8 Co 134/2024 - 788

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [adresa] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [adresa] proti žalované: Nemocnice [jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [advokát] sídlem [adresa] o 300.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 12. 2023, č. j. 17 C 22/2007-710, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, ohledně zaplacení částky 182.400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 2. 12. 2006 do zaplacení, potvrzuje, ohledně úroku z prodlení nad rámec přiznaného úroku se rozsudek mění tak, že se žaloba v této části zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 260.418 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta sídlem [adresa].

III. V odstavci IV. výroku se rozsudek mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku z návrhu částku 9.120 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.

IV. V odstavci V. výroku se rozsudek okresního soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení, v částce 15.980,47 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 182.400 Kč společně s úrokem z prodlení za dobu a ve výši, jak je uvedena v odstavci I. výroku rozsudku, žaloba byla co do částky 117.600 Kč s úrokovým příslušenstvím zamítnuta, žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 260.418 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, dále byla žalované uložena povinnost zaplatit České republice na soudním poplatku částku 12.000 Kč v téže lhůtě na účet Okresního soudu v Karviné a dále byla zavázána zaplatit České republice na nákladech řízení částku 75.592,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.

2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavců I., III., IV. a V. výroku, podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žaloba žalobkyně byla zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení. V odvolání žalovaná nesouhlasila s názorem Ústavního soudu, který nesprávně přejal ze závěrů znalce [znalec] a se kterým se okresní soud přesvědčivě nevypořádal, o údajně [diagnóza], když i revizním ústavním znaleckým posudkem byl tento mylný názor znalce odmítnut. Žalovanou nebyla rozpoznána vzniklá závažná komplikace v podobě [diagnóza], jak konstatoval Ústavní soud s odkazem na závěr znalce [znalec], a to proto, neboť se u žalobkyně žádný [diagnóza] nenacházel. Žalovaná nesouhlasila s tím, že Ústavní soud ve svém nálezu, i po provedeném řádném přezkumu, fakticky dával na roveň všechny posudky, čímž zcela popřel zásadní princip možnosti přezkumu znaleckého posudku právě tzv. revizním znaleckým posudkem, kdy výsledek tohoto přezkumu a správnosti neuvedl a tiše přešel. Ústavní soud ve svém rozhodnutí naznačil, že doposud soudy nebyla věnována pozornost otázce bolestivosti. I když okresní soud poté prováděl dokazování výslechy svědků, zcela rezignoval na objasnění i výše uvedených, žalovanou opakovaně namítaných otázek, které jsou pro posouzení případu rozhodující a na jejichž zodpovězení tak byla žalovaná nucena využít znalce [znalec] Žalovaná nerozumí tomu, proč okresní soud nepřijal argumentaci žalované, která byla taková, že nezbytnou součástí zdravotnické dokumentace byla a je dodnes i tzv. „sesterská, resp. ošetřovatelská dokumentace“, tedy záznamy o ošetřovatelské péči, které jsou v případě této věci na velice dobré úrovni. Žalovaná tedy nemůže