17 C 205/2020-147

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 85 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 14.11.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 75 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 14.11.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 33 370 Kč k rukám zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 13.11.2020, doplněnou podáními ze dne 14.1.2022 a ze dne 14.7.2022, domáhal na žalované původně zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 14.11.2020 do zaplacení coby náhrady majetkové a nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním vedeným posléze u Obvodního soudu v pro Prahu 1 sp.zn. 3 T 84/2019. Žalobce se domáhal částky 30 000 Kč jako náhrady nákladů obhajoby v předmětném trestním řízení a částky 100 000 Kč jako odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí v trestním řízení. Žalobce uvedl, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, OŘ policie Praha 1, SKPV, OOK čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ze dne 16. 5. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním v tomto usnesení specifikovaným. Na žalobce byla následně pro tento trestný čin podána obžaloba, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3.9.2019, sp.zn. 3 T 84/2019, kterým byl žalobce této obžaloby v plném rozsahu zproštěn. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.11.2019, sp.zn. 7 To 426/2019 byla odvolání podaná státní zástupkyní a poškozenou proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně zamítnuta, čímž ke dni 14.11.2019, pravomocně skončilo trestní řízení vedené proti žalobci pro zmíněný trestný čin. Majetková újma, která žalobci vznikla, vyčíslil na 30 000 Kč vynaložených na obhajobu. Dále se domáhal částky 100 000 Kč za nemajetkovou újmu, spočívající v zásahu do práva žalobce na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména, jakož i do jeho soukromého a rodinného života, a to s přihlédnutím k závažnosti trestného činu, z něhož byl žalobce obviněn, jeho nízkému věku a sociálnímu zázemí (žalobce je vysokoškolským studentem). K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že nárok uplatnil dne 13.5.2020. Žalovaná reagovala přípisem ze dne 8.10.2020, kterým žalobce vyzvala k doplnění, což žalobce učinil podáním ze dne 9.11.2020 O žádosti žalobce nebylo do dne podání žaloby rozhodnuto.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15.7.2021 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 13.5.2020 uplatnil oba nároky ve výši celkem 130 000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 10.12.2020. Žalovaná konstatovala, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a poskytla žalobci odškodnění ve výši 41 955,50 Kč, kterou žalobci uhradila. Z této částky připadal 26 922,50 Kč na uznané náklady obhajoby a částka 15 000 Kč na odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Po zhodnocení povahy trestní věci, délky trestního stíhání a následků způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby dospěla žalovaná k závěru, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí, omluva a 15 000 Kč je odpovídajícím a dostatečným zadostiučiním. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Podáním ze dne 23.1.2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 45 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14.11.2020 do zaplacení. Soud v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce řízení částečně v tomto rozsahu zastavil usnesením ze dne 21.4.2021, č.j. 14 C 205/2020-55. Předmětem řízení poté zůstal toliko jeden nárok žalobce, a to požadované odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 85 000 kč s příslušenstvím.

4. K výzvám soudu podle § 118a o.s.ř. daným jednak předběžně v písemné formě a dále při jednání dne 3.6.2020 žalobce dále doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 14.1.2022 a 14.7.2022. Žalobce uvedl, že již nechce tvrdit a prokazovat dopady trestního stíhání do sféry rodinné a do vztahů k okolí a komunitnímu prostředí a dále setrvává na dopadech do sféry osobní a sféry studijní, spočívající v narušení vysokoškolského studia. Žalobce uvedl, že musel odložit odevzdání a obhajobu bakalářské práce z původně plánovaného léta 2020 na červenec 2021.

5. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 13.5.2020, kdy požadoval uhrazení částky 100 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a 30 000 Kč jako náhrady nákladů obhajoby. Ve stanovisku ze dne 10.12.2020 žalovaná konstatovala porušení práva žalobce tím, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v trestním řízení, za což se mu omluvila. Jako odpovídající shledala finanční odškodnění ve výši 15 000 Kč (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, uplatnění nároku na náhradu škody a na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a stanoviska žalované ze dne 10. 12. 2020). Mezi účastníky bylo dále nesporné, že u žalobce nejsou v rejstříku trestu evidována žádná odsouzení.

7. Ze shodných tvrzení účastníků a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 3 T 84/2019 soud zjistil následující skutečnosti: Dne 16. 5. 2019 usnesením policejního orgánu podle § 160 odst. 1 trestního řádu bylo se žalobcem zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Dne 16. 5. 2019 se žalobce dostavil po předchozím předvolání k policejnímu orgánu k podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu. Dne 3. 6. 2019 proběhl výslech žalobce coby obviněného, o kterém byl sepsán protokol o výslechu obviněného. Z obou protokolů vyplývá, že žalobce uvedl, že svého práva odepřít výpověď nevyužívá a vypovídat chce a bude. Dne 19. 7. 2019 byla státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 na žalobce obžaloba pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Dne 3. 9. 2019 se ve věci konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut žalobce coby obžalovaný, který po poučení uvedl, že vypovídat bude. Při tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, č.j. 3 T 84/2019-155, kterým byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce dne 25. 9. 2019 odvolání. Veřejné zasedání se konalo dne 14.11.2019 u Městského soudu v Praze, při kterém byl žalobce osobně přítomen s tím, že při veřejném zasedání bylo vyhlášeno unesení, kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Zamítnuto bylo též odvolání poškozené. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 14.11.2019.

8. Z výsledků zapsaných povinností ze dne 14. 7. 2022, na čl. 112 soud zjistil, že v části vtahující se k roku 2020, 2021, je uvedeno, že [anonymizováno 6 slov], pokus první, výsledek Z, datum 28. 7. 2021, typ povinný, kredity 4, s poznámkou splněno. Dále zjištěno, že v řádku nad touto zkouškou je ještě další řádek, kde je uveden rovněž [anonymizována čtyři slova], pokus 0, výsledek proškrtnuto, datum neuvedeno, typ povinný, kredity 4, s poznámkou nesplněno. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

11. Z rozhodnutí rektora [anonymizována čtyři slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] [rok], na čl. 116 soud zjistil, že žalobci byl stanoven poplatek spojený se studiem ve výši 27 000 Kč za započatých 6 měsíců studia od 2. 10. 2019 do 2. 4. 2020. Z odůvodnění dále zjištěno, že rozhodný studijní program je akreditován s 3 letou standardní dobou studia. Překročení standardní doby studia rozhodného studijního programu zvětšené o 1 rok, tedy došlo 2.10.2019.

12. Z rozhodnutí rektora [anonymizována čtyři slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] 2020 na č.l. 118 soud zjistil, že žalobci byl stanoven poplatek spojený se studiem ve výši 27 000 Kč za započatých 6 měsíců studia od 3. 4. 2020 do 3. 10. 2020. Z odůvodnění dále zjištěno, že rozhodný studijní program je akreditován s 3 letou standardní dobou studia. Překročení standardní doby studia rozhodného studijního programu, zvětšeno o 1 rok, tedy došlo 2.10.2019. Konstatováno, že žalobce překročil standardní dobu studia rozhodného studijního programu, zvětšenou o 1 rok, bez ohledu na dobu narušeného studia (období od 1.3.2020 do 31.8.2020).

13. Z rozhodnutí rektora [anonymizována čtyři slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] 2020, na čl. 120 soud zjistil, že žalobci byl stanoven poplatek spojený se studiem ve výši 29 000 Kč za započatých 6 měsíců studia od 4. 10. 2020 do 4. 4. 2021. Z odůvodnění dále zjištěno, že rozhodný studijní program je akreditován s 3 letou standardní dobou studia. Překročení standardní doby studia rozhodného studijního programu, zvětšené o 1 rok, tedy došlo 2. 10. 2019. Žalobce tak překročil standardní dobu studia rozhodného studijního programu zvětšenou o 1 rok, bez ohledu na dobu narušeného studia (období od 1.3.2020 do 31.8.2020).

14. Z rozhodnutí rektora [anonymizována čtyři slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] 2021, na čl. 122 soud zjistil, že žalobci byl stanoven poplatek spojený se studiem ve výši 29 000 Kč za započatých 6 měsíců studia od 5. 4. 2021 do 5. 10. 2021. Z odůvodnění dále zjištěno, že rozhodný studijní program je akreditován s 3 letou standardní dobu studia. Překročení standardní doby studia rozhodného studijního programu, zvětšené o 1 rok, došlo dne 2. 10. 2019. Žalobce tak překročil standardní dobu studia rozhodného studijního programu, zvětšenou o 1 rok, bez ohledu na dobu narušeného studia (období od 1.3.2020 do 31.8.2020).

15. Z výpisu – poplatky a žádosti (verze 117) na č.l. 124 zjištěn přehled poplatků za další studium, vždy uvedeno s platností od do, splatnost a částka. Uvedeny částky 27 000, 29 000, 29 000 a 27 000 Kč.

16. Z Profiu žalobce v informačním systému [anonymizována dvě slova], na čl. 125 zjištěny identifikační údaje o žalobci, které jsou v tomto uvedeny ve vztahu k jeho studiu.

17. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že ho trestní stíhání překvapilo, že vůbec nechápal, proč je trestní stíhání vedeno. V té souvislosti se uzavřel do sebe, a přišel také o chuť do života. V té době, kdy to trestní stíhání probíhalo, v roce 2019, končil 4. ročník bakalářského studia a v akademickém roce 2019 2020 zahajoval 5. ročník. Plánoval, že bakalářskou práci bude obhajovat v červnu roku 2020. Žalobce plánoval, že v roce 2019 začne shánět podklady pro bakalářskou práci s tím, aby ji mohl v červnu 2020 odevzdat. Do toho ale vstoupilo trestní stíhání, takže neměl ani čas, ani chuť pracovat na bakalářské práci, případně na přípravě podkladů k ní. V té době rovněž skládal nějaké zkoušky, ale nepamatuje si, jestli trestní stíhání na to mělo nějaký dopad. Poté, co byl obžaloby zproštěn, tak stále ještě byl uzavřený do sebe, byl rozhozený a neměl sílu na té bakalářské práci pracovat. Poté se mu automaticky studium prodloužilo, s ohledem na to, že měl dostatečný počet kreditů, takže bakalářskou práci poté obhájil o rok později, kdy bakalářskou práci odevzdal v červenci 2021 a obhajoval ji v září roku 2021. V té době, v roce 2019, měl již všechny povinné zkoušky hotovy a potřebné kredity nashromážděny s tím, že přihlašování na bakalářskou zkoušku probíhá tak, že přihlášení je možné až po vložení práce do informačního systému univerzity. Termíny pro vložení práce jsou v každém akademickém roce tři, je to vždy termín květen, červenec, nebo leden. Žalobce plánoval odevzdání bakalářské práce v květnu 2020.

18. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce, pak soud uzavírá, že žalobce po procesním poučení a výzvě soudu setrval již jen tvrzení o dopadech do sféry osobního prožívání a do sféry studijní, spočívající v komplikaci a následném prodloužení vysokoškolského studia. Trestní stíhání mělo určitý vliv na osobní život žalobce, kdy byl po dobu trestního stíhání, které trvalo přibližně 6 měsíců, vystaven obecným dopadům trestního stíhání, které doléhají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí. Žalobce hovořil částečně o pocitech, které v něm trestní stíhání vyvolalo, že byl více uzavřený do sebe a že mu nějakou dobu trvalo se s trestním stíháním vyrovnat. Trestní stíhání se nijak nedotklo jeho pověsti v okolí, jeho vztahu se sousedy, přáteli či známými. Žalobce uvedl, že mezi rodinou a přáteli se o trestním stíhání pokud možno nezmiňoval a není mu známo, že by se o jeho kauze hovořilo na veřejnosti či na sociálních sítích. Trestní stíhání částečně zasáhlo do studijního života žalobce, neboť své bakalářské studium sice dokončil, ale s ročním zpožděním, kdy v důsledku trestního stíhání neměl čas ani chuť věnovat se přípravě a zpracování bakalářské práce.

19. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud v řízení neprovedl dokazování důkaz výpisem z evidence rejstříku trestů, neboť bezúhonnost žalobce byla nesporná a žalobce poté již na provedení tohoto důkazu ani netrval. Soud poskytl žalobci procesní poučení podle § 118a o.s.ř. v písemné podobě před nařízením jednání s tím, že žalobce rozhodné skutečnosti doplnil pouze částečně. Soud proto výzvu zopakoval při jednání dne 3.6.2022, na kterou žalobce reagoval podáním ze dne 14.7.2022 20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

23. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

25. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

27. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

28. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

29. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

30. Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení policejního orgánu ze dne 16.5.2019 podle § 160 odst. 1 trestního řádu, jímž bylo se žalobcem zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3.9.2019, sp.zn. 3 T 84/2019-155, kterým byl žalobce obžaloby v plném rozsahu zproštěn podle § 226 písm. b) tr.řádu 3.9.2019, sp.zn. 3 T 84/2019, kterým byl žalobce této obžaloby v plném rozsahu zproštěn. Odvolání proti zprošťujícímu rozsudku byla zamítnuta a rozsudek nabyl právní moci dne 14.11.2019.

31. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

32. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

33. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě do práv zasaženo v míře poměrně malé, a to i pokud jde o obecné dopady trestního stíhání. Žalobce i po procesním poučení soudu netvrdil žádné závažnější dopady do jeho osobnostních sfér. Újmu uváděl pouze ve zcela obecné rovině, vztahující se spíše k osobním pocitům, psychické zátěži, spočívající v uzavření se do sebe, v prvotním překvapení z toho, že je vůbec trestní stíhání vedeno. V zásadě tedy žalobce potvrdil obecné dopady trestního stíhání, které zasáhnou každou osobu, a to tím spíše, pokud se jedná o osobu bezúhonnou, což žalobce je. V zásadě jediným konkrétním dopadem trestního stíhání tak bylo narušení vysokoškolského studia, neboť trestní stíhání připadlo do doby, kdy žalobce měl připravovat bakalářskou práci k odevzdání. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce si skutečně bakalářské studium prodlužoval. Soud žalobci uvěřil, že v souvislosti s tím, že proti němu byly zahájeny úkony trestního řízení, se nemohl soustředit na plnění studijních povinností a že v důsledku toho musel odložit odevzdání bakalářské práce o jeden rok na červenec 2021. Současně však bylo prokázáno, že bakalářské studium ukončil a byl přijat k navazujícímu magisterskému studiu. Dopad do studijní sféry byl prokázán. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva poskytnutá žalovanou, nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

34. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v délce trvání dvě léta až 10 let. Trestní stíhání trvalo přibližně 6 měsíců, což je možné hodnotit jako délku zcela přiměřenou, a to i s ohledem na to, že ve věci proběhlo přípravné řízení, byla podána obžaloba, proběhlo jedno hlavní líčení, při němž byl žalobce obžaloby zproštěn, a věc byla řešena z důvodu podaných odvolání na dvou stupních soudní soustavy. Z provedeného dokazování obsahem trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Ani žalobce neuváděl žádnou skutečnost, která by svědčila o nedůvodných průtazích při objasňování věci a při jejím projednávání před soudy.

35. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestný čin znásilnění je trestným činem, který patří do skupiny trestným činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a jde tak o podezření z trestné činnosti, která je ve společnosti vnímána jako zavrženíhodná. Je sice pravdou, že téma sexuálního násilí již není ve společnosti tolik tabuizováno a rozvíjí se v tomto směru i celospolečenská diskuse, nicméně lze očekávat, že pachatele takového činu většinou společnosti„ odsoudí“. V případě žalobce je však třeba přihlédnout k tomu, co sám tvrdil, že nedošlo k medializaci jeho případu, že o něm pokud možno nemluvil s rodinou a přáteli a že se o něm nehovořilo ani na sociálních sítích, a to přesto, že žalobce se pohyboval ve studentském prostředí, kde je používání sociálních sítí obvyklé. Z hlediska závažnosti vzneseného obvinění a jeho potenciálu tíživého dopadu na žalobce je tak třeba přistoupit k peněžitému zadostiučinění, kdy se omluva a konstatování již jako odpovídající satisfakce nejeví.

36. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše a zde dodává, že nebylo prokázáno, že by došlo k významným změnám v žalobcově dosavadním způsobu života. Dle názoru soudu došlo k částečnému snížení dosavadní kvality života žalobce, kdy tento se musel úkonům trestního stíhání podrobovat, kdy nelze určitý psychický stres a vnitřní prožívání zcela vyloučit, a to zvlášť v případě tak závažného obvinění, jakým je zločin znásilnění. Toho jsou schopny snad jen osoby otrlé a na trestní stíhání zvyklé, což však rozhodně není případ žalobce. Žalobce však již v pozdější fázi řízení netvrdil, že by trestní stíhání mělo nějaký negativní dopad do jeho sféry rodinné, či na vztahy se sousedy či známými. Nebylo tak ani tvrzeno, že by v důsledku trestního stíhání byl žalobce nějak znevážen v okruhu svých známých a přátel. Žalobce rovněž netvrdil, že by došlo k nějaké zdravotní újmě. Soud má za prokázaný dopad do studijního života žalobce, který musel v důsledku trestního stíhání odložit odevzdání a s tím související obhajobu bakalářské práce. Soud tak má za prokázané, že došlo k určitému dopadu do života žalobce, který byl po dobu přibližně 6 měsíců vystaven nedůvodnému trestnímu stíhání, že to pro něj představovalo psychickou zátěž, že se uzavřel do sebe, přišel po dobu trestního stíhání o chuť do života, s čímž souviselo i to, že neměl čas ani chuť pracovat na bakalářské práci. Soud žalobci rovněž uvěřil, že trestní stíhání prožíval, že jej zahájení trestního stíhání překvapilo a rozhodilo a že v důsledku toho neměl čas ani chuť plnit studijní povinnosti, neboť se musel věnovat své obhajobě a jeho myšlenky se v té době zjevně ubíraly jiným směrem.

37. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne 3.6.2022 sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce ke srovnání navrhl případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 42 C 10/2014, 44 C 60/2017 a 28 C 126/2020. Žalovaná žádné případy ke srovnání s případem žalobce nenavrhla. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 111/2018 a 10 C 172/2018.

38. V případu ve věci sp.zn. 42 C 10/2014 byl tamní žalobce stíhán pro shodný trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za který hrozil shodný trest odnětí svobody jako žalobci, přičemž trestní stíhání trvalo rovněž 6 měsíců. Žalobci dle rozhodujících procesních soudů vznikla újma vyšší intenzity, neboť se žalobce měl dopustit velmi závažného trestného činu a mohl se tak důvodně domnívat, že v případě odsouzení mu bude uložen poměrně vysoký trest odnětí svobody. Tamní žalobce nesl velice těžce probíhající trestní řízení i účast na jednotlivých úkonech s ním souvisejících; byl zatčen a byla mu nasazena pouta na veřejném prostranství, odvezen byl na ubytovnu, kde bydlel a lidé ho znali. Obvinění se rozšířilo v jeho okolí a v menším městě, kde žil. Musel se podrobit náročnému sexuologickém vyšetření. Bylo přiznáno 50 000 Kč. V případu ve věci sp.zn. 44 C 60/2017 byl tamní žalobce stíhán pro shodný trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za který hrozil shodný trest odnětí svobody jako žalobci, přičemž trestní stíhání trvalo 1 rok a 9 měsíců. Tamnímu žalobci vznikla nejen určitá újma v subjektivních pocitech frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma objektivizované povahy. Tamní žalobce byl omezen na osobní svobodě zadržením, a to po necelé dva dny, v důsledku stíhání se stáhl do sebe, nekomunikoval s okolím, trpěl depresemi, nespavostí a ve větší míře konzumoval alkohol. Po skončení trestního stíhání mu byl diagnostikován vysoký krevní tlak s nutnou medikací, avšak nebyla prokázána souvislost s předmětným trestním stíháním. Trestní stíhání negativně zasáhlo do s jeho nezletilou dcerou [jméno], nadále se s ní však běžně stýká. O trestním stíhání se vědělo v místě bydliště, kterým bylo menší město. Žalovaná dobrovolně poskytla 3 000 Kč, soud přiznal dalších 47 000 Kč, celkem tedy 50 000 Kč. V případu ve věci sp.zn. 28 C 126/2020 byl tamní žalobce stíhán pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku až osmi let. Trestní řízení trvalo jeden rok a pět měsíců. Trestní stíhání pak zasáhlo do osobního života tamního žalobce, došlo k zásahu do zdraví, zejména psychické vybavenosti, neboť pociťoval stres, špatně spal a také výrazně zhubl (cca 20 kg). Tamní žalobce byl rovněž dehonestován ve společnosti v menším městě, kde se o jeho trestním stíhání vědělo, lidé se jej stranili, vyhýbali se mu, nekomunikovali. Trestní stíhání se projevilo i na povaze tamního žalobce, ač tento byl předtím milý, přátelský, s velkým všeobecným rozhledem, poté, co začalo trestní stíhání, v podstatě se svými kamarády chtěl probírat jenom danou kauzu a od tohoto se nemohl oprostit. Významně mu ubyli přátelé. Tamní žalobce byl obchodním manažerem v rámci nadnárodních firem a práci získával tím, že jej někdo doporučil další firmě (tzv. [anonymizováno]). V důsledku trestního stíhání, což bylo podpořeno aktivitou bývalé manželky, s ním obchodní partneři přerušili kontakty a nikdo již s ním pracovat nechtěl. Přišel i další pracovní příležitost v místní škole. Došlo k narušení vztahů s dětmi. Současně však vyšlo najevo, že na dehonestaci tamního žalobce a zásahu do jeho osobnostních sfér se podílely i další osoby tj. bývalá manželka žalobce a částečnou měrou i tlumočník, nikoliv pouze trestní stíhání. Soudem bylo přiznáno 60 000 Kč.

39. V případech které ke srovnání vybral soud, v případu vedeném pod sp.zn. 27 C 111/2018 byl tamní žalobce stíhán pro shodný trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za který hrozil shodný trest odnětí svobody jako žalobci, přičemž trestní stíhání trvalo 1 rok a 4 měsíce. Tamním žalobcem nebylo ani tvrzeno, že by se jeho trestní stíhání nějak negativně promítlo do jeho profesní sféry či společenského postavení, kdy věc nebyla nijak medializována a žalobce ani netvrdil zhoršení rodinných vztahů. Žalovaná dobrovolně poskytla částku 26 000 Kč, rozhodující soud shledal tuto částku přiměřenou. V případu vedeném pod sp.zn. 10 C 172/2018 byl tamní žalobce stíhán pro shodný trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za který hrozil shodný trest odnětí svobody jako žalobci. Trestní řízení trvalo 8 měsíců. Bylo zasaženo do práva tamního žalobce na soukromý život a do jeho osobního života, profesního života a rodinného života. Tamní žalobce byl vystaven odsouzení, pokud jde o jeho sociální prostředí, kdy kolegové v práci a jeho blízcí kamarádi neuvěřili tomu, že není stíhán bezdůvodně, byl vyloučen z kolektivu přátel a v posledku toto vedlo i k nutnosti změnit zaměstnání i místo bydliště. Žalovanou bylo dobrovolně přiznáno 10 000 Kč, soudem bylo přiznáno dalších 30 000 Kč, celkem tedy 40 000 Kč.

40. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěrů, že je na místě žalobce odškodnit v penězích, neboť zejména s ohledem na závažnost trestného činu a trestní sazbu, kterou byl žalobce ohrožen, by se pouhé konstatování a omluva nejevily jako přiměřená a spravedlivá satisfakce. K tomuto závěru ostatně dospěla i žalovaná, která dobrovolně v rámci předběžného projednání nároku žalobci přiznala na odškodnění za nemajetkovou újmu částku 15 000 Kč. Případy, které ke srovnání vybral žalobce, vycházejí ze závažnějších dopadů do osobnostních sfér tamních poškozených žalobců. Ve dvou případech došlo k dočasnému omezení svobody, obvinění se tzv. rozkřiklo v místě bydliště, byly shledány buď dopady do zdravotního stavu, do vztahu s rodinou či přáteli a známými, případně též zásahy do pracovního života. Trestní stíhání také trvala dvoj- i trojnásobně delší dobu, než trestní stíhání žalobce. Pouze v jedno z žalobcem označených případů trvalo trestní stíhání rovněž šest měsíců, ale tamní žalobce byl omezen na osobní svobodě, v poutech veden v místě, kde bydlel a o jeho stíhání se dozvěděli spolubydlící na ubytovně. Rovněž se musel tamní žalobce podrobit sexuologickému vyšetření. Případy vybrané žalobcem tak z hlediska porovnání demonstrují, že v nich přiznané zadostiučinění nelze přiznat, neboť dopady do osobnostních sfér žalobce byly v zásadě mírnější povahy. Dle soudu jsou s případem žalobce lépe porovnatelné případy vybrané soudem, zejména první z nich, v němž bylo přiznáno 26 000 Kč. Podobně jako v případu žalobce byly shledány jen minimální zásady spočívající v podstatě v obecných dopadech trestního stíhání. Trestní stíhání trvalo delší dobu, což je však v případě žalobce kompenzováno tím, že u něj došlo k prokazatelnému dopadu do plnění studijních povinností a prodloužení studia o jeden rok. V druhém případě, který se podobá délkou trestního stíhání, již došlo k rozšíření informace o trestním stíhání, což je zvláště u trestného činu znásilnění třeba považovat za poměrně tíživou újmu. K tomu v případě žalobce nedošlo. Stejně tak nemusel měnit bydliště ani vysokou školu. Rovněž netvrdil dopady do rodinného života a do vztahů s rodinou a přáteli.

41. S ohledem na výše uvedené má soud za odůvodněné, spravedlivé a odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 25 000 Kč. Jelikož žalovaná již dobrovolně žalobci po podání žaloby přiznala a vyplatila částku 15 000 Kč, zavázal jí soud, aby žalobci zaplatila ještě dalších 10 000 Kč. Proto soud žalobě co do částky 10 000 Kč vyhověl (výrok I.) a ve zbytku, tedy co do částky 75 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.).

42. Soud přiznal žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky 10 000 Kč od 14..11 2020 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 14.11.2020 8,25 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 13.5.2020, a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 13.11.2020. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne 14.11.2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne 13.5.2020 a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem 13.11.2020, ovšem k částečnému uspokojení došlo až dne 10.12.2020. Jelikož žalobce uplatnil v řízení dva nároky, jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a jednak nárok odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Do částečného zastavení řízení pro částečné plnění žalované (26 922,50 Kč a 15 000 Kč) usnesením ze dne 21.4.2021, které nabylo právní moci dne 21.5.2021 byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 80 000 Kč (50 000 + 30 000), pročež dílčí úspěch žalobce činil 96,15 % (76 922, 50/80 000*100) Poté byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 50 000 Kč, v níž byl žalobce úspěšný, ale jeho úspěch ohledně tohoto nároku je již vyjádřen procentem úspěšnosti v předchozí dílčí fázi řízení. Celkový úspěch žalobce tak činí 92,3 % (96,15 – 3,85). Hodnotu úkonu právní služby pak soud stanovil vždy podle předmětu řízení (dle tarifní hodnoty), který zde byl v době, kdy byl úkon učiněn. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč (2 000 Kč + 1 000 Kč, které soud žalobci nevrátil v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby) a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby ze dne 19.11.2020, podání odvolání a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 23.1.2021, vyjádření ze dne 14.1.2022 a ze dne 14.7.2022, účast u jednání dne 3.6.2022 a dne 23.8.2022, a to 3 úkony z tarifní hodnoty 80 000 Kč á 4 300 Kč a 4 úkony z tarifní hodnoty 50 000 Kč á 3 100 Kč (§ 7, bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), a 7 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 27 400 Kč (12 900 + 12 400 + 2 100), to vše zvýšené náhradu za 21% DPH ve výši 5 754 Kč na základě ověřené soudem ve veřejné databázi ARES, že advokát žalobce je plátcem DPH, náklady právního zastoupení tedy v celkové výši 33 154 Kč (27 400 + 5 754). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto soudním řízení vznikly, činí 33 370 Kč (33 154 + 3 000) * 92,3 %). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 33 370 Kč, a to k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

44. Lhůtu k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, o kterou požádala a která v principu žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení