17 C 205/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vobrovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 82 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 82 500 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 27 500 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 808,50 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 11. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že rozhodnutím ředitele policie České republiky Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie [obec] ve věcech služebního poměru [číslo] ze dne 31. 12. 2006 byl ke dni 1. ledna 2007 ustanoven na služební místo vrchní asistent referátu [anonymizována čtyři slova] [obec] a zařazen do 4. tarifní třídy a 12. tarifního stupně se služebním příjmem ve výši 33 720 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. Ca 159/2007-45 ze dne 3. dubna 2008. V novém řízení ředitel Policie České republiky služby cizinecké a pohraniční policie odvolání opakovaně zamítl. Rozhodnutí odvolacího orgánu bylo rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 5 Ca 346/2008-42 ze dne 16. prosince 2011 opět zrušeno. Rozhodnutím ředitele Ředitelství služby cizinecké policie [číslo] ze dne 12. dubna 2012 bylo podanému odvolání vyhověno a napadené rozhodnutí ředitele policie České republiky Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie [obec] ve věcech služebního poměru [číslo] ze dne 31. 12. 2006 bylo změněno tak, že byl žalobce zařazen do 5. tarifní třídy a 12. tarifního stupně se služebním příjmem ve výši 36 170 Kč měsíčně.

2. V souvislosti se skončením žalobcova služebního poměru ke dni 31. 12. 2007 mu byl rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra [číslo jednací] [rok] ze dne 19. února 2008 přiznán ke dni 1. 1. 2008 výsluhový příspěvek ve výši 17 105 Kč měsíčně, výše výsluhového příspěvku však měla činit částku 18 336 Kč měsíčně. Žalobce proto požádal dne 11. 5. 2012 o vydání nového rozhodnutí. Služební funkcionář dopisem ze dne 31.5.2012 [číslo jednací] [číslo] sdělil, že marně uplynula 4 letá propadná subjektivní lhůta uvedená v ustanovení § 193 odst. 4 zákona o služebním poměru. V důsledku nemožnosti změnit nezákonné rozhodnutí o stanovení výše výsluhového příspěvku žalobci vznikla škoda ve výši rozdílu mezi přiznaným výsluhovým příspěvkem a výsluhovým příspěvkem, jehož by ke dni 1. 1. 2008 dosáhl. Uvedený rozdíl činil ode dne přiznání výsluhového příspěvku do konce roku 2008 částku 1 231 Kč měsíčně, od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010 částku 1 258 Kč měsíčně, od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 částku 1 282 Kč měsíčně, od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012 částku 1 292 Kč měsíčně a od 1. ledna 2013 částku 1 298 Kč měsíčně. Žalobce proto dne 21. května 2013 požádal o náhradu škody ve výši 82 342 Kč, která mu vznikla porušením právní povinnosti při výkonu služby, neboť prvním dnem, kdy mohl uplatnit podnět k přezkoumání pravomocného rozhodnutí o výsluhovém příspěvku, byl den 3. května 2012, k marnému uplynutí 4 leté lhůty však došlo ke dni 15. března 2012. Rozhodnutím ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 30. října 2013 byla žádost žalobce zamítnuta s tvrzením, že neprokázal vznik škody. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 11. listopadu 2013 odvolání. Rozhodnutím náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 10. února 2014 bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že žalobci byl přiznán doplatek výsluhového příspěvku pouze ve výši 16 598 Kč. Proti rozhodnutí náměstka byla podána dne 21. 2. 2014 správní žaloba k Městskému soudu v Praze. Dne 16. 5. 2019 Městský soud v Praze žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věcech služebního poměru zrušil a věc vrátil náměstkovi policejního prezidenta k dalšímu řízení.

