17 C 363/2023 - 218

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], se sídlem [Adresa žalobkyně], právně zastoupena [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], advokátem se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], proti žalované:[Jméno žalované]., [Anonymizováno] [IČO žalované], se sídlem [Adresa žalované], právně zastoupena [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] 01 [Jméno advokáta] o zaplacení částky 241 288,91 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 241 288,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 82 628,52 Kč jdoucím od 23. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 95 570,99 Kč jdoucím od 26. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 544,70 Kč jdoucím od 27. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 544,70 Kč jdoucím od 11. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 81 312 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 241 288,91 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaná objednala a odebrala během ledna a února 2021, resp. bývalý zaměstnanec žalované [jméno FO] jménem a na účet žalované, hutní materiál v celkové hodnotě 381 778,32 Kč. Zakoupené zboží bylo žalované vyúčtováno fakturami č. [hodnota] ze dne 27. 1. 2021, č. [hodnota] ze dne 29. 1. 2021, č. [hodnota] ze dne 29. 1. 2021, č. [hodnota] ze dne 8. 2. 2021, č. [hodnota] ze dne 11. 2. 2021, č. [hodnota] ze dne 12. 2. 2021 a č. [hodnota] ze dne 24. 2. 2021. Fakturu č. [hodnota] ze 27. 1. 2021 vystavenou na částku 46 381,29 Kč žalovaná zaplatila dne 28. 1. 2021, fakturu č. [hodnota] ze dne 29. 1. 2021 vystavenou na částku 51 516,95 Kč žalovaná zaplatila dne 2. 2. 2021 a fakturu č. [hodnota] ze dne 29. 1. 2021 vystavenou na částku 42 591,08 Kč žalovaná zaplatila dne 2. 2. 2021. Fakturu č. [hodnota] ze dne 8. 2. 2021 na částku 82 628,52 Kč splatnou dne 22. 2. 2021, fakturu č. [hodnota] ze dne 11. 2. 2021 na částku 95 570,99 Kč splatnou dne 25. 2. 2021, fakturu č. [hodnota] ze dne 12. 2. 2021 na částku 31 544,70 Kč splatnou dne 26. 2. 2021 a fakturu č. [hodnota] ze dne 24. 2. 2021 na částku 31 544,70 Kč splatnou dne 10. 3. 2021 žalovaná dosud neuhradila. Dluh činí celkem 241 288,91 Kč. Faktura č. [hodnota] ze dne 8. 2. 2021 byla žalované zaslána emailem dne 23. 2. 2021, faktura č. [hodnota] ze dne 11. 2. 2021 byla žalované zaslána emailem dne 11. 2. 2021, faktura č. [hodnota] ze dne 12. 2. 2021 byla žalované zaslána emailem dne 12. 2. 2021 a faktura č. [hodnota] ze dne 24. 2. 2021 byla žalované zaslána emailem dne 24. 2. 2021. [jméno FO] byl rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 1. 2023, č.j. [spisová značka], uznán vinným z [podezřelý výraz] podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 [podezřelý výraz] zákona, jehož se měl dopustit tím, že v průběhu měsíce ledna a února 2021 jako zaměstnanec žalované, který byl zaměstnavatelem pověřen k samostatnému fasování materiálu pro zakázky zaměstnavatele ze skladu žalobkyně, využil tohoto oprávnění a nejméně v sedmi případech odebral jménem žalované hutní materiál v celkové hodnotě 379 925,84 Kč. Žalovaná se k soudnímu řízení připojila jako poškozená s požadavkem na náhradu škody a Okresní soud v Táboře uložil panu [adresa] zaplatit na náhradu škody žalované částku 379 926 Kč. [jméno FO] byl u žalované zaměstnán od března 2020, hutní materiál odebíral od žalobkyně jménem žalované přibližně od července 2020 do února 2021. [jméno FO] při převzetí zboží vždy vystupoval jako zaměstnanec žalované oprávněný k odběru zboží. Žalobkyně objednávky i odběr zboží z velkoobchodu umožnila s vědomím, že zboží objednává a odebírá pro svou potřebu žalovaná.

2. Žalovaná navrhovala, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Žalovaná potvrdila, že v letech 2020 a 2021 odebírala na základě rámcové ústní dohody statutárních zástupců účastníků hutní materiál. Odběr materiálu probíhal na základě dílčích objednávek, které činil výlučně jednatel žalované [jméno FO], a to telefonicky na telefonním čísle žalobkyně. Tyto telefonické objednávky vyřizoval jednatel žalované s panem [právnická osoba], popřípadě s paní [jméno FO]. Účastníky bylo rovněž dohodnuto, že v případě objednávek menšího rozsahu budou realizovat vyzvednutí materiálu zaměstnanci žalované. Takto vyzvedával materiál [jméno FO] mladší, [jméno FO], [jméno FO] a rovněž [jméno FO]. V případě objemnějších objednávek byla dodávka realizována dopravou žalobkyně do místa provozovny žalované. Žalovaná nikdy neudělila souhlas nebo pokyn k tomu, aby jakýkoliv její zaměstnanec prováděl jejím jménem objednávky zboží. Žalovaná učinila nesporným, že dne 28. 1. 2021 uhradila žalobkyni částku 46 381,29 Kč a dne 2. 2. 2021 částky 51 516,95 Kč a 42 591,08 Kč na úhradu faktur č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota]. Materiál však nebyl telefonicky jednatelem žalované objednán, žalované nebyl nikdy fakticky dodán a úhrady faktur byly provedeny z důvodu omylu na straně žalované. Žalovaná dále popřela, že by objednala a odebrala hutní materiál vyúčtovaný fakturami č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota]. Předmětný materiál odebral u žalobkyně zaměstnanec žalované [jméno FO]. K objednávkám zboží jmenovaného pracovní smlouva neopravňovala a k tomuto nebyl ani nikdy žalovanou zmocněn. V předchozím období [jméno FO] materiál u žalobkyně toliko vyzvedával, ale nikdy neobjednával. [jméno FO] byl v době, kdy zřejmě prováděl odběry materiálu od žalobkyně, tedy konkrétně od 1. 2. 2021 do 12. 3. 2021, v pracovní neschopnosti. Uhrazenou částku ve výši 138 636,93 Kč, která podle žalované představuje bezdůvodné obohacení vzniklé žalobkyni v důsledku mylného uhrazení neexistujících závazků, žalovaná uplatnila vůči žalobkyni jako obranu proti návrhu. Žalovaná dále namítala, že jednání [adresa], který bez vědomí žalované objednal u žalobkyně zboží, které jí nebylo zaplaceno, je nutné posuzovat jako exces jmenovaného a poukazovala na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 288/23.

3. Soud ve věci provedl důkaz listinami, výpověďmi svědků a statutárních zástupců účastníků, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

4. Z příjmového bankovního dokladu č. [IBAN] ze dne 28. 1. 2021 (č.l. 7 spisu) soud zjistil, že byla uhrazena částka 46 381,29 Kč na fakturu č. [hodnota]. Z příjmového bankovního dokladu č. [IBAN] (č.l. 8 spisu) soud zjistil, že dne 2. 2. 2021 byla uhrazena částka 51 516,95 Kč na fakturu č. [hodnota]. Z příjmového bankovního dokladu č. [IBAN] (č.l. 9 spisu) soud zjistil, že dne 2. 2. 2021 byla uhrazena částka 42 591,08 Kč na fakturu č. [hodnota].

5. Z faktury č. [hodnota] (č.l. 158 spisu) vystavené dne 8. 2. 2021 soud zjistil, že za dodávku plechů a úpravu hutního materiálu – dělení vystavila žalobkyně žalované fakturu na úhradu částky 82 628,52 Kč se splatností 22. 2. 2021. Z dodacího listu č. [hodnota] soud zjistil, že [jméno FO] svým podpisem potvrdil dodání sítě 6/100/2000/3000, plechů s označením 2/1000/2000 a řezání sítě na malé části. Jako odběratel je uvedeno TYMO.

6. Z faktury č. [hodnota] (č.l. 12 spisu) ze dne 11. 2. 2021 soud zjistil, že touto fakturou vyúčtovala žalobkyně žalované částku 95 570,99 Kč za dodávku sítí do betonu a popelnice, splatnost faktury byla stanovena na 25. 2. 2021. Z dodacího listu č. [hodnota] (č.l. 13) soud zjistil, že dne 9. 2. 2021 potvrdil převzetí uvedeného zboží [jméno FO], a to ve dnech 9. 2. a 10.

2. Jako odběratel je uvedeno TYMO.

7. Z faktury č. [hodnota] (č.l. 14 spisu) ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované touto fakturou částku 31 544,70 Kč za dodávku sítí do betonu, splatnost byla stanovena na 26. 2. 2021. Z dodacího listu č. [hodnota] (č.l. 15 spisu) soud zjistil, že [jméno FO] potvrdil převzetí uvedeného zboží dne 11.

2. Jako odběratel je uvedeno TYMO.

8. Z faktury č. [hodnota] (č.l. 16 spisu) ze dne 24. 2. 2021 soud zjistil, že touto fakturou vyúčtovala žalobkyně žalované částku 31 544,70 Kč za dodávku sítí do betonu, splatnost byla stanovena na 10. 3. 2021. Z dodacího listu č. [hodnota] ze dne 28. 1. 2020 (č.l. 17 spisu) soud zjistil, že [jméno FO] potvrdil převzetí zboží mimo jiné též sítě 6/100. Jako odběratel je uvedeno TYMO.

9. Z emailů ze dne 11. 2. 2021, 12. 2. 2021, 23. 2. 2021 a 24. 2. 2021 (č.l. 18–21 spisu) soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované k úhradě faktury č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota].

10. Z přehledu vydaných faktur (č.l. 22 spisu) soud zjistil, že faktury č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], vystavené v období od 7. 7. 2020 do 18. 12. 2020, jsou evidovány jako uhrazené.

11. Z výzvy k úhradě ze dne 31. 5. 2023 (č.l. 24 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky celkem 241 288,91 Kč představující neuhrazené faktury č. [hodnota], č. [hodnota], 216100182 a č. [hodnota]. Další výzvy k úhradě byly žalované adresovány 12. 7. 2023 a 13. 10. 2023. Dne 7. 11. 2023 byla žalované adresována předžalobní výzva.

12. Ze sdělení [Jméno Zástupce] v zastoupení společnosti [Jméno žalované]. ze dne 27. 7. 2022 (č.l. 29 spisu) soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni, že považuje její požadavek na úhradu požadované částky za neoprávněný, to z toho důvodu, že dílčí objednávky zboží realizované zaměstnancem panem [adresa] nebyly narozdíl od předchozí zavedené praxe potvrzeny statutárním zástupcem a žalovaná objednané zboží nikdy neobdržela.

13. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud zjistil, že [jméno FO] byl uznán vinným, že v průběhu měsíce ledna a února 2021 jako zaměstnanec společnosti [Jméno žalované]., který byl zaměstnavatelem pověřen k samostatnému fasování materiálu pro zakázky zaměstnavatele ze skladu firmy [Jméno žalobkyně]., využil tohoto oprávnění a nejméně v sedmi případech odebral jménem společnosti [Jméno žalované]. z tohoto specializovaného velkoobchodu hutní materiál specifikovaný ve faktuře č. [hodnota], faktuře č. [hodnota], faktuře č. [hodnota], faktuře č. [hodnota], faktuře č. [hodnota], faktuře č. [hodnota] a faktuře č. [hodnota] v celkové hodnotě 379 925,84 Kč, když zčásti takto jednal v době své pracovní neschopnosti, kdy bez vědomí zaměstnavatele s takto vylákaným materiálem naložil blíže nezjištěným způsobem, čímž způsobil celkovou škodu ve výši 379 925,84 Kč společnosti [Jméno žalobkyně]., kdy tímto jednáním spáchal pokračující [podezřelý výraz] podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 [podezřelý výraz] zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

14. Soud k důkazu nehodnotí obsah protokolu o hlavním líčení konaném před Okresním soudem v Táboře dne 19. 4. 2022, při němž byl vyslechnut [jméno FO], a to z toho důvodu, že soudu se nepodařilo vyslechnout samotného [adresa], neboť tento odmítl před soudem jako svědek vypovídat a soud nemůže s ohledem na zásadu bezprostřednosti vycházet pouze z toho, co [jméno FO] uvedl při hlavním líčení, v němž byl vyslýchán ve pozici obviněného, kdy se nelze zcela spolehnout na věrohodnost jím učiněné výpovědi.

15. Z protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] soud zjistil, že byl vyslechnut [jméno FO] a [jméno FO]. Z výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že [jméno FO] měl po určité době poté, co začal pracovat u žalované, oprávnění na firmu fasovat materiál jako jiní zaměstnanci a takovou měl se žalobkyní ústní dohodu. S [adresa] byl pan [jméno FO] domluvený, že si může vzít materiál se slevou společnosti [Anonymizováno]. Když si bral materiál na sebe se slevou žalované, bylo to řádově v desetitisících Kč. Když byl [jméno FO] na [podezřelý výraz], fasovat materiál nesměl. S jednatelem žalobkyně panem [jméno FO] se jednatel žalované domluvili tak, že až bude rozhodnutí soudu, tak že pan [jméno FO] napíše dopis, že o tom nevěděl a že panu [jméno FO] doplatí zbytek. Z výpovědi [jméno FO] slyšené před [podezřelý výraz] soudem vyplývá, že [jméno FO] si bral materiál od žalobkyně, ale peníze potom přinesl žalované. Firma [Anonymizováno] zboží fakturovala na žalovanou, když její zaměstnanci využívají toho, že tam má žalobkyně slevu. Žalobkyně poslala žalované fakturu, že si zaměstnanec odebral materiál se slevou, který potom použil pro sebe, a když zaměstnanec přinesl peníze, tak si to napsala jako příjmový doklad. Odvádí z toho DPH, ale příjemcem toho materiálu je potom ten zaměstnanec. Odběr zboží učiněný [adresa] začali řešit poté, co přišlo více faktur najednou. V [Anonymizováno] jim řekli, že si to tam vyzvedl [jméno FO], který byl už ale v tu dobu [podezřelý výraz].

16. Ze sdělení právního zástupce žalované ze dne 1. 12. 2023, 24. 10. 2023 a 27. 6. 2022 vyplývá, že žalovaná nepovažuje požadavek žalobkyně za oprávněný z důvodu neuzavření závazkového vztahu v případě fakturovaných dodávek zboží.

17. Z pracovní smlouvy (č.l. 77 spisu) soud zjistil, že [jméno FO] byl zaměstnán u žalované na pozici montážní a servisní technik od 2. 3. 2020.

18. Z informace o ukončení dočasné pracovní neschopnosti (č.l. 78 spisu) soud zjistil, že [jméno FO] byl v pracovní neschopnosti od 1. 2. 2021 do 21. 2. 2021. Dále byl [jméno FO] v pracovní neschopnosti v době od 22. 2. 2021 do 12. 3. 2021.

19. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 30. 3. 2021 (č.l. 79 spisu) soud zjistil, že žalovaná okamžitě zrušila s [adresa] pracovní poměr s odůvodněním, že v průběhu měsíců ledna a února 2021 odebral jménem [Jméno žalované]. od společnosti [Jméno žalobkyně]. hutní materiál v celkové hodnotě 379 925,84 Kč, který dosud nepředal, ani neuhradil jeho cenu.

20. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 28. 2. 2022 (č.l. 79 spisu druhá strana) soud zjistil, že žalovaná uplatnila vůči obžalovanému [adresa] nárok na náhradu škody v částce 379 925,84 Kč, která představuje škodu v podobě hodnoty zboží, které obžalovaný jménem žalované neoprávněně odebral od společnosti [Jméno žalobkyně]..

21. Ze sdělení ze dne 19. 4. 2021 (č.l. 80 spisu) soud zjistil, že žalovaná nevyhověla žádosti žalobkyně o inventarizaci pohledávek z toho důvodu, že uvedené faktury neevidují ve svém účetnictví.

22. Z faktury č. [hodnota] ze dne 7. 7. 2020 splatné dne 21. 7. 2020 (č.l. 91 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované k úhradě částku 29 359 Kč, a to za dodávku mimo jiné sady kování, čemuž předcházela cenová nabídka ze dne 25. 6. 2020 (č.l. 92 spisu).

23. Z faktury č. [hodnota] ze dne 21. 7. 2020 splatné dne 4. 8. 2020 (č.l. 93 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované částku 13 359,63 Kč, a to za dodávku zboží podle dodacího listu č. [hodnota] (č.l. 94 spisu), přičemž z tohoto dodacího listu mimo jiné vyplývá, že je tam ve více řádcích uvedeno jméno [jméno FO] a je tam připojen jeho podpis.

24. Z faktury č. [hodnota] ze dne 22. 7. 2020 splatné dne 5. 8. 2020 (č.l. 97 spisu) soud zjistil, že žalobkyně žalované vyfakturovala k úhradě částku 4 316,40 Kč, a to za zboží podle dodacího listu č. [hodnota] (č.l. 98 spisu), kdy v kolonce číslo objednávky je uvedeno jméno p. [jméno FO], telefon [Anonymizováno].

25. Z faktury č. [hodnota] ze dne 29. 7. 2020 splatné dne 12. 8. 2020 (č.l. 99 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované dodávku zboží v hodnotě 8 217,90 Kč, a to podle dodacího listu č. [hodnota] (č.l. 100 spisu), kdy v kolonce číslo objednávky je uvedeno p. [jméno FO], [Anonymizováno]. Jako odběratel je uvedeno [Jméno žalované].

26. Z faktury č. [hodnota] ze dne 13. 8. 2020 splatné dne 27. 8. 2020 (č.l. 101 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované dodávku v hodnotě 2 976,60 Kč podle dodacího listu č. [hodnota] (č.l. 102 spisu), kdy v kolonce číslo objednávky je uvedeno p. [jméno FO]; jméno [jméno FO] a podpis je uvedeno též v kolonce převzal. Odběratel je uvedeno [Anonymizováno].

27. Z faktury č. [hodnota] ze dne 28. 8. 2020 platné dne 11. 9. 2020 (č.l. 103 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za dodávku zboží částku ve výši 21 501,76 Kč podle dodacího listu č. [hodnota] (č.l. 104-105 spisu), kdy u některých položek je uvedeno jméno [jméno FO]. [jméno FO] je též v kolonce s nadpisem číslo objednávky. Rovněž tak v dodacím listu č. [hodnota] je u některých položek uvedeno jméno [jméno FO]. U obou dodacích listů je v kolonce odběratel uvedeno [Anonymizováno].

28. Z faktury č. [hodnota] ze dne 30. 9. 2020 splatné dne do 14. 10. 2020 (č.l. 106 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované částku 34 991,29 Kč podle dodacích listů č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] (č.l. 107-108 spisu), kdy u některých položek je uvedeno jméno [jméno FO] a v kolonce odběratel je uvedeno [Anonymizováno].

29. Z faktury č. [hodnota] ze dne 29. 10. 2020 splatné dne 12. 11. 2020 (č.l. 109 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované částku ve výši 30 548,96 Kč za zboží podle dodacích listů č. [hodnota] a č. [hodnota] (č.l. 110 spisu), kdy výčet zboží obsahoval mimo jiné kari síť a u některých položek je uvedeno jméno [jméno FO]. Jako odběratel je uvedeno [Jméno žalované].

30. Z faktury č. [hodnota] ze dne 5. 11. 2020 splatné dne 19. 11. 2020 (č.l. 111 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za zboží částku 29 315,52 Kč, a to podle dodacího listu č. [hodnota] ze dne 3. 11. 2020 (č.l. 112 spisu), kdy na tomto dodacím listu je při horním okraji uvedeno jméno [jméno FO] a telefonní číslo [tel. číslo]. Jako odběratel je uvedeno [Jméno žalované].

31. Z faktury č. [hodnota] ze dne 10. 11. 2020 (č.l. 113 spisu) splatné dne 24. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované ze zboží částku 54 043,11 Kč podle dodacího listu č. [hodnota] (č.l. 114 spisu).

32. Z faktury č. [hodnota] ze dne 23. 11. 2020 (č.l. 115 spisu) splatné dne 7. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtoval žalované zboží v hodnotě 71 017,46 Kč podle dodacího listu č. [hodnota] (č.l. 116 spisu), přičemž u některých položek je uvedeno jméno [jméno FO]. Jako odběratel je uvedeno [Anonymizováno].

33. Z faktury č. [hodnota] ze dne 10. 12. 2020 (č.l. 117 spisu) splatné dne 24. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za zboží částku 10 179,16 Kč za dodávku zboží podle dodacího listu č. [hodnota] (č.l. 118 spisu), kdy na tomto dodacím listu je při horním okraji uvedeno jméno [jméno FO] a telefonní číslo [tel. číslo]. Jako odběratel je zde uvedeno [Anonymizováno].

34. Z faktury č. [hodnota] ze dne 18. 12. 2020 (č.l. 119 spisu) splatné dne 1. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované zboží v hodnotě 9 439,55 Kč podle dodacích listů č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] (č.l. 120-121 spisu), přičemž u některých položek je uvedeno jméno [jméno FO]. Z dodacích listů vyplývá, že se jednalo převážně o drobný materiál či ochranné pomůcky.

35. Z emailu ze dne 12. 3. 2021 (č.l. 122 spisu) soud zjistil, že žalovaná žádala žalobkyni o zaslání dodacích listů k fakturám č. [hodnota] a 216100213 a dále o sdělení ohledně předání zboží k fakturám č. [hodnota], 158, 178, 182 a 213.

36. Z kontrolního hlášení (č.l. 154 spisu) vyplývají, jaké faktury byly uplatněny v režimu přenesené daňové povinnosti, přičemž z tohoto hlášení vyplývá, že se tam nenacházejí faktury č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota]. Je zde zaregistrována faktura č. [hodnota] se základem daně 1 131,64 Kč.

37. Z výpovědi svědka [právnická osoba] soud zjistil, že je zaměstnán jako vedoucí prodejny [Anonymizováno]. [adresa] zná jako nákupčího firmy [Anonymizováno], který objednával a odvážel materiál. Svědek se v srpnu roku 2020 vrátil z [podezřelý výraz], a v tu dobu již tam pan [jméno FO] figuroval jako nákupčí žalované. Vzhledem k tomu, že svědek [jméno FO] [adresa] neznal, telefonicky se dotázal jednatele žalované pana [jméno FO], zda je pan [jméno FO] oprávněn jezdit nakupovat materiál na firmu [Anonymizováno]. Na tento dotaz pan [jméno FO] odpověděl kladně. Svědek neměl důvod [adresa] podezřívat, neboť tam byla předchozí historie nákupů realizovaná [adresa] a ty byly v pořádku.

38. Soud dále vyslechl jako svědka [jméno FO], z jeho výpovědi zjistil, že je zaměstnán jako montážník u žalované. Svědek neměl oprávnění dělat objednávku zboží, mohl jej pouze na podnět jednatele v [Anonymizováno] vyzvednout.

39. Z výpovědi svědka [jméno FO] mladšího soud zjistil, že [jméno FO] mohl sám objednávat a vyzvedávat zboží, byť podle výpovědi tohoto svědka se mohlo jednat jen o drobné zboží. K většímu materiálu svědek uvedl, že nebylo možné si objednat nic bez toho, aby to schválil pan [jméno FO] starší. To je v rozporu s tím, co uvedl svědek [jméno FO] a též v rozporu s tím, co uvedli jednatel žalované a svědkyně [jméno FO] v [podezřelý výraz] řízení. Přehlédnout nelze, že svědek [jméno FO] mladší je v přímém příbuzenském poměru k jednateli žalované. Jedná se o jeho syna a věrohodnost tohoto svědka tudíž je specifickým způsobem snížena. Lze si jen těžko představit, že by tento svědek vypovídal jinak než v souladu s tvrzeními jednatele žalované. Přehlédnout také nelze, že zboží objednané a vyzvednuté [adresa] v období od srpna 2020 do ledna roku 2021 bylo žalovanou uhrazeno. To nasvědčuje tomu, že žalovaná přestala hradit vystavené faktury, když objem odebraného zboží [adresa] významně narostl a současně, když tento přestal hradit hodnotu odebraného zboží žalované.

40. Soud k důkazu vyslechl jako svědkyni [jméno FO], manželku jednatele žalované. Ta vypověděla, že veškeré zboží, které objednávají, jde přes jejího manžela a všechny objednávky tvoří on. Zaměstnanci sami zboží neobjednávají. To ne zcela koresponduje s její výpovědí učiněnou v [podezřelý výraz] řízení. [jméno FO] v [podezřelý výraz] řízení uvedla, že si [jméno FO] určitě od [Anonymizováno] něco vzal a jí pak za to přinesl peníze. Společnost [Anonymizováno] za odebrané zboží poslala fakturu za zboží, které si zaměstnanec odebral a použil pro sebe a ten potom přinesl peníze, na které svědkyně vystavila příjmový doklad. Z výpovědi svědkyně také nepřímo vyplývá, že až na poslední faktury (které jsou předmětem žaloby), předchozí vystavené faktury uhrazeny byly.

41. Z výpovědi [jméno FO], jednatele žalobkyně, soud zjistil, že se se svým tehdejším společníkem jednatelem shodli na tom, že můžou dávat firmě [Anonymizováno] zboží na fakturu. Kdo objednávky dělal, jednatel neví, protože se na prodejně nevyskytoval a tyto záležitosti měl na starost jeho tehdejší společník jednatel. Objednávky dostávali a vyřizovali pan [jméno FO] a skladníci. Jednatel nevěděl o tom, že by objednávky za žalovanou činil někdo jiný než její statutární zástupce. [jméno FO] nikdy neviděl. Pokud tam pan [jméno FO] přijel, tak to podle něj bylo na příkaz pana [jméno FO].

42. Z výpovědi [jméno FO], jednatele žalované, soud zjistil, že zboží, které je předmětem žalovaných faktur, neobjednával. Jednatel žalované ve své výpovědi dále uvedl, že větší zakázky zaměstnanci objednávat nemohli a že neodsouhlasil svědkovi [jméno FO], že si pan [jméno FO] může objednávat zboží na firmu [Anonymizováno]. Soud je toho názoru, že zde je výpověď jednatele v rozporu jednak s tím, co vypověděl svědek [jméno FO], který vypovídal shodně jak v [podezřelý výraz] řízení tak v této věci, tak s tím, co jednatel uvedl při své výpovědi v [podezřelý výraz] řízení proti [adresa]. Zde jednatel žalované uvedl, že až s odstupem času měl pan [jméno FO] oprávnění fasovat materiál a že si může brát na sebe materiál s jeho slevou. Soud tuto část výpovědi vnímá tak, že [jméno FO] po určité době trvání zaměstnání u žalované si mohl pro sebe na jméno žalované vzít zboží ve smyslu objednat a vyzvednout, s tím ale, že dohoda mezi ním a jednatelem žalované byla taková, že to, co si odebral, zpětně žalované zaplatil. Vystavené faktury žalobkyni hradila žalovaná, nikoliv pan [jméno FO]. Evidentně taková praxe fungovala v roce 2020. Že měl [jméno FO] ústně dohodnuto, že si bude brát na žalovanou materiál na své „melouchy“, vyplývá i z výpovědi [jméno FO] učiněné v [podezřelý výraz] řízení, kdy uvedla, že „… si ([jméno FO]) určitě něco vzal, ale platil to nám, … že Plazma pošle fakturu, že on si odebral materiál se slevou, který pak použil pro sebe a když pak přinese peníze, tak si to napíšu jako příjmový doklad.“ Výše uvedený rozpor však nemá zásadní vliv na zjištění skutkového stavu podstatného pro posouzení důvodnosti podané žaloby.

43. Soud zamítl návrh na provedení důkazu fakturou č. [hodnota] na č.l. 137 spisu spolu s dodacím listem na č.l. 138 spisu, emailem ze dne 24. 2. 2021 na č.l. 139 spisu, fakturou č. [hodnota] na č.l. 140 spisu, emailem ze dne 24. 2. 2021 spisu, příjmovým bankovním dokladem č. [IBAN] na č.l. 143 spisu, emailem ze dne 12. 3. 2021 na č.l. 144 spisu, dodacím listem č. [hodnota] na č.l. 145 spisu, emailem ze dne 8. 2. 2021 na č.l. 147 spisu, printscreenem obrazovky počítače na č.l. 148 spisu, neboť tyto důkazy byly navrženy až po koncentraci řízení. Soud dále zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno FO], a to jednak z toho důvodu, že i tento důkazní návrh byl navržen v rozporu s koncentrací řízení a zde i z toho důvodu, že soud nepovažoval výpověď paní [jméno FO] za podstatnou pro zjištění skutkového stavu.

44. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [jméno FO] byl zaměstnán u žalované jako montážní dělník, který samostatně objednával jménem žalované u žalobkyně zboží a toto zboží také odebíral. To, že je [jméno FO] oprávněn zboží samostatně objednávat a odebírat, potvrdil svědkovi [jméno FO], vedoucímu provozovny žalobkyně, telefonicky jednatel žalované [jméno FO]. Zaměstnanci žalované si mohli na žalovanou vzít zboží se slevou, kterou žalovaná u žalobkyně měla, přičemž poté přinesli paní [jméno FO] peníze, na které ona vystavila příjmový doklad. V druhém pololetí roku 2020 [jméno FO] si z objednávek, které učinil jménem žalované a pro žalovanou, pro svoji potřebu vzal zboží nikoliv velké hodnoty. Všechny faktury za zboží, které vyúčtovala žalobkyně žalované do konce roku 2020, byly žalovanou uhrazeny. Uhrazeny byly i první tři faktury za zboží, které si [jméno FO] objednal a odvezl ze skladu žalobkyně v lednu roku 2021. Zde se již jednalo o zboží o hodnotách 46 381,29 Kč, 51 516,95 Kč a 42 591,08 Kč. Od 1. 2. 2021 byl [jméno FO] v pracovní neschopnosti a v tomto období objednal a odvezl zboží o hodnotách 82 628,52 Kč, 95 570,99 Kč, 31 544,70 Kč a znovu 31 544,70 Kč. Peníze za zboží, které takto [jméno FO] objednal a odebral, žalované již neuhradil.

45. Podle § 166 odst. 1 o.z. právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Podle odst. 2 citovaného ustanovení omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo.

46. Podle § 167 o.z. právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.

47. Podle § 430 odst. 1 o.z. pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází.

48. Podle § 431 o.z. překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele právní jednání zavazuje; to neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení nebo musela-li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu.

49. Soud poukazuje na ust. § 135 o.s.ř., podle kterého je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán [podezřelý výraz] čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle jiných právních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu. Soud je tedy vázán výrokem rozsudku Okresního soudu v Táboře, že [jméno FO] byl zaměstnavatelem pověřen k samostatnému fasování materiálu pro zakázky zaměstnavatele ze skladu firmy [Jméno žalobkyně]., že využil tohoto oprávnění a nejméně v sedmi případech odebral jménem společnosti [Jméno žalované]. z tohoto specializovaného velkoobchodu hutní materiál specifikovaný ve fakturách v celkové hodnotě 379 925,84 Kč, že k některým odběrům došlo v době, kdy byl v pracovní neschopnosti, a že byl za své jednání pravomocně odsouzen.

50. V řízení bylo zjištěno, že [jméno FO] jako zaměstnanec žalované byl u žalobkyně, konkrétně u pana [jméno FO], vedoucího provozovny žalobkyně, vnímán jako nákupčí žalované, který je oprávněn na jméno žalobkyně činit objednávky zboží a toto zboží odebírat. Svědek [jméno FO] k objednávání zboží [adresa] uvedl, že pro zboží [jméno FO] jezdil už v době, kdy byl svědek v pracovní neschopnosti a poté, kdy se svědek vrátil z pracovní neschopnosti a [jméno FO] přijel objednat zboží, si ověřil u jednatele žalované pana [jméno FO], že [jméno FO] může zboží objednat a odebrat. Svědkovi [jméno FO] se tedy podle názoru soudu [jméno FO] jevil jako zástupce žalované, který je oprávněn činit objednávky zboží a toto zboží odebírat. Tvrdí-li žalovaná, že [jméno FO] takové oprávnění neměl, že oprávnění objednávat zboží měl pouze jednatel žalované a [jméno FO] byl oprávněn pouze toto jím objednané zboží převzít, pak i v takovém případě by podle názoru soudu jednání [adresa] žalovanou zavazovalo, neboť třetí osoba, zde žalobkyně, o případném překročení zástupčího oprávnění nevěděla a ani vědět nemohla, když dosavadní odběry zboží byly až do konce měsíce ledna roku 2021 žalovanou uhrazeny. Nepodstatné je, zda se tak u tří uhrazených faktur z měsíce ledna, jak tvrdí žalovaná, stalo omylem. Bylo na žalované jako podnikateli, aby byla důslednější při kontrole faktur, které jí byly žalobkyní k úhradě zaslány. Podstatné naproti tomu je, zda objednání zboží, jež bylo posléze vyfakturováno dosud nezaplacenými fakturami, [jméno FO] učinil v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Soud zde poukazuje na ust. § 167 o.z., podle kterého žalovanou zavazuje i protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil její zaměstnanec. [jméno FO] souběžně s plněním svých pracovních povinností si na jméno žalované objednával v roce 2020 a v lednu 2021 u žalobkyně zboží, které následně použil pro svoji potřebu. Obecně tedy lze uzavřít, že jednání [adresa] žalovanou zavazovalo.

51. Žalovaná tvrdí, že [jméno FO] nebyl oprávněn objednávat zboží, že to nepříslušelo jeho pracovní náplni, a argumentovala usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] s tím, že v případě jednání [adresa] došlo k excesu, tudíž by účinky jednání měly být přičítány [adresa] a nikoliv žalované. Ve věci posuzované Nejvyšším soudem šlo o situaci, kdy žalovaná osoba předala třetí osobě do užívání movitou věc, která byla žalované osobě svěřena na základě smlouvy o dílo, přestože se na tu movitou věc do doby úhrady ceny vztahovala výhrada vlastnictví. Soud prvního stupně žalobě vyhověl, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, kdy uzavřel, že účinky a důsledky jednání žalované osoby jako jednatele právnické osoby se přičítají právě této právnické osobě a že žalovaná osoba za škodu neodpovídá. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvádí, že za činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je třeba považovat vedle činnosti konané přímo na příkaz zaměstnavatele též činnost vykonávanou bez bližšího podnětu jiných osob, pouze na základě vlastního rozhodnutí zaměstnance; rozhodující je, zda z hlediska věcného, místního i časového jde objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele. Byla-li ovšem škoda způsobena při činnosti, kterou použitá osoba sledovala výlučně k uspokojování svých zájmů nebo potřeb, jedná se o tzv. exces a v takovém případě odpovídá za škodu sama. Dále Nejvyšší soud s odkazem na jiné své rozhodnutí uvádí, že i když je způsobení škody na cizím majetku znakem skutkové podstaty [podezřelý výraz] činu zpronevěry, za který byla žalovaná osoba odsouzena v [podezřelý výraz] řízení, není tím vyloučena aplikace ust. § 420 odst. 2 obč. zák. (dnes § 167 o.z.). Odsouzení jednatele právnické osoby v [podezřelý výraz] řízení nemá vliv na posouzení jeho pasivní věcné legitimace v občanskoprávním řízení o náhradu škody. Jednání jednatele společnosti (nejde-li o exces ve výše uvedeném smyslu), je jednáním společnosti podle § 420 odst. 2 obč. zák.; jednatel společnosti za škodu takto způsobenou neodpovídá, účinky a důsledky tohoto jednání se přičítají společnosti. Nejvyšší soud v projednávané věci uzavřel, že v řízení nebylo zjištěno (prokázáno), že by žalovaný sledoval zmíněným jednáním uspokojování svých vlastních zájmů a Nejvyšší soud tedy konstatoval, že jednal jménem společnosti, které byl jednatelem, a v její prospěch, tedy že se z jeho strany nejednalo o excesivní jednání, které by zakládalo vůči poškozenému jeho osobní odpovědnost za škodu. Žalovaná z toho dovozuje, že jelikož [jméno FO] odebral jménem žalované na její účet zboží, které hodlal použít a také použil výlučně pro vlastní potřebu, jedná se o exces, v důsledku kterého není žalovaná za škodu, která vznikla žalobkyni, odpovědná.

52. Dále žalovaná argumentovala nálezem Ústavního soudu II. ÚS [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. V této věci Ústavní soud řešil otázku, zda se může zaměstnavatel zprostit odpovědnosti za škodu, které se protiprávním jednáním zakládajícím [podezřelý výraz] čin dopustil jeho zaměstnanec při plnění pracovních úkolů. V uvedeném případě trestná činnost zaměstnance pošty spočívala v tom, že obviněný jakožto zaměstnanec opakovaně dával klientům při uzavírání komisionářské smlouvy a o obstarání investic do cenných papírů podepisovat klientům i listinu se žádostí o zpětný odkup, kdy na tuto listinu však doplnil datum a svůj soukromý účet (nikoliv účet klientů), kam mu následně ČSOB vyplatila peněžní prostředky. Ústavní soud ve svém rozhodnutí uvádí, že judikatura Nejvyššího soudu kontinuálně ust. § 167 o.z. rozšiřuje o pojem tzv. „excesu“. Nejedná se tedy o pojem zákona, nýbrž o judikaturní konstrukci. Tato konstrukce se váže na předchozí právní úpravu podle § 420 obč. zák., přestože se znění § 167 o.z. a § 420 odst. 2 obč. zák. značně liší. Konstrukce excesu podle judikatury Nejvyššího soudu cílí na případy, kdy škodu způsobil škůdce, jenž sledoval při svém jednání zájmy či potřeby vlastní nebo třetích osob, a tudíž chybí věcný vztah jednání k činnosti zaměstnavatele. Pro odpovědnost zaměstnavatele za jednání jeho zaměstnance by podle Nejvyššího soudu bylo zapotřebí, aby jednání mělo místní, časový a věcný vztah k činnosti zaměstnavatele. Pokud některá z těchto složek chybí, jde o exces a zaměstnavatel neodpovídá.

53. V kontextu obou výše zmíněných rozhodnutí je nutné uzavřít, že přestože ustanovení zákona jednoznačně uvádí, že právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil zaměstnanec, je třeba výklad tohoto ustanovení doplnit o závěry vyplývající z judikatury Nejvyššího soudu, potažmo Ústavního soudu, která výklad tohoto ustanovení rozšiřuje právě o pojem tzv. „excesu“. V momentě, kdy jednání zaměstnance nemá místní, časový nebo věcný vztah k činnosti zaměstnavatele, jedná se o již zmíněný exces. 54. [jméno FO] sice objednávky u žalobkyně činil jako zaměstnanec žalované jejím jménem a na její účet, zboží však odebíral v posledních sedmi případech především pro uspokojování svých zájmů a potřeb. Ještě zřetelnější v tomto smyslu je pak počínání [adresa] v době, kdy byl v pracovní neschopnosti. V tu dobu nevykonával pro žalovanou žádnou práci a tudíž zboží, které zejména v únoru roku 2021 odebral od žalobkyně a žalované zpětně nezaplatil, by měl uhradit právě [jméno FO], neboť jeho počínání nemělo k činnosti žalované jakožto zaměstnavatele jmenovaného v tu dobu žádný vztah. Jednání [adresa] tak v případě požadavku žalobkyně na zaplacení čtyř v žalobě uvedených faktur nezavazuje žalovanou, nýbrž jen [adresa]. Pakliže žalobkyně podala žalobu proti žalované jako tehdejšímu zaměstnavateli [adresa], podala žalobu proti subjektu, který není ve věci pasivně legitimován, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by zboží, jehož zaplacení je požadováno, objednala a odebrala žalovaná, nýbrž bylo prokázáno, že jej objednal a odebral [jméno FO]. V takovém případě soudu nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

55. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, soud jí proto přiznal na náhradu nákladů řízení částku 81 312 Kč, kterou představuje odměna advokáta ve výši 65 100 Kč podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za sedm úkonů právní služby po 9 300 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. odpor včetně vyjádření k žalobě, 3. účast u jednání soudu dne 17. 4. 2024, 4. vyjádření ve věci dne 21. 5. 2024, 5. účast u jednání soudu dne 22. 5. 2024, 6. účast u jednání soudu dne 22. 10. 2024, 7. účast u jednání soudu dne 19. 11. 2024), sedm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH. Soud nepřiznal žalované jako samostatné úkony právní služby zvlášť za podání holého odporu a zvlášť za vyjádření k žalobě, neboť vyjádření k žalobě soud vnímá jako nedílnou součást odporu jako obrany proti platebnímu rozkazu.

Poučení