednání (úmrtí vnuka, úmrtí matky žalované, nevěra manžela), kdy však tyto skutečnosti nenavrhla prokázat a pouze navrhla vypracování znaleckého posudku k posouzení její způsobilosti k posouzení osobnosti žalované, mentální úrovně, zda žalovaná trpěla duševní poruchou či chorobou, zda žalovaná trpěla nějakou somatickou chorobou, zda byla žalovaná schopna pochopit účel a důsledek podpisu smlouvy v době uzavření předmětné smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum]. Z daného lze dovodit, že pro zpracování znaleckého posudku nemohl být z viny žalované zajištěn popis a osvědčení objektivizovaného rozhodného skutkového stavu - okolnosti působící na nezpůsobilost jednání žalované, žalovaná netvrdila žádnou duševní ani somatickou poruchu (při vědomí toho, že samotné posouzení duševního stavu žalované, tedy její způsobilosti k právním úkonům v době kontraktačního jednání je otázkou skutkovou, jež přísluší pouze odbornému znaleckému zkoumání). Soud zohlednil i vnitřní rozpory tvrzení žalované, která v podání ze dne [datum] (č. l. 120-121 spisu) uvádí, že„ Žalovaná neuvažovala a uvěřila jeho slibům a on objednal předmětný hypotéční úvěr, jehož upsání se odehrálo v bance. Žalovaná přiznává, že smlouvu, i s ohledem na dlouhé nervové vypětí vůbec nečetla a ostatně na její přečtení ani neměla čas. Dnes, po seznámení se s žalobou, se jí zdá nárok podivný a podpis nepovažuje za svůj pravý.“ Žalovaná tedy jednak tvrdí, že smlouvu nepodepsala a jednak tvrdí, že podepsala, ale v nervovém vypětí, jež způsobilo její nezpůsobilost k právním úkonům, dále že smlouvu podepsala, ale nečetla, když na to neměla čas.

29. Soud se dále musel vypořádat s námitkou žalované, že při uzavření smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum] nebyla zkoumána úvěruschopnost žalované a jejího manžela. Soud konstatuje, že institut zkoumání úvěruschopnosti při poskytování úvěru upravuje zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2011, a to v ustanovení § 9. Ustanovení § 2 písm. a) bod. 1 zákona č. 145/2010 Sb. navíc stanoví, že tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti a jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti. Z daného vyplývá, že poskytovatel smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru pro účely nákupu nemovitosti a rekonstrukce nemovitosti neměl ke dni [datum] povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele – žalované a jejího manžela splácet hypotéční úvěr.

30. V této právní věci se žalobkyně domáhá plnění na základě citované úvěrové smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru ze dne [datum], která obsahově splňuje všechny podstatné náležitosti stanovené v § 497 obchodního zákoníku (zákon č. 531/1991 Sb. v platném znění), a to závazek jedné strany poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch peněžní prostředky, určení jejich výše a závazek druhé strany poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit z poskytnutých prostředků úrok. Předmětná smlouva odkazuje ohledně úpravy dalších otázek, které nejsou podstatnými částmi dle zákona na smluvní obchodní podmínky smlouvy o úvěru, za níž právní předchůdce žalobkyně úvěry poskytuje, a které mají povahu obchodních podmínek ve smyslu § 273 odst. 1 obchodního zákoníku. Obchodní podmínky smlouvy o úvěr jsou platné, neboť s nimi žalovaná byla seznámena, neměla k nim žádné výhrady a zavázala se je dodržovat, což stvrdila svým podpisem. Pokud žalovaná nehradila řádně a včas formou sjednaných měsíčních splátek, porušila smluvené podmínky stanovené ve smlouvě o hypotéčním úvěru, které tvoří nedílnou součást smlouvy o úvěru, žalobkyně vyzvala žalovanou k jednorázovému splacení celého úvěru v souladu s ustanovením § 351 obchodního zákoníku a obchodními podmínkami. Dluh žalované činil ke dni podání žaloby částku 83.182,81 Kč na jistině (přesný výpočet jistiny obsažen v podání žalobkyně ze dne [datum] – č. l. 112 – 114) a částku 11.045,08 Kč na úrocích (kapitalizovaný úrok ve výši 3,59 % p. a. z částky 83.182,81 Kč od 26. 8. 2016 do 6. 9. 2018) dle ustanovení § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve spojení s článkem III, bodu 2. smlouvy o hypotéčním úvěru ze dne [datum]. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho na svůj dluh neuhradila. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá přímo ze zákona, neboť se žalovaná dostala do prodlení a jeho výše byla určena v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4.160 Kč. Dále jsou tvořeny odměnou advokáta podle ustanovení § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ustanovením § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 4.460 Kč za jeden úkon právní služby, učiněno bylo sedm úkonů, a to převzetí věci, sepis předžalobní výzvy ( odměny v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb.), sepis žaloby, sepis podání ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum] a účast u jednání soudu dne [datum], dále sedm režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Hotové výdaje s uhrazením zálohy na důkaz dle usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve výši 5.000 Kč, které žalobkyně uhradila dne [datum]. Žalobkyni dále přísluší náhrada 21 % DPH podle ustanovení § 137 o. s. ř. ve výši 6.528,90 Kč. Náklady řízení ve výši 46.778,90 Kč jsou podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně spojených s jednáním soudu dne [datum], neboť nebyly doloženy. Žalobkyně se výslovně nevzdala práva na náhradu nákladů řízení v rozdílu mezi náklady uplatněnými podáním ze dne [datum] a skutečně žalobkyni vzniklých v řízení.

32. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř., když ČR – Okresnímu soudu v Bruntále vznikly vůči neúspěšné žalované náklady řízení spojené s vypracováním znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a kriminalistika, specializace zkoumání ručního písma (2.776 Kč) a za účast znalce u jednání soudu dne [datum] (3.167 Kč). Žalovaná byla však usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] osvobozena od povinnosti platit soudní poplatky, a proto ČR – Okresnímu soudu v Bruntále náhrada nákladů řízení vůči žalované nepřísluší.