17 C 41/2024 - 84

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení částky 226 000 Kč a částky 69 818 987,97 Kč nebo částky 18 509 406,31 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky 69 818 987,97 Kč nebo částky 18 509 406,31 Kč jakožto náhrady škody způsobené jí nezákonnými rozhodnutími, odmítá.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 90 393,80 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky 135 606,20 Kč, zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 3. 2024 domáhala úhrady částky 226 000 Kč jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [adresa] a dále úhrady částky 69 818 987,97 Kč jakožto náhrady škody způsobené jí nezákonným rozhodnutím, a to rozsudkem [adresa], resp. částky 18 509 406,31 Kč jakožto náhrady škody způsobené jí nezákonnými rozhodnutími, a to rozhodnutím [adresa], a rozsudkem [adresa] v kombinaci s nesprávným úředním postupem. Žalobu odůvodnila tím, že vystupovala v řízení vedeném u [adresa] (dále také „posuzované řízení“ nebo „předmětné řízení“) jakožto žalovaná, žalobkyní byla společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], která podala dne 22. 11. 2006 žalobu o zaplacení částky 14 240 822,20 Kč s příslušenstvím. Žaloba se týkala nájmu nebytových prostor v obchodním domě [jméno FO], kdy společnost [právnická osoba]. tvrdila, že jí žalovaná znemožnila užívat tyto nebytové prostory, na což měla tato právo na základě nájemní smlouvy ze dne 12. 5. 1995, na základě čehož požadovala vrátit dopředu uhrazené nájemné. Žalobkyně nabyla tyto nebytové prostory v dražbě konané dne 26. 4. 2005 s tím, že uvedená nájemní smlouva byla vypovězena. Bylo na společnosti [právnická osoba]., aby nespotřebovanou část dopředu zaplaceného nájemného přihlásila jako pohledávku do konkursního řízení původního vlastníka uvedených nebytových prostor. Rozsudkem ze dne 11. 1. 2010, č.j. [Anonymizováno], [adresa] žalobu zamítl, toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem [adresa]. Nejvyšší soud však rozsudkem ze dne 29. 5. 2012, č.j. [Anonymizováno], rozhodnutí [adresa] zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 30. 10. 2012 vyhověl [adresa] společnosti [právnická osoba]., aby na její místo v řízení vstoupilo [právnická osoba], IČO [IČO], toto usnesení však bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014, č.j. [Anonymizováno]. Usnesením [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], bylo odvolací řízení přerušeno, pokračováno bylo usnesením ze dne 3. 12. 2018, č.j. [Anonymizováno]. Rozsudkem ze dne 13. 3. 2019, č.j. [Anonymizováno], [adresa] opětovně potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, č.j. [Anonymizováno], byl rozsudek [adresa] zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. [adresa] následně rozsudkem ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], změnil rozsudek soudu I. stupně a uložil žalobkyni, resp. žalované v posuzovaném řízení, zaplatit částku [částka] s úrokem ve výši 13,10 % ročně z částky 14 198 648 Kč[Anonymizováno]od 9. 6. 1995 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 41 991,20 Kč od 26. 7. 2006 do 31. 12. 2006 a dále za dobu od 1. 1. 2007 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, a vždy takto stanovené znovu k prvému dni každého kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, zároveň přiznal druhé straně náhradu nákladů řízení. Žalobkyně podala dovolání, dovolací řízení je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. [Anonymizováno]. Zároveň žalobkyně navrhla odložení vykonatelnosti rozsudku [adresa], tato byla odložena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, č.j. [Anonymizováno]. Následně však bylo vyhověno insolvenčnímu návrhu společnosti [právnická osoba]., žalobkyně je tedy v insolvenci. Díky tomu bylo přerušeno dovolací řízení, žalobkyně se opakovaně domáhala, aby byl podán návrh na pokračování v řízení, k tomu však dosud nedošlo. Nezákonným rozhodnutím, jímž byla žalobkyni způsobena škoda, je rozsudek [adresa], který je v extrémním rozporu s právními předpisy a judikaturou Nejvyššího soudu, je tedy očekávatelné, že bude Nejvyšším soudem zrušen pro jeho nezákonnost, což vyplývá i ze skutečnosti, že byla odložena jeho vykonatelnost. Celá částka jistiny a kapitalizovaného příslušenství činí 69 818 987,97 Kč, v této výši byla žalobkyni způsobena uvedeným nezákonným rozhodnutím škoda. Za předpokladu, že nebudou shora uvedené argumenty shledány důvodnými, považuje žalobkyně za nezákonné rozhodnutí [adresa] a rozsudek [adresa]. V kombinaci s nesprávným úředním postupem byla žalobkyni způsobena škoda. Žaloba byla podána dne 22. 11. 2006, první rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 30. 