17 C 216/2018-273

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Mařádka a z přísedících [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejší účastnice: [osobní údaje účastnice] o zaplacení částky 1 067 826 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Soud částečně zastavuje řízení co do částky 9 765 Kč.

II. Soud zamítá žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 1 067 826 Kč a dále od právní moci rozsudku do budoucna částku 19 552 Kč měsíčně, vždy do 13. dne kalendářního měsíce pozadu, a to do konce kalendářního měsíce, ve kterém žalobce dovrší 65. let věku nebo do dne přiznání starobního důchodu žalobci z důchodového pojištění, to vše s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 279 Kč od 13. 6. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 279 Kč od 13. 7. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 279 Kč od 13. 8. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 279 Kč od 13. 9. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 279 Kč od 13. 10. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 279 Kč od 13. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 279 Kč od 13. 12. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 279 Kč od 13. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 343 Kč od 13. 2. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 343 Kč od 13. 3. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 343 Kč od 13. 4. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 343 Kč od 13. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 343 Kč od 13. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 19 343 Kč od 13. 7. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 19 343 Kč od 13. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 19 343 Kč od 13. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 19 343 Kč od 13. 10. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 16 293 Kč od 13. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 16 293 Kč od 13. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 293 Kč od 13. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 5. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 9. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 330 Kč od 13. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 9. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 774 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 402 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 402 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 18 180 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náklady řízení, které platil stát, v podobě znalečného ve výši 11 029 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol].

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jako náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (dále„ renty“) s úrokem z prodlení. Mezi stranami nebyla sporná existence tohoto žalobcova právního nároku, nýbrž jen výše pohledávky jemu odpovídající. Žalobce žalobu zdůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán od 1. 8. 1994 jako strojní zámečník, později jako strojník úpraven (rovnač) ve válcovně. Jeho hrubá mzda byla naposledy stanovena mzdovým výměrem ze dne 23. 1. 2017 v částce 16 250 Kč. Podle lékařského posudku ze dne 5. 5. 2017 žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro výkon dosavadní práce pro nemoc z povolání v podobě syndromu canalis carpi l. dx. Do dne 9. 5. 2017 se nacházel v dočasné pracovní neschopnosti, téhož dne s ním žalovaná rozvázala pracovní poměr dohodou z důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce a ode dne 10. 5. 2017 byl žalobce veden úřadem práce jako uchazeč o zaměstnání. Později nastoupil do jiné práce. Žalobci tak vznikl právní nárok na rentu. Konkrétně ve výši rozdílu mezi pravděpodobným žalobcovým výdělkem za první čtvrtletí roku 2017, tedy 28 890 Kč posléze valorizovaných, a 75 % minimální mzdy platné v době, za niž je nárok přiznáván, vzhledem k žalobcově evidenci na úřadu práce, případně s ohledem na fakt, že žalobce posléze nastoupil k zaměstnavateli, u nějž pobíral mzdu odpovídající mzdě minimální. Žalovaná ovšem žalobci žádné takové pracovní místo nenabídla ani nezajistila. Žalobce si tudíž nemohl bez vážných důvodů opomenout vydělat. Teprve z předžalobní korespondence se dozvěděl, že mu mělo být nabídnuto místo balení a expedice a že tuto nabídku odmítl. Žalobce nicméně žádnou konkrétní nabídku od žalované nedostal a žalovaná jej nepoučila o tom, že bude-li si hledat novou práci sám, vystaví se riziku snížení renty, k čemuž také později došlo. Popis pracovního místa, zachycený v zápisu z jednání mezi žalobcem a odbory, který nabídku jiné práce neprokazuje,„ na divizi automatizace,“ je vágní a není z něj jasné, o jakou konkrétní pozici se má jednat. V této divizi 3 automatizace bylo evidováno velké množství různých, často odborných, pozic, avšak žádná z nich nebyla označena jako„ balič.“ Žalobce dne 5. 5. 2017 podstoupil pohovor s vedoucí personalistkou [titul] [příjmení], která mu řekla, že mu žalovaná není povinna nabídnout jinou práci a že si práci může najít sám, ale že by pro něj jedno místo měli. Blíže je nespecifikovala. Žalobce odpověděl, že pokud si místo může najít sám, pak tak učiní, protože preferuje práci blíže svému bydlišti s ohledem na péči o syna. [příjmení] [příjmení] jej o následcích takového rozhodnutí vůbec nepoučila. Dokonce mu řekla, že bude-li mít v práci, kterou si sám najde, nižší mzdu než dříve u žalované, pojišťovna mu rozdíl doplatí. Až následně, dne 9. 5. 2017, žalobce podepsal zápis, vyhotovený [titul] [příjmení] již dne 5. 5. 2017. Domnělá nabídla ze strany [titul] [příjmení] tak nazahrnovala informaci o konkrétní pracovní pozici, druhu práce, dnu nástupu do práce ani o mzdě. Žalobce se tudíž ani nemohl kvalifikovaně rozhodnout, zda nabídku přijme, nebo ne. Zápis z jednání podepsal v domnění, že jde jen o projednání způsobu ukončení jeho pracovního poměru a poskytnutí odstupného,„ jelikož k ukončení pracovního poměru došlo ze zdravotních důvodů a nepředpokládal, že z něj následně bude žalovaná dovozovat jeho údajné odmítnutí takto obecně nabízeného pracovního místa.“ Měla-li tudíž žalovaná skutečně v úmyslu nabídnout žalobci alternativní práci, měla jej poučit také o následcích odmítnutí této práce a případně se snažit řešit jeho rodinnou situaci posunutím pracovní doby. Pohovor u personalistky však u žalobce vyvolal dojem, že je bez rozdílu, nabídne-li mu práci stávající zaměstnavatel nebo pokud si najde práci sám, čímž žalobce uvedla v omyl. Žalovaná tak naprosto selhala při plnění své zákonné povinnosti podle § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, tedy převést zaměstnance, který nemůže dosavadní práci konat ze zdravotních důvodů, na jinou vhodnou práci. K tomu mohla žalovaná přistoupit i bez žalobcova souhlasu. V této souvislosti žalobce ponechal na zvážení soudu, zda není namístě uplatnit § 265 odst. 2 zákoníku práce a dovodit odpovědnost žalované za škodu, kterou žalobci způsobila porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 954/2007 musí být z návrhu na uzavření pracovní smlouvy patrno, jaký druh práce má zaměstnanec vykonávat, místo výkonu práce a den nástupu. Ani jednu z těchto informací žalovaná žalobci neposkytla. Údajná oferta jiné vhodné práce ze dne 5. 5. 2017 proto žalobci nebyla srozumitelná a tudíž nemohla být ani platná. Podle § 18 zákoníku práce přitom, je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance příznivější.

2. Vedlejší účastnice navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobci vyplácí náhradu ve výši rozdílu mezi pravděpodobným výdělkem za 1. čtvrtletí roku 2017 s následnou valorizací a výdělkem, kterého by žalobce dosahoval na místě, které odmítl. Podle vedlejší účastnice se žalobce zúčastnil jednání s odborovou organizací, na němž byl seznámen s tím, že na úseku automatizace je pro něj vhodné pracovní místo. Tuto nabídku žalobce, aniž žalované umožnil jej blíže seznámit s pracovištěm a detailním obsahem jeho možné budoucí práce, odmítl z osobních důvodů s tím, že ode dne 1. 8. 2017 převzal péči o svého nezletilého syna, a kterého tedy musí vodit do školky, která je v [obec] - [část obce]. To je osobní důvod, který nemá nic společného s nemocí z povolání. Nabídnutou práci by žalobce vykonával v tomtéž areálu žalované, jako práci dřívější. Byl to právě žalobce, který hned v okamžiku učinění nabídky a seznámení s možností jiného pracovního zařazení toto vlastním rozhodnutím znemožnil. Z uvedeného důvodu je proto zcela na místě zohledňovat při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti tzv. opomenutý výdělek, tj. výdělek, kterého by žalobce dosahoval na vhodném pracovním zařazení. Není povinností zaměstnavatele nad rámec učinění nabídky vhodného pracovního místa zaměstnance detailně seznamovat s veškerými právními konsekvencemi případných variant jeho rozhodnutí, ale je to v tomto případě žalobce, který jednoznačně a srozumitelně projevil svou svobodnou vůli, že je pro něj zaměstnání v místě mu nabízeném s ohledem na osobní důvody neakceptovatelné. Žalovaná připravila celý sled úkonů, jež měly vést k zařazení žalobce na nabízené pracovní místo. Žalobce tento proces hned na počátku ukončil. Od žalobcova pravděpodobného výdělku je tudíž třeba odečíst opomenutý výdělek na pracovním místě, které žalobce odmítl, tedy částku 27 529 Kč měsíčně následně valorizovanou.

3. Žalovaná se plně ztotožnila s vedlejší účastnicí a doplnila, že kdyby žalobce její nabídku jiné práce reflektoval, vyslala by jej ke smluvnímu lékaři na vstupní prohlídku. Poté by byla dodatkem písemně změněna pracovní smlouva. Poté by žalobce absolvoval vstupní školení a pohovor. Žalovaná přitom předem ověřila, že žalobce je na alternativní práci zdravotně způsobilý a poté se zaměstnanci personálního oddělení a příslušné divize Automatizace dohodli, že po žalobcově převedení tento podstoupí zaškolení.

4. Po zahájení jednání – na jednání konaném dne 12. 5. 2022 – vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 9 765 Kč tvořící součet vedlejší účastnicí vyplacených náhrad za dobu od června 2021 (po žalobcově vyjádření ze dne 24. 6. 2021 na l. č. 216 spisu) do 31. 12. 2021 (tedy za dobu, kdy žalobce neodečítal náhrady plněné pojišťovnou, protože ještě nebyly vyplaceny, takže před částečným zpětvzetím požadoval vyšší souhrnnou částku tyto posléze zaplacené náhrady nezohledňující). Žalovaná i vedlejší účastnice s částečným zpětvzetím souhlasily. Proto soud výrokem I. řízení v dané šíři zastavil (§ 96 odst. 1, odst. 2 první věta, odst. 3 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.,“ a contrario).

5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce u žalované působil v pracovním poměru zámečníka na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 1994 s místem výkonu práce v [obec] (pracovní smlouva žalobce ze dne 1. 8. 1994, potvrzení o zaměstnání). Od 1. 3. 1998 žalobce pro žalovanou pracoval na základě téže smlouvy, leč již jako valcíř (dohoda o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne 26. 2. 1998). [titul] [jméno] [příjmení] za žalovanou dne 18. 10. 2016 požádala poskytovatelku pracovnělékařských služeb, [titul] [jméno] [příjmení], o periodickou zdravotní prohlídku žalobce a o vydání posudku o jeho zdravotní způsobilosti k práci v noci, práci vazače a jeřábníka, při níž žalobce svařoval a pálil. V té době žalobce již pro žalovanou pracoval jako strojník úpraven (rovnač; viz lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k výkonu práce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 5. 2017). [titul] [jméno] [příjmení], primářka oddělení pracovního lékařství [nemocnice] [nemocnice] [nemocnice], a. s., dne 24. 4. 2017 vypracovala posudek, v němž u žalobce ke dni 16. 11. 2016 zjistila nemoc z povolání v podobě syndromu canalis carpi l. dx. Žalobce posudek převzal dne 27. 4. 2017, přičemž v té době byl k trvalému pobytu hlášen na adrese [adresa] (posudek o uznání nemoci z povolání). Dne 5. 5. 2017 [titul] [příjmení] vystavila a téhož dne žalobci doručila posudek, podle nějž žalobce dlouhodobě pozbyl způsobilost pro uvedenou pracovní činnost, poněvadž trpěl chorobou z povolání II/7, zjištěnou ke dni 16. 11. 2016, a nadále byl zdravotně způsobilý pouze k práci mimo riziko vibrací, práce v chladu a přetěžování horních končetin. Žalobce se vzdal práva na přezkoumání posudku (lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k výkonu práce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 5. 2017). Zpracování posudku předcházela prohlídka u [titul] [příjmení], která do záznamu napsala, že ji telefonicky kontaktovala [titul] [příjmení] s otázkou, zda by byl žalobce způsobilý pro práci elektromechanika a baliče mimo riziko vibrací na HKK, přičemž [titul] [příjmení] dospěla ke kladné odpovědi. Žalobce měl být v dočasné pracovní neschopnosti do 5. 5. 2017. V té době bydlel na adrese [adresa] (zdravotní záznam [titul] [příjmení] ze dne 4. 5. 2017, potvrzení o zaměstnání). Žalobce se nacházel v dočasné pracovní neschopnosti od 21. 11. 2016 do 5. 5. 2017 (potvrzení o zaměstnání). V únoru či březnu 2017 začala [titul] [příjmení] coby personalistka s ohledem na podezření na nemoc z povolání zjišťovat možnost dalšího pracovního uplatnění žalobce u žalované. Podezření se naplnilo po 27. dubnu 2017, kdy žalobce [příjmení] [příjmení] předložil posudek [titul] [příjmení]. [titul] [jméno] [příjmení], ředitel divize Automatizace, zároveň v té době hledal zaměstnance pro pracovní místo elektromechanika, protože nákupčí z dané divize odcházel do penze a na jeho místo měl nastoupit pan [příjmení], který do té doby u žalované působil právě jako elektromechanik. Nabídka a poptávka se poté setkaly. [titul] [příjmení] prodiskutovala žalobcovu zdravotní způsobilost pro práci elektromechanika s [titul] [příjmení], která věc vyhodnotila tak, že žalobce je zdravotně způsobilý. Dne 4. 5. 2017 [titul] [příjmení] s kolegy [titul] [příjmení], který právě čerpal dovolenou, domluvila, že se žalobce dne 5. 5. 2017 v [číslo] dostaví na dané pracoviště, aby byl seznámen s náplní své práce (zdravotní záznam [titul] [příjmení] ze dne 4. 5. 2017, svědecké výpovědi [titul] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]). Žalobce podepsal zápis z jednání, které se mělo odehrát v sídle žalované dne 5. 5. 2017 a na němž zaznělo, že s ohledem na posudek [titul] [příjmení] žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro výkon práce strojníka úpraven (rovnače) kvůli nemoci z povolání. Žalobci mělo být nabídnuto místo odpovídající jeho zdravotní způsobilosti i kvalifikačním předpokladům na divizi Automatizace. Žalobce měl ovšem místo odmítnout s poukazem na to, že od 1. 8. 2017 převzal péči o svého 5 letého syna a musí ho vodit do školky v [obec] - [část obce]. Proto bude upřednostňovat místo v místě bydliště. Jeho pracovní poměr měl být ukončen dohodou k 9. 5. 2017 s tím, že za květen mu bude vyplaceno zákonné odstupné (žalobcova výpověď, žalobcova tvrzení, zápis z jednání ze dne 5. 5. 2017). Žalobce nepopřel pravost zápisu z jednání a připustil dokonce, že jej podepsal – což vypověděla též svědkyně [příjmení] - a že také napsal větu„ souhlasím s obsahem“ (žalobcova výpověď). Měl nicméně výhrady k její věcné správnosti, když vypověděl, že se žádného jednání s odbory nezúčastnil a že mu žádné místo„ odpovídající jeho zdravotní způsobilosti i kvalifikačním předpokladům na divizi Automatizace“ nabídnuto nebylo. Jednání zachycené v zápisu proběhlo tak, že se [titul] [příjmení] dne 5. 5. 2017 osobně setkala jednak s žalobcem, druhak s předsedou odborové organizace [jméno] [příjmení]. Obě setkání proběhla odděleně, takže se všichni tři nesetkali najednou. Žalobce [příjmení] [příjmení] předložil posudek [titul] [příjmení] ze dne 5. 5. 2017. [titul] [příjmení] žalobci řekla, že pro něj má práci spočívající především v balení a expedici v divizi Automatizace, že si však práci může najít sám. Žalobce odpověděl, že si práci najde sám blíže svému bydlišti kvůli péči o nezletilého syna, kterého musí vodit do školky. Tím pádem [titul] [příjmení] dané pracovní místo dále nespecifikovala. Náplň práce, mzdové podmínky a podmínky přijetí měly být specifikovány až na schůzce v dílně v divizi Automatizace. [titul] [příjmení] žalobci řekla, že tedy připraví dokumentaci u příležitosti rozvázání žalobcova pracovního poměru. Současně zavolala na divizi Automatizace, že žalobce nepřijde, takže mohou dělníci pokračovat v práci. Žalobce skutečně nepřišel. Dne 9. 5. 2017 se žalobce s [titul] [příjmení] setkali podruhé. Tehdy žalobci předložila k podpisu zápis, podepsaný jí a [jméno] [příjmení]. Žalobce podepsal a připsal i větu„ souhlasím s obsahem.“ O právních následcích odmítnutí nabízeného místa žalobce se svědkyní nehovořil (žalobcova výpověď, svědecká výpověď [titul] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], zápis z jednání ze dne 5. 5. 2017). Žalobci zajištěná práce je situována rovněž v areálu žalované, na jiné dílně (svědecké výpovědi [titul] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Žalobce s žalovanou dne 9. 5. 2017 uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru, jehož posledním dnem byl právě 9. květen s tím, že odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku mělo být žalobci vyplaceno ve výplatním termínu pro květen 2017 (dohoda o rozvázání pracovního poměru, potvrzení o zaměstnání). Žalobce byl od 10. 5. 2017 do 30. 9. 2018 veden jako uchazeč o zaměstnání, než si našel práci u [právnická osoba] – [právnická osoba] Zde uplatňoval slevu na dani za nezletilé dítě [jméno] [celé jméno žalobce], ročník 2012. Jako trvalou i kontaktní adresu přitom úřadu i novému zaměstnavateli předal výše uvedenou porubskou lokaci (zpráva úřadu práce, potvrzení o vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, pracovní smlouva ze dne 24. 9. 2018, dohody o změně pracovní smlouvy – dodatky [číslo] žalobcovy mzdové listy). V divizi D3 – Automatizace, s účinky od 1. 4. 2018 působil vedoucí elektrotechnik, tři řadoví elektrotechnici a čtyři řadoví elektromechanici (organizační schéma). Podle dokumentu nazvaného„ pracovní náplň,“ platného od 1. 9. 2017 a zpracovaného, schváleného a všemi zúčastněnými podepsaného dne 31. 8. 2017, obnášela pracovní pozice řadového elektromechanika v Divizi 3 – Automatizace, který byl podřízen vedoucímu elektrotechnikovi a kterým byl podle daného dokumentu konkrétně [jméno] [příjmení], práci s VM - kontrolu původních a tvorbu nových TPV, tvorbu VO, odepisování výrobního materiálu, zhotovování elektrických dílů a montáž snímačů hladinoměru, převzetí snímače do opravy a diagnostiku poruchy, provedení opravy a případné předání snímače zákazníkovi, provádění a dokumentaci mezioperačních kontrol při montáži snímačů, balení a expedici hladinoměrů (pracovní náplň na pracovní pozici elektromechanik, organizační schéma, kategorizace prací). Pracovní pozice řadového elektromechanika v době mezi 5. 5. 2017 a 9. 5. 2017 skutečně existovala (organizační schéma, pracovní náplň na pracovní pozici elektromechanik, organizační schéma, kategorizace prací, svědecké výpovědi [titul] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], vyjádření ke kategorizaci prací, kategorizace prací). Dříve ji zastával [jméno] [příjmení], od 1. 1. 2017 však již byla neobsazená. Od 1. 9. 2017 na ní působil [jméno] [příjmení], kterého žalovaná do té doby nezaměstnávala (svědecké výpovědi [titul] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Pro práci elektromechanika je odborně způsobilý absolvent středního odborného učiliště se zaučením na této pozici (svědecké výpovědi [titul] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]). V době rozvázání žalobcova pracovního poměru byla pozice elektromechanika u žalované obecně označována rovněž jako balič – expedient, protože její dominantní složkou bylo balení a expedice snímačů. Dále měl elektromechanik v malém rozsahu za úkol přeměřování multimetrem a čištění výrobků předaných k opravě buďto za použití běžných čisticích prostředků ručně, hadrem, anebo za pomoci antivibrační brusky. K těmto činnostem není nutné odborné elektrotechnické vzdělání. Reálná, faktická pracovní náplň se může poněkud lišit u jednotlivých pracovníku zařazených na téže pozici (svědecké výpovědi [titul] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]). Žalobce by na dané pracovní pozici nezhotovoval elektrické díly, nemontoval snímače hladinoměru, neprováděl ani nedokumentoval mezioperační kontroly při montážích snímačů, jak je uvedeno v pracovní náplni. V té je činnost elektromechaniků popsána obecně tak, aby ji mohli vykonávat, i kdyby byli převedeni v rámci jednoho pracovního místa na jinou práci, která není detailně popsána (svědecké výpovědi [titul] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], pracovní náplň na pracovní pozici elektromechanik). [jméno] [příjmení], který práci elektromechanika od 1. 9. 2017 zastává, má pracovní smlouvě uvedenu pracovní pozici elektrotechnik. Ve skutečnosti pracuje na balírně – expedici výrobků. Jeho práce spočívá v tom, že ve skladu balí a připravuje k expedici výrobky žalované, jedná se jak o různé drobné součástky, rovněž o snímače (hladinoměry). Snímače z paletového vozíku ručně přendává do připravené expediční bedny, když po Evropě se přepravují v dřevěných bednách a do zámoří v bednách plastových, balí se buď po jednom, anebo nanejvýš po 4 kusech. V bedně to zajistí polystyrénem, poté bednu uzavře a vyzvedne si z kanceláře veškeré potřebné listiny k přepravě, které dá na bedny. Přepravní společnost, se kterou má žalovaná smlouvu, si pro náklad přijede. Žádnou jinou práci svědek nevykonává, neboť je výrobků k expedici hodně. Na divizi automatizace působí včetně svědka celkem 3„ elektrotechnici,“ přičemž jen svědek převážně balí výrobky a kompletuje je k expedici, zatímco ostatní 2„ elektrotechnici“ je opravují. Svědek pracuje na balírně, dva další provádějí opravy snímačů. Svědek dosud žádnou opravu neprováděl. Rozdíl mezi názvem pracovní pozice ve smlouvě a reálnou náplní své práce si svědek vysvětluje tak, že dílna„ elektrotechniků,“ kteří provádějí opravy snímačů, je v přízemí a balírna je místnost hned vedle dílny, proto je to zřejmě spojeno s pozici„ elektrotechnika.“ Když svědek před nástupem na pracovní místo hovořil s [titul] [příjmení], ten mu řekl, že bude pracovat na balírně a pouze v případě, že by nebylo dost zakázek, tak by pracoval i přímo na dílně, kde jsou„ elektrotechnici,“ kteří provádějí opravy těch snímačů. Pokud jde o nové snímače, balí se i jejich příslušenství, kterého je hodně, a v těchto případech zabalí svědek zhruba jeden snímač s příslušenstvím za směnu. Pokud se balí opravené snímače, bez příslušenství, může zabalit 1, nanejvýš 3 snímače za směnu. Antivibrační brusku svědek při své práci nikdy nepoužil. Práci tedy vykovává na balírně, při pokojové teplotě, pracovní směny 8 hodin. Balení snímačů probíhá tak, že svědkovi přivezou na balírnu na vozíku snímač, který váží kolem 28 kg, vozík přivezou těsně k regálu a svědek ten snímač z vozíku přemístí na regál, který je téměř ve stejné výšce, jako snímač na vozíku, tj. že snímač jen minimálně zvedá do regálu. Pokud se stane, že dovezou najednou více snímačů, tak s jejich přemístěním do regálu pomáhají ti, kdo je přivezli na balírnu. Pak svědek čeká na„ papíry“ k tomu snímači, může se stát, že na balírně má již větší množství snímačů na základě objednávek. Jakmile jsou„ papíry“ hotové, přesune se svědek do vedlejší místnosti pro bednu, do které snímač balí. Pokud jde na expedici do zámoří, používají se plastové bedny, které váží od 2 kg do 32 kg podle toho, jakou zátěž ta zakázka představuje. Pro expedici do zemí EU se používají dřevěné bedny o váze 26 kg. Svědek ovšem bedny vůbec nezdvihá; najede paletovým vozíkem pod bednu. Pokud jde o snímače, pak je v bedně musí zajistit proti pohybu polystyrénem, ten polystyrén musí vyměřit a nařezat. Z celkové délky směny toto nařezání trvá asi jednu hodinu času, avšak vkuse. Kromě snímače svědek balí do bedny rovněž příslušenství, které mu přivezou již zabalené v krabici, ta krabice má váhu kolem 20 kg a jsou v ní různé elektro součástí věci. Tu krabici kolegové přivezou na vozíku a svědek ji převáží a uskladní do bedny s přijímačem. Dalším příslušenství pak je prodlužovací kabel, který může vážit 5- 10 kg, různé držáky, šrouby, objímky – pro tyto drobné věci si sám chodí a ručně je přenáší z vedlejší místnosti na balírnu. Šrouby jsou asi 5 cm, jsou větší a menší, jsou už nabaleny v sáčcích, avšak svědek, aby měl jistotu, že je správné množství, tak je ještě přepočítává, než je položí do bedny se snímači. Dále nářadí potřebné pro montáž toho snímače, tj. různé klíče – odhaduju to na 5 druhů klíčů. Ty klíče balí do brašny, která pak celá může vážit asi 5 kg. Tu brašnu s nářadím, stejně tak i ten prodlužovací kabel, balí ještě do bublinkové fólie. Dále kryt snímače z kovu o váze asi 18 kg, který mu rovněž přivezou na vozíku spolu s tím snímačem, ten kryt do expedice té zakázky skladuje na zemi. Ten kryt když mu ho přivezou, sundá z vozíku a položí na zem sám, případně s kolegou. Dále elektrický modul, což je obdélníková hrabička o délce asi 20 cm o váze snad 1 kg, který rovněž balí do té bublinkové fólie. Dále snímač oscilací s tenkým kabelem, což je rovněž výrobek o váze do 2 kg, též ho balí do té bublinkové fólie. Dále simulátor hladiny, jedná se o dvě hliníkové desky s tyčkou o délce do 1 metru o hmotnosti včetně tyčky asi 7 kg. Toto příslušenství tvoří celý set, tj. snímač a příslušenství a zabalení jednoho setu trvá většinou celou jednu pracovní směnu (svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]). Žalobce měl ke dni skončení pracovního poměru střední odborné vzdělání s výučním listem jako Mechanik opravář, konkrétně jako mechanik a opravář strojů a zařízení pro bývalou [právnická osoba] (potvrzení o zaměstnání, žalobcova účastnická výpověď, svědecké výpovědi [titul] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]). Kvůli zvýšení počtu zakázek se zvýšil i počet oprav snímačů, kvůli čemuž byla pozice elektromechanika v září 2018 rozdělena na pozici elektromechanika (opravy), který pracoval s bruskou, a elektromechanika (expedice), který vykonával právě výše popsanou práci„ baliče“ (vyjádření ke kategorizaci prací, kategorizace prací 102 verte). Žalobce tedy trpí nemocí z povolání - syndromem karpálního tunelu na pravé horní končetině, zjištěným ke dni 16. 11. 2016. Tím pádem je omezen pro práci v riziku vibrací a nadměrného, jednostranného zatěžování horních končetin. Žalobce byl ke dni 5. 5. 2017 zdravotně způsobilý pro výkon práce elektromechanika v Divizi 3 – Automatizace, popsané ve výpovědích svědků [příjmení] a [příjmení]. Nejde o nadměrné přetěžování horních končetin, protože nejde o stereotypní práci – dochází při ní ke změnám poloh. U žalobce nebyla zjištěna nemoc z povolání způsobená tímto nadměrným jednostranným přetěžováním, svalová hypertrofie ani atrofie, oslabení svalové síly ani porucha jemné motoriky (posudek o uznání nemoci z povolání, zdravotní záznam [titul] [příjmení] ze dne 4. 5. 2017, lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k výkonu práce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 5. 2017, znalecký posudek [celé jméno znalkyně] ze dne 14. 8. 2019, zdravotní záznam ze dne 24. 9. 2019). Pokud jde o fyzickou náročnost manipulace se snímači, ty mají váhu kolem 28 kg, dále se ještě balí jiné, lehčí součástky. Elektromechanik výrobky ukládá do velké bedny a balí je tak, aby mohly být expedovány. Jedinou zátěží pro ruce je vkládání výrobků do oné bedny a jejich zabalení tak, aby bylo možno je expedovat. Převoz a nakládka bedny na vozidlo se děje za pomoci hydraulických ručních paletových vozíků. Přeměřování multimetrem namáhavé není. Bruska váží kolem 1 kg (svědecké výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Žalobce si s žalovanou a s pojišťovnou - vedlejší účastnicí - před podáním žaloby vyměnil korespondenci, z níž vyplynulo, že hlavní spornou otázkou je, zda žalovaná žalobci nabídla jinou práci, kterou odmítl. Protože žalovaná a vedlejší účastnice – vycházely z verze, že žalobci jiná práce nabídnuta skutečně byla, avšak on ji bez vážného důvodu odmítl, odečítala vedlejší účastnice při výpočtu renty od pravděpodobného žalobcova výdělku na původní pozici, který průběžně valorizovala, postupně valorizovaný průměrný výdělek dosahovaný jinými zaměstnanci na pozici elektromechanika v Divizi 3 – Automatizace. Vedlejší účastnice z renty v hrubém odváděla daň a žalobci ji pak vyplácela v čistém (předžalobní výzva, sdělení žalované ze dne 30. 5. 2018, informace [obec] pojišťovny, tabulky výpočtu dlužné renty, přehledy vyplacených náhrad). Průměrný (hypotetický a hrubý, ještě nevalorizovaný – pozn. sou.) měsíční výdělek žalobce u žalované za dobu od ledna do března 2017 včetně, vypočtený jako aritmetický průměr skutečných hrubých mezd tří pracovníků zařazených stejně jako žalobce coby strojníci úpraven v daném období, by činil 28 889 Kč (zpráva žalované ze dne 21. 5. 2020, výpočet průměrného výdělku, svědecká výpověď [titul] [jméno] [příjmení]). Ve [právnická osoba] žalobce celou dobu pobírá nižší hrubou i čistou mzdu, než kterou v témže období pobíral [jméno] [příjmení] coby jiný zaměstnanec žalované zařazený na pozici elektromechanik v Divizi 3 – Automatizace, jež měla být žalobci nabídnuta (mzdové výměry a mzdové listy žalobce u [právnická osoba] s. r. o., mzdové výměry [jméno] [příjmení] u žalované, mzdové listy [jméno] [příjmení], výpočet průměrného výdělku, svědecká výpověď [titul] [jméno] [příjmení]). Pravděpodobný žalobcův měsíční výdělek na jeho původní pozici by za dobu od května do prosince 2017 činil 28 889, resp. 28 890 Kč po valorizaci pak za dobu od ledna do prosince 2018 29 901 Kč, za rok 2019 30 918 Kč, za rok 2020 32 677 Kč, za rok 2021 34 997 Kč a za rok 2022 35 752 Kč. Výše zmíněný opomenutý výdělek, který vedlejší účastnice odečítala od pravděpodobného žalobcova výdělku, činil 19 151 Kč jako poměrnou část za květen 2017, a dále měsíčně (v hrubé, ještě nevalorizované výši – pozn. sou.) 27 529 Kč do konce roku 2017, po valorizaci pak částku 28 493 Kč za rok 2018, 29 462 Kč za rok 2019, 31 145 Kč za rok 2020, 33 356 Kč za rok 2021 a 34 090 Kč za rok 2022 (tabulky výpočtu dlužné renty, přehledy vyplacených náhrad, zpráva žalované ze dne 21. 5. 2020, výpočet průměrného výdělku, mzdové výměry [jméno] [příjmení] u žalované). Účetní žalované, [titul] [jméno] [příjmení], ve své svědecké výpovědi na základě mzdových listů [jméno] [příjmení] zpřesnila a přesvědčivě a správně soudu vysvětlila, že průměrný hrubý měsíční výdělek (ještě nevalorizovaný – pozn. sou.) tohoto zaměstnance za dobu od září do prosince 2017 včetně nečinil původně kalkulovaných 27 529 Kč, nýbrž 28 480 Kč (svědecká výpověď [titul] [jméno] [příjmení]).

6. Výše jmenované důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Zápis ze dne 5. 5. 2017 není koncipován tak, aby vyvolal dojem, že toho dne proběhlo osobní jednání mezi všemi třemi zúčastněnými. Naopak z něj plyne, že toho dne spolu určitě jednaly [titul] [příjmení] s panem [příjmení] (soudě podle záhlaví) na základě informací od žalobce, který však mohl jednat s tím či oním odděleně – to také posléze potvrdily výpovědi žalobcova a [titul] [příjmení]. Žalobcův podpis není datován. Proto není obsah zápisu v rozporu s oběma výpověďmi. Ani [titul] [příjmení] nevypověděla, že by spolu pánové [příjmení] a [celé jméno žalobce] jednali osobně; z její výpovědi, kdy odpověděla, že se pan [příjmení] zeptal, zda se žalobce dostavil na divizi Automatizace, naopak vyplynulo, že se ti dva v dané chvíli a kontextu nesetkali. Neodporovaly si ani zmíněné dvě výpovědi. Žalobce totiž připustil, že jej [titul] [příjmení] přinejmenším v obecné rovině o dostupnosti jiného pracovního místa zpravila. On na to sám od sebe zareagoval tak, že vzhledem k péči o nezletilého syna, kterého musí vodit do školky, si raději najde práci sám v blízkosti svého tehdejšího bydliště v [obec] - [část obce]. Právě proto [titul] [příjmení] potenciální místo blíže nespecifikovala; což žalobce pochopil a akceptoval, jak vyplynulo z jeho vlastní výpovědi před soudem. Navíc jej s ním měli blíže seznámit ostatní zaměstnanci z divize Automatizace na schůzce, na niž se žalobce nedostavil. Žalobcova výpověď, že není pravdou, že by mu žalovaná nabídla dané místo, vychází – jak je patrno z jeho jednotlivých podání - z jeho názoru, že měla žalovaná na inkriminovaném jednání právní povinnost učinit formální nabídku jiné práci se všemi zákonnými náležitostmi. Nikoli z přesného zapamatování, že by [titul] [příjmení] řekla něco jiného, než co je napsáno v zápise. Vzhledem k výše popsaným okolnostem jeho vzniku je navíc patrno, že představuje parafrázi toho, co bylo dříve řečeno. Co se týče názvu alternativní pracovní pozice, bylo evidentní, že svědek [příjmení] zaměňoval výraz„ elektrotechnik“ za termín„ elektromechanik.“ Dále, že práce jednoho ze tří řadových elektromechaniků z velké části spočívala v balení a přípravě výrobků k expedici (nikoli v opravách) a že právě proto se jí mohlo ve firemním žargonu říkat„ balič, expedient.“ Když se k této dvojkolejnosti přidružil ještě nárůst počtu zakázek, vznikly v roce 2018 oficiálně dvě odlišné pracovní pozice, právě podle popsaných znaků. Práci„ baliče, expedienta“ mohl dělat žalobce, ale nakonec ji začal vykonávat [jméno] [příjmení]. Z jeho výpovědi vyplynulo, že jde o práci spíše nekvalifikovanou. Jednotlivé výpovědi soud vyhodnotil jako věrohodné. U žádné z vyslýchaných osob neshledal snahu lhát či zkreslovat. Drobné odchylky ve výpovědích přičítá časovému odstupu od skutkového děje a odlišnému úhlu pohledu na něj. Soud nevyslechl svědky [příjmení], [příjmení], [příjmení], protože na jejich výpovědích žalobce netrval. Žalobce netrval na přibrání znalce z odvětví neurologie ani z oboru hygiena práce. Soud pro nadbytečnost nevyslechl ani svědka [jméno] [příjmení], protože náplň práce elektromechanika byla již prokázána jinými důkazy. Soud nevyslechl ani svědky [příjmení] a [příjmení], jelikož nebylo podstatné, jestli u žalované existovalo pracovní místo elektromechanika v roce 2011, nýbrž v době rozvázání pracovního poměru s žalobcem v roce 2017. Navíc není pravdou, jak bude níže rozvedeno, že by žalovaná byla povinna daným zaměstnancům nabídnout jiné pracovní místo, odpovídající jejich zdravotní způsobilosti. Existence místa elektromechanika v době zániku žalobcova pracovního poměru prokázána byla. Soud neprovedl důkaz ani žádným ze dvou příkazů ředitele, jež měly regulovat proces převádění zaměstnanců na jinou práci ze zdravotních důvodů. Byly totiž navrženy po koncentraci řízení. Měly sice sloužit ke znevěrohodnění svědecké výpovědi [titul] [příjmení], která popsala jednání vedoucí k rozvázání žalobcova pracovního poměru jinak, než měly příkazy předpokládat. Tato zákonná výjimka z koncentrace řízení však nebyla naplněna, protože by navržené důkazy musely objasnit důvod, proč [titul] [příjmení] lhala, zkreslovala či vypovídala neúplně. Důkazní návrhy však směřovaly pouze k alternativní skutkové verzi. Navíc není pravdou, že by byla žalovaná povinna převést žalobce na jinou práci, takže by takové důkazy mohly být relevantní teprve v situaci, v níž by se rozhodla tak učinit. To se ovšem nestalo. První příkaz byl nadto podle žalobce účinný od 20. 9. 2010, tedy již před koncentrací řízení, takže není pravdou, že by vznikl až po ní nebo že by jej žalobce nemohl bez své viny včas předložit. Žádnou konkrétní okolnost ospravedlňující opožděné označení prvního příkazu ostatně žalobce neuplatnil. Fakt, že se o jeho existenci dozvěděl teprve po koncentraci, sám o sobě není dostatečný (§ 118b odst. 1 třetí věta o. s. ř. a contrario). Pokud jde o druhý příkaz, který měl podle žalobce časově navazovat na první, tedy být účinný od roku 2019, zjevně se netýká období zániku žalobcova pracovního poměru a tudíž je irelevantní. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

7. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žalobce u žalované působil v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 1994. [titul] [jméno] [příjmení], personalistka žalované, požádala poskytovatelku pracovnělékařských služeb o periodickou zdravotní prohlídku žalobce a o vydání posudku o jeho zdravotní způsobilosti k práci. V té době žalobce již pro žalovanou pracoval jako strojník úpraven (rovnač) [titul] [jméno] [příjmení], primářka oddělení pracovního lékařství [nemocnice] [nemocnice] nemocnice, a. s., dne 24. 4. 2017 vypracovala posudek, v němž u žalobce ke dni 16. 11. 2016 zjistila nemoc z povolání v podobě syndromu canalis carpi l. dx. Dne 5. 5. 2017 [titul] [příjmení] vystavila a téhož dne žalobci doručila posudek, podle nějž žalobce dlouhodobě pozbyl pracovní způsobilost, poněvadž trpěl chorobou z povolání II/7, zjištěnou ke dni 16. 11. 2016, a nadále byl zdravotně způsobilý pouze k práci mimo riziko vibrací, práce v chladu a přetěžování horních končetin. Přítomnost této nemoci později potvrdil znalecký posudek. Žalobce se nacházel v dočasné pracovní neschopnosti od 21. 11. 2016 do 5. 5. 2017. Žalovaná žalobci zajistila jinou práci, kterou odmítl, protože si nové působiště chtěl najít sám a v místě svého bydliště tak, aby mohl svého nezletilého syna vodit do školky. Žalobce s žalovanou dne 9. 5. 2017 uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru, jehož posledním dnem byl právě 9. květen. Žalobce byl od 10. 5. 2017 do 30. 9. 2018 veden jako uchazeč o zaměstnání, než si našel práci u [právnická osoba] – [právnická osoba], kde vydělává méně, než by vydělával, kdyby nastoupil do práce, již mu žalovaná dříve zajistila. Žalobci zajištěná práce elektromechanika skutečně existovala a žalobce k ní byl odborně i zdravotně způsobilý. Z těchto důvodů vedlejší účastnice při výpočtu renty pracovala s částkou průměrného hrubého měsíčního výdělku jiného zaměstnance působícího pak u žalované na místě, které žalobce odmítl.

8. Soud případ právně kvalifikoval jako nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 269 odst. 2 ve spojení s § 271b odst. 1 první větou, s § 271k odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p.,“ a s nařízením vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání ve znění pozdějších předpisů, dále„ nařízení“). Jednotlivé zdravotní posudky prokázaly, že žalobce trpí nemocí uvedenou v Kapitole II., Položce 7. přílohy nařízení, přičemž naposledy před jejím zjištěním pracoval u žalované za podmínek, za nichž tato nemoc vzniká. Mezi účastníky ovšem nebyla sporná existence tohoto žalobcova nároku, nýbrž jen jeho výše. Ta závisela na zodpovězení ústřední sporné otázky, zda žalobce bez vážných důvodů odmítl nastoupit práci, kterou mu žalovaná případně zajistila. Podle § 271b odst. 5 z. p. totiž„ zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.“ Smyslem a účelem právní úpravy tohoto druhu náhrady je totiž odškodnit jen takovou škodu v podobě ztráty na výdělku, která zaměstnanci vznikla právě jen v důsledku nemoci z povolání. Nikoli v důsledku jeho vážnými důvody nepodloženého rozhodnutí nenastoupit jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu, kterou mu zaměstnavatel zajistil. Jde o majetkovou škodu spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 271b odst. 1 první věta z. p.). Vzniká tudíž nejpozději v okamžiku výplaty prvního výdělku po skončení pracovní neschopnosti, který je v důsledku nemoci z povolání nižší, než výdělek dosahovaný před vznikem škody (tamtéž). Nebo, v případě zaměstnance, který se zaevidoval jako uchazeč o zaměstnání, v okamžiku registrace, protože v takové situaci se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje výdělek ve výši minimální mzdy (§ 271b odst. 3 první věta z. p.). Žalobce se nacházel v pracovní neschopnosti do 5. 5. 2017. Jeho pracovní poměr zanikl 10. 5. 2017 v 0:00 a téhož dne se žalobce zaregistroval na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Jeho nárok na rentu tudíž vznikl 10. 5. 2017. Průměrným výdělkem dosahovaným před vznikem škody byl průměrný hrubý výdělek (§ 351 ve spojení s § 352 z. p.). Rozhodným obdobím bylo kalendářní čtvrtletí předcházející vzniku škody, tedy doba od 1. 1. do 31. 3. 2017 (§ 353 odst. 1 ve spojení s § 354 odst. 1 z. p.). Ten měl být zjištěn k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období, tedy k 1. 4. 2017 (§ 354 odst. 2 z. p.). Žalobce nicméně v rozhodném období nepracoval, neboť byl v DPN (§ 353 odst. 2 z. p.). Proto je nutno použít jeho pravděpodobný výdělek (§ 355 odst. 1 z. p.). A to ve výši odpovídající hrubé mzdě, které by zřejmě dosáhl od počátku rozhodného období s přihlédnutím zejména ke mzdě zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty (§ 355 odst. 2 z. p.). Proto vedlejší účastnice jako menšence použila aritmetický průměr skutečných měsíčních hrubých mezd tří pracovníků zařazených stejně jako žalobce coby strojníci úpraven v daném období. Průměrný hodinový i průměrný měsíční výdělek přitom vedou k téže souhrnné výši pohledávky (§ 356 odst. 1 a 2 z. p.). Ta má být vyplácena v měsíčních dávkách (§ 271m odst. 2 z. p.). Proto soud pracoval s měsíčním výdělkem. O správnosti tohoto vstupního údaje ostatně nebylo mezi účastníky sporu.

