17 C 315/2023 - 71

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], IČO [IČO žalobce A], sídlem [Adresa žalobce A] jako insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobce B]., IČ [IČO], se sídlem [Adresa žalobce B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vydání peněžitého plnění 48 500 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka v řízení [spisová značka] takto:

Výrok

I. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci částku 48 500 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný 2) byl povinen zaplatit žalobci částku 48 500 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 159 384 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 195 207 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného 2).

Odůvodnění

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 48 500 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kterou se žalobce domáhal po žalovaných.

2. Dosavadní procesní průběh řízení byl následující:

3. Žalobce se jako insolvenční správce dlužníka společnosti [právnická osoba]. (dále jen „RMZ“) žalobou podanou Krajskému soudu v Brně dne [datum] domáhal podle § 235 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „insolvenční zákon“) vyslovení neúčinnosti právních úkonů RMZ, a to konkrétně 1. Pokynu schovateli k vydání finanční částky z úschovy ze dne [datum], dále 2. Smlouvy o úplatném převodu cenných papírů ze dne [datum] uzavřené mezi [jméno FO] a RMZ, a dále 3. Dohody mezi žalovanými a [jméno FO] a Dohody mezi RMZ a [jméno FO] a právního úkonu RMZ vůči žalovaným (přijetí poukázky). Dále se žalobou domáhal po žalovaných zaplacení částky 48 500 000 Kč.

4. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [incidenční spisová značka], soud připustil změnu žaloby tak, že pro případ neplatnosti právních úkonů se žalobce domáhá určení, že 1. právní úkon RMZ – Pokyn schovateli k vydání finanční částky z úschovy ze dne [datum], je neplatným právním úkonem, 2. Smlouva o úplatném převodu cenných papírů ze dne [datum] uzavřená mezi [jméno FO] a RMZ je neplatným právním úkonem, 3. Dohoda mezi žalovanými a [jméno FO] a Dohoda mezi RMZ a [jméno FO] a právního úkonu RMZ vůči žalovaným (přijetí poukázky) jsou neplatnými právními úkony, dále se domáhá uložení povinnosti žalovanému 1) vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 48 500 000 Kč, a pro případ že jsou tyto úkony platné, ale neúčinné, se domáhá vyslovení jejich neúčinnosti a uložení povinnosti žalovaným vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 48 500 000 Kč.

5. Věc byla vedena jako incidenční spor.

6. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [incidenční spisová značka], bylo rozhodnuto, že žaloba, kterou se žalobce domáhá vyslovení neúčinnosti shora popsaných právních úkonů a aby žalovaným byla uložena povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 48 500 000 Kč, se zamítá.

7. Doplňujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [incidenční spisová značka], bylo určeno, že výše popsané právní úkony jsou neplatné a že žalovaní jsou povinni zaplatit do majetkové podstaty dlužníka společnosti RMZ částku 48 500 000 Kč společně a nerozdílně.

8. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], č.j. [incidenční spisová značka], [spisová značka], byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [incidenční spisová značka], ve znění doplňujícího rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [incidenční spisová značka] zrušen a věc byla v části, ve které se žalobce domáhá z důvodu neplatnosti právních jednání po žalovaném 1) vydání peněžitého plnění 48 500 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka, postoupena Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku jako soudu věcně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni a ve zbývající části byla věc vrácena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně. Postoupení věci Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku Vrchní soud v Olomouci odůvodnil tím (bod 22 usnesení), že podle odvolacího soudu je požadavek na zaplacení peněžité částky z důvodu neplatnosti napadených právních jednání požadavkem na vydání bezdůvodného obohacení, a tudíž je dána věcná příslušnost okresního soudu, neboť nejde o incidenční spor.

9. Následně rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. (73) [incidenční spisová značka], byla žaloba na určení neúčinnosti výše popsaných právních úkonů zamítnuta, dále byla uložena žalovanému 1) povinnost zaplatit částku 48 500 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka, vůči žalovanému 2) byla žaloba na zaplacení částky 48 500 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

10. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], č.j. [incidenční spisová značka], [spisová značka], bylo odmítnuto odvolání žalobce proti výrokům, kterým byla žaloba na neúčinnost právních úkonů zamítnuta, a dále byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. (73) [incidenční spisová značka] zrušen s tím, že věc se v rozsahu nároku, kterým se žalobce vůči žalovanému 2) domáhá (z důvodu neplatnosti napadených právních jednání) vydání peněžitého plnění ve výši 48 500 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka postupuje Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. V odůvodnění usnesení Vrchní soud v Olomouci uvedl, že ve vztahu k nároku žalobce uplatněnému vůči žalovanému 1) již byla věc z důvodu věcné nepříslušnosti postoupena Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, tento nárok tak není předmětem řízení a pokud o něm krajský soud rozhodl, překročil tak předmět řízení, a proto výrok vůči žalovanému 1) zrušil. Ve vztahu k nároku žalobce vůči žalovanému 2) postoupil k dalšímu společnému řízení Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku jako soudu věcně a místně příslušnému v prvním stupni, a to ze shodného důvodu jako u žalovaného 1).

11. Spis byl zdejšímu soudu postoupen dne [datum]. Předmětem řízení zdejšího soudu tak zůstal žalobou uplatněný nárok žalobce vůči žalovaným na zaplacení částky 48 500 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka.

12. Soud u jednání konaného dne [datum] provedl dokazování následujícími listinami:

13. Kupní smlouvou ze dne [datum], ze které soud zjistil, že RMZ jako prodávající uzavřela se společností [právnická osoba]. jako kupující smlouvu o převodu nemovitostí v katastrálním území [adresa] (dále jen „nemovitosti“), a to za částku 50 000 000 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že kupní cena bude vypořádána tak, že kupující složí do pěti dnů od podpisu této kupní smlouvy a smlouvy o úschově kupní cenu ve výši 50 000 000 Kč do advokátní úschovy advokáta. Advokát poukáže částku ve výši 97 % kupní ceny na bankovní účet prodávajícího nejpozději do deseti dnů od předložení kupní smlouvy s vyznačením vkladu vlastnického práva ve prospěch kupujícího a od předložení výpisu z katastru nemovitostí, kde bude kupující uveden jako jediný vlastník. Advokát dále poukáže částku ve výši 3 % kupní ceny na bankovní účet příslušného finančního úřadu po předložení kopie daňového přiznání k dani z převodu nemovitostí. V záhlaví smlouvy byl uveden bankovní účet prodávajícího společnosti RMZ č. ú. [č. účtu], přičemž za RMZ jednali [jméno FO], předseda představenstva a [jméno FO], člen představenstva.

14. Smlouvou o úschově (1) ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba]. jako Složitelem, RMZ jako Beneficientem a společností [právnická osoba] jako Schovatelem, ve které bylo uvedeno, že účelem smlouvy je vypořádání kupní ceny nemovitostí v rozsahu částky 50 000 000 Kč, která bude složena z prostředků Složitele. Předmětem smlouvy tak byl závazek Schovatele převzít Složitelem finanční prostředky ve výši 50 000 000 Kč do úschovy s tím, že Schovatel vydá část finančních prostředků ve výši 97 % Beneficientovi v případě vkladu vlastnického práva Složitele k Nemovitostem po předložení dokumentů, a to kupní smlouvy s vyznačením vkladu vlastnického práva ve prospěch kupujícího a po předložení výpisu z katastru nemovitostí, kde bude kupující uveden jako jediný vlastník, a finanční prostředky ve výši 3 % Schovatel vydá na bankovní účet příslušného finančního úřadu po předložení ještě kopie daňového přiznání k dani z převodu nemovitostí. Jako osoby jednající za RMZ byl uveden Ing. [jméno FO], předseda představenstva a [jméno FO], člen představenstva.

15. Smlouvou o úschově (2) ze dne [datum] uzavřenou mezi společností RMZ jako Složitelem č. 1, [jméno FO] jako Složitelem č. 2, žalovanými jako Složiteli č. 3 a společností [právnická osoba]. jako Schovatelem. Jako účel smlouvy bylo uvedeno vypořádání vzájemných práv a povinnosti smluvních stran vyplývajících ze smluvních vztahů realizovaných mezi složiteli. Předmětem smlouvy byl závazek Schovatele převzít všemi složiteli předané obálky s dokumenty, celkem 6 kusů obálek, a naložit s nimi tak, že v případě vkladu vlastnického práva k nemovitostem naloží Schovatel s předmětem úschovy tak, že a) vydá Obálku č. 1, Obálku č. 2 a Obálku č. 4 Složiteli č. 1, b) vydá Obálku č. 3 a Obálku č. 5 Složiteli č. 2 a c) vydá Obálku č. 6 Složitelům č.

3. Jako osoby jednající za RMZ byl uveden Ing. [jméno FO], předseda představenstva a [jméno FO], člen představenstva. Za žalované jednal jejich zástupce na základě plné moci [jméno FO].

16. Sdělením [právnická osoba]. ze dne [datum], ve kterém advokát Mgr. [jméno FO] potvrzuje, že částka odpovídající 97 % předmětné úschovy, tj. částka ve výši 48 500 000 Kč, byla vyplacena schovatelem dle písemného pokynu společnosti RMZ dne [datum] na bankovní účet č. [č. účtu] vedený u Živnostenské banky, a.s. a zbývající částka ve výši 1 500 000 Kč byla převedena z titulu daně z převodu nemovitostí přímo na účet příslušného finančního úřadu.

17. Pokynem schovateli k vydání finanční částky z úschovy ze dne [datum], dle kterého společnost RMZ jednající Ing. [jméno FO], předsedou představenstva a [jméno FO], členem představenstva tímto dává neodvolatelný pokyn schovateli společnosti [právnická osoba]., aby v okamžiku naplnění podmínek k vydání 97 % předmětné úschovy, resp. části kupní ceny za převod nemovitostí do výše 97 % (tj částky 48 500 000 Kč) společnosti RMZ vydal předmětnou finanční částku jako předmět úschovy převodem na bankovní účet č. [č. účtu] vedený u Živnostenské banky, a.s.

18. Sdělením žalovaného 1) žalobci ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že žalovaný 1) emailem sdělil žalobci k jeho žádosti, že platbu 48,5 mil. Kč žalovaný 1) eviduje jako částečnou úhradu pana [jméno FO] za prodej akcií společnosti RMZ. Toto plnění obdržel od RMZ z důvodu plnění závazku RMZ za pana [jméno FO] na základě uzavřené písemné poukázky, kdy RMZ si takto kompenzovala svůj závazek vůči panu [jméno FO] z titulu úhradu kupní ceny za akcie společnosti [právnická osoba].

19. Smlouvou o převodu cenných papírů ze dne [datum], ze které soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [jméno FO] jako prodávajícím a RMZ jako kupujícím, a předmětem převodu bylo 20 kusů kmenových listinných akcií na majitele společnosti [právnická osoba]. za kupní cenu 48 500 000 Kč, z toho za akcie s pořadovým číslem 1 až 10 za částku celkem 30 000 000 Kč a za akcie s pořadovým číslem 11 až 20 za částku 18 500 000 Kč. Způsob úhrady kupní ceny byl dohodnut tak, že kupní cena bude ze strany kupujícího uhrazena bezhotovostním převodem na bankovní účet prodávajícího, nedohodnou-li se strany jinak, a to i ústní formou, a to nejpozději do [datum].

20. Smlouvou o převodu cenných papírů ze dne [datum], ze které soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) shodně označenými jako Převodci a [jméno FO] jako Nabyvatelem, přičemž předmětem převodu bylo deset kusů akcií společnosti RMZ za kupní cenu ve výši 71 650 000 Kč. Způsob úhrady kupní ceny byl dohodnut tak, že první splátka ve výši 50 000 000 Kč bude uhrazena převodem na bankovní účet do 45 dnů od okamžiku uzavření této smlouvy, druhá splátka ve výši 21 650 000 Kč bude uhrazena na bankovní účet do 18 měsíců od okamžiku uzavření této smlouvy.

21. Sdělením UniCredit Bank a.s. a výpisem z účtu, ze kterých soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] vedený u Živnostenské banky, a.s., ke dni [datum] byl žalovaný 1).

22. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze kterého soud zjistil, že [jméno FO] byl odsouzen pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku k devíti letům trestu odnětí svobody, a to mimo jiné za skutek pod č. 29 rozsudku, že jako generální manažer společnost RMZ dal s vědomím událostí příštích, níže popsaný pokyn předsedovi představenstva společnosti RMZ Ing. [jméno FO] a člence představenstva [jméno FO] k uzavření kupní smlouvy mezi RMZ jako prodávajícím a společností [právnická osoba]. jako kupujícím a na základě této smlouvy uzavřené v Praze dne [datum] společnost RMZ prodala společnosti [právnická osoba]. část bývalého vojenského areálu v katastrálním území [adresa] za kupní cenu 50 000 000 Kč a poté, kdy tato kupní cena byla vyplacena schovateli – advokátní kanceláři [právnická osoba]., dal obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO] téhož dne, tj. [datum] pokyn, na základě kterého byla kupní cena po odečtení daně z převodu nemovitostí ve výši 1 500 000 Kč převedena namísto na účet prodávajícího, tedy společnosti RMZ, na účet [Jméno žalované A], jakožto dílčí úhrada osobního závazku obžalovaného [jméno FO], který tak způsobil společnosti RMZ škodu ve výši 48 500 000 Kč. Zároveň bylo [jméno FO] uloženo nahradit společnosti RMZ škodu ve výši 48 500 000 Kč. V odůvodnění tohoto odsuzujícího rozsudku je ke skutku č. 29 uvedeno, že v minulosti projevil [jméno FO] zájem o akcie společnosti RMZ, které vlastnili Ing. [jméno FO] a [Jméno žalované B]. Dne [datum] byl předsedou představenstva společnosti RMZ zvolen Ing. [jméno FO] a členkami představenstva [jméno FO] a [jméno FO]. Téhož dne byla uzavřena z vůle [jméno FO] smlouva o úplatném převodu cenných papírů, na základě kterých [jméno FO] jako prodávající převedl na RMZ 20 ks akcií znějících na majitele [právnická osoba]. za celkovou částku 48,5 mil. Kč, přičemž hodnota těchto akcií byla v tomto období prakticky nulová, což bylo [jméno FO] nepochybně známo. Důvodem k uzavření této smlouvy byla snaha obžalovaného [jméno FO] získat akcie společnosti RMZ, které naopak měly hodnotu značnou, a tedy o pouhý den později dne [datum] připravil obžalovaný [jméno FO] půdu pro celou řadu právních úkonů, jimiž chtěl svého cíle dosáhnout. V prvé řadě došlo k uzavření smlouvy, která byla pravou příčinou událostí ostatních, a to smlouvy o převodu cenných papírů mezi [Jméno žalované A] a [jméno FO] a nabyvatelem [jméno FO], přičemž předmětem této smlouvy bylo 10 kusů akcií společnosti RMZ za kupní cenu 71 650 000 Kč. Téhož dne byla dále uzavřena kupní smlouva mezi společností RMZ jako prodávajícím a společností [právnická osoba]. jako kupujícím, kdy předmětem byly pozemky ve vlastnictví RMZ a kupní cena činila 50 mil. Kč. Opět téhož dne, tedy [datum], došlo k uzavření dvou smluv o úschově, na základě kterých měla být kupní cena opatrována schovatelem a na základě pokynu složitelů převedena na jimi uvedené účty. Téhož dne, tedy [datum] se tak rovněž stalo a pokynem k vydání částky 48 500 000 Kč došlo k převodu této částky na účet [Jméno žalované A]. Uvedeným způsobem se obžalovaný [jméno FO] zbavil bezcenných akcií společnosti [právnická osoba]. a naopak nabyl od [Jméno žalované A] a [jméno FO] hodnotné akcie společnosti RMZ. Podstatné je, že akcie RMZ nabyl obžalovaný [jméno FO], avšak uhrazeny byly z prostředků společnosti RMZ. Uvedený rozsudek nabyl ve vztahu k obžalovanému [jméno FO] právní moci dne [datum].

23. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], č.j. [spisová značka], ze kterého soud zjistil, že bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

24. Výpisem z obchodního rejstříku společnosti RMZ, ze kterého soud zjistil, že žalovaný 1) byl zapsán jako předseda dozorčí rady od [datum] do [datum], a žalovaný 2) byl zapsán jako člen dozorčí rady od [datum] do [datum], žalobce je zapsán jako insolvenční správce od [datum].

25. Co se týče dalších navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

26. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

27. Dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva mezi společností RMZ jako prodávající a společností [právnická osoba]. jako kupující, přičemž předmětem prodeje byly nemovitosti v katastrálním území [adresa]. Kupní cena činila částku 50 000 000 Kč a byla řešena prostřednictvím advokátní úschovy u [právnická osoba] na základě Smlouvy o úschově 1 ze dne [datum]. Kupní smlouvu a Smlouvu o úschově 1 podepsal za společnost RMZ Ing. [jméno FO], předseda představenstva a [jméno FO], člen představenstva. Dle kupní smlouvy měla být kupní cena zaslána přímo na účet prodávající společnosti RMZ č. ú. [č. účtu]. Kupní cena byla kupujícím společností [právnická osoba]. složena do advokátní úschovy. Na základě této kupní smlouvy došlo k převodu vlastnického práva k nemovitostem ze společnosti RMZ na [právnická osoba]. Kupní cena byla z úschovy zaslána v částce 48 500 000 Kč na účet č. [č. účtu] vedený u Živnostenské banky, a.s., jehož majitelem byl žalovaný 1), a to dne [datum], a v částce 1 500 000 Kč na příslušný účet finančního úřad k úhradě daně z převodu nemovitostí. Ke změně účtu, na který měla být kupní cena prodávající vyplacena, došlo na základě Pokynu schovateli ze dne [datum], přičemž tento pokyn byl obsažen v jedné z šesti zapečetěných obálek, které byly předmětem úschovy na základě Smlouvy o úschově 2 ze dne [datum] uzavřené mezi společností RMZ jako Složitelem č. 1, [jméno FO] jako Složitelem č. 2, žalovanými jako Složiteli č. 3 a společností [právnická osoba] jako Schovatelem. Pokyn schovateli byl označen jako neodvolatelný pokyn společnosti RMZ jednající Ing. [jméno FO], předsedou představenstva a [jméno FO], členem představenstva, vůči schovateli [právnická osoba] Jeden den předtím, dne [datum], uzavřel [jméno FO] jako prodávající a RMZ jako kupující Smlouvu o převodu cenných papírů – 20 kusů akcií na majitele společnosti [právnická osoba]. za kupní cenu 48 500 000 Kč. Dne [datum] uzavřel dále [jméno FO] jako kupující a žalovaní jako prodávající Smlouvu o převodu cenných papírů – 10 kusů akcií na majitele společnost RMZ za kupní cenu 71 650 000 Kč. Dne [datum] sdělil žalovaný 1) žalobci, že částku 48 500 000 Kč zaslanou mu na účet z úschovy eviduje jako částečnou úhradu [jméno FO] za prodej akcií společnosti RMZ, kdy toto plnění obdržel od RMZ z důvodu plnění závazku RMZ za pana [jméno FO] na základě uzavřené písemné poukázky, kdy RMZ si takto kompenzovala svůj závazek vůči panu [jméno FO] z titulu úhradu kupní ceny za akcie společnosti [právnická osoba]. 28. [jméno FO] byl výše popsaným rozsudkem Krajského soudu v Brně ve spojení s výše pospaným usnesením Vrchního soudu v Olomouci odsouzen za přečin podvodu a zvlášť závažný zločin podvodu k 9 letům trestu odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou, rozsudek vůči němu nabyl právní moci [datum]. Ve světle odsuzujícího rozsudku pak vyšlo najevo, že v pozadí výše popsaných jednání a uzavíraní smluv stál [jméno FO], který tato jednání zosnoval za účelem svého obohacení. [jméno FO] projevil zájem o akcie společnosti RMZ, které vlastnili žalovaní, a dne [datum] byla uzavřena z vůle [jméno FO] Smlouva o úplatném převodu cenných papírů, na základě které [jméno FO] jako prodávající převedl na RMZ 20 ks akcií znějících na majitele [právnická osoba]. za celkovou částku 48,5 mil. Kč, přičemž hodnota těchto akcií byla v tomto období prakticky nulová, což bylo [jméno FO] nepochybně známo. Důvodem k uzavření této smlouvy byla snaha [jméno FO] získat akcie společnosti RMZ, které naopak měly hodnotu značnou, a tedy o pouhý den později dne [datum] připravil [jméno FO] půdu pro celou řadu právních úkonů, jimiž chtěl svého cíle dosáhnout, přičemž Smlouva o převodu cenných papírů mezi [jméno FO] a žalovanými byla pravou příčinou všech výše popsaných navazujících jednání (smluv), kdy tímto způsobem se [jméno FO] zbavil bezcenných akcií společnosti [právnická osoba]. a naopak nabyl od žalovaných hodnotné akcie společnosti RMZ, čímž docílil toho, že koupil akcie společnosti RMZ, které uhradil z prostředků společnosti RMZ, kteréžto byly jediným hodnotným majetkem a této společnosti pak jen zůstaly bezcenné akcie společnosti [právnická osoba].

29. Vzhledem k tomu, že veškerá výše popsaná jednání se uskutečnila před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je třeba postupovat podle § 3028 odst. 3 věta prvá tohoto zákona, podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinným do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinným do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), jak bude rozebráno níže.

30. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

31. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

32. Podle § 456 věta prvá obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

33. O obohacení jde primárně tehdy, pokud se plnění dostane do majetkové sféry tomu, komu bylo plněno, takže se v jeho majetku projevilo buď zvýšením jeho aktiv nebo snížením jeho pasiv. K bezdůvodnému obohacení dochází v okamžiku, kdy obohacený přijal plnění. Posouzení, zda mezi účastníky jde o vztah z bezdůvodného obohacení, závisí na naplnění znaků skutkové podstaty aplikované hmotněprávní normy. Těmito znaky je jednak skutečnost, že obohacený získal majetkový prospěch, tj. že mu bylo plněno, a dále, že pro získání tohoto majetkového prospěchu chyběl na jeho straně právní důvod. Při naplnění obou těchto znaků vzniká obohacenému povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a ochuzenému (tomu, na jehož úkor k obohacení došlo) právo požadovat vydání tohoto plnění. Důkazní břemeno ohledně určité právně významné skutečnosti pak leží na tom účastníku řízení, který z existence této skutečnosti vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. Současně platí, že tzv. negativní tvrzení se v občanském soudním řízení zásadně neprokazují. Ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení tudíž důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, respektive je plátci nevrátit) pak zatěžuje jeho příjemce – obohaceného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5215/2017).

34. Žalobce prokázal přesun peněžních prostředků ve výši 48,5 milionů Kč na žalovaného 1). O tom, že tyto peněžní prostředky byly na účet žalovaného 1) převedeny, nebylo ostatně mezi účastníky sporu. Důkazní břemeno k prokázání právního důvodu, který by žalovaného 1) opravňoval si peněžní prostředky ponechat, se tak přesunulo na žalovaného 1). Obrana žalovaného 1) spočívala v tom, že právní důvod plnění vyplývá ze Smlouvy o převodu cenných papírů uzavřené mezi žalovanými jako prodávajícími a [jméno FO] jako kupujícím, na základě které vznikla pohledávka žalovaných za [jméno FO]. K tomu soud uvádí, že pokud se žalovaný bránil tím, že právním důvodem přijetí prostředků měla být Smlouva o převodu cenných papírů, má soud za to, že tato smlouva nemohla založit právní důvod přijetí částky 48,5 mil. Kč ze strany RMZ. Smlouva není uzavřena mezi RMZ a žalovanými, ale mezi [jméno FO] a žalovanými. Žalovaný 1) dále uváděl, že [jméno FO] měl pohledávku za společností RMZ, a tudíž RMZ plnila dluh za [jméno FO]. Žalovaný 1) nejprve uváděl, že k plnění došlo na základě písemné poukázky, když sám žalobci v emailu ze dne [datum] uvedl, že plnění mu bylo vyplaceno na základě písemné poukázky, kdy si společnost RMZ takto kompenzovala dluh vůči [jméno FO]. Existence poukázky nebyla v řízení prokázána, a nad to ji nakonec popřel v průběhu řízení i sám žalovaný 1), když uvedl, že poukázka neexistovala.

35. Žalovaný 1) dále tvrdil, že existovala dohoda mezi [jméno FO] a RMZ. K tomu je třeba uvést, že k převodu peněz došlo na základě Pokynu schovateli. V trestním řízení bylo prokázáno, že k tomuto pokynu dal pokyn [jméno FO], který vystupoval jako generální manažer RMZ, v Pokynu schovateli nebylo uvedeno, z jakého důvodu se peněžní prostředky převedou na účet žalovaného 1), ani že by šlo o úhradu dluhu za [jméno FO], a takovéto jednání [jméno FO] bylo shledáno trestným činem, přičemž trestní soud v odůvodnění rozsudku přímo uvedl, že Smlouva o převodu cenných papírů mezi žalovanými a [jméno FO] byla pravou příčinou dalších navazujících událostí, jejichž cílem bylo, aby se [jméno FO] zbavil bezcenných akcií [právnická osoba] a aby nabyl hodnotné akcie dlužníka RMZ, za které zaplatil z prostředků RMZ. RMZ tak vlastně uhradila kupní cenu, za kterou [jméno FO] koupil akcie RMZ, což ovšem pro RMZ postrádalo jakýkoli ekonomický smysl. Cílem protiprávního jednání [jméno FO] tak bylo, aby byly peněžní prostředky ve výši 48,5 milionů Kč vyvedeny ze společnosti RMZ, a to prostřednictvím účtu žalovaného 1). Nemůže tak být převod těchto peněžních prostředků na žalovaného 1) považován po právu, když se tak stalo na základě protiprávního jednání [jméno FO].

36. V dané právní věci je tak podle soudu zřejmé, že k plnění ze strany RMZ vůči žalovanému 1) došlo bez jakéhokoli právního důvodu. Je tomu tak proto, že k plnění, jak bylo popsáno výše, došlo v důsledku trestného činu [jméno FO], přičemž podstatné je především to, že cílem veškerého jeho jednání bylo na úkor společnosti RMZ pro vlastní prospěch docílit úhrady jeho závazku vůči žalovaným, a to na účet žalovaného 1).

37. K převodu peněz na žalovaného 1) došlo na přímý pokyn [jméno FO] jako generálního manažera RMZ, přičemž RMZ neměla žádný právní důvod k úhradě prostředků na účet žalovanému 1). Za tento není možné považovat pokyn [jméno FO] jednajícího ve zlém úmyslu, přičemž tento pokyn byl součástí sofistikovaného trestného jednání [jméno FO].

38. Lze tedy jednoznačně uzavřít, že k úhradě předmětných prostředků na účet žalovaného 1) nebyl dán žádný právní důvod a jejich přijetím se žalovaný 1) obohatil plněním ze strany RMZ bez právního důvodu. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není totiž jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává; v daném případě protiprávním způsobem.

39. Žalovaní dále namítali, že pokud se jedná o bezdůvodné obohacení, tak podle § 454 obč. zák. obohaceným je [jméno FO] a nikoli žalovaní.

40. K otázce rozlišení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 a § 454 obč. zák. soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1622/2008, v němž bylo konstatováno, že o majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu jde především tehdy, kde k poskytnutí a přijetí plnění nebyl od počátku právní důvod, a to zejména proto, že ten, kdo plnil, nevěděl, že ve skutečnosti není povinen plnění poskytnout, nebo že ten, komu se plnilo, není oprávněn plnění přijmout; bezdůvodné obohacení získává ten, komu se plnilo. V případě plnění za jiného, co po právu měl plnit sám, se nejedná o plnění bez právního důvodu. Bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 454 obč. zák. vzniká tehdy, je-li tu právní povinnost plnit a, současně, jestliže plnění poskytne za povinnou osobu ten, kdo sám není povinen (po právu) plnit; bezdůvodně se v tomto případě obohatil nikoliv ten, komu bylo plněno, ale ten, za koho se plnilo. Pro plnění za jiného, co po právu měl plnit sám, je současně charakteristické, že ten, kdo plní, poskytuje plnění s vědomím, že sám nemá právní povinnost plnit a že k plnění přistoupil za jiného, který má (měl by) po právu plnit sám.

41. Soud nemůže přisvědčit tvrzení žalovaných, že mezi RMZ a [jméno FO] existovala dohoda, z níž by vyplynulo, že prostředky, které RMZ zaslala na účet žalovaného 1), byly ve skutečnosti nikoli úhradou kupní ceny nemovitostí, ale úhradou kupní ceny za převod cenných papírů na [jméno FO]. Uvedené je zřejmé ze soudem zjištěných skutečností, kdy je třeba zdůraznit zejména to, že k převedení prostředků došlo na podkladě pokynu [jméno FO] v rámci jeho sofistikovaného trestného jednání. Nestalo se tak na základě jakékoli dohody, ale pokynu [jméno FO], fakticky ovládajícího v době převodu prostředků RMZ.

42. Podle § 261 odst. 1 zákona č. 516/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), účinného do 31. 12. 2013, tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

43. Podle § 261 odst. 3 písm. c) obch. zák. touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy z úplatných smluv týkajících se cenných papírů a jejich zprostředkování (§642).

44. Podle § 387 odst. 1 obch. zák., právo se promlčí uplynutím doby stanovené zákonem.

45. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

46. Soud se dále zabýval tím, zda se na právní vztahy účastníků použije občanský zákoník nebo obchodní zákoník. Právní úprava bezdůvodného obohacení obsažená v občanském zákoníku byla úpravou komplexní a uplatnila se jak pro občanskoprávní vztahy, tak pro obchodní závazkové vztahy, jelikož obchodní zákoník institut bezdůvodného obohacení neupravoval. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je jednotná v závěru, že obchodním závazkovým vztahem může být i vztah, který je kompletně upraven v jiném zákoně, např. právě v občanském zákoníku. Podstatné je, aby šlo buď o tzv. relativní obchod ve smyslu § 261 odst. 1 a 2 obch. zák., o tzv. absolutní obchod ve smyslu výčtu podávajícího se z § 261 odst. 3 obch. zák. nebo o závazkový vztah, jemuž strany přisoudily povahu obchodního vztahu písemnou volbou práva podle § 262 obch. zák. Obchodním zákoníkem se řídí vztahy mezi podnikateli, tedy vztahy související s podnikáním (§ 1 obch. zák.). Ostatní právní vztahy, do nichž podnikatelé vstupují jako občané, se neřídí obchodním zákoníkem, nýbrž jinými právními předpisy, podle charakteru konkrétních společenských vztahů. Obchodnímu zákoníku jsou také podřízeny úplatné smlouvy o převodu cenných papírů. Rozhodujícím pro vyřešení otázky, který právní předpis je nutno použít, je podstata společenského vztahu, v němž účastníci vystupovali. Společnost RMZ je obchodní společností, a tedy v závazkových vztazích vystupuje jako podnikatel. Žalovaní tvrdí, že jim společnost RMZ plnila na jejich pohledávku za [jméno FO], přičemž tato pohledávka vznikla ze smlouvy o převodu akcií. Do tohoto vztahu tak žalovaní vstupovali také jako podnikatelé. Dlužno podotknout, že žalovaní uzavřeli (byť v zastoupení) Smlouvu o úschově 2 ze dne [datum], jejíž další stranou byla společnost RMZ, a jejímž předmětem bylo dle textu smlouvy vypořádání vzájemných práv a povinností smluvních vztahů mezi složiteli. Veškerá právní jednání se týkala podnikatelských aktivit účastníků, a to i podnikatelských aktivit žalovaných. Je zřejmé, že do celé transakce žalovaní vstupovali s určitým podnikatelským záměrem, vyplývajícím již z povahy předmětných transakcí. Je tedy třeba uzavřít, že je v projednávané věci nutné aplikovat ustanovení obchodního zákoníku.

47. Proto co se týče otázky promlčení aplikoval soud právní úpravu promlčení uvedenou v obch. zák., přičemž námitku promlčení nemá za důvodnou. Dle § 397 obch. zák. činila promlčecí doba čtyři roky. K bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného 1) došlo přijetím částky 48,5 milionů Kč dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum]. Žaloba tak byla podána před uplynutím promlčecí doby. Soud uvádí, že v žalobě byl uplatněn po žalovaných nárok na zaplacení předmětné částky a byly popsány skutkové okolnosti, za kterých byla žalovaným předmětná částka převedena. Pokud žalobce posoudil skutkový stav právně tak, že jde o neúčinný právní úkon dlužníka, a soud zjištěný skutkový stav posoudil právně odlišně, v daném případě že poskytnuté peněžité plnění je bezdůvodným obohacením žalovaného pro absenci právního důvodu, nepřekračuje tím soud meze nároku vymezeného žalobou. Právní posouzení věci je tak zcela nerozhodné pro počátek běhu promlčecí doby.

48. Nedůvodná je rovněž námitka žalovaných, že mělo dojít k vydržení přijatého plnění, neboť zejména s ohledem na zjištěné okolnosti, kdy projednávané transakce byly součástí sofistikovaného trestného jednání, nemohli být žalovaní ve vztahu k přijatému plnění v dobré víře.

49. Závěrem soud poukazuje na to, že přistoupil k úpravě výroku rozsudku oproti žalobnímu petitu, když má za to, že z hlediska případné vykonatelnosti rozsudku i s přihlédnutím k rozhodovací praxi soudů, je na místě uložit žalovanému 1) povinnost plnění přímo žalobci, nikoliv do jeho majetkové podstaty v pozici dlužníka v konkurzu, neboť v případě např. postoupení pohledávky či skončení konkurzu by se mohl výrok tak, jak bylo uvedeno v žalobě, stát nevykonatelným.

50. Ve vztahu k žalovanému 2) soud s ohledem na veškeré uvedené právní závěry žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný 2) žádné plnění, které je předmětem řízení, nepřijal a není tak dána jeho pasivní věcná legitimace.

51. Podle § 142 odst. 1 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

52. V dané věci byl žalobce procesně úspěšný oproti žalovanému 1) a žalovaný 2) byl procesně úspěšný vůči žalobci; soud jim tak přiznal náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o výši nákladů řízení vycházel soud z toho, že do doby postoupení bylo vedeno o nárocích žalobce jedno řízení, a to jako incidenční spor, přičemž i nárok žalobce na zaplacení 48,5 milionů Kč byl veden jako incidenční spor. O nákladech incidenčního sporu bylo již rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], č.j. [incidenční spisová značka]. Zdejší soud tak rozhodoval o nákladech řízení vzniklých až po postoupení věci zdejšímu soudu, přičemž ve vztahu k žalovanému 1) došlo k pravomocnému postoupení již v roce [rok], spis však fakticky postoupen nebyl s ohledem na dále probíhající incidenční spor. Tudíž soud vypořádával náklady řízení žalovaného 1), stejně tak žalovaného 2), které nejsou zahrnuty v citovaném usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Takový postup považuje soud i za nespravedlivější s ohledem na průběh řízení a postupy soudů v této věci.

53. Žalobci v řízení před zdejším soudem náleží odměna za dva úkony právní služby, a to za vyjádření ze dne [datum] a účast u ústního jednání dne [datum], vycházeje z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), činí odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 AT částku 63 700 Kč, celkem 127 400 Kč, k tomu dva režijní paušály á 300 Kč, celkem 600 Kč, dále 8x ztrátu času á 100 Kč, celkem 800 Kč, a dále cestovné k ústnímu jednání za 360 Km vozem zn. Volvo, při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km, palivo motorová nafta o průměrné ceně 38,70 Kč/litr a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km, v souladu s vyhláškou č. 398/2023 Sb., celkem cestovné 2 922 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH, celkem tak náklady řízení činí částku 159 384 Kč, kterou soud uložil žalovanému 1) v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce.

54. Žalovanému 2) náleží odměna za tři úkony právní služby, a to za vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast u ústního jednání dne [datum], vycházeje taktéž z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), činí odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 AT částku 63 700 Kč, která je ponížena o 20 % podle § 12 odst. 4 AT za zastupování dvou osob, tedy odměna za jeden úkon činí 50 960 Kč, celkem tak 152 880 Kč, k tomu tři režijní paušály á 300 Kč, celkem 900 Kč, dále 16x ztrátu času á 100 Kč, celkem 1 600 Kč, a dále cestovné k ústnímu jednání za 740 Km vozem zn. Volkswagen, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km, palivo motorová nafta o průměrné ceně 38,70 Kč/litr a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km, v souladu s vyhláškou č. 398/2023 Sb., celkem cestovné 5 948 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH, celkem tak náklady řízení činí částku 195 207 Kč, kterou soud uložil žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uhradit žalovanému 2) k rukám jeho právního zástupce. Soud nepřiznal žalovanému 2) odměnu za převzetí a přípravu věci před zdejším soudem, když k tomuto úkonu již došlo samotným převzetím věci (incidenčního sporu) v roce 2010, nejedná se tudíž o nové řízení. Soud nepřiznal odměnu ani za úkon spočívající ve sdělení ze dne [datum] k výzvě soudu o postupu podle § 226 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když se nejedná o úkon spadající pod úkony taxativně vymezené v § 11 AT, tudíž za takový úkon odměna nenáleží.

55. Takto přiznané náklady řízení soud považuje ve vztahu k řešenému předmětu řízení za účelně vynaložené náklady.

Poučení