přijmout mylný a paušální závěr Ústavního soudu o tom, že zdravotnická dokumentace byla údajně vedena zcela nedostatečně, což mělo být dle Ústavního soudu nepochybně prokázáno, když tento závěr, k němuž se přiklonil i okresní soud, nemůže být ani pravdivý, ani přesný. Je tím míněna zřejmě část zdravotnické dokumentace, tzv. „lékařské“, tedy zápisy prováděné lékařem, nicméně tyto zápisy odpovídaly své době. Podle žalované čitelné a pečlivé zápisy ve zdravotnické dokumentaci velice dobře umožňovaly přezkum otázky adekvátnosti tlumení bolesti u žalobkyně. Žalovaná po zrušení rozhodnutí ústavním soudem nově předložila soudu i znalecký posudek [znalec] ze dne 9. 4. 2022, kdy znalec ve znaleckém posudku přehledně vypsal den po dni údaje ve zdravotnické dokumentaci a dle závěrů znalce ze zdravotnické dokumentace jednoznačně vyplývá, že bolestem žalobkyně byla věnována náležitá pozornost a byla podávána analgetika s výjimkou toho, když si to žalobkyně sama nepřála. Ze zdravotnické dokumentace znalec dovodil, že personál věnoval pozornost stížnostem žalobkyně na bolest a bylo na to reagováno podáváním analgetik nebo nabídkou žalobkyni podat tuto léčbu. Ze zápisu vyplývá, že ve dnech 1. 12. – 3. 12. 2005 se střídalo období, kdy žalobkyně měla bolesti s dobou, kdy si na bolest nestěžovala. Záznamy dle znalce nesvědčí pro to, že by žalobkyně trpěla krutou (silnou až nesnesitelnou) bolestí břicha či jiných částí těla, jak žalobkyně tvrdí. Žalovaná znaleckým posudkem jednoznačně prokázala, že sledování bolesti a její tlumení probíhalo prokazatelně dle zdravotnické dokumentace přiměřeně, bylo adekvátní, bolestem žalobkyně byla věnována náležitá pozornost, kdy žalobkyně netrpěla krutými bolestmi. Je vyloučeno, aby mnoho záznamů od různých zdravotnických pracovníků v několika dnech „přehlédlo“ žalobkyní tvrzenou „krutou“ bolest, aby tato žalobkyní tvrzená skutečnost nebyla nikým z těchto pracovníků zaznamenána. Okresní soud měl vyložit chování žalobkyně během hospitalizace a po ní, stejně tak i různorodé výpovědi žalobkyní navržených a již dříve vyslechnutých svědků a vzít v potaz skutečnost, že existuje zdravotnická dokumentace s dokladem skutečného stavu pacienta, s pečlivými zápisy zdravotnického personálu. K výslechu [lékař] žalovaná sdělila, že tento lékař potvrdil, že s ohledem na zápisy ve zdravotní dokumentaci byla žalobkyni poskytnutá dostatečná a adekvátní zdravotní péče ohledně řešení bolesti. Nahlédnutím do dokumentace potvrdil, že žalobkyni byla podávána analgetika způsobem, jak uvedla žalovaná. Pokud se týká nedostatku ve zdravotnické dokumentaci, na kterou bylo poukazováno také ve znaleckých posudcích, znalci opakovaně uvedli, že tyto nedostatky nejsou nakolik zásadní, aby bránily posouzení důležitých otázek, jež byly znalcům položeny. Rozhodně nebylo zjištěno, že by došlo k vědomé úpravě dokumentace ve smyslu „zkreslování poskytnuté péče“ a již vůbec ne právním zástupcem žalobkyně namítané vyšetření 5. 12. 2005 (údajné dopsání věty, že pacientka odmítá analgetika). Tento zápis se v dokumentaci nacházel od počátku. Pokud se týká namítaného dopisování jmen do zdravotnické dokumentace pro účely soudního sporu, bylo nutno zjistit, kteří zdravotničtí pracovníci se podíleli na péči o žalobkyni, a proto po zjištění této skutečnosti, tedy kdo záznam provedl, bylo jméno hůlkovým písmem dopsáno do zdravotnické dokumentace pod podpis zaměstnance, který záznam provedl. Zaměstnanci pracoviště jsou si vědomi, že nepostupovali správně, že do zdravotnické dokumentace není možné zpětně nic doplňovat, ale činili tak s dobrým úmyslem. Pokud [lékař] dal dodatečně parafu pod vyšetření z 1. 