21 Co 445/2024 - 197

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky 102 429 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. září 2024, č. j. 17 C 291/2023-166 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích III a IV mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 634 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] 2023 do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky 106 700 Kč od [datum] 2023 do [datum] 2023, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 64 033 Kč s úrokem z prodlení ode dne [datum] 2023 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 2 000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před krajským soudem.

Odůvodnění

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 762 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 762 Kč za období od [datum] 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90 938 Kč za období od [datum] 2023 do [datum] 2023, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem III žalobu zamítl v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 86 667 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od [datum] 2023 do zaplacení, výrokem IV zamítl žalobu v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 15 762 Kč za období od [datum] 2023 do [datum] 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 90 938 Kč za období od [datum] 2023 do [datum] 2023 a výrokem V rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se po žalované domáhala náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobkyně společnosti [právnická osoba] proti žalobkyni, tehdy v postavení žalované. Žalovaná potvrdila, že žalobkyně u ní dne [datum] 2022 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 204 000 Kč a žalovaná jí přiznala a poskytla dne [datum] 2023 dostatečné zadostiučinění ve výši 90 938 Kč. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalobkyně u žalované podala žádost o zadostiučinění dne [datum] 2022 a dne [datum] 2023 jí bylo přiznáno zadostiučinění v penězích a vyplacena částka 90 935 Kč. Žalovaná uznala délku napadeného řízení v trvání 9 let a 1 měsíce jako nepřiměřenou. Průběh řízení vedeného Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] nebyl mezi účastníky sporný. Okresní soud vycházel především z toho, že žaloba o zaplacení částky 295 830,10 Kč byla ke Krajskému soudu v [adresa] podána společností [právnická osoba]. proti žalované společnosti [právnická osoba] dne [datum] 2013. Dne [datum] 2013 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, který byl uhrazen dne [datum] 2013. Dne [datum] 2014 soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě (výzva doručena téhož dne). Dne [datum] 2014 žalovaný požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] 2014 soud nařídil jednání na [datum] 2014. Dne [datum] 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Dne [datum] 2014 se konalo první jednání, které bylo odročeno za účelem mimosoudního jednání účastníků. Dne [datum] 2014 bylo soudu doručeno sdělení žalobce (spol. [právnická osoba]), že mimosoudní jednání stále pokračují. Dne [datum] 2015 se konalo další jednání, které bylo odročeno za účelem doplnění tvrzení a vyjádření ze strany obou účastníků. Dne [datum] 2015 byl soudu doručen návrh žalobce (spol. [právnická osoba]) na doplnění důkazů. Dne [datum] 2015 soud vyzval žalobce ke složení zálohy k navrhovanému důkazu znaleckým posudkem, záloha byla složena dne [datum] 2015. Dne [datum] 2015 soud ustanovil znalce z oboru sklo. Dne [datum] 2015 bylo soudu doručeno sdělení znalce, že zadání není v jeho specializaci. Dne [datum] 2015 soud nově ustanovil znalcem Státní zdravotní ústav k vypracování znaleckého posudku. Dne [datum] 2015 bylo soudu doručeno sdělení znaleckého ústavu, že zadání není v jeho specializaci. Dne [datum] 2016 se konalo další jednání. Dne [datum] 2016 soud uložil znalci vyslechnutému při jednání, aby vypracoval doplněk k jeho posudku. Dne [datum] 2016 byl soudu doručen doplněk znaleckého posudku. Dne [datum] 2016 soud nařídil jednání na [datum] 2016. Dne [datum] 2016 soud přiznal znalečné. Dne [datum] 2016 se konalo další jednání, odročeno za účelem podání závěrečných návrhů. Dne [datum] 2016 soud vyhlásil vyhovující rozsudek, proti kterému podal žalovaný dne [datum] 2016 blanketní odvolání. Dne [datum] 2017 soud vyzval žalovaného k doplnění odvolání. Dne [datum] 2017 bylo soudu doručeno doplněné odůvodnění odvolání žalovaného (spol. [právnická osoba]). Dne [datum] 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce k odvolání žalovaného. Dne [datum] 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] 2017 odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne [datum] 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem doplnění dokazování výslechem svědků. Dne [datum] 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem výslechu znalců. Dne [datum] 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem výslechu svědků. Dne [datum] 2018 se konalo další jednání, odročeno za účelem poskytnutí lhůty žalovanému k podání stanoviska. Dne [datum] 2018 bylo soudu doručeno vyjádření (stanovisko) žalovaného (spol. [právnická osoba]). Dne [datum] 2019 bylo zrušeno jednání nařízené na [datum] 2019 a odročeno na [datum] 2019 z důvodu dodání pozdní repliky žalobce k vyjádření žalovaného. Dne [datum] 2019 právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání z důvodu kolize, návrhu bylo vyhověno. Dne [datum] 2019 se konalo další jednání, odročeno za účelem podání závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku. Dne [datum] 2019 soud vyhlásil znovu vyhovující rozsudek. Dne [datum] 2019 podal žalovaný (spol. [právnická osoba]) blanketní odvolání proti rozsudku. Dne [datum] 2019 bylo soudu doručeno doplněné odůvodnění odvolání žalovaného (spol. [právnická osoba]). Dne [datum] 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] 2020 odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne [datum] 2021 se konalo další jednání, odročeno na [datum] 2021 za účelem doplnění dokazování. Dne [datum] 2021 právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání z důvodu kolize, vyhověno. Dne [datum]. 2021 se konalo další jednání, odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Dne [datum] 2022 soud vyhlásil zamítavý rozsudek. Dne [datum] 2022 žalobce podal odvolání proti rozsudku. Dne [datum] 2022 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k odvolání žalobce. Dne [datum] 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] 2022 odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Dne [datum] 2022 žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Dne [datum] 2022 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k dovolání žalobce. Dne [datum] 2023 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR. Dne [datum] 2023 Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce (rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] 2023). Dále vzal okresní soud za prokázané, že žalobkyně je malou společností s asi 10 zaměstnanci a význam napadeného řízení pro tuto společnost mohl být až likvidační, neboť šlo včetně nákladů o částku ve výši 1 milion Kč. Soudní spor znamená pro žalobkyni stav významné nejistoty. Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 odst. 2, odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „z. č. 82/1998 Sb.). Vycházel ze zjištění, že napadené řízení trvalo do [datum] 2023, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání proti poslednímu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. [spisová značka]. Celková doba řízení tak činila 9 let a 1 měsíc a je třeba ji počítat od doručení žaloby a výzvy k vyjádření žalobkyni (v napadeném řízení žalované), tj. ode dne [datum] 2014 do [datum] 2023 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Taková délka řízení je vzhledem k okolnostem sporu nepřiměřená, nejde však o nepřiměřenost zásadní ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Okresní soud se proto ztotožnil se závěrem žalované, která stanovila výši odškodnění v dolní hranici základní sazby pro odškodnění, jež vychází ze Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (15 000 Kč až 20 000 Kč za rok řízení). Soud neshledal žádné důvody pro navýšení této sazby. Za prvé dva roky trvání napadeného řízení náleží žalobkyni náhrada v poloviční výši a základní částka náhrady tak činí 121 250 Kč. Následně okresní soud uzavřel, že tuto částku je třeba ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu moderovat. Je dán důvod pro snížení náhrady o 20 % s ohledem na složitost řízení a 10 % vzhledem k počtu soudních soustav, před kterými řízení probíhalo. Po stránce skutkové i právní šlo o spor složitý a bylo třeba specifických odborných znalostí, a tímto směrem bylo také dokazování zaměřeno, byť skutkový stav nebyl od počátku správně vyhodnocen. Bylo rozhodováno soudy třech stupňů. Základní náhradu je dále třeba snížit o 2 % s přihlédnutím k podílu žalobkyně na délce řízení. Tento podíl žalobkyně (tehdy žalované) spočíval v opožděném odůvodnění odvolání, ke kterému došlo ve dvou případech, kdy sice nešlo o prodlení zásadní (v řádu dní), ale správně by měla být soudu dodána podání ihned odůvodněná. Na straně druhé jsou dány důvody pro zvýšení náhrady o 20 % za negativní postup soudu a rozhodování soudu prvého stupně, který v počátcích řízení nepostupoval správně, a nesprávně vedl řízení zejména po stránce skutkové, což vedlo ke dvojímu zrušení prvých rozsudků odvolacím soudem. K zásadním změnám došlo až po výměně soudce. Náhrada tak činí částku 106 700 Kč. Pokud žalovaná již vyplatila náhradu ve výši 90 938 Kč, zbývá k náhradě částka 15 762 Kč s úrokem z prodlení od [datum] 2023 vycházejíce z okamžiku nabytí právní moci usnesení Nejvyššího soudu dne [datum] 2023, neboť před tímto datem se žalovaná do prodlení dostat nemohla. Žalobkyni náleží úrok z prodlení z částky 90 938 Kč až od [datum] 2023. Okresní soud se neztotožnil s námitkou žalované týkající se významu řízení, neboť tento význam byl standardní a nebyly shledány žádné okolnosti pro navýšení částky z tohoto důvodu.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. Namítala, že okresní soud nesprávně při určení délky řízení vycházel z okamžiku doručení návrhu žalobkyni (tehdy v postavení žalované). Společnost [právnická osoba] nenechala žalobkyni na pochybách, že se bude domáhat svých nároků a stav nejistoty žalobkyně ohledně soudního sporu započal ještě před podáním žaloby. Okresní soud v tomto směru odkázal na judikaturu, která na projednávaný případ nedopadá. Dále okresní soud nesprávně určil základní částku ve výši 15 000 Kč a nesprávně tak aplikoval ustanovení § 31a z. č. 82/1998 Sb. Podle manuálu Ministerstva spravedlnosti taková sazba odpovídá odškodnění řízení trvajícímu asi 3 roky, a proto by se stejná sazba neměla použít na řízení trvající téměř 10 let. Žalobkyně považuje za odpovídající sazbu 17 000 Kč za rok řízení. Délka řízení je přitom rozhodujícím faktorem při určení základní části odškodnění i podle čl. IV Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Okresní soud nedostatečně zhodnotil i význam řízení pro žalobkyni, která byla a je velmi malou společností a sázka ve sporu byla pro ni velmi vysoká. To platí především v porovnání s tehdejší žalobkyní, společností [právnická osoba] Kritériem významnosti předmětu řízení pro účastníka je rovněž důležitým kritériem pro stanovení formy a výše odškodnění (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3370/2011). Okresní soud nesprávně přistoupil ke snížení základní částky o 2 % z důvodu podílu žalobkyně na délce odškodňovaného řízení. Tato „pochybení“ byla však zcela bagatelní. Nebyl dán důvod ani ke snížení náhrady nemajetkové újmy o 20 % z důvodu složitosti řízení, neboť řízení nebylo objektivně složité. Nesprávně pak okresní soud stanovil i termín splatnosti náhrady, tedy okamžik, kdy se žalovaná ocitla s úhradou v prodlení. Zákon umožňuje poškozeným uplatnit nárok na náhradu škody i před skončením odškodňovaného řízení, pokud nastanou podmínky pro poskytnutí náhrady. V projednávané věci byla náhrada uplatněna dne [datum]. 2022, splatnost nastala dne [datum] 2023, a dnem [datum] 2023 se dostala žalovaná do prodlení. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku 86 667 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] 2023, a výrok IV tak, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 15 762 Kč za období od [datum] 2023 do [datum] 2023 a z částky 90 938 Kč od [datum] 2023 do [datum] 2023 a výrok IV tak, že žalovaná je povinna žalobkyni nahradit náklady.

4. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích potvrdil a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Žalovaná se ztotožnila se závěry okresního soudu uvedenými v odůvodnění rozsudku. Poukázala na to, že sama uznala, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, a přiznala žalobkyni náhradu ve výši 90 938 Kč. Stanovení této částky považuje žalovaná za souladné se Stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná i přes svůj nesouhlas s odlišným právním hodnocením ze strany soudu nebrojila sama odvoláním proti vyhovující části rozsudku. Délku řízení okresní soud správně v souladu s judikaturou stanovil od okamžiku, kdy byla žalobkyni v postavení žalované v odškodňovaném řízení doručena žaloba, tedy v délce 9 let a 1 měsíce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Okresní soud správně uzavřel, že řízení bylo složité po skutkové stránce, neboť předmětem žaloby byl nárok na náhradu škody z titulu odpovědnosti za vady prodaného zboží a byly prováděny důkazy listinami, výslechy svědků i znalců. Byly předkládány znalecké posudky k vadám zboží. Strany sporu podkládaly své nároky protichůdnými znaleckými posudky, a proto soud zadal vyhotovení dalšího znaleckého posudku. Význam řízení pro žalobkyni byl správně hodnocen jako standardní, neboť se nejednalo o žádné z preferovaných řízení, se kterými judikatura Evropského soudu pro lidská práva spojuje požadavek na rychlejší postup soudů. Úvaha okresního soudu o sazbě základní náhrady ve výši 15 000 Kč za každý rok trvání řízení je přiměřená.

5. Oba účastníci na jednání před odvolacím soudem odkázali na svá písemná podání.

6. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněné.

7. Podle judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek sp. zn. 30 Cdo 4336/2010) je účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden, a v níž byl tak udržován. Odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledků řízení, a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného (Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Ctjn 206/2010 uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“). Zákonný podklad pro poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu nepřiměřeně dlouhým (soudním) řízením představuje ustanovení § 31a z. č. 82/1998 Sb., podle jehož odstavce prvého bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou újmu. Podle § 31a odst. 2 z. č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak, a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

8. Podle § 6 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“).

9. Podle § 6 odst. 2 písm. a) z. č. 82/1998 Sb. úřadem podle § 6 odst. 1 zákona je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení.

10. Podle § 14 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

11. Podle § 15 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku.

12. Podle § 15 odst. 2 z. č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V projednávané věci se žalobkyně (poškozená) domáhala u soudu zaplacení peněžité částky představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vznikla nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení bylo prokázáno a nestalo se ani mezi účastníky sporným, že žalobkyně v postavení poškozené uplatnila u Ministerstva spravedlnosti nárok na satisfakci ve výši 204 000 Kč dne [datum] 2022, a státem jí byla na základě tohoto uplatnění nároku vyplacena náhrada ve výši 90 938 Kč. Žalobkyně svůj nárok na zaplacení peněžité částky 204 000 Kč představující satisfakci uplatnila u soudu dne [datum] 2023. V průběhu řízení vzala žalobu zpět co do částky 90 938 Kč z důvodu shora označeného plnění žalovanou a co do částky 10 633 Kč s ohledem na změnu vlastního výpočtu satisfakce. Okresní soud v [adresa] usnesením ze dne [datum] 2024 č. j. [spisová značka] co do částky 101 571 Kč z důvodu zpětvzetí žaloby řízení zastavil podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a předmětem řízení tak zůstala peněžitá částka ve výši 102 429 Kč s příslušenstvím představovaným úrok z prodlení.

14. Mezi účastníky nebylo sporu o základu práva žalobkyně na peněžitou náhradu představující satisfakci za nemajetkovou újmu, která jí vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a odvolací soud pro stručnost odkazuje na dostatečné odůvodnění rozsudku okresního soudu. O základu nároku nebylo mezi účastníky nakonec sporu ani v odvolacím řízení. Spornou se stala výše peněžitého plnění, která by měla satisfakci za nemajetkovou újmu představovat.

15. Relevantní odvolací důvody žalobkyně odvolací soud posoudil následovně.

16. Okresní soud správně stanovil délku doby, za kterou žalobkyni náleží satisfakce, na devět roků a jeden měsíc, pokud počátek této doby stanovil k datu, kdy byla žalobkyni (v odškodňovaném řízení v postavení žalované) doručena žaloba. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 dovodil, že nevěděl-li žalovaný o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma, a to ani v případě, kdy by již ke dni zjištění existence řízení ze strany žalovaného bylo dané řízení nepřiměřeně dlouhé. Nejvyšší soud tyto své závěry vysvětlil tím, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden, a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného (srovnej Stanovisko). Tato nejistota je nutně spojena s okamžikem, kdy se poškozený o zahájení řízení nebo o tom, že řízení probíhá, dozví. Bez vědomosti o probíhajícím řízení, které je způsobilé do jeho právního postavení zasáhnout, nemůže být poškozený ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku a nemůže mu tedy v jejím důsledku vznikat ani nemajetková újma. Judikatura uplatněná žalobkyní v odvolání na projednávanou problematiku nedopadá. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3680/2019 pouze dovodil, že zemře-li jeden z účastníků nepřiměřeně dlouhého řízení v průběhu řízení kompenzačního, lze i v takovém případě u ostatních účastníků nepřiměřeně dlouhého řízení zohlednit, že došlo ke sdílení nemajetkové újmy. Kompenzační řízení pro účely posouzení, zda jeho délka je přiměřeně dlouhou, počíná dnem uplatnění práva a u příslušeného úřadu podle § 14 z. č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud tedy v tomto svém rozhodnutí řešil otázku řízení kompenzačního, tedy řízení takového typu, jako je toto řízení. V řízení, které je v tomto případě odškodňováno, a které bylo věcí obchodní, nelze ani o okamžiku uplatnění práva podle § 14 z. č. 82/1998 Sb. z podstaty věci hovořit. Dále platí, že není významná ani ta okolnost, že žalobkyně byla ve stavu nejistoty, zda bude či nebude podána žaloba, ještě před podáním žaloby samotné, byť si byla sporu mezi ní a společností [právnická osoba]., přirozeně vědoma. Tuto nejistotu nelze přičítat státu a žádat satisfakci podle § 31a z. č. 82/1998 Sb. Nelze uvažovat ani tak, že v projednávané věci bylo jisté, že žalobkyně v původním řízení jistě na žalobě setrvá, zaplatí soudní poplatek, a splní všechny procesní podmínky, aby mohlo být v řízení pokračováno. Žalobkyně přitom netvrdila, že by se o původním řízení dozvěděla dříve, než z doručení žaloby.

17. Nejvyšší soud v části VI. Stanoviska dovodil, že pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. První dva roky řízení by měly být ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky výše uvedené (tj. za jeden rok 7 500 Kč až 10 000 Kč). Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 z. č. 82/1998 Sb. podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit.

18. Z výše uvedeného stanoviska vyplývá, že významným kritériem pro stanovení základní částky odškodnění v rámci judikaturou přijaté sazby je celková doba řízení. Porovnává se reálná doba řízení s dobou, kterou by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat. V projednávané věci byla reálná doba odškodňovaného řízení asi 10 roků. Podle názoru odvolacího soudu tato doba překračuje dobu, kterou by bylo lze u takového případu očekávat jistě výrazněji, než by odpovídalo použití samé spodní hranice základní sazby 15 000 Kč za jeden rok řízení. Na prodloužení řízení oproti předpokládané délce, kterou by si jinak vyžádalo, se totiž podílela zejména ta okolnost, že prvé dva rozsudky soudu prvního stupně byly zrušeny především pro jejich nepřezkoumatelnost. Lze tedy již z tohoto důvodu uzavřít, že předpokládaná doba řízení by jinak byla podstatně kratší i přes skutkovou složitost věci. Tomuto porovnání reálné a předpokládané doby řízení odpovídá dle názoru odvolacího soudu základní náhrada v sazbě 16 000 Kč za rok řízení. Tzn. za dobu řízení, které trvalo devět roků a jeden měsíc, činí celková základní částka náhrady 129 334 Kč.

19. Jak bylo shora připomenuto, Nejvyšší soud ve Stanovisku dospěl k závěru, že tzv. základní částku náhrady lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 z. č. 82/1998 Sb. Podle tohoto ustanovení soud přihlédne při stanovení přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ke složitosti řízení, jednání poškozeného, který přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Odvolací soud nesdílí závěr okresního soudu o tom, že na úkor žalobkyně je třeba v rozsahu 2 % základní částky náhrady snížit s přihlédnutím k tomu, že průtahy v řízení způsobila sama tím, že opožděně odůvodnila ve dvou případech svá odvolání a nerespektovala tak lhůtu k podání odvolání v trvání 15 dnů podle § 204 odst. 1 o. s. ř. V prvé řadě jde ve vztahu k celkové délce trvání řízení (asi deset let) o příčinu průtahů zcela zanedbatelnou. Pokud je pak přihlíženo (na prospěch státu) ke složitosti věci, nelze od tohoto parametru odhlížet ani u účastníka, který nedokáže ve lhůtě 15 dnů podat odvolání, které by bylo, pokud jde o jeho náležitosti z hlediska § 205 o. s. ř., perfektní, tj. zejména aby obsahovalo relevantní odvolací důvody. V řízení přitom nijak nevyšlo najevo, že by si takto žalobkyně v postavení odvolatelky počínala šikanózně s cílem získat takto (na úkor protistrany) procesní výhody a podobně, a tedy že by si počínala způsobem, jenž nemůže dojít právní ochrany. Odvolací soud proto základní částku náhrady z uvedeného důvodu nesnížil.

21. Odvolací soud je naproti tomu ve shodě s okresním soudem v tom, že by základní částka náhrady měla být snížena o 20 % z důvodu složitosti věci a na straně druhé takto zvýšena s ohledem na postup soudu prvního stupně, a v tomto ohledu zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu, které sdílí a mohl by je pouze opakovat. V problematice složitosti řízení pak jen dodává, že se jednalo především o složitost skutkovou a nikoli právní.

22. Naproti tomu není důvod ke snížení základní částky náhrady o 10 % vzhledem k počtu soudních soustav, před kterými řízení probíhalo. Pokud okresní soud poukázal na to, že v odškodňovaném řízení byl projednáván spor nikoli bagatelní, pak ke složitosti tohoto sporu bylo přihlédnuto při zvýšení základní částky náhrady o 20 % (viz shora). V rámci odškodňovaného řízení proběhlo sice i řízení dovolací, nicméně počet soudních soustav, které věc projednávaly, byl z podstatné části dán tím, že v prvých dvou případech věc projednával odvolací soud především z důvodu nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, resp. zásadně nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Kromě shora uvedeného k této problematice dodává odvolací soud následující. Nejvyšší soud ve své judikatuře (viz např. rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009) uzavřel, že dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (viz rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2800/2009). Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3673/2021 je pak třeba v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci podle § 31a odst. 3 písm. d) z. č. 82/1998 Sb. zohlednit případ, kdy počet zrušujících rozhodnutí s přihlédnutím k důvodům jejich vydání zjevně neodpovídá složitosti věci a očekávané snaze orgánů veřejné moci projednat a rozhodnout věc v přiměřené lhůtě. Odvolací soud z uvedeného pro projednávanou věc dovozuje, že by bylo proti účelu kritérií modifikace základní částky náhrady satisfakce, aby byl počet soudních soustav projednávajících odškodňovanou věc právě ve věci žalobkyně zohledněn v její neprospěch.

23. Odvolací soud pak ale nepovažuje za relevantní argumentaci žalobkyně, že okresní soud nesprávně nepřihlédl při modifikaci (zvýšení) základní částky náhrady satisfakce k významu předmětu řízení pro žalobkyni. Předmětem řízení byl spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a z oboru podnikání žalobkyně se nijak nevymykal. Nešlo o žádnou z věcí, jež by judikaturou byla typově považována za věc, ve kterých je zpravidla význam předmětu řízení pro účastníka zvýšen (trestní stíhání, a to zejména mladistvé osoby, věc týkající se života a zdraví apod.). Žalobkyni lze dát obecně za pravdu v tom, že přirozeně v porovnání s původní žalobkyní – obchodní společností [právnická osoba] pro ni předmět sporu musel znamenat podstatně větší riziko s většími ekonomickými dopady neúspěchu a s tím spojenými obavami o výsledek řízení. Nicméně nejde o okolnost natolik intenzivní, aby k ní soud musel při modifikaci základní částky satisfakce přihlédnout.

24. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3908/2009 dovodil, že mezi základní prvky i materiální újmy právnické osoby patří skutečnosti, vážící se k právnické osobě jako k samostatnému právnímu celku, nelze však zcela pominout nepříjemnosti způsobené členům vedení společnosti a zohlednit je, byť v omezené míře. Pokud účastník – právnická osoba argumentuje osobními pocity, zdravotními a finančními problémy jednatele společnosti, lze tato tvrzení považovat za „subjektivní“ prvek imateriální újmy právnické osoby, který by měl být vzat v úvahu. Odvolací soud rozhodně nemíní nijak polemizovat s tvrzením žalobkyně, že s ohledem na předmět sporu a velikost majetku, se kterým žalobkyně disponovala, se nejistota způsobená průtahy v řízení nutně promítala i do psychiky jednatele společnosti. V řízení však nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že dopad průtahů v řízení na jednatele žalobkyně byl natolik výrazný a vymykající se zatížení psychiky podnikající osoby, které je přirozeně spojené s rizikem podnikání (o němž odvolací soud rovněž jinak vůbec nepochybuje), že by bylo možné k této skutečnosti při modifikaci přihlédnout. Z judikatury nadto plyne i to, že k tomuto prvku nemateriální újmy právnické osoby lze přihlédnout jen v omezené míře.

25. Protože odvolací soud přistoupil k modifikaci základní částky náhrady satisfakce v rozsahu 20 % jak snížením, tak i zvýšením, má žalobkyně v konečném důsledku nárok na peněžitou náhradu představující právě základní částku náhrady satisfakce nemajetkové újmy ve výši 129 334 Kč. Žalobkyni byla poskytnuta náhrada státem ve výši 90 938 Kč a výrokem I rozsudku okresního soudu jí byla přiznána peněžitá částka ve výši 15 762 Kč, celkem 106 700 Kč, a k náhradě tak zbývá peněžitá částka ve výši 22 634 Kč.

26. Přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže v řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí z. č. 82/1988 Sb. nebylo dosud pravomocně skončeno. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 tohoto zákona (viz Stanovisko bod 5, 10, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1612/09). Pokud tedy okresní soud vycházel z toho, že žalovaná se nemohla ocitnout v prodlení se zaplacením náhrady dříve než nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo řízení v odškodňované věci skončeno (dne [datum]. 2023), pak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Žalovaná se dostala do prodlení s poskytnutím náhrady (a vznikla jí i povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), po uplynutí šestiměsíční lhůty podle § 15 odst. 1 z. č. 82/1988 Sb., tj. dnem [datum] 2023. Stanovení počátku prodlení žalované s poskytnutím náhrady nelze totiž zaměňovat s judikaturními principy, které se vztahují ke stanovení délky řízení, jenž má být odškodněna, a která se váže k okamžiku nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno.

27. Odvolací soud proto ze všech těchto důvodů rozsudek okresního soudu ve výrocích III a IV podle § 220 o. s. ř. změnil způsobem uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku.

28. Protože odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil, musel rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

29. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3388/11 rozhoduje-li soud o výši přiměřeného zadostiučinění podle z. č. 82/1988 Sb., jedná se o situaci, kdy jeho rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. Přizná-li pak soud žalobci nižší přiměřené zadostiučinění než jakého se domáhal, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o. s. ř., jenž umožňuje i v takovém případě částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

30. Žalobkyně žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, které jí vznikly zaplacením soudního poplatku za podanou žalobu a za podané odvolání, vždy ve výši 2 000 Kč. Odvolací soud proto žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

31. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek i za podané odvolání. Právo na jeho náhradu podle § 142 odst. 3, § 224 odst. 1 proti žalované ovšem z následujících důvodů ale nemá. Okresní soud vyměřil a vybral od žalobkyně soudní poplatek za podané odvolání podle položky 22 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále též jen „Sazebník“), podle kterého za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy v penězích, se vybere poplatek podle položky 3. Soudní poplatek za podaný návrh se ovšem v projednávané věci, jejímž předmětem je náhrada škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem vybírá nikoli podle položky 3, ale podle položky 8a Sazebníku. Sazebník přitom povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání ve věcech předvídaných v položce 8a Sazebníku neupravuje.

32. Soudní poplatek za podané odvolání proto žalobkyni okresní soud vrátí podle § 10 odst. 2 z. č. 549/1991 Sb., protože jej zaplatila na základě nesprávné výzvy soudu

Poučení