17 C 22/2007 - 710

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizovaný odstavec] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení náhrady újmy na zdraví takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku částku [částka] společně s úrokem z prodlení: - z částky [částka] ve výši 9,0 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 9,5 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 10,5 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 10,75 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 9,25 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 8,0 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 7,75 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 7,5 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 7,05 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 7,5 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 8,0 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 8,75 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 9,0 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 7,25 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 7,5 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 10,75 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši 14,0 % ročně za dobu od [datum] do [datum], - z částky [částka] ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] společně s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v [adresa].

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na nákladech řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v [adresa].

Odůvodnění

[Anonymizovaný odstavec]

2. Žalovaná se žalobním požadavkem nesouhlasila a navrhovala jeho zamítnutí v plném rozsahu. Svoje stanovisko odůvodnila tím, že žalobkyně svůj nárok za zaplacení částky [částka] požaduje za bolesti, kterými trpěla od [datum] do [datum] v době poskytování zdravotní péče a kterými trpěla již v době přijetí do žalovaného zdravotnického zařízení, opírá o ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. V případě žalované ovšem nedošlo k žádnému porušení právních povinností. Není pravdou, že by žalobkyně byla poprvé řádně vyšetřena až dne [datum]. Mimo jiné i z dokladů předložených samotnou žalobkyní vyplývá, že tato byla dne [datum] vyšetřena na chirurgické ambulanci pro bolesti břicha, při tomto vyšetření bylo břicho měkké, prohmatné, bez známek peritoneálního dráždění; navíc po přijetí k ústavní léčbě se u žalobkyně objevila menstruace a byl zjištěn již při přijetí do nemocnice také zánět mandlí. U žalobkyně byla provedena prohlídka u urologa i ultrazvukové vyšetření, při kterém nebyl zjištěn žádný pozitivní nález. S ohledem na menstruaci žalobkyně nebylo možno provést odběr a rozbor moči ani vyšetření per rektum. S ohledem na zjištěné výsledky byla u žalobkyně prováděna konzervativní léčba, byla podávána spasmolytika, silnější léky nebylo nutno podávat. Ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že žalobkyně netrpěla nesnesitelnými bolestmi, dne [datum] byla operována a vyléčena. Postup žalované je podle jejího vlastního názoru lege artis. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyni nebyla v ústavním zařízení žalované způsobena žádná škoda na zdraví, ostatně ani žalobkyně sama ve své žalobě netvrdí, že by v žalovaném zdravotnickém zařízení došlo v jejím případě k poškození zdraví. Nepřichází proto v úvahu aplikace ustanovení § 444 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., podle kterého při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení společenského uplatnění. Chybí zde tedy základní předpoklady, se kterými právní předpisy spojují nárok na náhradu škody, tj. porušení právních povinností, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinností a vznikem škody. [právnická osoba] dané právní věci již dříve Okresní soud v [adresa] rozhodl svým rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení.

4. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v [adresa] byl zrušen rozhodnutím Krajského soudu v [adresa], a to jeho usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum].

5. V obnoveném řízení Okresní soud v [adresa] rozhodl rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] tak, že zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Dále rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení.

6. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

7. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] č. j. [spisová značka] bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.

8. V dané věci podala žalobkyně v procesním postavení ústavní stěžovatelky ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Ten ve věci rozhodl Nálezem ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3937/18 tak, že výše zmíněnými rozhodnutími Okresního soudu v [adresa], Krajského soudu v [adresa] i Nejvyššího soudu v Brně byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a proto byla uvedená rozhodnutí zrušena. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že (bod 18) Ústavní soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně mechanicky a nekriticky vycházel ze znaleckých posudků konvenujících žalované nemocnici a výrazně potlačil další zjištění a důkazy, ke kterým ve věci došlo a které svědčí o opaku. Dále Ústavní soud uvedl, že (bod 20) soud musí vzít v úvahu a pečlivě hodnotit vše, co vyšlo v konkrétním řízení najevo. V daném řízení existovalo mnoho výpovědí svědků a jiných důkazů, včetně dalších znaleckých posudků, které vypovídají o tom, že verze stěžovatelky je v několika důležitých aspektech podložena, stěžovatelka od počátku sporu tvrdila a dokazovala a domáhala se odškodnění především za utrpěné kruté bolesti v souvislosti s tím, že na ně přes její opakované důrazné stezky nebylo odborným personálem vedlejší účastnice řízení včas a adekvátně diagnosticky a terapeuticky reagováno, žalobkyně tedy nevedla s nemocnicí spor o to, zda ji řádně operovala, ale zda se tak stalo včas a zda celá její léčba byla správná. Ústavní soud je přesvědčen, že součástí postupu lege artis je také řádná, včasná a účinná pomoc a úleva pacientovi od bolesti. Také co nejrychlejší odstranění nebo výrazné zmírnění utrpení pacienta je třeba z hlediska práva na zdraví a jeho ochranu presumovat jako ústavně žádoucí, odpovídající smyslu a účelu mimo jiné čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Bagatelizovat to slovy jednoho ze znalců „pokud by pacient neměl bolesti, pravděpodobně by drtivá většina do nemocnice ani nepřišla“ a že takové utrpení patří jaksi také k pobytu v nemocnici, nelze. V daném případě je podle názoru Ústavního soudu dostatečně doloženo, že stěžovatelka po čtyři dny hospitalizace trpěla velkými bolestmi, její tvrzení jsou podpořena výpověďmi svědků, lékařskými zprávami, i ze znaleckých posudků, kterých bylo zpracováno celkem pět a z toho dva zcela ve prospěch názoru stěžovatelky. A ze samotného nálezu při konečné provedené urgentní operaci je zcela bez pochyb zřejmé, že stěžovatelka musela skutečně velmi trpět. V daném případě se vyskytlo několik dokladů o objektivně prožívaném utrpení stěžovatelky, že není na místě označovat prožívané bolesti za ryze subjektivní, v uvozovkách dále Ústavní soud vyjádřil podiv nad postupem soudu prvního stupně, který nepřistoupil k účastnickému výslechu samotné stěžovatel. Dále Ústavní soud (bod 22) spatřoval pochybení v procesním postupu soudu také v tom, že soud vyšel zejména ze znaleckého posudku Fakultní nemocnice [Anonymizováno] [adresa], který považoval za „kompletní a komplexní“ a názory znalců [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [jméno FO] snižoval jako jednostranné a spekulativní, přitom z odborných závěrů těchto znalců vyplývají mnohé skutečnosti, které bylo při hodnocení důkazů záhodno vzít v úvahu, nikoliv je prostě odmítnout a postavit zcela stranou. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] mimo jiné uvedl, že vinou chirurgů žalované nemocnice došlo k opoždění stanovení diagnózy již probíhajícího gynekologického zánětu a opoždění, při zahájení léčby nebyla rozpoznána ani vznikla závažná komplikace v podobě difúzního zánětu pobřišnice, což je svým charakterem chirurgické onemocnění. Také znalec [tituly před jménem] [jméno FO] došel k závěru, že postup chirurgického oddělení nebyl v souladu s dostupnými možnostmi lékařské vědy a pacientka nebyla dostatečně klinicky a paraklinicky sledována. Považuje za vysoce pravděpodobné, že četné nedostatky v postupu vedlejší účastnice vedly k opožděnému stanovení diagnózy, a tím i k opožděnému zahájení adekvátní léčby a současně k prodloužení stěžovatelčina utrpení a obecně zhoršení jejího zdravotního stavu. Ústavní soud (bod 23) dále hovoří o extrémním nesouladu právního závěru soudu, pokud jde o neexistenci právního jednání žalované s vykonanými skutkovými zjištěními, neboť v řízení bylo nepochybně prokázáno, že zdravotní dokumentace byla v daném případě vedena zcela nedostatečně, což konstatují všichni, včetně znaleckého ústavu, který se ale snaží tuto skutečnost bagatelizovat, ačkoliv zásadní leží důkazní břemeno ohledně prokázání existence všech předpokladů odpovědnosti za újmu na poškozeném v případě tzv. medicínských sporů mezi pacientem a poskytovatelem lékařských služeb je zřejmé, že pacient nebude pro své odborně a materiálně značně nevýhodné postavení ve srovnání s postavením lékaře obvykle schopen předložit veškeré důkazy na podporu svých tvrzení. Tak je tomu zvláště v případech, kdy některý z předpokladů odpovědnosti za újmu může být prokázán pouze nebo zejména za pomoci zdravotnické dokumentace, kterou však disponuje žalovaná jako poskytovatelka zdravotních služeb. Ta má v tomto právním vztahu převahu, a proto by měla být pacientova práva chráněna důsledněji, s tím bývá spjata, jak již Ústavní soud ve své judikatuře vyslovil, i otázka obrácení důkazního břemene v případě, kdy jedna ze stran sporu zmařila provedení důkazu. Ústavní soud je toho názoru (bod 24), že v daném případě je k dispozici dostatek jiných důkazů o pochybení ve vedení zdravotnické dokumentace, a pochybení ve vedení zdravotnické dokumentace je v jejich světle nutno hodnotit výrazně k tíži vedlejší účastnice řízení, a ne tak, že se vlastně „nic nestalo“, jak konstatoval soud prvního stupně i soud odvolací. Nakonec Ústavní soud shrnul (bod 25), že z hlediska ústavnosti hodnocení důkazů nelze v daném případě stěžovatelce jako žalobkyni přičítat k tíži neunesení důkazního břemene, jestliže se na nemožnosti zjistit skutečný stav ve věci výrazně podílela nemocnice neúplným a nesprávným vedením zdravotnické dokumentace. Dále Ústavní soud uvedl k poznámce lékaře, která byla citována ve vyjádření vedlejší účastnice, že „bolest je to, co přivádí pacienta do nemocnice“, že pacienti bezpochyby přicházejí do nemocnice především za tím účelem, aby byly bolesti zbaveni, a pokud se tak nestane a důkazy svědčí o pochybení nemocnice, umožňuje právní řád postiženým následnou satisfakci, i když pouze ve formě finanční. Je notoricky známo, že je-li pacient hospitalizován v pátek až na výjimky, je operován nejdříve v pondělí. Postup lege artis však musí být nepochybně stejný v pracovních dnech i ve dnech pracovního klidu.

9. Z obsahu účastnické výpovědi žalobkyně [jméno FO] soud zjistil, že dne [datum] ve večerních hodinách dostala zcela náhle velké bolesti břicha a zvracení, třesavku a vysoké horečky. Manžel ji odvezl na pohotovost, kde jí byla odebrána krev, aplikována injekce od bolesti a byla odeslána domů. Lék v injekci jí po nějakou dobu pomohl, ustalo zvracení. Druhý den ráno se ale znovu objevilo zvracení, stav žalobkyně se zhoršoval, zvyšovala se horečka a zvracení bylo více intenzivní. Z tohoto důvodu druhý den znovu jela do nemocnice na příjmové oddělení, kde ji lékař vyšetřil přednostně, jednalo se o chirurga na příjmové ambulanci, a odeslal ji na urologické vyšetření. Tam byla žalobkyně odvezena na vozíku, kvůli bolestem nebyla schopna chodit. Urolog jí po vyšetření sdělil, že z jeho pohledu tam žádný urologický problém není, ale měla by být přijata do nemocnice k hospitalizaci a měla by být ošetřena gynekologem. S tímto výsledkem vyšetření se vrátila zpět na chirurgii, odkud ji rovnou odvezli na vozíku na chirurgické oddělení. Na oddělení žalobkyni ihned zavedli infuzi, která částečně zabrala, zabránila urputnému zvracení, ale bolesti v břiše neustávaly. Poté ji vyšetřil doktor, poklepal po zádech a ptal se na bolest. Lékař vyslovil názor, že by se mohlo jednat o bolest ledvin, to ale žalobkyně výslovně odmítla. Poté jí sestra píchla injekci od bolesti, která ale nijak nezabrala. Po celou dobu v nemocnici nemohla nic jíst, pouze jsem pila vodu nebo čaj, jídlo hned vyzvracela. Injekce od bolesti nechtěla, protože stejně nezabíraly, a také ji bolely rozpíchané hýždě. Druhý den přišel se podívat primář s nějakým dalším lékařem, ptal se, co je pacientce, a ten druhý lékař řekl primáři, že má zánět ledvin. To znovu žalobkyně odmítla, potom ji vyšetřoval primář a řekl, že se rozhodně o bolest ledvin nejedná. Žádné další vyšetření žalobkyni provedeno nebylo až do pondělí [datum]. Pacientka na stejném pokoji, paní [jméno FO], viděla, že žalobkyně má bolesti, sama se snažila zavolat nějakou sestru nebo řešit problém. I když byla sama po operaci, několikrát pomáhala žalobkyni dojít na WC. Největší bolesti měla žalobkyně z neděle na pondělí, kdy ostatní pacientky z pokoje se šly dívat na televizi, ona zůstala na pokoji sama, nemohla ani sedět, ani ležet, bolest jí vystřelovala do žeber a později až ke krku. Sestřička, která se na ni byl podívat, jí řekla, že kdyby nevěděla, že srdce je vlevo, tak by si myslela, že má infarkt. Dala jí čípek, který ale neměl vůbec žádný účinek. Žalobkyně měla znovu urputné zvracení, zvracela jenom hleny a vodu, protože nic nejedla. Možná upadala částečně do bezvědomí, protože se několikrát vzbudila s pokřivenými prsty. Za pomocí madel, která jsou v nemocnici po celé chodbě, se dostala až k pokoji, kde se ostatní pacientky dívaly na televizi, řekla jim, že už neví, co má dělat. Stěžovala si všem pacientkám i známým, že ji pořád vyšetřují jenom ledviny. V neděli večer jí paní [jméno FO] pomohla dojít až do ordinace lékaře, [tituly před jménem] [jméno FO] seděl v ordinaci u počítače a něco psal. Sestra upozornila lékaře, že tam má pacientku. Žalobkyně lékaři řekla, že trpí bolestmi, nemůže nic jíst ani pít, nemůže ležet ani sedět. Lékař po předložení zdravotní dokumentace začal na žalobkyni křičet, že už dostala tolik injekcí, že už další dostávat nemůže. Také sdělil, že neví, co by měl pro žalobkyni v noci udělat, a že má možná skřípnutou páteř, pak se už na ni ani nepřišel podívat. Ptal se sestry, proč žalobkyně nebyla vyšetřena na gynekologii, a ona mu řekla, že od toho, aby pacientku poslal na vyšetření, je tam lékař, nikoliv sestra. Žalobkyně pak v noci nemohla ani ležet, stála opřená o postel, zvracela vodu do kapesníku. [jméno FO] se jí ptala, jestli to vydrží. Poté šla kolem sestra, která žalobkyni viděla stát, a ptala se, co jí je. Žalobkyně jí sdělila, že nemůže ležet, injekce od bolesti nezabírají a doktor další injekce zakázal a následující den ráno hodlá podepsat revers a odejít. V pondělí měla vysoké horečky, bolelo ji břicho, měla třesavku a pořád brečela. Navštívila ji teta, která v nemocnici pracovala, sáhla jí na břicho a řekla, že má horečku. Pak sestřička odvezla žalobkyni na vyšetření na gynekologii, tam jí musela sestřička i doktorka pomoci vylézt na vyšetřovací stůl. Při vyšetření vnitřním ultrazvukem žalobkyně křičela bolestí, pak se doktorka se sestřičkou na sebe zděšeně podívaly, a doktorka řekla žalobkyni, že má v břiše něco velkého, co musí jít okamžitě ven. Pak jí obě pomohly zase slézt dolů a hned absolvovala několik předoperačních vyšetření, dostala krystýr a v době, kdy byla na WC, přišel doktor, který mi klepal na dveře, řekl, že mě bude operovat a ptal se, jestli chce mít ještě děti, protože zřejmě bude muset odebrat i dělohu. Poté hned žalobkyni odvezli na operační sál, kde ji operovali, a vzbudila se ve večerních hodinách na gynekologické JIP. Slyšela mluvit manžela s lékařem, manžel jí potom řekl, že podle vyjádření lékaře by další den bez operace už nepřežila. Další den žalobkyni navštívil [tituly před jménem] [jméno FO], chirurg, který jenom spráskl ruce a řekl, že nečekal, že bude mít takovou diagnózu. Žalobkyně pak vyčetla tomuto lékaři, že ji považovali pouze za simulanta, to lékař vyloučil, s tím, že se jedná pouze o její pocity, které jí nebude vymlouvat. Podle jeho slov se jednalo o zanícené slepé střevo. Žalobkyně ale během celého víkendu několikrát ukazovala břicho některým z lidí, kteří ji přišli navštívit, nebo dalším pacientkám, a bylo zřejmé, že má břicho napuchlé a vypadala jako těhotná. Stěžovala si všem, že jí pořád vyšetřují na ledviny, i když ji ledviny ani záda nebolí. Celý víkend nikdo nereagoval na její problémy, proto všem říkala, že v pondělí „podepíše revers“. Manžel se nemohl dovolat žádného lékaře během celého víkendu, i když žádal opakovaně sestry, aby mu byl některý z lékařů přivolán. Hovořila pak s ošetřujícím gynekologem [tituly před jménem] [jméno FO], ptala se ho, proč ji převezli z chirurgického oddělení na gynekologické oddělení a podle jeho slov se na gynekologii obávali, že pokud by ji vrátili zpět na chirurgii, dostala by se pouze do nějakého pořadníku a nemusela by to přežít. Žalobkyně dále zdůraznila, že v době své hospitalizace na chirurgickém oddělení si na bolesti a zvracení stěžovala při každé vizitě. Vizita probíhala každý den ráno, a to i během víkendu. Jedna z dalších pacientek potvrdila při vizitě, že žalobkyni podala čistou vodu, kterou také vyzvracela. Kromě vizity si žalobkyně stěžovala na bolesti a zvracení pokaždé, když přišla sestra na pokoj, bylo to tedy asi třikrát nebo čtyřikrát každý den. Injekce, které jí podávali, neměly žádný účinek. Nevzpomíná si, kolik těchto injekcí dostávala každý den, odhadem 2 až 3 denně, nastoupila k hospitalizaci ve čtvrtek 1. 12., během čtvrtku, pátku a ještě v sobotu ráno injekce přijímala, poté je už odmítla, protože neměly žádný účinek. Sdělovala to při každé vizitě i sestrám, že injekce nezabírají. Neví, jaký konkrétní lék jí byl podáván v těchto injekcích, infuzi dostala jenom jednou, při přijetí ve čtvrtek. Injekce, kterou dostala ve středu večer na pohotovosti, zabrala v tom směru, že zabránila nejhoršímu zvracení po nějakou dobu, ale ráno už znovu začala zvracet. Ostatní injekce, které dostala během své hospitalizace, nezabraly vůbec ani od bolesti, ani od zvracení. Když si stěžovala při vizitě nebo sestrám, že ji to bolí, nikdo žádným způsobem nereagoval, nic jí k tomu neřekl a v podstatě beze slova odešli. Žádné další vyšetření neabsolvovala, až v pondělí u gynekoložky. Také další pacientka paní [jméno FO] říkala, že nevěří vlastním očím, když na stížnosti žalobkyně ohledně bolestí nikdo nijak nereagoval. V neděli při vizitě, když si stěžovala doktorovi na bolest a zvracení, beze slova odešel, žádným způsobem ji nevyšetřoval, ani případným poklepem, ani jiným způsobem. Ve čtvrtek a v pátek ji vyšetřovali tím způsobem, že jí klepali na záda v oblasti ledvin a pořád tvrdili, že se jedná o zánět ledvin, a až primář řekl poté, co jí poklepal na břicho, že se nejedná o problém s ledvinami. Jinak ji nikdo nevyšetřoval ani v sobotu, ani v neděli. Po celou dobu, při přijetí k hospitalizaci, ani nikdy později nikdo žalobkyni nevysvětlil postup léčení, jaká vyšetření bude absolvovat a z jakého důvodu, popř. jaká vyšetření prováděna nebudou. Žalobkyně byla překvapená, že ji nikdo neposlal na gynekologické vyšetření, když to bylo ve zprávě, kterou při přijetí vyhotovil urolog. Nikoho jsem se ale na to neptala. Ultrazvukové vyšetření proběhlo ve čtvrtek př přijetí do nemocnice, další ultrazvukovém vyšetření proběhlo až v pondělí na gynekologickém oddělení. Projevy jejích bolestí přicházely „ve vlnách“. Na WC došla vždy s problémy, v jednom případě se vyzvracela na zem na toaletě. Musela to pak uklidit, jednalo se ale v podstatě o vodu. Jednou se pokusila sníst kousek rohlíku, ale okamžitě ji začalo bolet břicho a začala zvracet. V podstatě celou dobu chodila v předklonu, držela si břicho a držela si kapesník pro případ zvracení. Na posteli chvíli seděla, chvíli ležela, jednalo se o nějaký polosed, pořád se kroutila a nemohla vydržet v jedné poloze. Musela občas vstát a držet se postele, protože nemohla ležet. Takto to probíhalo po celou dobu hospitalizace, situace se zhoršila ještě v neděli večer, kdy už nebyla vůbec schopna si lehnout na postel, sestra jí večer dala čípek, který neměl žádné účinky. V nemocnici jí podávali také léky v tabletách, zřejmě jednu za 24 hodin, mělo se jednat o. tabletu „od ledvin“. Před nástupem do nemocnice tento lék neužívala a neví, zda se jednalo o nějaké antibiotikum. Teplotu sestry měřily tím způsobem, že přinesly teploměr a teplotu si měřily samy, každý den ráno před vizitou. Zda měla teplotu v pátek nebo v sobotu, si žalobkyně nevzpomíná. Měřila si teplotu i v neděli, ale odložila teploměr na noční stolek a ani se nepodívala, jaká teplota je tam naměřena. Vím, že v pondělí ráno si naměřila teplotu, ale už si nevzpomíná, jak vysokou. V dalších fázích dne nikdy teplota měřena nebyla. Měření tlaku a pulsu bylo provedeno jednou při nástupu ve čtvrtek, tlak a tep jí nikdo neměřil během soboty a neděle.