9. Co se týče otázky zajištění a odmítnutí jiné práce ve smyslu § 271b odst. 5 z. p., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 954/2007, je pro souzený případ irelevantní, poněvadž navazuje na ustanovení § 47 odst. 2 a 3 zákoníku práce z roku 1965, podle nějž„ při výpovědi dané osamělé zaměstnankyni nebo osamělému zaměstnanci trvale pečujícím o dítě mladší než 15 let nebo zaměstnanci se zdravotním postižením, který není zabezpečen důchodem, z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. c), při výpovědi dané zaměstnanci proto, že nesmí dále konat dosavadní práci pro ohrožení nemocí z povolání, a při výpovědi dané pro dosažení nejvyšší přípustné expozice na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, je zaměstnavatel povinen zajistit těmto zaměstnancům nové vhodné zaměstnání, a to podle potřeby i s pomocí svého nadřízeného orgánu. V těchto případech výpovědní doba skončí teprve tehdy, až zaměstnavatel tuto povinnost splní, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak. Povinnost účinně pomáhat zaměstnanci k získání nového vhodného zaměstnání, popřípadě mu je zajistit, zaměstnavatel nemá, jestliže zaměstnanec nebyl ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci, kterou mu zaměstnavatel před výpovědí nabídl. Tyto povinnosti zaměstnavatele zanikají, jestliže zaměstnanec odmítne bez vážného důvodu nové vhodné zaměstnání, do kterého mohl nastoupit.“ Zaprvé žalobci nebyla dána výpověď; jeho pracovní poměr byl rozvázán dohodou. Zadruhé projednávaný případ podléhá z. p., který citované pravidlo neobsahuje. Z. p. skutečně nezakotvuje právní povinnost zaměstnavatele adresovat zaměstnanci formální nabídku na uzavření nové pracovní smlouvy, jež by musela obsahovat všechny podstatné náležitosti nové pracovní smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jejím jednoduchým a nepodmíněným přijetím (§ 4 z. p. ve spojení s § 1731, 1732 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Ustanovení § 271b odst. 5 z. p. totiž nehovoří o nabídnutí, nýbrž pouze o zajištění jiné práce. I to je přitom pouhým právem, nikoli povinností zaměstnavatele. Žalovaná tak učinila, protože pro žalobce skutečně zajistila jiné místo a domluvila mu schůzku, kde s ním měl být blíže obeznámen. Tato práce byla skutečná a žalobce k ní byl zdravotně i odborně způsobilý. Šlo tedy o seriózní, nikoli simulované, zajištění jiné práce. Legální výraz zajištění má jiný význam, než nabídnutí. Jde o reálné, faktické vyhledání jiné práce a zjednání možnosti do ní nastoupit. To žalovaná učinila. Je přirozené, že pokud posléze zaměstnanec projeví o tuto jinou práci vážný zájem, v určitou chvíli dojde i k formální nabídce ve smyslu výše naznačeném. Přirozené je i to, že nabídka vzejde od zaměstnavatele, který práci zajistil a přiděluje. To ovšem neznamená, že by žalované v době před 9. 5. 2017 vznikla právní povinnost takovou nabídku žalobci adresovat. Z. p. nekodifikuje okamžik podání nabídky, protože nekodifikuje ani povinnost ji učinit. Z nabídky totiž musí plynout vůle být jí v případě přijetí právně vázán (§ 1731 o. z.) – a zaměstnavatel zde nemá žádnou kontraktační povinnost (srov. § 4 z. p. ve spojení s § 1728 odst. 1 o. z.). I kdyby ovšem z. p. takovou povinnost stanovil, neznamenalo by to, že nabídce nemohlo předcházet neformální předsmluvní jednání. A žalobce sám proces, jenž mohl vést k uzavření smlouvy, na samém začátku zastavil oznámením, že si chce práci najít v místě svého tehdejšího bydliště kvůli nezletilému synovi. Právě proto strany v jednání nepokračovaly, což připustil a chápal i žalobce. Žalobce netvrdil ani nevypověděl, že by jej snad [titul] [příjmení] nutila či nepřímo naváděla k tomu, aby šel pracovat jinam. Netvrdil ani nevypověděl, že by se sám aktivně zajímal o mzdu, konkrétní náplň práce či jiné podmínky alternativní práce. Navíc měl od 5. 5. do 9. 5. 2017 čas si věc ještě jednou promyslet. Svůj názor přesto nezměnil. Žalobce se dále mýlí v názoru, že žalované vznikla povinnost učinit formální nabídku v rámci povinnosti převést jej na jinou práci ve smyslu § 41 odst. 1 písm. b) z. p. Není-li totiž zaměstnanec zdravotně způsobilý konat dosavadní práci pro nemoc z povolání, má zaměstnavatel dvě možnosti: převést jej na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu, schopnostem a kvalifikačním předpokladům (§ 41 odst. 6 z. p.), anebo s ním rozvázat pracovní poměr. Nemůže-li jej převést na jinou práci – ať již proto, že nemá příslušné pracovní místo, nebo je takové místo obsazeno někým jiným – musí pracovní poměr rozvázat. To znamená, že zaměstnavatel je povinen reagovat na zdravotní posudek konstatující nemoc z povolání. Nikoli ovšem zřízením pracovního místa, jež by odpovídalo stavu a schopnostem zdravotně nezpůsobilého zaměstnance; pouze volbou mezi dvěma zmíněnými možnostmi. Tuto volbu není soud oprávněn přezkoumávat. Může-li zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr výpovědí, tím spíše tak mohou učinit obě strany dohodou, protože jde o oboustranný dobrovolný akt, který navíc na rozdíl od výpovědi dané zaměstnavatelem nemusí obsahovat žádný důvode (§ 49 z. p.). Obě strany zvolily cestu rozvázání pracovního poměru. Převedení na jinou práci tudíž nebylo namístě. Nehledě k tomu, že se převedení na jinou práci ve smyslu § 41 odst. 1 z. p. odehrává v rámci existujícího pracovního poměru, nikoli teprve po jeho skončení, takže žalovaná žádnou nabídku v žalobcem prosazovaném smyslu návrhu na uzavření pracovní smlouvy stejně učinit nemohla. Nelze aplikovat ani § 265 odst. 2 z. p., poněvadž předmětem řízení byl nárok na náhradu škody podle § 271b odst. 1 první věty, nikoli § 265 odst. 2 z. p. Žalobce navíc ani netvrdil, v čem přesně taková škoda spočívá, kterou konkrétní právní povinnost [titul] [příjmení] jako zaměstnanec jednající s žalobcem jménem žalované porušila, proč je mezi obojím příčinná souvislost, v čem přesně spočívá žalobcův tvrzený omyl a jak by žalobce jednal, kdyby se nemýlil. Žalobce totiž žalobu nezaložil na absenci informace o výpočtu renty ani na tom, že pro žalovanou skutečně chtěl nadále pracovat. Skutkovým základem žaloby bylo tvrzení, že mu žalovaná komplexně nenabídla jinou práci, aby se mohl rozhodnout, zda ji přijme, ač tak měla učinit. Přitom ovšem přehlédl, že ani nabídka na uzavření jiné pracovní smlouvy by nepochybně nemohla obsahovat informaci o výši renty; jde o dvě zcela samostatné otázky, protože výše renty přece není náležitostí pracovní smlouvy. Soud neshledal u žalované snahu se žalobce jaksi„ zbavit“ ani jej nenápadně navést k nevýhodnému řešení. Přestože je poněkud nestandardní, že žalovaná, která žalobce zaměstnávala téměř 23 let, s ním v určité chvíli rozvázala pracovní poměr během pěti dnů. Žalobce se nicméně sám rozhodl najít práci v místě svého bydliště. Soud dospěl k závěru, že žalovaná zajistila žalobci jinou práci, kterou odmítl.

10. Dále soud zkoumal otázku, zda žalobce jinou práci odmítl z vážných důvodů, nebo nikoli. Je pravdou, že kratší vzdálenost mezi jeho bydlištěm a novým pracovištěm z důvodu péče o nezletilé dítě je ryze osobním důvodem, který nemá nic společného s nemocí z povolání. Tato okolnost je důležitá, jelikož takový důvod z obecného pohledu neodpovídá pravidlu, že by renta měla vyrovnat pouze tu zaměstnancovu majetkovou ztrátu, jež byla v konečném důsledku vyvolána právě nemocí z povolání. Přesto podle názoru soudu nelze docela vyloučit situaci, kdy je i důvod nijak nesouvisející s nemocí z povolání natolik vážný, že nelze po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby práci zajištěnou původním zaměstnavatelem přijal, třebaže by pak jeho celkový výdělek byl vyšší, než v případě jejího odmítnutí. Z. p. totiž neurčuje, co může být vážným důvodem a tedy ani to, že smí jít pouze o důvod bezprostředně související s nemocí z povolání. Ostatně, jestliže zaměstnavatel zaměstnanci zajistí jinou práci, musí jít o takovou, k níž bude zaměstnanec zdravotně způsobilý (§ 103 odst. 1 písm. a) z. p.), takže se nedá očekávat, že by do ní nenastoupil ze zdravotních důvodů. Spíše by šlo o důvod, zdravotními obtížemi zaměstnance teprve vyvolaný nebo s nimi jinak související. Důvody odmítnutí jsou tedy omezeny pouze smyslem a účelem renty, avšak zároveň by mělo jít o okolnost skutečně vážnou. Přání pracovat blíže ke svému bydlišti kvůli péči o syna však ani vzdáleně či nepřímo s žalobcovým zdravotním stavem nesouvisí. Jde o pohnutku sice pochopitelnou a přirozenou, leč zároveň naprosto soukromou, která by tudíž neměla mít žádné právní následky pro zaměstnavatele, který nemá se soukromím svého zaměstnance nic společného. Žalobce navíc ani netvrdil, že by se zajímal o to, zda může nastoupit do žalovanou zajištěné práce a přitom vodit a vyzvedávat syna ze školky, např. pomocí posunutí pracovní doby. Že se žalobce přestěhoval do [část obce], je jeho soukromou záležitostí. I kdyby na něj bylo lze pohlížet jako na osamělého zaměstnance ve smyslu § 240 odst. 2 z. p. - což konkrétně netvrdil – z. p. pro danou situaci nezakotvuje žádné zvláštní zacházení. Soud tudíž došel k názoru, že žalobce jinou práci odmítl bez vážných důvodů.

