17 C 291/2023 - 166

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalovaného A], IČO [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A] [Jméno žalovaného B], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], sídlem [Adresa žalovaného B] o zaplacení částky 102 429 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 762 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 762 Kč za období od 21. 5. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90 938 Kč za období od 21. 5. 2023 do 28. 11. 2023, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dalších 86 667 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od 16. 5. 2023 do zaplacení.

IV. Žaloba se zamítá v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 15 762 Kč za období od 16. 5. 2023 do 20. 5. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 90 938 Kč za období od 16. 5. 2023 do 20. 5. 2023.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení zahájeném dne 13. 9. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 102 429 Kč s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí žaloby – viz usnesení č. j. [spisová značka]). Žalobu odůvodnil tím, že mu vznikla nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 95/2013 ve věci žalobce společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. (dále jen „[Anonymizováno]“) a žalované společnosti [právnická osoba]. (zde v pozici žalobce, dále také jen „[Anonymizováno]“). Řízení trvalo 9 let a 9 měsíců. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl nejprve rozsudkem č. j. 37 Cm 95/2013–337 dne 3. 10. 2016, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl. Společnost [Anonymizováno] byla nucena podat odvolání, jemuž Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 4 Cmo 39/2017-384 dne 18. 10. 2017 vyhověl a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení, když důvodem vrácení věci byla nepřezkoumatelnost rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové spočívající v závažných vadách ve skutkových zjištěních a odůvodnění. Krajský soud v Hradci Králové vydal další rozsudek dne 22. 5. 2019 (č. j. 37 Cm 95/2013-505), jímž bylo znovu žalobě společnosti [Anonymizováno] vyhověno. Společnost [Anonymizováno] (zde žalobce) podal proti rozsudku znovu odvolání a Vrchní soud v Praze opět rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové rozsudkem č. j. 4 Cmo 253/2019-544 ze dne 26. 8. 2020 zrušil a věc znovu vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu. V pořadí třetím rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové dne 11. 1. 2022 pod č. j. 37 cm 95/2013-645 žalobu společnosti [Anonymizováno] zamítl a uložil nahradit žalobci zastoupenému advokátem náklady řízení ve výši 289 911, 33 Kč. V pořadí třetí odvolání prosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 37 Cm 95/2013–645 podávala společnost [Anonymizováno] a věcí se znovu zabýval Vrchní soud v Praze, který rozsudkem č. j. 4 Cmo 37/2022-682 dne 23. 8. 2022 poslední rozsudek krajského soudu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Řízení tedy skončilo po více jak 9ti letech v září 2022. Žalující společnost [Anonymizováno] se v listopadu 2022 obrátila na [Jméno žalovaného A] se žádostí o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Následně se dozvěděla, že společnost [Anonymizováno] podala ve věci mimořádný opravný prostředek, tj. nejprve dovolání a následně žalobu na obnovu řízení. [Jméno žalovaného A] dopisem ze dne 15. 11. 2022 potvrdilo přijetí žádosti spol. [Anonymizováno] na přiznání nemajetkové újmy, ke dni zahájení soudního řízení se však k žádosti nevyjádřilo a uběhla již šestiměsíční lhůta daná zákonem (§ 15 zákona č. 82/1998 Sb.). Z toho důvodu se žalobce domáhá ochrany svých práv před soudem.

2. Podle tvrzení žalobce nebylo napadené řízení objektivně složité, nebylo ani banální. Hned v úvodu došlo k průtahům v řízení, když jen cca 8 měsíců trvalo, než se žaloba s výzvou k vyjádření dostaly do dispozice žalobce (k tomu došlo teprve dne 7. 4. 2014). Tuto dobu je potřeba započítat do celkové délky řízení, není důvod počítat celkovou dobu řízení až od doručení žaloby a výzvy k vyjádření, když navíc z postoje spol. [Anonymizováno] bylo zřejmé, že soudní spor zahájí.

3. V počátku řízení obě strany samy předložily znalecké posudky, když dle názoru žalobce nemusel Krajský soud v Hradci Králové zadávat znalci vypracování dalšího znaleckého posudku, nýbrž mohl zvolit takový procesní postup, aby zjistil skutkový stav způsobem, který by obstál při přezkumu u odvolacího soudu. To se však opakovaně nestalo, když odvolací soud 2× zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pro nepřezkoumatelnost. Nakonec po změně soudce došlo k vydání dalšího rozhodnutí, které se již opíralo o řádně zjištěný skutkový stav, aniž by bylo opatřovat další důkazy nad rámec těch, které již od byly od počátku k dispozici. Žalovaná společnost se žádným způsobem nepodílela na prodloužení délky řízení, nežádala o prodlužování lhůt, nečinila žádné obstrukční kroky, ale nemusela ani použít nástroje proti průtahům, neboť Krajský soud v Hradci Králové byl v zásadě činný, nicméně v některých případech postupoval neúčelně a nesprávně, což se odrazilo v nepřiměřené délce soudního řízení. První dva vydané rozsudky byly nekvalitní, když proti takovému postupu prostředky na ochranu účastníků řízení nejsou. Jediným možným způsobem obrany bylo podat odvolání, což společnost [Anonymizováno] učinila. Průtahy v řízení způsobily společnosti [Anonymizováno] velkou újmu, neboť byla po řadu let vystavená značné nejistotě ohledně možnosti rozvoje další podnikatelské činnosti společnosti, když i fakticky byla žalující společnost nucena rozvoj svého podnikání omezit. Dokonce musela odložit projekt na zhotovení vlastního vzoru pivního skla (uvažováno o návrhu speciálního pivního půllitru pro [právnická osoba]), když tento projekt zčásti skončil kvůli nezájmu pivovaru, ovšem i z důvodů finanční náročnosti a hrozících negativních následků, které nechtěl žalobce v souvislosti se soudním sporem podstupovat. Ke konci řízení se částka, kterou by společnost [Anonymizováno] musela v případě neúspěchu ve sporu hradit společnosti [Anonymizováno] vyšplhala v součtu k částce přesahující 1,1 milionů korun (a to počítaje žalovanou částku včetně úroku z prodlení, náklady vlastního právního zastoupení a náklady právního zastoupení spol. [Anonymizováno]). Na tyto možné náklady byl žalobce nucen tvořit rezervu, která, jak plyne z účetní závěrky pro rok 2021, dosáhla v roce 2021 částky 697 000 Kč. Průměrný zisk žalobce v období let 2013 – 2021 činil přitom 415 754 Kč, částka sporu tedy tvořila téměř trojnásobek průměrného ročního zisku. Celková doba vlekoucího se sporu měla také vliv na psychiku statutárního orgánu společnosti [Anonymizováno], když je rozdíl mezí tím, kdy se řízení společnosti odvíjí v optimistickém duchu nebo ve stínu fatální hrozby. Pro posouzení významu řízení pro stěžovatele má nesporně význam i počet společníků ve společnosti, když ve spol. [Anonymizováno] působil fakticky jako jediný společník a jednatel toliko [tituly před jménem] [jméno FO], přestože v začátcích jednání byli formálně zapsáni jednatelé a společníci dva – [tituly před jménem] [jméno FO] se svým otcem [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] (a to až do 5. 3. 2017). [tituly před jménem] [jméno FO] také sám aktivně vystupoval na v napadeném řízení, což jen potvrzuje danou skutečnost. Z toho důvodu jsou na žalobce aplikovatelné závěry publikované např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3753/2011. Společnost žalobce je navíc tzv. malou jednotkou s počtem do 10ti zaměstnanců, takže probíhající spor pro ni měl zásadní význam.

4. Žalobce navrhoval, aby byla s ohledem na okolnosti případu navýšena základní částka odškodnění, která se pohybuje v rozpětí mezi 15 000 – 20 000 Kč za každý rok řízení, a to na částku 17 000 Kč za každý rok řízení, která by měla být modifikována ve prospěch žalobce – konkrétně navýšením o 5 % za to, že jí nelze ničeho vytknout (míněno v otázce jednání žalobce v řízení sp. zn. 37 Cm 95/2013 v pozici žalovaného) a o 25 % z důvodu, že řízení mělo pro žalobce značný význam.

5. Spol. [Anonymizováno] se na průtazích žádným způsobem nepodílela – mimosoudní jednání probíhala k návrhu soudu, mj. také z důvodů, že se jednání osobně neúčastnil nikdo z osob odpovědných za [Anonymizováno] jednat. Dále to byl opět [Anonymizováno], kdo protahoval mimosoudní jednání a k nařízení jednání ve věci (na den 18. 3. 2015) došlo až po oznámení žalobce ze dne 6. 11. 2014, když soud jednání dne 3. 12. 2014 nařídil na březnový termín dalšího roku. Žádosti o odročení jednání z důvodu kolize jejího právního zástupce s jinými jednáními byly naprosto minimální (ve vztahu k celkové délce řízení). Pokud jde o podání blanketních odvolání, tak v prvém případě bylo podáno krátce před vánočními svátky a do měsíce bylo doplněno. V druhém případě bylo doplněno během 10 dnů. Takový postup občanský soudní řád navíc umožňuje. Žalobce si tedy v řízení počínal nanejvýš odpovědně.

6. Pokud pak jde ještě o význam řízení a částky možného finančního dopadu sporu, tak ty byly s ohledem na velikost žalobce a jeho finanční sílu skutečně zásadní. Objektivní kritéria významnosti by mohla být odvozena z účetních předpisů a účetní teorie, kde odkázal na zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb. a prováděcí vyhlášku k zákonu o účetnictví č. 410/2009. Podle žalobce vytvořená rezerva činila 697000/8473000=0,822, tj. 8,22% hodnoty celkových netto aktiv žalobce (pro výpočet se bere účetní období 2013), hodnota sporu pak 1115145/8473000=0,1316, tj. 13,2% hodnoty celkových netto aktiv žalobce. Vytvořená rezerva tvořila 697000/812000=0,8583, tj. 85,3% hodnoty všeho dlouhodobého majetku žalobce (přitom 20 % u jednotlivého majetku se považuje za významné), hodnota sporu pak 1115145/812000=1,373, tj. 137% hodnoty všeho dlouhodobého majetku žalobce. Vytvořená rezerva tvořila 697000/3096000=0,2251, tj. 22,5 % hodnoty pohledávek (přičemž u jednotlivých pohledávek se významnost pohybuje od 10 %), hodnota sporu pak 1115145/3096000=0,36, tj. 36% hodnoty pohledávek. Pro úplnost žalobce ještě doplnil podíly ve vztahu k finančnímu majetku (především hotovost a prostředky na bankovních účtech) – vytvořená rezerva tvořila 697000/581000=1,1996, tj. 120 % hodnoty finančních aktiv žalobkyně, a hodnota sporu 1115145/581000=1,92, tj. 190 % hodnoty finančních aktiv žalobce. Z výše uvedeného vyplývá, že význam napadeného řízení hraničil až s otázkou vlastního ekonomického přežití v případě prohry sporu. Pro dokreslení ještě žalobce zmínil žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru u [právnická osoba]. z počátku roku 2023 na koupi potiskovacího stroje, které nebylo vyhověno, protože součástí informací poskytnutých bance byla i informace o běžícím sporu se spol. [Anonymizováno] a o důvodech vytvoření účetní rezervy na náklady tohoto sporu, a také z toho důvodu byla úvěruschopnost žalobce posouzena na velmi nízké úrovni.

7. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhoval zamítnutí žaloby. Potvrdil, že žalobce u ní dne 15. 11. 2022 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 204 000 Kč a žalovaný jeho žádosti zčásti vyhověl, když mu dne 24. 11. 2023 bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 90 938 Kč.

8. Z obsahu předmětného soudního spisu vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 95/2013 ve věci žalobce společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. a žalované společnosti [právnická osoba]. bylo ohledně průběhu řízení zjištěno, že žaloba o zaplacení částky 295 830,10 Kč byla ke Krajskému soudu v Hradci Králové podána dne 12. 8. 2013. Dne 23. 8. 2013 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, který byl uhrazen dne 27. 8. 2013. Dne 7. 4. 2014 soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. Dne 16. 4. 2014 žalovaný požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 7. 5. 2014 soud nařídil jednání na 24. 9. 2014. Dne 7. 5. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Dne 24. 9. 2014 se konalo první jednání, které bylo odročeno za účelem mimosoudního jednání účastníků. Dne 18. 11. 2014 bylo soudu doručeno sdělení žalobce (spol. [Anonymizováno]), že mimosoudní jednání stále pokračují. Dne 18. 3. 2015 se konalo další jednání, které bylo odročeno za účelem doplnění tvrzení a vyjádření ze strany obou účastníků. Dne 14. 4. 2015 byl soudu doručen návrh žalobce (spol. [Anonymizováno]) na doplnění důkazů. Dne 4. 5. 2015 soud vyzval žalobce ke složení zálohy k navrhovanému důkazu znaleckým posudkem, záloha byla složena dne 29. 5. 2015. Dne 17. 7. 2015 soud ustanovil znalce z oboru sklo. Dne 24. 7. 2015 bylo soudu doručeno sdělení znalce, že zadání není v jeho specializaci. Dne 7. 9. 2015 soud nově ustanovil znalcem [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] k vypracování znaleckého posudku. Dne 27. 10. 2015 bylo soudu doručeno sdělení znaleckého ústavu, že zadání není v jeho specializaci. Dne 18. 4. 2016 se konalo další jednání. Dne 3. 5. 2016 soud uložil znalci vyslechnutému při jednání, aby vypracoval doplněk k jeho posudku. Dne 8. 6. 2016 byl soudu doručen doplněk znaleckého posudku. Dne 28. 6. 2016 soud nařídil jednání na 19. 10. 2016. Dne 18. 7. 2016 soud přiznal znalečné. Dne 19. 10. 2016 se konalo další jednání, odročeno za účelem podání závěrečných návrhů. Dne 2. 11. 2016 soud vyhlásil vyhovující rozsudek, proti kterému podal žalovaný dne 14. 12. 2016 blanketní odvolání. Dne 3. 1. 2017 soud vyzval žalovaného k doplnění odvolání. Dne 16.1.2017 bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání žalovaného (spol. [Anonymizováno]). Dne 20. 2. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce k odvolání žalovaného. Dne 5. 3. 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 18. 10. 2017 odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne 12. 2. 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem doplnění dokazování výslechem svědků. Dne 18. 4. 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem výslechu znalců. Dne 11. 6. 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem výslechu svědků. Dne 22. 10. 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem poskytnutí lhůty žalovanému k podání stanoviska. Dne 31. 10. 2018 bylo soudu doručeno vyjádření (stanovisko) žalovaného (spol. [Anonymizováno]). Dne 16. 1. 2019 bylo zrušeno jednání nařízené na 16. 1. 2019 a odročeno na 18. 3. 2019 z důvodu dodání pozdní repliky žalobce k vyjádření žalovaného. Dne 22. 1. 2019 právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání z důvodu kolize, návrhu bylo vyhověno. Dne 8. 4. 2019 se konalo další jednání, odročeno za účelem podání závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku. Dne 22. 5. 2019 soud vyhlásil znovu vyhovující rozsudek. Dne 16. 7. 2019 podal žalovaný (spol. [Anonymizováno]) blanketní odvolání proti rozsudku. Dne 26. 7. 2019 bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání žalovaného (spol. [Anonymizováno]). Dne 9. 9. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 26. 8. 2020 odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne 6. 5. 2021 se konalo další jednání, odročeno na 7. 9. 2021 za účelem doplnění dokazování. Dne 22. 6. 2021 právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání z důvodu kolize, vyhověno. Dne 19. 10. 2021 se konalo další jednání, odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 11. 1. 2022 soud vyhlásil zamítavý rozsudek. Dne 2. 3. 2022 žalobce podal odvolání proti rozsudku. Dne 14. 3. 2022 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k odvolání žalobce. Dne 23. 3. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 23. 8. 2022 odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně.

9. Dne 10. 11. 2022 žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Dne 14. 12. 2022 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k dovolání žalobce. Dne 20. 3. 2023 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR. Dne 26. 4. 2023 Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce (rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 5. 2023). Řízení o žalobě na obnovu řízení (zahájené dne 6. 1. 2023) se pak do celkové doby řízení pro účely náhrady za nepřiměřenou délku řízení v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu nezapočítává.

10. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba dle žalovaného posoudit zejména v souladu s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále také „ESLP“). Z ní kromě jiného jednoznačně plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze pak dle žalovaného tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou dle žalovaného vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit dle žalovaného za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žalobce, příp. od ní odlišných účastníků řízení. V této souvislosti žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení.

11. Celková délka řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 95/2013 činila vůči žalobci (tam jako žalovanému) 9 let a 1 měsíc, počítáno v souladu s ustálenou judikaturou od okamžiku, kdy byla žalobci žaloba doručena. Až od tohoto okamžiku může mít řízení vliv ve vztahu k žalobci (tam v procesním postavení žalované strany). Teprve od doručení žaloby mohl žalobce (spol. [Anonymizováno]) reagovat na takto podanou žalobu, přičemž ve vztahu k žalobci, který požaduje náhradu za nepřiměřenou dobu řízení, nelze dle žalovaného započítávat i tu dobu, která uběhla od samotného podání žaloby soudu. Od tohoto okamžiku, do doby doručení žaloby, jsou soudem prováděny různé procesní úkony, např. vyměření soudního poplatku, výzva k odstranění případných vad podání atd., tj. až po jejich splnění může dojít k dalšímu postupu v řízení – a tedy i doručení žaloby, neboť žalovaný se o podání žaloby nemusí za určitých okolností vůbec dozvědět (žaloba mu nebude doručena), a to např. v případě nezaplacení vyměřeného soudního poplatku, neodstranění vad podání, atd. Ani hrozba podáním žaloby ze strany protistrany nemusí nutně znamenat její podání, příp. projednání podané žaloby v soudním řízení, neboť i po podání žaloby může dojít k zastavení řízení, a to např. z důvodu nezaplacení soudního poplatku atd., jak uvedeno podrobněji výše. Teprve po doručení žaloby nastává situace, kdy je jasné, že v řízení byly splněny veškeré podmínky pro jeho vedení. Ani „odhodlání“ původního žalobce, společnosti [Anonymizováno], pak nemůže dle žalovaného mít v nyní projednávané věci žádnou relevanci, neboť vždy může být ještě vyhodnoceno, že soudní spor veden nebude, ačkoliv se jím hrozí. Nelze směšovat termín zahájení řízení ve smyslu občanského soudního řádu s úpravou náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou dobu řízení dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V této souvislosti odkázal žalovaný na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4336/2010.