9. 2010, v tento den tedy mohlo být řízení řádně skončeno. Kdyby toto rozhodnutí bylo správné, plynula by žalobkyni povinnost hradit úroky do dne 30. 9. 2010, žalobkyni tedy vznikla škoda spočívající v povinnosti platit úroky z prodlení po 30. 9. 2010, kdy v případě zákonného úroku z prodlení ve výši 13,10 % ročně z částky 14 198 648 Kč od 1. 10. 2010 do [datum] se jedná o částku 18 477 926,01 Kč, v případě zákonného úroku z prodlení z částky 41 991,20 Kč od 1. 10. 2010 do 3. 9. 2020 se jedná o částku 31 480,30 Kč. Celkem se tak jedná o částku 18 509 406,31 Kč. Dále se žalobkyně domáhala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou předmětného řízení. Uvedené řízení trvá již téměř 17 let, dosud nebylo skončeno. Žalobkyně při stanovení výše zadostiučinění vycházela z částky 20 000 Kč za rok trvání řízení, za 17 let trvající řízení se tedy jedná o částku 320 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni přiznala částku 94 000 Kč, domáhá se žalobkyně úhrady částky 226 000 Kč. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované podáním ze dne 15. 8. 2023. Žalobkyně tedy požadovala úhradu částky 226 000 Kč a částky 69 818 987,97 Kč, resp. částky 18 509 406,31 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok dne 16. 8. 2023. V rámci předběžného projednání nároku žalobkyně žalovaná přiznala této zadostiučinění ve výši 94 000 Kč (toto bylo uhrazeno k rukám insolvenčního správce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] dne 27. 2. 2024) z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u [adresa], ve zbytku nebylo žalobkyni přiznáno ničeho. Žalovaná ve svém vyjádření stručně shrnula průběh posuzovaného řízení, načež uzavřela, že v případě rozhodnutí [adresa], a ze dne [datum], č.j. 51 Co 267/2010-949, se jedná o nezákonná rozhodnutí, neboť byla pro nezákonnost zrušena Nejvyšším soudem. Nárok na náhradu majetkové škody plynoucí z těchto rozhodnutí je však promlčen, neboť nárok byl u žalované uplatněn dne 16. 8. 2023, tedy více než tři roky od doručení posledního zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020 a zároveň více jak deset let poté, co byl žalobkyni doručen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012. Navíc žalovaná nemá za to, že by v příčinné souvislosti s těmito nezákonnými rozhodnutími žalobkyni vznikla škoda. Žalobkyně neprokázala, že by na základě tohoto rozhodnutí protistraně čehokoliv plnila. I kdyby tomu však tak bylo, muselo by být prokázáno, že druhá strana je zcela nemajetná a není zde objektivní možnost domoci se po ní poskytnutého plnění. Rozhodnutí [adresa], pak není nezákonným rozhodnutím. O nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem rozhodovala žalovaná ke dni uplatnění nároku, tedy ke dni 16. 8. 2023. Předmětné řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu a trvalo 16 let a 9 měsíců. Ve věci meritorně rozhodoval soud I. stupně jednou, soud II. stupně třikrát, Nejvyšší soud jako soud dovolací dvakrát a Ústavní soud jednou, kdy odmítl ústavní stížnost žalobkyně. Následně ještě dovolací soud odmítl dovolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 14. 6. 2024, řízení tedy trvalo celkem 17 let a 7 měsíců (22. 11. 2006 – 14. 6. 2024), celkovou délku řízení lze tedy hodnotit jako nepřiměřenou. Věc byla po právní stránce značně složitá, kdy předmětem sporu byla mimo jiné účinnost výpovědi smlouvy o nájmu s ohledem na tvrzené nedoručení výpovědi protistranou. Po procesní stránce se soud musel vypořádat s několika procesními návrhy účastníků, jednou bylo navrhnuto nařízení předběžného opatření. Čtyřikrát byl podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Řízení bylo několikrát přerušeno z důvodu podaných žalob pro zmatečnost, o existenci zmatečnostních důvodů však nikdy nebylo rozhodnuto kladně. Byl rovněž podán návrh na záměnu účastníka řízení. Žalobkyně byla v průběhu řízení po dobu dvou let bez jednatele. Co se týče významu posuzovaného řízení pro žalobkyni, spory o peněžité plnění nepředstavují typově řízení, která by měla pro jeho účastníky zvýšený význam. Ke dni 17. 2. 2021 pak bylo u [adresa] vedeno celkem 143 řízení, jichž byla žalobkyně účastníkem. Žalovaná při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházela z částky 20 000 Kč za rok trvání řízení, takto získaná základní částka však byla snížena o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 25 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem a dále o 25 % z důvodu mizivého významu řízení pro žalobkyni. Žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení s tím, že bude-li žalobkyni nějaká částka přiznána, žádá o 15denní lhůtu k plnění.

