56 Co 3/2026 - 191

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudců JUDr. Hany Sedláčkové a JUDr. Martina Skalického ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený dne [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B], [Anonymizováno] [Anonymizováno] v řízení o žalobě na ochranu osobnosti o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 18. září 2025, č. j. 17 C 39/2024-160 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 12 750,98 Kč k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost a) zdržet se jakýchkoliv difamujících či nepravdivých tvrzení o žalobci či vztahující se k žalobci; b) odstranit z Facebookového profilu [Jméno žalovaného A], příspěvek ze dne 18. 10. 2023 ve znění: „Mám radost, že se současné vedení města chlubí projektem „ekologizace a modernizace [právnická osoba]“. Všichni si jistě vzpomenou na desetiletý pronájem bez výběrového řízení (starosta [jméno FO]) po prohraných volbách v roce 2010. Následovaly všemožné kroky v letech 2013 – 2015 (čti starosta [jméno FO], následně starosta [adresa]), aby byla tato výtopna po roce 2020 městu fakticky firmou [právnická osoba] ukradena. Po změně vedení, odstoupení [jméno FO] z pozice starosty v roce 2016, se absolutně otočil přístup Města. Smlouva s [právnická osoba] nebyla prodloužena, byl vytvořen nový projekt modernizace výtopny, zajištěno financování v podobě dotace a odřízena kompletní rekonstrukce. Uvedeno do zkušebního provozu a ejhle, i přes neustálý odpor Sdružení místních a dnešního místostarosty [jméno FO] je tu zařízení, které patří ze 100 % Městu, Město si ho samo řídí svou společností a vše funguje ku prospěchu odběratelů. Dokonce byl představen i Strategický plán města pro energetiku a klima, zpracovaný v roce 2021/2022 odborníky na energetiku, zaplacený 90 % dotací a přinášející dokument, kde má možnost si město sáhnout na další dotace v oblasti energetické soběstačnosti. Každopádně jsem rád, že [právnická osoba] zůstala Městu a má možnost topit za mnohem nižší ceny, než jsou v okolních obcích.“, dále c) odstranit, a to smazáním z Facebookových stránek [jméno FO] [Jméno žalovaného B], příspěvek ze dne 18. 10. 2023 ve znění „Máme radost, že se současné vedení města chlubí projektem „ekologizace a modernizace [právnická osoba]“. Všichni si jistě vzpomenou na desetiletý pronájem bez výběrového řízení (starosta [jméno FO]) po prohraných volbách v roce 2010. Následovaly všemožné kroky v letech 2013 – 2015 (čti starosta [jméno FO], následně starosta [adresa]), aby byla tato výtopna po roce 2020 městu fakticky firmou [právnická osoba] ukradena. Po změně vedení, odstoupení [jméno FO] z pozice starosty v roce 2016, se absolutně otočil přístup Města. Smlouva s [právnická osoba] nebyla prodloužena, byl vytvořen nový projekt modernizace výtopny, zajištěno financování v podobě dotace a odřízena kompletní rekonstrukce. Uvedeno do zkušebního provozu a ejhle, i přes neustálý odpor Sdružení místních a dnešního místostarosty [jméno FO] je tu zařízení, které patří ze 100 % Městu, Město si ho samo řídí svou společností a vše funguje ku prospěchu odběratelů. Dokonce byl představen i Strategický plán města pro energetiku a klima, zpracovaný v roce 2021/2022 odborníky na energetiku, zaplacený 90 % dotací a přinášející dokument, kde má možnost si město sáhnou na další dotace v oblasti energetické soběstačnosti. Každopádně jsme rádi, že [právnická osoba] zůstala [adresa] a má možnost topit za mnohem nižší ceny, než jsou v okolních obcích.“, dále d) zveřejnit omluvu na svém Facebookovém profilu [Jméno žalovaného A] a dále na Facebookových stránkách [jméno FO] [Jméno žalovaného B] ve znění: ,,Omlouvám se bývalému starostovi a současnému 2. místostarostovi [Jméno žalobce] za nepravdivé tvrzení ze dne 18. října 2023, že činil všemožné kroky k tomu, aby byla výtopna ukradena společností [právnická osoba] s. r. o., když je pravdou, že zastupitelstvo města [Jméno žalovaného B] v čele se starostou [Jméno žalobce] jednalo pouze o uzavření dodatku č. 2 k nájemní smlouvě k výtopně se společností [právnická osoba], kdy tento dodatek nebyl zastupitelstvem schválen, a ponechat tuto omluvu zveřejněnou na Facebookovém profilu [Jméno žalovaného A] a dále na Facebookových stránkách [jméno FO] [Jméno žalovaného B] po dobu 3 měsíců ode dne zveřejnění, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladu řízení ve výši 36 421 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že v rámci hledání spravedlivé rovnováhy mezi dotčenými základními právy žalobce a žalovaného více skutečností svědčí ve prospěch upřednostnění svobody projevu. Není splněna podmínka nezbytnosti omezení svobody projevu žalovaného v demokratické společnosti, přičemž nesplnění této podmínky znamená, že nelze v dané věci preferovat právo žalobce na zachování osobní cti a dobré pověsti, jichž se dovolává, oproti právu žalovaného na svobodu projevu, kterého využil, proto byla žaloba zamítnuta.

2. Žalobce ve včasném odvolání namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když dle jeho názoru nepravdivý výrok (dále Nepravdivý výrok) označil za hybridní. Ve všech ohledech se jedná o skutkové tvrzení, a nikoliv hodnotící soud, pokud jde o Nepravdivý výrok: „Následovaly všemožné kroky v letech 20132015 (čti starosta [Anonymizováno] následně starosta [adresa]), aby byla tato výtopna po roce 2020 městu fakticky firmou [právnická osoba] ukradena“. Žalovaný při rozboru tohoto výroku tedy popisoval něco, čeho se měl dopustit žalobce. Nepravdivý výrok je čistým skutkovým tvrzením. Použitím slova „fakticky“ se ze skutkového výroku nestane ani hodnotící soud, ani hybridní výrok, jelikož toto slovo nijak nemění význam slova „ukradnout“, ani jej nehodnotí. Věty „pan X ukradl kolo“ a „pan X fakticky ukradl kolo“ mají totožný význam. Důkazní břemeno ohledně pravdivosti Nepravdivého výroku tak v tomto případě nesl žalovaný. Ten však ani netvrdil, v čem by měly být spatřovány kroky, které by vedly k faktické krádeži městské výtopny, už vůbec neuváděl, jak a kdy by se takových kroků měl dopustit žalobce. I kdyby se v případě Nepravdivého výroku jednalo o hybridní výrok, je dle ustálené judikatury Ústavního soudu vyjádřené v nálezu sp. zn. III. ÚS 3264/23, ze dne 5. 3. 2025 stále nutné zabývat se tím, do jaké míry má pravdivý skutkový základ a zda není přehnaný. Hybridní povaha projevu nezbavuje mluvčího povinnosti prokázat pravdivost základu toho, co tvrdí. Tedy i v případě správného posouzení Nepravdivého výroku jako hybridního, nemůže navazující právní posouzení soudu prvního stupně obstát. Bylo prokázáno, že Nepravdivý výrok se v žádném ohledu nezakládá na pravdě. Naopak bylo prokázáno, že účastníci byli v rozhodné době v zastupitelstvu města [Jméno žalovaného B] a byli seznámeni s kroky vůči městské výtopně, předmětný dodatek č. 2 k nájemní smlouvě nebyl zastupitelstvem schválen, tedy ani uzavřen, návrh dodatku č. 2 obsahoval standardní mechanismus u nájemních smluv, kdy nájemce měl provést investici do nového zdroje tepla na své náklady a následně po uplynutí 15 let převést na město tento zdroj za 0 Kč a žalovaný věděl, že žádné kroky vedoucí ke krádeži nebyly činěny. I kdyby žalovaný s návrhem na prodloužení nájemní smlouvy nesouhlasil, nelze považovat Nepravdivý výrok obsahující tvrzení, že žalobce činil kroky ke krádeži, jako přiměřený. A to ani v nadsázce či zveličení. Rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo extrémním nesouladem mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Nepravdivý výrok postrádá jakýkoliv pravdivý skutkový základ. Soud prvního stupně toto kritérium zcela pominul. Soud nesprávně posoudil osobu žalovaného jako původce Nepravdivého výroku. Žalovaný není běžným občanem, který by záležitosti správy městského majetku posuzoval zvenčí. Žalovaný věděl, že žádné kroky k ukradení městské výtopny nebyly nikým ani plánovány a ani učiněny. Věděl, že jeho Nepravdivý výrok se nezakládá na skutečnosti, přesto Nepravdivý výrok pronesl a zasáhnul tak do osobnostních práv žalobce. Soud mylně uzavírá, že pouze neslušné a vulgární výroky nepožívají ochrany svobody projevu. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že svoboda projevu je vždy spojena s povinnostmi a odpovědností. Větší nároky je Ústavní soud připraven klást na novináře, politiky či experty v určitém oboru, tedy na osoby vystupující v roli, která jim může usnadňovat přístup k informacím a jejímž přijetím na veřejnosti na sebe berou větší odpovědnost. Obvinění žalobce, že činil kroky směřující k ukradení městského majetku, představuje difamaci vysoké intenzity, neboť jde o přičítání úmyslného trestného jednání, kterého se měl dopustit jako zástupce občanů ve veřejné funkci. Do osobnosti žalobce tak bylo Nepravdivým výrokem zasaženo závažným způsobem. Ani osoba žalobce jako osoba veřejně činná nečiní jeho ochranu vůči lživým výrokům nulovou. Odvolatel poukazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3264/23, ze dne 5. 3. 2025, kterým byl posuzován případ dvou vrcholných politiků a projev pronesený na půdě Poslanecké sněmovny parlamentu ČR. Soud prvního stupně neprovedl řádný test proporcionality mezi právem žalovaného na svobodu projevu a právem žalobce na ochranu osobnosti. Žalobce navrhoval změnu rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby žalobě bylo vyhověno a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil v tom směru, že odvolání nepřináší nic nového oproti tomu, co již zaznělo před soudem prvního stupně. Jde o opakovanou a účelovou polemiku se závěry soudu prvního stupně. Žalobce se snaží nahradit právní závěry soudu vlastním výkladem jedné izolované formulace, kdy i nadále vytrhává napadený výrok z kontextu a tvrdošíjně ignoruje jeho celkový kontext a okolnosti, za kterých byl učiněn. Soud správně uzavřel, že se jedná o tzv. hybridní výrok. Odvolací tvrzení, že jde o „čistě skutkové tvrzení“, je proto v příkrém rozporu se způsobem, jakým je výrok formulován, jak ho vnímá průměrný čtenář, i jak byl v řízení před soudem prvního stupně vysvětlen. Samo odvolání přitom dokládá, že zde skutkový základ pro výrok žalovaného existoval. Žalobce popisuje svou roli v rozhodném období, existenci návrhu dodatku k nájemní smlouvě, který sám navrhl a prosazoval, zvažované uspořádání vztahů k městské výtopně. Žalovaný v rámci politického výroku tyto skutečnosti podrobil zcela přípustné kritice. Průměrný adresát takového projevu na sociální síti mu rozumí jako silně zabarvenému hodnocení politického jednání, nikoliv jako doslovnému oznámení spáchání konkrétního trestného činu v přesně vymezeném čase, místě a skutkové podobě, jak uvádí zcela mylně žalobce. Žalovaný doložil podklady k tomu, že výrok žalovaného vycházel z reálných okolností projednávaného nastavení smluvních vztahů a možných dopadů na faktickou kontrolu města nad klíčovou částí tepelného hospodářství. Žalobce v odvolání tento základ nevyvrací, pouze opakuje vlastní lichou interpretaci, že výrok „musí“ znamenat krádež v trestněprávním smyslu. To je účelové zjednodušení, které v celkovém kontextu neobstojí. Odvolací argumentace o „extrémním nesouladu“ mezi skutkovými zjištěními a právními závěry je přepjatá a účelová. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu, který byl v řízení prokázán, a na tomto základě zcela přesvědčivě vysvětlil, proč se v dané věci jedná o přípustnou politickou kritiku mezi osobami veřejného života, nikoliv o neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. I podle judikatury musí veřejně činné osoby a účastníci politické soutěže snést podstatně intenzivnější míru kritiky, včetně nadsázky. Z žalobcem citovaných nálezů žádným způsobem nevyplývá, že by každé silné či přehnané vyjádření kritiky nakládání s veřejným majetkem mělo být automaticky považováno za nepřípustný zásah do osobnostních práv, kdy naopak žalobcem odkazovaná judikatura potvrzuje věcnou správnost rozhodnutí nalézacího soudu. Odvolací námitky stojí na pouhé desinterpretaci napadeného výroku i závěru soudu prvního stupně, účelově nadsazují tvrzenou újmu žalobce, ke které nedošlo a nebyla ani nijak doložena či prokázána, a zcela pomíjejí politický kontext, v němž byl výrok pronesen. Neprokazují žádné porušení procesních předpisů, ani omyl v právním posouzení věci. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), z podnětu odvolání žalobce, přihlédl k vyjádření žalovaného a dospěl poté k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu, ve věci učinil skutkové a právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje, které pouze dílčím způsobem doplňuje.

6. V posuzované věci se žalobce podanou žalobou domáhal ochrany osobnosti. Předložil žalobní tvrzení, že dne 18. října 2023 žalovaný na své stránce umístěné na webových stránkách sociální sítě Facebook zveřejnil příspěvek, kde mimo jiné uvedl text blíže uvedený ve výroku I písm. b) rozsudku soudu prvního stupně, přičemž tento příspěvek byl zveřejněn i na Facebookových stránkách politické organizace [jméno FO] [Jméno žalovaného B], a to opět dne 18. října 2023. Žalobce uvedl, že nepravdivost tvrzení dokládají zápisy z jednání zastupitelstva města [Jméno žalovaného B], kdy z nich vyplývá, že zastupitelstvo nikdy nejednalo o jakémkoli prodeji či jiném způsobu zcizení výtopny společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], naopak z nich vyplývá, že na programu jednání zastupitelstva bylo vždy jen jednání o Návrhu dodatku č. 2 ke smlouvě o nájmu podniku ze dne 6. 12. 2010, kdy tímto mělo dojít k následnému odkoupení podniku Nového zdroje městem, přičemž však tento dodatek nebyl nikdy schválen. Žalobce dále uvedl, že žalovaný svým tvrzením zasáhl neoprávněně do jeho cti a důstojnosti. Žalobní tvrzení soud prvního stupně blíže zopakoval v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na tuto pasáž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

7. Soud prvního stupně správně aplikoval ust. § 81 a 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při posuzování důvodnosti uplatněné žaloby vycházel z aktuální judikatury.

8. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že sporný příspěvek lze označit za politický projev, jehož obsahem je kritika postupu bývalého vedení města ve vztahu k [právnická osoba].

9. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud v prvé řadě vymezil mezi účastníky sporné a nesporné skutečnosti. Účastníci učinili nesporným, že na Facebookových stránkách, konkrétně na profilu žalovaného, byl dne 18. 10. 2023 umístěn příspěvek ve znění uvedeném v již výše odkazovaném znění obsaženém ve výroku rozsudku I rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž tak bylo učiněno nesporným, že na stránkách politického sdružení [jméno FO] [Jméno žalovaného B] byl umístěn rovněž dne 18. 10. 2023 tentýž příspěvek. Nesporným bylo, že příspěvky umístil žalovaný. Nespornou byla skutečnost, že dodatek č. 2 ke smlouvě o nájmu podniku ze dne 6. prosince 2010 nebyl přijat, že na zastupitelstvu byl tento dodatek předložen k projednání žalobcem, jakožto starostou, v době předložení dodatku byl místostarostou žalovaný. Žalobce i žalovaný byli ve veřejné funkci v předmětném období, kdy byl projednáván dodatek, žalobce i žalovaný hlasovali pro ekologizaci výtopny, přičemž jsou i v současnosti osobami politicky činnými. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil skutkový stav způsobem, který je obsažen v bodě 4 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud na tato zjištění pro stručnost odkazuje.

10. Soud prvního stupně zamítl návrhy na provedení některých důkazů s odůvodněním, že neobsahovaly žádné informace vztahující se k dané věci.

11. Soud prvního stupně dále uzavřel, že předmětnými příspěvky došlo ke střetu dvou subjektivních ústavních práv, a to práva na ochranu osobnostních práv a svobody projevu. Ochranou osobnosti argumentuje žalobce, svobodou projevu argumentuje žalovaný. Soud prvního stupně se následně zaměřil na princip vyváženosti (proporcionality) obou citovaných základních práv a dále na otázku, zda publikovaný příspěvek překročil či nepřekročil „obecně uznávaná pravidla slušnosti“, tedy, zda co do své formy i obsahu se ocitl či neocitl „mimo meze ústavní ochrany“ s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14. S jeho závěry obsaženými v bodě 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Soud prvního stupně spornou shledal oprávněnost skutkového jádra výroků na dvou Facebookových profilech, tj. „následovaly všemožné kroky v letech 2013–2015 (čti starosta [Anonymizováno], následně starosta [adresa]), aby byla tato výtopna po roce 2020 městu fakticky firmou [právnická osoba] ukradena“. Soud prvního stupně poté shrnul, že určitá část obou příspěvků obsahuje mimo jiné i skutkové tvrzení, které nebylo v souladu s objektivním stavem reality (nebyl přijat dodatek č. 2), tudíž žalobce jako tehdejší starosta nečinil sám za svou osobu „svůj návrh“ ve vztahu k modernizaci výtopny města [Jméno žalovaného B]. Žalovaný nezveřejnil příspěvky na podkladech, ze kterých by vyplýval závěr, který vyjádřil ve svých příspěvcích, proto příspěvky byly v tomto směru zavádějící. Soud prvního stupně učinil závěr, že příspěvky byly politickým projevem kritizujícím osobu politicky činnou, a to pokud se týkalo působení žalobce ve veřejné sféře. Projev byl expresivní, avšak dle soudu prvního stupně nevybočil z obecně uznávaných pravidel slušnosti. Dle soudu příspěvky nelze považovat za neoprávněné zásahy do osobnostních práv žalobce. Soud prvního stupně poté v rámci hledání spravedlivé rovnováhy mezi dotčenými základními právy žalobce a žalovaného dospěl k závěru, že více skutečností svědčí ve prospěch upřednostnění svobody projevu. V daném případě není splněna podmínka nezbytnosti omezení svobody projevu žalovaného.

12. Odvolací soud k výše uvedenému uvádí následující. Pokud je hodnocena oprávněnost skutkového jádra výroků (viz výše), je třeba ji hodnotit v kontextu všech okolností, za kterých byl výrok učiněn. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že se jedná o tzv. hybridní výrok. Skutkový základ pro výrok byl prokázán, žalobce, i když nedošlo ke schválení dodatku č. 2, činil potřebné kroky, kdy z titulu svého postavení se podílel na koncipování návrhu dodatku, prosazoval zvažované uspořádání vztahů k městské výtopně. Za takto prokázaného skutkového stavu žalovaný koncipoval předmětný výrok, který lze hodnotit jako silně zabarvené hodnocení politického jednání, tedy i z pohledu žalobcem namítané judikatury jako přípustnou nadsázku. Výrok tedy vycházel z okolností týkajících se řešení smluvních vztahů, a tedy i případných dopadů na faktickou kontrolu města nad tepelným hospodářstvím. Použitá slova „fakticky měla být ukradena“, vyjadřují rod trpný, nelze tuto formulaci klást na roveň žalobcem předkládanému tvrzení řešenému v Ústavním nálezu III. ÚS 3264/23, kdy stěžovatel při projevu před Poslaneckou sněmovnou mimo jiné pronesl, že vedlejší účastník – toho času také poslanec a dříve náměstek Ministra obrany „rozkrádal Ministerstvo obrany a zabil lidi cez padáky“. V Ústavním soudem posuzovaném případě byl tedy užit rod činný, přímo tedy obvinění směřovalo k osobě vedlejšího účastníka.

13. I když tedy část příspěvku v posuzované věci lze považovat za zavádějící, neboť v době uveřejnění výroku nebyly všechny informace uvedené v příspěvku v souladu s objektivním stavem reality – nedošlo ke schválení dodatku č. 2, přesto je zřejmé, jak výše uvedeno, že byly žalobcem činěny kroky směřující k zařazení návrhu dodatku č. 2 do programu jednání zastupitelstva, pravdivost základu tvrzení tedy byla prokázána. Použití nadsázky je tedy v tomto případě přípustné. Soud prvního stupně správně vycházel ze závěrů judikatury vyšších soudů – III. ÚS 359/96, nález Ústavního soudu, sp. zn. 146/2004, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1174/2007. Měřítko posouzení skutkových tvrzení i hodnotících soudů je dle závěrů judikatury u politiků a ostatních veřejně činných osob mnohem měkčí, projevy opozičních politiků jsou tedy vzhledem k účelu projevu pod silnější ochranou, nebyl-li shledán výslovný exces. Tento exces v posuzované věci shledán nebyl. Pokud by tato silnější ochrana projevům opozičních politiků nebyla poskytnuta, byly by politické střety, ať už na úrovni vrcholné či komunální politiky, předmětem neustálých soudních sporů. V posuzované věci odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nelze preferovat právo žalobce na zachování osobní cti oproti právu žalovaného na svobodu projevu. Jak již výše bylo uvedeno, rozborem výroků nelze učinit závěr, že bylo výrokem předestřeno tvrzení, že žalobce zapříčinil zrealizovanou krádež. Je třeba hodnotit v kontextu i další výroky či články, se kterými musel být žalobce v průběhu doby obeznámen, kdy bylo tvrzeno, že lhal či podváděl, tyto články provedl soud prvního stupně k důkazu. Žalobce nepředložil tvrzení, že by se vůči těmto výrokům s úspěchem vymezil a žalobou ubránil. Byť žalovaný mohl lépe zvažovat výběr použitých výrazů, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že podmínky pro vyhovění žalobě nebyly splněny.

14. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud odvolání neshledal důvodným, rozsudek soudu prvního stupně proto postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný a zákonu odpovídající potvrdil. Potvrdil rovněž výrok o nákladech řízení, který vycházel z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přiznaná odměna za právní zastoupení žalovaného je v souladu s jednotlivými ustanoveními vyhlášky č. 177/96 Sb., soud prvního stupně správně reagoval na změnu nastalou s účinností od 1. 1. 2025, a proto výši přiznané odměny v závislosti na tom odstupňoval. Rozsah poskytnutých právních služeb, které soud prvního stupně shledal účelnými, koresponduje s obsahem spisu.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 a 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 12 750,98 Kč. Tato částka sestává z odměny za právní zastoupení za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 28. 1. 2026 po 3 700 Kč - § 9 odst. 3 písm. d), § 7 AT, ze dvou režijních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, z náhrady za promeškaný čas ve výši 750 Kč (cesta [adresa] a zpět), z cestovní náhrady v částce 1 488 Kč (184 km, spotřeba 6,3 l, benzín, cena 34,7 Kč), z DPH v částce 2 212,98 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí (§ 160 o. s. ř.).

Poučení