17 C 27/2017-191

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ivem Krýsou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce], Slovenská republika zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] za níž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 990 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 176 095 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 176 095 od 6. 3. 2017 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 813 905 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 813 905 Kč od 6. 3. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 228 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 6. 3. 2017 po žalované domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 990 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o trestním oznámení žalobce, vedené pod sp. zn. KRPA - [číslo] 2013 v tzv. kauze„ Stromkaři“. Žalobce uvádí, že trestní oznámení podal dne 26. 7. 2011 poté co již byla dříve v této věci trestní oznámení podána. Dále žalobce tvrdí, že řízení trvalo (a stále trvá) nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalobce v žalobce popisuje sled jednotlivých úkonů orgánů činných v trestním řízení. Uvedl, že význam předmětu je pro něj zvýšený, neboť pokud není ve věci žádný pachatel, nemůže se nároku domáhat v civilním řízení. Žalobce se aktivně na řízení podílel a zajímal stav o řízení, o čemž svědčí množství podání a stížností. Řízení bylo sice složitější s ohledem na množství poškozených, ale to není důvodem pro průtahy v řízení. Dle žalobce se zásadní měrou na délce řízení podílely policejní orgány. Později v řízení žalobce upřesnil, že částka 990 000 Kč původně odpovídala délce řízení 66 měsíců v době podání žaloby (základní částka 186 666 Kč s navýšením o 100 procent za každé kritérium). Žalobce však žádá odškodnění přiznat za celou délku řízení v okamžiku vyhlášení rozsudku.

2. Žalovaná se bránila jednak námitkou promlčení nároku, přičemž vědomost žalobce o tom, že mu vznikla škoda a tedy i počátek běhu promlčecí lhůty vztahovala ke dni právní moci nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 3626/13 (právní moc dne 11. 1. 2016). Dále žalovaná namítala, že žalobce ve skutečnosti nebyl obětí trestného činu obchodování s lidmi, přičemž do trestního řízení vstupoval s pohledávkou 22 000 Kč z titulu dlužné mzdy. V této souvislosti žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, z něhož dovozuje, že žalobci nemůže být přiznáno vyšší odškodnění, než je částka, o kterou mu v řízení jako poškozenému šlo.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 11. 7. 2016 žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne 1. 3. 2017 nevyhověla. Mezi účastníky nebylo rovněž sporu o tom, že se žalobce jako poškozený k trestnímu řízení připojil s nárokem ve výši 22 000 Kč.

4. Mezi účastníky bylo sporné, jaký byl význam řízení pro žalobce, který do něj vstupoval s částkou 22 000 Kč, přičemž žalovaná pak činila spornou rovněž otázku, zda je žalobce do řízení vůbec zainteresován a zda o tom, že je jeho jménem uplatněn u soudu nárok na odškodnění vůbec ví. Mezi účastníky byla dále sporná výše požadovaného odškodnění, když žalovaná namítla, že i dle judikatury Nejvyššího soudu by žalobci mohlo náležet odškodnění nanejvýš 15 000 až 20 000 za rok, nikoli za měsíc.

5. Soud provedl dokazování kopií trestního spisu Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie [obec] I, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KPPA [číslo] 2013 [číslo], z které soud zjistil a vzal za prokázané následující skutečnosti. [Anonymizovaný odstavec.]

7. Vzhledem k tomu, že soud disponoval kopií trestního spisu pořízenou přibližně do počátku roku 2018 a s ohledem na účastníkům sdělený předběžný právní názor soudu při jednání dne 21. 12. 2021, netrvali tito na podrobném provádění dokazování jednotlivými dalšími listinami o úkonech provedených od roku 2018 do konce roku 2021, s tím, že bylo provedeno dokazování až žádostí JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 3. 2. 2021 o přezkum postupu policejního orgánu a Městského státního zastupitelství dle § 157a trestního řádu ze dne 3. 2. 2021, usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 24. 9. 2021, [číslo jednací], kterým byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2, alinea první, písm. e), alinea druhá, odst. 3 písm. c) trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství, kterého se měli dopustit [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dále stížností JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 4. 10. 2021 proti usnesení o odložení věci ze dne 24. 9. 2021, čj. KRPA [číslo] 2013 [číslo] a odůvodněním stížnosti proti usnesení o odložení věci ze dne 24. 9. 2021, [číslo jednací], ze dne 25. 11. 2021.