10. Z obsahu výpovědi svědka [jméno FO], bývalého manžela žalobkyně, u jednání dne [datum], soud zjistil, v průběhu hospitalizace žalobkyně ji svědek navštěvoval každý den. Po půlnoci [datum] jeli na pohotovost do Nemocnice v [adresa], protože žalobkyni bolelo břicho. Tam jí píchli injekci, která ji měla zbavit bolestí, a řekli, že pokud se situace nezlepší, mají znovu přijet. Žalobkyně měla stále velké bolesti, proto hned ráno jeli znovu do nemocnice, nejprve je přijali na chirurgickém oddělení, kde žalobkyni provedli odběr krve a sdělili podezření na onemocnění ledvin. Na urologii lékař provedl ultrazvukové vyšetření ledvin a řekl, že ledviny jsou v pořádku. Po návratu na chirurgii byla žalobkyně přijata k hospitalizaci a jako diagnóza byl uveden zánět ledvin, přestože lékař na urologii toto výslovně popřel; u této diagnózy lékaři zůstali po celou dobu až do operace. Žalobkyně měla stupňující se bolesti, každý den byla situace horší, museli ji z jednoho oddělení na druhé vozit na vozíku. Poslední den před operací zvracela i vodu, kterou vypila. Žalobkyně svědkovi volala před operací, že bude operována a když tam svědek dojel, personál mu nebyl schopen říct, kde žalobkyně je. Až po 17. hodině mu volal lékař, že žalobkyně byla operována, a když svědek poté do nemocnice přijel, lékař mu sdělil, že může být rád, protože mu zachránili manželku. Žalobkyně pak byla na JIP asi týden, byla ve velmi špatném stavu. Za dobu hospitalizace zhubla 10 nebo 15 kg. Svědek sám hovořil s ošetřujícím lékařem druhý den po přijetí žalobkyně do nemocnice; na jméno lékaře si nevzpomíná, hovořil s ním o tom, že má žalobkyně stále bolesti, lékař říkal, že se jedná o zánět ledvin a že jí podávají injekce a tablety proti bolesti, které by jí měli ledviny vyčistit, a pak už by mělo být všechno v pořádku. K tomu, že žalobkyni léčí pro bolesti ledvin, přestože to při příjmu lékař vyloučil, svědek už tomuto lékaři neříkal nic. Pak už se žádným lékařem nehovořil, byla sobota a neděle, a když chtěl s nějakým lékařem hovořit, žádný tam nebyl; údajně nemohl momentálně lékař přijít, neboť byl někde „na příjmu“. Žádal sestry, aby lékaře zavolaly, ale stejně žádný z nich nedošel, a z toho svědek dovozuje, že se sestry bály lékaře zavolat. Slíbily, že mu dají vědět, až přijde lékař, což se za celou dobu návštěvy nestalo. Nebyl přítomen žádnému rozhovoru mezi žalobkyní a některým z lékařů. Žalobkyně si stěžovala na stálé bolesti lékařům, říkala, že ji považují za simulanta, protože si stále stěžuje na bolesti břicha a oni měli stále svoji platnou diagnózu onemocnění ledvin. K žádné změně léčby po stížnostech žalobkyně na bolesti nedošlo, při vyšetření ji stále poklepávali po ledvinách, i když říkala, že ji bolí břicho. Kromě vyšetření při přijetí k hospitalizaci jí žádné další vyšetření v průběhu hospitalizace neprováděli. Také dávkování léků zůstalo po celou dobu hospitalizace stejné, ale neví, jaké konkrétní léky jí podávali. Večer před operací šla manželka za lékařem, stěžovala si na velké bolesti a on jí řekl „ženská, co mám s vámi večer dělat, možná máte skříplé obratle“. Dále lékař zakázal sestrám podávat další utišující léky žalobkyni, s tím, že už toho měla dost. Pátý den byla žalobkyně převezena na gynekologii, a to poté, kdy se rozhodla z nemocnice odejít a podepsat reverz s tím, že to nemá cenu, aby 5 dnů ležela v nemocnici a nic s ní neprováděli. Teprve jako reakci na její jednání byla převezena na gynekologii, kde jí provedli ultrazvukové vyšetření a zjistili zhnisané orgány a nějaký „nádor“, sami nevěděli, co to je, báli se toho a okamžitě připravovali žalobkyni na operaci, ke které volali nějakého specialistu z [adresa], neboť si sami na takovou operaci netroufli. Na chirurgii za celou dobu nezjistili vůbec nic, a kdyby manželku nepřevezli na gynekologii, pak by zemřela. U jednání dne [datum] svědek setrval na své původní výpovědi a doplnil, že před přijetím žalobkyně k hospitalizaci převážel na vozíku, protože nebyla schopna sama chodit. Při samotném urologickém vyšetření svědek nebyl přítomen a neví, jakým způsobem byla žalobkyně vyšetřována, zda pouze např. pohmatem, anebo jí byl proveden ultrazvuk ledvin, nicméně lékař potom vyšel ven a řekl mu, že ledviny jsou v pořádku. Neví, jaká vyšetření byla poté učiněna na chirurgii, když nebyl uvnitř na vyšetřovně. Po celou dobu, kdy byla žalobkyně léčena, byla léčena pro údajné onemocnění ledvin, žádný doktor nikdy nevyslovil názor, že by měla být žalobkyně vyšetřena také na gynekologii. Sám vnímal, že stav žalobkyně byl od počátku hospitalizace čím dál tím horší. Sama si stěžovala, že ji bolí břicho a že jí při vyšetření pouze klepou na záda do oblasti ledvin, ale že jí záda nebolí, ale bolí ji břicho. Zpočátku mohla ještě jíst a pít, ale poslední asi 2 dny před operací už zvracela i čistou vodu, příbuzní ji navštěvovali a dávali jí tam ovoce, které nechtěla jíst, protože jí bylo špatně. Postupně už nemohla ani vstát z postele, výrazně zhubla. Byla v nemocnici, proto vnímal situaci tak, že „s ní v té nemocnici nic nedělají“. Byly jí podávány léky, ale už si nevzpomíná, v jaké formě, ale všechna léčba byla směřována k léčení ledvin. Svědek hovořil s ošetřujícím lékařem pouze v jednom případě, následující den poté, co byla žalobkyně hospitalizována, a lékař mu řekl, že „jsou to ledviny“. Svědek mu nijak neoponoval. Nebyl nikdy přítomen rozhovoru mezi žalobkyní a nějakým zdravotnickým personálem. Žalobkyně mu sdělila, že si stěžuje lékařům na bolesti břicha, ale oni jí stále tvrdili, že se jedná o problém spojený s ledvinami. Se spolubydlícími na nemocničním pokoji svědek nemluvil. Nikdo z lékařů s ním nehovořil o tom, jak bude dále probíhat léčba žalobkyně, resp. sám se neptal, jaká vyšetření budou u žalobkyně prováděna, měl za to, že je žalobkyně v nemocnici a lékaři vědí, co mají dělat. Neví, zda u žalobkyně bylo provedeno ultrazvukové vyšetření břicha. Poté, kdy byla žalobkyně operována a byla převezena na gynekologickou JIP, hovořil s lékařem tohoto oddělení, který se vyjádřil v tom smyslu, že to jsou oni, kdo žalobkyni zachránili, mělo se jednat o prasklé slepé střevo. Svědek nehovořil se žádným z lékařů, proč nedošlo ke gynekologickému vyšetření dříve nebo proč došlo k takovému stavu u žalobkyně. Po operaci se postupně její stav na tomto oddělení zlepšoval. Žalobkyně konkrétně uváděla svědkovi vždy bolesti břicha, injekce a léky proti bolesti nezabíraly. Neví o tom, že by žalobkyně sama odmítla nějakou léčbu, a nevzpomíná si, že by mu taková informace byla podána.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], sestřenice žalobkyně, ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyni navštívila v nemocnici v pátek [datum], žalobkyně byla v té době na chirurgickém oddělení na lůžkové části, svědkyně si žalobkyni nechala na chvilku zavolat ven. Žalobkyně pak přišla v předklonu, držela se za břicho, byla bledá a řekla svědkyni, že má šílené bolesti, nemůže jíst ani pít, nemůže sedět ani ležet a říkala, že „s ní nic nedělají“, že ji léčí na ledviny a že už jí nechtějí ani podávat další léky, připadá si tam jako simulant. Říkala, že by ráda podepsala tzv. revers, to jí svědkyně vymluvila, aby si případně sama neuškodila. Žalobkyně už dále svědkyni neřekla, proč s ní v nemocnici „nic nedělají“, nebo proč ji nedávají léky. Svědkyně nebyla přítomna žádnému rozhovoru s lékařem nebo se zdravotní sestrou. Hned následující sobotu nebo neděli svědkyně žalobkyni telefonovala a ta plakala do telefonu, že má velké bolesti, svědkyně ji uklidňovala. Žalobkyně jí také řekla, že byla na gynekologickém vyšetření a podstoupí operaci. Svědkyně neví, jaké konkrétní léky žalobkyni podávali. U jednání dne [datum] svědkyně doplnila, že v uváděné době navštívila žalobkyni v průběhu její hospitalizace dvakrát. Poprvé to bylo před její operací a podruhé po operaci, kdy už měla po operaci a ležela na oddělení JIP. V prvním případě žalobkyni zavolali na chodbu, přišla sama, šla shrbená a celou dobu se držela za břicho. Hovořily spolu chvilku, nebavily se o tom, zda jí byla nebo nebyla provedena nějaká vyšetření, zda jí byla měřena teplota nebo tlak. Žalobkyně říkala, že dostává od bolesti nějaké tablety a injekce, ale tvrdila, že jí tyto prostředky nepomáhají. Svědkyně neví o tom, že by žalobkyně odmítla přijmout další utišující prostředek. Žalobkyně ale říkala, že by byla ochotna podepsat i reverz, že si připadá hrozně. Celou dobu se bavily o bolestech žalobkyně, stěžovala si konkrétně, že ji bolí břicho, a ukazovala na břicho. Svědkyně si nevzpomíná, že by žalobkyně hovořila o zvracení nebo o průjmu. Žalobkyně sama nehovořila o tom, že není schopna jíst ani pít, ani o tom, jaké léky jsou jí podávány, sdělila ale svědkyni, chtěla další léky, ale už jí lék nedali, že už v sobě nějaký lék má, který jí ale nezabíral. Žalobkyně vypadala „hrozně“, šla shrbená. Byla schopna se svědkyní normálně hovořit. Svědkyně nebyla přítomna tomu, že by žalobkyně hovořila o svých bolestech nebo že by žádala o léky přímo nějaký zdravotnický personál. Žalobkyně nehovořila o tom, proč na gynekologické vyšetření nebyla odeslána dříve.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], tety žalobkyně, ze dne [datum], bylo zjištěno, že svědkyně sama pracuje v této nemocnici, ale tato nemocnice není jejím zaměstnavatelem. Hned druhý den svědkyně žalobkyni navštívila před šestou hodinou ráno před nástupem na svoji směnu. První den žalobkyně říkala, že ji přijali pro bolesti břicha, bylo to v listopadu nebo v prosinci asi v roce 2005. Další den žalobkyně říkala, že jí dávají injekce, které ale neúčinkují a stěžovala si na velké bolesti břicha, ležela stočená v klubíčku a bylo zřejmé, že má bolesti. Říkala, že si na bolesti stěžovala u vizity, ale že si tam připadá jako simulant. Svědkyně neví, jaké konkrétní léky jí podávali, o tom se nebavily, žalobkyně pouze říkala, že jí aplikují injekce a že si bude stěžovat na to, že jí injekce nezabírají a bude žádat, aby jí je neaplikovali, když je to zbytečné. Žalobkyně jí říkala, že chce odejít na revers, že si najde vyšetření jinde, neboť v této nemocnici s ní jednají jako se simulantem. Svědkyně žalobkyni nabádala, aby z nemocnice neodcházela, že se určitě příčina najde a že se bude léčit. Dcera svědkyně jí pak později sdělila, že žalobkyně půjde na operaci. Svědkyně nebyla nikdy přítomna rozhovoru mezi žalobkyní a lékařem či zdravotní sestrou. U jednání dne [datum] svědkyně doplnila, že si s odstupem času nevzpomíná přesně na celou situaci. V rozhodné době v této nemocnici sama pracovala. Žalobkyni navštívila dvakrát. V prvním případě byla u ní pouze krátce, protože ji za krátkou dobu odvolali na gynekologické vyšetření. Ve druhém případě se s ní ani nesetkala, protože ji za ní nepustili. Nepamatuje si, zda se bavily o tom, jaké léky jsou jí podávány, zda dostává i nějaké injekce nebo infuze, zda a kdy jí bylo provedeno nějaké vyšetření nebo zda je jí měřena teplota, krevní tlak nebo tep. Z celé záležitosti si vzpomíná pouze na to, že si žalobkyně stěžovala, že má bolesti a je jí velmi zle. Při návštěvě ležela na posteli a pořád se držela za břicho, byla „zkroucená“. Bavily se spolu o tom, že nemůže jíst ani pít. Nevzpomíná si, že by se bavily o tom, jestli zvracela nebo měla průjem. Svědkyně nebyla přítomna žádnému rozhovoru mezi žalobkyní a nějakým lékařem nebo sestrou. Neviděla, jakým způsobem žalobkyně odcházela nebo jakým způsobem ji odváželi na gynekologické vyšetření.

13. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně je její spolupracovnicí. Žalobkyni navštívila v době hospitalizace, bylo to někdy v prosinci zřejmě v roce [Anonymizováno], asi za dva nebo za tři dny poté byla žalobkyně operována. Při návštěvě svědkyně žalobkyně ještě o operaci nevěděla, chtěla z nemocnice odejít, protože je jí pořád velmi zle, následující den chtěla jít za lékaři a odejít z nemocnice. Říkala, že nic nejí a ukazovala svědkyni břicho, které měla oteklé. Tvrdila, že má velké bolesti, tak, že se jí až „kroutí prsty na nohou“. Žalobkyně neříkala, jakým způsobem ji v [podezřelý výraz] léčí, proč ji léčí tímto způsobem, popř. proč jí některá vyšetření neprovádějí; takto podrobně se spolu nebavily. Neříkala, zda jsou tyto bolesti někdy menší nebo větší a zda případně ustoupí po některých podaných lécích. Svědkyně nebyla přítomna žádnému rozhovoru mezi žalobkyní a personálem nemocnice. U jednání dne [datum] svědkyně uvedla, že navštívila žalobkyni v průběhu její hospitalizace jednou, se jednalo o stav, kdy ještě byla před operací. Nepamatuje si, že by se bavily o nějakém způsobu léčby, zda vůbec a jaké léky jsou jí podávány, zda jsou jí podávány nějaké injekce, zda jí byla provedena nějaká vyšetření. Svědkyně u ní byla tehdy jenom chvíli a také s odstupem času si nepamatuje na tyto podrobnosti, například zda může žalobkyně jíst a pít a zda s tím má nějaké problémy. Pamatuje si pouze to, že říkala, že je jí velmi zle, a svědkyně viděla, že má nateklé břicho. Tehdy byla žalobkyně velmi štíhlá a břicho při pohledu měla hodně zvětšené. Žalobkyně je velmi veselá a tehdy byla úplně jiná, a bylo zřejmé, že se na ní projevila velká bolest. Během její návštěvy žalobkyně ležela v posteli, ale při odchodu ji šla doprovodit, vyšla z pokoje a šla pár metrů, nepotřebovala žádnou oporu, šla sama. Nevzpomíná si, zda žalobkyně šla vzpřímeně, nebo ne.

14. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] ze dne [datum] bylo zjištěno, že svědkyně byla hospitalizována na pokoji společně se žalobkyní v roce 2005 a po laparoskopické operaci byla v sobotu [datum] převezena z jednotky intenzivní péče na pokoj sdílený se žalobkyní. Žalobkyni bylo od počátku velmi špatně, stěžovala si na velkou bolest břicha, nemohla spát, injekce jí nezabíraly. Nejhorší byla situace z neděle na pondělí, kdy svědkyně měla být v pondělí propuštěna, a žalobkyně si stěžovala, že už ty bolesti nevydrží, že asi vyskočí z okna, poté šla za ošetřujícím lékařem na oddělení, kterým byl [tituly před jménem] [jméno FO], a svědkyně slyšela, jak říká žalobkyni „co s ní má teď večer dělat“. Žalobkyně se poté vrátila na pokoj a říkala, že asi podepíše tzv. revers a bude chtít z nemocnice odejít. V období, kdy svědkyně byla se žalobkyní na pokoji, si žalobkyně stěžovala neustále na bolesti. Doktor prováděl vizitu a ptal se každé z pacientek na její stav, ptal se i žalobkyně, kde jí to přesně bolí a ona mu ukazovala záda nebo žebra a on jí k tomu řekl, že to zřejmě „nebudou ledviny“. Vůbec jí břicho nepromačkal. Žalobkyně opakovaně říkala lékařům i sestrám, že ji to bolí, měla slzy v očích a ošetřující lékař [tituly před jménem] [jméno FO] jí řekl, že na vyšetření ledvin už byla, že byla i na urologickém vyšetření a že zřejmě může mít i „skříplou páteř“. Svědkyně neví, jaké konkrétní léky žalobci v nemocnici podávali. Během jednoho dne dostala asi 3 až 5 injekcí a další už nemohla dostat a bylo zvláštní, že jí injekce nezabírají. Nikdo žalobkyni neřekl, jaká další vyšetření budou následovat. Pokud se někdo sám nezeptal, tak nic nevěděl, u svědkyně to bylo stejné. Za dva dny, které byly spolu svědkyně a žalobkyně na pokoji, žalobkyně říkala zdravotnickému personálu, že ji břicho bolí, asi dvakrát, hlavně večer. Jedna ze zdravotních sester žalobkyni výslovně řekla, že už neví, co s ní má dál dělat, dále v noci z neděle na pondělí přišla sestra do pokoje a ptala se paní [jméno FO], bylo kolem 01.00 nebo 01:30 hodiny ráno a žalobkyně stála u postele opřená, protože kvůli bolesti nemohla sedět ani ležet, a když se jí sestra ptala, žalobkyně na ni velmi zhurta „vyjela“, že už od ní nic nechce a ať jí už žádné injekce nedávají; sestra ji pak poslala k lékaři. Během dne se žalobkyně o injekci sama upomínala. Svědkyně neví, zda žalobkyně měla v rozhodné době menstruaci. U jednání dne [datum] svědkyně doplnila svoji předchozí výpověď. Soud z její výpovědi zjistil, že svědkyně byla se žalobkyní na pokoji během víkendu. O víkendu tam nebyli žádní lékaři, proto měla být svědkyně propuštěna až v pondělí. K celé záležitosti si vzpomněla jen to, že seděla u televize a viděla přicházet lékaře, na jehož jméno si už nevzpomíná, proto hned poslala žalobkyni, aby za ním zašla, dokud je přítomen. Svědkyně si dále vzpomněla, že žalobkyně měla velké bolesti a za celou dobu, kdy byly společně na pokoji, u ní nebylo provedeno žádné vyšetření, respektive během víkendu, který strávily společně na jednom pokoji, zcela jistě žalobkyně nebyla odeslána k žádnému vyšetření. Svědkyně, která seděla u televize, slyšela, jak lékař sděluje žalobkyni. "co teď s vámi o víkendu mám dělat." Svědkyně se vzbudila v noci na pondělí, žalobkyně stála u postele, pak přišla na pokoj zdravotní sestra a žalobkyně odmítla nabízenou injekci. Svědkyně si nevzpomíná pro odstup času, zda u ní nebo u žalobkyně bylo během víkendu prováděno měření teploty, tlaku nebo tepu, nevzpomíná si ani, zda žalobkyně dostávala nějaké léky ve formě tablet. Zcela určitě si svědkyně vzpomněla, že žalobkyni nebyly podávány žádné infuze. Žalobkyně dostávala pouze injekce, po kterých se jí mírně ulevilo, ale odhadem po pěti hodinách už měla zase velké bolesti. Žalobkyně odmítla injekci od bolesti v průběhu noci z neděle na pondělí. Nestalo se, že by zdravotnický personál sám odmítl podat žalobkyni ve formě injekce lék, kdyby o něj požádala, Žalobkyně vypadala velmi špatně, byla celá bílá, chodila pořád v předklonu a nemohla se narovnat, pokud chtěla někam zajít, svědkyně ji musela podpírat pod paží, nikdy svědkyně neviděla takto zbídačeného člověka. Zdravotnický personál na to nijak nereagoval, na dotaz svědkyně žalobkyně připustila, že jí bylo provedeno ultrazvukové vyšetření, gynekologické vyšetření žalobkyně nebyla schopna potvrdit s tím, že jí tak špatně, že si na to nepamatuje, žalobkyně nic nejedla ani nepila, svědkyně si ale nevzpomíná, že by žalobkyně zvracela nebo měla průjem. Svědkyně nebyla přítomna žádnému vyšetření provedenému žalobkyni ani nebyla přítomna žádnému rozhovoru mezi lékařem nebo zdravotní sestrou na jedné straně a žalobkyní na straně druhé, vyjma již uvedeného sdělení, které vyslechla v neděli při televizních zprávách. Podle svědkyně během uvedeného víkendu se nikdo nezajímal o to, proč u žalobkyně nebylo provedeno doposud gynekologické vyšetření, žalobkyně nikdy nesdělila, že by měla nějaké bolesti při močení, svědkyně se ani nepamatuje, že by zdravotnický personál řešil nějaké problémy žalobkyně při močení.

15. Z výpovědi svědka [jméno FO], pradědečka žalobkyně, ze dne [datum], že žalobkyně byla přijata do nemocnice, protože měla bolesti břicha. Svědek ji v nemocnici jednou navštívil společně s manželkou. Žalobkyně si stěžovala na bolesti břicha, seděla schoulená na posteli, po určité době říkala, že už to nemůže vydržet, a že si musí lehnout. Neví, zda žalobkyně říkala, jak ji léčí, jaká vyšetření měla a jaké léky jí dávají, anebo jaká další vyšetření bude absolvovat. Přinesli žalobkyni pití, a když se napila, tak se pozvracela.

16. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], babičky manžela žalobkyně, ze dne [datum] soud zjistil, že sama navštěvovala žalobkyni denně v době, kdy žalobkyně byla v nemocnici. Žalobkyně si pokaždé stěžovala na velké bolesti, byla celá „šedá“. První den jí řekla, že má zánět močového měchýře, druhý den se mělo jednat o zánět ledvin a třetí den se mělo jednat o problém s páteří. Stále si ale stěžovala na stejné bolesti, údajně jí aplikují injekce, které ale nepomáhají. V den, kdy měla být operována, jí svědkyně volala dopoledne, jak se daří a žalobkyně říkala, že už s ní mluvit nemůže, protože ji připravují na operaci. Žalobkyně měla napuchlé břicho, jinak je velmi štíhlá. Žalobkyně je požádala, aby jí koupili kofolu, a když se napila, tak to vyzvracela, jíst nemohla. Svědkyně nebyla přítomna nikdy žádnému rozhovoru mezi žalobkyní a lékaři nebo sestrami, sama s nimi ohledně žalobkyně nehovořila. Neví ani o tom, že by někdo z příbuzných hovořil s lékaři ohledně ošetřování žalobkyně. Žalobkyně říkala, že vždycky, když přijde lékař, tak tomu oznámí, že jí není dobře, ale svědkyně již neví, jakým způsobem na toto vyjádření žalobkyně zdravotníci reagovali. Žalobkyně neříkala, zda se její bolesti zvětšují či zmenšují, zda jsou v některých denních obdobích větší či menší, říkala jenom, že má velké bolesti.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně je její spolupracovnicí. Za dobu této hospitalizace svědkyně žalobkyni navštívila dvakrát, poprvé po jejím nástupu do nemocnice a podruhé na oddělení JIP po operaci. Svědkyně byla překvapená, jak žalobkyně vypadá, stěžovala si na neustálé bolesti a plakala, pořád se držela za břicho. Žalobkyně také žádala, aby odnesla jídlo, které jí svědkyně přinesla, protože všechno vyzvrací. Břicho měla žalobkyně nateklé, to bylo zřetelně vidět, jinak je žalobkyně štíhlá. V průběhu návštěvy se žalobkyně snažila vstát, ale když ji svědkyně viděla, tak jí řekla, ať raději zůstane ležet. Při hovoru nemohla plynule mluvit, bylo vidět, že ji „táhne na zvracení“. Svědkyně sama se žádným lékařem nebo zdravotní sestrou o jejím [podezřelý výraz] stavu nehovořila, ani se žalobkyní se nebavila konkrétně, jakým způsobem ji lečí a jak doktoři nebo sestry reagují na stížnosti žalobkyně. Žalobkyně jí řekla, že ji léčí na něco jiného než na to, co ji fakticky bolí. Konkrétní rozhovor, který by měla žalobkyně s některým členem zdravotnického personálu, svědkyně neslyšela, žalobkyně jí konkrétně neříkala, jak probíhá její rozhovor s lékaři nebo se sestrami. Podruhé navštívila žalobkyni už po operaci, ležela na oddělení JIP, ale svědkyně již neví, který den po operaci to bylo. U její postele seděl manžel, jinak by žalobkyni ani nepoznala. V tomto případě už jí žalobkyně řekla, na co ji operovali, řekla také, že si myslela, že umře, ale potom najednou šlo všechno velmi rychle. Konkrétně o průběhu léčby, jakým způsobem ji léčí a jaké léky jí podávají, se nebavily. Svědkyně neví o tom, že by někdo z příbuzných žalobkyně hovořil v průběhu její [podezřelý výraz] s lékaři nebo se sestrami o způsobu léčby žalobkyně. Žalobkyně svědkyni neříkala konkrétně, jak reagují lékaři nebo sestry na její stížnosti, řekla jen, že když si stěžuje na bolesti, zdravotnický personál na to nereaguje. Žalobkyně tvrdila, že lékařům opakovala, že ji nebolí v zadní části, ale v přední části břicha. Svědkyně již neví, jak ji konkrétně začali po těchto sděleních léčit. U jednání dne [datum] svědkyně doplnila, že žalobkyni navštívila v době její hospitalizace v roce 2005 minimálně jednou, kdy ležela na oddělení JIP. Kdyby u ní nebyl tehdy její manžel, tak by ji ani nepoznala. Vypadala hrozně, připadala svědkyni „v katastrofálním stavu“, byla pohublá. Navštívila ji také na pokoji ještě před operací, kdy si žalobkyně stěžovala na obrovské bolesti břicha, nebavily se konkrétně o tom, jaké léky jsou jí podávány, zda dostává tablety nebo injekce a zda jí tyto léky zabírají nebo ne, ani o tom, jaká vyšetření jí byla provedena nebo nebyla provedena. Svědkyně jako předsedkyně odborů chodila na tyto zdvořilostní návštěvy a snažila se spíš žalobkyni rozveselit, než se jí vyptávat na nějaké konkrétní podrobnosti, nebavily se o tom, jak se jinak projevují její problémy, zda má průjem, zvracení nebo jiné problémy. Při uváděné první návštěvě bylo svědkyni žalobkyně líto, ta se stále držela za břicho, stěžovala si, že ji hodně bolí. Na první pohled bylo na žalobkyni poznat, že ji něco bolí.

18. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], bývalé tchyně žalobkyně, u jednání dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně byla hospitalizována v žalované nemocnici od [datum]; společně s manželem žalobkyni navštívili asi třetí nebo čtvrtý den její hospitalizace, přesně si na to nevzpomíná, jen ví, že to bylo v sobotu. Žalobkyně byla pohublá, bylo zřejmé, že ji něco bolí, stále si ztěžovala na bolesti a říkala, že si lékaři nevědí rady a nevědí, co jí vlastně je a podávané léky od bolesti jí zabírají pouze na velmi krátkou dobu. Svědkyně neví, jak konkrétně probíhal rozhovor mezi žalobkyní a některým z lékařů, co jí odpověděli, když si stěžovala na stálé bolesti, svědkyně nebyla přítomna žádnému rozhovoru mezi žalobkyní a lékařem. Manžel žalobkyně s některým z lékařů hovořil. Žalobkyně jí řekla, že léky ani nechce, neboť jí pomáhají jen velmi krátce, a pokud se situace nezlepší, tak ji v pondělí následujícího týdne budou chtít převézt do jiné nemocnice. Žalobkyně jí říkala, že už má celý zadek rozpíchaný od injekcí, že jí celý zadek bolí a že už ty injekce radši ani nechce. Žalobkyně jí při osobní návštěvě říkala, že jí podívají tablety a injekce od bolesti, ale svědkyně neví, jaké konkrétní léky jí podávali ani jak často. Při nástupu do nemocnice prováděli vyšetření ultrazvukem, při přijetí jí říkal lékař, že má s ledvinami všechno v pořádku, po přijetí do nemocnice jí pak začali lékaři říkat, že má nemocné [Anonymizováno]. Nepamatuje si, že by ji žalobkyně informovala o jiném vyšetření. V den, kdy žalobkyni operovali, přišli do nemocnice spolu s manželem žalobkyně, sestry na chirurgickém oddělení, kde předtím žalobkyně ležela, nebyly schopny půl hodiny říct, kde zrovna žalobkyně je a zda tam takovou pacientku mají. V té době byla zrovna žalobkyně operována, tedy byla zrovna na operačním sále, svědkyně ji ten den nenavštívila, byla za ní až asi třetí den po operaci, při této návštěvě byla žalobkyně zesláblá, nechtěla mluvit a chtělo se jí spát. U jednání dne [datum] svědkyně uvedla, že v době hospitalizace žalobkyně v prosinci 2005 ji navštívila pouze jednou, sama byla v té době po infarktu, bylo to před operací žalobkyně. Žalobkyně měla bolesti, stěžovala si na bolesti břicha, různě se kroutila. Říkala, že jí dávají nějaké léky, ale že jí vůbec nepomáhají. Při návštěvě žalobkyně chvilku ležela, poté vstávala a při tom se držela za břicho. Říkala, že nebyla na žádném vyšetření kromě vstupního. Vstupní vyšetření proběhlo a týkalo se ledvin, které ale byly v pořádku. Jinak na žádném vyšetření žalobkyně v té době nebyla a ani neříkala, že by se měla nějakého vyšetření zúčastnit. Svědkyně nehovořila se žádným lékařem nebo zdravotní sestrou ohledně žalobkyně, nevzpomíná si, zda žalobkyni přinesla nějaké jídlo, ani zda žalobkyně mohla jíst a pít. Z pohledu na žalobkyni měla svědkyně pocit beznaděje. Už si nepamatuje, zda žalobkyně nějakou léčbu odmítla, nebo zda jí zdravotnický personál už odmítl podávat další léčbu. Říkala, že ji bolí břicho.

19. Z výpovědi svědka [jméno FO], tchána žalobkyně, u jednání dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně byla přijata do žalované nemocnice pro bolesti břicha. Svědek společně s manželkou žalobkyni navštívil v nemocnici, návštěva trvala asi 20 minut. Byli přímo na pokoji, kde žalobkyně ležela ještě s dalšími pacientkami. Žalobkyni nemohl poznat, byla pohublá. Žalobkyně mu říkala, že si ošetřujícímu lékaři stěžuje na bolest, neví, kolikrát si takto stěžovala, ani jakým konkrétním způsobem lékař odpověděl na její stížnost. Říkala, že ji strašně bolí břicho, už dříve telefonovala domů, brečela a stěžovala si na bolesti a že ji lékaři léčí „na ledviny“. Hovořili spolu také o tom, že pokud s ní nebudou v nemocnici nic dělat, převezou ji do jiné nemocnice. Neví, zda do doby této návštěvy prodělala žalobkyně nějaká vyšetření, jaké léky a jak často jí podávali, nevzpomíná si, zda o tom žalobkyně hovořila, žalobkyně si jen stěžovala na bolesti a že jí neprovedli skoro žádné vyšetření. Svědek se chtěl na celou situaci zeptat při návštěvě některého z lékařů, ale zrovna tam nikdo nebyl. Nebyl přítomen žádnému rozhovoru mezi žalobkyní a některým z lékařů a neví, jak reagovali lékaři nebo [podezřelý výraz] sestry, když si žalobkyně stěžovala na bolesti, neví, zda jí podávali nějaké léky, změnili léčbu apod. Později svědek žalobkyni navštívil ještě jednou, když byla po operaci, ale neví, jak dlouho měla žalobkyně po operaci.

20. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] u jednání dne [datum] soud zjistil, že žalobkyni navštívila v nemocnici v době její hospitalizace v prosinci před třemi lety, nevzpomíná si přesně, který den v týdnu ji navštívila, ani jak dlouhou dobu po nástupu do nemocnice to bylo. Hovořily spolu pouze krátce, žalobkyně nejprve spala a po probuzení si stěžovala, že ji neustále velmi bolí břicho a že ji z tohoto důvodu léčí na ledviny. Žalobkyně vypadala špatně, byla pohublá a bledá. Svědkyně přinesla džus a žalobkyně jí řekla, ať si ho vezme zpátky, protože nemůže nic jíst, ze všeho je jí špatně. Svědkyně nebyla přítomna žádnému rozhovoru mezi žalobkyní a lékaři. Podle tvrzení žalobkyně jí podávali injekce a tablety, neboť si stěžovala na stálé bolesti, ale tyto léky neúčinkovaly. Svědkyně ale neví, jaké konkrétní léky a jak často žalobkyni podávali. Neví, jaká konkrétní vyšetření žalobkyně prodělala do doby návštěvy svědkyně. Návštěva byla jenom krátká, svědkyně tam jen seděla skoro mlčky.

21. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] u jednání dne [datum] soud zjistil, že svědek pracoval jako lékař na chirurgickém oddělení žalované nemocnice v období 2002 až 2007. Nevzpomíná si, zda u žalobkyně bylo provedeno gynekologické vyšetření. Ví, že nakonec byla přeložena na gynekologické oddělení, ale zda a kdy u ní gynekologické vyšetření bylo provedeno, si už svědek nevzpomene. K dotazu, zda je u ženské pacientky standardně prováděno gynekologické vyšetření, případně za situace, kdy si pacientka stěžuje na bolesti břicha, uvedl, že takové vyšetření je prováděno, pokud je k tomu indikace. Pokud je zjevné, že se jedná o chirurgický nález, není třeba k tomu volat gynekologa. Pokud není zřejmý důvod uvedené bolesti břicha v rámci diferenciální diagnostiky, se k případu přivolá urolog nebo gynekolog. Na nařízení gynekologického vyšetření nemá žádný vliv skutečnost, že pacientka má v daném okamžiku menses. Po předestření, že [podezřelý výraz] byla přeložena v pondělí [datum] na gynekologické oddělení a ihned operována, pak pouze z této informace nelze dovodit žádné závěry, které by se týkaly toho, že bylo dříve cokoliv zanedbáno. Standardní postup v případě, kdy není zcela jednoznačně stanoven důvod bolesti břicha, pak se provádí zejména klinické vyšetření, zjišťuje se, zda je břicho bolestivé, dále se provádějí laboratorní vyšetření. Četnost těchto vyšetření záleží na dynamice vývoje tohoto onemocnění. Na chirurgii není až tak podstatné měření teploty nebo tlaku, důraz je zejména na uvedené klinické vyšetření. V případě pochybností je pak nařízeno ultrazvukové vyšetření. Svědek si s odstupem času již nevzpomněl, jak bylo postupováno v případě žalobkyně, zda jí byly podávány léky, případně ve formě infuze, a jakým jiným způsobem bylo v jejím případě postupováno. Po předestření skutečnosti, že pacientka na chirurgickém oddělení ležela 4 dny a kromě podávání analgetik nebylo na její stížnosti na bolest nijak reagováno, se k tomu svědek nedokázal vyjádřit, s odůvodněním, že by musel vidět klinický obraz a musel by vidět pacientku. Po předložení dekurzu z období od [datum] do [datum] z chirurgického oddělení žalované nemocnice k nahlédnutí svědek uvedl, že on sám do tohoto dekurzu napsal své poznámky v období od 2. 12. do 5. 12., konkrétně jeho zápisy jsou ty, které jsou psány ručně. Z tohoto dokladu podle svědka vyplývá, že gynekologické vyšetření provedeno nebylo. Svědek neuměl rozluštit smysl zpráv [tituly před jménem] [jméno FO], který je podepsán pod zprávami z 1. 12. a 2. 12., ale dovodil by, že gynekologické vyšetření provedeno nebylo, bylo pouze doporučeno. Tvrdí to i v kontextu s oběma záznamy [tituly před jménem] [jméno FO], kdy ze záznamu z 2. 12. vyplývá, že gynekologické vyšetření by mělo být nařízeno podle dalšího vývoje onemocnění. Z obsahu dekurzu svědek dovodil, že se v případě žalobkyně jednalo o infekci močových cest s ohledem na vyšetření, která jí byla prováděna. Musel by vidět celou zdravotní dokumentaci, aby odpověděl, zda gynekologické vyšetření bylo provedeno. Pokud se jedná o funkční případnou nadřazenost některých lékařů, pak [tituly před jménem] [jméno FO] v uvedené době pracoval jako „starší sekundář“, který zastřešoval práci dalších lékařů, tedy mladších lékařů, kdy jeden z těchto mladších lékařů pracoval na centrálním příjmu a druhý na oddělení, to vždycky trvalo 12 hodin. To se týká služeb. V průběhu všedního dne byl nadřízeným primář nebo jeho zástupce. Svědek v uvedeném období pracoval jako tzv. mladší lékař, ale není schopen říct, zda v té době, měl atestaci nebo ne. Zda nařízené vyšetření bylo provedeno nebo ne, to by měl zkontrolovat právě uvedený starší sekundář nebo ten, kdo práci dalších lékařů zastřešoval. Pokud je v dekurzu jeho zápis ve 4 dnech po sobě, pak z toho svědek dovodil, že se jednalo o službu během víkendu a také během všedních dnů. Zápisy svědka byly uvedeny v dekurzu, kde je 2. 12. je uvedeno: „pacientka udává pálení, řezání při močení, bolesti v lumbální krajině vpravo“, dne 3. 12. je uvedeno: „pacientka má bolesti, palpačně aperitoneální, pálení při močení, kp kompenzováno“, dne 4. 12. je uvedeno: „pacientka…bolesti,… klidné břicho…“, dne 5. 12. je uvedeno: „pacientka udává bolesti v oblasti pravého mezogastria a epigastria“. Z předloženého „hlášení sester“ svědek nevyčetl, zda dne 2. 12. v 11.25 hod. byl žalobkyni podán Novalgin a stejný lék jí byl podán dne 3. 12. ve 20.15 hod. Z dekurzu pak vyplývá, že 2. 12. byl tento lék podán, ale pokud se jedná o datum 3. 12., pak je možné, že zápis znamená podání léku, to nemohl svědek s jistotou říct; z dekurzu vyplývá, že tento lék měl být podáván dle potřeby. Dne 4. 12. byl žalobkyni podán lék 3x, a to v 8:.30 hod., ve 13.00 hod. a v 17.45 hod., to vyplývá z lékařského zápisu, tedy z dekurzu. Tomu odpovídá i hlášení sester, kde je uvedeno, že analgetika jí byla podána 3x ve stejných časech. Z předložených dokladů vyplývá, že dne 4. 12. žalobkyně odmítla analgetika, konkrétně v zápisu sester je uvedeno „analgetika již nechce aplikovat“, dne 5. 12. je uvedeno „analgetika prozatím nechce“. Dne 2. 12. je uvedeno v lékařském zápisu i v zápisu sester, že žalobkyně udává bolesti při močení a bolesti v bederní krajině vpravo, pálení a řezání při močení. Jedná se o obvyklé projevy při podobných močových infekcích. S datem 3. 12. je uvedeno v lékařském zápisu, že pacientka udává pálení při močení, ze zápisu sester ze stejného dne vyplývá, že bolesti při močení přetrvávají. Svědek dále uvedl, že po předestření skutečností zástupcem žalované čte svůj zápis z 3. 12. tak, že “pacientka neguje bolesti, palpačně břicho aperitoneální, pálení při močení“. Z toho vyplývá, že pacientka bolesti při močení udává, nikoliv to, že je neguje. Z mého zápisu z 4. 12. vyplývá, že pacientka udává bolesti v lumbální krajině, břicho nebolestivé. S ohledem na zápisy ve zdravotní dokumentaci se svědek domnívá, že žalobkyni byla poskytnuta dostatečná a adekvátní zdravotní péče ohledně řešení bolesti. Pokud je v zápisu sester dne 4. 12. uváděno, že je nutné ráno provést gynekologické vyšetření, pak já si svědek nevzpomíná pro odstup času, zda něco takového zapisoval, indikace takového vyšetření patřila do pravomoci vedoucího služby, neví, z jakého důvodu tomuto zápisu sester neodpovídá zápis v dekurzu lékařů. V dekurzu není žádný zápis vedoucího služby. Už si nepamatuje, jakým způsobem se tato doporučená vyšetření zapisovala, neví, zda ještě existoval jiný doklad. Pokud je v zápisu sester napsáno, že „vidoval lékař“, pak neví, kdo takové pokyny zadával, jedná se o zápis z noční služby. Jeho zápisy v dekurzu jsou z ranních vizit, předpokládá, že tomu tak je, protože se to takto dělalo. To, že v dekurzu je pouze jeho zápis, neznamená, že v daném dni měl službu pouze svědek sám. Zápis byl většinou prováděn při ranní vizitě, kterou měl na starosti primář nebo staniční lékař, a mladší lékař pouze zapisoval při lůžku pacienta zápis podle pokynů uvedeného primáře nebo staničního lékaře. Dnes už se to tak nedělá právě s ohledem na problémy, které v souvislosti s tím vznikaly. Také o víkendech probíhala vizita stejně, s mladším lékařem chodil ještě starší lékař. Svědek závěry z těchto vizit zapisoval. Ze zprávy z [datum] vyplývá, že při ultrazvukovém vyšetření bylo zjištěno podezření na zánět ledviny vpravo, nejednalo se o gynekologické vyšetření, ale obvyklé sono břicha. Při přijetí při vyšetření ultrazvukem byl zjištěn gynekologem nález 45 x 55 mm, na základě tohoto podezření, kdy se jednalo o tzv. echogenní rezistenci, bylo přistoupeno k operačnímu zákroku. Pokud je v gynekologickém vyšetření uvedeno, že je děloha bolestivá, myslím, že na základě tohoto nebylo přistoupeno k [podezřelý výraz], [Anonymizováno] až na základě provedeného ultrazvukového vyšetření, kde byla zjištěna tekutina a také uvedená rezistence. Z předložené zdravotní dokumentace jsem nenašel žádný doklad o tom, že by po přijetí žalobkyně k hospitalizaci až do 5. 12., resp. do [datum] včetně, bylo provedeno jakékoliv odborné vyšetření žalobkyně.

22. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] u jednání dne [datum] soud zjistil, že byl zaměstnán v žalované nemocnici, ale nepamatuje si, odkdy dokdy. V roce 2005 jistě v této [podezřelý výraz] pracoval na chirurgickém oddělení. Po předestření jména žalobkyně uvedl, že si na její případ nevzpomíná. Po předestření, že jmenovaná žalobkyně byla hospitalizována v [podezřelý výraz] na chirurgickém oddělení od 1. do [datum] a stěžovala si neustále na přetrvávající bolesti břicha, pak si na situaci vzpomněl pouze povrchně. Popřel, že by žalobkyni pro přetrvávající bolesti břicha, na které si stěžovala, v uvedeném období nebylo provedeno žádné vyšetření, kromě vstupních vyšetření prvního dne a kromě podávání analgetik a nebylo na její stížnosti nijak reagováno ze strany nemocničního personálu. Standardně je reagováno na stížnosti pacienta s bolestmi břicha tak, že jsou opakována vyšetření, např. krevní odběry, dále některá neinvazivní vyšetření jako vyšetření břicha, ultrazvukové vyšetření. Záleží vždy na konkrétních okolnostech případu, žádný standardní postup v chirurgii neexistuje. Po předložení listin k nahlédnutí, a to záznamu č. [hodnota] z chirurgického odd. NsP [adresa] a zároveň hlášení sester, obojí založeno v části zdravotní dokumentace chirurgického oddělení č. [hodnota], svědek uvedl, že napsal záznam psaný strojem do části dokladu nazvané „dekurz“ dne [datum], jedná se o záznam z ranní vizity a poslední řádek tohoto záznamu „KO, panel, CRP USG a gynekologické vyšetření“ znamená, že vydal pokyn, aby tato vyšetření provedena byla, tedy tento poslední řádek záznamu neznamená, že už vypsaná vyšetření provedena byla, ale pouze mají být do budoucna provedena. Dále napsal záznam strojem z [datum], jde o záznam z odpolední vizity a z toho vyplývá, že předchozího dne bylo provedeno USG vyšetření s negativním výsledkem, dále byla odebrána moč kultivačně, nasazena antibiotika. Podle jeho pokynu mělo být provedeno gynekologické vyšetření podle následujícího vývoje. Zda toto konkrétní vyšetření provedeno bylo nebo nikoliv, neví, to se z uvedeného dokladu nedá vyčíst. Na dotaz, zda výsledky vyšetření, která jsou prováděna, musejí být v tomto dokladu uvedeny, sdělil, že záleží na tom, zda lékař toto do záznamu uvede či nikoliv. Další dva dny, tedy 3. a [datum], svědek zřejmě neměl službu, neboť je zápis zapsán pouze [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědek pak ještě napsal záznam [datum], jedná se o tu část v dekurzu, která je napsána tiskacím písmem, tedy to, že na doporučení gynekologa byla pacientka přeložena na gynekologické oddělení – susp. adnexu, tedy podezření pro zánět pravého vaječníku. Svědek zcela rezolutně popřel, že měl žalobkyni v neděli večer sdělit, že ve večerních hodinách „s ní už nemohu nic dělat a že má zřejmě skřípnutou páteř“, neboť v uvedeném období, tedy v sobotu ani v neděli neměl službu. Svědek v rozhodném období pracoval v nemocnici v [adresa] jako lékař na oddělení na plný úvazek. V té době byla na chirurgii celkem [hodnota] oddělení, během víkendu sloužili službu 3 lékaři, kteří se střídali na ambulanci, dále si služby rozdělili kvůli vizitám apod. Nepamatuje si, zda nebyl jedním z lékařů, kteří v rozhodné době měli službu, to by bylo možno zjistit z rozpisu služeb. Při přijetí pacienta byla pořizována přijímací dokumentace, byl zapisován přijímací dekurz, do kterého byly činěny záznamy. Anamnéza byla zaznamenávána v chorobopise [podezřelý výraz] na druhé straně, objektivní vyšetření se do tohoto chorobopisu mohla a nemusela zapisovat. Na první stranu chorobopisu se zapisovaly iniciály pacienta a také diagnóza při propuštění. Po nahlédnutí do předloženého dekurzu ze záznamu [tituly před jménem] [jméno FO] toho svědek nebyl schopen moc vyčíst, neví, zda gynekologické vyšetření bylo provedeno nebo ne, podle uvedených záznamů ale měl [tituly před jménem] [jméno FO] indikace k tomu, aby gynekologické vyšetření nařídil. Neví, kdo uvedený víkend sloužil, ale on sám to nebyl.

23. Z obsahu svědecké výpovědi [jméno FO] u jednání dne [datum] soud zjistil, že si nevzpomíná na osobu žalobkyně ani na uvedenou dobu, ani na žádnou pacientku z té doby, která by si stěžovala na nedostatečnou léčbu nebo na neúčinnost poskytnuté léčby. Pracuje stále v žalované nemocnici na chirurgickém oddělení od [datum]. Svědkyně dále hovořila až po předložení dokladů, které jsou založeny ve spise na č.l. 562-566 (seznam lékařů a sester, kteří se o žalobkyni starali v posuzovaných dnech, denní záznamy lékařů z období dnů od [datum] do [datum], hlášení sester ze stejného období). Její vlastní zápis je pouze v hlášení sester ze dne 2. 12. v odpolední službě, na tuto situaci si nevzpomíná, ale podle zápisu byla podána antibiotika, analgetizace podle potřeby, potíže při močení, zmírněné problémy a cítí se lépe, periferní žilní katetr na zátce. Na dotaz, jak byla prováděna, resp. podávána analgetika, pak z dekurzu ve spise vyplývá, že při příjmu 1. 12. byla pacientce podána analgetika ve formě infuze, konkrétně Algifen s Mesocainem. Dne 2. 12. je nejprve zápis, že analgetika budou podávána dle potřeby. Tento zápis sám o sobě neznamená, že analgetika byla podána, ale jedná se o vzkaz pro další službu, že podle potřeby mohou být podána analgetika, a to konkrétně Novalgin, jak je v dekurzu uvedeno. Téhož dne 2. 12. je v dekurzu zápis, že Novalgin byl skutečně podán v 11:25 hodin. Dne 3. 12. je uveden zápis asi v 10:17 hod., hodina není v dokladu dobře čitelná, kdy je uvedeno „dle potřeby“, a tento záznam je odškrtnut, je ve stejném řádku jako zápis o podávání Novalginu, proto z tohoto zápisu vyplývá, že Novalgin byl skutečně podán, neboť „byl odškrtnut“. Dne 4. 12. je pouze zápis v řádku týkajícím se Novalginu „dle potřeby“, totéž dne [datum]. Dne 4. 12. je ale později zapsáno, že Novalgin byl podán v 13:00 hod. a v 17:42 hod. Dne 5. 12. už není žádný zápis o tom, že by byl Novalgin podán. Z dokladu vyplývá, že pacientce byl podáván také Ciplox, tedy antibiotikum, podle dekurzu byl podáván od 2. 12 do 4. 12., a to dvakrát denně. Podle předložených zápisů dne 1. 12. při přijetí bylo provedeno sono břicha, provedeny odběry i gynekologické vyšetření. Podle obsahu zápisu se domnívám, že tato vyšetření byla provedena. Podle zápisu z 2. 12. zřejmě bylo také gynekologické vyšetření provedeno, jedná se o nečitelnou kopii. Další vyšetření podle obsahu předložených dokladů prováděna nebyla, kromě měření teplot. Například měření tlaku bylo provedeno 1. 12. při přijetí a dále se měření tlaku provádí podle příkazu lékaře a stavu pacienta. na dotaz, proč nebyla pacientce po dobu 3 dnů prováděna žádná vyšetření kromě měření teploty, přestože jí pro bolesti břicha byly stále podávány injekce s Novalginem, uvedla, že veškerá vyšetření ordinuje lékař. Pokud pacientka udává bolesti, je o tom lékař informován a ten pak nařizuje další případná vyšetření. Nedokázala odpovědět na dotaz, zda je obvyklé, že pacient, který udává bolesti břicha a jsou mu proto podávána analgetika, není žádným dalším způsobem vyšetřován např. po dobu 3 dnů, kromě měření teplot. Svědkyně trvala na tom, že se o pacienty starají, pocity pacientů jsou sděleny lékaři a ten pak stanoví další postup. Na počátku byly pacientce provedeny odběry, tedy 1. 12., téhož dne byla pacientka vyšetřena. Pokud je v záznamu sester uvedeno, že sama 2. 12. odpoledne uvedla, že se pacientka cítí lépe a bolesti jsou mírnější, pak to bylo na základě toho, co zjistila u pacientky dotazem. Během služby se ptá několikrát pacientů na jejich stav. Pokud má některý z pacientů stanovenou, resp. naordinovanou analgetizaci, ptá se, zda léky zabraly či nikoliv, a informuji je o tom, že mohou dostat analgetika znovu. Vyloučila, že by záznam do hlášení sester provedla pouze na základě jediného dotazu. Pokud žalobkyni ve skutečnosti analgetika nezabrala, pak je možné, že toto neřekla, případně si nezazvonila na zvonek a nevyžádala další léky. K datu [datum] z předloženého dekurzu vyplývá, že byl u žalobkyně proveden odběr na krevní sraženiny, tedy zjištění srážlivosti krve, to je vyznačeno pod zkratkou HKS (hemokolaguační screening). Pod tím je zápis SE 23/48, to je zápis o sedimentaci, která byla zvýšená. Zápisy lékaře v dekurzu jsou uvedeny i v řádku „terapie“. Samotný dekurz je zápisem lékaře, ten také napsal např. 2. 12., že Novalgin má být podáván dle potřeby. To, že do dekurzu zapsala podání Novalginu sestra, vyplývá také z toho, že se tam podepsala. Samotnou terapii, tedy naordinování léků, musí zapsat lékař. Podávání antibiotik také musí zapsat do dekurzu lékař. Při záznamu 4. 12. je uvedeno v řádku o podávání Novalginu - dle potřeby a dále byl podán Ciplox, 1 tbl. ráno a 1 tbl. večer. Pod záznamem o podání Ciploxu je zapsáno, že bylo podáno jiné analgetikum v 8:30 hod., a to Dolmina. Toto odlišné analgetikum musel zapsat, resp. naordinovat lékař. Pod tím je záznam o podání dvou injekcí Novalginu do svalu. Záznam z 3. 12. dole je nečitelný, je to záznam o vizitě. Po předestření, že 2. 12. je zapsáno, že gynekologické vyšetření má být provedeno dle vývoje, pak z předložených záznamů svědkyně nevyčte, zda provedeno bylo nebo ne. Zápis z 1. 12. přečetla tak, že gynekologické vyšetření provedeno bylo, zatímco 2. 12. je zapsáno, že má být provedeno dle vývoje. Zda bylo toto vyšetření provedeno nebo ne, nedokáže jednoznačně z předložených dokladů vyčíst. Existuje ještě příjmový list při přijetí pacienta k hospitalizaci, a dále jsou ještě k dispozici doklady o výsledcích provedených vyšetření. Podle záznamu „USG bylo provedeno“, to znamená, že byl proveden ultrazvuk celého břicha. Podle záznamu byl proveden odběr moči kultivačně. Pokud je záznam o odběru moči dne 2. 12., pak by tento odběr měl být skutečně proveden dne 2. 12., ale nedokáže to říct s určitostí, záleží na tom, kdy byla vystavena žádanka pro provedení laboratorního průzkumu moči. Nebyla schopna říct, kdo zapsal dne 2. 12. do dekurzu údaje psané strojem, ani v kolik hodin to bylo zapsáno, pouze datum 2.