3. Usnesením ze dne 13. 11. 2024, č.j. 17 C 41/2024-69, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení doplnila žalobu tak, že uvede, zda se domáhá náhrady škody ve výši 69 818 987,97 Kč či zda se domáhá úhrady částky 18 509 406,31 Kč na náhradě škody či zda se domáhá obou těchto nároků, když nelze žalovat náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí a pro případ, že by tento nárok nebyl shledán důvodným, náhradu škody v jiné výši z jiného titulu, přičemž v daném případě tak, jak je petit postaven, se nedá tento považovat za eventuální petit, alternativní petit, ani za alternativu facultas. Dále byla žalobkyně vyzvána, domáhá-li se náhrady škody ve výši 18 509 406,31 Kč, nechť ve vztahu k tomuto nároku jasně specifikuje, jaká konkrétní škoda jí vznikla z každého jednotlivého odpovědnostního titulu, tedy z každého jednotlivého nezákonného rozhodnutí, k nimž vznik této škody vztahuje, a zvlášť také z uváděného nesprávného úředního postupu. Zároveň byla žalobkyně poučena, že nesplní-li uloženou povinnost, bude žaloba v příslušné části odmítnuta. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 28. 11. 2024, dne 12. 12. 2024 požádala tato o prodloužení lhůty. Lhůta jí byla fakticky prodloužena až do dne konání soudního jednání, tedy do dne 18. 12. 2024. Podáním doručeným soudu dne 18. 12. 2024[Anonymizováno]ve 12:49:24 hodin, tedy necelých 11 minut před začátkem nařízeného jednání, požádala žalobkyně o odročení tohoto jednání z důvodu, že je třeba kontaktovat insolvenčního správce, zda hodlá tuto pohledávku zahrnout do majetkové podstaty a vymáhat ji u soudu, a dále že v předvánočním období je pro žalobkyni náročné sehnat právní zastoupení, a proto se bude nadále snažit kontaktovat advokáty rovněž počátkem roku 2025. Žádost žalobkyně o odročení jednání nebyla shledána důvodnou, neboť insolvenční správce žalobkyně již byl v tomto směru kontaktován a soudu sdělil, že do tohoto řízení vstupovat nehodlá, neboť projednávaná pohledávka není zahrnuta v soupisu majetkové podstaty žalobkyně. Za předpokladu, že by se tento stav změnil, bude insolvenční správce žalobkyně zdejší soud informovat. Žádná informace o změně stavu soudu doručena nebyla. Co se týče nemožnosti sehnat právní zastoupení před Vánoci, k tomu soud uvádí, že toto není důvod pro odročení jednání s tím, že žaloba byla podána již dne 18. 3. 2024, žalobkyně měla tedy dostatek času na to sehnat si právní zastoupení.

4. Po jednání dne 18. 12. 2024 pak bylo do spisu založeno podání žalobkyně doručené do datové schránky soudu dne 18. 12. 2024 ve 12:50:58 hodin. V tomto podání žalobkyně uvedla, že se nedomáhá samostatně dalšího nároku ve výši 18 509 406,31 Kč, neboť tento nárok je zahrnut v nároku na úhradu částky 69 818 987,97 Kč, neshledá-li soud tedy důvodným nárok ve výši 69 818 987,97 Kč v plné výši, nic mu nebrání přiznat žalobkyni částku 18 509 406,31 Kč.

5. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 16. 8. 2023, tato v rámci předběžného projednání žádosti přiznala žalobkyni částku 94 000 Kč jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [adresa].

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 7. [IČO žalobkyně] [datum]. [právnická osoba] [adresa] [adresa]. 8. [právnická osoba]).

9. Soud neprovedl dokazování kopií žádosti žalobkyně ze dne 14. 8. 2023 a kopií stanoviska žalované ze dne 14. 2. 2024 včetně doručenky, neboť skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokazovány, byly mezi účastníky nesporné.

10. S ohledem na obsáhlost skutkových zjištění soud nečinil závěr o skutkovém stavu, když s ohledem na charakter projednávané věci by bylo možno v tomto plně odkázat na výše uvedená skutková zjištění.

11. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

12. Podle § 1 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

15. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 1 zák. o OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

20. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 26 zák. o OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

22. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

23. Podle § 31a odst. 2 zák. o OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Podle § 31a odst. 3 zák. o OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Podle § 32 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

26. Podle § 32 odst. 2 zák. o OdpŠk nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

27. Co se týče nároku žalobkyně na zaplacení částky 69 818 987,97 Kč, resp. částky 18 509 406,31 Kč, není vůbec zřejmé, o čem konkrétně má soud rozhodovat. Částka 69 818 987,97 Kč má být dle žalobkyně náhradou škody způsobenou jí nezákonným rozhodnutím, konkrétně rozsudek [adresa]. Za předpokladu, že by však soud dospěl k závěru, že tento nárok není důvodný, požadovala žalobkyně částku 18 509 406,31 Kč jakožto náhradu škody způsobené jí nezákonným rozhodnutím [adresa], a rozsudkem [adresa], v kombinaci s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V době rozhodování neměl soud k dispozici doplnění žaloby ze dne [datum], v souladu s § 43 odst. 2 o.s.ř. tedy žalobu v této části výrokem I. tohoto rozsudku odmítl, neboť nebylo zřejmé, o čem má rozhodovat. Takto postavený žalobní návrh nelze považovat za eventuální petit, jímž se žalobce domáhá určitého plnění a zároveň pro případ, že by toto primární plnění nebylo možno přisoudit pro nemožnost plnění (např. věc již neexistuje, práci již není možno vykonat), požaduje plnění jiné, ani za alternativní petit, kdy má podle hmotného práva právo volby mezi dvěma plněními dlužník, a ani za alternativu facultas, tedy procesní nabídku žalobce žalovanému, který je zavázán k určitému plnění, že se může zprostit své povinnosti poskytnutím jiného plnění. I kdyby soud měl k dispozici shora uvedené doplnění žaloby, byl by nucen žalobu v příslušné části odmítnout, neboť tvrzení žalobkyně, že se nedomáhá samostatně dalšího nároku ve výši 18 509 406,31 Kč, neboť tento nárok je zahrnut v nároku na úhradu částky 69 818 987,97 Kč a neshledá-li soud důvodným nárok ve výši 69 818 987,97 Kč v plné výši, nic mu nebrání přiznat žalobkyni částku 18 509 406,31 Kč, nejasnost žalobního žádání neodstraňuje. Není totiž pravdou, že by nárok na úhradu částky 18 509 406,31 Kč byl plně zahrnut do nároku na úhradu částky 69 818 987,97 Kč. Jedná se sice o část požadovaných úroků, ale na základě jiného odpovědnostního titulu, jak je uvedeno výše. Žalobkyně sama uvádí, že požaduje určitou částku, a pokud tento nárok nebude shledán důvodným, požaduje jinou částku z úplně jiného důvodu. Takto však není možno žalobní návrh postavit, je třeba zcela jasně vylíčit, čeho se žalobkyně domáhá. Vzhledem k tomu, že tato tak ani přes výzvu a poučení ze strany soudu neučinila, bylo na místě žalobu v části domáhající se úhrady částky 69 818 987,97 Kč, resp. částky 18 509 406,31 Kč odmítnout.

28. Následně se soud zabýval nárokem žalobkyně na přiměřené zadostiučinění ve výši 226 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení.

29. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věty první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen „ESLP“ či „Soud“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu.

30. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

31. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění bylo třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. o OdpŠk).

32. Předmětné řízení dosud není skončeno, zahájeno bylo dne 22. 11. 2006, ke dni rozhodnutí soudu (18. 12. 2024) tedy řízení trvá 18 let a 27 dní.

33. Předmětný spor byl právně složitý, jednalo se o otázku účinnosti výpovědi smlouvy o nájmu s ohledem na tvrzené nedoručení výpovědi protistranou, kdy toto bylo řešeno za situace veřejné dražby v rámci probíhajícího konkursního řízení původní majitelky objektu. Co se týče složitosti procesní, soudy celkem pětkrát rozhodovaly o návrhu na přerušení řízení, bylo navrženo nařízení předběžného opatření a bylo rozhodováno o odkladu vykonatelnosti rozsudku a o záměně účastníků. Dále je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy a rozhodoval rovněž Ústavní soud, kdy soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé jednou, odvolací soud třikrát stejně jako soud dovolací, byla podána rovněž žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost. Podávání opravných prostředků samozřejmě nelze klást účastníkům k tíži, je však nutno vzít v potaz skutečnost, že si řízení o takovém opravném prostředku opět vyžádá nějaký čas pro rozhodnutí.

34. Rovněž účastníci k celkové délce řízení částečně přispěli, a to svými žádostmi o odročení jednání. Část doby pak nebyl v obchodním rejstříku zapsán jednatel žalobkyně (v posuzovaném řízení žalované), když usnesením ze dne 26. 1. 2017 bylo rozhodnuto o jeho výmazu, zápis nového jednatele byl povolen usnesením ze dne 6. 6. 2018 35. Jde-li o činnost soudů, lze v jejich činnosti shledat drobné průtahy, a to v době od 22. 11. 2006, kdy byla podána žaloba, do 9. 10. 2007, kdy byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a k úhradě soudního poplatku, dále v době od 10. 3. 2008, kdy žádal soud o zapůjčení spisu, do 8. 8. 2008, kdy se mělo konat jednání, jinak však řízení probíhalo plynule, pouze docházelo v určitých fázích k nekoncentrovanosti úkonů soudu, přičemž průběh řízení byl samozřejmě poznamenán množstvím procesních návrhů a nutností předkládat spis k rozhodnutí o opravných prostředcích proti rozhodnutím o těchto návrzích.

36. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zák. č. 82/1998 Sb., je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009). Od 2. 9. 2015 do 3. 12. 2018 bylo řízení přerušeno do pravomocného skočení řízení o žalobách pro zmatečnost v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 130/2006. Soud tedy posuzoval plynulost průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 130/2006 v rozhodném období, přičemž došel k závěru, že toto řízení probíhalo plynule a bez průtahů.

37. Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Žalovaná pak naopak poukazovala na snížený význam tohoto řízení pro žalobkyni s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla ke dni 17. 2. 2021 účastnicí 143 řízení vedených u [adresa] K tomu soud vyzval žalovanou dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nechť doplní svá tvrzení a navrhne důkazy k jejich prokázání ve vztahu k tvrzenému sníženému významu posuzovaného řízení pro žalobkyni. Soud za stávající situace nemá za to, že by význam posuzovaného řízení pro žalobkyni byl snížený, neboť nebylo prokázáno, že je skutečně účastnicí žalovanou uvedeného počtu soudních řízení, i kdyby to však prokázáno bylo, bylo by nutno vážit význam těchto jednotlivých řízení, kdy není prokázáno (a žalovanou ani nebylo tvrzeno), o jaká řízení se jedná. Žalovaná k výzvě soudu sdělila, že již nemá žádných tvrzení ani důkazních návrhů, ačkoliv byla poučena o následcích nesplnění této výzvy. Žalovaná tedy neunesla břemeno tvrzení (a ani břemeno důkazní) ve vztahu k jí tvrzenému sníženému významu posuzovaného řízení pro žalobkyni, a proto soud posoudil význam řízení pro žalobkyni jako standardní.

38. Celkovou délku řízení 18 let a 27 dní je nutno považovat za nepřiměřenou. V řízení tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk, přičemž v důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobkyně/stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku její právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. S ohledem na uvedenou délku řízení se pak nejeví odškodnění ve formě morálního zadostiučinění jako dostačující a soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy v penězích.

39. Soud v daném případě vycházel ze základní částky za rok trvání řízení ve výši 18 000 Kč (blíže viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010), přičemž za první dva roky trvání řízení počítal soud s částkou v poloviční výši. V daném případě soud shledal důvodným vycházet z částky vyšší než 15 000 Kč, neboť délka řízení v trvání 18 let se již blíží délce extrémní. Celkem základní částka proto činí 307 323 Kč. Tuto částku soud ponížil o 25 % z důvodu složitosti (10 % právní složitost, 10 % procesní složitost) a k tomu rovněž o dalších 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy, kdy rozhodoval i Ústavní soud. Postup orgánů státu pak soud ohodnotil 5 %, o které základní částku zvýšil, neboť soudy se svým postupem na délce řízení rovněž podílely. Soud tedy základní částku snížil o 40 % a dospěl tak k částce 184 393,80 Kč.

40. Vzhledem k tomu, že žalobkyni byla žalovanou uhrazena částka 94 000 Kč, byla žalobkyni přiznána částka 90 393,80 Kč, ve zbytku, tedy v částce 135 606,20 Kč, soud žalobu ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu zamítl.

41. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř. v kontextu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobkyně tedy byla zcela úspěšná ohledně svého nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, co se však týče nároku na náhradu škody, zde úspěšná nebyla. Při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Tarifní hodnota nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu činí dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) 50 000 Kč (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tarifní hodnota nároku na náhradu škody pak činí 69 818 987,97 Kč, žalovaná tedy byla v řízení úspěšná v 99,93 %, neúspěch tedy měla jen v poměrně nepatrné části. Soud tedy přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení, konkrétně částku 900 Kč za tři úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 300 Kč (vyjádření ve věci, příprava na jednání soudu, účast na jednání soudu).

42. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., ve vztahu k nároku samotnému byla stanovena v délce 15 dní v souladu s § 160 odst. 1 větou za středníkem o.s.ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

Poučení