11. To znamená, že jako s menšitelem je při výpočtu renty třeba pracovat s průměrným výdělkem, kterého žalobce mohl dosáhnout v práci, jež mu byla zajištěna. Konkrétně s hrubou měsíční mzdou, kterou pobíral [jméno] [příjmení] v době od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2017, jak se účastníci shodli na jednání konaném dne 17. 2. 2021 a jak nejlépe odpovídá zákonu, neboť jde o skutečnou mzdu zaměstnance působícího právě na tom místě, jež žalovaná zajistila pro žalobce, a to jako nově přijatého zaměstnance, jímž by zde byl i žalobce. Tento výdělek svědkyně [příjmení] [příjmení] určila částkou 28 480 Kč v nevalorizované výši. Její výpočet přesně odpovídal mzdovým listům [jméno] [příjmení] a ustanovením § 356 odst. 1 a 2 z. p. Tento následně valorizovaný výdělek soud pro období, kdy žalobce nastoupil do [právnická osoba], porovnal s jeho mzdou tamější mzdou, poněvadž kdyby byla vyšší, než (valorizovaný) výdělek [jméno] [příjmení], mohla by žalobci vzniknout pouze škoda odpovídající rozdílu po odečtení onoho vyššího příjmu. Žalobcova mzda však byla nižší. Proto soud odečítal výdělek [jméno] [příjmení]. Soud přitom nesnížil daný výdělek o prémie, odměnu za hospodářské ukazatele ani osobní ohodnocení, protože by na ně s největší pravděpodobností dosáhl i žalobce, kdyby byl do zajištěné práce nastoupil, a navíc byly započítány i v jeho pravděpodobném výdělku. Ten tedy činí za dobu od 10. 5. 2017 do 31. 12. 2017 částku 28 889 Kč měsíčně, za rok 2018 částku 29 900 Kč (po valorizaci podle nařízení vlády č. 406/2017 Sb.), za rok 2019 částku 30 917 Kč (po valorizaci podle nařízení vlády č. 321/2018 Sb.), za rok 2020 částku 32 676 Kč (po valorizaci podle nařízení vlády č. 321/2019 Sb.), za rok 2021 částku 34 996 Kč (po valorizaci podle nařízení vlády č. 517/2020 Sb.) a za rok 2022 částku 35 751 Kč (po valorizaci podle nařízení vlády č. 508/2021 Sb.). Průměrný opomenutý výdělek je potom třeba valorizovat stejně, jako výdělek pravděpodobný. Žalobce ve výpočtu podle přehledu předloženém na posledním jednání za roky 2017 a 2018 odečítal pojišťovnou vyplacenou rentu v hrubém, poté v čistém. Soud rentu odečetl v hrubém, poněvadž by při odečtení renty v čisté výši nezohlednil fakt, že vedlejší účastnice za žalobce rentu daní. A porovnával by odlišné hodnoty; hrubou rentu, kterou má žalobce dostat, s čistou rentou, kterou dostal. Správně je ovšem třeba porovnat hrubou rentu, kterou má dostat, s hrubou rentou, kterou skutečně dostal. Z renty se odvádí daň, a to jen jednou. Takže je určující celková částka, jíž se má dostat žalobci. Ta musí být snížena o daň, jejímž poplatníkem je žalobce, takže se zdanění musí v jeho majetku projevit. Kdyby soud od rozdílu obou výdělků odečetl čistou výši renty, pak by vlastně žalobce v konečném důsledku získal zpět částku odpovídající již odvedené dani, ač ji má nést ze svého. Má-li se tedy v majetku žalobce co poplatníka projevit daň, je třeba odečíst vyšší, tedy hrubou výši renty. Komplexní výpočet zachycuje následující tabulka. rok; pravděpodobný výdělek před vznikem škody; opomenutý výdělek; rozdíl; náhrada vyplacená pojišťovnou; rozdíl; žalobce požaduje 2017; 28 889 Kč; 28 480 Kč; 409 Kč; 1 361 Kč; záporný; 2018; 29 900 Kč; 29 477 Kč; 423 Kč; 1 408 Kč; záporný; 2019; 30 917 Kč; 30 479 Kč; 438 Kč; 1 456 Kč; záporný; 2020; 32 676 Kč; 32 215 Kč; 461 Kč; 1 532 Kč; záporný; 2021; 34 996 Kč; 34 502 Kč; 494 Kč; 1 641 Kč; záporný; 2022; 35 751 Kč; 35 251 Kč; 500 Kč; 1 662 Kč; záporný; celkem 1 067 826 Kč 12. Z těchto všech důvodů soud výrokem II. žalobu zamítl.

13. Výrok III. odpovídá ústavnímu principu autonomie vůle, protože ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou byla sice plně úspěšná žalovaná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), která se však práva na náhradu nákladů řízení vůči žalobci vzdala. Proto soud rozhodl tak, že na ni nemá žádný z obou účastníků právo.

14. Výrok IV. vychází z ustanovení § 93 odst. 3 první věty ve spojení s § § 142 odst. 1, 146 odst. 2 první větou o. s. ř., protože ve vztahu mezi vedlejší účastnicí, která navrhla zamítnutí žaloby, a žalobcem, byla v rozsahu zachyceném výrokem II. plně úspěšná vedlejší účastnice a v rozsahu vtěleném do výroku I. žalobce zavinil částečné zastavení řízení částečným zpětvzetím žaloby. Náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tyto úkony (§ 137 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. as §§ 1 odst. 1 a 2 odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb.): vstup do řízení (§ 1 odst. 3 písm. a)), vyjádření k žalobě ze dne 3. 7. 2018 (§ 1 odst. 3 písm. a)), příprava účasti na jednání ze dne 7. 11. 2018 (§ 1 odst. 3 písm. i)), účast na jednání ze dne 7. 11. 2018 (§ 1 odst. 3 písm. c)), příprava účasti na jednání ze dne 7. 1. 2019 (§ 1 odst. 3 písm. i)), účast na jednání ze dne 7. 1. 2019 (§ 1 odst. 3 písm. c)), příprava účasti na jednání ze dne 25. 4. 2019 (§ 1 odst. 3 písm. i)), účast na jednání ze dne 25. 4. 2019 (§ 1 odst. 3 písm. c)), příprava účasti na jednání ze dne 7. 11. 2019 (§ 1 odst. 3 písm. i)), účast na jednání ze dne 7. 11. 2019 (§ 1 odst. 3 písm. c)), příprava účasti na jednání ze dne 17. 2. 2021 (§ 1 odst. 3 písm. i)), účast na jednání ze dne 17. 2. 2021 (§ 1 odst. 3 písm. c)), vyjádření ze dne 22. 2. 2021 (§ 1 odst. 3 písm. a)), sdělení ze dne 10. 5. 2022 (§ 1 odst. 3 písm. a)), příprava účasti na jednání ze dne 12. 5. 2022 (§ 1 odst. 3 písm. i)), účast na jednání ze dne 12. 5. 2022 (§ 1 odst. 3 písm. c)). Soud nepřiznal náhradu za sdělení ze dne 9. 9. 2019, poněvadž v něm vedlejší účastnice v něm jen uvedla, že nenavrhuje výslech znalkyně; k němuž nakonec stejně došlo. Ve světle obecné právní zásady de minimis, podle níž právo nereguluje nepodstatné detaily, takový úkon zdaleka nedosahuje náročnosti ani nákladnosti žádného z úkonů, vyjmenovaných v § 1 odst. 3 vyhlášky. Další složkou nákladů je cestovné za cesty mezi domovem či kanceláří pověřeného zaměstnance vedlejší účastnice a soudem a zpět, vyčíslené v následující tabulce (§ 137 odst. 1 o. s. ř., § 13 odst. 1 a. t., jednotlivé vyhlášky MPSV o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad). Soud nepřiznal náhradu nocležného v hotelu La Bodega, protože vedlejší účastnice přenocování ani jeho cenu nedoložila. jednání; ujetých km; kombinovaná spotřeba; spotřebováno l; palivo; vyhlášková cena paliva; základní náhrada za amortizaci vozidla; cestovní náhrada 7. 11. 2018; 321; 6 l /100 km; 19,26; BA; 30,50 Kč; 1 284 Kč; 1 871,43 Kč 7. 1. 2019; 469; 6 l /100 km; 28,14 ; BA; 33,10 Kč; 1 922,90 Kč; 2 854, 334 Kč 25. 4. 2019; 452; 6 l /100 km; 27,12 ; BA; 33,10 Kč; 1 853,20 Kč; 2 750, 872 Kč 7. 11. 2019; 196; 6 l /100 km; 11,76; BA; 33,10 Kč; 803,60 Kč; 1 192, 856 Kč 17. 2. 2021; 490; 6 l /100 km; 35,40; BA; 33,80 Kč; 2 156 Kč; 3 352,52 Kč 12. 5. 2022; 196; 6 l /100 km; 11,76; BA; 37,10 Kč; 921,20 Kč; 1 357, 4960 Kč 15. Celková náhrada tudíž činí 18 180 Kč.

16. Výrok V. vychází z ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., poněvadž zaplatil náklady v podobě znalečného pro [celé jméno znalkyně] v celkové výši 11 029 Kč, přičemž žalobce byl v řízení plně neúspěšný a soud u něj neshledal předpoklady k osvobození od soudních poplatků.

17. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích IV. a V. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě vzhledem k délce soudního řízení a k tomu, že žalobce musel počítat i s možností svého neúspěchu a tedy povinnosti k náhradě nákladů řízení, ať už vůči jinému účastníkovi, nebo vůči státu.