3. Řízení v době podání této žaloby nadále pokračovalo, žalobci však způsobenými průtahy vznikla nemajetková újma, a proto žádal o odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce správního a soudního řízení za období od 21. 5. 2013 do 16. 5. 2019. Podáním ze dne 23. 8. 2021 pak žalobce rozšířil svou žalobu na částku 110 000 Kč s příslušenstvím, a to za období řízení trvajícího od 17. 5. 2019 do 28. 11. 2019, celkem tedy za řízení trvající 6 let a 6 měsíců. Žalobce požaduje částku ve výši 2 x 10 000 Kč za první dva roky řízení a 4,5 x 20 000 Kč za další 4 roky a 6 měsíců trvající řízení.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení správního a soudního ve věcech služebního poměru je nárokem veřejnoprávním, a proto toto řízení nespadá pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V takovém případě by soud měl posuzovat toliko jednotlivé průtahy v řízení, které žalobce musí prokázat a doložit, neboť vyvratitelná domněnka vzniku újmy se v tomto případě neuplatní. Žalobce však vznik škody nijak neprokazuje. Žalovaná dále poukázala na složitost řízení, které probíhalo na několika stupních a jeho délka proto není nijak nepřiměřená. Ministerstvo vnitra navíc v rámci předběžného projednání nároku konstatovalo porušení práva a za tento postup se žalobci omluvilo. Žalovaná považuje konstatování porušení práva a omluvu za dostatečnou satisfakci.

5. Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázaný následující skutkový stav:

6. Dne 29. 5. 2019 uplatnil žalobce u Ministerstva financí ČR nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Dne 6. 6. 2019 Ministerstvo financí postoupilo žádost v části týkající se postupu správních orgánů Ministerstvu vnitra a v části týkající se řízení před soudy Ministerstvu spravedlnosti. Dne 19. 6. 2019 Ministerstvo vnitra vyrozumělo žalobce o postoupení jeho žádosti k vyřízení Ředitelství služby cizinecké policie. Dne 28. 6. 2019 zaslal žalobce Ministerstvu vnitra přípis, že dle jeho názoru nespadá jeho nárok do kompetence několika úřadů, nýbrž že by ji mělo projednat a rozhodnout o ní Ministerstvo financí. Dne 26. 7. 2019 sdělilo Ministerstvo vnitra žalobci, že jeho žádost byla vrácena k vyřízení Ministerstvu financí. Dne 22. 8. 2019 Ministerstvo financí postoupilo žádost opět v části týkající se postupu správních orgánů Ministerstvu vnitra. Dne 14. 10. 2019 Ministerstvo vnitra konstatovalo, že při rozhodování žalobce o náhradu škody ve věcech služebního poměru došlo k nedodržení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, za což se Ministerstvo vnitra žalobci omluvilo. Délka správního řízení však nebyla shledána jako nepřiměřená vyžadující finanční odškodnění.

7. Ze správního spisu [anonymizováno] [číslo] a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Ad 6/2014 soud zjistil následující skutečnosti, které rovněž účastníci učinili nespornými:

8. Rozhodnutím ředitele policie České republiky Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie [obec] ve věcech služebního poměru [číslo] ze dne 31. 12. 2006 byl žalobce ke dni 1. ledna 2007 ustanoven na služební místo vrchní asistent referátu cizinecké a pohraniční policie [obec] a zařazen do 4. tarifní třídy a 12. tarifního stupně se služebním příjmem ve výši 33 720 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. Ca 159/2007-45 ze dne 3. dubna 2008. V novém řízení ředitel Policie České republiky služby cizinecké a pohraniční policie odvolání opakovaně zamítl. Rozhodnutí odvolacího orgánu bylo rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 5 Ca 346/2008-42 ze dne 16. prosince 2011 opět zrušeno. Rozhodnutím ředitele Ředitelství služby cizinecké policie [číslo] ze dne 12. dubna 2012 bylo podanému odvolání vyhověno a napadené rozhodnutí ředitele policie České republiky Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie [obec] ve věcech služebního poměru [číslo] ze dne 31. 12. 2006 bylo změněno tak, že byl žalobce zařazen do 5. tarifní třídy a 12. tarifního stupně se služebním příjmem ve výši 36 170 Kč měsíčně. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra [číslo jednací] [rok] ze dne 19. února 2008 byl žalobci přiznán ke dni 1. 1. 2008 výsluhový příspěvek ve výši 17 105 Kč měsíčně, výše výsluhového příspěvku však měla činit částku 18 336 Kč měsíčně. Dne 11. 5. 2012 žalobce požádal o vydání nového rozhodnutí. Služební funkcionář dopisem ze dne 31.5.2012 [číslo jednací] [číslo] sdělil, že marně uplynula 4 letá propadná subjektivní lhůta uvedená v ustanovení § 193 odst. 4 zákona o služebním poměru. Dne 21. května 2013 žalobce požádal o náhradu škody ve výši 82 342 Kč, která mu vznikla porušením právní povinnosti při výkonu služby, neboť prvním dnem, kdy mohl žalobce uplatnit podnět k přezkoumání pravomocného rozhodnutí o výsluhovém příspěvku, byl den 3. května 2012, k marnému uplynutí 4 leté lhůty však došlo ke dni 15. března 2012. Rozhodnutím ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 30. října 2013 byla žádost žalobce zamítnuta s tvrzením, že neprokázal vznik škody. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 11. listopadu 2013 odvolání. Rozhodnutím náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 10. února 2014 bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že žalobci byl přiznán doplatek výsluhového příspěvku pouze ve výši 16 598 Kč. Proti rozhodnutí náměstka byla podána dne 21. 2. 2014 správní žaloba k Městskému soudu v Praze. Dne 16. 5. 2019 Městský soud v Praze žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věcech služebního poměru zrušil a věc vrátil náměstkovi policejního prezidenta k dalšímu řízení. Dne 28. 11. 2019 vydal ředitel Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního poměru rozhodnutí [číslo jednací], kterým byl žalobci přiznán doplatek výsluhového příspěvku ve výši 170 373 Kč s příslušenstvím.

9. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávný úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Podle § 175 odst. 5 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění (dále jen„ zákon o služebním poměru“) je služební funkcionář povinen rozhodnout o podání do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů od jeho doručení. Podle § 180 odst. 8 první věta zákona o služebním poměru je odvolací orgán povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání.

11. Předpokladem odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu je naplnění těchto předpokladů: a) nesprávný úřední postup, b) nemajetková újma, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Výše uvedené předpoklady pak musí být naplněny kumulativně. Soud se i s ohledem na námitku žalované nejprve zabýval spornou otázkou, zda se na uvedené správní řízení vztahuje čl. 6 Úmluvy, neboť v případě aplikace čl. 6 odst. 1 Úmluvy nastává v případě nepřiměřené délky řízení vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy poškozenému. Dle právního názoru Nejvyššího soudu ČR vyjádřeného v rozsudku ze dne 29.9.2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014 platí, že:„ Závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníkům řízení nemajetkovou újmu, je dán, jestliže v posuzovaném správním řízení jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný, a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy. Nejsou-li splněny tyto předpoklady, pak na dané správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá, a tudíž nelze aplikovat ani stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.“ Soud vycházeje z výše uvedeného právního názoru Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že na dané správní řízení dopadá článek 6 odst. 1 Úmluvy, neboť předmětem správního řízení byl spor o právo, který je opravdový a vážný, jelikož předmětem správního řízení byl spor nejprve o výši přiznaného příjmu a následně spor o výši výsluhového příspěvku. Vážnost a opravdovost pak vyplývá i z faktu, že žalobce proti rozhodnutí služebních funkcionářů podal správní žalobu, přičemž rozsudkem správního soudu byla rozhodnutí služebního funkcionáře opakovaně rušena. Rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku má přímý vliv na majetkovou sféru žalobce, lze tedy konstatovat, že toto právo (vlastnictví finančních prostředků) má civilní charakter.

12. Co se týká tvrzeného nesprávného úředního postupu, má soud za to, že řízení ve věcech služebního poměru trvající 6,5 roku je jednoznačně nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk a délku tohoto řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou, o čemž svědčí i skutečnost, že Ministerstvo vnitra konstatovalo, že při rozhodování správních orgánů ve věci žalobce o náhradu škody ve věcech služebního poměru došlo k nedodržení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a žalobci se omluvilo.

13. Příčinou nepřiměřeně dlouhého řízení je pak i průtah na straně soudu, ke kterému došlo v řízení před správním soudem, sp. zn. 6 Ad 6/2014, když žaloba byla v dané věci podána dne 21. 2. 2014 a první jednání ve věci bylo nařízeno až na den 23. 11. 2017, když se spisu je patrná nečinnost od května 2014 do listopadu 2017. Výše uvedená pochybení jsou příčinou nepřiměřeně dlouhého řízení. Pokud jde o předpoklad vzniku nemajetkové újmy, s ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru, že na předmětné řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nastala tak vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky předmětného řízení, přičemž žalovaná vznik nemajetkové újmy na straně žalobce nevyvrátila. Soud tak shledal naplnění všech tří předpokladů odpovědnosti žalované za způsobenou nemajetkovou újmu a dále se zabýval otázkou formy zadostiučinění. V tomto směru lze poukázat i na judikaturu Nejvyššího soudu, který opakovaně přijal závěr, že konstatace porušení práva v případě nepřiměřené délky řízení postačuje nejen tehdy, pokud je význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný, ale například i tehdy, pokud byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 6.2.2018, sp. zn. 30 Cdo 2518/2017 dovodil, že i (výrazně) snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému, neboť konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný. V daném případě nelze dospět k závěru, že by význam předmětného řízení byl pro žalobce nepatrný, neboť se ve svém souhrnu jednalo o částku 170 373 Kč. Navíc z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce se nijak nepodílel na délce řízení, když tato je zapříčiněna zejména 3,5 letou nečinností správního soudu, za nějž je odpovědný pouze správní soud. Vzhledem k tomu, že konstatování porušení práva nepovažuje soud v daném případě za dostatečnou satisfakci, přiznal žalobci i zadostiučinění v penězích.

14. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu vycházel soud ze Stanoviska a přihlédl k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Nejvyšší soud v tomto Stanovisku rovněž dospěl k závěru, že„ pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1. 250 Kč až 1. 667 Kč za jeden měsíc. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15. 000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7. 5000 Kč až 10.000 Kč).“ S ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu vyšel soud ze základní částky 15 000 Kč pro rok řízení, přičemž s ohledem na skutečnost, že každé řízení vyžaduje určité trvání, snížil soud odškodnění za první dva roky o polovinu. V daném případě soud stanovil základní částku v dolní hranici výše uvedeného rozmezí, tj. ve výši 15 000 Kč ročně, když zohlednil i skutečnost, že se žalobci Ministerstvo vnitra omluvilo a konstatovalo porušení práva a rovněž i skutečnost, že v daném řízení bylo rozhodováno státními orgány na 3 úrovních (správní orgán 1. stupně, odvolací správní orgán a správní soud), přičemž se sice jedná o nepřiměřeně dlouhé řízení, ve vztahu k počtu rozhodujících instancí však k nikoliv extrémně nepřiměřenému dlouhému řízení. Řízení, za níž požaduje žalobce odškodnění, trvalo 6 a půl roku, základní částka přiměřeného zadostiučinění tedy činí za první dva roky trvání řízení celkem 15 000 Kč, za třetí až šestý rok trvání celkem 60 000 Kč (4 x 15 000), za půl roku 7 500 Kč, tj. celkem 82 500 Kč. Dále se soud zabýval otázkou, zda a jakým způsobem modifikovat takto vypočtenou částku přiměřeného zadostiučinění s ohledem na kritéria dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk.