8. Z listin předložených žalobcem: -) dopis JUDr. [jméno] [příjmení] adresovaný Městskému státnímu zastupitelství v [obec] ze dne 27. 1. 2011; -) odpověď Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 11. 2. 2011, věc: vyrozumění o přezkoumání postupu Policie ČR; -) stížnost JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 7. 11. 2011 Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie [obec] I proti usnesení policejního orgánu [číslo jednací]; -) stížnost JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 9. 11. 2011 podle § 16b zákona o státním zastupitelství ve věci [číslo jednací] na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství adresovaná Obvodnímu státnímu zastupitelství v [obec a číslo]; -) podnět JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 9. 11. 2011 Městskému státnímu zastupitelství v Praze k výkonu dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] ustanovení § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství; -) sdělení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 2. 12. 2011 adresované JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], věc: stížnost dle § 16b zákona č. 283/1993 Sb., vyrozumění; -) podnět JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 29. 11. 2011 policejnímu prezidentovi ČR ke zřízení speciálního vyšetřovacího týmu; -) přípis Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 28. 11. 2011 č. j. [spisová značka], vyrozumění státní zástupkyně; -) stížnost JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 20. 5. 2012 Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie [obec] I proti opatření policejního orgánu ze dne 28. 11. 2011, kterým byla založena ad acta kauza„ stromkaři“ pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu dle § 250 trestního zákona; -) přípis JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], ze dne 23. 4. 2013 Městskému státnímu zastupitelství v Praze, věc: posudek právní kvalifikace jednání zástupců společnosti [právnická osoba] vůči státním příslušníkům Slovenské republiky v kauze„ stromkaři“, výzva k zahájení úkonu trestního řízení dle § 159 odst. 3 trestního řádu; -) žádost JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 27. 5. 2013 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro [část Prahy] přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a trestního řádu z důvodu nečinnosti; -) přípis Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 18. 6. 2013, č. j. [číslo jednací], vyrozumění o přezkoumání postupu policejního orgánu, adresát JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení]; -) přípis JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 12. 12. 2013 Městskému státnímu zastupitelství ve věci poškozených skupina občanů slovenské a rumunské národnosti, podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona k usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013, č. j. [číslo jednací], podnět k výkonu dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství podle ustanovení § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství soud zjistil, že žalobce, případně další poškození prostřednictvím JUDr. [příjmení] či prostřednictvím JUDr. [příjmení] podávali stížnosti na postup Policie ČR ve věci, v níž napadali postup Policie ČR a dále podávali stížnost na průtahy ve vyšetřování a žádosti, aby ve věci bylo konáno. Žalobce spolu s dalšími poškozenými také žádali o přezkoumání postupu policejního orgánu a dávali podněty k výkonu dohledu nad postupem policejního orgánu, to vše za situace, kdy již úředním záznamem Policie ČR ze dne 11. 10. 2011 [číslo jednací] policejní orgán již v tomto úředním záznamu navrhoval spojení vyšetřování trestné činnosti jednotlivých skupin poškozených a předání kompletního spisového materiálu na KŘ Policie ČR [obec].

9. Ze žádosti o přezkum postupu policejního orgánu a Městského státního zastupitelství ze dne 3. 2. 2021 soud zjistil, že JUDr. [příjmení], advokátka, namítala absenci poučení poškozených jako obětí zvlášť zranitelných, absence vyrozumění o konaných výsleších, nepřípustné otázky a nesprávnosti v protokolech. Z usnesení policejního orgánu ze dne 24. 9. 2021 soud zjistil, že věc ze spáchání zločinu obchodování s lidmi ve spolupachatelství byla opětovně odložena. Po rekapitulaci výpovědí poškozených i podezřelých policejní orgán uzavřel, že nebylo potvrzeno původní podezření. Ze stížnosti ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že poškození podali proti usnesení o odložení věci ze dne 24. 9. 2021 stížnost. Trestní řízení proto není dosud skončeno.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Posuzované řízení o trestním oznámení žalobce trvá nepřiměřeně dlouho od 26. 7. 2011 (což je den, který žalobce za počátek řízení sám označil) do současnosti, tedy zhruba 10 let a 5 měsíců. Žalobce se připojil k trestnímu řízení jako poškozený, v důsledku čehož je více než 10 let v nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, na které je navázána občanskoprávní složka v podobě nároku na náhradu škody ve výši 22 000 Kč nevyplacené mzdy. Soud má dále za prokázané, že žalobce byl prostřednictvím zvoleného zástupce procesně aktivní. Podával ve věci, návrhy, podněty a stížnosti, které měly za cíl jednak urychlit provádění úkonů ve věci a jednak zabránit tomu, aby řízení bylo ukončeno předčasně odložením věci, čemuž posléze přisvědčil i Ústavní soud. Ode dne právní moci nálezu Ústavního soudu do dnešního dne však řízení dospělo toliko k dalšímu nepravomocnému usnesení o odložení věci, proti němuž byla poškozenými podána opět stížnost.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce je nutné odškodnit zadostiučiněním v peněžité podobě, a to s ohledem jednak na zjištěná pochybení orgánů veřejné moci a jednak na celkovou délku řízení. Z úřední činnosti je soudu známa praxe Městského soudu v Praze v obdobných případech poškozených nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení (39 Co 301/2018, 39 Co 346/2018, 39 Co 189/2021-325, 39 Co 144/2021-347, 39 Co 297/2020-239 a 39 Co 103/2021-251). Poškození byli odškodněni částkou 17 000 Kč za rok řízení (první dva roky částka poloviční), soudy zohlednily složitost věci (minus 30 %), pochybení orgánů veřejné moci (plus 30 %), zohlednily pozitivní chování účastníka řízení (plus 10 %) a význam řízení hodnotily jako standardní. Provedeným dokazováním soud nezjistil žádné okolnosti, kterými by se případ žalobce vymykal shora uvedenému hodnocení posuzovaného řízení.

12. Pokud jde o hodnocení důkazů, hlavním důkazem je vyžádaný trestní spis. Lze snad jen zmínit, že soud neměl k dispozici originální spis Policie ČR, neboť ve věci stále probíhá prověřování, pro které je spisu zapotřebí. Soud proto provedl dokazování vyžádanou kopií spisu stejně jako v obdobných věcech poškozených vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2. Soud učinil o průběhu trestního řízení podobná skutková zjištění o sledu úkonů posuzovaného řízení jako v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 22 C 53/2017-414 a č. j. 26 C 52/2017-125. Pokud žalovaná při jednání den 21. 12. 2021 poukazovala na to, že žalobce byl poškozen pouze tím, že mu nebyla vyplacena sjednaná mzda a že obětí žádného trestného jednání nebyl, soud k tomu uvádí, že není v jeho pravomoci v tomto řízení přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004, či ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 30 Cdo 57/2005). Stejně tak není smyslem odškodňovacího řízení hodnotit, jak byly žalobci poskytovány služby právního zastoupení. Pro soud je podstatné, že v trestním spise i v soudním spise je založena procesní plná moc zvoleného advokáta. Postup orgánů či chování žalobce jako účastníka soud posuzuje pouze z pohledu, zda se projevily na celkové délce řízení. Zatímco z tohoto pohledu lze v postupu orgánů veřejné moci shledat negativní podíl na délce řízení, z chování žalobce jako účastníka trestního řízení takový závěr učinit nelze, naopak opakovanými urgencemi, návrhy a podněty se žalobce snažil řízení urychlit. Výsledek trestního řízení – odložení věci, kterým argumentuje žalovaná, který v době rozhodování soudu není ani znám, protože usnesení ze dne 24. 9. 2021 bylo napadeno stížností poškozených, je navíc pro posouzení nemajetkové újmy žalobce v zásadě irelevantní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009). Z tohoto důvodu tedy soud nepovažoval za nijak podstatnou ani námitku žalované o výši nároku, s nímž žalobce jako poškozený do trestního řízení vstupoval, či co vypovídal před orgány činnými v trestním řízení. Soud v této souvislosti naopak považuje za podstatné to, že žalobce podal trestní oznámení v lednu roku 2011 u Policie ČR s tím, že za počátek řízení (a tedy i průtahů) pro sebe označil červenec roku 2011, což odpovídá i vedenému trestnímu spisu. Zda v jednání podezřelých osob je či není spatřován trestný čin, patří k posouzení orgánům činným v trestním řízení. Jinými slovy, podstatné není to, zda se žalovaná domnívá, že ve vztahu k žalovanému žádný trestný čin spáchán nebyl, ale to, že tento závěr nebyl ani po více jak deseti letech s konečnou platností k tomu příslušným orgánem činným v trestním řízení učiněn.

13. Další dokazování soud neprováděl, neboť výše uvedené je dostačující pro rozhodnutí o podané žalobě. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění, která by na rozhodnutí soudu ničeho neměnila. Další skutečnosti také nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. Žalobce při jednání dne 21. 12. 2021 sdělil, že neeviduje další navržené neprovedené důkazy, navrhl veškeré mu známé důkazy k prokázání rozhodných skutečností a na dalších důkazních návrzích netrval. Žalovaná poté, co jí byl ve věci sdělen předběžný právní názor soudu, uvedla, že rovněž žádné další návrhy na provedení dokazování nemá. Soud tak předmět možného dokazování vyčerpal.

14. Lze shrnout, že posuzované řízení trvá zhruba 10 let a 5 měsíců (s ohledem na jeho počátek, který vymezil žalobce v žalobě a který soud nemůže překročit) a dosud nebylo skončeno. Žalobci vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, kterou nelze nahradit konstatováním porušení práva, když pro takový postup soud neshledal žádné důvody. Posuzované řízení bylo složité, stiženo vadným postupem orgánů veřejné moci, žalobce se snažil věc urychlit a význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako standardní.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

16. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 21. 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

23. Soud se nejprve zabýval tím, zda nárok žalobce není promlčen, neboť tuto námitku vznesla žalovaná. Námitku promlčení práva soud neshledal důvodnou. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce uplatnil nárok u žalované v době, kdy trestní řízení ještě nebylo skončeno. U nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku celého řízení nemůže být subjektivní ani objektivní lhůta promlčena dříve než 6 měsíců po skončení řízení, neboť řízení je považováno za jeden celek, i když se v něm mohou odehrávat i jednotlivá procesně samostatná řízení (srov. SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Praha, C.H. Beck, 2019, str. 341). Okamžik skončení řízení se váže až k okamžiku právní moci posledního rozhodnutí ve věci (srov. stanovisko NS, sp. zn. Cpjn 206/2010). V době, kdy rozhodoval Ústavní soud nálezem z roku 2015, řízení ještě nebylo skončeno a jeho rozhodnutí nebylo rozhodnutím konečným (srov. rozhodnutí NS, sp. zn. 30 Cdo 3271/2012). Žalobce se tedy sice mohl již v okamžiku, kdy se seznámil s předmětným nálezem, dozvědět o vzniku nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce, ale promlčecí lhůty (subjektivní i objektivní) zásadně neskončí dříve než 6 měsíců po vydání posledního rozhodnutí ve věci. Soud uzavírá, že do okamžiku rozhodnutí soudu předmětná promlčecí doba ještě ani nepočala běžet.

24. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS sp. zn. Cpjn 206/2010).

25. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

26. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívající v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V řízení bylo nesporné, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

27. Soud předně zkoumal, zda žalobci svědčí právo domáhat se odškodnění za posuzované řízení, ačkoliv ještě neskončilo. Uplatnění nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za trvání řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu nepřiměřené délky, lze považovat za výjimku ve prospěch poškozeného, jež je mu daná k dispozici, neboť by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění jemu vznikající újmy čekal do skončení řízení, v němž vznikají průtahy. Vyplývá z logiky věci, že má-li soud rozhodovat o zadostiučinění již v průběhu řízení, v němž vznikají průtahy, nemá objektivně možnost zvážit veškeré okolnosti, jež jsou zvažovány při určení formy (případně výše) zadostiučinění za průběh skončeného průtažného řízení, a vychází tedy jen z těch skutečností, jež jsou mu známy v době jeho rozhodování. Z průběhu posuzovaného řízení soud zjistil, že žalobci vznikla závažná újma na jeho právech letitým čekáním na jeho výsledek. Délku řízení překračující již v tuto chvíli 10 let lze označit za extrémní, a proto nelze považovat žalobu za předčasnou a žalobci se má dostat zadostiučinění již nyní.

28. Celková doba řízení činí ke dni rozhodnutí soudu 10 let a 5 měsíců. Takovou délku trestního řízení, které ustrnulo ve fázi prověřování, není možné ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřenou, i kdyby se jednalo jako v tomto případě o řízení složité. Morální satisfakce není v daném případě dostačující, když se žalobce se do trestního řízení připojil s nárokem 22 000 Kč ušlé mzdy, což hodnoceno ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, není možní považovat za částku bagatelní, nadto se žalobce na délce řízení nepodílel (viz nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 2058/20).

29. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, či Stanovisko, sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 17 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Vyšší než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let, což je splněno i v nyní posuzovaném případě. Délka řízení je extrémní, což je důvodem pro zvýšení základní sazby, ale z důvodu složitosti daného řízení nelze dospět k závěru by byla několikanásobně delší, než by bylo možno u takto složitého případu očekávat. Soud proto zvolil střední rozmezí základní sazby za rok řízení, který ostatně již bylo v obdobném případě přiznáno (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2021, č. j. 39 Co 26/2021-260).

30. Posuzované řízení trvá vůči žalobci 10 let a 5 měsíců, a proto výše základní částky činí 160 086, 70 Kč. Tuto orientační částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Již na tomto místě je vhodné zmínit, že soud vycházel z obdobných kritérií jako Městský soud v Praze v obdobných kauzách poškozených posuzovaného řízení (sp. zn. 39 Co 189/2021, 39 Co 144/2021, 39 Co 297/2020, 39 Co 103/2021 či 39 Co 26/2021). Žalobce má totiž legitimní očekávání, že jeho věc bude rozhodnuta obdobně v rámci předvídatelného soudního rozhodování (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb.)

31. Řízení bylo složité. Soud shledal v posuzovaném řízení složitost skutkovou (minus 5 %), když v řízení probíhala podání vysvětlení vyššího počtu poškozených (řádově desítky). Řízení bylo složité procesně, neboť poškozených je vyšší počet, jedná se o věc s mezinárodním prvkem s potřebou tlumočení a provádění dožádání do ciziny. Do procesní složitosti je nutné započítat i počet stupňů zapojených do rozhodování, kdy do rozhodování byl zapojen i Ústavní soud. Soud již nezohledňoval opakovanost projednání na více stupních, neboť byla často způsobena vadným rozhodováním nižšího stupně. Zadostiučinění za procesní složitost soud proto snížil o minus 20 %. Věc nebyla jednoduchá ani právní stránce, kdy docházelo k překvalifikování prověřované trestné činnosti, což komplikovalo i posuzování věcné příslušnosti (minus 5 %). Za počet stupňů zapojených do rozhodování, složitost procesní, skutkovou i právní soud snížil zadostiučinění o minus 30 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

32. Žalobce se chováním na délce řízení pozitivně podílel. Žalobce, který byl stejně jako ostatní poškození právně zastoupen a činil společné úkony s dalšími poškozenými, byl v posuzovaném řízení aktivní, dotazoval se na stav formálními i neformálními prostředky, když podával i stížnosti na průtahy v prověřování a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Podněty poukazovaly na nesprávný, nekoncentrovaný a roztříštěný postup vyšetřujících orgánů, který pokračoval i po poté, co žalobce využil i ústavní stížnosti. Soud za chování žalobce zadostiučinění zvýšil zadostiučinění o plus 10 % (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

33. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení a zcela zásadně výrazně přispěl k celkové délce řízení. Dle názoru soudu se vadný postup orgánů veřejné moci se nejen odrazil v závěru o nepřiměřené délce řízení, ale je nutné za něj i zvýšit zadostiučinění. Lze odkázat na výtky uvedené ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu. Policejní orgány se dopustily průtahů v řízení způsobené jejich nečinností a dále tím, že došlo k nekoncepčnímu rozdělení věci při jejím prověřování a jednak i tím, že ve věci vydaná rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena. Ani po kritice Ústavním soudem nebyla policejními orgány zjednána náprava a nepřehodnotily svůj postup, kdy je třeba zmínit, že nadále došlo k vydání rozhodnutí s nedostatečným odůvodněním (viz usnesení státní zástupkyně [název soudu] ze dne 24. 7. 2017, [číslo jednací]). Podíl orgánů veřejné moci na délce řízení je již zcela zásadní, což je nutné promítnout do zadostiučinění. Soud proto zadostiučinění za postup veřejné moci zvýšil o plus 30 % (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

34. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo standardní význam pro žalobce, neboť se jednalo o adhezní řízení. Závěr, že význam předmětu řízení pro poškozeného lze považovat zásadně za standardní, vyslovil Nejvyšší soud taktéž ve vztahu k adheznímu řízení, jak je patrno z jeho rozsudku ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2715/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 261/20, a z judikatury, která byla v odůvodnění tohoto rozhodnutí citována. U adhezního řízení se tak sice neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů nebo věcí týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, sp. zn. Cpjn 206/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014), ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2399/2017). ESLP se otázkou aplikovatelnosti práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy na postavení poškozených v trestním řízení zabýval v rozsudku ESLP ze dne 12. 2. 2004, ve věci Perez proti Francii, stížnost č. 47287/99. V dané věci ESLP zaujal oproti své předcházející judikatuře nový přístup ohledně použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy na připojení se poškozeného k trestnímu řízení. Dospěl k závěru, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je použitelný i na řízení, v nichž se poškozený připojil k řízení již ve stádiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda též poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody (srov. závěry rozsudku NS ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2081/2021).

35. Žalobce se sice přihlásil do trestního řízení„ pouze“ s nárokem ve výši 22 000 Kč, nicméně soud k výsledné částce přiměřeného zadostiučinění, kterou s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzované věci považuje za přiměřenou, dospěl na základě stanovení základní částky a její modifikace jednotlivými zákonnými kritérii uvedeným v § 31a odst. 3 písm. a) až e) OdpŠk. Že je takový postup správný a že není na místě přímo zohledňovat výši konkrétního nároku žalobce, dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2889/2020 (v tam posuzované věci šlo o shodné trestní řízení a uplatněný nárok ve výši 23 333 Kč). Soud si je vědom, že žalobci přisouzená částka je přibližně osminásobkem ve srovnání s nárokem, s nímž se žalobce jako poškozený do řízení přihlásil. Soud však v dané věci považuje za podstatné, že nešlo o pracovněprávní spor, v němž by bylo předmětem řízení oněch nevyplacených 22 000 Kč dlužné mzdy. Šlo o trestní řízení, jehož předmětem bylo podezření ze spáchání několika trestných činů. Žalobce jako poškozený měl tedy právo především na to, aby věc byla účinně vyšetřena, a to v přiměřené době, což konstatoval i Ústavní soud v citovaném nálezu z roku 2015. Samotná vědomost soudu o výši nároku, s kterým se žalobce do řízení přihlásil, nemůže způsobit, že by soud k této výši přihlížel a směrem k ní výslednou částku přizpůsoboval. Nemajetkovou újmu totiž soud spatřuje zejména v roky trvající nejistotě o tom, zda a kdy se oznámené podezření z páchání trestné činnosti podaří objasnit. Poukaz žalované na rozsudek NS, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, proto soud nepovažoval za přiléhavý i proto, že v něm bylo rozhodováno na půdorysu řízení civilního a nikoli řízení trestního. Pokud jde argumentaci žalobce o zvýšeném významu řízení, lze k nim uvést, že žalobce svůj zájem na trestním stíhání nemůže odvozovat od nemožnosti domáhat se nároku v civilním řízení. Lze připustit, že pro poškozeného, zvláště je-li poškozených celá řada, může být hospodárnější ponechat objasnění věci včetně výše případné škody na orgánech činných v trestním řízení než vést samostatný občanskoprávní spor. Nelze však současně přisvědčit žalobci, že nemohl svůj nárok občanskoprávní cestou vymáhat po zaměstnavateli, s nímž příslušný pracovněprávní vztah uzavřel bez ohledu na výsledek trestního řízení.

36. Za sdílení újmy soud zadostiučinění nesnižoval, neboť poškození se mezi sebou navzájem neznali, resp. nic takového nebylo v řízení prokázáno, neměli k sobě blízký vztah, a proto si nemohli újmu vzájemně ulehčovat. Význam řízení i s ohledem na povahu adhezního řízení, které v případě neúspěchu nepředstavuje překážku věci rozhodnuté je proto běžný. Na tom nemění nic ani pracovněprávní konotace, když standardní význam byl dovozen u adhezního řízení i u poškození zdraví, jež se soudu jeví jako více významné.

37. Základní zadostiučinění 160 086, 70 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30 % za složitost, zvýšil o 10 % za chování účastníka a zvýšil o 30 % za vadný postup orgánů veřejné moci. Po zhodnocení specifických okolností posuzovaného řízení a kritérií vyjádřených § 31a odst. 3 OdpŠk soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši 176 095 Kč (po zaokrouhlení z 176 095,37 Kč)

38. Žalovaná žalobci zadostiučinění nepřiznala, a proto soud uložil povinnost zaplatit žalované částku 176 095 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění, a proto žalobci náleží nejen částka 176 095 Kč ale i zákonný úrok z prodlení požadovaný od 6. 3. 2017, tedy o podání žaloby, do zaplacení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

39. Žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku ve výši 813 905 Kč s příslušenstvím soud jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o.s.ř. a s přihlédnutím k § 146 odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. Žalobce ohledně nároku ve výši 250 000 Kč vzal žalobu zpět, v důsledku čehož bylo řízení v této části zastaveno. Žalobce je proto povinen hradit náklady řízení ohledně této části řízení až do jeho zastavení. Jelikož současně byl žalobce s druhým nárokem úspěšný, resp. byl sice úspěšný částečně, avšak má ohledně tohoto nároku právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu, a jednotlivé úkony byly činěny společně s úkony, souvisejícími s druhým (úspěšným) nárokem, nepřiznal soud náhradu nákladů za tuto část řízení ani žalované. Žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práv u soudu za ty úkony, které učinil poté, co bylo řízení co do prvního nároku ve výši 250 000 Kč zastaveno. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou za zastupování za dva úkony právní služby (za účast na jednání soudu přesahujícím dvě hodiny, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“), u nichž sazba odměny činí 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7, bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), tj. 6 200 Kč Náklady zastoupení dále tvoří náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), vše zvýšeno o částku 1 428 Kč odpovídající náhradě za 21% DPH z předchozích částek, neboť žalobce soudu doložil, že jeho advokát je plátcem uvedené daně. Celkem náklady žalobce činí 8 228 Kč (1,21 x (2 x 3 100 + 2 x 300)). Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupkyně žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

41. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení