17 C 34/2018-303

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Hanou Stuchlíkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a o zaplacení 252.622,50 Kč takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitým věcem, a to pozemku č. par. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] objekt k bydlení, a pozemku par. [číslo] ostatní plocha, manipulační plocha, v kat. území [obec] u [obec], vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] u [obec], se zrušuje.

II. Pozemek č. par. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] objekt k bydlení, a pozemku par. [číslo] ostatní plocha, manipulační plocha, v kat. území [obec] u [obec], vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] u [obec], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu na vyrovnání jeho spoluvlastnického podílu ve výši 740.050 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalobkyně je povinna v rámci širšího vypořádání zaplatit žalovanému částku 26.139 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Ohledně uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému v rámci širšího vypořádání ještě dalších 226.483,50 Kč se vzájemný návrh žalovaného zamítá.

VI. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení a řízení o vzájemném návrhu na širší vypořádání nepřiznává.

VII. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení částku 3.638,30 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VIII. Vůči žalobkyni se České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 3. 2018 domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku č. par. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] objekt k bydlení, a pozemku par. [číslo] ostatní plocha, manipulační plocha, v kat. území [obec], vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětné nemovitosti“) a vypořádání tohoto spoluvlastnictví a to tak, že by předmětné nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného s tím, že by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl. Tuto žalobu zdůvodnila zejména tím, že jsou s žalovaným podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí (žalovaný je jejím bývalým manželem, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne 2. 8. 1999, sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 27. 8. 1999), které nabyli jednak za trvání jejich manželství kupní smlouvou ze dne 28. 6. 1990, jednak až po rozvodu jejich manželství kupní smlouvu ze dne 8. 4. 2003, že dům [adresa] v [obec] obývala s žalovaným až do 2. 10. 2017, kdy byla nucena odejít, neboť jejich společné soužití již nebylo vzhledem k jednání žalovaného dále možné. S ohledem na špatné vzájemné vztahy mezi účastníky nemá žalobkyně zájem ve spoluvlastnickém vztahu se žalovaným dále setrvávat, proto mu navrhla, aby se on stal výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí (což žalobkyně považuje za logické s ohledem na to, že ona se již z předmětných nemovitostí odstěhovala, přičemž žalovaný stěhování vždycky odmítal, navíc v [obec] sídlí i zaměstnavatel žalovaného), a pak jí vyplatil vypořádací podíl, na tento návrh však žalovaný nepřistoupil, proto tedy žalobkyně navrhuje, aby soud jejich spoluvlastnictví zrušil a vypořádal.

2. Žalovaný návrhem ze dne 6. 8. 2018 navrhl provedení vypořádání v širším smyslu a požadoval po žalobkyni úhradu 252.622,50 Kč. Žalovaný souhlasil se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví, nesouhlasil však s výší vypořádacího podílu navrženého žalobkyní, navíc navrhoval, aby soud zohlednil i investice do nemovitostí a náklady na bydlení vynaložené žalovaným, žalovaný tak požaduje po žalobkyni úhradu částky 100.000 Kč, která představuje dar od otce žalovaného pro žalovaného, když tuto částku otec žalovaného zaplatil jako první splátku kupní ceny, dále žalovaný požaduje polovinu splátek zaplacených žalovaným na úhradu zbytku kupní ceny od právní moci rozsudku o rozvodu manželství do srpna 2015, když jednotlivé splátky byly žalovanému sráženy ze mzdy, tj. celkem 91.799,50 Kč (jedna splátka byla ve výši 950 Kč), dále polovinu pojistného za předmětné nemovitosti za roky 2017 a 2018, tj. celkem 1.536 Kč, dále polovinu daně z nemovitostí za roky 2013 až 2018, celkem 3.690 Kč, polovinu nákladů na zakoupení tuhých paliv (uhlí) určených na otop předmětných nemovitostí za roky 2015 a 2016, tj. celkem 7.020 Kč, a polovinu tzv.„ inkasa“ (tj. náklady na elektřinu, rozhlasový a televizní poplatek), které platil žalovaný za dobu po rozvodu manželství do 30. 9. 2017, celkem 48.577 Kč, neboť žalobkyně se o tyto částky bezdůvodně obohatila na úkor žalovaného.

3. K tomuto protinávrhu žalobkyně uvedla, že popírá, že by dar od otce žalovaného byl darem pouze žalovanému, ale jednalo se o dar oběma účastníkům, navíc se jednalo o vnos do v současné době již zaniklého společného jmění manželů, když od rozvodu jejich manželství uplynuly tři roky již v srpnu 2002 a po uplynutí tříleté lhůty od rozvodu jejich manželství nelze zohlednit žádné vnosy. Pokud jde o splátky kupní ceny hrazené žalovaným srážkami ze mzdy, jednalo se o společný dluh manželů z titulu společného jmění, v případě, že žalovaný uhradil celý jejich společný dluh, zde žalobkyně vznáší námitku promlčení. Dále namítá, že pojistnou smlouvu uzavřel žalovaný, a to aniž by s žalobkyní tuto skutečnost konzultoval, pouze žalovaný je tedy povinen hradit pojistné. Pokud jde o platbu daně z nemovitých věcí, zde opět vznáší žalobkyně námitku promlčení plateb za roky 2013, 2014 a 2015, u plateb za rok 2017 a 2018 má žalobkyně za to, že v případě, že nemovitosti užívá pouze žalovaný, je to proto pouze on, kdo je povinen hradit daň z nemovitých věcí. U plateb za uhlí žalobkyně namítla, že žalovaný má sice k dispozici doklady o zakoupení uhlí za roky 2015 a 2016, ovšem uhlí ve skutečnosti kupovala i hradila žalobkyně, doklady o platbách však zůstaly v jejich společnému domě po odstěhování žalobkyně, proto je má žalovaný k dispozici. Pokud jde o platby poměrné části inkasa i v tomto bodě vznáší žalobkyně námitku promlčení, a to za období od dubna 2014 do července 2015, za období od srpna 2015 žalobkyně uvádí, že v platbách za elektřinu jsou zahrnuty i platby za nemovitost [adresa] v [část obce], kterou žalovaný zdědil po rodičích, dále, že v platbách nejsou zohledněny přeplatky za elektřinu, navíc v domě s účastníky žily i jejich děti, které by se měly na platbách také podílet, dále má žalobkyně za to, že požadavek žalovaného na úhradu této částky je v rozporu s dobrými mravy, když žalovanému po celou dobu od rozvodu jejich manželství prala, žehlila a vařila teplé obědy, uklízela též celý jejich dům.

4. Z provedeného dokazování po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) z informací o pozemku a z výpisu z katastru nemovitostí, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku č. par. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] objekt k bydlení, a pozemku par. [číslo] ostatní plocha, manipulační plocha, v kat. území [obec], vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], s tím, že spoluvlastnický podíl je u každého ve výši ; -) z určení – stanovení obvyklé tržní ceny nemovitostí, že realitní kancelář [příjmení] odhadla dne 27. 9. 2017 obvyklou tržní ceny předmětných nemovitostí ve výši 1.350.000 Kč až 1.400.000 Kč; -) z korespondence mezi právní zástupkyní žalobkyně a žalovaným, příp. jeho právní zástupkyní, že se účastníci pokoušeli dohodnout o vypořádání spoluvlastnictví i před podáním žaloby; -) z rozsudku [název soudu] ze dne 2. 8. 1999 č.j. [číslo jednací], že manželství účastníků bylo rozvedeno, tento rozsudek nabyl právní moci dne 27. 8. 1999; -) z kupní smlouvy ze dne 8. 3. 2003, že [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřel s účastníky jako kupujícími kupní smlouvu, jíž prodal účastníkům (každému jednu polovinu) pozemku č. parc.st. [anonymizováno] a dále nově vzniklý pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec]; -) z kupní smlouvy ze dne 28. 6. 1990, že Zemědělské družstvo„ [anonymizováno]“ jako prodávající a účastníci jako kupující uzavřeli smlouvu, jíž zemědělské družstvo prodalo žalovaným rodinný domek [příjmení] [adresa], kupní cenu ve výši 100.000 Kč se účastníci zavázali uhradit do 30 dnů od registrace této smlouvy a zbývající část kupní ceny pak ve formě pravidelných opakujících se měsíčních splátek na základě uzavřené dohody o srážkách ze mzdy ve výši 950 Kč; -) z dohody o uznání k úhradě zbývající části kupní ceny, že účastníci uznali svůj dluh vůči Zemědělskému družstvu [obec] z výše uvedené kupní smlouvy a uzavřeli dohodu o srážkách ze mzdy, podle které bude žalovanému srážena pravidelná měsíční splátka kupní ceny ve výši 950 Kč; -) z pojistné smlouvy ze dne 19. 1. 2017, že žalovaný jako pojistník (současně i pojištěný) uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o pojištění rodinného domu [adresa] [anonymizováno] [obec], s počátkem pojištění dne 29. 1. 2017 a ročním pojistným ve výši 2.163 Kč; -) z účtenek za uhlí, že dne 23. 12. 2015 byla za uhlí zaplacena částka ve výši 3.218 Kč, dne 6. 1. 2016 ve výši 3.448 Kč, dne 7. 10. 2016 ve výši 3.448 Kč a dne 30. 11. 2016 ve výši 3.926 Kč; -) z přehledu plateb SIPO, že žalovaný hradil rozhlasový poplatek ve výši 45 Kč, televizní poplatek ve výši 135 Kč, dále zálohy za elektřinu ve výši 2.270 Kč (duben 2014) a 2.200 Kč (červenec 2017); -) z rozpisu splátek, že žalovanému bylo srážkami ze mzdy sráženo 950 Kč měsíčně až do měsíce srpna 2015; -) z rozsudku [název soudu] ze dne 19. 5. 1999, č.j. [spisová značka], že nezletilé děti účastníků byly svěřeny do péče matky a otci bylo stanoveno výživné ve výši 1.000 Kč pro [jméno], ve výši 900 Kč pro [jméno] a 700 Kč pro [jméno]; -) z rozsudku [název soudu] ze dne 1. 2. 2006, č.j. [číslo jednací], že výživné bylo zvýšeno na 2.000 Kč pro [jméno] (a od 1. 2. 2006 bylo toto výživné zrušeno), dále bylo zvýšeno až na 2.600 Kč pro [jméno] a na 2.400 Kč pro [jméno]; -) z rozsudku [název soudu] ze dne 3. 1. 2007, č.j. [číslo jednací], bylo stanoveno výživné ve výši 2.200 Kč pro [jméno]; -) ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [celé jméno znalce] a z výslechu tohoto znalce, že stanovil obvyklou cenu nemovitostí ve výši 1.050.000 Kč s tím, že nemovitost není dělitelná; že při zpracování znaleckého posudku vycházel z inzercí, které byly aktuální v době zpracování znaleckého posudku, přičemž inzerované ceny jsou vždy vyšší, jednak obsahují i odměnu realitní kanceláře (což je však pouze znalcův předpoklad daný praxí), jednak je to víceméně přání prodávajícího, realita může být úplně jinde, tu ukáže až případný prodej; že znalec v posudku zhodnotil to, že se jedná o systém [příjmení], který má obecně nižší životnost, horší tepelné izolační vlastnosti, údržba objektu byla zanedbaná, zhoršená, všechno je tam původní, okna netěsní, nejdou otevřít, dále je zde konstrukční vada na balkoně, který se může propadnout, dále vzal znalec v úvahu, že nemovitost stojí na vlastním pozemku, i umístění pozemku, i to, že se nejedná o nějak extrémně velký pozemek, který ani není obdélníkového tvaru, i to, že v rohu vede obecní cesta, i to, že dům je řadovka, sice koncová, ale řadovka, nejedná se o samostatně stojící dům; dle znalce ve znaleckém posudku nedošlo k dvojí redukci ceny, koeficient K5 zhodnocuje celkový technický stav nemovitosti a koeficient K7 je na úvaze znalce; od doby zpracování znaleckého posudku mohla cena nemovitosti změnit, ale záleží na lokalitě a dalších faktorech, cena by v dnešní době mohla být vyšší, ale nelze říct o kolik, mohla by být i o 100.000 Kč vyšší, nelze však určit nějakou procentní částkou, o kolik se zvýšila cena domu nebo pozemku od doby zpracování znaleckého posudku; -) ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], jeho dodatku a z výslechu tohoto znalce, že stanovil obvyklou cenu nemovitostí ve výši 1.530.000 Kč, i když nemovitost viděl pouze z vnějšku, ale i se zohledněním vad jako nefunkční okna, balkon, zatékání do koupelny si myslí, že cena 1.500.000 Kč je adekvátní, dům ve vnitřku viděl realitní makléř, jehož ocenění měl k dispozici, že od doby zpracování znaleckého posudku se cena nemovitostí spíše zvýšila, aktuálně odhaduje, že by hodnota předmětného domu mohla být kolem 1.800.000 Kč, ale jedná se jen o odhad, cenu zvyšuje i okolí domu, jedná se o klidnou lokalitu a i sousedé jsou bezproblémoví, což se dozvěděl od žalobkyně; že srovnávané nemovitosti našel znalec na internetu v nabídkách realitních kanceláří, všechny tyto nemovitosti byly starší než předmětná nemovitost, byly tak z 50. – 60. let, ale všechny tyto nemovitosti byly zděné, při stanovení výše ceny předmětné nemovitosti vycházel z těchto nabídek; -) z fotografií domů a k nim přiložených kupních smluv, že domy na fotografiích byly prodány za ceny v rozmezí od 1.300.000 Kč do 2.950.000 Kč v období od 20. 11. 2017 do 4. 11. 2019; -) z revizního znaleckého posudku vypracovaného znalcem [celé jméno znalce] a z výslechu tohoto znalce, že znalec stanovil obvyklou cenu nemovitostí ve výši 1.480.100 Kč, při zpracování znaleckého posudku proběhlo i místní šetření, výsledná cena zohledňuje konstrukční řešení stavby, stejně tak i její nedostatečnou údržbu, lokalitu, parametr redukce pramene ceny zahrnuje provizi realitních kanceláří, použil ke srovnání nabídky z realitních kanceláří, protože tady je o nemovitostech více údajů, kdežto v katastru lze dohledat pouze kupní cenu a číslo popisné a časový údaj koupě; dále znalec uvedl, že je realitou, že v dnešní době trh nemovitostí enormně roste, je realitou asi 10% nárůst ceny za rok, přičemž 10 % je minimum, je zde tedy předpoklad, že k dnešnímu dni by tedy cena byla vyšší, pravděpodobně až o 5 %, ale nejde to paušalizovat, protože od října, kdy byla stanovená obvyklá cena, uběhla příliš krátká doba; domy typu okál aktuálně nejsou v místě a čase na trhu, proto použil jiné nemovitosti, ale zohlednil v sedmi parametrech jejich stavebně technické provedení, nesrovnával to jedna ku jedné, ale vždy to bylo upraveno koeficienty; znalec odhaduje životnost předmětného domu tak na dvacet let bez provedení nějaké zásadní rekonstrukce a cenu investice do předmětného domu asi tak na 1.100.000 Kč, aby dům odpovídal dnešním standardům, poté by jeho výsledná cena byla 3.000.000 Kč až 4.000.000 Kč; -) z vyjádření společnosti [právnická osoba] a z rozpisu plateb, že žalovaný má u této společnosti sjednány dvě smlouvy o dodávkách elektřiny a to k předmětnému domu (výše záloh 1.980 Kč měsíčně) a dále k domu na adrese [adresa] (16. 9. 2015), 3.683 Kč (19. 9. 2016), 6.430 Kč (18. 9. 2017) a 12. 449 Kč (17. 9. 2018); -) z vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 28. 4. 2021, dne 20. 5. 2021 a dne 17. 6. 2021, že tato společnost zajišťovala dodávky elektřiny pro žalovaného do 31. 3. 2015, a to jak do předmětného domu, tak do domu [adresa], přičemž za období 2014 – 2015 vznikl přeplatek ve výši 1.406 Kč; -) z rodného listu [jméno] [celé jméno žalobkyně], že se narodila 28. 7. 2008 a že v rodném listě nemá uvedeny údaji vztahující se k otci, -) z rodného listu [jméno] [celé jméno žalobkyně], že se narodila 15. 6. 2001 a že v rodném listě je uveden jako otec [jméno] [příjmení], -) z potvrzení [právnická osoba], že žalovaný měl ke dni 21. 5. 2021 zůstatek na účtu ve výši 765.074,97 Kč; -) z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], že je dcerou účastníků, že v předmětné nemovitosti žila do roku 2016 a bydlení v předmětném domě probíhalo tak, že se o domácnost starala žalobkyně a ona, vařila žalobkyně někdy svědkyně, jídlo, které uvařila jedna z nich, si poté bral i žalovaný, ale u jednoho stolu nikdy nejedli, rodiče měli každý svůj pokoj, ale když uklízela, uklízela všude bez rozdělení pokojů, když ještě rodiče bydleli v jedné nemovitosti, každý si vedl vlastní život, měli i jiné partnery, žalobkyni se narodily dvě děti, jejichž otcem není žalovaný, když rodiče potřebovali něco vyřešit, třeba ohledně dětí, tak se dohodli a normálně spolu komunikovali, ale jinak se moc nebavili, neví o tom, zda žalovaný přispíval na domácnost, stejně tak nic neví o tom, zda hradil výživné; uhlí kupovala žalobkyně, někdy i svědkyně s přítelem, někdy platil uhlí i žalovaný, více ho platila žalobkyně; mzda žalovanému chodila na účet, přístup k tomu účtu měli oba rodiče, žalobkyně platila elektriku, ale vždycky až po souhlasu žalovaného, nikdy se nestalo, že když žalobkyně šla platit elektriku z účtu žalovaného, že by na něm nebyly peníze, ale svědkyně neví, jaký tam byl zůstatek, ani v jaké výši žalovaný pobíral mzdu, jídlo se hradilo z účtu žalobkyně, oba rodiče měli oddělené účty, každému chodila mzda na jeho účet; -) z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], že je dcerou jenom žalobkyně, ne žalovaného, že bydlela jsem v předmětné nemovitosti, když bylo v domě potřeba něco udělat, zařídit, starala se o to žalobkyně, stejně tak vařila, vařila pro všechny i pro žalovaného, ale že bychom jedli všichni spolu, to se stalo tak maximálně na Vánoce, že uklízeli všude, nerozlišovalo se, kdo obývá jaký pokoj, o platby za domácnost se svědkyně nezajímala, byla malá, když přivezli uhlí, platilo se to tomu, kdo to přivezl přímo na místě, to platila mamka, ale svědkyně neví, zda to platila penězi ze jejího účtu, nebo jí na to dal peníze žalovaný; dále svědkyně uvedla, že žalobkyně spala s nimi v ložnici a žalovaný ve svém pokoji, ale jinak všichni používali všechno, jako koupelnu, kuchyň, obývák; spíš by řekla, že žalobkyně a žalovaný žili pouze v jednom domě, než aby žili spolu, netrávili spolu volný čas, komunikovali spolu normálně, nehádali se, ale spíše méně, nijak se spolu nevybavovali; -) z výpovědi žalobkyně, že většinou platila náklady domácnosti ona, vařila hlavně pro děti, ale když žalovaný přišel, tak si nabral, ale nikdy mu na to asi nic neřekla, nákup potravin zajištovala ona, nebo dcera, žalovaný si bral, co potřeboval, prala i pro žalovaného, protože si dával špinavé věci do koše, takto raději vyprala, než aby to tam zůstalo, že zůstala bydlet v předmětné nemovitosti, protože neměla kam jít, navíc děti se sekly, že nikam nepůjdou, tak tam taky zůstala, ale jenom tam bydlela, nechtěla žít se žalovaným, s žalovaným netrávila volný čas, inkaso platil žalovaný od té doby, co měl účet, uhlí platila vždycky ona, žalovanému bylo jedno, čím se tam topí, měl v pokoji elektrický ohřívač, na dokladech není uvedeno, kdo tu platbu platil, a protože všechny její doklady a dokumenty zůstaly v předmětné nemovitosti, zůstaly tam tedy žalovanému i tyto doklady o platbách za uhlí; že žalovaný jí potraviny, které spotřeboval, neplatil, stejně tak nepřispíval na jídlo ani praní -) z telefonického sdělení zaměstnavatele žalovaného, že výplatní termín byl v roce 2015 stanoven na 14 den v měsíci.

5. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, přičemž jejich spoluvlastnické podíly jsou stejné (jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí), přičemž žalobkyně již v tomto spoluvlastnictví nechce setrvávat a přeje si toto spoluvlastnictví zrušit a vypořádat jej, s čímž souhlasí i žalovaný, přičemž oba účastníci chtějí, aby nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalovaného, který by vyplatil žalobkyni vypořádací podíl, dále bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné, bez toho aniž by se snížila jejich hodnota (jak vyplývá ze znaleckého posudku zpracovaného [celé jméno znalce]), že obvyklá cena nemovitostí je 1.480.100 Kč (jak vyplývá z revizního znaleckého posudku zpracovaného [celé jméno znalce], přičemž soud vyšel právě z tohoto revizního znaleckého posudku, neboť má za to, že tento znalecký posudek je nejvěrohodnější, znalec vysvětlil, proč dospěli oba předchozí znalci k jiné výsledné ceně nemovitostí, navíc tento revizní znalecký posudek je i nejaktuálnější), a že měl žalovaný ke dni 21. 5. 2021 zůstatek na účtu ve výši 765.074,97 Kč (jak plyne z potvrzení [právnická osoba]). Dále bylo soudem zjištěno, že kupní cena za předmětné nemovitosti byla zaplacena částečně v hotovosti (100.000 Kč), částečně ve splátkách ve výši 950 Kč, jež byly žalovanému sráženy ze mzdy až do měsíce srpna 2015 (jak plyne z kupní smlouvy, dohody o uznání k úhradě zbývající části kupní ceny a rozpisu splátek, přičemž termín výplaty mzdy byl u zaměstnavatele žalovaného stanoven na 14 den v měsíci), že žalovaný uzavřel jako pojistník i pojištěný s [právnická osoba] smlouvu o pojištění rodinného domu [adresa] [anonymizováno] [obec], s počátkem pojištění dne 29. 1. 2017 a ročním pojistným ve výši 2.163 Kč (jak vyplývá z pojistné smlouvy), že za daň z nemovitostí bylo za roky 2013 až 2018 uhrazeno celkem 7.380 Kč (ročně 1.230 Kč), což účastníci nečinili sporným, že za uhlí žalovaný zaplatil za období 2015 – 2016 částku 14.040 Kč (jak plyne z předložených účtenek žalovaným, i z výpovědí svědkyň, které uvedly, že uhlí někdy platil i žalovaný, navíc, i když uhlí platila žalobkyně svědkyně nevěděly, zda to bylo z peněz žalobkyně či žalovaného, proto má soud za to, že tyto platby hradil žalovaný, když k nim předložil účtenky), že žalovaný hradil rozhlasový poplatek ve výši 45 Kč a televizní poplatek ve výši 135 Kč (jak plyne z plateb SIPO), a že zálohy za elektřinu na předmětný dům byly (od 1. 4. 2015) ve výši 1.980 Kč a že za tuto dobu vznikly přeplatky a to 3.099 Kč (16. 9. 2015), 3.683 Kč (19. 9. 2016), 6.430 Kč (18. 9. 2017) a 12. 449 Kč (17. 9. 2018), jak plyne z vyjádření společnosti [právnická osoba], [právnická osoba], a z rozpisu plateb. Soud ve věci sice provedl i další důkazy, ovšem ty se ve světle důkazů shora uvedených a s ohledem na právní hodnocení věci projevily jako nadbytečně provedené, a proto k nim soud dále nepřihlížel. Na výslechu navržených svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] účastníci netrvali, proto nebyly provedeny.

6. Soud věc posoudil (zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Ale vzhledem k tomu, že věc se týká i bezdůvodného obohacení, ke kterému docházelo jak před 1. 1. 2014, tak i po tomto dni, soud věc v této části posoudil podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“) i podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („ o. z.“) – viz hlava II. – ustanovení přechodná a závěrečná, díl 1. – přechodná ustanovení, oddíl I. – všeobecná ustanovení, § 3028 odst. 1, 2.

7. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 věta první tohoto ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o zrušení spoluvlastnictví.

8. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (srov. § 1143 o. z.).

9. Podle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odstavec 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odstavec 2).

10. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky (srov. § 1147 o. z.).

11. Občanský zákoník (o. z.) stanoví obdobně obč. zák., nejen možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí jednotlivých způsobů vypořádání (ve vztahu k dřívější úpravě srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1563/99 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2000, č. 9, str. 268)). Podle právní úpravy je primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné věci, přičemž již dříve judikatura připustila možnost rozdělit bytový dům, který byl předmětem spoluvlastnictví i na bytové jednotky (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2004, č. 21, str. 803, v poměrech zákona č. 89/2012 Sb. se k možnosti daného způsobu vypořádání přihlásil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015 (dostupném na www.nsoud.cz)). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy druhý způsob vypořádání, a sice přikázat společnou věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nejsou-li dány předpoklady pro přikázání společné věci za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, pak přichází do úvahy poslední varianta, a sice prodej společné věci ve veřejné dražbě.

12. Ačkoliv z § 1147 o. z. vyplývá toliko jediná přímá podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to zájem spoluvlastníka o přikázání věci do jeho výlučného vlastnictví, již dřívější judikatura ve vztahu k § 142 odst. 1 obč. zák. tuto podmínku pojímala šířeji, když vedle zkoumání vůle účastníka zdůraznila potřebu zkoumat také jeho solventnost. Takový postup totiž zajistí, že se každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jeho spoluvlastnického podílu a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník, jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1305/2007 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2009, č. 7, str. 264), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1340/2014 (dostupné na www.nsoud.cz)).

13. Ke stejným závěrům jako dřívější judikatura již ve vztahu k § 1147 větě druhé o. z. dospěl i Krajský soud v Ostravě, který v rozsudku ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 11 Co 698/2014 (uveřejněném pod č. 4/ 2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), dovodil, že„ pojem ‚nechce-li‘ obsažený v této větě je nutno vyložit nejen tak, že žádný z účastníků nemá o věc zájem, ale v širším pojetí tak, že i když účastník zájem má a nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu, má se za to, že věc nechce.“ 14. Solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Toliko výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, za předpokladu, že z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že daný spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá (například probíhá-li dědické řízení, po jehož skončení by měl spoluvlastník patřičné finanční prostředky zdědit, či má-li finanční prostředky po omezenou dobu fixované na spořicím účtu či dluhopisovém listu). Zde se ovšem jedná vždy o přísné posouzení individuálních skutečností a hodnocení důkazů v konkrétní věci. Není-li tedy najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, pak podmínka solventnosti není splněna. Nelze totiž na druhého spoluvlastníka, jemuž má připadnout vypořádací podíl, přenášet riziko, že by musel náhradu vymáhat exekučně.

15. Při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví (srov. § 1148 odst. 1 a 2 o. z.).

16. Z § 1148 odst. 1 o. z. vyplývá pokyn zákonodárce, aby při zrušení spoluvlastnictví bylo provedeno jeho širší vypořádání. I když jde o normu dispozitivní (a účastníky nelze nutit, aby tak učinili), je v zájmu předcházení dalším sporům provést co nejúplnější a nejrychlejší vypořádání vzájemných vztahů účastníků. To, že zákon sleduje tento cíl, se podává i z § 1148 o. z. odst. 3, který žádá, aby pohledávky, které jsou jinak předmětem tzv. širšího vypořádání, byly v případě prodeje společné věci uspokojeny ještě před rozdělením výtěžku; § 1148 odst. 2 o. z. pak umožňuje vypořádat pohledávky ještě nesplatné. Koncepce zákona tak směřuje k tomu, aby všechny pohledávky a dluhy související se spoluvlastnictvím byly vypořádány pokud možno v době jeho zrušení a aby tak nedocházelo zbytečně k dalším následným sporům.

17. Rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodnutím konstitutivním, který práva a povinnosti teprve zakládá, a proto před nabytím právní moci rozsudku není proti nároku z něj plynoucímu započtení možné; účinky započtení totiž nastanou až v okamžiku, kdy se pohledávky setkají, tedy kdy se stanou způsobilými k započtení (§ 1982 odst. 2 o. z.), tedy nejdříve k okamžiku právní moci rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, zatímco soud musí vycházet z právního stavu v době vyhlášení rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), kdy ještě pohledávka na zaplacení vypořádacího podílu neexistuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 22 Cdo 2354/2016).

18. Širším vypořádáním podílového spoluvlastnictví (§ 1148 odst. 1 o. z.) se rozumí jen vypořádání pohledávek a dluhů, které přímo souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí; jde zejména o náklady na společnou věc nebo dluhy a pohledávky vzniklé při jejím užívání. Nejde tedy o náklady vynaložené jedním spoluvlastníkem na věc ve výlučném vlastnictví druhého, byť i výtěžek z prodeje této věci byl později vynaložen na věc, který je nyní předmětem vypořádání. Účastníkům však nic nebrání, aby v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uplatnili i vzájemné nároky, vyplývající ze širšího vypořádání; také jim nic nebrání, aby u soudu uplatnili jiné vzájemné nároky. Z procesního hlediska půjde o objektivní kumulaci návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a návrhu na širší vypořádání; práva takto uplatněná mají samostatný skutkový základ (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

19. Vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba (§ 1116 o. z.). Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci (§ 1122 odst. 1 o. z., podobně § 137 odst. 1 obč. zák.).

20. Bezdůvodně se obohatí i ten, kdo získá majetkový prospěch tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z., podobně § 454 obč. zák.).

21. Souhlasí-li ostatní spoluvlastníci s nákladem vynaloženým jedním nebo více spoluvlastníky na společnou věc (a je nerozhodné, zda jde o náklady na nutnou úpravu nebo údržbu či o náklady na jinou než nutnou opravu a údržbu), jde o dohodu o hospodaření se společnou věcí a investující spoluvlastník má proti ostatním spoluvlastníkům právo na úhradu vynaložených prostředků totéž platí v případě rozhodnutí většinového spoluvlastníka učiněného postupem podle § 139 odst. 2 obč. zák. Není-li mezi spoluvlastníky dohodnuto, jakým způsobem se budou na těchto investicích podílet, je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů. Jde-li o investice jakéhokoliv druhu, vynaložené některým ze spoluvlastníků na společnou věc se souhlasem spoluvlastníků ostatních (či vynaložené na základě principu majority), jsou jejich části připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné (nebyla-li mezi nimi uzavřena dohoda jiná) již za trvání spoluvlastnictví a nikoliv až po jeho zrušení a vypořádání. Investice vynaložené jedním ze spoluvlastníků bez dohody s ostatními a nemající základ v tzv. majorizaci zakládají investujícímu spoluvlastníku právo na vydání bezdůvodného obohacení, které ostatním spoluvlastníkům vzniklo. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení v souvislosti s vynaložením nákladů na nutnou opravu nebo údržbu vzniká za trvání spoluvlastnického vztahu vynaložením těchto nákladů. Nejde-li o náklady na nutnou opravu nebo údržbu, vzniká tato povinnost až při zániku podílového spoluvlastnictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011 sp. zn. 22 Cdo 3766/2001, jež se sice vztahuje k úpravě dle obč. zák. dle soudu je však použitelná i nadále).

22. Dle § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110 obč. zák.). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105 obč. zák. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. (§ 100 odst. 2 obč. zák.). Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (§ 107 odst. 2 obč. zák.).

23. Dle § 609 odst. 1 věta první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno (§ 610 odst. 1 věta první o. z.). Promlčecí lhůta trvá tři roky (§ 629 odst. 1 o. z.). Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z.). Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti; dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění (§ 623 o. z.). Podle § 638 odst. 1 o. z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Ustanovení § 638 doplňuje § 621 a § 629 odst. 1 s tím, že právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje nejen ve tříleté subjektivní, ale i v desetileté, výjimečně v patnáctileté (§ 638 odst. 2) objektivní promlčecí lhůtě od doby, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Promlčení lze úspěšně namítnout, pokud uplyne byť i jediná z těchto lhůt. Mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem (§ 646 o. z.). Promlčecí lhůta nepočíná, a byla-li již započata, neběží, také mezi členy společné domácnosti. Společnou domácností se rozumí vzájemný vztah fyzických osob, které spolu trvale žijí a zároveň z toho důvodu společně uhrazují náklady na své potřeby. Nezáleží na tom, zda jde o osoby blízké nebo osoby cizí. Jedná se o faktický stav, který nemusí být zanesen v příslušných evidencích. Za výjimečných okolností může jedna fyzická osoba vytvořit dvojí společnou domácnost.

24. V posuzovaném případě má soud za to, že byly splněny veškeré zákonné podmínky pro to, aby soud zrušil spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem a přikázal je do výlučného vlastnictví žalovaného, kterého zavázal k úhradě vypořádacího podílu žalobkyni ve výši 740.050 Kč, neboť předmětné nemovitosti nelze reálně rozdělit, aniž by se přitom snížila jejich hodnota, což mimo jiné vyplývá ze znaleckého posudku podaného [celé jméno znalce], a obvyklá cena nemovitostí byla stanovena ve výši 1.480.100 Kč, jak vyplývá z revizního znaleckého posudku zpracovaného [celé jméno znalce], v řízení oba účastníci potvrdili, že nechtějí ve spoluvlastnictví setrvat, přičemž žalovaný souhlasil s návrhem žalobkyně, aby byly nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví, s tím, že vyplatí žalobkyni vypořádací podíl, když solventnost žalovaného byla dle soudu v řízení také prokázána, neboť žalovaný přeložil soudu potvrzení z banky, že zůstatek na jeho účtu je (resp. byl ke dni 21. 5. 2021) ve výši 765.074,97 Kč, přičemž výše vypořádacího podílu žalobkyně je ve výši 740.050 Kč. Soud tedy podané žalobě o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání vyhověl, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem, předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného a žalovaného zavázal k úhradě vypořádacího podílu žalobkyni.

25. Pokud jde o nároky žalovaného na úhradu částky 252.622,50 Kč v rámci tzv. vypořádání v širším smyslu, zde má soud za to, že jednotlivé nároky žalovaného (částka 100.000 Kč, která představuje dar od otce žalovaného pro žalovaného, dále polovina splátek zaplacených žalovaným na úhradu zbytku kupní ceny od právní moci rozsudku o rozvodu manželství do srpna 2015 ve výši 91.799,50 Kč, dále polovina pojistného za předmětné nemovitosti za roky 2017 a 2018, tj. celkem 1.536 Kč, dále polovina daně z nemovitostí za roky 2013 až 2018, celkem 3.690 Kč, polovina nákladů na zakoupení uhlí za roky 2015 a 2016, tj. celkem 7.020 Kč, a polovina tzv.„ inkasa“ (tj. náklady na elektřinu a rozhlasový a televizní poplatek), které platil žalovaný za dobu po rozvodu manželství do 30. 9. 2017, celkem 48.577 Kč)), nelze považovat za náklady na opravu nebo údržbu (nikoliv nutnou opravu nebo údržbu), kde by vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení až při zániku podílového spoluvlastnictví. Promlčecí doba na vydání žalovaným uplatněného bezdůvodného obohacení tak počala běžet dle příslušných ustanovení obč. zák. (příp. o. z.) dnem jejich úhrady, neboť tohoto dne žalovaný věděl, že plní i za žalobkyni, přičemž účastníci spolu nevedli společnou domácnost (jak plyne z výpovědi samotné žalobkyně ale i ze svědeckých výpovědí, kdy obě svědkyně uvedli, že účastníci spolu netrávili čas, pouze žili v jedné nemovitosti), kdy v opačném případě by promlčecí doba po dobu vedení jejich společné domácnosti neběžela. Žalovaný podal návrh na vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu dne 6. 8. 2018. Nárok žalovaného na úhradu poloviny splátek kupní ceny je tak promlčen, kromě jedné, poslední splátky, jež byla uhrazena v srpnu 2015, když výplatní termín je u zaměstnavatele žalovaného 14 den v měsíci, neboť žalovaný v době úhrady každé jednotlivé splátky věděl, že plní v době po rozvodu manželství, tedy po zániku společného jmění účastníků, na společný dluh se žalobkyní vzniklý za trvání jejich společného jmění, žalovanému tak tedy vzniklo právo na úhradu částky 475 Kč (nárok na úhradu zbylé části ve výši 91.779,50 Kč je již promlčen). Stejně tak je částečně promlčen i jeho nárok na úhradu poloviny plateb daně z nemovitostí, a to za roky 2013 až 2015, naopak za roky 2016 až 2018 má žalovaný právo na vydání bezdůvodného obohacení, neboť daň zaplatil i za žalobkyni a ta se tak na jeho úkor obohatila o částku 1.845 Kč. Stejně tak jsou částečně promlčeny i platby inkasa a to ty, které byly provedeny do 16. 7. 2015. Od žalovaným požadovaných plateb za elektřinu však bylo třeba odečíst zálohy za elektřinu v domě [adresa] (tj. 220 Kč měsíčně) a dále přeplatky za elektřinu, ty ovšem pouze na„ nepromlčené“ období. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu částky 16.799 Kč { ( (2200-220) *26 – 3.683 – 6.430 – 12.449 + 26*45 + 26*135) /2} jako poloviny plateb inkasa (elektřina a rozhlasový a televizní poplatek), jež hradil za předmětnou nemovitost, ještě v době, kdy s ním žalobkyně předmětné nemovitosti obývala. Dále soudu přiznal žalovanému právo na úhradu částky 7.020 Kč, jež představuje polovinu nákladů na zakoupení uhlí, neboť má za to, že tuto částku za otop předmětného domu v době, kdy s ním žalobkyně předmětné nemovitosti obývala, vynaložil žalovaný (jak je uvedeno výše) a žalobkyně se tak na jeho úrok bezdůvodně obohatila. Soud zamítl požadavek žalovaného na úhradu částky 100.000 Kč, kterou mu měl darovat jeho otec na nákup předmětného domu, neboť tento dům nabyli účastníci do jejich společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem jejich manželství, a nebylo ve lhůtě tří let vypořádáno, nastoupila tak nevyvratitelná domněnka vypořádání, případný vnos žalovaného do jejich společného jmění, tedy v současné době již nelze nijak zohlednit (ten mohl být zohledněn pouze při vypořádání jejich společného jmění, což se však nestalo). A co se týče pojistné smlouvy, byl to žalovaný, kdo ji uzavřel, on je i pojištěným, proto povinnost hradit pojistné stíhá pouze jeho, žaloba v této části (tj. úhrady poloviny pojistného za roky 2017 a 2018, tedy ve výši 1.536 Kč), tak byla zamítnuta (srov. rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. 5. 2019 sp. zn. 14 C 136/2016). Celkem tak soud vyhověl požadavku žalovaného na úhradu částky 475 Kč (jako poloviny poslední splátky kupní ceny), dále částky 1.845 Kč (poloviny plateb za daň z nemovitostí za roky 2016 až 2018), částky 7.020 Kč (polovina plateb za uhlí), a částky 16.799 Kč (polovina plateb inkasa), ve zbývající části, tedy požadavku na úhradu dalších 226.483,50 Kč, žalobu zamítl.

26. O nákladech řízení soud s přihlédnutím k povaze věci a poměru mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020 sp.zn. I.ÚS 262/20 a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) nepřiznal, obdobně soud postupoval i ve vztahu i nákladům řízení k tzv. širšímu vypořádání spoluvlastnictví.

27. Dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V souvislosti se zpracováním znaleckých posudků a s výslechy znalců, vznikly soudu náklady za jejich účast u soudního jednání ve výši 10.395,10 Kč (na zpracování znaleckého posudku [celé jméno znalce] 4.315,10 Kč, za účast Ing. [jméno] [příjmení] u jednání 1.080 Kč a za zpracování revizního znaleckého posudku [celé jméno znalce] 5.000 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 8. 2018 č.j. 17 C 34/2018-93 osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 30 %, je tak povinen nahradit státu 70% nákladů na něj připadajících (tj. 10.395, 10/2 3.638,30 Kč). Žalobkyně byla o soudních poplatků osvobozena zcela, a to usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 4. 2018 č.j. 17 C 34/2018-45, proto státu nebylo vůči žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

28. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.