12. K otázce složitosti řízení pak nemůže být – jak tvrdí žalobce – zohledňována složitost vyjádření k žalobě, tedy např. nutnost procházet velké množství korespondence, nýbrž posouzení složitosti řízení z objektivních hledisek. Ve věci v napadeném řízení bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud prvého stupně rozhodoval v meritu třikrát, soud II. stupně také třikrát a Nejvyšší soud ČR jednou. Soud prvého stupně způsobil opakované zhruba půlroční průtahy a lze mu přičíst k tíži také to, že jeho první a druhý rozsudek byly zrušeny pro nepřezkoumatelnost, a to zejména pro nedostatečné zjištění skutkového stavu. Jinak řízení bylo dle žalovaného složitější po skutkové stránce. Předmětem žaloby byl nárok na náhradu škody z titulu odpovědnosti za vady prodaného zboží. Důkazy byly provedeny listinami, výslechy svědků a znalců. K důkazu byly také předloženy znalecké posudky k vadám zboží. Obě strany sporu podložily své nároky protichůdnými znaleckými posudky, soud proto zadal vyhotovení dalšího znaleckého posudku. S ohledem na potřebnou specifickou odbornost oslovený znalec a posléze znalecký ústav požádali o zproštění funkce znalce, soud pak přistoupil k uložení vypracování doplnění již předloženého znaleckého posudku.

13. Podle žalovaného se žalobce na délce řízení také sám zčásti podílel. Od října 2014 do února 2015 účastníci jednali mimosoudně. Dvakrát bylo soudní jednání odročeno k žádosti právního zástupce žalobce a dvakrát podal žalobce pouze blanketní odvolání proti rozsudku, která musel následně odůvodnit, když přitom standardem by mělo být podat hned již odůvodněné odvolání.

14. Rovněž význam řízení pro žalobce hodnotí žalovaný jako standardní, neboť dle předmětu řízení se nejednalo o žádné z preferovaných řízení, se kterými judikatura ESLP spojuje požadavek na rychlejší postup soudů. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky z titulu odpovědnosti za vady dodaného zboží. Dle žalovaného pak nemůže mít pro stanovení náhrady, resp. její zvýšení vliv počet společníků a jednatelů žalobce, neboť žalobce je společností s ručením omezeným a náhrady se nedomáhá společník či jednatel jako fyzická osoba, nýbrž právnická osoba. Vnitřní vztahy společníků a jednatelů, tedy převod obchodního podílu, pak nejsou dle žalovaného v nyní projednávané věci rozhodující a neměly by být nijak zohledňovány. Navíc ke zmiňovanému vyplacení požadovaných finančních částek mohlo případně dojít nejen z obchodního majetku žalobce, ale rovněž z prostředků [tituly před jménem] [jméno FO], jako fyzické osoby, neboť právě on následně získal stoprocentní podíl společníka ve společnosti žalobce. Pokud jde o nutnost odložení projektu na zhotovení vlastního vzoru pivního skla z důvodů probíhajícího soudního sporu, tak je třeba upozornit, že došlo pouze k odložení takového projektu, nikoliv k jeho neuskutečnění, (nyní má být znovu realizován), přičemž žalobce sám uvedl, že část projektu nebyla dokončena také z důvodu nezájmu odběratele, ale jsou zde i jiné důvody, než jen samotné vedení soudního sporu (pandemie nemoci COVID 19, energetická krize způsobená válkou Ruska na Ukrajině, atd.), když dle žalovaného odložení projektu nemohlo být v příčinné souvislosti s nepřiměřenou dobou řízení.

15. Újmou pak nemůže být vytváření možné rezervy ze strany žalobce obzvláště za situace, kdy sám žalobce ve svých vyjádřeních uvedl, že již od počátku byl přesvědčen o neoprávněnosti nároku v rámci podané žaloby společností [Anonymizováno], kdy se dle jejího vyjádření nejednalo o složitý spor, tj. žalobce pak mohl v rámci vytváření rezerv konat dle svého uvážení a tyto rezervy nevytvářet v plné výši jistiny a příslušenství, resp. vytvářet je operativně dle průběhu sporu, uvažovat o plnění ve splátkách atd.

16. Žalovaný vyšel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze sjednocujícího stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno právě v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. a dále relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěl žalovaný nejprve k základní částce 121 250 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží dle výše uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu částka 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 7 500 Kč). Tato základní částka pak byla snížena žalovaným o 20 % s ohledem na uvedenou složitost řízení (odpovědnost za vady prodaného zboží, které muselo být opakovaně prokazováno znaleckými posudky, neboť se jednalo o odbornou věc, pro kterou jsou potřeba mimořádné znalosti), dále o 10 % s ohledem na projednávání věci na třech stupních soudní soustavy a nakonec o 5 % s ohledem na podíl žalobce na délce řízení (některá jednání byla odročena na žádost právního zástupce žalobce, žalobce rovněž opakovaně podával blanketní podání, která bylo třeba doplnit atd.). Naopak základní částka byla zvýšena o 10 % s ohledem na negativní postup a rozhodování soudu I. stupně, jak uvedeno výše, jelikož rozhodnutí soudu prvého stupně byla dvakrát odvolacím soudem zrušena pro jejich nepřezkoumatelnost. Za všech těchto důvodů navrhoval zamítnutí žaloby.

17. Žalobce se žalobou v původní podobě domáhal zaplacení částky 204 000 Kč s příslušenstvím a konstatování porušení práva na spravedlivý proces pro průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 95/2013. Podáním ze dne 16. 2. 2024 reagoval žalobce částečným zpětvzetím žaloby, neboť žalovaný mu (již po zahájení řízení), konkrétně dne 28. 11. 2023, vyplatil částku 90 935 Kč. Tím bylo subsumováno i právo na konstatování porušení práva na spravedlivý proces v napadeném řízení. Soud tedy řízení k částečnému zpětvzetí usnesením č. j. 17 C 291/2023–98 částečně zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka 102 429 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 5. 2023 a požadavek na přisouzení úroku z prodlení z poskytnuté částky 90 938 Kč od 16. 5. 2023 do 28. 11. 2023. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:

18. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se žalobce domáhal žádostí o zadostiučinění u žalovaného výplaty částky 204 000 Kč (žádost žalovanému doručena den 15. 11. 2022), a že o žádosti žalobce nebylo rozhodnuto v 6ti měsíční lhůtě, nýbrž až dne 24. 11. 2023, kdy bylo žalobci přiznáno zadostiučinění v penězích, konkrétně v částce 90 935 Kč. Žalovaný žalobce ve svém stanovisku ze dne 24. 11. 2023 seznámil s důvody, pro které výši přiznaného zadostiučinění v penězích modifikoval a jakým procentním poměrem. Žalovaný uznal délku napadeného řízení (trvalo 9 let a 1 měsíc) jako nepřiměřenou a přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 90 935 Kč. Žalobce však s tímto výpočtem nesouhlasí a domáhá se přiznání zadostiučinění v částce žalované.

19. Průběh řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 95/2013 ve věci žalobce společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. proti žalované společnosti [právnická osoba]. nebyl mezi účastníky sporný, proto jen zopakujeme některá (podstatná) data z jeho průběhu: žaloba o zaplacení částky 295 830,10 Kč byla ke Krajskému soudu v Hradci Králové podána společností [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. proti žalované společnosti [právnická osoba]. dne 12. 8. 2013. Dne 23. 8. 2013 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, který byl uhrazen dne 27. 8. 2013. Dne 7. 4. 2014 soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě (výzva doručena téhož dne). Dne 16. 4. 2014 žalovaný požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 7. 5. 2014 soud nařídil jednání na 24. 9. 2014. Dne 7. 5. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Dne 24. 9. 2014 se konalo první jednání, které bylo odročeno za účelem mimosoudního jednání účastníků. Dne 18. 11 .2014 bylo soudu doručeno sdělení žalobce (spol. [Anonymizováno]), že mimosoudní jednání stále pokračují. Dne 18. 3. 2015 se konalo další jednání, které bylo odročeno za účelem doplnění tvrzení a vyjádření ze strany obou účastníků. Dne 14. 4. 2015 byl soudu doručen návrh žalobce (spol. [Anonymizováno]) na doplnění důkazů. Dne 4. 5. 2015 soud vyzval žalobce ke složení zálohy k navrhovanému důkazu znaleckým posudkem, záloha byla složena dne 29. 5. 2015. Dne 17. 7. 2015 soud ustanovil znalce z oboru sklo. Dne 24. 7. 2015 bylo soudu doručeno sdělení znalce, že zadání není v jeho specializaci. Dne 7. 9. 2015 soud nově ustanovil znalcem [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] k vypracování znaleckého posudku. Dne 27. 10. 2015 bylo soudu doručeno sdělení znaleckého ústavu, že zadání není v jeho specializaci. Dne 18. 4. 2016 se konalo další jednání. Dne 3. 5. 2016 soud uložil znalci vyslechnutému při jednání, aby vypracoval doplněk k jeho posudku. Dne 8. 6. 2016 byl soudu doručen doplněk znaleckého posudku. Dne 28. 6. 2016 soud nařídil jednání na 19. 10. 2016. Dne 18. 7. 2016 soud přiznal znalečné. Dne 19. 10. 2016 se konalo další jednání, odročeno za účelem podání závěrečných návrhů. Dne 2. 11. 2016 soud vyhlásil vyhovující rozsudek, proti kterému podal žalovaný dne 14. 12. 2016 blanketní odvolání. Dne 3. 1. 2017 soud vyzval žalovaného k doplnění odvolání. Dne 16. 1. 2017 bylo soudu doručeno doplněné odůvodnění odvolání žalovaného (spol. [Anonymizováno]). Dne 20. 2. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce k odvolání žalovaného. Dne 5. 3. 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 18. 10. 2017 odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne 12. 2. 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem doplnění dokazování výslechem svědků. Dne 18. 4. 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem výslechu znalců. Dne 11. 6. 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem výslechu svědků. Dne 22. 10. 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem poskytnutí lhůty žalovanému k podání stanoviska. Dne 31. 10. 2018 bylo soudu doručeno vyjádření (stanovisko) žalovaného (spol. [Anonymizováno]). Dne 16. 1. 2019 bylo zrušeno jednání nařízené na 16. 1. 2019 a odročeno na 18. 3. 2019 z důvodu dodání pozdní repliky žalobce k vyjádření žalovaného. Dne 22. 1. 2019 právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání z důvodu kolize, návrhu bylo vyhověno. Dne 8. 4. 2019 se konalo další jednání, odročeno za účelem podání závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku. Dne 22. 5. 2019 soud vyhlásil znovu vyhovující rozsudek. Dne 16. 7. 2019 podal žalovaný (spol. [Anonymizováno]) blanketní odvolání proti rozsudku. Dne 26. 7. 2019 bylo soudu doručeno doplněné odůvodnění odvolání žalovaného (spol. [Anonymizováno]). Dne 9. 9. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 26. 8. 2020 odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne 6. 5. 2021 se konalo další jednání, odročeno na 7. 9. 2021 za účelem doplnění dokazování. Dne 22. 6. 2021 právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání z důvodu kolize, vyhověno. Dne 19. 10. 2021 se konalo další jednání, odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 11. 1. 2022 soud vyhlásil zamítavý rozsudek. Dne 2. 3. 2022 žalobce podal odvolání proti rozsudku. Dne 14. 3. 2022 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k odvolání žalobce. Dne 23. 3. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 23. 8. 2022 odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Dne 10. 11. 2022 žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Dne 14. 12. 2022 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k dovolání žalobce. Dne 20. 3. 2023 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR. Dne 26. 4. 2023 Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce (rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 5. 2023).

20. Řízení o žalobě na obnovu řízení (zahájené dne 6. 1. 2023) se pak do celkové doby řízení pro účely náhrady za nepřiměřenou délku řízení v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu nezapočítává.

21. Z emailové korespondence mezi účastníky napadeného řízení soud zjistil, že ještě před zahájením řízení – již v srpnu 2012 jednali zúčastněné strany ([Anonymizováno] X [Anonymizováno]) o možnostech nápravy stavu, náhradě škody za poškozené zboží (i znehodnocené pivo) a celkově možnostech mimosoudního vyřešení sporu.

22. Z emailové komunikace mezi účastníky napadeného řízení a obsahu spisů soud dále zjistil, že v době po odročení prvního jednání ve věci (24. 9. 2014) to byl žalobce (spol. [Anonymizováno]), kdo inicioval mimosoudní jednání se spol. [Anonymizováno] od prvního kontaktu přes další schůzky, když ze strany spol. [Anonymizováno] se měnily i osoby odpovědné za jednání. Za této situace to byl žalobce (spol. [Anonymizováno]), kdo sice požádal o prodloužení lhůty k mimosoudním jednáním, ovšem nikoliv z důvodů na své straně, nýbrž z důvodů liknavosti na straně spol. [Anonymizováno] (žádost o prodloužení lhůty ze dne 6. 11. 2014 – zde na čl. 60). Na tu navázala další žádost o prodloužení lhůty k mimosoudním jednání ze strany spol. [Anonymizováno] – čl. 170 spisu sp. zn. [spisová značka], a když se soud nikdo neozval, nařídil dne 2. 12. 2014 jednání na 18. 3. 2015.

23. Z usnesení vydaného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 7/2017-24 soud zjistil, že současný jednatel žalobce vedl soudní řízení se svým otcem [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] O nahrazení projevu vůle týkající se přijetí návrhu žalobce na uzavření smlouvy o převodu podílu ve spol. [Anonymizováno]. Řízení bylo pro nezaplacení SOP dne 17. 2. 2017 zastaveno. Do spisu byla také založena smlouva o uzavření budoucí smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 16. 1. 2008, z níž bylo zjištěno, že současný jednatel žalobce se zavázal svému otci po uzavření budoucí smlouvy vyplatit všechny nerozdělené zisky za období od vzniku společnosti do konce účetního období 2006 a uhradit veškeré závazky vůči převodci. Dodatkem ke smlouvě ze dne 2. 7. 2009 bylo ujednáno, že každý rok musí být na úhradu závazků i výplatu nevyplacených zisků zaplaceno min. 400 000 Kč (až do pokrytí všech povinností dle původní smlouvy).

24. Z další emailové komunikace soud zjistil, že žalobce v roce 2023 jednal o možnostech poskytnutí kontokorentního úvěru se spol. [právnická osoba]. Z těchto emailů nebylo zjištěno ničeho více, než že si banka ověřuje bonitu a úvěruschopnost účastníka, příp. dalších k úvěru přistupujících osob, které bylo v případě žalobce k poskytnutí úvěru nutné přibrat (otázka ručení ze strany jednatele společnosti). Současně je v emailech zmíněno, že u jiného bankovního ústavu měla společnost předschválený vyšší úrokový rámec.

25. Do spisu byly dále doloženy účetní doklady žalující společnosti (účetní závěrky vč. příloh) od roku 2013, z nichž bylo mimo jiné zjištěno, že v prvých třech letech napadeného řízení (roky 2013 až 2015) byly společníkům vyplaceny podíly z hospodářského výsledku nejprve v hodnotě 669 000 Kč, další rok ve výši 959 000 Kč a v roce 2015 ve výši 70 000 Kč. Z účetní závěrky za rok 2021 a 2022 bylo zjištěno, že výsledek hospodaření za minulá období byl kladný (v hodnotě okolo 5 000 000 Kč), a že společnost vytvářela rezervu na úhradu závazků z obchodního vztahu, který by mohl vzniknout ze soudního sporu (dosáhl částky okolo 700 000 Kč).

26. Z emailové komunikace jednatele žalobce s panem [Anonymizováno] [Anonymizováno] bylo zjištěno, že v roce 2019 komunikovali ohledně návrhu designu pivního korbelu, když tako komunikace se dále rozvinula v roce 2023. Z těchto listin nebylo zjištěno, z jakých důvodů komunikace v roce 2019 ustala. Znovu však byla obnovena v roce 2023 – 2024.

27. Z výslechu jednatele žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že společnost [Anonymizováno] je malou společností s cca 10ti zaměstnanci a význam napadeného řízení pro tuto společnost mohl být až likvidační, když ve hře byla (i s náklady) částka 1 000 000 Kč. Společnost musela vynakládat po celou dobu řízení náklady na své právní zastoupení, a to navíc v době COVIDu a v době probíhajícího válečného konfliktu na Ukrajině. Nakonec dodal, že zastupující advokát [Anonymizováno] účtoval odměnu vždy 1x ročně. Na konci napadeného řízení bylo provedeno zúčtování a společnost žalobce neplatila více než odměnu dle advokátního tarifu. Tento soudní spor znamenal pro žalobce stav významné nejistoty. Otec jednatele žalobce ve společnosti sice formálně fungoval, byl však již důchodového věku a do společnosti docházel a působil zde spíše emeritně. Současný jednatel za žalobce sám korespondoval, a to ještě i před zapojením advokáta do sporu. Již během řízení musela společnost kalkulovat, co si ještě může dovolit a co ne. Podle jednatele žalobce je potřeba řešit, kolik bylo osob ve společnosti, když jiná situace je v jednočlenné společnosti a jiná ve společnosti velké. Rozhodně nejde o neosobní vztah. Nemalý význam pak měla pro společnost smlouva o převodu obchodního podílu, kdy byla dohodnuta výplata podílu na zisku za další období, což činilo také významnou částku. Negativně pak byl probíhající spor hodnocen i v rámci zkoumání úvěruschopnosti při žádosti o úvěr. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

28. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále jen „zákon“, odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

29. Podle § 5 písm. a), b) zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

30. Podle § 13 odst. 1 zákona, odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonném stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

31. Podle § 31a) odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

32. Podle § 31a) odst. 2 zákona se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

33. Podle § 31a) odst. 3 zákona platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých průtahy v řízení odstranit. Dále pak k postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

34. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byla do právního řádu České republiky zakotvena novelou zákona č. 82/1998 Sb. s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a) zákona). Tím byl naplněn závazek, vyplývající z článku 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Podle článku 6 odst. 1 věty první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Podle článku 41 Úmluvy platí, že jestliže soud zjistí, že k porušení Úmluvy nebo protokolů k ní došlo, a jestliže vnitrostátní právo dotčené vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Má-li tedy soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušení práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou ESLP, a to tak, aby výklad pojmu „přiměřenosti lhůty“ k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP.

35. Ve smyslu judikatury ESLP je délka řízení nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek. I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, jestliže se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice). Do celkové doby řízení se pak započítává i řízení o dovolání a řízení o ústavní stížnosti.

36. V dané věci řízení trvalo až do 19. 5. 2023, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o odmítnutí dovolání proti poslednímu vydanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 37/2022-682. Doba trvání vyřízení žaloby na obnovu řízení se do celkové délky řízení pro účely stanovení odškodnění nezapočítává. K tomu viz také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2780/2015.

37. Ve shodě se stanoviskem žalovaného soud posoudil rozhodné doby a také celkovou délku řízení vycházejíc z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 37 Cm 95/2013 a uzavřel, že celková doba řízení činila 9 let a 1 měsíc a je počítána od doučení žaloby a výzvy k vyjádření spol. [Anonymizováno] (v napadeném řízení žalovanému), tj. od 7. 4. 2014 do 19. 5. 5023, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o odmítnutí dovolání č. j. 33 Cdo 871/2023–767.

38. Žalobce nesouhlasil s tímto stanovením délky řízení a namítal, že by se celková délka řízení měla stanovit již k datu zahájení řízení (od podání žaloby), když navíc již z předžalobní komunikace vyplývalo jasně, že k podání žaloby společností [Anonymizováno] dojde.

39. Soud však vyšel ze stávající judikatury Nejvyššího soudu ČR a uzavřel, že teprve po doručení žaloby a výzvy k vyjádření ze strany soudu žalobci mohla začít vznikat nějaká újma (obava z výsledků řízení, stav nejistoty), když do té doby skutečně nebylo zřejmé, zda bude soudní řízení probíhat. Jak již uvedl žalovaný – na začátku každého soudního řízení se činí procesní úkony, bez kterých nejde věc projednávat (například výběr soudního poplatku, odstraňování vad žaloby atd.), čili za správné považuje soud stanovení počátku doby řízení pro posouzení nároku na odškodnění skutečně až datum 7. 4. 2014, kdy obdržela společnost [Anonymizováno] žalobu a výzvu k vyjádření od soudu (k tomu viz také rozhodnutí 30 Cdo 1614/2009 nebo 30 Cdo 1084/2017).

40. Soud tedy uzavřel, že posuzovaná délka řízení pro stanovení odškodnění v této věci činí 9 let a 1 měsíc. Taková délka řízení je vzhledem k okolnostem daného sporu sice nepřiměřená, a proto ji již žalovaný také částečně odškodnil (i když bohužel nikoliv v zákonné lhůtě 6ti měsíční lhůtě – k tomu viz ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), když přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 90 938 Kč, nejde však o nepřiměřenost zásadní (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Z toho důvodu dle názoru soudu také žalovaný správně stanovil výši odškodnění v dolní hranici základní sazby pro odškodnění, jež vychází ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 a ta se má pohybovat mezi 15 000 – 20 000 Kč za rok řízení. Soudem nebyly shledány žádné důvody pro navýšení této sazby, když šlo o spor mezi dvěma obchodními společnostmi týkající se jejich podnikatelské činnosti. V posuzovaném případě nešlo tedy o žádný preferovaný typ řízení, když k otázce významu řízení pro stanovení výše sazby přijala již judikatura také rozhodnutí a typy řízení, u nichž lze význam řízení hodnotit jako zvýšený, vyjmenovává (jde např. o trestní stíhání vč. mladistvých, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení či spory týkající se zdraví a života). Soud tedy nepřisvědčil návrhu žalobce, aby náhrada byla přiznána v sazbě 17 000 Kč za rok řízení. Výši náhrady žalovaný ve svém stanovisku ze dne 24. 11. 2023 správně stanovil, když za prvé dva roky počítal s částkou poloviční. Tímto způsobem soud dospěl stejně jako žalovaný k základní částce 121 250 Kč.

41. Částečně odlišný závěr však soud přijal ohledně moderace této základní částky, když má za to, že některá kritéria pro moderaci této částky lze posoudit jinak, některá posoudil stejně jako žalovaný.

42. Základní částku ve shodě se žalovaným nejprve snížil o 20 % s ohledem na složitost řízení a o 10 % vzhledem k počtu soudních soustav, před kterými řízení probíhalo. V napadeném řízení byl projednáván nikoliv zcela bagatelní spor. Šlo o nárok z titulu odpovědnosti za vady dodaného zboží (pivního skla), když ke stanovení odpovědnosti za vady dodaného zboží bylo potřeba zjistit přesnou příčinu praskání skla u pivních lahví, k čemuž bylo potřeba specifických odborných znalostí a na to bylo dokazování zaměřeno. V této rovině tedy šlo o řízení po skutkové stránce složitější, skutkový stav však nebyl od počátku správně vyhodnocen. V předmětném sporu bylo rozhodováno ve třech vstupní, když 3× rozhodoval soud prvního stupně (je pravdou, že prvá dvě rozhodnutí byla pro nesprávně zjištěný skutkový stav a nepřezkoumatelnost zrušena – k tomu viz dále), dále třikrát rozhodoval soud druhého stupně a jednou Nejvyšší soud ČR. Z těchto důvodů tedy soud považuje za správnou moderaci, k níž přistoupil při posuzování nároku na zadostiučinění pro žalobce žalovaný.

43. Pokud však jde o podíl žalobce na délce řízení, tak ten byl dle názoru soud nižší než 5 % a soud jej stanovil snížením na 2 %. Nebyl to totiž žalobce (v napadeném řízení), kdy by prodlužoval zpočátku probíhající mimosoudní vyjednávání, když naopak žalovaná společnost CONDEC se snažila mimosoudní jednání iniciovat a organizovat, bohužel však bezúspěšně. Zde tedy nešlo o zavinění žalobce na délce napadeného řízení. Ona dvě procenta přičetl soud opožděným odůvodněním odvolání (k tomu došlo ve dvou případech), kdy sice nešlo o prodlení zásadní (v řádu dní), ale správně by měla být soudu dodána podání ihned odůvodněná, když způsobem, jakým podával odvolání zástupce žalobce soud sice připouští, ale takový postup není zcela správný. Proto ponížení na dvě procenta základní částky.

44. Naopak soud přistoupil ke zvýšení procentuální náhrady o 20 % za negativní postup soudu a rozhodování soudu prvého stupně. To zejména z toho důvodu, kdy soud prvého stupně v počátcích řízení řádně nepostupoval a nesprávně vedl řízení, když zjištěný skutkový stav nebyl důsledně a řádně vyhodnocen, což vedlo ke dvojímu zrušení prvých vydaných rozsudků Vrchním soudem v Praze. K zásadním změnám došlo až po výměně soudce na konci roku 2020, když následně již byl vydán rozsudek, jež obstál před všemi dalšími přezkumnými institucemi a řízení bylo skončené (včetně vyřešení mimořádného opravného prostředku – dovolání) do 3 let.

45. Tímto způsobem soud dospěl k částce 106 700 Kč (ponížení základní částky o 32 %, navýšení o 20 %), od níž odečetl již přiznanou vyplacenou částku 90 938 Kč. Uznal pak žalovaného povinným vyplatit žalobci částku 15 762 Kč spolu s úrokem z prodlení od data 21. 5. 2023, vycházejíc z data právní moci usnesení Nejvyššího soudu ČR, když teprve dne 19. 5. 2023 nabylo toho rozhodnutí právní moci a před tímto datem se žalovaný nemohl dostat do prodlení. Pokud nebylo 20.5.2023 plněno, je žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky od 21. 5. 2023 (výrok I.). Žaloba pak byla zamítnuta v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení již od dřívějšího data, a to od 16. 5. 2023 (výrok IV.).

46. Za důvodný soud posoudil i požadavek žalobce na vyplacení zákonného úroku z prodlení z částky 90 938 Kč, kterou žalovaný žalobci vyplatil, ale až dne 28. 11. 2023, takže požadavek na zaplacení úroku z prodlení byl důvodný znovu od data 21. 5. 2023 do 28. 11. 2023 (výrok II.). Žaloba pak byla zamítnuta v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dalších 86 667 Kč s příslušenstvím, neboť pro přiznání této částky nebyly shledány důvody (výrok III.).

47. Pokud jde o námitky žalovaného týkající se významu řízení, tak soud uzavřel, že význam tohoto řízení byl standardní a nebyly shledány okolnosti pro navýšení částky za otázku významu řízení. Soud uzavřel, že vedení napadeného řízení bylo pro obchodní společnost nikoliv zvláštního významu. Žalobce si jako řádný hospodář vytvářel sice rezervu pro případnou výplatu nároků vyplývajících ze sporu včetně nákladů řízení, tato však zásadním způsobem nezasáhla do hospodaření společnosti, když společnost nebyla ve ztrátě. Pokud pak jde o námitky týkající se nutnosti odložení projektu výroby nového designu pivního skla, tak z doložených důkazů, zejména korespondence s Christianem Tanzlerem nevyplynulo, z jakého důvodu vlastně k realizaci tohoto projektu nedošlo. Bylo to však nejspíše z důvodu, jak je sám pojmenoval jednatel žalobce, a to že jeden z pivovarů neprojevil o nový návrh pivního skla zájem a dále zejména z důvodů celkové situace ve společnosti poznamenané uzávěrami v souvislosti s onemocněním COVID, když do toho vstoupila v roce 2022 válka na Ukrajině, jež významně zvýšila ceny energií na trhu, takže s ohledem na tyto okolnosti se společnost patrně rozhodla projekt nerealizovat. To však nelze přičítat žalovanému.

48. Dále pokud jde o význam řízení a počet společníků a jednatelů žalobce, tak v počátcích napadeného řízení (od roku 2013 – 2017) měla společnost dva jednatele a společníky. Od roku 2017 se stal jediným jednatelem současný jednatel [tituly před jménem] [jméno FO]. Okolnosti zmíněného (podle žalobce souvisejícího) řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, které vedl jednatel žalobce se svým otcem, neměly zvýšený význam pro posouzení projednávané věci. Přiznání zadostiučinění se zde domáhá právnická osoba – společnost s ručením omezeným, nikoliv osoba fyzická (jednatel). Z účetních závěrek doložených žalobcem vyplynulo, že společnost si alespoň v počátcích řízení nevedla vůbec špatně, když mohla vyplácet podíly na zisku společníkům (dokonce v řádech statisíců korun), což bylo v souladu s dohodou mezi jednatelem žalobce a jeho otcem, když výsledkem bylo, že pro sebe žalobce získal 100 % podíl na účasti ve společnosti žalobce. Jak již bylo řečeno, nelze toto promítat do hodnocení významu napadeného řízení pro otázku výplaty zadostiučinění. Dle názoru soudu toto význam nemá. Žalobce nakonec v napadeném řízení zaznamenal úspěch, byly mu vyplaceny náklady řízení a vytvořenou rezervu nyní může použít pro podnikatelskou činnost. Nebyl shledán ani negativní význam řízení pro účely žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru pro společnost, když z doložených listin nevyplynulo, že by právě otázka napadeného řízení měla pro získání úvěru nějaký význam.

49. Pokud pak jde o náklady řízení, tak soud posuzoval úspěch ve věci a současně přihlížel k tomu, že rozhodnutí záviselo na úvaze soudu. Původně žalovaná částka 204 000 Kč s příslušenstvím byla v průběhu řízení omezena na částku 102 429 Kč, a to v reakci na plnění žalovaného (po zahájení řízení) v částce 90 938 Kč. Úspěch žalobce byl tedy o cca 5 % vyšší než úspěch žalovaného, ovšem vzhledem k tomu, že rozhodnutí záviselo na úvaze soudu, nepřiznal soud ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení