28 C 126/2020-233

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený [údaje o zástupci] [anonymizováno 10 slov] [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 975 762,98 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 155 844,09 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 65 566 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15.7.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od 15.7.2020 do 26.10.2020 z částky 101 323,96 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 754 352,89 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 54 520,13 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 21 521 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném jednak náhrady škody ve výši 175 762,98 Kč a jednak náhrady nemajetkové újmy ve výši 800 000 Kč na základě vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Kraje Vysočina ze dne 18.4.2018, čj. KRPJ -88394-107 TČ -2017-161071- bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zločin [zločin] [anonymizováno 6 slov] [ustanovení pr. předpisu]. Následně po podání obžaloby k Okresnímu soudu v Třebíči byl žalobce rozsudkem ze dne 18.3.2019, čj. 1 T 142/2018-533 zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Po podání odvolání státního zástupce pak Krajský soud v Brně rozsudek Okresního soudu v Třebíči zrušil a rozsudkem ze dne 2.10.2019, čj. 3 To 209/2019-19635 žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil. Žalobce si v souvislosti s trestním stíháním zvolil právního zástupce, nejprve [titul]. [jméno] [příjmení], posléze [titul]. [jméno] [příjmení], přičemž na nákladech na obhajobu včetně cestovného vynaložil celkem částku 175 762,98 Kč včetně DPH, při odměně za jeden úkon právní služby á 2 300 Kč a režijní paušál á 300 Kč. Specifikaci těchto nákladů žalobce učinil součástí žaloby na čl. 90 až 97. Nárok na nemajetkovou újmu žalobce odůvodnil tak, že trestní stíhání mělo negativní vliv na jeho rodinný život, neboť byl omezen ve svém styku s nezletilými dětmi (opatrovnické řízení nebylo dosud ukončeno). Narušil se jeho vztah se sestrami, protože tyto se s ním přestaly stýkat (u jedné z nich uvedený stav nadále přetrvává). Také byla narušena jeho pověst a dobré jméno a přátelské vztahy, jelikož žalobce žije na malém městě [obec], kde se o jeho trestním stíhání vědělo. V této souvislosti roznášela pomluvy i jeho bývalá manželka. Také bývalí i současní přátelé a spolupracovníci i příbuzní žalobce, byli v trestní věci slyšeni - vypovídali u soudu, kde byl žalobce v pozici obžalovaného, a byli seznamováni orgány činnými v trestním řízení s tvrzeným trestným jednáním žalobce. Dále byl žalobce podroben ponižujícímu znaleckému zkoumání z oboru psychiatrie a psychologie. Žalobce pak byl obviněn ze zvlášť závažného zločinu, který patří mezi nejzávažnější trestně právní jednání mezi soukromými osobami a zároveň jedno z nejzásadnějších v očích veřejnosti. Žalobci hrozila vysoká trestní sazba až 8 let odnětí svobody. V důsledku výše uvedeného žalobce trpěl po celou dobu trestního řízení silným stresem, který se na něm projevil i zdravotně. Trpěl nespavostí, měl noční děsy, zažívací problémy, byl nesoustředěný, v souvislosti s trestním stíháním u něj došlo k poklesu pracovní schopnosti, také výrazně zhubnul.

2. Žalovaný ve své vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně dne 11.1.2020 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 175 762,98 Kč v podobě vynaložených nákladů trestního řízení a nárok na nemajetkovou újmu ve výši 800 000 Kč, to vše v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání. Žalovaný po projednání daného nároku dospěl k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul, přičemž žalobci na náhradě nákladů trestního řízení přiznal částku ve výši 101 323,96 Kč a jako náhradu nemajetkové újmy mu poskytl konstatování nezákonného rozhodnutí a omluvu. Dále žalovaný učinil nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 142/2018 v podobě vydání usnesení Policie ČR ze dne 18.4.2018 o zahájení trestního stíhání žalobce pro zločin [zločin] [anonymizováno 6 slov] [ustanovení pr. předpisu] a zproštění žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2.10.2019, čj. 3 To 209/2019-635. Na nákladech obhajoby [titul]. [příjmení] v podobě mimosmluvní odměny a režijního paušálu pak shledal opodstatněnou částku ve výši 13 000 Kč, na cestovném částku ve výši 1 830,84 Kč, na náhradě za promeškaný čas částku 800 Kč a DPH ve výši 3 282,48 Kč, celkem částku 18 913,32 Kč. Na nákladech obhajoby [titul]. [jméno] [příjmení] pak žalovaný shledal opodstatněnou částku na mimosmluvní odměně ve výši 53 000 Kč včetně režijního paušálu, na cestovném částku 10 807,97 Kč, na náhradě za promeškaný čas částku 4 200 Kč a DPH 14 302,67 Kč, celkem částku 82 410,64 Kč. Jako sporný úkon právní služby u [titul]. [jméno] [příjmení] učinil žalovaný úkon ze dne 1.4.2018, ze dne 30.4.2018, ze dne 30.4.2018, ze dne 25.5.2018, ze dne 5.6.2018, ze dne 13.6.2018 a ze dne 15.6.2018. Jako sporné úkony u [titul]. [jméno] [příjmení] žalovaný označil úkony ze dne 24.9.2018, ze dne 1.10.2018, ze dne 9.10.2018, ze dne 12.10.2018, ze dne 23.11.2018, ze dne 26.11.2018, ze dne 11.12.2018, ze dne 14.3.2019, ze dne 15.4.2019, ze dne 27.5.2019 a ze dne 25.9.2019. K nároku na nemajetkovou újmu žalovaný uvedl, že za tento trestný čin žalobci hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 2 až 8 let a předmětné trestní stíhání trvalo 1 rok a necelých šest měsíců, což je délka přiměřená. Pokud jde o dopady trestního stíhání do rodinného a pracovního života, z obsahu žádosti žalobce se podává, že podstatné skutečnosti, které měly negativní vliv na jeho rodinný a osobní život byly činěny jednáním poškozené (manželky) žalobce, která měla po žalobci roznášet pomluvy. U těchto skutečností proto není dána příčinná souvislost s trestním stíháním. Žalovaný proto nedospěl k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě a má za to, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou, je dostatečné.

3. Podáním ze dne 3.11.2020 vzal žalobce svou žalobu co do částky 101 323,96 Kč zpět, neboť tuto částku mu žalovaný dne 26.10.2020 uhradil. U nákladů vynaložených na obhajobu [titul]. [příjmení], vzal žalobce žalobu zpět stran částky ve výši 20 951,44 Kč a u nákladů na obhajobu [titul]. [příjmení] co do částky 38 862,58 Kč. Podáním ze dne 17.2.2021 vzal žalobce zpět žalobu ještě co do částky 1 800 Kč. Žalobce tedy po učiněných zpětvzetích na nákladech na obhajobu u [titul]. [příjmení], požadoval jeden 1 právní služby ze dne 1.4.2018 – příprava a převzetí zastoupení (navýšeno na dvojnásobek pro nutnost použití cizího jazyka, když žalovaný hradil jeden úkon právní služby), 2 úkony právní služby ze dne 25.5.2018 - porada přesahující jednu hodinu (navýšeno na dvojnásobek pro nutnost použití cizího jazyka), včetně přináležejícího režijního paušálu á 300 Kč (3x 300 Kč) a náhrady za promeškaný čas na cestě [obec] – [obec] a zpět dne 25.5.2018 (dvě započaté půlhodiny á 100 Kč), celkem 9 922 Kč. U nákladů na obhajobu [titul]. [příjmení] žalobce nadále požadoval 1 úkon právní služby ze dne 24.9.2018 – příprava převzetí právního zastoupení a náhradu za promeškaný čas na cestě Praha – Třebíč a zpět dne 26.9.2018, dne 3.12.2018, dne 7.1.2019 a dne 18.3.2019 (á 200 Kč jako doplatek, když žalovaný na tomto nároku hradil jen á 800 Kč) a náhradu za promeškaný čas 400 Kč na cestě Praha – Brno a zpět dne 2.10.2019 (4 započaté půlhodiny á 100 Kč jako doplatek, kdy žalovaný na tomto nároku hradil toliko částku 1 000 Kč). Celkem tedy na nákladech obhajoby žalobce nárokoval ještě částku ve výši 14 535 Kč.

4. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu podáním ze dne 3.11.2020 v rozsahu částky 101 323,96 Kč pro plnění žalovaného zpět, dále pak podáním ze dne 17.1.2021 v rozsahu částky 52 720,13 Kč a podáním ze dne 17.2.2021 v rozsahu částky 1 800 Kč zpět, celkem tedy co do částky 155 844,09 Kč, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. rozsudku zastavil.

5. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce dne 14.1.2020 doručil žalovanému podání, jehož obsahem byla žádost o náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 975 762,98 Kč sestávající z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 175 762,98 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 800 000 Kč. To vše v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 142/2018. Podání žalobce bylo doplněno ještě dne 2.10.2020. Po projednání daného nároku dospěl žalovaný k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí, za což žalobci na nákladech trestního řízení přiznal částku ve výši 101 323,96 Kč a na nemajetkové újmě pak omluvu a konstatování nezákonného rozhodnutí. Dále mezi účastníky řízení není sporná skutečnost, že na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Kraje Vysočina, územního odboru Třebíč, oddělení obecné kriminality ze dne 18.4.2018, čj. KRPJ -88394-89/TČ-2017-161071- bylo zahájeno proti žalobci trestní stíhání pro zločin [zločin] [anonymizováno 6 slov] [ustanovení pr. předpisu]. Stížnost žalobce proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 22.5.2018, čj. ZT 105/ 2018. Následně byla k Okresnímu soudu v Třebíči podána obžaloba, přičemž tento soud rozsudkem ze dne 18.3.2019, čj. 1 T 142/2018-533 žalobce zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Na základě podání odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu I. stupně odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a zprostil žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 2.10.2019. Dále nebylo mezi účastníky řízení sporné, že částka ve výši 101 323,96 Kč byla žalobci uhrazena dne 26.10.2020.

6. Nejprve se soud zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení, kdy žalovaný tvrdil, že nárok na nemajetkovou újmu byl sice u žalovaného podán dne 14.1.2020, avšak tato žádost byla podána bez plné moci pro právní zástupkyni žalobce [titul]. [jméno] [příjmení]. Žalovaný následně vyzval právní zástupkyni k doložení plné moci k zastupování žalobce týkající se žádosti o náhradu škody, přičemž tato žalovanému doložila plnou moc k zastupování ve věci žádosti podle zákona č. 82/1998 Sb., která byla datovaná až k datu 24.9.2020. Žalobce pak byl zproštěn obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Brně, který nabyl právní moci dne 2.10.2019, avšak nárok na nemajetkovou újmu byl uplatněn až žalobou dne 24.7.2020 (když dříve nebyla plná moc doložena) a žádost žalovanému byla perfektně doručena až následně a to dne 2.10.2020, tedy až od této doby mohla běžet šestiměsíční lhůta pro uplatnění nároku a nárok žalobce je tak promlčen. K námitce promlčení soud uvádí, že sám žalovaný ve svém vyjádření ze dne 23.10.2020 nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně dne 14.1.2020 uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 975 762,98 Kč, tedy je zjevné, že žalobcem uplatněný nárok měl žalovaný za bezvadný a jeho nynější obrana je tak pouze účelová. Soud také provedl dokazování plnou mocí ze dne 24.9.2018, ze které se podává, že tato byla udělena [titul]. [jméno] [příjmení], žalobcem, přičemž se jedná o generální plnou moc, tedy zplnomocnění činit veškeré právní úkony za žalobce. Následně k výzvě žalovaného dopisem ze dne 2.10.2020 žalobce doložil plnou moc – speciální plnou moc ze dne 24.9.2020 opravňující [titul]. [jméno] [příjmení] zastupovat žalobce ve věcech týkající se mimosoudního projednání nároku žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce již v září 2018 zmocnil [titul]. [jméno] [příjmení] k zastupování ve věcech veškerých právních úkonů a tedy v tomto směru [titul]. [jméno] [příjmení] disponovala oprávněním uplatnit u žalovaného předběžně nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy již k datu podání žádosti žalobce dne 14.1.2020. Pokud snad žalovaný tuto generální plnou moc měl za nedostatečnou, byl případný nedostatek zhojen i na základě podání speciální plné moci k uplatnění nároku na náhradu škody u žalovaného, kdy tato plná moc ze dne 24.9.2020 byla žalovanému následně doložena. Jelikož rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl právní moci dne 2.10.2019, přičemž předběžně nárok u žalovaného byl uplatněn k datu 14.1.2020, byl podán v zákonné šestiměsíční lhůtě ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., (žaloba pak byla podána k datu 24.7.2020) a nárok na nemajetkovou újmu tak nemůže být promlčen.

7. K nároku na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu soud provedl dokazování potvrzením o poradě ze dne 25.5.2018, ze kterého vzal za prokázané, že dne 25.5.2018 měl žalobce poradu se svým právním zástupcem [titul]. [jméno] [příjmení] od 8.00 do 8.10 hod.

8. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že trestní stíhání špatně snášel, měl obavy, špatně spal, výrazně zhubl - 20 kg. Také předtím, ač byl vstřícný a komunikativní, není již schopen s lidmi komunikovat a navazovat nové kontakty a přátelství. Žije v městě [obec], kdy o jeho trestním stíhání se mezi lidmi v tomto městě vědělo. Tuto informaci lidé obdrželi jak od jeho bývalé manželky, tak i od tlumočníka, který tlumočil v jeho trestní věci. Spoluobčané jej odsuzovali, což se projevilo tím, že se mu vyhýbali, nechtěli s ním komunikovat a stranili se jej. Žalobce také přišel o hodně přátel, které ve městě měl, z deseti přátel mu zbyli tři, kteří se s ním stýkají, jinak ostatní s ním již nechtějí přijít do kontaktu. Pokud jde o zaměstnání, byl víceprezidentem v nadnárodní společnosti, přičemž měl rozsáhlé obchodní kontakty. Tyto kontakty znala i jeho bývalá manželka a vzhledem k tomu, že obchodním přátelům a spolupracovníkům sdělovala informace o jeho trestním stíhání resp. skutečnost, že ji měl fyzicky napadat, ztratil veškeré pracovní příležitosti, a je pro něj v podstatě nemožné na této celosvětové úrovni sehnat zaměstnání. Na této vysoké manažerské úrovni již zaměstnání sehnat nemůže, neboť američtí obchodníci na vyšších obchodních úrovních nemůžou být spojováni s někým, kdo je trestně stíhaný. Také se narušil osobní život žalobce, neboť tento má čtyři sestry, přičemž je jeho bývalá manželka kontaktovala a opětovně sdělovala informace o tom, že ji žalobce bije, a že je proti němu vedeno trestní stíhání. Tři z jeho sester s ním přestaly komunikovat. Vztahy s dvěma sestrami se obnovily poté, co byl obžaloby zproštěn, i když ani s jednou z nich již vztahy nejsou tak vřelé, jako bývaly. Jeho nejmladší sestra s ním však již komunikovat nechce, zde se vztahy zcela zpřetrhaly. Do té doby byly vztahy se sestrami vřelé, často se navštěvovali, chodili na večeře apod. Nejstarší ze sester s ním kontakt nikdy nepřerušila. V souvislosti se sháněním práce zaznamenal problémy i v [obec], neboť tamější škola sháněla rodilého mluvčí, avšak jeho služby odmítla, neboť nechtěla zaměstnávat„ chlapa, co mlátí svojí ženu“.

9. Dále soud provedl dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [příjmení]. Z jejich výpovědi má soud za prokázané, že žalobce trestní stíhání špatně snášel, trpěl stresem, obavami, nespavostí, také výrazně zhubl. Žalobce žije v městě [obec], kde se o jeho trestním stíhání obecně vědělo. V této souvislosti se mu lidé vyhýbali, nekomunikovali s ním, věřili, že toho, pro co byl žalobce trestně stíhán, se skutečně dopustil. Žalobce také měl problémy sehnat práci, neboť například, když ve škole sháněli rodilého mluvčího, nepřipadalo v úvahu, že by do školy nastoupil žalobce, právě z důvodu vedeného trestního stíhání. O jeho trestním stíhání se v městě [obec] měl veřejně zmiňovat i tlumočník, který v trestní věci tlumočil, zejména na posezeních v hospodách, kde sděloval svůj názor na věc tj. že žalobce je vinný. O trestním stíhání, resp. o tom, že žalobce bije svoji manželku, ve městě mezi lidmi hovořila i jeho bývalá žena. Také svědci potvrdili, že žalobce má čtyři sestry, kdy tři s ním v důsledku vedeného trestního stíhání, poté, co jim jeho bývalá žena měla sdělit, že jí žalobce bije, přestaly komunikovat. Po zproštění žalobce obžaloby se vztahy zlepšily, ve vztahu k jedné ze sester se však již komunikace a vzájemný vztah neobnovil. Stejně tak se měla bývalá manželka o chování žalobce vůči ní, zmiňovat i v obchodních kruzích tj. u obchodních partnerů, se kterými žalobce jako vysoký manažer spolupracoval. Tito tedy věděli o trestním stíhání žalobce a o tom, co mu konkrétně bylo kladeno za vinu. Následně s ním již nechtěli spolupracovat.

10. Se svědeckými výpověďmi a rovněž s výpovědí žalobce pak korelovala i výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], ze které vzal soud za osvědčené, že jeho bývalá manželka, se kterou se v té době kamarádila, jak před ní, tak v okolí zmiňovala, že žalobce ji měl bít, a že je proti němu vedeno trestní stíhání. Tuto situaci vnímala zejména z hlediska ostatních rodičů, neboť děti žalobce a její děti chodí do stejné třídy. Ostatní rodiče s žalobcem vůbec nekomunikovali, tento například na různých akcích žalobce vždy postál stranou – osamocen. Také například, když byly jeho děti, které měl s bývalou manželkou ve střídavé péči, zrovna na styku u žalobce a jedno z jeho dětí pořádalo oslavu, žádné děti ze třídy (spolužáci) na tuto oslavu nepřišly, ač na oslavy ostatních spolužáků běžně chodily. Svědkyně také potvrdila, že jí bývalá manželka žalobce sdělila, že kontaktovala sestry žalobce, které žijí v zahraničí a těmto sdělovala, že jí žalobce ubližuje a že jí bije. Jedna z jeho sester proto s žalobcem již vůbec nekomunikuje. Rovněž potvrdila, že lidé v [obec], kteří o trestním stíhání žalobce, resp. o tom, že tento měl bít svojí manželku, věděli, se jej straní a nekomunikují s ním. Pokud např. jde s žalobcem na kávu, píšou jí SMS zprávy typu:„ S kým to tam sedíš?“. V [obec] se o dané věci hodně mluvilo, lidé si v podstatě na žalobce„ ukazují prstem“.

11. Vzhledem k tomu, že uvedené skutečnosti stran zásahů do osobního života žalobce, měl soud za dostatečně osvědčené jednak výpověďmi svědků a jednak účastnickou výpovědí žalobce, zamítl důkazní návrhy v podobě výslechu svědka [příjmení] [příjmení], [jméno] [anonymizována dvě slova] a [jméno] [jméno] pro nadbytečnost a také z důvodu procesní ekonomie, neboť tito pobývají v zahraniční (Thajsko, Jižní Afrika a Arabské Emiráty).

12. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků, která soud v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění, činí tento závěr o skutkovém stavu: proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Kraje Vysočina, územního odboru Třebíč, oddělení obecné kriminality ze dne 18.4.2018, čj. KRPJ -88394-89/TČ-2017-161071- zahájeno trestní stíhání pro zločin [zločin] [anonymizováno 6 slov] [ustanovení pr. předpisu]. Proti tomuto usnesení si žalobce podal stížnost, která byla zamítnuta usnesením Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 22.5.2018, čj. ZT 105/ 2018. Po podání obžaloby k Okresnímu soudu v Třebíči, tento rozsudkem ze dne 18.3.2019, čj. 1 T 142/2018-533 zprostil žalobce obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Po podání odvolání státního zástupce pak Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2.10.2019, čj. 3 To 209/2019-635 rozsudek soudu I. stupně zrušil a sám žalobce zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 2.10.2019. Žalobce si v souvislosti s trestním stíháním zvolil právního zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] a následně [titul]. [jméno] [příjmení]. Žalobce v důsledku vedeného trestního stíhání trpěl stresem, obavami, výrazně zhubl. Dále u žalobce v důsledku vedeného trestního stíhání došlo k zásahu do společenských vztahů, rodinného a pracovního života. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 975 762,98 Kč předběžně dne 14.1.2020 obrátil na žalovaného, který dospěl k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci na náhradě nákladů trestního řízení poskytl částku ve výši 101 323,96 Kč, kterou mu uhradil dne 26.10.2020.

13. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle ust. § 226 písm. b) tr.ř. je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely„ nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jakž již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaný ji ani ve své obraně nepoužil. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán.

15. Nejprve se soud vyjadřuje k nároku na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu, které zůstaly mezi účastníky řízení sporné. Obecně soud uvádí, že nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu vyplývá z ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 8 odst. 1 zákona, podle něhož má poškozený nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, představující vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31a odst. 1 zákona. Podle ustanovení § 31 odst. 3 zákona náklady právního zastoupení jako součást nákladů řízení zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejichž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravující mimosmluvní odměnu. Ostatně tento skutkový stav a právní posouzení věci nebylo mezi účastníky sporné, když žalovaný v rámci mimosoudního projednání žalobci na nákladech obhajoby v souvislosti s jeho trestním stíháním hradil částku ve výši 101 323,96 Kč. Jednotlivé žalobcem specifikované úkony právní služby pak byly co do jejich provedeného základu a sazby za jeden úkon právní služby nesporné, vyjma sporných úkonů, ke kterým soud uvádí následující: - úkon ze dne 1.4.2018 – příprava a převzetí právního zastoupení ([titul]. [příjmení]) a úkon ze dne 24.9.2018 – příprava převzetí právního zastoupení ([titul]. [příjmení]), zde byl žalovaným přiznán vždy jeden úkon právní služby, nicméně žalobce žádal navýšení u každého úkonu právní služby na dvojnásobek za nutnost použití cizího jazyka. K danému posouzení soud uvádí, že ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1998 Sb. je možné u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka navýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. Ke zvýšení odměny až na trojnásobek musí jít o úkony mimořádně obtížné nebo časově náročné. Pokud jde o použití cizího jazyka a cizího práva je třeba, aby šlo o úkon obtížný pro advokáta, nikoliv pro jinou osobu. Cizí právo nebo cizí jazyk tedy musí použít sám advokát. Soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že se jednalo o převzetí a přípravu trestní věci, kdy tedy advokát se musel s trestní věcí seznámit, dále obeznámit žalobce s dalším postupem, prokonzultovat s ním trestní věc, vyptat se jej případně na další podrobnosti podstatné pro trestní řízení, lze tento úkon hodnotit jako obtížný právě z důvodu, že žalobce neovládá český jazyk, hovoří anglickým jazykem a bylo tedy nutné, aby advokát cizího jazyka využil. V této souvislosti je soud proto závěru, že žalobci za tyto dva úkony právní služby náleží navýšení odměny na dvojnásobek. Na těchto úkonech právní služby proto soud žalobci přiznal 2x 2 300 Kč (když žalovaný hradil u každého převzetí vždy jeden úkon právní služby), tj. 4 600 Kč včetně DPH (21 %), tj. 966 Kč, celkem 5 566 Kč. Náhrada za režijní paušál á 300 Kč ve smyslu § 11 odst. 1, 4 vyhlášky, pak žalobci nenáleží, neboť se jednalo o navýšení mimosmluvní odměny advokáta, nikoliv o úkon právní služby jako takový, ke kterému režijní paušál v podobě hotových výdajů, náleží. Tento režijní paušál byl žalovaným v úkonu právní služby ze dne 1.4.2018 žalobci již reparován. - dva úkony právní služby ze dne 25.5.2018 – další porada s klientem (tj. jeden úkon právní služby 1x navýšení odměny na dvojnásobek) soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že daného data se sice konala porada [titul]. [příjmení] s žalobcem, avšak tato porada trvala od 8.00 do 8.10 hod., tedy nejednalo se o delší poradu s klientem, která by přesahovala jednu hodinu a v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky tak náhrada za tento úkon právní služby žalobci nenáleží. V této souvislosti mu rovněž nenáleží ani náhrada za promeškaný čas na cestě [obec] – [obec], (když právní zástupkyně žalobce jela za žalobcem do místa bydliště v [obec]), ani třikrát režijní paušál.

16. K náhradě za promeškaný čas strávený na cestě Praha – Třebíč a zpět dne 26.9.2018, 3.12.2018, 7.1.2019, 18.3.2019 a cestě Praha – Brno a zpět dne 20.10.2019 soud z webu www.mapy.cz zjistil, že cesta z Prahy do Třebíče a zpět trvá celkem 3 hodiny a 36 minut a cesta z Prahy do Brna a zpět celkem 4 hodiny a 16 minut. V případě cesty Praha – Třebíč a zpět se tak jedná o 7 započatých půlhodin á 100 Kč, tj. 700 Kč/cesta a v případě cesty Praha – Brno a zpět o 9 započatých půlhodin á 100 Kč, tj. 900 Kč/cesta. Žalovaný v této souvislosti na náhradě za promeškaný čas na cestě Praha – Třebíč a zpět hradil částku 800 Kč/cesta a za promeškaný čas na cestě Praha – Brno a zpět částku 1 000 Kč/cesta. Podle názoru soudu tak žalovaný na tomto nároku hradil dostatečně. Celkem tedy soud uzavírá, že žalobci na náhradě nákladů na obhajobu náleží ještě částka ve výši 5 566 Kč.

17. Pokud jde o nárok v podobě nemajetkové újmy z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání, soud sděluje, jak již bylo vyloženo v odstavci 14, že odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí ve věci je dán, kdy žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledků trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán. U existence odpovědnostního předpokladu, představované vznikem nemajetkové, morální újmy v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání, je však situace složitější, neboť„ zatímco v případě nepřiměřené délky řízení (a platí to i v případě vazby) se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba“ (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). V poměrech dané věci vychází soud z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání spojeno vždy s jistým individuálním diskomfortem trestně stíhaných osob, viz k tomuto například rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. IV ÚS 428/2005), není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak, jako intenzitu případné újmy, odůvodňující peněžní odškodnění. Vzhledem k tomu, že nebyla sporná existence nezákonného rozhodnutí, tedy odpovědnostního titulu, zůstalo tak otázkou posouzení rozsah vzniku nemajetkové újmy v osobnostní sféře žalobce a s tím spojená přiměřenost poskytnutého zadostiučinění k její nápravě.

18. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. zejména rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11.1.2012 či sp. zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne 31.5.2012), jež formulují zásadní závěr, že při úvaze o formě a výše odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání je třeba přihlédnout ke všem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: povaha věci, celková délka trestního řízení a následky v osobní sféře poškozené osoby.

19. Na základě výše uvedených kritérií soud uvádí, že žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu [zločin] [anonymizováno 6 slov] [ustanovení pr. předpisu], za který bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit trest odnětí svobody v trvání jednoho roku až osmi let nepodmíněně, tedy trest vyššího charakteru. Také tento trestný čin, pro který byl žalobce trestně stíhán, zpravidla působí ve společnosti větší společenské odsouzení, neboť jde o násilí na osobách blízkých, což se ostatně projevilo tím, jak bylo v řízení prokázáno, že žalobce byl zcela lidmi z okolí (občany [územní celek]) ignorován a odmítán. Trestní řízení pak trvalo standardní dobu (jeden rok a pět měsíců), tedy nejedná se s ohledem na předmět trestního řízení o dobu nikterak nepřiměřenou a žalobce proto nebyl vystaven působení negativních důsledků nezákonně vedeného trestního stíhání po dlouhou dobu. Trestní stíhání pak zasáhlo do osobního života žalobce, kdy v tomto směru jeho účastnická výpověď byla podpořena výpovědí všech svědků, kteří vypovídali shodně a soud proto mohl mít zásahy do osobních sfér života žalobce z jejich výpovědi za zcela prokázané. U žalobce došlo k zásahu do zdraví, zejména psychické vybavenosti, neboť pociťoval stres, špatně spal a také výrazně zhubl (cca 20 kg). Žalobce byl rovněž dehonestován ve společnosti, myšleno [územní celek], kde se o jeho trestním stíhání vědělo, lidé se jej stranili, vyhýbali, nekomunikovali, tedy obecně na něj bylo pohlíženo jako na„ kriminálníka“. Trestní stíhání se projevilo i na povaze žalobce, ač tento byl předtím milý, přátelský, s velkým všeobecným rozhledem, poté, co začalo trestní stíhání, v podstatě se svými kamarády chtěl probírat jenom danou kauzu a od tohoto se nemohl oprostit. Také v souvislosti s trestním stíháním mu ubyli jeho přátelé, se kterými se dříve v městě [obec] stýkal, tito se vzájemně navštěvovali, chodili na společná posezení do restaurace, společenské akce apod. V této souvislosti mu zbyli jen tři přátelé, kteří s ním nepřerušili kontakt. V pracovním životě žalobce soud také zaznamenal zásahy, neboť žalobce pracoval na vysoké obchodní úrovni. Byl obchodním manažerem v rámci nadnárodních firem a práci získával tím, že jej někdo doporučil další firmě tzv. networking a takto si vytvářel svou pracovní síť a kontakty. V důsledku trestního stíhání, resp. toho, že jeho bývalá manželka kontaktovala jeho obchodní partnery, kterým sdělovala, jakým způsobem se k ní žalobce chová, a že proto jednání je trestně stíhán, s ním obchodní partneři přerušili kontakty a nikdo již s ním pracovat nechtěl. Obdobnou špatnou zkušenost žalobce zaznamenal i v městě [obec], když jej škola, která hledala rodilého mluvčího, nechtěla z popsaných důvodů zaměstnat. Také rodinné vztahy se trestním stíháním a kontaktováním sester žalobce jeho bývalou manželkou, narušily, neboť tři z nich s žalobcem přestali komunikovat, nechtěli se s ním vídat, ač dříve vztahy mezi nimi byly na standardní, dobré rodinné úrovni, když se běžně se navštěvovali a telefonovali si. Poté, co byl žalobce obžaloby zproštěn, se vztahy s jeho dvěma sestrami upravily, začaly se pozvolna obnovovat a nyní jsou již na dobré úrovni. S nejmladší z nich se však již vztah neobnovil, tato s ním i nadále odmítá komunikovat. Nicméně v této souvislosti je rovněž nutné uvést, což vyplynulo z výpovědi svědků, zejména svědkyně [jméno] [příjmení] a také ze samotné účastnické výpovědi žalobce, že negativní věci stran jednání žalobce – fyzické napadání manželky a s tím související trestní stíhání, dávala na vědomí jeho bývalá manželka, neboť o tom hovořila jednak s některými přáteli či spoluobčany v městě [obec], dále to sdělovala jeho obchodním partnerům a sestrám, se kterými byla v kontaktu. Tuto skutečnost mohla dobře potvrdit svědkyně [příjmení], protože bývalá manželka žalobce se jí s tímto svěřovala a také jí sdělila, že o tom mluvila s obchodními partnery žalobce a jeho sestrami. V důsledku této skutečnosti proto sama svědkyně potvrdila, že na žalobce nejprve (než jej stačila důkladně poznat) nahlížela obdobně jako většina lidí v [obec], tedy negativně. Také bylo prokázáno, že informace o trestním stíhání konkrétně, že je žalobce„ vinen“ sděloval tlumočník, který tlumočil v trestní věci žalobce. Z uvedeného je proto zřejmé, že na dehonestaci osoby žalobce a zásahu do osobních sfér života žalobce - zejména rodinného, pracovního a společenského, se podílely i další osoby tj. bývalá manželka žalobce a částečnou měrou i tlumočník, nikoliv pouze trestní stíhání.

20. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí ze dne 14.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, jež navazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2016, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 je zřejmé, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Za tímto účelem si soud opatří odpovídající zjištění. Žalobce by pak primárně měl zvolit přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Vzhledem k tomu, že žalobce neargumentoval obdobnými případy, zvolil soud komparaci s případem vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 355/2013, kde byla jednomu z poškozených přiznána na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání částka ve výši 50 000 Kč, a to rozsudkem ze dne 21.5.2014, č.j. 28 C 355/2013 – 76 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4.12.2014, č.j. 20 Co 437/2014 - 111. Poškozený byl ve věci stíhán pro trestný čin podle § 198 odst. 1, 2 písm. b), d) trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání od dvou let do osmi let. Trestní stíhání trvalo dva roky a jeden měsíc a vlivem trestního stíhání došlo u poškozeného k narušení rodinných vztahů – s bratrem, otcem a sestrou a dále ke společenskému odsouzení od okolí. Dále soud použil srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 175/2017, kde byla poškozenému rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19.2.2018, č.j. 28 C 175/17 – 67 přiznána na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání částka ve výši 80 000 Kč. V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání dvou až deseti let. Trestní stíhání trvalo tři roky a osm měsíců a vlivem trestního stíhání došlo k dehonestaci osoby poškozeného v profesní oblasti, k narušení rodinných vztahů s matkou i babičkou, avšak tyto byly částečně narušeny i z důvodu sexuální orientace žalobce, o které se v souvislosti s trestním stíháním dozvěděly. Oba případy se proto v podstatných znacích shodují. Zatímco v prvém případě hrozila žalobci stejná trestní sazba a trestní stíhání trvalo v komparovaném případě o něco déle než v případě žalobce, ve vztahu k žalobci pak došlo k větším zásahům do osobnostních sfér, když navíc byl postižen ještě jeho pracovní život a zdraví. Oproti druhému uvedenému případu pak žalobci hrozila nižší trestní sazba a jeho trestní stíhání trvalo kratší dobu. I v druhém případě pak došlo k částečnému narušení rodinných vztahů i vztahů v práci, na kterém se podílel ještě další aspekt (jako v případě žalobce) – odlišná sexuální orientace poškozeného. Soud je proto závěru, že oproti prvému komparovanému případu by se žalobci mělo dostat vyššího odškodnění, neboť došlo k větším zásahům do osobnostních sfér jeho života, oproti druhému případu pak nižšího odškodnění, neboť žalobci hrozila nižší trestní sazba a délka trestního stíhání byla kratší (když zásahy do osobního života byly obdobné). Z tohoto důvodu proto soud zvolil na přiměřeném zadostiučinění částku ve výši 60 000 Kč. Odškodnění ve formě morálního zadostiučinění, jak bylo poskytnuto žalovaným, se soudu nejeví jako adekvátní s ohledem na výši trestní sazby, která žalobci hrozila a zejména zásahy do osobnostních sfér. Celkem tedy soud žalobci na náhradě nemajetkové újmy a náhradě škody poskytl částku ve výši 65 566 Kč, kterou mu přiznal výrokem II. rozsudku.

21. Úrok z prodlení žalobci náleží podle ustanovení § 15 odst. 1 a odst. 2 zákona, neboť žalovaný má zákonnou šestiměsíční lhůtu pro projednání uplatněného nároku a pro případné vyplacení finanční částky, kterou uzná za důvodnou. Vzhledem k tomu, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil dne 14.1.2020 a žalovaný mu přiznanou částku uhradil až dne 26.10.2020, dostal se za dobu od 15.7.2020 (tj. 6 měsíců od uplatnění nároku) do 26.10.2020 do prodlení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, když žalobce požadoval zaplacení částky ve výši 975 762,98 Kč (obhajné 175 762,98 Kč a nemajetkovou újmu za nezákonně vedené trestní stíhání 800 000 Kč). Předmětem řízení tak byly dva nároky - u nároku na náhradu škody byl žalobce plně převážně úspěšný a u nároku na náhradu nemajetkové újmy byl žalobce plně úspěšný v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Za tarifní hodnotu soud podle ust. § 12 odst. 3 ve spojení s ust. § 7, ust. § 8 a ust. § 9 odst. 4 písm. a) považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u náhrady škody 175 763 Kč + u nemajetkové újmy 50 000 Kč – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30Cdo 1435/2015). Žalobce byl úspěšný v rozsahu 106 890 Kč (majetková škoda) a 50 000 Kč (nemajetková újma). V částce 68 873 Kč byl žalobce naopak neúspěšný (majetková škoda). Žalobce proto byl v řízení převážně úspěšný, přičemž žalovaný by mu měl nahradit 40% jeho účelně vynaložených nákladů řízení / ( (106 890 + 50 000) – 68 873): 225 763 x 100/. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 15 744 (40%) (3 úkony právní služby po 9 220 Kč převzetí věci, sepsání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 3.11.2020 a 3 úkony právní služby po 3 900 Kč (po učiněných zpětvzetích) - 3x účast na jednání), náhrady hotových výdajů ve výši 720 Kč (40%) podle ust. § 13 odst. 1,3 vyhlášky (6 úkonů právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a 3x účast na jednání), zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 600 Kč (40%) a daně z přidané hodnoty ve výši 3 457 Kč (21%), jíž je právní zástupkyně žalobce plátcem.