17 C 39/2024 - 160

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] v řízení o žalobě na ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost a) zdržet se jakýchkoliv difamujících či nepravdivých tvrzení o žalobci či vztahující se k žalobci; b) odstranit z Facebookového profilu [Jméno žalovaného], příspěvek ze dne [datum] ve znění: „[příspěvek]“, dále c) odstranit, a to smazáním z Facebookových stránek [právnická osoba], příspěvek ze dne [datum] ve znění „[příspěvek].“, dále d) zveřejnit omluvu na svém Facebookovém profilu [Jméno žalovaného] a dále na Facebookových stránkách [právnická osoba] ve znění: ,,[text] a ponechat tuto omluvu zveřejněnou na Facebookovém profilu [Jméno žalovaného] a dále na Facebookových stránkách [právnická osoba] po dobu 3 měsíců ode dne zveřejnění, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladu řízení ve výši 36 421 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal ochrany osobnosti s tím, že dne [datum] žalovaný na své stránce umístěné na webových stránkách sociální sítě Facebook (dále jen FB) zveřejnil příspěvek – informaci - vztahující se k ,,[projekt]“, kde mimo jiné uvedl následující: ,,[příspěvek].“ Žalovaný přitom takto jednal jako veřejný činitel, kdy byl aktivní v rámci politické organizace [název], byl členem zastupitelstva města [město] a poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu české republiky. Žalobce uváděl, že Tvrzení žalovaného jsou zcela nepravdivá, kdy žalovaný konstatuje domnělou žalobcovu vůli a domnělé jednání žalobce, kterými měl žalobce zapříčiňovat/sledovat to, aby byla [právnická osoba] ukradena společností [právnická osoba] Dále žalobce uváděl, že z Tvrzení žalovaného vyplývá, že žalobce z jeho pozice [funkce] způsoboval svým jednáním nevyhovující přístup města, resp. že se měl o tento nevyhovující přístup zasazovat (či se na tomto podílet), přičemž tento přístup města žalovaný popisuje pro čtenáře jako přístup, který neměl být ku prospěchu odběratelů (obyvatel [město]) – pasáž: ,,[příspěvek]“. Žalobce považuje Tvrzení a sdělení z tohoto vyplývající nejen za nepravdivé, ale nadto Tvrzení difamující povahy, jelikož z tohoto pro čtenáře vyplývá, že jednáním žalobce, jakožto [funkce], nebyly sledovány zájmy města a jeho obyvatel, ale že žalobce jednal právě opačným způsobem, když průměrný čtenář z takto koncipovaného sdělení může nabýt dojmu, že žalobce svým jednáním a svými kroky v rámci výkonu [funkce] sledoval v první řadě zájmy své a nikoli zájmy obyvatel města. Nepravdivost shora uvedeného dokládají dle žalobce zápisy z jednání zastupitelstva města [město], kdy z těchto jasně vyplývá, že zastupitelstvo nikdy nejednalo o jakémkoli prodeji či jiném způsobu zcizení [právnická osoba] naopak vyplývá, že na programu jednání zastupitelstva bylo vždy jen jednání o ,Návrhu dodatku č. [číslo] ke smlouvě o nájmu [právnická osoba] ze dne [datum], kdy tímto mělo dojít k následnému odkoupení [právnická osoba] městem, přičemž však tento dodatek nebyl nikdy schválen. Žalobce uváděl, že žalovaný se předmětných zasedání zastupitelstva města [město] osobně zúčastnil, tedy z podstaty věci je obeznámen s tím, že jím zveřejněné Tvrzení je zcela lživé a pomlouvačné. Vyjma osobního profilu [Jméno žalovaného] bylo předmětné Tvrzení ve shodné podobě zveřejněno i na Facebookových stránkách politické organizace [název], a to dne [datum] ve [časový údaj] hodin, kdy dle žalobce bylo možné usuzovat, že jej na této stránce zveřejnil žalovaný. V době zveřejnění Tvrzení byl žalobce [funkce] [město] a ředitelem [právnická osoba]. Dle žalobce žalovaný svým Tvrzením zasáhl neoprávněně do jeho cti a důstojnosti, a to v důsledku toho, že zmíněním příjmení žalobce a označením jeho [funkce] označil žalovaný dostatečně určitě žalobce jako subjekt, který měl mezi lety [rok] – [rok] jednat tak, či se měl zapříčinit o to, že městu měla být dle Tvrzení žalovaného ukradena [právnická osoba]; ve věci činil kroky, které byly k neprospěchu odběratelů (obyvatel města), kdy v době zveřejnění Tvrzení žalobce zastával [funkce], což je o to závažnější, neboť žalobce vykonával a stále vykonává veřejnou politickou funkci, kdy tyto jsou obecně založeny na důvěře voličů a obyvatel a žalobce je tedy veřejně činnou osobou. Žalobce uváděl, že informace negativně ovlivňují jeho vážnost ve společnosti, pověst na veřejnosti, ale i jeho čest, jméno a soukromý život; jednání žalovaného sleduje skandalizační a pomlouvačné cíle. Žalobce čelil mnoha nedůvěřivým dotazům obyvatel a svých blízkých, předmětné jednání mu bylo vytýkáno, obyvatelé vycházeli bez skutečné znalosti věci z informací uvedených v Tvrzení žalovaného. Informací zveřejněnou v Tvrzení došlo k negativnímu ovlivnění pracovního postavení žalobce, postavení v podnikatelských a obchodních vztazích, činí ho nedůvěryhodným jak v rámci politických, tak v rámci obchodních ale i lidských vztahů. Žalobce se domáhal po žalovaném odvolání Tvrzení, smazání Tvrzení z obou profilů a veřejnou omluvu. Písemnou výzvou žalovaného vyzval ke smazání Tvrzení z předmětných facebookových profilů/stránek, žalovaným však nebylo reagováno.

2. Žalovaný považoval danou žalobu za zcela nedůvodnou s tím, že pokud by žalobě bylo vyhověno, došlo by k porušení jeho základního práva na svobodu projevu zaručeného čl. 17 Listiny základních práv a svobod, čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Žalovaný uváděl, že všechny sporné výroky žalovaného mají v kontextu celého článku spíše charakter hodnotových soudů, tedy subjektivních názorů žalovaného, nebo jsou kombinací skutkových tvrzení a hodnotových soudů, přičemž tam, kde je nějaké prohlášení hodnotovým soudem, může přiměřenost zásahu do osobnostních práv záviset na tom, zda existuje dostatečný faktický podklad pro napadené prohlášení, protože i hodnotový soud, bez jakéhokoli podkladu, může být přehnaný. Dále žalovaný uváděl, že je nutno brát v potaz, že obecně platí, že limity přijatelné kritiky jsou širší u politiků než u soukromých osob, tedy osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj. musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. Pokud kritika zasahuje sféru profesní, je chráněna více, než kritika zasahující do sféry soukromé. Žalobce dále uváděl, že ve veřejné či politické debatě jsou i názory nadnesené a přehánějící ústavně chráněnými, přehánění i nadsázka, byť by byly i tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovoleným.

3. V rámci provedeného dokazování byly účastníky označeny následující skutečnosti jako nesporné. Účastníci učinili nesporným, že na Facebookových stránkách (dále jen FB), konkrétně na profilu žalovaného byl dne [datum] umístěn příspěvek, jehož znění je: „[příspěvek]“ Dále bylo učiněno nesporným, že na stránkách politického sdružení [název] je umístěn rovněž dne [datum] text: „[příspěvek]“ Dále bylo nesporné, že na webových stránkách sítě FB na profilu s názvem jména žalovaného i názvu politického sdružení umístil text žalovaný. Nespornou byla i skutečnost, že dodatek č. [číslo] ke smlouvě o nájmu podniku ze dne [datum], nebyl přijat. Nesporným učinili účastníci rovněž to, že na zastupitelstvu byl tento dodatek předložen k projednání žalobcem, jakožto [funkce]. Rovněž bylo prohlášeno za nesporné, že v době předložení předmětného dodatku byl [funkce] žalovaný. Dále označili účastníci za nesporné, že jak žalobce, tak i žalovaný, byli ve veřejné funkci v předmětném období, kdy byl projednáván dodatek. Účastníci dále učinili nesporným, že žalobce i žalovaný hlasovali pro ekologizaci [provoz] a že jsou i v současnosti oba osobami politicky činnými.

4. Po provedeném dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav. Z pozvánky města [město] na [číslo] zasedání zastupitelstva města má soud za prokázané, že ve volebním období [rok] - [rok] zahrnovala pozvánka na zasedání konané dne [datum] jeden z programových bodů (č. [číslo]) nazvaný jako Návrh dodatku č. [číslo] ke smlouvě o nájmu [provoz] ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], tudíž je prokázáno, že mělo být jednáno o tomto dodatku (přijetí/nepřijetí). Ze strany [číslo] Materiálu pro výše uvedené zasedání je prokázáno, že předkladatelem tohoto bodu č. [číslo] byl ze své pozice žalobce, zpracovatelem materiálu byla třetí osoba. Z materiálu plyne, že měl být projednáván materiál k jednání o návrhu dodatku č. [číslo], ke smlouvě o nájmu podniku ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba]. Z jednání zastupitelstva ze dne [datum] pak je prokázáno, že o bodu nebylo jednáno, neboť byl vyňat z programu, kdy závěr zní, že nebyl přijat. Z listiny s názvem [název] č. [číslo], konkrétně z titulku ve znění [název] ve spojení s obsahem textu je prokázáno, že byl tento text zveřejněn v písemné podobě, osoba žalobce byla v titulku nazvána lhářem. Z listiny s názvem [název] č. [číslo], konkrétně z titulku článku ,,[název]“ je prokázáno, že byl tento text zveřejněn v písemné podobě, osoba žalobce byla zmíněna v titulku příspěvku. Z předžalobní výzvy ve spojení s dokladem o jejím odeslání do datové schránky je prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k odstranění tvrzení na Facebookových stránkách, dále k omluvě za nepravdivé tvrzení ze dne [datum], které mělo být zveřejněno po stejně dlouhou dobu, po kterou byla informace zveřejněna. Soud provedl i další listinné důkazy, ze kterých však nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro danou věc a ze kterých by bylo možno učinit závěr, že by měly mít vliv na danou věc. Návrh na provedení důkazů, konkrétně dopisu ze dne [datum], příspěvku umístěného na FB stránkách profilu [název] ze dne [datum] a printscreen z webových stránek [právnická osoba] byl soudem zamítnut z důvodu nadbytečnosti, neboť dle názoru soudu neobsahovaly žádné informace vztahující se k danému případu.

5. Podle ust. § 81 odst. 1 zák. č. 89/2014 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle ust. § 81 odst. 2 OZ ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle ust. § 82 odst. 1 OZ člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

6. Předmětnými Tvrzeními (příspěvky – výroky) došlo, dle názoru soudu, ke střetu dvou subjektivních ústavních práv, a to práva na ochranu osobnostních práv podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a svobody projevu zaručené čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Ochranou osobnosti argumentuje žalobce, svobodou projevu argumentuje žalovaný. Soud se proto s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu zaměřil na princip vyváženosti (proporcionality) obou citovaných základních práv (tj. práva na ochranu osobnosti a svobodu projevu), tzn. „zda jednomu právu má či nemá být dána přednost před právem druhým“, a dále na otázku, zda publikovaný příspěvek žalovaného překročil či nepřekročil „obecně uznávaná pravidla slušnosti“, tedy zda se co do své formy (způsob vyjádření názoru) i obsahu (skutková tvrzení, hodnotící soudy) ocitl či neocitl „mimo meze ústavní ochrany“, vše v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14. Při řešení kolize mezi svobodou projevu a právem na ochranu důstojnosti a cti učinil soud test proporcionality, kdy soud bral v potaz zejména: a) povahu výroku (skutkové tvrzení či hodnotový soud), b) obsah výroku (např. projev politický či komerční), c) formu výroku (zejména míra expresivity či vulgarity), d) postavení kritizované osoby (osoba veřejně činná či veřejně známá), e) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizovaného, f) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama vyprovokovala či jak se k ní postavila), g) kdo výrok pronesl (běžný občan, politik), h) kdy tak učinil (např. jaké měl či mohl mít k dispozici konkrétní údaje a v jaké situaci tak učinil), celkový kontext věci a specifické okolnosti. Dále se soud zabýval tím, zda Tvrzení - příspěvek vybočuje z mezí v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti, zda má či nemá charakter korektního úsudku (zprávy, komentáře) a zda jako takový se ocitá již mimo meze ústavní ochrany. Soud zkoumal rovněž míru (intenzitu) tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti) se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv (a jejich ochrany), zároveň, zda posuzovaný příspěvek souvisel s porušením chráněného základního práva, tj. aby zde existovala příčinná souvislost mezi nimi, a to v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 1995, sp. zn. Cdon 24/95, podle kterého „samo uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby, zakládá zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu její osobnosti.“ 7. Spornou je oprávněnost skutkového jádra výroků na dvou FB profilech, tj. ,,[text]“. S ohledem na shora uvedené se soud zprvu zaměřil na to, zda příspěvek má charakter skutkového tvrzení či hodnotícího soudu. Dle názoru soudu obsahuje předmětný příspěvek na obou FB profilech kombinaci skutkového tvrzení a hodnotících soudů. Jedná se tedy v případě obou příspěvků o hybridní výrok. V celkovém kontextu daného textu se však dle názoru soudu do větší míry jedná o výrok obsahující subjektivní hodnocení, tedy subjektivní názor žalovaného. Za situace, že bylo učiněno nesporným, že oba příspěvky umístil na oba FB profily žalovaný, soud tyto hodnotil jako příspěvky vyjádřené stran žalovaného. Soud ovšem zcela nepřehlížel to, že příspěvek byl umístěn, tedy vyjádřen, rovněž na profilu FB jakožto příspěvek celého politického sdružení [název] (byl tedy prezentován jakožto názor celého tohoto politického sdružení, ač se jedná o příspěvek samotného žalovaného), kdy právě z těchto důvodů mohl být čtenáři příspěvku de facto vnímán jako názor celého politického sdružení. V důsledku tohoto pak dle názoru soudu Tvrzení - příspěvek na FB profilu politického sdružení [název], v nepatrně vyšší míře nelze považovat jako subjektivní hodnocení a názor pouze samotného žalovaného. Dále se soud zaměřil na samotnou povahu výroku. Dle názoru soudu je možné z povahy obsahu příspěvku na osobních stránkách žalovaného v rozsáhlejší části (jak již bylo uvedeno výše) příspěvek označit za subjektivní kritiku žalovaného (avšak povaha tvrzení – kritiky - ,,[text]“ je poněkud složitější, k tomu dále níže). Oprávněnost kritiky mající povahu skutkového tvrzení závisí v zásadě na jeho pravdivosti. Otázkou pak bylo, jaké nároky musí skutkové tvrzení splňovat, aby je bylo možno označit za pravdivé či nepravdivé. Jak vyjádřil ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14: ,,….s ohledem na podstatu a smysl svobody projevu a její ochrany v demokratické společnosti nelze kategorii pravdivosti vnímat maximalisticky jako požadavek na absolutní soulad s objektivním stavem reality, a to v každé situaci a v každém časovém okamžiku. Takovéto pojetí pravdy – byť je obecně jistě možné – totiž v praktické rovině nutně naráží na možnosti a meze lidského poznání (epistemologické limity). Posouzení, zda je určité skutkové tvrzení v souladu s objektivním stavem reality, totiž nemůže být s ohledem na limity lidského poznání zpravidla nikdy zcela konečné; může existovat pouze větší či menší míra praktické jistoty, že tvrzení v takovém smyslu pravdivé je. Pakliže je z povahy věci obtížné až nemožné určit, zda je určité skutkové tvrzení v souladu s objektivním stavem reality, bylo by absurdní vyžadovat po jednotlivcích, aby jimi pronášené výroky kritérium absolutní a objektivní pravdivosti vždy splňovaly“. Soud ve vztahu k obsahu proto považuje tuto část příspěvku žalovaného jako zavádějící. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu, tedy ve volebním období od roku [rok] do roku [rok] v pozici [funkce], následně i [funkce] (což má soud za prokázané jak z vyjádření žalobce i žalovaného, tak i z provedených listinných důkazů), a zároveň žalobce byl po určitou dobu [funkce], tedy oba byli jistě podrobně seznámeni s postoji či děním ve vztahu k [provoz], resp. k ekologizaci po velmi dlouhou dobu (kdy sám žalovaný ve své podstatě toto shrnuje v obsahu celého příspěvku), bylo tomuto jistě i známo, jaké konkrétní skutečnosti se na zastupitelstvech projednávají apod., a to jak v době, kterou zmiňuje ve svém příspěvku, tak i v době následné. Soud má tudíž za to, že v době uveřejnění výroku stran žalovaného, nebyla Tvrzení – informace zcela v souladu s objektivním stavem reality v době uveřejnění příspěvku. Žalovaný měl k dispozici informace, ze kterých bylo možno dospět k závěru, že nedošlo ke schválení dodatku č. [číslo]. Žalovaný tudíž mohl vycházet z dostupných podkladů, neuvedl je však zcela na pravou míru. Zavádějící tvrzení však nečiní ještě výrok samo o sobě neoprávněným. Aby bylo možné výrok považovat za neoprávněný, je nutné, aby existovala mezi zásahem a porušením osobnostní sféry příčinná souvislost a zároveň je nutno učinit závěr, že zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti nelze tolerovat. V projednávané věci dle názoru soudu pak právě přípustná intenzita, která by v demokratické společnosti nebyla tolerovatelná, překročena nebyla, a to vzhledem k okolnostem, které budou vyjádřeny níže. Soud tedy dále hodnotil, existuje-li mezi zásahem a porušením osobnostní sféry příčinná souvislost a zejména přesáhl-li zásah intenzitu měrou, kterou v demokratické společnosti nelze tolerovat. K tomuto soud připomíná, že svoboda projevu se vztahuje i na zraňující, šokující či znepokojující informace a myšlenky (z mnoha rozhodnutí ESLP 5493/72, např. Handyside proti Spojenému království). Soud po zhodnocení příspěvků má za to, že nevybočuje z mezí v demokratické společnosti uznávaných pravidel slušnosti (rozh. III. ÚS 359/96). Je rovněž nutno připomenout, že měřítko posouzení skutkových tvrzení i hodnotících soudů je u politiků a u ostatních veřejně činných osob mnohem měkčí (IV. ÚS 146/04, NS 30 Cdo 1174/2007). V daném případě Tvrzení - příspěvek zasahuje profesní sféru žalobce, když v projednávané věci je sporný příspěvek dle názoru soudu nepochybně možno označit za politický projev, jeho obsahem je v podstatě kritika kroků, resp. přístupu (nyní již obměněného vedení města) konkrétně přístupu bývalého vedení města ve vztahu k ekologizaci a modernizaci [právnická osoba]. Takový projev zasluhuje dle judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. rozsudek Ceylan proti Turecku ze dne 8. 7. 1999 č. 23556/94, § 34) nejvyšší dostupnou míru ochrany. Příspěvek žalovaného shrnoval několikaletý vývoj, resp. přístupy vedení města ve vztahu k [zajištění tepelné pohody] města [město], obsahoval kritiku určitých kroků vedení města, resp. kritiku konkrétního zvoleného řešení, kdy svojí povahou je proto záležitost hodna vyšší ochrany, než by tomu bylo např. jen u kritiky povahy čistě osobní. Projevy opozičních politiků, což v daném případě nastalo, jsou vzhledem k účelu projevu pod silnější ochranou, když zároveň soud nemá za to, že by došlo k výslovnému excesu, tedy obvinění přímo samotného žalobce za konkrétní jednání, kdy nebyly specifikovány jakékoli kroky, které by měl činit právě žalobce. Soud dále hodnotil formu příspěvku. Co do formy příspěvku, lze formu (resp. část ,,[text]“ dle názoru soudu vyhodnotit jako expresivní, nicméně dle názoru soudu míra politického příspěvku nijak nevybočuje z mezí obecně uznávaných pravidel slušnosti. Soud s přihlédnutím k dalším provedeným důkazům vyhodnotil, že příspěvek neobsahuje žádné vulgarity, ani žádná hanlivá slova, či jiné označení žalobce, které by jej znevažovalo. Celkové vyznění příspěvku pak v kontextu celého zveřejněného textu na obou Facebookových profilech nepůsobí nikterak hanlivě, urážlivě. Sám žalobce byl v době zveřejnění příspěvku a je doposud politicky činnou osobou. Z titulu tohoto postavení je podle ustálené judikatury Ústavního soudu [nález sp. zn. IV. ÚS 23/05 ze dne 17. 7. 2007 (N 111/46 SbNU 41), odst. 50] i Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudek Kwiecień proti Polsku ze dne 9. 1. 2007 č. 51744/99, § 52) žalobce povinen snášet intenzivnější zásahy do svých osobnostních práv než osoba, která ve veřejném životě či v politice nepůsobí. Soud má za to, že se příspěvek nedotýkal větší měrou soukromého života žalobce než jeho života veřejného.

8. Soud závěrem tedy shrnuje, že po zhodnocení obsahu Tvrzení - příspěvků v celkovém kontextu určitá část obou příspěvků obsahuje mimo jiné i skutkové tvrzení, které nebylo v souladu s objektivním stavem reality (nebyl přijat dodatek č. [číslo], který žalobce předkládal z titulu své funkce k projednání zastupitelstvu), tudíž žalobce, jakožto tehdejší starosta, nečinil sám za svou osobu ,,svůj“ návrh ve vztahu k modernizaci [provoz] města [město]. Žalovaný nezveřenil příspěvky na podkladech, ze kterých by vyplýval závěr, který vyjádřil ve svých příspěvcích, proto příspěvky byly v tomto směru zavádějící. Lze dále učinit závěr, že příspěvky byly politickým projevem kritizujícím osobu politicky činnou, a to pokud se týkalo působení žalobce ve veřejné sféře. Projev byl expresivní, avšak nevybočil z obecně uznávaných pravidel slušnosti. Dle názoru soudu Tvrzení - příspěvky uveřejněné na dvou FB profilech ovšem nelze považovat za neoprávněné zásahy do osobnostních práv žalobce. Soud zhodnotil všechny uvedené faktory v odst. 6 a 7 tohoto rozsudku a v rámci hledání spravedlivé rovnováhy mezi dotčenými základními právy žalobce a žalovaného dospěl k závěru, že více skutečností svědčí ve prospěch upřednostnění svobody projevu. Z předchozích úvah a závěrů je zřejmé, že v daném případě není splněna podmínka nezbytnosti omezení svobody projevu žalovaného v demokratické společnosti. Nesplnění této podmínky znamená, že v této konkrétní souzené věci nelze preferovat právo žalobce na zachování osobní cti a dobré pověsti, jichž se dovolává, oproti právu žalovaného na svobodu projevu, kterého využil, proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

9. Zcela úspěšný byl v dané věci žalovaný, má proto v souladu s ust. § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny právního zástupce žalovaného podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), a to za 8,5 úkonu právní pomoci (z toho 4 právní úkony dle ust. § 9 odst 3 písm. d) AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 - převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření k vyjádření žalobce ze dne 14. 6. 2024, účast u jednání dne 28. 11. 2024 - po 2 500 Kč; dále za 4,5 úkonu právní pomoci dle ust. § 9 odst 3 písm. d) AT ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. f) ve znění účinném od 1. 1. po 3 700 Kč – 2 za účast u jednání dne 20. 3. 2025, účast u jednání dne 22. 5. 2025, závěrečný návrh v písemné podobě, poloviční úkon pak za účast u vyhlášení rozsudku dne 18. 9. 2025, tedy v celkové výši 26 650 Kč; dále žalovanému přísluší paušální náhrady hotových výdajů za 9 úkonů právní služby, z nichž 4 po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 a dále 5 úkonů dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 3 450 Kč. Náklady cestovného, promeškaný čas pak strana žalovaná nevyčíslila, ani nedoložila, tudíž je soud nemohl zohlednit, neboť je nezná. Advokát žalovaného je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalovaný proto dle § 137 odst. 3 OSŘ má i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů. DPH z částky 30 100 Kč činí částku 6 321 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalobce dle ust. § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, v souladu s ust. § 160 OSŘ.

Poučení