15. Prvním kritériem je kritérium složitosti řízení, toto je ve věci významným činitelem, neboť se zvyšující se složitostí se prodlužuje i doba, v níž by mělo být řízení skončeno. Složitost řízení může vycházet z náročného zjišťování skutkového stavu, složitého vedení řízení, může se jednat i o složitost po právní stránce. V tomto případě soud dospěl k závěru, že ke snížení či zvýšení náhrady za nepřiměřenou délku řízení z důvodu složitosti věci nejsou splněny podmínky, neboť po skutkové i právní stránce se dle soudu jednalo o standardní složitost řízení. Z právního hlediska se nejedná o nijak složitý spor, v řízení není řešena právní otázka, jež dosud nebyla v judikatuře soudů jednotně vyřešena, či nejde o případ, kdy je nutné aplikovat cizí právo. Pokud jde o skutkovou složitost, pak je evidentní, že nebylo třeba provádět rozsáhlé dokazování, bylo prováděno pouze listinné dokazování, které je z časového hlediska obecně podstatně méně náročné, než dokazování výslechy svědků, znaleckými posudky apod. Soud proto k modifikaci náhrady z tohoto hlediska nepřistoupil.

16. Druhým kritériem je chování poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk), Poškozený přitom může svým chováním přispět k výraznému prodloužení řízení, když např. činí opakovaně nejasná podání, odvolává se do rozhodnutí, proti kterým není přípustné odvolání, nedostavuje se k soudu apod. Na druhé straně nutno podotknout, že poškozený může vyvíjet i činnost směřující ke zkrácení délky řízení. Ze spisového materiálu soud nezjistil žádné skutečnosti, které by vedly k závěru, že by pro chování poškozeného mělo dojít k modifikaci základní přiznané částky, neboť žalobce jakožto poškozený se svým jednáním na délce řízení nijak nepodílel.

17. Třetím kritériem je postup orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk). V daném případě ani jeden z účastníků netvrdil rozhodné skutečnosti, na základě nichž by ve vztahu k tomuto kritériu požadoval modifikaci základní částky, když průtah na straně správního soudu se promítl již do celkové délky řízení a je důvodem pro přiznání vyššího základního odškodnění.

18. Čtvrtým kritériem je význam řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk). Obecně se dá říci, že větší význam mají spory, které mají citelnější dopad do poměrů účastníků, jako je tomu u trestního řízení, u rodiněprávních věcí, věcí osobního stavu, ochrany osobnosti, náhrady újmy na zdraví, u pracovněprávních sporů, u řízení o poskytnutí sociálních a jiných dávek či u věcí bytových. I když Městský soud v Praze ve skutkově obdobném případě (sp. zn. 53 Co 179/2021) konstatoval, že se v daném případě jedná o pracovněprávní spor, soud se v tomto případě nedomnívá, že by namítané řízení mělo pro žalobce zvýšený význam, když sám žalobce žádný zvýšený význam řízení neprokazoval a tato skutečnost nevyšla v řízení najevo. Na druhou stranu soud nepřistoupil z důvodu tohoto kritéria ani ke snížení základní částky odškodnění, neboť předmětem řízení je finanční nárok nikoli nepatrné hodnoty vyplývající ze služebního poměru. Protože soud považoval význam namítaného řízení pro žalobce jako standardní, k modifikaci základní částky nepřistoupil.

19. S ohledem na výše uvedené tak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 82 500 Kč jakožto přiměřené zadostiučinění (výrok I.), přičemž žalobci vznikl v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění žalobce uplatnil postupem dle § 14 OdpŠk. Prvním dnem prodlení je tak den 30. 11. 2019. Ve výroku II. pak soud žalobu co do zbývající částky, tj. 27 500 Kč s příslušenstvím zamítl.

20. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce měl v řízení úspěch jen částečný, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a proto soud žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, tj. částku 24 808,50 Kč Náklady žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny advokáta dle § 7, 9 odst. 4 písm. a) a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) za 5,5 úkonů právní služby (příprava a převzetí, žaloba, replika ze dne 11. 11. 2020, rozšíření žaloby ze dne 23. 8. 2021, účast při ústním jednání dne 19. 1. 2022 a účast při jednání dne 26. 1. 2022, při kterém došlo jen k vyhlášení rozhodnutí) ve výši 3 100 Kč/úkon, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 je na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, při stanovení tarifní hodnoty podle advokátního tarifu přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a). Dále náklady žalobce tvoří paušální náhrada hotových výdajů 6 x 300 Kč a 21 % DPH z této odměny.

Poučení