12. 2005, učinil tak pravděpodobně proto, že zjistil, že jeho podpis zde chybí, i když je jeho jméno uvedeno u vyšetření. To však neznamená, že neprovedl vyšetření 1. 12. 2005, což ve své výpovědi potvrdila i žalobkyně. Pokud u zápisu 3. 12. (odfajkfnutý), tedy odškrtnutý údaj 20.15 dlp. s. Majerová (novalgin), i k tomuto došlo pravděpodobně ze stejného důvodu, nicméně ze svědeckých výpovědí plyne, že v tuto dobu jednak žalobkyně léčivo obdržela, a jednak negovala bolesti břicha. Ze zápisu zdravotní sestry [jméno FO] dne 4. 12. 2005 vyplývá, že stav žalobkyně z hlediska bolestivosti nebyl toho času zásadní. Lékař na žalobkyni neshledal žádnou významnou změnu zdravotního stavu od situace v předchozích dnech, tedy namítaný záznam 4. 12. 2005 večer neprovedl a jen doporučil provést kontrolní vyšetření následující den ráno. Samotná žalobkyně kontakt s lékařem potvrzuje a potvrzuje i záznam zdravotní sestry za „vidoval lékař“, tedy žalobkyni lékař viděl a zareagoval postupem, který zapsala zdravotní sestra. Indikace ke gynekologickému vyšetření byla v dokumentaci vedena již dříve, v tuto chvíli však lékař uznal, že již nastal správný okamžik k provedení tohoto odloženého vyšetření. Je zjevné, že původní žádanku napsal [lékař], kdy byla následně aktualizována, aby se nemusela tisknout opětovně, případně primárně ani vytištěna nebyla, jen byla napsána v počítači a byla lékařem vytištěna až 5. 12. 2005, kdy již chtěl vyšetření provést s ruční opravou data. Pokud žalobkyně namítala přepis data na žádance, pak tato skutečnost poukazuje pouze na to, že lékař při přijetí sice žádanku napsal/vypsal (proto datum 1. 12.), ale vyšetření toho času nepožadoval. Většina vyšetření provedena byla, krom vyšetření gynekologického z důvodů, které již byly opakovaně uváděny. Podle dalšího pokynu [lékař] o den později, tj. 2. 12. 2005, mělo být provedeno gynekologické vyšetření, „dále dle vývoje“, což jasně neznamená nikoli okamžitě, ale dle vývoje zdravotního stavu. Nejpodstatnější však je, a plyne to i ze znaleckých posudků, že pokud by [diagnóza] byla stanovena dříve, nebyla by indikována operace, ale byla by indikována konzervativní léčba antibiotiky, což je základní léčebný postup u gynekologického zánětu. ATB léčbu žalobkyně měla nasazenou. Ze závěru urologického vyšetření vyplývá, že lékař doporučil hospitalizaci doplněnou gynekologickým vyšetřením. Urolog v části DG v rámci diferenciální diagnostiky uvedl, mimo jiné [diagnóza]. Přijímací vedoucí lékař chirurgické služby [lékař] na toto zjevně myslel, bylo provedeno USG břicha a rovněž laboratorní vyšetření HCG, což vyloučilo [diagnóza], tudíž lékař vyloučil tyto akutní gynekologické onemocnění, jež by vyžadovaly urgentní řešení. Další gynekologické vyšetření již nelze provést s odstupem. Pokud žalobkyně namítala zápis na přední straně chorobopisu „[diagnóza].“, pak v titulní straně chorobopisu je sice uvedena diagnóza [diagnóza], tato úvodní strana se ale generuje až v době propuštění pacienta, kdy tato diagnóza od počátku nefigurovala v dokumentaci. Zatímco čas a příjímací lékař se generuje do této části dokumentace automaticky, vstupní diagnóza se upravuje lékařem až v době propuštění. Žalovaná v celém řízení namítala opakované zásadní odborné chyby ve znaleckých posudcích [znalec] a [znalec], kdy i znalecký ústav konstatoval, že tyto znalecké posudky nejsou zcela objektivní. Žalovaná poukazovala na to, že žalobkyně nemluvila pravdu, nejprve tvrdila, že se jí pracovníci žalované ohledně bolesti nevěnovali, z následujících otázek zástupce plyne, že to bylo právě naopak, a i sama žalobkyně připustila, že jí byly aplikovány opakovaně léky proti bolesti. Je s podivem, že si žalobkyně vybavovala kdo, kdy z příbuzných ji navštěvoval, o čem se spolu bavili apod., čehož by v případě krutých bolestí logicky nebyla schopna. Naopak je nepravděpodobné, aby všichni podepsaní profesionálové, zdravotnický personál, lhali. Žalobkyně se navíc nikdy neohradila proti údajně chybným zápisům ve zdravotní dokumentaci. Žalovaná pak vytýkala okresnímu soudu nesprávné hodnocení důkazů, zejména výpovědi svědků i znaleckých posudků.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného v napadené části. K zápisu ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně uváděla, že v rozhodném období, tedy v prosinci 2005, představoval relevantní právní úpravu vedení zdravotnické dokumentace zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, v němž ustanovení § 67b odst. 4 jednoznačně stanoví, že zápis ve zdravotnické dokumentaci musí být veden průkazně, pravdivě a čitelně; je průběžně doplňován a musí být opatřen datem zápisu, identifikací a podpisem osoby, která zápis provedla. Opravy ve zdravotnické dokumentaci se provádí novým zápisem s uvedením dne opravy, identifikací a podpisem osoby, která opravu provedla. Původní záznam musí zůstat čitelný. Zákonný požadavek na průkazné a čitelné vedení zdravotnické dokumentace tedy rozhodně není nějakou novinkou posledních let. Jak vyplynulo z provedených listinných důkazů, žalobkyně se již 1. 12. 2005 dostavila na chirurgickou ambulanci žalované, kdy byla vyšetřena [lékař], který zaznamenal, že bolesti jsou [Anonymizováno] doporučuje urologické vyšetření. Následná zpráva urologické ambulance žalované [Anonymizováno] a mimochodem doporučil ihned přijetí a gynekologické vyšetření. Po přijetí na chirurgické oddělení dne 1. 12. 2005 pak učinil strojem do dekurzu záznam [lékař] přijatá, doporučení urologa k dovyšetření, bolesti dva dny….. KO, panel, CRP, USG gynekolog. vyš. Téhož dne [lékař] vystavil žalobkyni žádanku na gynekologické vyšetření s datem 1. 12. 2005 s tím, že žalobkyně byla „přijata“ na doporučení urologa jako abd. kolika, má menzes, urol. ordin. ak. gynekol. vyšetření k vyloučení gynek. původu potíží. Následně někdo na této žádance o gynekologické vyšetření ručně přepsal původní datum z 1. 12. 2005 na 5. 12. 2005, kdy nelze zpětně zjistit, kdo, kdy a z jakých důvodů tak učinil. Dodatečná změna data logicky odporuje v žádance uváděnému odůvodnění, tedy jak požadavku urologa na akutní gynekologické vyšetření, tak i k 1. 12. 2005 uváděnému nálezu na břiše, po přepisu data na 5. 12. 2005, tedy po čtyřech dnech, již nutně neaktuálnímu a tedy irelevantnímu. Žalobkyně každopádně na urologem požadované akutní gynekologické vyšetření odeslána až do 5. 12. nebyla, přičemž vyslechnutí lékaři [lékař] a [lékař] ve svých výpovědích se dokonce zásadně lišili v názoru, kdo vlastně byl k odeslání žalobkyně na gynekologické vyšetření kompetentní. V hlášení sester z 4. 12. 2005 v kolonce noční služba, je pak sestrou Borgoňovou učiněn záznam „V udává bolesti P. ramene a zad – analgetika již nelze aplikovat, vidoval lékař – R kontrolní odběry, gynekologické vyšetření – nutno doplnit ráno“, přičemž dle výpovědi sestry Borgoňové písmeno „V“ v kroužku znamená večer a písmeno „R“ v kroužku znamená ráno a záznam „vidoval lékař“ znamená, že žalobkyni viděl lékař a na základě jeho kontroly byly na ráno nařízeny kontrolní odběry a gynekologické vyšetření. V dekurzu však jakýkoliv korespondující záznam lékaře z večera 4. 12. 2005 absentuje. Žalovaná nevedla dokumentaci čitelně, kdy zpětně není schopen zdravotnický personál své zápisy jednoznačně a konzistentně reprodukovat. O způsobu vedení zdravotnické dokumentace ostatně výmluvně vypovídá již ta skutečnost, že do konce i po seznámení se s obsahem zdravotnické dokumentace [lékař] v rámci výpovědi trval na tom, že v uvedeném období, tedy v sobotu ani v neděli, neměl službu, kdežto [lékař] v rámci své výpovědi kategoricky tvrdil, že pokud je v zápisu sester dne 4. 12. uváděno, že je nutné ráno provést gynekologické vyšetření, pak indikace takového vyšetření patřila do pravomoci vedoucího služby, neví z jakého důvodu tomuto zápisu sester neodpovídá zápis v dekurzu lékařů, když v dekurzu chybí podpis vedoucího služby. Žalobkyně navíc poukazovala na to, že s její zdravotní dokumentací bylo ze strany žalované dodatečně manipulováno, a to nejenom pokud jde o dodatečnou anonymní úpravu data vystavení žádanky o gynekologické vyšetření, ale o dodatečné doplnění dekurzu o odškrtnutí podání novalginu 3. 12. 2005 a o dodatečné doplnění dekurzu o vlastnoruční podpis [lékař] u jeho zápisu z 1. 12. 2005, jež na kopii původní zdravotnické dokumentace, vydané žalobkyni, absentují. Pokud žalovaná zpochybňovala obsah titulní strany na chorobopisu žalobkyně, pak není pravdou, že vstupní diagnóza se určuje při propuštění, existuje tedy vstupní a výstupní diagnóza a tyto záznamy nelze upravovat. Nedostatky ve vedení lékařské dokumentace pak musí jít k tíži žalované, jak vyplývá z judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu. To, že měla žalobkyně kruté bolesti potvrdili všichni svědci (11). Pokud se týká výše odškodnění, pak žalobkyně souhlasí s přiznanou částkou. Navýšení bylo učiněno poprávu, poněvadž žaloba byla podána v roce 2006, od té doby žalovaná neprojevila lítost, neomluvila se žalobkyni, takže poukazovala na postoj žalované v průběhu celého řízení v dané věci, zvýšení bolestného také odůvodňuje to, že vyhláška č. 440/2001 nebyla nikdy měněna, kdy znalec mohl bolestné navýšit pouze na dvojnásobek, vyšší navýšení mohl provést jen soud a dále poukazoval na ekonomické poměry, které se za tu dobu změnily a odkazoval v tomto směru na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. s výjimkou odstavce II. výroku, i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá, a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že 1. 12. 2005 byla žalobkyně vyšetřena na chirurgické ambulanci žalované pro opakované [diagnóza], bylo doporučeno přijetí k ústavní léčbě. Téhož dne, po přijetí k hospitalizaci, bylo u ní provedeno [Anonymizováno], kde nebyly zjištěny ložiskové změny sledovaných orgánů, ani přítomnost volné tekutiny v dutině břišní a pánevní. Byl proveden rozbor krve, při kterém byla zjištěna [diagnóza]. Pooperační průběh byl bezproblémový.

6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud postupoval správně, když nárok žalobkyně posoudil podle dosavadních právních předpisů, a to podle občanského zákoníku č. 40/1964 účinného do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.).

7. Podle ust. § 420 odst. 1 o. z. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

8. Podle odst. 2 škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použily. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

9. Podle ust. § 444 odst. 1 o. z. při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.

10. Podle ust. § 7 odst. 1 vyhl. č. 440/2001 Sb. výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku.

11. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení hodnota jednoho bodu činí 120 Kč.

12. Podle odst. 3 téhož právního ustanovení ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, může soud výši odškodnění stanovené podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

13. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování výpověďmi svědků, listinnými důkazy, znaleckými posudky, přičemž tyto důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

14. Z provedeného dokazování před okresním soudem především vyplývá, že v průběhu hospitalizace žalobkyně u žalované v době od 1. 12. 2005 do 5. 12. 2005 měla žalobkyně ukrutné bolesti břicha, což opakovaně oznamovala zdravotnímu personálu žalované. To, že trpěla velkými bolestmi břicha, i to že si stěžovala personálu žalované, bylo prokázáno výpověďmi svědků z řad příbuzných a známých, kteří žalobkyni v uvedené době navštívili, anebo z řad spolubydlících pacientů (svědci Žatkovi, Hrachovcová, Mendrochová, Cenigová, Koutná, Tobolová, Wlochová, Valchařová, Janulkovi). Jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, svědci neměli důvodu vypovídat zaujatě, navíc tyto výpovědi korespondují i s dalšími v řízení provedenými důkazy, a to i se záznamy obsaženými v lékařských zprávách, z nichž vyplývá, že žalobkyni byly opakovaně podávány léky k utlumení bolesti. Tyto léky by nepochybně nebyly žalobkyni podávány, pokud by bolestmi netrpěla. Svědci, kteří v té době pracovali u žalované – zdravotní sestry a lékaři, např. svědkyně [jméno FO], svědkyně [jméno FO], svědek [lékař], svědek [lékař], si většinou nepamatovali přímo na osobu žalobkyně, což se dá, s ohledem na dobu, která uplynula, pochopit, nicméně shodně uváděli, že pokud by žalobkyně měla bolesti, bylo by to zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobkyně zápisy ve zdravotnické dokumentaci nemohla nějakým způsobem ovlivnit a nemohla ani vědět, co je tam zaznamenáváno. S výjimkou odběru krve dne 3. 12. 2005 nebyla u žalobkyně po celou dobu hospitalizace provedena žádná vyšetření, např. ultrazvuk, CRP test apod., s výjimkou měření teploty, které bylo nedostatečné (teplota nebyla měřena večer, ačkoliv v tuto dobu bývá teplota nejvyšší). Ústavní soud ve svém nálezu z 28. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 3937/2018 zcela jednoznačně dovodil, že ze svědeckých výpovědí, z lékařských zpráv, jakož i ze znaleckých posudků (kterých bylo zpracováno pět, z toho dva zcela ve prospěch názoru žalobkyně) a konečně ze samotného nálezu při konečně provedené urgentní operaci po vyšetření na gynekologii (v malé pánvi nalezeno [Anonymizováno] je bezpochyby zřejmé, že žalobkyně musela skutečně velmi trpět. Dále ve svém rozhodnutí uvedl, že se vyskytlo v řízení tolik dokladů o objektivně prožívaném utrpení žalobkyně, že zjevně není na místě označovat její bolesti za „ryze subjektivní“. Ústavní soud dále v daném rozhodnutí uvedl, že součástí postupu lege artis je také řádná, včasná a účinná pomoc a úleva pacientovi od bolesti. Na tom nic nemůže změnit ani okolnost, že hlavním účelem operace je odstranit příčiny obtíží, což se nakonec zdařilo. I sekundární účel léčby, tedy co nejrychlejší odstranění nebo výrazné zmírnění utrpení pacienta je třeba z hlediska práva na zdraví a jeho ochranu presumovat jako ústavní, žádoucí a odpovídající smyslu a účelu, mimo jiné článku 31 věty první Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na ochranu zdraví. V návaznosti na to správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, že samotné utišení bolesti prostřednictvím léků nepostačovalo a žalovaná měla provést potřebná vyšetření za účelem zjištění příčin bolestí u žalobkyně. Tím, že tak neučinila, došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, což vyústilo v operaci žalobkyně dne 5. 12. 2005. Další pochybení žalované bylo správně shledáno soudem prvého stupně v nedostatečně vedené zdravotnické dokumentaci, což jde k tíži žalované, jak vyplývá ze shora uvedeného nálezu Ústavního soudu i z konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Na tom, že zdravotní dokumentace byla vedena nedostatečně se shodli všichni oslovení znalci, na což také poukazoval ve svém rozhodnutí Ústavní soud, nelze přehlédnout nízkou úroveň zápisu, neúplnost, nečitelnost a s odstupem let již není možno přesně rekonstruovat průběh její hospitalizace, a to právě z důvodu tkvících na straně žalované. Jak dále správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, s odstupem času ani autoři těchto záznamů nebyli schopni zcela jednoznačně sdělit, zda údaje uvedené např. v dekurzech, jsou údaje, o již provedených vyšetření žalobkyně, anebo se tato vyšetření teprve plánovala, autoři záznamu nebyli mnohdy schopni často ani potvrdit vlastní autorství těchto záznamů. V řízení bylo také prokázáno, že některé části dokumentace byly dodatečně doplněny. I když se žalovaná brání tím, že tato doplnění ve zdravotnické dokumentaci byla provedena z toho důvodu, aby bylo jasné, kdo záznam provedl a některé údaje byly upřesněny, pak jakýkoliv zásah do zdravotnické dokumentace je nepřípustný. Tyto nedostatky pak vedly k opožděnému stanovení diagnózy i k opožděnému zahájení adekvátní léčby a prodloužení bolestí žalobkyně a zhoršení jejího zdravotního stavu, jak vyplývá mimo jiné i ze znaleckého posudku znalce [znalec]. V příčinné souvislosti s porušením těchto povinností žalované, pak došlo ke vzniku škody na straně žalobkyně, kdy v důsledku postupu žalované, tj. nedostatečné péči, neadekvátní léčbě a nedostatečně vedené zdravotnické dokumentace došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu, které vedlo k operaci žalované 5. 12. 2005.

15. Pokud se týká výše škody, pak okresní soud přiznal žalobkyni bolestné ve výši osminásobku částky, kterou ve svém znaleckém posudku vyčíslil soudní znalec [znalec] Tento znalec ocenil bolestné dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve výši 95 bodů a tomu podle právní úpravy v té době odpovídala hodnota 11.400 Kč. Znalec sám ve svém posudku navrhl zvýšení celkové hodnoty bolestného podle § 6 odst. 1 uvedené vyhlášky na dvojnásobek, tedy na částku 22.800 Kč. Podle názoru okresního soudu, ale také soudu odvolacího, je zde dán důvod k dalšímu navýšení této částky. Okresním soudem byla zohledněna skutečnost, že žalobkyně se obrátila na odborný zdravotnický aparát a její bolesti bez adekvátní reakce trvaly po dobu čtyř dnů a proto navýšila bolestné 4x, tj. na 91.200 Kč a dále navýšila bolestné na dvojnásobek, tj. na částku 182.400 Kč, kdy žalovaná je zdravotnickým zařízením, které by mělo zaručovat odbornou a kvalitní službu, poskytování lékařských služeb, jednalo se o profesionály, kdy by ta sankce za porušení jejich povinností vedoucích ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, byla vyšší. Odvolací soud podotýká, že ust. § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb., které umožňuje mimořádné zvýšení odškodnění bolesti, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není konkrétně stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém jednotlivém případě na úvaze soudu, tj. přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy z širokého, předem neomezeného okruhu okolností, a aby sám podle svého uvážení posoudil, zda jsou dány podmínky pro navýšení náhrady a jaké zvýšení je v dané věci „přiměřené“.

16. Odvolací soud navíc přihlédl ke skutečnosti, že žaloba byla podána žalobkyní v prosinci 2006, takže spor je veden cca 18 let a po celou dobu žalovaná nepřipustila jakékoli pochybení nebo porušení povinností, po celou dobu neprojevila lítost, neomluvila se žalobkyni, neměla snahu tento spor případně řešit smírem či mimosoudně. Na tom se nic nezměnilo ani po vydání ústavního nálezu, v němž Ústavní soud vyslovil závazný právní názor, kterým jsou všechny soudy nižších stupňů vázány. Odvolací soud dále přihlédl k té skutečnosti, že náhrada újmy způsobené na základních právech by měla být poskytnuta co nejrychleji po jejím vzniku, aby mohla naplnit své satisfakční, a preventivně sankční funkce, což se v dané věci nestalo. V neposlední řadě je třeba při odškodnění zohlednit i ekonomický vývoj společnosti, který se nepochybně od doby, kdy nárok žalobkyně byl uplatněn, podstatně změnil.

17. S ohledem na všechny shora uvedené okolnosti má odvolací soud za to, že navýšení bolestného žalobkyni za daných okolností je „přiměřené“.

18. Okresní soud správně dovodil, že žalobkyně má nárok na úrok z prodlení ve smyslu ust. § 517 o. z. a jestliže vyzvala žalovanou k úhradě dne 28. 11. 2006, když výzva byla doručena žalované dne 1. 12. 2006, ocitla se v prodlení s plněním žalovaná od 2. 12. 2006. Pro stanovení výše úroků z prodlení je rozhodující den, kdy se dlužník dostal do prodlení, tedy podle toho, kterým dnem měl být dluh splněn a činí pak dvojnásobek diskontní sazby, stanovené ČNB a platné k 1. dni prodlení s plněním peněžitého dluhu. Takto určená výše úroků z prodlení se přitom nemění a platí po celou dobu trvání prodlení. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 4198/2013.

19. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně zaplacení částky 182.400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 2. 12. 2006 do zaplacení, potvrdil a ohledně úroků z prodlení nad rámec přiznaného úroku pak rozsudek změnil tak, že žaloba byla v této části zamítnuta.

20. Podle ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. pak odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů před soudem prvého stupně, kdy s ohledem na úspěch žalobkyně ve věci byly přiznány náklady řízení, které správně stanovil a vypočetl okresní soud a proto v tomto směru lze odkázat na bod 58 rozsudku.

21. V odstavci IV. výroku byl rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit na soudním poplatku z návrhu částku 9.120 Kč. Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. přechází poplatková povinnost na žalovanou, přičemž podle položky 1 sazebníku poplatků činí poplatek 5 % z přiznané částky, tj. 9.120 Kč.

22. Ve výroku o náhradě nákladů státu byl rozsudek okresního soudu podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) zrušen a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byla v tomto rozsahu věc vrácena okresnímu soudu. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že bylo přiznáno okresním soudem svědečné ve výši 2.288 Kč (č. l. 617). Není však zřejmé, zda tato částka byla ze státních prostředků vyplacena či nikoliv, proto není zřejmé, jaká je skutečná výše těchto nákladů.

23. Odvolací soud pak s ohledem na úspěch žalobkyně v odvolacím řízení, přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v souladu s ust. § 224 odst. 1 a podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy tyto náklady sestávají z dvou úkonů právní služby, tj. za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání, tj. 2x po 3.100 Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále má nárok na 2 RP po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, na náhradu za ztrátu času za 14 půlhodin po 100 Kč, tj. 1.400 Kč, na cestovné k odvolacímu jednání z [adresa] a zpět autem [název], RZ [SPZ], při ujetí celkem [hodnota] km, při průměrné spotřebě 4,43 l/100 km, ceně nafty 38,70 Kč/l a paušální sazbě 5,60 Kč za 1 km, tj. 5.007 Kč. Dále mu náleží 21% DPH z těchto částek, tj. 2.773,47 Kč. Náklady odvolacího řízení činí celkem 15.980,47 Kč.

Poučení