12. Nepřečte ani rukou psané údaje ve spodní části dne 4.

12. Svědkyně trvala na tom, že pokud by pacientka měla nestandardní, kruté bolesti, pak by určitě zaznamenala tyto údaje do zdravotní dokumentace a lékař by byl ihned informován.

24. Z obsahu výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že pracovala v žalované nemocnici od [datum] do [datum]. Nevybavuje si jméno ani osobu. V žalované nemocnici pracovala první tři roky na tzv. septické chirurgii a dalších 14 let na tzv. čisté chirurgii, posledních 5 let pracovala na ambulanci. Po nahlédnutí do dekurzu a hlášení sester, které se nacházejí ve spise na č. l. 563-566, uvedla, že její zápis je pouze v hlášení sester z 2. 12. při noční službě. Jediná poznámka je „analgetizace dle potřeby“, což znamená, že se jedná o vzkaz pro pacienta a další službu, že v případě potřeby může být [podezřelý výraz] podáno analgetikum. Tento zápis neznamená, že by svědkyně analgetikum sama podávala. V dekurzu vstupní údaje např. o váze, teplotě atd. vypisuje sestra, údaje v části „Terapie“ a v části „Dekurz“ vyplňuje lékař. Zprávu lékaře z 1. 12. v části dekurz vysvětluje tak, že si lékař provedl nějaká vyšetření a dal pokyny k provedení odběru krve, ultrazvuku břicha a gynekologické vyšetření. Podle tohoto zápisu odběry krve, ultrazvuk ani gynekologické vyšetření provedeno nebylo, ale mělo být provedeno, jedná se tedy o pokyn pro zdravotnický personál, aby provedl tato vyšetření. Zda tato vyšetření byla nebo nebyla provedena, se z tohoto dekurzu nedá jednoznačně dovodit. Pokud se jedná o zápis v části dekurz z 2. 12., pak je zřejmé, že ultrazvuk byl proveden, byla odebrána moč kultivačně a gynekologické vyšetření mělo být provedeno dle vývoje. Z těchto záznamů z 1. 12., resp. 2. 12. není jednoznačně možno dovodit, zda gynekologické vyšetření bylo provedeno. Podle předloženého dekurzu žalobkyni byla podávána analgetika, při přijetí 1 infuze s Algifenem a Mesocainem, další analgetikum dostala následujícího dne 2. 12. v 11:25 hod., a to Novalgin 1 ampule 5 ml, 3. 12. znovu 1x Novalgin asi v 10:17, to není z dokladu zcela čitelné, a dne 4. 12. dostala v 8:30 hod. jiné analgetikum, a to Dolminu 1 ampuli a dále v 13.00 hod. a v 17:40 hod. pokaždé další ampuli Novalginu, tato analgetika byla podávána ve formě injekce do svalu. Dále podle předloženého dokladu byla podávána antibiotika, a to od 2. 12. do 4. 12. dvakrát denně. Záznamy rukou psané části „dekurz“ není schopna přečíst z předložených fotokopií, pouze z 5. 12. tiskacím písmem dopsané údaje na doporučení gynekologie na gynekologické oddělení, tedy zřejmě pacientka byla na doporučení gynekologa přeřazena na gynekologické oddělení zřejmě pro suspektní adnexitidu, jedná se o špatně čitelný údaj. Dále bylo uvedeno, že bylo provedeno sono, gynekologické vyšetření, CT, RTG plic a EKG. K dotazu, proč byla pacientce podávána analgetika, tedy zřejmě trpěla bolestí, na druhou stranu jí 3 dny nebylo provedeno žádné vyšetření, uvedla, že nezná tuto situaci, veškerá vyšetření ordinuje lékař. Vyšetření jsou prováděna každý den včetně sobot a nedělí, každý den je prováděna vizita a podle výsledků vyšetření lékaře si on sám stanoví další postup. Pacient přichází na oddělení po přijetí do [podezřelý výraz] s příjmovou ambulantní kartou, kterou vystavuje lékař na ambulanci. Ten také vysloví svoji diagnózu a napíše předpokládaný další postup. Po předložení dokladu, který je založen ve spise na č. l. 10 z [datum], pak to je ten doklad, se kterým pacient přijde na oddělení. Po příchodu na oddělení je pacient vyšetřen dalším lékařem a ten dále určí postup. Z předloženého dekurzu z 2.12. nelze vyčíst, který lékař napsal strojem psané údaje, neví, zda je zvykem, že se lékař nepodepíše, nemůže mluvit za lékaře. Pokud by pacientka měla kruté bolesti, toto by svědkyně zapsala do hlášení sester a musela by také napsat údaje o podávaných analgeticích.

25. Z obsahu výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že pracovala v žalované nemocnici na chirurgickém oddělení od roku 1967 do konce roku 2006. Na osobu žalobkyně si vůbec nevzpomíná. Po předložení dokladů na č. l. 563-566 uvedla, že sama zaznamenala 2.

12. údaje o podání antibiotika Ciplox, resp. připustil, že toto může být její zápis, a dále zapsala dne 5.

12. údaje o tom, že má být provedeno vyšetření sono, gynekologické, CT, RTG plic a EKG. V hlášení sester je její zápis 2. 12. ráno a 5. 12. ráno, jedná se o zápisy z vizity. zápisy v hlášení sester, pak ty jsem nedělala přímo při vizitě, ale až na konci směny. Pokud zapsala, že pacientka má bolesti při močení, pak tento údaj musela pacientka sdělit. Nejedná se o zápis, který by nadiktoval lékař. Svědkyně v té době pracovala jako staniční sestra a chodila na vizity, byla tedy této vizitě přítomna. Údaje ze dne 1. 12. a 2. 12. uvedené v dekurzu a strojem psané psal lékař, svědkyně neví, který lékař, to nelze z předloženého dokladu zjistit. Pokud se jedná o záznam z 1. 12., pak závěr zprávy lékaře o vyšetření KO, panel, CRP, USG a gynekologické vyšetření nevyznívá jednoznačně, zda už byla provedena nebo teprve mají být provedena, svědkyně se spíše domnívá, že teprve měla být provedena na základě příkazu lékaře. Z údajů 2. 12. není schopna vyčíst, zda vyšetření byla provedena. Z těchto údajů lze pouze vyčíst, že byl proveden odběr moči kultivačně. Ručně psané dekurzy z 3. 12 až 5. 12. není schopna přečíst. Pokud se jedná o záznamy o podávání analgetik v dekurzu, pak 1. 12. dostala pacientka analgetika v infuzi. Dále dostala analgetikum 2. 12. jednou, 3. 12. dostala analgetikum také jednou, protože údaj je „odfajfkován“, 4. 12. dostala analgetikum celkem třikrát a 5. 12. rovněž je uvedeno podávání analgetik, je ale záznam o tom, že pacientka na doporučení gynekologa šla na gynekologické oddělení, asi tam byla přeložena, ale nedá se s určitostí říct, zda byla přeložena na gynekologické oddělení nebo se tam podrobila pouze vyšetření. Podle dekurzu byla žalobkyni podávána také antibiotika, dne 1. 12. nebyla žádná antibiotika podána, od 2. do 5. dne je vyznačeno podávání antibiotik, ale 5. 12. je záznam o zrušení této medikace, zřejmě z důvodu přeložení na gynekologické oddělení, ale toto není jednoznačně v dokladu uvedeno. Dne 5. 12. došlo ke změně v užívání antibiotik, a to z perorálního užívání na intravenózní, ale zda toto bylo provedeno na chirurgickém nebo gynekologickém oddělení, nelze vyčíst. Po předestření skutečnosti, že uvedla v záznamu sester, že si pacientka stěžovala na potíže při močení, zatímco žalobkyně i svědkyně, které spolu s ní byly na pokoji, toto v podstatě vyloučily, svědkyně uvedla, že si pacientka musela stěžovat, když to do hlášení napsala, ale na situaci už si nevzpomíná. Nemůže zcela stoprocentně říct, zda toto slyšela přímo od pacientky. Pokud nějaká vyšetření byla provedena, pak výsledky musí být zaznamenány ve zdravotní dokumentaci. Pokud pacientce kvůli bolestem byla podávána analgetika, ale nebyla prováděna žádná další vyšetření, tak je to dáno tím, že další vyšetření nestanovil lékař. Pokud by to lékař stanovil, pak by byla vyšetření provedena bez ohledu na to, zda se jedná o víkendový den. Pokud by pacientka měla kruté, nestandardní bolesti, rozhodně by je svědkyně zaznamenala do hlášení sester.

26. Z obsahu výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že si na případ žalobkyně ani na její osobu vůbec nevzpomíná. Svědkyně pracovala jako zdravotní sestra u žalované nemocnice od srpna 2003 do ledna 2006, pracovala na chirurgickém oddělení. Po předloženy dokladů na č. l. 563-566 uvedla, že její zápisy se nacházejí v dekurzu i v hlášení sester pouze z [datum] při noční službě. Už neví, co znamená její záznam v dekurzu, jedná se asi o 10:15 hod., k tomu je poznámka „dlp“, dnes už svědkyně neví, co tato zkratka znamená. Vzhledem k tomu, že údaj byl „odfajfknutý“, znamená to, že pokyn byl splněn, bylo podáno to, co mělo být. Zápis v dekurzu z 1. 12. psaný strojem psal lékař. Svědkyně není schopna uvést, zda poslední řádek psaný tímto lékařem začínající „KO…“ , zda tato vyšetření byla lékařem naordinována a teprve měla být provedena, nebo je to záznam o tom, že tato vyšetření už provedena byla. Pokud se jedná o záznam z 2. 12., pak není schopna určit, který lékař psal strojem psané údaje, pokud poté následuje ručně psané „moč kultivačně“, pak je to stejný případ jako předtím, není možné určit, zda bylo provedeno toto vyšetření nebo mělo být provedeno, vzhledem k tomu, že se jedná o údaj v kolonce „Ordinace“, svědkyně se domnívá, že je to pokyn, aby takové vyšetření bylo provedeno. K otázce, že pacientka na jedné straně byla utišována analgetiky, na druhé straně nebylo provedeno žádné konkrétní vyšetření po dobu 3 dnů, pak svědkyně nebyla schopna říct, zda to bylo obvyklé. Vše záleželo na tom, co naordinoval lékař. Pokud byl hospitalizován pacient s bolestmi břicha, pak standardně mu sestry měřily teplotu 2x denně. Všechna ostatní vyšetření, včetně měření tlaku nebo tepu i další vyšetření, závisela na pokynu lékaře. Pokud by pacientka měla kruté, nestandardní bolesti, tyto by zaznamenala do zdravotnické dokumentace. Každý vnímá bolest jinak, svědkyně není schopna říct, zda pacient při krutých bolestech je schopen usnout, někdo může usnout i při výrazných bolestech, jiný při sebemenší bolesti neusne, toto je individuální. Pokud svědkyně napsala do hlášení sester, že pacientka spala, pak skutečně spala.

27. Z obsahu výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že pracovala v žalované nemocnici asi od roku 2003 do konce roku 2012 na chirurgickém oddělení jako zdravotní sestra. Na případ žalobkyně si nevzpomíná. Po nahlédnutí do lékařských zpráv na č. l. 563-566 uvedla, že její zápis je pouze v hlášení sester na č.l. 566 ze dne 4. 12. v noční službě. Zde uvedla, že pacientka udává bolesti pravého ramene a zad, analgetika již nechce aplikovat. Dále uvedla „vidoval lékař“, to znamená, že ji lékař právě viděl a na základě jeho kontroly bylo nařízeno na ráno, (v zápise je R v kroužku, to znamená ráno), kontrolní odběry a gynekologické vyšetření. Pokud v žádném záznamu není uvedeno, že by aplikovala nějaké léky, to znamená, že je neaplikovala. Také ze záznamu vyplývá, že pacientka další analgetika již odmítla. Pokud se jedná o záznamy v dekurzu psané rukou v oddíle dekurz, nebyla schopna říct, který lékař tyto záznamy psal. Svědkyně zapsala do hlášení sester svůj zápis, jedná se o záznam za celou službu. Už si nepamatuje, v kolik hodin viděl lékař pacientku, to se z předloženého záznamu nedá vyčíst. Nevzpomínám si na žádnou situaci, kdy by se na vyšetřovnu nebo ošetřovnu během její noční služby dostavila pacientka s tím, že má bolesti a že jí nezabírají analgetika. Nevzpomínám si na žádnou situaci, kdy by se dostavila pacientka na ošetřovnu a lékař by jí řekl, že s ní v noci nemůže nic dalšího dělat a musí počkat do rána.

28. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] u jednání dne [datum] soud zjistil, že stále pracuje jako [podezřelý výraz] sestra u žalované nemocnice, v rozhodném období pracovala na chirurgickém oddělení. Na osobu žalobkyně si nepamatuje a nevybavuje si ani její jméno. Pokud byla provedena nějaká vyšetření a podávány léky, pak je vše uvedeno v dokladech. Teplota je u pacientů měřena dvakrát denně a zaznamenána v dokladu, který se dříve nazýval „teplotka", dnes je to „dekurs", ostatní vyšetření, například měření tlaku a tepu nebo odběry, to vše ordinuje lékař. Výsledky jsou uvedeny na samostatné listině, která je ale součástí zdravotní dokumentace, měření tlaku a tepu je uváděno také v dekursu. Pokud pacient odmítne podávání dalších analgetik, pak je tato informace zaznamenána v hlášení sester. Pokud je pacient přijat na chirurgické oddělení k hospitalizaci s bolestmi břicha, pak se neprovádí standardně u každého vyšetření ledvin, ultrazvuk nebo gynekologické vyšetření vždy záleží pouze na pokynu lékaře. Po nahlédnutí do dokladu založených ve spise, kterými jsou záznamy sester a dekurzy z dat 1. 12. až [datum], pak svědkyně uvedla, že sama prováděla zápis pouze 2. 12., kdy v 11:25 hodin byl žalobkyni podán Novalgin. Pokud by pacientka pociťovala nestandardní kruté bolesti, pak by toto bylo svědkyně zapsala do hlášení sester, a pokud by bolesti přetrvávaly, byl by jistě o tom informován lékař a byla by podána jiná analgetika, podle příkazu lékaře. U pacientky je možné gynekologické vyšetření i v době, kdy tato pacientka má menses.

29. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] u jednání dne [datum] soud zjistil, že si nepamatuje ani na osobu žalobkyně, ani na její případ, vzpomínala si na jiný případ, kdy pacientovi bylo špatně po podání antibiotik a toto bylo ihned řešeno s lékařem vykonávajícím službu. Dále byly svědkyni předloženy k nahlédnutí doklady založené ve spise, a to hlášení sester a lékařské dekursy z rozhodného období, u data [datum] je uvedeno gynekologické vyšetření bez toho, že by tam byla poznámka, zda bylo nebo nebylo provedeno. Pak se zřejmě jedná o přepis zprávy, na základě které byla žalobkyně k hospitalizaci přijata a na této zprávě bylo zřejmě navrženo její gynekologické vyšetření z téhož data, záznam z odpolední směny uvádí, že toto gynekologické vyšetření nebylo provedeno; důvody, proč konkrétní vyšetření není provedeno, se obvykle v uvedeném dokladu neuvádějí, to se uvádí ve zdravotní dokumentaci. Například v dekursu po nahlédnutí do příslušného dekursu pak svědkyně uvedla, že podle tohoto dokladu [datum] došlo ke zklidnění žalobkyně a přetrvávají pouze problémy při močení. Pacientka má menzes a gynekologické vyšetření bude provedeno dále pouze podle vývoje. Z dokladu je zřejmé, že byl odeslán vzor moči na tzv. kultivaci. Na základě předložených zpráv svědkyně uvedla, že žalobkyně byla přijata k hospitalizaci na doporučení urologa pro dysurické potíže, uvedla, že pokud je v dekursu uvedeno „urol.nihil", znamená to, že urolog při vyšetření nezjistil žádný problém.

30. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] u jednání dne [datum] soud zjistil, že si nevzpomíná na osobu žalobkyně. Dříve pracovala v žalované nemocnici na chirurgickém oddělení a nevzpomíná si na žádnou pacientku z období před zhruba 16, 17 lety, která by si stěžovala na to, že jí nezabírají podávaná analgetika nebo že už další analgetika nechce. Po předložení listin obsažených ve spise svědkyně uvedla, že jediný zápis psaný její rukou je ze dne [datum] z odpolední služby, kdy je uvedeno, že nebylo provedeno gynekologické vyšetření, pokud je v ranní službě téhož dne poznámka o gynekologickém vyšetření, pak to bylo zřejmě opsáno z prvotní zprávy, na základě které byla pacientka přijata k hospitalizaci, to, že gynekologické vyšetření nebylo provedeno, svědkyně zaznamenala na základě sdělení lékaře, pokud by měla pacientka kruté bolesti, pak by svědkyně toto zaznamenala do předloženého hlášení a zcela určitě by tam nepsala, že je analgetizace pouze podle potřeby, pokud si nějaká pacientka stěžovala na bolesti, pak v případě určené analgetizace podle potřeby jí byla podána medikace a podle výsledku byl informován lékař žalobkyně. Při přijetí dne 1. 12. dostala infuzi s analgetickými léky, dále jí byla analgetika poskytována muskulárně na základě příkazu lékaře.

31. Z obsahu znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum] bylo zjištěno, že znalec zde 1/ vysvětluje interpretaci a význam zápisu ze dne [datum] a použité pojmy „a peritoneální“ vs. „aperitoneální“, kde je nejasnost v transkripci, tj. zda je uvedeno „aperitoneální“, tj. bez příznaků zánětu pobřišnice, či „a peritoneální“, tj. se známkami zánětu pobřišnice, pak z kontextu popisu nálezu vyplývá, že známky zánětu pobřišnice zde nebyly a mezera mezi písmenem „a“ a slovem peritoneální není správnou interpretací rukou psaného textu v zápise a je nutno toto interpretovat jako jedno slovo; 2/ upozorňuje na obtížnost diagnostiky a atypický průběh kombinovaného zánětu gynekologického (adnextumor) a chirurgického (apendix) u menstruující nemocné a nemožnost jednoznačného určení, zda byl primární zánět apendixu či gynekologický zánět; 3/ v otázce zánětlivých parametrů (hodnota CRP ) upozornil, že tyto byly sice již na počátku zvýšené, ale nikoli na hodnoty svědčící pro difúzní zánět pobřišnice, hodnoty tohoto markru v krvi svědčily spíše o lehčím či středním zánětu v těle, nikoliv o těžkém zánětu, jaký je například zánět pobřišnice, 4/ antibiotika byla nasazena již před přijetím do nemocnice od praktického lékaře, pravděpodobně pro příznaky svědčící pro zánět v krku, což také mohlo ztížit stanovení diagnózy; a indikace k pokračování užívání antibiotik, i když pro jejich podávání nebyla jednoznačná indikace, pak z pohledu ex post se jeví tento postup správný. U obou předepsaných léků Rovamycin (antibiotikum) i Ciplox (chemoterapeutikum) je uváděna možnost podání u gynekologických zánětů a zánětů v oblasti malé pánve; podání uvedených antibiotik tedy bylo vhodné a indikované; 5/ opakované aplikace analgetik při bolestech břicha u nejasných stavů, kde aktuálně není uvažováno o náhlé příhodě břišní, se někdy ke zmírnění bolestí, zvláště u přecitlivělých osob, nelze vyhnout a nejedná se o pochybení; 6/ odklad gynekologického vyšetření o 5 dnů nemohl mít na průběh onemocnění podstatný vliv, i pokud by diagnóza adnextumoru byla stanovena dříve, s největší pravděpodobností by nebyla ihned indikována operace, ale byla by indikována léčba antibiotiky, což je základní léčebný postup u gynekologického zánětu, přitom antibiotika byla podávána z nejasného důvodu již od počátku; urychlení gynekologického vyšetření by pravděpodobně nepřineslo podstatné urychlení indikace k operaci, kterou si vynutil teprve rozvoj zánětu a vytvoření abscesu v malé pánvi; 7/ pokud nebyla měřena večerní teplota u pacienta, jedná se o nedostatek v ošetřovatelské péči, protože obvyklou zásadou u hospitalizovaných na chirurgickém oddělení je měření teploty třikrát denně, ráno v poledne a večer; není to ale určeno žádným závazným předpisem; pokud došlo ke dvěma měřením teploty denně ve dnech 2. 12. až [datum], kdy teplota nepřekročila normální hodnoty, nelze toto považovat za nedostatek zásadní a nemělo to vliv na průběh [podezřelý výraz] pacientky, 9/ zápis v operačním protokolu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] v žádném případě nesvědčí o tom, že by se jednalo o difúzní zánět pobřišnice, ale naopak svědčí o ohraničeném zánětu s vytvořením abscesu v oblasti apendixu a malé pánve; 10/ při pobytu na standardním oddělení má být podle současných akreditačních předpisů prováděna vizita a zápis do dokumentace 2x denně, záleží ovšem také na předpisu či zvyklostech oddělení. Jestliže zápis při ranní vizitě nesvědčil pro podezření na náhlou příhodu břišní, a to vyplývá z málo čitelného zápisu [tituly před jménem] [jméno FO] i z přepisu záznamu, nelze vyloučit, že se lékař a zdravotní sestry by na oddělení podívat opakovaně a s pacientkou hovořili a tázali se na její stav, aniž to bylo písemně dokumentováno. Nakonec znalec Prof. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]Sc. hodnotil postup žalované z hlediska „ex ante“ jako postup „lege artis“, resp. její postup není možno hodnotit jako postup „non lege artis“.

32. Z obsahu znaleckého posudku znaleckého ústavu Fakultní nemocnice Královské Vihohrady ze dne [datum] soud zjistil, že znalecký ústav uzavřel, že léčebný postup žalované nemocnice při léčení žalobkyně nebyl non lege artis, znalecký ústav neshledal žádné následky, resp. poškození zdraví žalobkyně pouze v příčinné souvislosti s léčením v žalované nemocnici, žalobkyně byla přijata do nemocnice s již probíhajícím zánětem v oblasti pravých adnex, tento závěr se při konzervativní terapii dále vyvinul do abscesu v malé pánvi, což není neobvyklý vývoj tohoto onemocnění, nález si posléze vynutil operační výkon – odstranění pravých adnex a při nekomplikovaném pooperačním průběhu byla nemocná propuštěna do domácí péče; ani použití nejmodernějších diagnostických metod (CT) by nemělo na vývoj onemocnění vliv, k poškození zdraví žalobkyně či jeho zhoršení v příčinné souvislosti s postupem žalované nemocnice nedošlo, proto znalecký ústav nenalezl důvod pro odškodnění za bolest ani ztížení společenského uplatnění. Na otázky žalobkyně odpověděl znalecký ústav tak, že na chirurgických odděleních je obvykle hospitalizována řada nemocných s bolestmi břicha nejasného původu; vizita se zápisem se provádí pravidelně ráno, další vizita by měla být odpoledne, zda se o stavu nemocných provádí zápis nebo si lékaři pacienty předávají ústně, záleží na zvyklostech daného pracoviště, žádný předpis toto neurčuje; záznam o ranní vizitě je u žalobkyně každý den, zda byla přes den vyšetřována i vícekrát, je bez zápisu, nelze posoudit; kompletní fyzikální vyšetření, zahrnující pohled, poklep, poslech a pohmat, vyšetření per rectum je součástí celkového vyšetření při přijetí do nemocnice, kontrolní a cílené vyšetření se provádí následně v intervalech, které závisí na stavu pacienta a průběhu onemocnění, není přesně určeno, jak často má být fyzikální vyšetření prováděno, ale i když to zní dost obecně, pak tak často, jak je to nutné; celkové fyzikální vyšetření bylo u žalobkyně provedeno při přijetí, v následujících dnech cílené (popř. kontrolní) vyšetření bylo provedeno jednou denně; na otázku, zda je součástí fyzikálního vyšetření u pacienta hospitalizovaného na chirurgickém oddělení s bolestmi břicha nejasného původu vyšetření per rectum, znalecký ústav odpověděl, že vyšetření per rectum je součástí celkového kompletního vyšetření pacienta při přijetí, toto vyšetření bylo provedeno u žalobkyně jednou při přijetí, SIRS je zkratka anglického označení syndromu systémové odpovědi organismu (Systemic Inflammatory Response Syndrom); v dané souvislosti jde o reakci organismu na těžké zánětlivé procesy, které mohou vyústit v multiorgánové selhání a pokračovat až do sepse, kritéria SIRS jsou teplota nad 38°C, puls větší než 90, dechová frekvence větší než 20/min, PaCO2 menší než 4,3 KPa, leukocyty větší než 12 x 109, 10% nezralých forem leukocytů, vyšetření potřebná pro diagnózu SIRS prováděna nebyla, o SIRS u nemocné se nejednalo, CRP je zkratka pro marker akutního převážně bakteriálního zánětu – C reaktivní protein, tato bílkovina se tvoří v játrech a s odstupem 24 – 48 hodin sleduje vzestup interleukinu 6 (zánětlivý ukazatel, jehož stanovení je příliš drahé, proto se určuje hladina CRP), normální rozmezí CRP je do 10 mg/litr; při přijetí měla žalobkyně hodnoty CRP – 143,6 mg/l, týž den 80 mg/l, dne [datum] – 383 mg/litr; standardní rozmezí koncentrace leukocytů je 4 x 10 9/litr, u žalobkyně byly zjištěny tyto koncentrace leukocytů: při ambulantním vyšetření dne 3. 2. – 17,4 x 109/litr, při přijetí do nemocnice 15,03 x 109/litr, a dne [datum] – 20,55 x 109/litr, gynekologické vyšetření bylo doporučeno urologem při vyšetření dne [datum], bylo provedeno až dne [datum], při operaci dne [datum] podle operačního protokolu byl hnisavý výpotek zjištěn po otevření peritoneální dutiny a označen slovem hojně, ke konci [podezřelý výraz] dne [datum] byl proveden výplach dutiny peritoneální 2,5 litry fyziologického roztoku. U žalobkyně šlo o ohraničený zánět pobřišnice. Znalci znaleckého ústavu uvedli, že nechtějí spekulovat o subjektivních a emočně zabarvených dojmech svědků, kvantita ani kvalita zápisů v dokumentaci žalobkyně neumožňuje přesné stanovení stavu žalobkyně, na jedné straně nelze přehlédnout nízkou úroveň zápisů, jejich neúplnost i nečitelnost, na druhé straně ani mnohem přesnější zápisy nejsou úplnou paralelou objektivního stavu pacienta, to určí přesně až operační výkon; indikaci k [podezřelý výraz] v daném případě stanovil gynekolog, chirurgům tato indikace nepřísluší ani v případě sebelepší dokumentace. Na otázky žalované odpověděl znalecký ústav tak, že operační nález [tituly před jménem] [jméno FO] svědčil pro ohraničený zánět s vytvořením abscesu v subcekálním prostoru a v malé pánvi, tuto skutečnost uvádí operatér v operačním protokolu a znalecký ústav nemá důvod jeho tvrzení zpochybňovat, dále pro to svědčí i USG vyšetření ze dne [datum] provedené [tituly před jménem] Fojtíkem, kde v popisu v poslední větě uvádí „…dutina břišní a mezikličkové prostory bez volné tekutiny...“, a gynekologické vyšetření před operací; gynekologický zánět (zánět vaječníků a vejcovodů) se léčí zpočátku konzervativně podáváním antibiotik, antibiotika Rovamycin i Ciplox jsou použitelná pro léčbu gynekologického zánětu, když podle informace Státního ústavu pro kontrolu léčiv je Rovamycin mimo jiné určen k léčení negonokokové genitální infekce a Ciplox mimo jiné pro léčení pánevního zánětlivého onemocnění; každý zánět se vyvíjí, obecně u mladších osob a zvláště u dětí rychleji s tendencí k difúznímu zánětu pobřišnice, u dospělých a zvláště u starších osob s tendencí k ohraničení, ale každý pacient stůně jinak, nelze na to nasadit šablonu, teoreticky ale ze připustit, že za 1 den může dojít ke zvratu stavu pacientky, jak je uváděno v otázce, tedy že podle dokumentace bylo dne [datum] břicho žalobkyně měkké a nebolestivé, a následujícího dne se stav zhoršil až k obrazu uvedenému v operačním protokolu. Je přípustné několikadenní sledování ke stanovení diagnózy u žalobkyně vzhledem k málo typickému průběhu, kdy nebylo možné jednoznačně rozhodnout, jde-li o zánět chirurgické či gynekologické povahy. Nelze určit, že žalobkyně byla operována o 24 hodin nebo o 48 hodin později, než měla. Standardní postup při léčbě gynekologického zánětu je zpočátku konzervativní, tj. léčba antibiotiky, analgetiky a klidovým režimem, ať již ambulantně nebo při hospitalizaci; pokud již bylo gynekologické vyšetření provedeno dříve a byl by diagnostikován zánětlivý adnextumor, s největší pravděpodobností by se pokračovalo v konzervativní léčbě antibiotiky, ale ex post nelze na tuto otázku dát jednoznačnou odpověď; znalecký ústav neshledal žádné poškození zdraví žalobkyně v příčinné souvislosti s léčením, žalobkyně byla přijata do nemocnice s již probíhajícím zánětem v oblasti pravých adnex, tento zánět se vyvinul při konzervativní terapii do abscesu v malé pánvi, což není neobvyklý vývoj tohoto onemocnění; nález si posléze vynutil operační výkon - odstranění pravých adnex a po nekomplikovaném pooperačním průběhu byla žalobkyně propuštěna do domácí péče; žalovaná s ohledem na výše uvedené není odpovědná za ztrátu pravého vaječníku žalobkyně, jednalo se o důsledek vývoje onemocnění, když konzervativní terapie antibiotiky neměla požadovaný efekt; příčinnou souvislost mezi odkladem operace a konečným výsledkem léčby, kdy bylo nutné odstranit vaječník, nelze dovodit.

33. Na žádost žalované nemocnice jako objednatele vypracoval [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] znalecký posudek číslo 313/2022, datovaný [datum], v něm odpověděl na otázky položené žalovanou nemocnicí, aby na základě předložené zdravotnické dokumentace zhodnotil průběh hospitalizace žalobkyně v době od [datum] do [datum] na chirurgickém oddělení NsP [adresa] z toho hlediska, nakolik v tomto období žalobkyně trpěla bolestí, jak to bylo zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci. Znalec odpověděl, že jsou ve zdravotnické dokumentaci pravidelně zapsány údaje o tom, zda měla žalobkyně bolesti a jakým způsobem jí byla podávána analgetika, znalec také podrobně popsal jednotlivé druhy podávaných léků a dobu jejich podání. V zápisu lékaře ze soboty, kdy zápis se provádí po ranní vizitě, doktorem [jméno FO], uvedeno, že pacientka neguje bolesti břicha. V zápisu sestry z ranní služby je uvedeno, že přetrvávají bolesti při močení. V zápisu z odpolední služby od stejné sestry není uvedeno, že by nemocná měla bolesti, v zápisu sestry z noční služby je uvedeno podávání analgetik podle potřeby a v kolonce terapie je ve 20:15 hodin sestrou Mayerovou uvedeno podání Novalginu, dále je zapsán údaj, že nemocná spala. Neděle v zápisu ordinace lékaře po provedené ranní vizitě doktorem [jméno FO] uvedeno, že břicho je měkké, nebolestivé, v kolonce terapie je potvrzena sestrou třikrát aplikace analgetik. Zvláště je uvedeno, že má bolesti při močení a ustupují bolesti pravého ramene a zad, v zápisu sestry z noční služby je uvedeno, že pacientka udává bolesti pravého ramene a zad, ale aplikaci analgetik odmítá, s tím, že tuto skutečnost „vidoval“ lékař dne [datum]. V zápisu ordinace lékaře provedeného po ranní vizitě [tituly před jménem] [jméno FO] bylo uvedeno, že pacientka udává bolesti a je doporučen překlad na gynekologické oddělení. Znalec učinil závěr, že ze zdravotnické dokumentace jednoznačně vyplývá, že bolestem nemocné byla věnována náležitá pozornost a byla podávána analgetika, s výjimkou toho, když si to nemocná sama nepřála. Na další otázku, zda byla ze strany zdravotnického personálu věnována pozornost stížnostem na bolest, jak na to bylo reagováno a jak byla bolest léčena, znalec odpověděl odkazem na předchozí odpověď. Doplnil, že personál věnoval pozornost stížnostem pacientky na bolest a bylo na to reagováno podáváním analgetik nebo nabídkou nemocné podat tuto léčbu. Dále žalovaná položila otázku, zda z předložené zdravotnické dokumentace je patrné, že bolesti pacientce ustupovaly, na to znalec odpověděl, že ze zápisu ve zdravotnické dokumentaci vyplývá, že ve dnech 1. 12. až [datum] se střídala období, kdy nemocná měla bolesti, s dobou, kdy si na bolest nestěžovala, v tomto období bolest rozhodně nebyla trvalá, kontinuální intenzita bolesti v průběhu dne a v jednotlivých dnech kolísala. Dále žalovaná nemocnice položila otázku, zda ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že by pacientka v průběhu hospitalizace udávala významnější nebo dokonce kruté bolesti břicha, případně jiné kruté bolesti v jiné oblasti, k tomu znalec uvedl, že bolest je subjektivní, nepříjemný pocit zprostředkovaný nervovým systémem, může se jednat i o psychický původ bolesti. Pro bolest jako subjektivní vjem neexistuje žádné exaktní objektivní měření, každé měření bolesti je proto závislé na vnímání bolesti pacientem, u každého pacienta je pak vnímání bolesti individuální. Podle záznamu v ošetřovatelské dokumentaci nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o silnou až nesnesitelnou bolest. V ošetřovatelské propouštěcí zprávě z [datum] při překladu na gynekologicko-porodnické oddělení k operaci jsou uvedeny údaje napsané sestrou [jméno FO] charakterizující stav pacientky, z těchto údajů znalec učinil závěr, že záznamy ze zdravotnické dokumentace nesvědčí o tom, že by pacientka trpěla krutou, silnou až nesnesitelnou bolestí břicha či jiných částí těla. Další otázku nemocnice položila tak, zda pacient je schopen v případě krutých, nesnesitelných bolestí břicha stát, pohybovat se a chodit. Znalec odpověděl tak, že pacient trpící silnými až nesnesitelnými bolestmi má významně ovlivněnou mobilitu, pohyblivost a zaujímá některou úlevovou polohu. V záznamech o stavu posuzované pacientky bylo uvedeno, že je mobilní a spolupracuje, dále se měl znalec podle návrhu žalované nemocnice vyjádřit k případným dalším důležitým zjištěním a skutečnostem v tomto období, které souvisí s léčbou bolesti, znalec uvedl, že vnímání bolesti je vysoce individuální a ke každému pacientovi je nutno přistupovat individuálně podle jeho citlivosti na vnímání bolesti a podle jeho přání, chce-li nebo nechce-li léky proti bolesti dostat, intenzita tlumení bolesti musí být přizpůsobena stavu pacienta v případě bolesti břicha při podezření na náhlou příhodu břišní není možno podávat velmi silná analgetika, jako například opiáty nebo příliš velké dávky analgetik, protože tím by mohl být zastřen průběh nemoci a ztížení stanovení [podezřelý výraz] v dokumentaci při překladu k operaci [datum] je stav pacientky hodnocen z různých aspektů stavu vědomí, spolupráce, mobility a bolesti. Podle předložené dokumentace se jeví sledování bolesti a její tlumení jako přiměřené stavu pacientky.

34. Soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO], znalec v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, vypracoval na žádost žalobkyně znalecký posudek datovaný [datum], v něm vyslovil následující závěry: Pacientka byla přijata pro podezření na rozvíjející se náhlou příhodu břišní, klinický a laboratorní nález svědčil pro zánětlivou příhodu. Obecně platí, že diagnostika těchto onemocnění je svízelná, vede k přesnému určení příčiny zánětu před operací asi jen v 70 % případů, stav pacienta se dynamicky mění, může se i přechodně zdánlivě zlepšovat, je proto třeba opakovaně provádět dostupná vyšetření, zejména zobrazovací, a to především ultrasonografii a případně počítačovou tomografii. Při podezření na progresi onemocnění, i přes neurčení jasného zdroje nebo příčiny, je správné přistoupit k operační revizi. V tomto konkrétním případě tak postupováno nebylo, podle dokumentace byl postup chirurgického oddělení hrubě nekompletní a dokumentace samotná je nedostatečná, a dokonce opakovaně si navzájem odporující. Například formulace „břicho měkké, prohmatné a peritoneální“ je naprostým opakem „aperitoneální“, záznamy o objektivním vyšetření v den přijetí [datum] rukou chirurga a urologa jsou zcela odlišné a nález urologa je významně závažnější. Dokumentace ze dne [datum] neobsahuje jediný záznam o fyzikálním vyšetření pacientky lékařem, jsou jen uvedeny subjektivní stesky, dokumentace ze dne 3. 12. a [datum] je mimořádně stručná a nedokládá žádné fyzikální vyšetření lékařem, po celou dobu pobytu na chirurgickém oddělení není dokladováno vyšetření per rektum (konečníkem), které je jistě při bolestech, zejména v podbřišku, indikované. Přes opakované záznamy o indikaci gynekologického vyšetření, a to 1. 12. dvakrát a 2. 12. jedenkrát, bylo toto vyšetření provedeno až [datum], tedy s několikadenním zpožděním. Záznamy chirurgického oddělení nesvědčí o řádném sledování základních fyzikálních parametrů, jako jsou tělesná teplota, dechová frekvence či tepová frekvence, ani o dostatečné laboratorní kontrole, a to ani nejzákladnějších ukazatelů zánětu (leukocyty), kdy tělesná teplota byla měřena maximálně dvakrát denně, navíc nikoliv večer, kdy bývá nejvyšší. Dále tepová frekvence byla zaznamenána pouze [datum] a poté již nikoliv. Dechová frekvence nebyla sledována vůbec, koncentrace leukocytů byla stanovena pouze 1. 12., 3. 12. a [datum]. Záznamy chirurgického oddělení nekorelují, s tíží operačního nálezu zejména ze dne [datum], kdy [tituly před jménem] [jméno FO] uvádí „břicho nejeví peritoneálních příznaků“, přesto gynekolog indikuje urgentní operační revizi a nálezem je difuzní hnisavý zánět pobřišnice. Současně jsou záznamy v příkrém rozporu s výpověďmi svědků. Výše uvedená zjištění soudní znalec shrnul do následujícího závěru: Postup chirurgického oddělení nebyl v souladu s dostupnými možnostmi lékařské vědy, pacientka byla nedostatečně klinicky i paraklinicky sledována, záznamy v dokumentaci jsou velmi stručné, nedostatečné a často odporující, nebyla indikována širší a častější paleta dostupných laboratorních a zobrazovacích vyšetření vedoucí ke správnému postupu, tedy častější indikaci operační revize, byla aplikována opakovaně. Analgetika a následně i antibiotika. Použití těchto léků je velmi sporné, mohou nežádoucím způsobem ovlivnit příznaky progredujícího onemocnění bez opory v indikaci. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem znalec hodnotil postup chirurgického oddělení žalované nemocnice jako nesprávný. Dále se soudní znalec vyjádřil k otázce žalobkyně, zda postup chirurgického oddělení žalované nemocnice vedl k prodloužení či zhoršení utrpení [podezřelý výraz] a ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Znalec uvedl, že bolesti břicha se u [podezřelý výraz] objevily večer [datum] a již [datum] kolem poledne byla přijata na chirurgické oddělení nemocnice, kde setrvala zhruba dopoledne [datum], kdy byla přeložena na gynekologické oddělení a urgentně operována. Shora uvedený rozsáhlý operační nález se zcela jistě nevyvinul v řádu několika málo hodin, ale v řádu dnů, z nichž převážnou část strávila pacientka na chirurgickém oddělení žalované nemocnice pro progresi zánětu i zánětlivé odpovědi organismu svědčí narůstající koncentrace CRP od 80,8 mg/litr dne [datum] až po alarmující hodnotu 383 mg/litr dne [datum]. Jednoznačné stanovení toho, zda mělo být k operačnímu řešení přistoupeno dříve a kdy přesně, je však nemožné právě v důsledku absence velkého množství údajů o stavu pacientky v průběhu jejího pobytu na chirurgickém oddělení, nehledě na rozporuplnost některých údajů v dokumentaci uváděných, jak je uvedeno výše. Neadekvátní a nedostatečný diagnostický postup samozřejmě ve většině případů vede k opožděnému stanovení diagnózy, a potažmo k opožděnému zahájení adekvátní léčby, jež má za následek jak prodloužení subjektivního utrpení pacienta, tak i objektivního zhoršení zdravotního stavu, avšak právě tyto nedostatky v diagnostickém postupu, kdy řada potřebných údajů v dokumentaci chybí, zároveň znesnadňují až znemožňují přesnou kvantifikaci takových následků nakonec znalec shrnul své závěry tak, že na základě obecných zkušeností považuje za nanejvýš pravděpodobné, že četné nedostatky v postupu nemocnice vedly u pacientky k opožděnému stanovení diagnózy, a tím i k opožděnému zahájení adekvátní léčby, současně k prodloužení zhoršení jejích bolestí a utrpení vůbec a ke zhoršení jejího zdravotního stavu obecně. Přesné kvantifikace však z důvodu absence řady esenciálních informací ve zdravotnické dokumentace znalec není schopen.

35. V dané věci vypracoval znalecký posudek také [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Jeho posudek je evidován pod číslem zna 09-144 ze dne [datum]. Znalec ze skutečností, které zjistil z obsahu spisu a ze zdravotní dokumentace žalobkyně, dospěl k závěrům, které shrnul v celé problematice sporu a nakonec odpověděl na položené otázky. Na otázku, zda došlo pouze v důsledku jednání žalované nemocnice v období od [datum] do [datum] ke konkrétnímu poškození zdraví žalobkyně a o jaké konkrétní poškození zdraví se jedná, znalec odpověděl tak, že nelze tvrdit, že pouze jednáním žalované nemocnice, respektive lékařů chirurgického oddělení této nemocnice, došlo ke konkrétnímu poškození zdraví žalobkyně. Původní porucha zdraví, a to adnexitis I.dx, vznikla mimo jakoukoliv vinu lékařů nebo kohokoliv jiného. Vinou chirurgů došlo k opoždění stanovení [podezřelý výraz] již probíhajícího gynekologického zánětu a opoždění zahájení léčby. Není jednoznačná a výlučná souvislost mezi faktem, že léčba byla opožděná, a skutečností, že vznikly komplikace, tedy jiný a horší charakter poškození zdraví, který si vynutil operaci, odstranění vaječníku a složitou pooperační léčbu. Zkušenost i odborná literatura potvrzují, že diagnóza adnexitis se komplikuje i při včas a obvykle vedené léčbě asi u 10 % nemocných, a to z jiných blíže obtížně identifikovatelných důvodů, například chabý stav imunitní odolnosti, nezvykle virulentní původci zánětu apod. Lze konstatovat, že s velkou pravděpodobností ty nemocné ženy, u kterých je léčba zahájena včas a správně, se přibližně v 90 % zhojí bez komplikací, bez operace a nutnosti odejmout vaječník. Na otázku, zda jednáním žalované došlo pouze ke zhoršení již existujícího poškození zdraví, jakým způsobem a v jakém rozsahu se její zdravotní stav zhoršil v důsledku jednání žalované, znalec odpověděl, že s vysokou pravděpodobností žalobkyně dne [datum] přišla na chirurgickou ambulanci žalované nemocnice s bolestmi břicha, které byly v důsledku již probíhajícího gynekologického zánětu pravých adnex, chirurgové poznali vážnost stavu obecně, i když nerozpoznali diagnózu samotného onemocnění, což bylo mimo jejich odbornost. Vzhledem k tomu, že nemohli vyloučit chirurgický původ potíží, bylo správně rozhodnuto o přijetí nemocné a jejím sledování, následná chirurgická péče a snaha o rozpoznání příčiny potíží nemocné měla však řadu chyb, zejména v průběhu hospitalizace od 2. 12. do [datum], v jejímž důsledku nebyla stanovena diagnóza, nebyla rozpoznána ani vzniklá závažná komplikace v podobě difuzního zánětu pobřišnice, což je svým charakterem chirurgické [podezřelý výraz]. Rozhodnutí k nutnosti operační revize tak navrhoval gynekolog!! Ve smyslu dané otázky lze odpovědět, že jednáním žalované, a to lékařů chirurgického oddělení s velkou pravděpodobností došlo ke zhoršení již existujícího poškození zdraví. Na otázku, zda byl v daném případě postup žalované lege artis, tj. v souladu s právními předpisy a dostupnými poznatky lékařské vědy, respektive zda byl zvolen správný léčebný postup po přijetí žalobkyně k hospitalizaci, znalec uvedl, že rozhodnutí o přijetí žalobkyně při nejasných břišních potížích, při zvýšených hodnotách zánětlivých markerů, k vyloučení urologického původu potíží a při anamnéze zimnice a třesavky bylo správné, chirurg nevěděl, o jaký břišní zánět jde, trvalá kontrola a sledování nemocné při hospitalizaci mělo napomoci ke stanovení diagnózy onemocnění péče o nemocnou při hospitalizaci na chirurgickém oddělení od [datum] do [datum]. Měla řadu závažných pochybení charakteru postupu non lege artis. V dekursu je opakovaně označeno břicho jako "peritoneální", tomuto faktu nebyla věnována patřičná pozornost. Odklad gynekologického vyšetření o pět dnů mohlo mít vliv na průběh onemocnění, také opakovaná aplikace analgetik při bolestech břicha, při nejasné diagnóze, byla hrubou chybou, aplikace antibiotik z pohledu chirurga ex ante při nejasné diagnóze byl, nebyla indikována po dobu čtyř dní, u potíží charakteru bolestí břicha nebyly zkontrolovány zánětlivé markery, jejíž hodnota při příjmu byla dosti zvýšená, Při břišních potížích byla nemocná na chirurgickém oddělení podle zápisu vyšetřována lékařem jen jednou za 24 hodin, což je zcela nedostatečné, a také tělesná teplota nemocné s podezřením na zánětlivé onemocnění břicha byla měřena jen ráno a v poledne, za čtyři dny ani jednou. Třetí měření v podvečer, kdy bývá teplota nejvyšší, vyšetření nemocné jednou za 24 hodin při břišních potížích a nestanovené diagnóze podávání analgetik při nestanoveném břišním zánětlivém onemocnění, opomenutí, využití konziliárního gynekologického vyšetření, opomenutí kontrol zánětlivých markerů, to vše má charakter postupu, který zhoršil možnost diagnostického rozpoznání onemocnění v důsledku způsobu péče. Chirurg žalované nemocnice nerozpoznal difuzní zánět pobřišnice a rozhodnutí o operační revizi udělal až gynekolog. V chirurgických chorobopisech od 1. 12. do [datum] a poté od 6. až [datum]. Ani v chorobopise gynekologickém znalec nenašel nemocnou podepsané listiny dle mezinárodní úmluvy o biomedicíně č. 96/2001 Sb. o souhlasu s hospitalizací, o informaci o informaci nemocné, o souhlasu s operací atd. Znalec dostal také za úkol vyčíslit bolestné za to poškození zdraví nebo zhoršení poškození zdraví, které vzniklo žalobkyni v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Znalec toto bolestné ohodnotil za operaci a následnou péči u žalobkyně podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. na celkovou částku [částka], konkrétně hodnotil jizvu na břiše po [podezřelý výraz] současně s hlubokou ránou pronikající do dutiny břišní; za jeden centimetr délky jizvy podle uvedené vyhlášky náleží pět bodů a při délce jizvy 19 cm bylo bolestné ohodnoceno na 95 bodů a při ceně [částka] za bod činila hodnota bolestného [částka]. Znalec navrhl podle ustanovení § 6 uvedené vyhlášky navýšit hodnotu bolestného na dvojnásobek, tj. na uvedenou částku [částka] pro náročný způsob pooperační péče s aplikací léčby do centrální žíly, laváže břišní dutiny, několikadenní monitorace základní životních funkcí na jednotce intenzivní péče a korekce hodnot vnitřního prostředí. Nakonec byla znalci položena otázka, zda z lékařského hlediska jsou dány důvody pro zvýšení náhrady za utrpěnou bolest. Znalec k tomu uvedl, že požadavek na odškodnění v souvislosti se škodou na zdraví žalobkyně ve výši [částka] není podložen přiměřenou mimořádnou škodou na zdraví či mimořádně dlouho trvající bolestí, která by přesahovala možnosti hodnocení podle uvedené vyhlášky.

36. Z lékařské zprávy ze dne [datum] (z 10.51 hodin), podepsané [tituly před jménem] [jméno FO], soud zjistil, že bylo provedeno chirurgické vyšetření žalobkyně, kdy žalobkyně udávala stále stejné bolesti, občas výraznější, opakované zvracení, ráno vysoká teplota nad 38°C, se zimnicí a třesavkou, bolesti žalobkyně udávala v oblasti středního epigastria (nadbřiška) s propagací do obou epigastrů, více vpravo. Břicho bylo zcela měkké, prohmatné, palpační bolestivost v epigastriích bez známek peritoneálního dráždění. Hrdlo bez typických znaků zánětu krčních mandlí. Bylo doporučeno urologické vyšetření.

37. Z lékařské zprávy ze dne [datum] (z 11.28 hodin) podepsané znovu [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že z důvodu počínajících menses nebylo provedeno vyšetření moči, při ultrazvukovém vyšetření ledvin nebyl zjištěn žádný nález, podle lékaře provádějícího sono břicha urologické vyšetření nevysvětlilo potíže žalobkyně, při vyšetření žalobkyně projevovala značnou bolestivost. Bylo doporučeno přijetí k hospitalizaci a gynekologické vyšetření.

38. Z výsledku vyšetření krevního obrazu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně měla zvýšenou hladinu leukocytů – 15,83 x 109/1 litr, zatímco nejvyšší přípustná norma činí 10 x 109/1 litr.

39. Z výsledku vyšetření krevního obrazu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně měla znovu zvýšenou hladinu leukocytů – 20,55 x 109/1 litr.

40. Ze zprávy ošetřujícímu lékaři ze dne [datum], která je podepsaná primářem gynekologického oddělení žalované nemocnice [tituly před jménem] [jméno FO] a lékařkou [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně byla přijata k hospitalizaci dne [datum] pro diagnózu adnextumor vpravo, byl proveden operační zákrok – laparotomie s konzervativním výkonem, kdy byla provedena apendektomie – chirurgické odnětí slepého střeva, dále resectio omenti patrialis, tj. chirurgické odstranění zánětu, lavage cavi peritonei – výplach břišní dutiny, a byl použit drén – Drain indtraabdominulsi (cavi Dougasl [tituly před jménem] peracecalist I. dx.

41. Ze zdravotnické dokumentace žalobkyně vedené u žalované nemocnice bylo dále zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] vystavil žalobkyni žádanku na provedení gynekologického vyšetření s odůvodněním, že žalobkyně byla "přijata na dop. urologa. jako abd. kolika, má menses, urol. ordin. ak. gynekol. vyšetření k vyloučení gynek. původu potíží“. Z tohoto dokladu také vyplývá, že datum na uvedené žádance o gynekologické vyšetření bylo ručně přepsáno z původního data [datum] na datum [datum]. To, že došlo k dodatečnému přepisu uvedeného data, je zcela zjevné z této žádanky, navíc není uvedeno, kdo, kdy a proč datum přepsal.

42. Z lékařských dokladů, a to konkrétně z dekurzu ze dne [datum], soud dále zjistil, že v kopii tohoto dokladu, která byla předložena soudu, je v 20:15 hodin odškrtnuto podání Novalginu žalobkyni, zatímco v kopii téhož dokladu, která byla poskytnuta žalobkyni, toto potvrzení podání léku chybí. Rovněž lékařský zápis (dekurs) ze dne [datum] obsahuje zápis doktora [jméno FO], který svůj záznam na tomto dokladu vlastnoručně podepsal, tento doklad byl srovnán s kopií téhož dokladu zaslanou žalobkyni, kde vlastnoruční podpis tohoto lékaře chybí. Doklady poskytnuté žalobkyni, které se liší od dokladů založených ve spise nebo ve zdravotní dokumentaci žalobkyně, zástupce žalobkyně předložil soudu ke srovnání u jednání dne [datum]. Je tedy zřejmé, že došlo v pozdějším období k manipulaci s obsahem zdravotní dokumentace žalobkyně.

43. Soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav tak, že dne [datum] byla žalobkyně vyšetřena na chirurgické ambulanci žalované nemocnice pro opakované prudké bolesti břicha a zvracení. Téhož dne po přijetí k hospitalizaci bylo provedeno sonografické vyšetření břicha žalobkyně, kdy nebyly zjištěny ložiskové změny sledovaných orgánů, ani přítomnost volné tekutiny v dutině břišní a pánevní. Byl proveden rozbor krve, při kterém byla zjištěna zvýšená hladina leukocytů, překračující o více než 50 % horní přípustnou hranici. S ohledem na přítomnou menstruaci bylo gynekologické vyšetření žalobkyně provedeno až dne [datum], při kterém byla zjištěna drobná zanícení v břišní dutině, existence volné tekutiny a krevnatý výtok. Pro zanícení vaječníků a vejcovodů byla žalobkyně přijata k operaci, která proběhla ještě téhož dne [datum] a bylo při ní zjištěno kromě zanícení vaječníků a vejcovodů také zanícení výběžku slepého střeva, zhnisání v oblasti malé pánve. Při operačním zákroku byla břišní a pánevní dutina vyčištěna, bylo provedeno odstranění pravých adnex i vynětí výběžku slepého střeva. Pooperační průběh byl zjištěn bez problémů.

44. Žaloba podle názoru soudu je do co svého základu důvodná.

45. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá náhrady škody na zdraví ve formě bolestného ve smyslu ustanovení § 444 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Předpokladem pro vznik takového nároku je vzhledem k obsahu ustanovení § 420 odst. 1 uvedeného občanského zákoníku vznik škody, porušení právní povinnosti na straně žalované a příčinná souvislost právě mezi zjištěným protiprávním jednáním žalované a škodou na zdraví u žalobkyně a v neposlední řadě i zavinění na straně žalované. Rovněž ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, považuje za předpoklad nároku na bolestné vznik konkrétního poškození zdraví. Jako poškození zdraví způsobené jednáním žalované netvrdí žalobkyně vznik žádného konkrétního poškození její tělesné konstituce, nýbrž jen výraznou a neúměrnou bolest zbytečně utrpěnou v průběhu hospitalizace v rozhodném období od [datum] do [datum]. Zaviněné jednání žalované [podezřelý výraz], které má být v příčinné souvislosti s utrpěnou škodou, spatřuje žalobkyně jednak v nedostatečné péči o ni, v nedostatečně prováděných vyšetřeních směřujících k rychlému určení správné diagnózy, potažmo k rychlému řešení jejích zdravotních komplikací, a také v nedostatečně vedené zdravotní dokumentaci.

46. Soud dospěl k závěru, že k samotnému vzniku konkrétního poškození zdraví žalobkyně v příčinné souvislosti s jednáním žalované nedošlo. Žalobkyně již byla přijata k hospitalizaci s probíhajícím zánětem v oblasti pravých adnex, v průběhu hospitalizace pak došlo k výraznému rozvinutí tohoto zánětu.

47. Soud naopak dospěl k závěru, že došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu žalobkyně v souvislosti s rozvinutím již dříve existujícího zánětu v břišní dutině a k tomuto zhoršení došlo z důvodu zanedbání péče o její osobu ze strany žalované v průběhu hospitalizace žalobkyně v rozhodném období od [datum] do [datum].

48. Žalobkyně v době své hospitalizace v žalované nemocnici od [datum] do [datum] měla v podstatě po celou dobu výrazné bolesti v oblasti břicha a tyto bolesti pravidelně oznamovala žalované, resp. zdravotnickému personálu v žalované nemocnici. Uvedená skutečnost byla nepochybně a dostatečně prokázána výpověďmi žalobkyně i v podstatě všech slyšených svědků z řad příbuzných a známých, kteří žalobkyni v uvedené době navštívili, anebo z řad spolubydlících pacientek (svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], dříve [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]). Pokud ze strany některých zdravotních sester a lékařů v průběhu soudního řízení byla tvrzení o bolestech žalobkyně negována, soud tato jejich vyjádření považoval za účelová a nepravdivá. Svědci, kteří potvrdili výraznou bolestivost u žalobkyně, neměli ve většině případů žádný důvod vypočítavě vypovídat ve prospěch žalobkyně u soudního jednání, zejména ale jejich výpověď daleko lépe koresponduje s ostatními provedenými důkazy, a to i se záznamy obsaženými v lékařských zprávách, které obsahují údaje o opakovaných aplikacích analgetik žalobkyni. Tyto léky by žalobkyni jistě nebyly podávány, pokud by si žalobkyně na bolest nestěžovala.

49. Zástupce žalované se snažil zpochybnit výpověď žalobkyně a svědků navržených žalobkyní s poukazem na to, že záznamy ve zdravotní dokumentaci žalobkyně jsou odlišné, poukazoval tedy na to, že žalobkyně i svědci tvrdili, že žalobkyně neustále trpěla velkou bolestí břicha a medikace poskytovaná žalovanou téměř nebyla účinná, zatímco ve zdravotní dokumentaci žalobkyně jsou záznamy se zcela opačným obsahem. K těmto otázkám a odpovědím na ně soud nepřihlížel, respektive přestal tyto otázky zástupce žalobkyně připouštět, neboť ani žalobkyně, ani svědci zcela jistě nemohou a nemohli ovlivnit, co zdravotnický personál zanesl do svých záznamů ve [podezřelý výraz] kartě žalobkyně. S obsahem těchto záznamů zcela jistě svědci a s největší pravděpodobností ani žalobkyně nebyli seznámeni, žalobkyně svým podpisem správnost těchto záznamů nestvrdila.

50. Žalovaná svůj postup při léčení žalobkyně shledávala lege artis zejména z toho důvodu, že žalobkyni byly podávány utišující léky, a to v podstatě až do doby, kdy je sama odmítla. K tomu se sluší říct, že žalobkyně sama v podstatě nezpochybňovala nikdy v průběhu řízení samotné tvrzení žalované, že jí utišující léky proti bolesti byly aplikovány. Podle názoru soudu ovšem pro dodržení léčebných standardů nepostačuje podávání pouze léků na utišení bolesti, když bylo prokázáno, že v průběhu celé hospitalizace s výjimkou prvního dne, kdy žalobkyně byla přijata k hospitalizaci, až do pátého dne, kdy byla přeřazena na jiné oddělení a následně urgentně operována, nebylo provedeno žádné konkrétní vyšetření. Podávání utišujících léků není možno směšovat s řádnou léčbou směřující ke zjištění příčiny onemocnění. V tomto směru nebyl mezi účastníky spor v tom směru, že v průběhu víkendových dnů [datum] a [datum], ale ani v pátek [datum] nebylo žalobkyni provedeno žádné konkrétní vyšetření, které by směřovalo ke zjištění příčin jejího onemocnění. Jediné vyšetření, které bylo provedeno, byl odběr a následný rozbor krve žalobkyně ze dne [datum]. I z tohoto jediného výsledku vyšetření vyplývá, že zánětové markery se u žalobkyně zvyšovaly, přesto žalovaná na tyto závěry jediného vyšetření, navíc zcela objektivního vyšetření, žádným způsobem nezareagovala, neprovedla ani nenařídila žádné jiné vyšetření, a ani se nikterak nesnažila o zjištění příčin významného zvýšení zánětových ukazatelů.

51. Za popsané situace nepostačuje, pokud žalovaná tvrdí, že dostatečně reagovala na subjektivní stesky žalobkyně podáváním analgetických preparátů. Samotné utišení bolesti bez snahy o zjištění příčin této bolesti, jistě není dostatečně poskytnutou zdravotní péčí. Žalovaná přitom ani netvrdila, že by její léčba žalobkyně ve vymezených dnech spočívala ještě v něčem jiném než v utišování bolesti. Jak již poukázal ve své nálezu Ústavní soud, není omluvou žalované, že není schopna nebo nechce provést konkrétní odborné vyšetření během víkendových dnů.

52. Z výše popsaných důvodů soud své závěry neopíral o znalecké posudky dr. [jméno FO] a Fakultní nemocnice Královské [adresa], které své závěry o postupu lege artis u žalované nemocnice odůvodnil právě dostatečnou péčí o utišení bolesti u žalobkyně. Oba znalecké posudky neříkají, proč žalovaná „nehledala“ zdroj zánětu, přestože ukazatele o rozboru krve hovořily o vzniku a rychlém rozvoji zánětu v jejím těle.

53. V souladu s nálezem Ústavního soudu ČR vydaným v této věci soud shledal pochybení na straně žalované také v nedostatečně vedené zdravotní dokumentaci o zdravotním stavu žalobkyně. Na tom, že zdravotní dokumentace byla vedena nedostatečně, se shodli všichni oslovení znalci napříč různými zadavateli posudků. Ostatně ani žalovaná sama nezpochybňovala skutečnost, že ve vedení [podezřelý výraz] dokumentace žalobkyně existovaly zjevné nedostatky. Znalci znaleckého ústavu Fakultní nemocnice [Anonymizováno] [adresa] uvedli, že nechtějí spekulovat o subjektivních a emočně zabarvených dojmech svědků, kvantita ani kvalita zápisů v dokumentaci žalobkyně neumožňuje přesné stanovení stavu žalobkyně, na jedné straně nelze přehlédnout nízkou úroveň zápisů, jejich neúplnost i nečitelnost. Je zjevné už ze samotné zdravotní dokumentace žalobkyně, že s odstupem let není možno přesně rekonstruovat průběh její hospitalizace, a to právě z důvodu tkvících na straně žalované. V řízení bylo zjištěno, že záznamy ve zdravotní dokumentaci žalobkyně jsou natolik kusé, že s odstupem času ani autoři těchto záznamů nebyli schopni zcela jednoznačně sdělit, zda údaje uvedené například v dekursech jsou údaje o již provedených vyšetřeních žalobkyně, anebo se tato vyšetření teprve plánovala, autoři záznamů nebyli schopni často ani potvrdit vlastní autorství těchto záznamů. Přestože od pořízení těchto záznamů uplynula dlouhá doba, podle názoru soudu by zdravotní dokumentace měla být vedena natolik jednoznačně, aby kdykoliv v následném období, bez ohledu na počet uplynulých let, bylo možno jednoznačně určit, jaká vyšetření byla provedena, jakým způsobem bylo postupováno při léčbě žalobkyně, jaký byl v konkrétním okamžiku její zdravotní stav a kdo záznam o těchto okolnostem do dokumentů zanesl. V obnoveném řízení bylo dále prokázáno, že některé části dokumentace byly dodatečně doplněny (bylo dodatečně odškrtnuto podání Novalginu žalobkyni dne [datum] v 20:15 hodin, do dekursu ze dne [datum] byl k zápisu doktora [jméno FO], doplněn jeho vlastnoruční podpis) a žádanka o gynekologické vyšetření byla zcela nepochybně dodatečně antidatována, přitom není možné zjistit, kdo, kdy a proč datum na žádance přepsal, žádanka se změněným datem navíc obsahově nedává smysl, neboť popisuje stav v době nového data již několik dní neaktuální.

54. Lze souhlasit s tím, že je do určité míry spekulativní tvrzení žalobkyně, že při větším množství odpovídajících vyšetření by byl postup žalované nemocnice jiný a došlo by ke stanovení konkrétní diagnózy a k jinému způsobu léčby dříve, přesto v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR a v souladu s judikaturou soudu v něm uvedenou je nutno i za této situace nedostatky ve vedení zdravotní dokumentace vyhodnotit jako zcela jednoznačné pochybení žalované nemocnice a v důsledku toho jako protiprávní jednání odpovídající výše uvedeným zákonným ustanovením.

55. Za popsané situace soud žalobkyni přiznal požadované bolestné, a to ve výši osminásobku částky, kterou ve svém znaleckém posudku vyčíslil soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Ten bolestné ocenil podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve výši 95 bodů a tomu podle platné právní úpravy odpovídala hodnota [částka]. Věrohodnosti jeho ocenění nebrání to, že znalec „ocenil“ jako bolestné v podstatě následek, a to hlubokou jizvu v břišní dutině o délce 19 cm a za každý 1 cm této jizvy přiznal bolestné 5 bodů, to činí celkem [hodnota] bodů. Znalec sám ve svém posudku navrhl zvýšení celkové hodnoty bolestného podle § 6 odst. 1 uvedené vyhlášky na dvojnásobek, tedy na částku [částka]. Svůj návrh odůvodnil náročným způsobem pooperační péče s aplikací léčby do centrální žíly, nutností provést laváže břišní dutiny a několikadenní monitoraci základních životních funkcí na jednotce intenzivní péče. Podle názoru soudu je zde dán důvod k dalšímu zvýšení této částky. Soud jednak zohlednil skutečnost, že žalobkyně se obrátila na odborný zdravotnický aparát a její bolesti bez adekvátní reakce trvaly po dobu čtyř dnů. Jakkoliv původní hodnocení znalce nezohledňuje délku doby, po kterou trvaly nepřiměřené bolesti u žalobkyně, pak podle názoru soudu je nutno k této délce doby přihlédnout a vynásobit znalcem stanovenou částku čtyřmi uvedenými dny. Lze namítnout, že ani při řádné a adekvátní péči by zřejmě nedošlo k ústupu bolestí u žalobkyně okamžitě, resp. hned první den, nicméně soud hodnotil postup žalované celkově a musel proto přiznat, že žalobkyně trpěla nedůvodně velkými bolestmi po celou dobu 4 dnů. Bolestné by pak činilo [částka] (tj. 4x [částka]). Dále soud zvýšil hodnotu, respektive výši bolestného na další dvojnásobek, tj. na částku [částka] z toho důvodu, že žalovaná je zdravotnickým zařízením, které by mělo zaručovat odbornost a kvalitu poskytovaných lékařských služeb. Žalobkyně se obrátila na toto zdravotnické zařízení se žádostí o pomoc a s důvěrou v profesionalitu zaměstnanců. Soud se řídil úvahou, že bolestné může být poškozené osobě přiznáno i vůči pachateli nebo osobě jednající protiprávně, která nemá odborné zdravotnické vzdělání, proto by v případě žalované měly být i sankce za porušení jejich povinností (které jsou jejím předmětem činnosti) vedoucích ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně ještě vyšší.

56. Žalobkyně požadovala na bolestném částku vyšší, konkrétně [částka], soud s ohledem na výše uvedené závěry tuto žalobu ve zbytku, pokud jde o částku [částka], zamítl.

57. Pokud se jedná o nárok na zaplacení úroku z prodlení, podle názoru soudu je oprávněný požadavek na úhradu tohoto úroku ve smyslu § 517 a § 563 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky dne [datum], který byl doručen dne [datum] a na který žalovaná reagovala dopisem ze dne [datum], nárok žalobkyně zcela odmítla, dopis žalobkyně byl žalované doručen nejpozději [datum] a od následujícího dne žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení, výše úroku odpovídá platné právní úpravě.

58. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšnou žalovanou k povinnosti zaplatit úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje: 1/ odměnu za právní zastoupení ve výši [částka], přičemž odměna byla vypočtena z tarifní hodnoty [částka] v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; za jeden úkon právní služby tato odměna činí [částka]. Zástupce žalobkyně provedl v řízení celkem [hodnota] úkonů právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis žaloby ze dne [datum], 3. sepis odvolání ze dne [datum], 4. – 5. účast u jednání dne [datum], kdy jednání trvalo déle než dvě hodiny, 6. – 7. účast u jednání dne [datum], kdy jednání trvalo déle než dvě hodiny, 8. sepis vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum], 9. – 10. účast u jednání dne [datum], kdy jednání trvalo déle než dvě hodiny, 11. - 13. účast u jednání dne [datum], kdy jednání trvalo déle než čtyři hodiny, 14. sepis návrhu otázek znalci ze dne [datum], 15. – 16. účast u výslechu znalců u dožádaného soudu dne [datum], kdy účast trvala déle než dvě hodiny. 17. sepis vyjádření ke stavu dokazování ze dne [datum], 18. sepis závěrečného návrhu ze dne [datum], 19. účast jednání dne [datum], 20. sepis odvolání ze dne [datum], 21. účast u jednání Krajského soudu v [adresa] [datum], 22. sepis dovolání ze dne [datum], 23. – 24. účast u jednání dne [datum], které trvalo déle než 2 hodiny, 25. - 26. účast u jednání dne [datum], kdy jednání trvalo déle než dvě hodiny 27. - 28. účast u jednání dne [datum], kdy jednání trvalo déle než dvě hodiny, 29. – 30. účast u jednání dne [datum], kdy jednání trvalo déle než dvě hodiny 31. – 32. účast u jednání dne [datum], kdy jednání trvalo déle než čtyři hodiny, 34. účast u jednání dne [datum], 35. účast u jednání dne [datum], 36. sepis vyjádření k výpovědím svědků ze dne [datum], 37. účast u jednání dne [datum], a 38. sepis závěrečného návrhu ze dne [datum].; 2/ náhradu paušálních výdajů ve výši celkem [částka], tj. [částka] za každý z uvedených 38 úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu č. 177/1996 Sb.; 3/ náhradu za promeškaný čas v celkové výši [částka], tato částka odpovídá ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a zahrnuje náhradu za celkem [hodnota] jízd k jednání u Okresního soudu v [adresa] ve výši uváděných termínech a zpět, kdy za jednu zpáteční cestu zástupce spravedlivě účtuje náhradu za 8 hodin, respektive 16 půlhodin (16 x 12 x [částka] = [částka]), a za jednu cestu k jednání u Krajského soudu v [adresa] požaduje náhradu za 14 půlhodin (14 x [částka] = [částka]); 4/ náhradu cestovních nákladů ve výši celkem [částka] za použití osobního motorového vozidla k výše uvedeným jednáním 5/ náhradu DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek (odměna [částka], náhrada hotových výdajů [částka], náhrada za promeškaný čas [částka] a jízdní výdaje [částka]), tj. z částky [částka], což činí [částka] 6/ náhradu hotových výdajů hrazených žalobkyní za vypracování dvou znaleckých posudků ve výši celkem [částka].

59. Za situace, kdy byla žalobkyně ze zákona osvobozena od placení soudních poplatků, soud uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v [adresa]. Výše soudního poplatku byla stanovena podle sazebníku platného ke dni zahájení tohoto soudního řízení.

60. V souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované jako neúspěšnému účastníkovi řízení povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení částku [částka], do 15 dnů právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v [adresa]. Uvedená částka zahrnuje znalečné zaplacené již v původním řízení znalcům [tituly za jménem] [jméno FO] a Fakultní nemocnici [Anonymizováno] [adresa] za jejich písemné a ústní posudky. Další částka [částka], kterou Česká republika zaplatila na znalečném Fakultní nemocnici [adresa], nebyla ukládána žádnému účastníkovi k úhradě, neboť tento znalecký ústav byl sice správně v řízení ustanoven, nicméně v mezidobí ztratil akreditaci a soud k jeho znaleckému posudku nemohl přihlížet.

Poučení